thesis - Theses

vykazují cytotoxicitu vůči P388 myší leukemii [38], B16 melanomu a M5076 karcinomu
žaludku. Navzdory všem zmíněným příznivým účinkům byla u těchto komplexů, zejména
těch, které v molekule obsahují fenylovou skupinu, prokázána nefrotoxicita [36] a
kardiovaskulární toxicita [39], což znemožňuje další klinické testy [36]. Proto byla další
pozornost zaměřena na hydrofilnější deriváty mědi, mixed–ligand komplexy mědi s
fosfinem a dusíkatými heterocykly, jako jsou například karbazoly, benzotriazoly [40] nebo
acetonitril [41]. U těchto komplexů byla prokázána in vitro cytotoxicita vůči H460 lidským
buněčným protinádorovým liniím karcinomu plic [41]. Studie prokázaly, že tyto komplexy
inhibují růst nádorových buněk navozením apoptózy [41]. Taktéž byla prokázána
interkalace studovaných sloučenin do DNA [41]. U některých komplexů byla prokázána
vysoká antiproliferativní aktivita vůči buněčným nádorovým liniím, srovnatelná
s cisplatinou [42].
Obr. 8 Komplex [HC(CO 2 )(pz Me2 ) 2 ]Cu(thp) 2 .
3.2.3.6 Chinolonové komplexy mědi
Počátky užívání chinolonových antibiotik v medicíně se datují do roku 1962, kdy byla
objevena kyselina 1,8–naftyridin–nalidixová, jež se využívá k léčbě gramnegativních
infekcí močových cest [43]. Tato antibiotika mají především baktericidní účinky vůči anti–
gram–negativním bakteriím, jako jsou například Pseudomonas aeruginosa,
Enterobactericeae, Haemophilus, chlamydie nebo mykoplazmata, méně jsou pak účinná
vůči streptokokovým infekcím. Nicméně baktericidní účinky těchto látek byly pozorovány
i u grampozitivních bakteriálních kmenů. V současné době je na trhu zhruba dvacet takto
farmakologicky aktivních sloučenin. Mechanismus účinku chinolonových antibiotik
15