zobrazit/uložit PDF - Národní archiv

30 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 11. listopadu 1948 a následující.
31 Poslanci kopali uhlí na dole Laušman. Práce (ostravské vydání), 21. listopadu 1948, s. 9; Byli jsme na
šichtě – osm
lidových poslanců v ostravských dolech. Lidová obroda, 23. listopadu 1948, s. 2; ZAOpO, fond Adolf Vodáček,
inv. č. 18, zápis z 20. listopadu 1948.
32 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 16. prosince 1948.
33 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 29. prosince 1948.
13
tiráží: Vlastním nákladem vydal … je vidět, že přestáváme mít soukromý sektor!“34 Dne 26. března
navštívil předseda ČSL Alois Petr v Olomouci Msgr. Světlíka v souvislosti s jednáním KAV ČSL.
Ve skutečnosti však šlo Petrovi o jediné - přemluvit Msgr. Světlíka, aby se nevzdával funkcí ve
straně. Schůzce byl osobně přítomen i Vodáček a z rozhovoru, při němž Msgr. Světlík odmítl změnit
své stanovisko, mu v paměti utkvělo především prelátovo prohlášení, že si připadá „jako na okraji
propasti“.35
V následujícím období se Vodáčkovo náboženské cítění dostávalo stále častěji do konfliktu
se státní mocí. V polovině dubna se zúčastnil několikadenních exercicií na Velehradě, přičemž si
později poznamenal: „A byly to také letos jedny z posledních exercicií u nás vůbec, neboť brzy nato
nastal protináboženský boj a exercicie byly první z obětí režimu Bohu nepřátelskému ... a proto také
jako nejdůležitější byly [exercicie] nadále znemožněny a duchovní pozavíráni a koncentrováni.“36
Ale nemělo zůstat bohužel jen u toho. Nadále pokračovalo rušení církevních periodik, čemuž se
Vodáček snažil dlouhodobě čelit. V květnu 1949 se kupříkladu zasazoval na ministerstvu informací
o obnovení věstníku Acta curiae, pochopitelně bezúspěšně. V příštích týdnech se Vodáček začal
postupně vědomě méně exponovat a stahoval se z politického života. K podobnému řešení situace
nabádal i některé z lidoveckých kolegů, především Františka Kaďurka.37 Začátkem června pak
Vodáček dostal od Národního shromáždění na základě vlastní žádosti měsíční zdravotní dovolenou.
Je pravděpodobné, že se tím chtěl vyhnout mimo jiné plánovanému politickému školení, o němž se
vyjádřil v dopise tajemníkovi klubu lidoveckých poslanců Dr. Františku Formánkovi: „Když se tak
dívám na program, tak mám na celé to školení svůj – tedy odlišný – názor. A myslím si, že by bylo
lépe, kdyby někteří přednášející – i posluchači – prodělali raději duchovní cvičení s prosbou za dar
osvícení Duchem svatým, jehož památku si v neděli připomínáme.“38
Největší ranou se pro Vodáčka stal vznik tzv. Katolické akce. Ta byla založena z popudu
představitelů KSČ v Praze 10. června 1949 za spoluúčasti tzv. vlasteneckých kněží otevřených
spolupráci s komunisty. Cílem akce se stalo infiltrování do hierarchie katolické církve, její následné
rozštěpení působením výše uvedených kněží a eliminace vlivu biskupů. Tato událost nábožensky
cítícího Vodáčka šokovala. V neděli 19. června navštívil mši svatou v olomouckém dómu, při níž
byl čten pastýřský list o tzv. Katolické akci a tehdy si patrně plně uvědomil, že KSČ jde o
jednoznačný rozklad katolické církve. „I pro mne je věc jasná. Nebudu a nechci za žádnou cenu
asistovat těm, kteří bojují proti církvi. To je mé pevné přesvědčení a úmysl. Nebudu nikdy mezi
zrádci a Jidáši. A také už nyní důsledně akci odmítám.“39 V oněch dnech byl rovněž osloven, aby
převzal předsednickou funkci plánované krajské organizace tzv. Katolické akce. Vodáček
odpověděl, že se jím stane pouze, bude-li protektorem olomoucký arcibiskup a nepřítel nových
pořádků Karel Matocha. Nato byl údajně Vodáček upozorněn na problematičnost dalšího
34 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 22. března 1949.
35 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 26. března 1948.
36 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 15. dubna 1949.
37 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, kart. 30, inv. č. 603, dopis z 10. ledna 1972, s. 4.
38 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, kart. 29, inv. č. 566, dopis z 2. června 1949.
39 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 19. června 1949.
14
vykonávání svého poslaneckého mandátu.40 Jeho zděšení z náboženských poměrů dostoupilo
vrcholu o několik dní později, když předsednictvo Ústředního akčního výboru Československé
strany lidové (dále ÚAV ČSL) překvapivě podpořilo vznik tzv. Katolické akce a naopak odsoudilo
„reakční“ činnost katolické církve. V reakci na zmíněnou skutečnost přijal z Vodáčkovy iniciativy
KAV ČSL v Olomouci velmi kriticky formulovanou rezoluci určenou pražskému ÚAV ČSL.
Členové olomouckého výboru v rezoluci především zdůraznili, že již delší dobu s nelibostí sledují
zintenzivňující se boj proti katolické církvi a ostře se jich dotýká především vytvoření tzv.
Katolické akce. Zároveň prohlásili, že žádný z nich se nenechá zneužít k jakékoli proticírkevní
aktivitě. Usnesení strany o podpoře tzv. Katolické akce bylo dle nich v přímém rozporu s názory
členů krajské organizace, kteří ztratili důvěru v pražské vedení a zvažovali vystoupení ze strany.41
V ústředí ČSL vzbudila rezoluce z olomouckého regionu velké překvapení, nicméně na
názorech vedoucích představitelů nic nezměnila. V důsledku kritického vyjádření se předseda Alois
Petr rozhodl svolat mimořádné zasedání olomouckého KAV ČSL na 25. července. Za pražské
ústředí se jednání zúčastnil rovněž tajemník Antonín Pospíšil. Alois Petr označil rezoluci KAV ČSL
v Olomouci za jednoznačné porušení stranické disciplíny a zdůraznil, že pokud ji členové výboru
neodvolají, budou muset rezignovat na své funkce – jmenovitě včetně poslance Vodáčka.42 Na další
den byl navíc Vodáček pozván do Prahy k osobnímu rozhovoru s předsedou Aloisem Petrem. Jeho
obsah je nasnadě.
V letních měsících se Vodáček na schůzích různých místních organizací ČSL stále častěji
setkával s otevřeným nesouhlasem s proticírkevní politikou vedení ČSL. Například při schůzi
v Litovli „členové vytýkali přítomným poslancům nepokrytě svůj nesouhlas.“43 Svou roli při
Vodáčkově zvažování, zda setrvat či vzdát se poslaneckého mandátu, nepochybně sehrálo i
zveřejnění výnosu vatikánské kongregace svatého officia, který exkomunikoval všechny
napomahače i aktivní členy tzv. Katolické akce. Výrok officia záhy potvrdil i papež Pius XII.
Již nebylo možné vyčkávat. Dne 22. srpna 1949 podepsal Vodáček u předsedy ČSL Aloise
Petra svoji rezignaci na poslanecký mandát. „Resignaci jsem měl připravenu už delší dobu a
Strana 7/110