Venkovská krajina 2008 - Veronica

které tvořili. Bylo
třeba ne prodat co nejvíce domů, ale vytvořit strukturu, která umožní
plnění určitých funkcí. Dnes vznikají nová sídla, respektive „přílepky“ sídel, bez důrazu
na
tento požadavek, bez důrazu na dlouhodobou funkčnost. Cílem je prodat co nejvíce a nejdráže
nepoučenému zákazníkovi, který nedokáže odhadnout míru existenceschopnosti
takového projektu. Často o to ani nemá zájem, neboť pro něj se nejedená o založení nového
rodinného statku, ale o dům, ve kterém bude nějaký čas žít. Z toho také vyplívá problém,
s nímž se současná sídla potýkají: Ta sídla totiž ve skutečnosti nefungují…
A je tu ještě jeden problém. Mění se funkce venkova. Nikdo vlastně pořádně neví, jaká
bude ta příští funkce, ale ta minulá už dožívá. Není tedy na čase vyměnit staré sídelní
struktury za nové? Snad. Ale za jaké, když nevíme, jakou funkci venkovu nakonec
přiřkneme? Stará struktura však zatím stále funguje. I v měnících se podmínkách. A lepší
dosud nikdo nenašel.
Potřeba regulace
Otázkou je, proč bychom vůbec měli rozvoj obcí regulovat. Není to zasahovaní do osobní
svobody? Má to vůbec opodstatnění? V následujících odstavcích si dovolím nadnést
několik důvodů, proč je třeba rozvoj regulovat, a to i v malých venkovských obcích.
A zda
je to zásah do osobní svobody? Správně provedená regulace rozhodně ne, neboť ta reguluje
jenom to, co ovlivňuje vnímání celku, tedy sídla. Sídlo jako takové není souborem
jednotlivých objektů, je veřejným statkem, který může užívat každý. Každý si zde může
postavit dům a každý, jehož
dům zde stojí, má právo na ochranu svého prostředí. Ani
tovární komín nemůže do ovzduší vypouštět, co se jeho majiteli zlíbí
a sotva asi budeme
hledat nestranného člověka, který by to považoval za bezdůvodné.
Tedy jaké
jsou (podle mého názoru) důvody pro regulaci rozvoje obce?
Zachování hlavních funkcí sídla
Především je to potřeba zachovat obě hlavní funkce sídla. Je to funkce bydlení a funkce
sociální. Právě ta druhá zmíněná je často při neregulovaném rozvoji silně potlačována.
Prostor pro sociální komunikaci se zmenšuje a jen těžko si zatím umíme představit, že by
mohl být plně nahrazen prostorem virtuálním.
Pokud bychom si vzali na pomoc Maslowovu pyramidu potřeb, viděli bychom, že
potřeba sociálních vztahů je výše položená, než-li potřeba bezpečí – tj. v našem případě
potřeba bydlení. Je tedy sice méně „základní“, nikoliv však méně potřebná pro kvalitní
život a rozvoj osobnosti.
Při regulaci musí tedy dojít k vytvoření prostoru, který by vyhovoval nejen současné
době, ale pokud možno i následujícím staletím. Uspořádání prostoru přetrvává věky (viz
základ většiny dnešních vsí), na rozdíl od objektů, které se mění, postupně
či jednorázově,
často
i s každou generací.
Zachování identity venkova
Zachování identity venkova je další z důvodů. Naše představa idylického venkova je
spjata s klasickou vesnicí - vesnicí, která byla utvářena po staletí a vyvinula se ve fungující
harmonický celek, kde „k sobě mají lidé blíž“. Pokud tuto představu akceptujeme a uznáváme
takovou tvář venkova jako hodnotu, pak je třeba ji chránit. Jedním z důvodů, proč
dochází k migraci lidí z měst na vesnici, je potřeba klidu a představa idylického venkova.
Masovým příchodem na venkov však lidé z měst, neznalí místních poměrů a nezakořenění
v daném místě, tyto hodnoty sami devastují. Vzhledem k tomu, že jejich pracovní
místo
zůstává zpravidla ve městech, nemají ani šanci do budoucna v daném prostředí zakořenit,