Germanizmy v ukrajinském substandardu (v porovnání s ... - Theses

языка“ (1973): „Samozřejmě, že lingvisté mají studovat žargonizmy jednak kvůli
sobě, jednak jako stylistický prostředek, ale z hlediska norem spisovného jazyka jde
většinou o slovní odpad, který v řeči kulturních lidí nemá místo“ (Филин 1973: 11;
cit. dle: Ставицька 2005: 13).
„Období perestrojky ve druhé polovině 80. let provázela reanimace
substandardní sloví zásoby, což bylo znakem takové verbální svobody, za kterou
stála vidina zdánlivé nebo skutečné svobody v širokém sociokulturním významu
tohoto slova. Pozornost přitahuje podstatné užití žargonu ve sféře politické
komunikace“ (Ставицька 2005: 13).
Hranice mezi různými lexikálními skupinami nespisovné slovní zásoby jsou
rozmazané, a tak se za žargon považuje jakékoli odchýlení od normy spisovného
jazyka: hovorové slovo, nadávka, vulgarizmus, mat, neslušná slovní zásoba apod.
Rozšířenou myšlenku, že žargon je něco hrubého, s čím je třeba bojovat, odmítá
např. V. S. Jelistratov ve své stati „Русское арго в языке, обществе и культуре“
(1995): „Jakákoli epocha po sobě zanechávala příklady sníženého jazyka,
svérázných ‚spisovných nadávek‘, cenných pro filology, kteří se snaží proniknout
k podstatě epochy“ (Елистратов 1995: 84; cit. dle: Ставицька 2005: 13). Podobně
se substandardu zastává v článku „Молодежный сленг: формирование и
функционирование“ (1996) také E. M. Beregovskaja: „Všude, kde je argot
(míněno „žargon“ ― pozn. H. M..), jsou lidé, kteří ho nepřijímají, protože
nechápou, že je to humus, nezbytný pro živý, přirozený jazyk a jeho normální
rozvoj“ (Береговская 1996: 33; cit. dle: Ставицька 2005: 14).
Co se týče ukrajinského, českého a ruského výzkumu nespisovné slovní zásoby,
největší rozvoj zaznamenává ruská žargonologie, o čemž svědčí velké množství
teoretických a lexikografických prací. Naopak ukrajinská lingvistika ve výzkumu
žargonu stále ještě do značné míry pokulhává. Jak poznamenává L. Stavycká, „je to
mj. způsobeno řadou etnokulturních příčin. V ukrajinské kultuře se jazyk tradičně
chápal ne pragmaticky ― jako prostředek komunikace, ale jako národní poklad.
Kultivování preskriptivního přístupu k jazyku (k takovému, jaký má být), a ne
deskriptivního (k takovému, jaký je), předurčilo osud ukrajinské žargonologie, jejíž
podstatou je často chápání substandardu jako nízkého materiálu, slovesného
chuligánství. Takovéto hodnocení převažuje jednak v běžném povědomí nositelů
jazyka, ale též ve vědeckých studiích a v novinářských diskurzech“ (Ставицька
2005: 13). Určité negativní reflexe se objevily i v recenzích na jeden z prvních
18