kbely letiště na okraji prahy - Ministerstvo obrany

1938 –1945
76
Bojové útvary Luftwaffe se ve Kbelích stejně jako v celém protektorátu objevovaly velmi sporadicky – a to jen kvůli
odpočinku, doplnění nebo před nasazením na frontu. Na úvod, pro lepší orientaci v textu, se stručně zmíníme o jejich
organizaci a označování. Označení bojových útvarů Luftwaffe se skládalo z dvojice nebo trojice písmen, což byla
zkratka typu útvaru – například KG z Kampfgeschwader (bombardovací eskadra). Jednotlivé eskadry (Geschwader) se
skládaly ze štábu (Stab) a několika skupin (Gruppe), které se označovaly římskými číslicemi. Každá skupina (Gruppe)
se dále členila na letky (Staffel) označené pořadovým číslem arabskými číslicemi. V textu je německé označení útvarů
uvedeno v závorce.
V souvislosti s okupací Čech a Moravy se na kbelském letišti ve dnech 15. až 17. března 1939 pravděpodobně objevila
I. skupina 254. bombardovací eskadry (I./KG 254) vyzbrojená letouny Junkers Ju 86D a vedená Oberstleutnantem
Hansem Belauem. Vzhledem k nepříznivému počasí se z Fritzlaru v Hessensku do Kbel přesunula zřejmě až v poledních
nebo odpoledních hodinách a zmíněného 17. března 1939 se vrátila zpět na své domovské letiště. V dubnu 1939 se z německého
Merseburgu přemístila do Kbel I. skupina 153. bombardovací eskadry (I./KG 153) s velitelem Majorem Balckem,
která byla k 1. květnu 1939 reorganizována na I. skupinu 77. bombardovací eskadry (I./KG 77). Současně byl ve Kbelích
umístěn i štáb 77. bombardovací eskadry (Stab/KG 77) s velitelem Oberstleutnantem Heinrichem Seywaldem. Reorganizace
153. bombardovací eskadry (KG 153) na 77. bombardovací eskadru (KG 77) souvisela s přípravami na přepadení
Polska a obě části 77. bombardovací eskadry (KG 77) byly vyzbrojeny bombardéry Dornier Do 17Z. Jejich působení
na kbelském letišti skončilo v říjnu 1939, kdy se přesunuly do Porýní-Vestfálska – štáb 77. bombardovací eskadry
(Stab/KG 77) do Düsseldorfu a I. skupina 77. bombardovací eskadry (I./KG 77) do Werlu.
Postup spojeneckých vojsk na západní i východní frontě vyvolal koncem roku 1944 také přesuny bojových útvarů
Luftwaffe do Kbel. Nejprve se 19. října 1944 přemístil z Jeny do Prahy-Vokovic štáb 6. bombardovací (stíhací) eskadry
[Stab/KG(J) 6] s velitelem Oberstleutnantem Hermannem Hogebackem. Od 21. října 1944 byla I. skupina 6. bombardovací
(stíhací) eskadry [I./KG(J) 6] s velitelem Hauptmannem Ernstem Hallerem umístěna v Klecanech, II. skupina
6. bombardovací (stíhací) eskadry [II./KG(J) 6] s velitelem Hauptmannem Hans-Joachimem Faulhaberem na kbelském
letišti a III. skupina 6. bombardovací (stíhací) eskadry [III./KG(J) 6] s velitelem Hauptmannem Hansem Baasnerem
na letišti Praha-Ruzyně. Zde se měla 6. bombardovací (stíhací) eskadra [KG(J) 6] přeškolit z bombardovacích letounů
Junkers Ju 88 na stíhací letouny Messerschmitt Bf 109. V lednu 1945 se část příslušníků štábu 6. bombardovací (stíhací)
eskadry [Stab/KG(J) 6] přesunula na letiště Praha-Ruzyně, kde se společně se III. skupinou 6. bombardovací (stíhací)
eskadry [III./KG(J) 6] přeškolovala na proudové letouny Messerschmitt Me 262. Ve Kbelích a Klecanech pokračovala
I. a II. skupina 6. bombardovací (stíhací) eskadry [I./KG(J) 6 a II./KG(J) 6] ve výcviku na stíhačkách Messerschmitt Bf 109G
až do 9. dubna 1945, kdy byly obě skupiny rozpuštěny a jejich personál se přesunul k 10. a 11. parašutistické divizi
(10. a 11. Fallschirm-Jäger Division) do rakouského Grazu (Štýrského Hradce).
Dne 18. února 1945 se na kbelské letiště současně přesunul štáb 30. bombardovací (stíhací) eskadry [Stab/KG(J) 30]
z Hradce Králové a I. skupina 30. bombardovací (stíhací) eskadry [I./KG(J) 30] z Chrudimi. Hlavní část 30. bombardovací
(stíhací) eskadry [KG(J) 30] byla však umístěna na letišti Praha-Ruzyně, kde měla prodělat výcvik na letounech Mistel.
Štáb 30. bombardovací (stíhací) eskadry [Stab/KG(J) 30] s velitelem Oberstleutnantem Hannsem Heisem měl ve výzbroji
stíhačky Focke Wulf Fw 190 a bombardéry Junkers Ju 88. Velitelem I. skupiny 30. bombardovací (stíhací) eskadry
[I./KG(J) 30] byl Major Karl-Heinz Greve a měla ve výzbroji stíhací letouny Messerschmitt Bf 109, Focke Wulf Fw 190
a bombardéry Junkers Ju 88. Obě posledně zmíněné části 30. bombardovací (stíhací) eskadry [KG(J) 30] byly rozpuštěny
k 18. dubnu 1945.
Jedinými stíhacími útvary Luftwaffe ve Kbelích byly části 27. stíhací eskadry (JG 27) a 76. eskadry těžkých stíhačů
(ZG 76). Pod velením Hauptmanna Dr. Petera Werffta se sem 15. dubna 1945 z Grossenhainu přesunula III. skupina
27. stíhací eskadry (III./JG 27) se stíhačkami Messerschmitt Bf 109K. Skupina se 20. dubna 1945 střetla se stíhacími letouny
North American P-51 Mustang od americké 355. stíhací skupiny (335 th Fighter Group) a byla při tomto střetnutí
prakticky zdecimována. Zbylí příslušníci se pak ještě týž den přesunuli pozemní cestou do bavorského Bad Aiblingu.
Těsně předtím – 19. dubna 1945 – přilétla z Grossenhainu do Kbel také I. skupina 27. stíhací eskadry (I./JG 27) vedená
Hauptmannem Emilem Cladem a vyzbrojená rovněž stíhacími letouny Messerschmitt Bf 109K. Pobyla zde však pouhé
dva dny a 21. dubna 1945 se i ona přesunula do Bad Aiblingu. Mezi 25. dubnem 1944 a 12. červnem 1944 se ve Kbelích
objevily letouny Messerschmitt Bf 110 a Me 410 z výzbroje 76. eskadry těžkých stíhačů (ZG 76). Štáb 76. eskadry těžkých
stíhačů (Stab/ZG 76) vedený Oberstleutnantem Robertem Kowalewskim, I. skupina 76. eskadry těžkých stíhačů
(I./ZG 76) s neznámým velitelem a II. skupina 76. eskadry těžkých stíhačů (II./ZG 76) s velitelem Majorem Herbertem
Kaminskim byly umístěny ve Kbelích a v Praze-Ruzyni. Z obou letišť se pak všechny tři části 76. eskadry těžkých stíhačů
(ZG 76) během června a července 1944 přesunuly na letiště Wien-Seyring a Malacky.
Koncem války se do Kbel dostaly také části nočních stíhacích útvarů, z nichž nejznámějším byla 100. noční stíhací
eskadra (NJG 100). Ještě před ní byly však ve Kbelích umístěny části výcvikových nočních stíhacích útvarů – 101. noční