Venkovská krajina 2008 - Veronica

V zemích, ve kterých mají s agroenvironmentálními opatřeními delší zkušenosti, brzy
přišli na výhodu individuální práce se zemědělci a začali vyvíjet metodiky faremních plánů,
které pomáhají zvyšovat environmentální pozitiva jednotlivých podniků. Nutnost osvěty
a vzdělávání zemědělců jako hospodářů v krajině je nepopiratelná. Mnoho zemědělců však
nemá potřebné znalosti k pochopení účelu jednotlivých opatření, plní povinnosti a pravidla
bez hlubší zainteresovanosti. Faremní plány a individuální poradenství na farmách tak
poskytují nenahraditelnou roli při osvětě a zvyšují účelnost vynakládaných prostředků.
Pravidla a rozhodnutí utvářená „zdola“
Charakter dialogu a osobního přístupu k farmářům, či nastolení diskuze o multifunkčním
využití krajiny v konkrétním zemědělském podniku, jsou témata, která nový koncept
faremních plánů šetrného hospodaření obsahuje. V zásadě má koncept napomoci překonat
bariéru mezi zemědělci a ochranáři, přivést je k jednomu stolu, kde mohou najít společná
řešení.
Vypracovaným plánem dostane hospodář do ruky detailní návod, založený na odborném
posouzení území a jeho vlastních přáních a záměrech, jak zlepšit konkrétní plochy na
statku. Vyzdvihnout lze především potenciál v integrálním přístupu péče o krajinu, kdy má
zemědělec možnost zapojit se do více dotačních programů najednou s pomocí kvalitní
poradenské služby. Plán mu poskytuje jednoduchý přehled, na co a kde může žádat o
podporu z různých programů na ochranu a obnovu venkovské krajiny. Mimo těchto
informací by měl plán také poskytovat poradenství produkčního charakteru, jak pečovat o
půdu, jak obohatit osevní postup, poradenství v managementu výživy rostlin atd.
Dobrovolné zapojení zemědělce je základním kamenem tvorby faremních plánů. Závisí na
dobrém úmyslu zapracovat jeho vlastní záměry do konkrétní podoby navržených opatření.
Postup je většinou takový, že odborníci navrhnou několik variant a po diskuzi s farmářem
najdou nejlepší kompromis mezi produkčními zájmy farmy a ochranou přírody.
Návrh opatření „přímo na míru“
Výstupem celého procesu je zpracovaný plán, který má podobu „kuchařky“ pro realizaci
akcí, které na dané farmě zlepší přírodní podmínky. Jde jednak o časový plán, kdy
jednotlivé akce mají své preference, s čím by bylo vhodné začít a v kterém ročním období.
Druhým aspektem je prostorový plán, kde je areál podniku rozdělen do různých kategorií
vyžadujících rozdílné formy hospodaření. Identifikují se cenné plochy, kde byly např.
objeveny vzácné rostlinné druhy, a zemědělec je poučen, jak na těchto plochách hospodařit.
Tyto „objevené“ plochy mají pro hospodáře důležitý význam, protože ukazují novou
kvalitu jeho pozemků. Další kategorií jsou plochy představující krajinné prvky, které by
bylo dobré zachovat a obnovovat (např. křovinné pásy, meze), kde není vhodné používat
pesticidy, mají protierozní charakter a přispívají k zachování charakteru krajiny. Třetí
kategorií jsou pak místa, na kterých je nutné provést nějaký konkrétní zásah pro zlepšení
ekologických podmínek lokality (zatravnění, revitalizace malých vodních ploch atd.).
Poslední kategorií je návrh zcela nových ploch a prvků v krajině, které by zlepšily
ekologickou stabilitu krajiny na daném statku (výsadba doprovodné zeleně kolem polních
cest, zakládání protierozních liniových prvků, které mohou být zatravněny nebo osázeny
vhodnými dřevinami apod.).
Individuální přístup k řešení a osvětový charakter faremních plánů jsou aspekty, které
mohou být využity při aplikaci agroenvironmentálních programů a nových dotačních titulů
v České republice. Pokud by zemědělec měl možnost opřít své rozhodnutí, zda se zapojí do
některého z programů, o takto vypracovanou analýzu, můžeme předpokládat, že se