Venkovská krajina 2008 - Veronica

Další překážkou je omezená možnost producentů prodávat osobně; protože se musí
především věnovat výrobě svých produktů, nemohou na tržnici prodávat každý den,
případně by museli zaměstnávat navíc pracovníka na prodej. Řešením může být sdružování
zemědělců v jakási odbytová družstva, která by mohla přes jednoho společně placeného
prodejce prodávat souhrnně produkty svých členů. Jeden z dotázaných však k tomu
podotýká, že sdružováním se zástupným prodejem by se ztratila adresnost, kterou zákazníci
vyžadují. Dalším řešením by bylo zohlednit na tržnici střídání prodejců tak, že by mohli
prodejci prodávat např. jednou týdne (pronájem prodejního místa více lidem v různé dny).
Cena prodejního místa by pravděpodobně musela být v začátku tržnice nižší, aby byl
motivován dostatečný počet producentů k prodeji.
Dále je důležité umístění tržnice na frekventované pěší trase, kam by si lidé snadno
navykli chodit. Jako ideální u hlediska umístění je většinou respondentů vnímán např. již
fungující Zelný trh. Zároveň musí být tržnice dostupná pro dovoz potravin autem, nutná
jsou parkovací místa.
Z průzkumu vyplývá, že ti, kdo zaměstnávají pouze sebe nebo rodinu, případně jednoho
zaměstnance, a tím tedy nejlépe vystihují kategorii drobných pěstitelů, mají problém
s odbytem a zároveň nemají dostatek financí a natolik velkou produkci, aby možnosti svého
odbytu mohli výrazně rozšířit. Limitující je pro ně zejména převoz zboží, nájem a náklady
na zaměstnance. Tržnice by pro ně mohla znamenat výraznou pomoc, ovšem za
předpokladu, že by byla ze strany kraje dotována (alespoň pro tyto "nejdrobnější" kategorie
zemědělců).
Závěr
Místo pro odbyt regionálních jihomoravských produktů v Brně má smysl i význam, při
jeho budování je však nutno pečlivě zvážit faktory, které by mohly záměr narušit.
Především bychom doporučily zaměřit se na stávající Zelný trh jako existující tržiště, jež se
blíží konceptu naší kryté tržnice a má v tomto směru zatím nevyužitý potenciál.
Navrhujeme pokusit se zlepšit podmínky pro prodejce, specifikaci prodávaných produktů,
atraktivitu místa pro zákazníky i marketing a celkovou prezentaci Zelného trhu.
Budovat krytou tržnici by také bylo možné, schůdnější se to však jeví nejdříve v malé
verzi, kterou by bylo možno postupně rozšířit podle zájmu zemědělců i zákazníků. Tato
malá verze tržnice v kombinaci se Zelným trhem (nejspíše v jeho blízkosti) by byla
jednodušší na provoz a mohla by suplovat úlohu Zelného trhu zvláště v zimě. Krytá tržnice
by neobstála bez marketingové podpory kraje a bez dotací, kraj by ji proto nemohl chápat
jako čistě podnikatelský projekt, ale spíše jako službu drobným místním zemědělcům
jakožto lidem, kteří zachovávají a udržují krajinný ráz Jižní Moravy.
Toto téma jistě stojí za řádný sociologický průzkum mezi potenciálními uživateli tržnice -
drobnými zemědělci a výrobci potravin, ale také mezi řemeslníky, na něž jsme se ve svém
průzkumu nezaměřily a kteří by rovněž mohli vhodně doplnit regionální sortiment tržnice.
Tento text vznikl za podpory projektu číslo 2B06126 "Ochrana krajinného rázu jako
podstatného rysu české kulturní krajiny", který je součástí Národního programu výzkumu
II, programu "2B - Zdravý a kvalitní život". Jedná se o výstup z předmětu Badatelské
projekty studentů na katedře environmentálních studií FSS MU. Na výzkumu se podílely:
Naděžda Johanisová, Veronika Fišerová, Monika Vokálová, Petra Žabková, Anežka
Dvořáková.