thesis - Theses
thesis - Theses
thesis - Theses
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Prvním typem metod jsou klonovací metody. Ty spočívají ve schopnosti růstu nádorových<br />
buněk na agarovém semisolidním médiu ve formě kolonií, zatímco zdravé buňky v růstu<br />
podléhají inhibici. Výsledek bývá porovnáván na kontrolních kulturách. Příkladem této<br />
metody může být výše zmíněný HTCA test. Nevýhoda testu spočívá v možných<br />
interpretačních omylech, velké spotřebě biologického materiálu a dlouhé době testování.<br />
Druhým typem metod jsou neklonovací metody. Princip těchto metod spočívá v proporci<br />
živých a mrtvých buněk. Příkladem může být test membránové integrity. Tento test se dělí<br />
na vitální a supravitální. V prvním případě je test založený na aktivním příjmu barviva<br />
živou buňkou přes neporušenou plazmatickou membránu. Mrtvé buňky na barvivo<br />
nereagují. Přesným opakem je supravitální test. Výhodou metody je její rychlost a malá<br />
spotřeba vzorku. Dalším příkladem neklonovací metody je MTT test, popsaný v roce 1983<br />
Mosmannem [62]. Princip testování opět spočívá v reakci buněk s barvivem a následné<br />
detekci absorbance na spektrofotometru při vlnové délce 570 nm. Výsledky jsou poté<br />
srovnávány s kontrolními hodnotami kultur, které nejsou ovlivněny léčbou cytostatiky.<br />
Posledním příkladem je ATP test, poprvé popsaný v roce 1993 Sevinem [63]. Princip<br />
metody spočívá v kvantitativním měření ATP (pro živé buňky hlavním energetickým<br />
zdrojem) bioluminiscencí s luciferázou – luciferinem.<br />
Posledním typem metod jsou histokultury. Jedná se o metodu trojrozměrné kultivace,<br />
známé již od 50. let minulého století.<br />
Při testování in vitro cytotoxicity je zásadním problémem volba koncentrace testované<br />
látky. Obvykle se volí koncentrace podle modelových buněčných linií. Testování in vitro<br />
cytotoxicity je ovšem pouze hrubým odhadem účinnosti léčiva, nicméně jeho výsledky<br />
rozhodují, zda zkoumaná látka postoupí do další fáze testování, a to do klinických testů in<br />
vivo, po kterých následují testy na pacientech. Obecně se uvádí, že na každých zhruba<br />
6500 syntetizovaných sloučenin (za účelem bioaktivity) připadá 1 léčivo, které je uvolněno<br />
do prodeje.<br />
3.2.4.2 Testování antimikrobiálně aktivních látek<br />
Antibiotika jsou látky mikrobiálního původu, které v nízkých koncentracích inhibují růst<br />
mikroorganismů (navozují bakteriostázu) nebo bakterie přímo usmrcují (baktericidní<br />
23
Change language