zobrazit/uložit PDF - Národní archiv

pochopitelně rodině nevyhovoval, a jelikož naděje na získání bytu ve Valašském Meziříčí byla
velmi malá, Vodáček neváhal a při první možné příležitosti se vrátil zpět do Olomouce. Pomocnou
ruku mu podal jeho přítel Čech, který se stal pověřeným vedoucím olomoucké tiskárny IGO. Místo
sazeče zde Vodáček přijal 10. září 1945.
V prvních poválečných měsících aktivně navázal na předchozí odborovou činnost
v typografickém průmyslu. Záhy se stal předsedou závodní odborové skupiny ROH, předsedou
okresního a posléze i krajského výboru Svazu pracovníků v průmyslu tiskárenském a knihařském.
Účastnil se též jako náhradník a zástupce olomouckého kraje práce pražského ústředního výboru
této organizace. Jeho angažovanost ho vynesla až do Krajské odborové rady v Olomouci. Je zřejmé,
že Vodáček se v nových poměrech rychle zorientoval a nalezl směr, kterým upřel své organizační
síly. Práce v odborech ho doslova bavila, o čemž svědčí i jeho lakonické konstatování: „Jsem ve
svém živlu!“19 Nadále pokračoval v orelské činnosti, přičemž rozvíjel především práci
v olomouckém regionu jako člen olomoucké župní rady a jednatel přerovské jednoty. Aktivitu
nepochybně průběžně vyvíjel i v ČSL.
Symbolickým oceněním Vodáčkových poválečných odborových aktivit se stalo jeho
jmenování jedním ze zástupců olomouckého dělnictva při návštěvě prezidenta republiky Edvarda
Beneše v Olomouci. Prezident s chotí navštívili 21. února 1947 město v souvislosti s obnovením
Palackého univerzity a Vodáček jej při audienci v arcibiskupském paláci pozdravil jménem
olomouckého dělnictva.20
Nadešel rok 1948, rok zlomový nejen pro Vodáčka, ale pro celé Československo. Zpětně
svůj politický vzestup hodnotil Vodáček slovy: „Vše šlo již jaksi automaticky ... příprava
organizační v Orlu a částečně i v lidové straně, doplněná prací odborovou, která byla právě v roce
1947 nejrozsáhlejší, přivedla mne do řady událostí únorových dní, kdy vlastně bez vlastního
přičinění, a skoro bych řekl vlivem nenadálých událostí byl jsem vyzván, abych převzal [funkce]
...“21 Uvedená citace jednoznačně dokumentuje Vodáčkův přístup k událostem roku 1948 – často
sobě přisuzuje poněkud pasivní až trpnou roli jedince vyvoleného spíše okolnostmi než vlastní vůlí,
jenž pro blaho společnosti, a aby zachránil, co se ještě z demokratické republiky zachránit dá,
vstoupil do vysoké politiky. Není důvod si nemyslet, že tomu tak opravdu bylo. Až časový odstup
ukázal politickou naivitu výše uvedeného záměru, což plně pochopil i Vodáček v létě roku 1949.
Vodáčkův politický vzestup byl zahájen 25. února 1948, tedy v klíčový den komunistického
převratu, na schůzi krajské odborové rady, za níž byl zvolen do předsednictva krajského akčního
výboru Národní fronty (dále KAV NF). Posléze v nové funkci promluvil za ČSL k masám z balkonu
olomoucké radnice. Již 28. února následovalo další úspěšné zvolení, tentokrát do krajského akčního
19 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, kart. 1, inv. č. 6, s. 11.
20 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 21. února 1947.
21 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis shrnující události roku 1948.
10
výboru ČSL (dále KAV ČSL), kde působil jako jednatel.22 Předsedou výboru se stal Msgr. František
Světlík. Vodáček byl Světlíkovou pravou rukou, neboť ten se v souvislosti s rostoucím vlivem KSČ
na církevní život v zemi z vedoucí pozice stáhl a rád využil Vodáčkova organizačního talentu. Pro
úplnost dodejme, že 16. března 1948 byl Vodáček navíc zvolen členem (cenovým referentem) rady
Městského národního výboru v Olomouci. I přes své politické úspěchy si patrně částečně
uvědomoval možná úskalí nově nastoupeného politického směřování Československa. Nejdříve
pocítil narůstající politický tlak ze strany KSČ při omezování fungování Orla a přípravě jeho
sloučení se Sokolem, posléze nelibě nesl narůstající rušení periodik. Když došlo i na olomoucký
tiskový orgán ČSL - Osvobozený našinec, neváhal se osobně angažovat v boji za jeho obnovení,
případně alespoň převedení odborářského listu Práce z Prahy do Olomouce. Následovalo
pozastavení náboženského listu Rozsévač a dalších. Přes Vodáčkovu snahu o nápravu se bohužel
nepodařilo žádné z periodik obnovit.23 Problémů ale časem přibývalo, zejména když ČSL postupně
přicházela o prostory místních sekretariátů i o tzv. lidové domy. Stranu navíc decimovaly
všudypřítomné čistky pod dohledem KAV NF.
Vodáčkova angažovanost v „obrozené“ ČSL sílila. Před prvními poúnorovými
parlamentními volbami v květnu 1948 se rozhodli oba místopředsedové KAV ČSL v Olomouci
František Chlápek a Alois Hálek, po vzoru předsedy Msgr. Světlíka, nekandidovat a raději se
politicky nezviditelňovat. Místo nich navržené kandidáty, bývalého poslance Josefa Tomáška ze
Svébohova a katechetu Františka Černého, neschválil předseda KAV NF Ladislav Bernatský.
Nepřekvapí, že za této situace byla naopak přirozeně schválena kandidatura jednatele Vodáčka
zaštítěného bohatou odborovou činností. Spolu s ním se na kandidátku dostal za ČSL též rolník
František Kaďurek z Loukova na Holešovsku. S odstupem let pak Vodáček hodnotil událost slovy:
„V roce 1948 byl jsem donucen jako dělnický pracovník přijat kandidaturu do Národního
shromáždění ... když jsem tehdy tuto funkci přijímal, říkal jsem tehdejšímu krajskému tajemníku
KSČ, že jedině za podmínky, že se nebudou opakovat útoky protináboženské a proticírkevní. Jinak
že se beze všeho vzdám.“24 Několik dní před volbami sdělil Vodáček své politické priority voličům
článkem uveřejněným v Národním osvobození. Na otázku, na co zaměří své úsilí především,
odpověděl: „V prvé řadě k nejužší spolupráci všech stran obrozené Národní fronty, tak, aby již
nikdy více se neopakovaly události z února 1948 ... aby členstvo naší strany, které zde na venkově
tvoří nejsilnější kádr, zapojilo se plně svým úsilím do budovatelského programu vlády ... aby
nastala harmonická spolupráce mezi dělníkem a zemědělcem.“25
Ve volbách uskutečněných 30. května 1948 byl Vodáček zvolen na jednotné kandidátce
olomouckého kraje poslancem za ČSL (spolu s Františkem Kaďurkem). Výsledek voleb přinesl
však v jednom ohledu velké zklamání. Na střední Moravě totiž byl odevzdán největší počet bílých
22 KONEČNÝ, Karel: Československá strana lidová na střední Moravě 1948-1960. Olomouc 2005, s. 27.
23 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, inv. č. 18, zápis z 9. března 1948.
24 ZAOpO, fond Adolf Vodáček, kart. 33, inv. č. 720, dopis z 10. dubna 1983.
25 K čemu v příštím parlamentě zaměřím své úsilí (Mluvíme s budoucími poslanci Národního shromáždění – Adolf
Strana 5/110