Germanizmy v ukrajinském substandardu (v porovnání s ... - Theses

protest proti tradiční morálce, pohrdání právními státními institucemi, společností,
prací, ženami, obecně přijatými normami chování atd. (Mokienko, Walter 2004).
1.1.3 Profesní mluva
Profesionální jazyky jsou ve vztahu k národnímu spisovnému jazyku doplňkové
lexikálně-frazeologické systémy vlastní představitelům určitých profesí, zaměstnání,
řemesel a výrobních odvětví. Specializace zde přímo závisí na nutnosti speciálně
nazvat určitý pojem, který buďto chybí v národní řeči nebo nemá svoje
terminologické označení. Proto profesní jazyky nejsou samostatným systémem a
nemají vlastní fonetické, gramatické aj. charakteristické znaky. Nominativní
charakter profesionálních jazyků je odlišuje od slangu a žargonu, inklinujících ke
konotačním sférám nominace. Odtud pramení velká stabilita a relativní
dlouhověkost profesionálních jazyků ve srovnání s dynamickými a rychle se
střídajícími lexémy a frazémy slangu a žargonu (Mokienko, Walter 2004). Se
snahou o rychlé a jednoznačné dorozumění souvisí také malá synonymnost
profesionálních jazyků. Jako názorný příklad může posloužit jeden z průzkumů L.
Klimeše, kdy bylo zjištěno, že např. slovní zásoba hornické mluvy nemá v 86,85 %
případů žádné synonymum, zatímco ve fotbalovém slangu je to pouze 3,49 % a ve
studentském 4,8 % (Klimeš 1972: 81-82; cit. dle: Klimeš 1997: 7).
E. G. Tumaňan dělí profesní slovní zásobu na „slovní zásobu denního života
(často žargonovou) a odbornou (vědecko-technickou). Profesní lexikální systémy
zahrnují dva jazykové podsystémy:
- profesní slovní zásobu, která má systémově-organizovaný charakter (lékaři,
inženýři) a souvisí s vědecko-technickou terminologií);
- profesionalizmy spojené s řemeslem; zpravidla se opírají o lidový nebo běžný
hovorový jazyk“ (Туманян 1985: 57; cit. dle: Ставицька 2005: 39).
L. Stavycká odděluje od profesní mluvy ještě „profesní hovorový jazyk“: „Ve
sféře jisté profesní komunikace se někdy vyskytují takové nominace, které označují
jevy nebo pojmy neprofesní činnosti: existenční, intimní, emocionálněpsychologická
sféra osobnosti, hodnocení a charakteristiky, každodenní životní
situace, mezilidské vztahy apod. Takovéto nominace na lexikální úrovni obyčejně
zachovávají vztah s primární profesní sférou, ale jejich reference se od ní značně
vzdaluje, proto je pro ně třeba užívat termínu ‚profesní hovorový jazyk‘“
(Ставицька 2005: 39). Pro srovnání L. Stavycká uvádí názorný příklad frazémů z
10