zobrazit/uložit PDF - Národní archiv

ale měly vlastní existující samostatné archivní fondy. V takovém případě bylo nezbytné tyto
materiály převést do již existujícího fondu jiného původce. Vyskytl se též případ, kdy takový
subjekt neměl vlastní fond, nicméně množství a význam dochovaných písemností si vyžádal jeho
vytvoření. Z fondu Adolf Vodáček byly vyčleněny následující archiválie:
1) Spolek českých bibliofilů, pobočka Olomouc
Jelikož Vodáček působil takřka třicet let ve funkci jednatele olomoucké pobočky
Spolku českých bibliofilů, obsahuje jeho pozůstalost opravdu velké množství
materiálu týkajícího se jejího fungování, který ale často nemá bližší souvislost s
osobou zůstavitele. Proto bylo shledáno vhodnějším bibliofilské písemnosti vyčlenit
do samostatného fondu, čímž se stanou veřejnosti známějšími a dostupnějšími. Jen
málokterý neinformovaný badatel by totiž tyto materiály primárně hledal ve
Vodáčkově osobním fondu. Opodstatněnost výše uvedeného kroku se navíc potvrdila
rozšířením bibliofilských písemností o klíčové spolkové kroniky předané archivu
Mgr. Bohumírem Kolářem v roce 2007, což umožnilo vznik zcela svébytného fondu.
Nicméně bibliofilská tematika je vlastní oběma fondům a badatel by jim měl při
studiu věnovat rovnocennou pozornost. Rozsah materiálů olomoucké pobočky
Spolku českých bibliofilů vyčleněných z fondu Adolf Vodáček a uložených v
olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě činí 2,5 bm.
2) Richard Martinčík
Vodáčka pojilo s olomouckým spisovatelem, korektorem a bibliofilem Richardem
23
Martinčíkem silné přátelství, a proto není divu, že Vodáčkova pozůstalost obsahovala
rovněž mnoho dokumentů z Martinčíkova života. Jednalo se především o osobní
doklady, rukopisy prací, poznámky i korespondenci v rozsahu 0,4 bm. Jelikož ve
Státním okresním archivu v Olomouci již existuje samostatný Martinčíkův osobní
fond, bylo rozhodnuto přičlenit zmíněné materiály k tomuto fondu (viz číslo úbytku
63/2008).
3) Olomoucká župa Orla
V průběhu svého života působil Vodáček jako jednatel několika orelských jednot a
podílel se na činnosti této tělovýchovné organizace i na župní úrovni. Díky tomu
jeho pozůstalost obsahovala i četné materiály s orelskou tematikou, k nimž měl
Vodáček někdy jen částečný vztah. Jednalo se zejména o dosud neznámé a cenné
materiály dokumentující práci olomoucké orelské jednoty a olomoucké Hanácké
župy Dr. Šrámka (zápisy ze schůzí jednoty, korespondence, spolkové záležitosti z let
1968-1969 i období po roce 1989, fotografie a alba). Rozsáhlost (0,35 bm) i
informační význam orelských dokumentů se stal důvodem jejich začlenění do již
existujícího fondu Orel - župa olomoucká uloženého v olomoucké pobočce
Zemského archivu v Opavě. K výše uvedeným materiálům byly rovněž přiřazeny
Vodáčkovy přípravné výpisky k zamýšlené kronice olomoucké orelské župy (kterou
později dokončil Vojtěch Medek) i Vodáčkův drobný rukopis kroniky olomoucké
jednoty Orla pro léta 1939-1946.
Jako součást inventáře byl sestaven rejstřík osobní, místní a věcný. Inventář doplňují navíc
tři přílohy – soupis Vodáčkových rukopisů, genealogie Vodáčkovy rodiny a fotografie zůstavitele.
Fond zahrnuje priora z roku 1901 (inv. č. 866, viz korespondence rodinných příslušníků).
Osobní fond Adolf Vodáček obsahuje 1013 inventárních čísel a 1507 evidenčních jednotek
(z toho 9 rukopisů, 55 kartonů, 3 alba, 320 volných fotografií, 60 filmových pásů negativů, 222
grafik, 5 kreseb, 432 známek, 53 odznaků, 248 kusů drobné devoční grafiky, 87 tiskařských štočků,
13 autogramů). Celková metráž fondu činí 6,3 bm.
Archiválie jsou převážně v českém jazyce, pouze ojediněle v německém. Jejich fyzický stav
je dobrý. Skartován byl jen zanedbatelný zlomek materiálu, především multiplikáty, bezvýznamné
útržky poznámek či s obsahem fondu nijak nesouvisející a jinam nezařaditelná materie (0,4 bm).
IV. Stručný rozbor archivního fondu
Osobní fond Adolf Vodáček je v mnoha ohledech pozoruhodný a jeho obsah koresponduje
nejen se zůstavitelovým významem pro spolkový a kulturní život Olomouce, ale též s jeho
politickou angažovaností, která v klíčových letech 1948-1949 překročila úzce regionální rámec.
24
Vodáček byl za svého života zvyklý své dokumenty ukládat, třebaže ne příliš systematicky. Po jeho
smrti naštěstí nedošlo ke skartaci písemné pozůstalosti rodinnými příslušníky, a tak mohla být
poměrně záhy předána v ucelené podobě k uložení do olomoucké pobočky Zemského archivu v
Opavě. Míra zachování a pestrosti materie je opravdu úctyhodná, protože fond zahrnuje snad
veškeré položky obvyklé u písemných pozůstalostí a každý z pěti hlavních oddílů inventáře je
bohatý na zajímavé archiválie, s jejichž pomocí může badatel úspěšně rekonstruovat Vodáčkovy
životní peripetie. Dominuje především korespondence.
V letmém přehledu se zmiňme alespoň o tom nejdůležitějším z obsahu jednotlivých hlavních
oddílů. Ten první nabízí badateli ke studiu Vodáčkovy dokumenty osobního charakteru. Kromě
značného počtu legitimací spolkových i politických (inv. č. 1) se jedná především o vlastní
životopisy (inv. č. 5, 6), genealogické studie (inv. č. 8) a především rukopisné deníky (inv. č. 15-
23), které patří opravdu k nejhodnotnějším součástem fondu. Devět dochovaných deníků z let 1924-
1990 mapuje v podstatě celý Vodáčkův život, přestože míra informační výtěžnosti těchto pramenů
je v některých ohledech diskutabilní. Zůstavitel začal psát své deníky především proto, aby v nich
zachytil zážitky z vlastivědných toulek a tento aspekt je ve všech denících prvořadý. Naopak
události osobního života i okolnosti krátké politické kariéry jeho poznámky reflektují bohužel jen
velmi okrajově. Je patrné, že autor často psal retrospektivně a o jistých obdobích svého života
referoval vyloženě zběžně. Léta nuceného nasazení zpracoval ve zvláštním sešitu, jenž se bohužel
ve fondu nedochoval, neboť jej Vodáček pravděpodobně odeslal do archivu Svazu nuceně
Strana 12/110