ÄÃslo 4 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ nemocnice v Praze

Úvodník ředitele...............................................................................................................2 

Úvodník děkana................................................................................................................2 

Závislost na tabáku..........................................................................................................3 

„HEM – Closing the gap, grant EU DG SANCO“.........................................................6 

Letní úvahy epidemiologicko-hygienické..........................................................................9 

Opalování a spálení kůže, víme něco nového?...................................................................10 

Nenechat se zaskočit (aneb letní překvapení)................................................................12 

Uštknutí jedovatými hady v české a evropské přírodě..................................................13 

Cena J. E. Purkyně..........................................................................................................16 

Vzdělávat se můžeme v každém věku..............................................................................16 

Pozvánka.........................................................................................................................17 

Světový kongres stomaterapeutů..................................................................................17 

Semináře a stáže pro lékaře...........................................................................................18 

Projektový tým Stapro uspěl v soutěži Best Project Management.............................19 

Evropa – kolébka vědeckého porodnictví......................................................................20 

Jubileum „Jubilejního pavilonu“ ve VFN........................................................................21 

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský DrSc.- 80 let............................................................23 

Významné životní jubileum.............................................................................................24 

Životní jubilea.................................................................................................................24 

Smuteční oznámení..........................................................................................................26 

Nález starého obrazu.....................................................................................................27 

Projekt „Zahrada“.........................................................................................................27 

Dopisy pacientů................................................................................................................29 

Tibetský nový rok...........................................................................................................31 

obsah 

Informační bulletin všeobecné fakultní nemocnice 

a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 

Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN • Registrace: MK ČR E 13990 • Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, 

Václav Kříž • Jazyková redaktorka: Milena Hodanová • Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN • Grafika 

titulní strany: Pavel Šťastný • Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, ředitelství 

VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., 

Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 • Náklad: 5 000 výtisků

Léto 

budiž pochváleno! 

Vážené čtenářky, Vážení čtenáři, 

astronomické léto přineslo i letní teploty, které 

byly střídány chladnějším počasím s občasnými 

dešti, tedy počasím pro naše pacienty snesitelnějším, 

než velká letní vedra. Naštěstí vichřice 

provázející prudké změny počasí nezpůsobily 

v nemocnici významnější škody. 

Od posledního dne školního roku se ujaly vlády 

prázdniny, začaly dovolené jak v nemocnici, tak 

i našim pacientům a jejich rodinám. Každoročně 

již tradičně je toto období charakterizováno poklesem 

zájmu o plánované diagnostické i léčebné 

výkony. To umožňuje nemocnici snížit provoz 

a provést nezbytné investiční i údržbové práce. 

Letos se nám podařilo za podpory státního rozpočtu 

zahájit s červencem zásadní rekonstrukci 

operačních sálů a JIP nejstarší české chirurgické 

kliniky - I. chirurgické kliniky. Zde se sluší poděkovat 

za obětavou práci i trpělivost na všech dotčených 

klinikách ať již stavbou, tak zejména zajištěním 

náhradního provozu I. chirurgické kliniky. 

Tato stavba není jediná a doufám, že se podaří 

zlepšit prostředí pro pacienty a pracovníky 

nemocnice na dalších místech našeho areálu. A to 

je hlavní z důvodů, proč jsem si vypůjčil z české 

klasiky název úvodníku. 

Při tom všem probíhá v nemocnici typická dělba 

personálu na odpočívající na dovolené a ty, kteří 

zajišťujíce nepřetržitý chod nemocnice se na 

svou dovolenou těší či na ni již jen vzpomínají. 

Přeji všem na zasloužené dovolené počasí i zážitky, 

jaké si přejete a děkuji všem za zajištění provozu 

nemocnice i v podmínkách pestrého letního 

dění. Našim pacientům přeji snesitelné klimatické 

podmínky a hlavně vlídné a vstřícné ošetřující. 

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, 

ředitel VFN v Praze 

Foto: Anife Hassan 

Léto je tady 

 

Vážené kolegyně, Vážení kolegové, 

čas neúprosně, pravidelně plyne, ale přesto se 

nám někdy zdá, že ubíhá stále rychleji. A je tu léto 

a vstoupili jsme do druhé poloviny roku 2008. 

Druhá polovina roku díky letním měsícům, kdy 

prostory naší fakulty a nemocnice tak trochu osiří 

studenty a zklidní se, mi připadá kratší. Krásné 

letní měsíce, kdy máme trochu času na setkání 

s přáteli či rodinou, na společně strávené chvíle 

ubíhající tak nějak rychleji a zakrátko přijde 

září a s ním nástup podzimu – zápisy studentů, 

čas opravných termínů a přípravy na další akademický 

rok.

V horkých letních dnech můžeme závidět obyvatelům 

jižních částí Evropy, kteří v polední přestávce, 

nikoliv 30 minut, jak ukládá zákoník práce, tráví 

tzv. siestu, kdy je všem zřejmé, že při teplotě okolo 

30°C a více ve stínu se nedá mnoho pracovat. 

Objevují se i studie, které prokazují lepší pracovní 

výkonnost po krátkém spánku v průběhu dne, 

možná po obědě. Známe tyto scény, které se uskutečňovaly 

celý rok, třeba ze starých českých filmů. 

Jen nevím, jestli takovéto studie jsou v Cochrane 

databázích a zda jsou „evidence based medicine“. 

I bez síly důkazů typu A, B, C či D je třeba 

dodržovat dostatečný přísun tekutin, ale také si 

trochu odpočinout nebo tzv. vypnout a načerpat 

síly, nejen ze slunečního záření, do těla a duše 

při různých zálibách – sportu, koupání, čtení, ale 

třeba i z nicnedělání. 

Přeji Vám všem krásné slunné nejen letní dny, 

které nás snad více naladí optimisticky a zahřejí 

nás též na duši. 

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, 

děkan 1. LF UK 

Závislost 

na tabáku 

MUDr. Eva Králíková, CSc., 

MUDr. Lenka Štěpánková, 

Společnost pro léčbu závislosti na tabáku 

Společnost pro léčbu závislosti na tabáku 

společně s 1. lékařskou fakultou Univerzity 

Karlovy a se Všeobecnou fakultní 

nemocnicí (sídlem referenčního Centra léčby 

závislosti na tabáku pro ČR – při III. interní 

klinice) zorganizovala dne 25. června 2008 

tiskovou besedu na téma „Léčba závislosti na 

tabáku je nejefektivnější ve všech úrovních 

zdravotnických zařízení“. 

V průběhu setkání byl představen projekt PES- 

CE, uskutečněný v zemích EU. Podle výsledků 

je vysoce efektivní i vzhledem k vynaloženým 

nákladům léčba závislosti na tabáku při každé 

návštěvě zdravotního zařízení a angažovat by se 

měli nejen ambulantní (kromě všech ostatních) 

lékaři, ale i sestry či lékárníci. K dispozici byly 

také výsledky průzkumu mezi českými lékaři 

a pacienty na téma doporučení léčby závislosti 

na tabáku. 

Většina kuřáků si přeje přestat kouřit. Není to 

ale snadné. Pokud přestávají sami, je úspěšnost 

malá, intenzivní léčba ji může až zdesetinásobit. 

Taková péče ale nebude nikdy z mnoha důvodů 

dostupná pro všechny, ale pouze pro část silně 

závislých či komplikovaných případů. Proto je 

podstatné využívání krátké intervence v rozsahu 

cca 3-5 minut při každém kontaktu s kuřákem 

jak od kteréhokoli lékaře, tak i od sestry nebo 

lékárníka. Úspěšnost se pak pohybuje mezi 3 

– 15 % abstinence po roce. 

Význam takového komplexního přístupu 

(každý zdravotník se ptá na kouření, doporučuje 

přestat a případně poradí jak) potvrdil i evropský 

projekt PESCE. Nejen že je tento přístup 

účinný, ale je pro poskytovatele zdravotní péče 

i ekonomicky vysoce výhodný. Hrazení takové 

intervence se vyplácí, i když více zvyšuje úspěšnost 

platba za její pokračování než zahájení. 

Jaká je současná reálná situace, jsme zjišťovali 

mezi pražskými lékaři a pacienty. Vyzpovídali 

jsme 123 lékařů a 663 pacientů. Odpovědi 

lékařů a pacientů se poněkud lišily: lékaři 

se zřejmě dělají lepšími, pacienti jejich rady 

zapomenou. Tedy pravda bude zřejmě někde 

uprostřed. V tom, že se lékař na kouření ptá, 

se ale v podstatě shodli: kladně odpovědělo 

91% pacientů a 92% lékařů. To, že jim lékař 

doporučil přestat, uvedlo jen 26% kuřáků, ale 

66% lékařů. Na doporučení do specializovaného 

centra léčby si vzpomnělo jen 8% pacientů, 

ale prý je praktikuje 53% lékařů. Že bariérou 

 

novinky a události

v intervenování je čas, uvedlo 56% pacientů 

a 50% lékařů. Mezi pacienty si myslí 75%, že 

lékař k tomu není dostatečně vyškolen, mezi 

lékaři má tento názor 42 %. 

Výsledky projektu PESCE (General Practitioners 

and the Economics of Smoking Cessation in 

Europe) - Praktičtí lékaři a ekonomika odvykání 

kouření v Evropě: 

Projekt PESCE probíhal od září 2006 do 

května 2008. Tohoto rozsáhlého evropského 

projektu se účastnilo celkem 31 partnerů z 27 

zemí. Patnáct hlavních partnerů se podílelo na 

finanční stránce a sdílelo odpovědnost za jeho 

provedení. Dalších 16 spolupracujících partnerů 

(mezi nimi i Česká republika) přispívalo svými 

odbornými znalostmi a expertízami. Iniciátorem 

a koordinátorem projektu byla francouzská 

nevládní organizace Tabac & Liberté, tedy 

Tabák a svoboda, specializující se na vzdělávání 

v oblasti odvykání kouření pro lékaře a další 

zdravotnické pracovníky. 

Projekt zahrnoval několik pracovních balíčků, 

které byly zaměřeny na různé aspekty ekonomiky 

odvykání kouření v ordinacích praktických 

a dalších ambulantních lékařů. Základním cílem 

projektu bylo vyvinout na důkazech založená 

doporučení a navrhnout strategie pro jejich 

uvedení do praxe: 

1. Podpořit častější intervence v léčbě závislosti 

na tabáku mezi praktickými lékaři v Evropě 

zaměřením na socioekonomické prostředí 

jejich praxí. 

2. Osvětlit ekonomické přínosy těchto intervencí 

pro rozpočet zdravotních systémů v Evropě. 

3. Motivovat rozhodující činitele k zásahům 

do pracovních podmínek praktických lékařů 

prostřednictvím politických rozhodnutí. 

Jedním z pilířů projektu byla ekonomická analýza 

nákladové efektivity intervence k odvykání 

kouření v ordinacích praktických lékařů, tj. 

náklady a přínosy opatření ke zvýšení angažovanosti 

praktických lékařů v intervencích pro jejich 

pacienty-kuřáky. Model pro tyto analýzy vyvinul 

prof. David Cohen z Univerzity v Glamorgan, 

Wales, UK. 

 

Většina kuřáků si přeje přestat kouřit. 

Opakovaně je prokázáno, že intervence praktických 

lékařů jsou účinným způsobem, jak 

snížit počet kuřáků mezi jejich pacienty. PESCE 

projekt se zabývá skutečností, že praktičtí lékaři 

nepomáhají svým pacientům přestat kouřit tak 

často a v takovém rozsahu, jak bychom na základě 

faktů předpokládali. 

Ekonomický model Prevent byl použit k odhadu 

zdravotních a ekonomických efektů redukce 

počtu kuřáků v každé zemi, která poskytla 

požadovaná data. Tento model zahrnuje úspory 

zdravotního systému za 4 hlavní onemocnění, 

která jsou důsledkem kouření, tj. rakovinu plic, 

CHOPN (chronickou obstrukční plicní nemoc), 

koronární onemocnění a cévní mozkové příhody. 

Dále by to byly úspory ze sníženého počtu požárů, 

počty úmrtí, kterým bylo zabráněno a hodnota 

snížení počtu pracovních absencí z důvodu 

nemocnosti spojené s kouřením. 

Model pro deset zemí ukázal velké zdravotní 

i ekonomické přínosy ve všech případech, viz 

následující dvě tabulky, které ukazují snížení 

počtu úmrtí na 4 sledované choroby (rakovina 

plic, CHOPN, CMP, koronární onemocnění) 

a dále finanční úspory zdravotních systémů, 

které by byly dosaženy snížením nemocnosti na 

tyto 4 choroby.

Roční redukce úmrtí na 4 onemocnění spojená s kouřením v 10 evropských zemích 

Redukce počtu kuřáků o 3% může přinést následující snížení počtu úmrtí 

2010 2020 2030 

Rakousko 10 64 103 

Francie 41 314 470 

Německo 83 718 1,110 

Holandsko 20 158 269 

Švýcarsko 2 5 7 

Irsko 4 41 73 

Polsko 81 488 706 

Portugalsko 6 35 63 

Rumunsko 6 44 78 

Velká Británie 182 848 1,233 

Celkem 435 2,715 4,112 

Roční snížení nákladů zdravotního systému na léčbu 4 specifických onemocnění* 

v 10 evropských státech 

Snížení počtu kuřáků o 3% může přinést následující roční úspory 

2010 2020 2030 

Rakousko 2.049.000 € 9.393.000 € 13.412.000 € 

Francie 2.921.000 € 18.412.000 € 33.234.000 € 

Německo 714.000 € 4.044.000 € 7.082.000 € 

Holandsko 1.325.000 € 10.392.000 € 19.673.000 € 

Švýcarsko 132.000 € 1.560.000 € 2.218.000 € 

Irsko 259.000 € 2.173.000 € 4.478.000 € 

Polsko 3.628.000 € 22.721.000 € 37.950.000 € 

Portugalsko 339.000 € 3.687.000 € 7.466.000 € 

Rumunsko 565.000 € 2.419.000 € 3.686.000 € 

Velká Británie 6.470.000 € 27.255.000 € 37.141.000 € 

Celkem v 10 zemích 18.398.000 € 102.056.000 € 166.340.000 € 

Tato část projektu konstatovala, že jak zdravotní, 

tak ekonomické přínosy jsou zásadní. Navíc jsou 

jen minimálním odhadem vzhledem k tomu, 

že zde nebyly započítány další známé přínosy 

snížení počtu kuřáků, jako je redukce mnoha 

dalších onemocnění spojených s kouřením, 

zdravotní přínosy menšího vystavení pasivnímu 

kouření, rychlejšího zotavení po chirurgických 

zákrocích a tak dále. Politické změny směřující 

ke zvýšení angažovanosti praktických a ambulantních 

lékařů v oblasti léčby závislosti na 

tabáku patří jednoznačně k nejvíce nákladově 

efektivním opatřením (cost-effective) v oblasti 

veřejného zdraví.

Závěrečná doporučení 

Po úvodní fázi specifikace rozhodujících faktorů 

se v rámci projektu uskutečnily dvě na 

sebe navazující konference. V průběhu setkání 

ve Varšavě v prosinci 2007 se expertní komise 

zaměřila na formulaci politických doporučení, 

následná konference v Barceloně v březnu 

tohoto roku byla věnována možnostem zavedení 

těchto doporučení do praxe a bariérám tohoto 

procesu. 

Kouření je jednou z vedoucích příčin nemocnosti 

a předčasných úmrtí v současném 

světě. I pokud pomineme etický rozměr tohoto 

problému, ekonomické analýzy opakovaně 

prokázaly – včetně těch, které byly součástí projektu 

PESCE - že intervence k odvykání kouření 

je i z ekonomického pohledu jedna z nejvíce 

efektivních intervencí vzhledem k vynaloženým 

nákladům (cost-effective) v rámci současné 

medicíny. Této intervence však není zdaleka 

dostatečně využíváno, a to ani ve vyspělých 

evropských státech. 

Cílem tohoto projektu bylo identifikovat důvody 

tohoto stavu (nedostatečná znalost možností 

léčby, ekonomické podmínky, nedostatek času, 

psychologické bariéry na straně lékaře i pacienta 

aj.) a zformulovat politická doporučení (viz 

výše), jak tyto bariéry překonat. Projekt PESCE 

umožnil také navázat či prohloubit mezinárodní 

odbornou spolupráci v této oblasti, která výrazně 

zvyšuje šanci na zavedení těchto doporučení do 

praxe. 

Tento projekt obdržel finanční podporu Evropské 

komise z programu zdravotnictví pro roky 2003- 

2008 (Grantová dohoda č. 200 5319). Podrobné 

zprávy o projektu PESCE lze nalézt na webové 

stránce: www.tabac-liberte.com. 

Kontaktní údaje pro Českou republiku: 

Společnost pro léčbu závislosti na tabáku, 

Karlovo nám. 32, Praha 2 

MUDr. Eva Králíková, CSc., 

eva.kralikova@lf1.cuni.cz 

MUDr. Lenka Štěpánková, 

lenka.stepankova@lf1.cuni.cz 

 

„HEM – Closing the 

gap, grant EU DG 

SANCO“ 

Odb. as. MUDr. Ivana Holcátová, CSc., 

Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK 

Na tiskové konferenci 10. července 2008 

byl představen projekt odstranění 

nerovnosti zdraví a snižování předčasné 

úmrtnosti. Základní linie pro monitorování 

vývoje zdraví sledující rozšiřování EU. 

Tříletý projekt číslo 2003121 byl předložen 

v rámci Programu veřejného zdraví 2003- 

2008, DG Sanco (60% poskytnuto Evropskou 

komisí, 40% dodáno polskou vládou - Ministerstvem 

vědy a vyššího školství). 

Myšlenka projektu vznikla na sympoziích 

a seminářích, které byly organizovány v devadesátých 

letech v Cancer Epidemiology and 

Prevention Division, The Maria Skłodowska- 

Curie Memorial, Cancer Center and Institute of 

Oncology (Varšava, Polsko), profesorem Witoldem 

Zatonskim a jeho spolupracovníky. 

Hlavní analýzy a vědecké zprávy byly vytvořeny 

týmem z výše uvedené instituce, ve 

spolupráci s organizačním výborem, pracovní 

skupinou, skupinou expertů a spoluřešitelů, 

které se skládají z vědců a odborníků z různých 

států. Tato široká síť spolupracovníků byla 

základním a integrálním prvkem realizace 

projektu. 

V projektu se porovnávají jednotlivá kritéria, 

především předčasná úmrtnost dospělých, 

charakterizovaná jako smrt mezi věkem 20-64 

let, z různých příčin. Porovnávají se výsledky 

jednotlivých států i skupin: EU15 – státy tzv. 

západní Evropy; EU10 – státy nově přistoupivší 

nebo kandidátské. Srovnávací zemí je Rusko. 

Nerovnosti 

Předčasná úmrtnost dospělých dosáhla vrcholu 

v roce 1990, kdy činila 731 úmrtí na 100 000 

obyvatel u mužů a 284/100 000 u žen. Od té doby 

Česká republika zažívá jeden z nejvýrazněj-

ších poklesů předčasných úmrtí v Evropské 

unii, u obou pohlaví. Mezi lety 1990 a 2002 

poměr míry úmrtnosti mezi Českou republikou 

a EU15 poklesl u mužů z 1,7 na 1,5 a z 1,4 na 

1,3 u žen. Tento vývoj vedl ke zmenšení rozdílu 

předčasné úmrtnosti oproti EU15. 

Česká republika má některé z nejnižších mír 

předčasné úmrtnosti v zemích EU10. To je 

v ostrém kontrastu se situací před politickými 

změnami na konci osmdesátých let, kdy úmrtnost 

v České republice byla blízká zbytku bývalých 

socialistických zemích. Česká republika je, 

společně se Slovenskem a Polskem, země EU10, 

ve které pokles předčasné úmrtnosti začal ihned 

po socio-politických a ekonomických změnách 

v roce 1989. 

Největším úspěchem ve zlepšení zdraví v České 

republice v devadesátých letech byl jeden 

z nejstrmějších poklesů míry kardiovaskulární 

úmrtnosti v Evropě. Předpokládá se, že tento 

pokles, přinejmenším na počátku devadesátých 

let, je silně spjat se změnami ve stravování; 

dramatickým zvýšením konzumace řepkového 

oleje, poklesem ve spotřebě másla a plnotučného 

mléka a dalších živočišných tuků. Zároveň 

byl zaznamenán významný nárůst odbytu ryb. 

Také data z dokumentů CZ-MONICA studie 

signalizují pokles sérového cholesterolu. Dalším 

důležitým faktorem bylo významné snížení prevalence 

kouření u mužů; to je potvrzeno podobně 

významným poklesem rakoviny plic u mužů 

všech věkových skupin, včetně těch nad 65 let. 

Další ukazatele zdraví, jako úmrtnost na úrazy 

a úmrtnost související s alkoholem, jsou také 

v České republice relativně příznivé. V mnoha 

ohledech se nerovnost ve zdraví v České republice 

a v zemích EU15 snižuje rychleji, než v dalších 

zemích EU10: Jediná země EU10 s lepší 

situací, Slovinsko, mělo příznivější zdravotní 

podmínky před rokem 1990. 

Klíčové body 

• Česká republika má jednu z nejvyšších předpokládaných 

délek života a druhou nejnižší 

míru předčasné úmrtnosti mezi zeměmi EU10 

u mužů a u žen; 

Na tiskové konferenci 10. července 2008 byl 

představen projekt odstranění nerovnosti zdraví 

a snižování předčasné úmrtnosti. 

Foto: Mgr. Karel Meister 

• ČR má jeden z nejrychlejších poklesů úmrtnosti 

na kardiovaskulární choroby v Evropě, 

asi o polovinu od roku 1990; 

• výskyt kouření v České republice, podíl nemocí 

souvisejících s tabákem a především rakovina 

plic jsou mezi nejnižšími v EU10 u mužů; 

• ČR má jednu z nejnižších úmrtností na zranění 

mezi zeměmi EU10, zvláště u mužů. 

Souhrn HEM projektu 

Snížení 'východo-západní nerovnosti ve zdraví' 

je dnes jednou z největších výzev pro Evropskou 

unii. Stoupající trend ve zdraví dospělých, který 

nastal v zemích východní Evropy po druhé světové 

válce, se zastavil a potom začal klesat, se všemi 

negativními důsledky pro populace těchto zemí. 

V letech 1960-1990 průměrná předpokládaná 

délka života ve věku 20-ti let u mužů klesla 

a u žen se držela na stejné úrovni, na rozdíl od 

velké většiny rozvinutých zemí světa. Předčasná 

úmrtnost dospělých (smrt mezi 20-64 roky života), 

zvláště u mužů, včetně úmrtí na kardiovaskulární 

nemoci, rakovinu plic a zranění, dosáhla 

jedné z nejvyšších na světě. Rozdíly mezi trendy 

předčasné úmrtnosti dospělých v západní Evropě 

a v bývalých socialistických zemích vedly 

k nerovnosti ve zdraví, dosahujících alarmujících 

proporcí. Pokles ve zdraví a jeho nepříznivé 

ekonomické důsledky byly jedním z důležitých 

faktorů stagnace ekonomiky těchto zemí.

Nicméně ne všechny zprávy z východní Evropy 

jsou na tom tak špatně. V některých z bývalých 

socialistických zemí, zvláště pak ve 

skupině zemí, které leží ve střední a východní 

Evropě (Polsko, Česká a Slovenská republika, 

Maďarsko, Slovinsko), se zdravotní trendy 

začaly měnit těsně po převratu (po téměř dvě 

dekády). 

 

Fascinující fenomén v těchto zemích 

je dramatický pokles nemocnosti 

a úmrtnosti na kardiovaskulární 

choroby. 

Průměrná délka života začala rychle růst ve 

všech těchto zemích, zvyšujíce se během období 

let 1990-2002 v průměru o 3,5 roku u mužů 

a o 2,8 roku u žen. Fascinující fenomén v těchto 

zemích je dramatický pokles nemocnosti 

a úmrtnosti na kardiovaskulární choroby. 

Tento trend byl zaznamenán u mužů i žen všech 

věkových skupin dospělých. Rychlost poklesu 

patří mezi nejrychlejší pozorované v Evropě, 

ale příčiny tohoto nápadného zvratu nejsou zcela 

jasné. Zdá se, že nejdůležitějšími činiteli jsou 

změny stravování zapříčiněné zavedením tržního 

hospodářství a změny v cenách různých výrobků 

potravinářského průmyslu. Nejvýznamnějším 

faktorem by mohla být zvýšená spotřeba polynenasycených 

mastných kyselin, jako kyseliny 

alfa-linolenové, která zaplnila nedostatek omega- 

3 mastných kyselin. 

Ve druhé polovině devadesátých let se pokles 

zdraví zastavil také ve zbývajících 5 členských 

státech EU ze střední a východní Evropy (Bulharsko, 

Estonsko, Lotyšsko, Litva a Rumunsko), 

ačkoliv ukazatele zdraví tam ještě nevykazují 

trvalé zlepšení. Ve srovnání s EU15 v období 

1990-2002 jsou rozdíly ve zdraví buď setrvalé 

(hlavně u žen), nebo se rozdíl dále mírně prohlubuje 

(hlavně u mužů). 

Další důležité fenomény charakterizují nerovnost 

ve zdraví: 

• Fatální zranění jsou zodpovědná za téměř 

polovinu předčasné úmrtnosti dospělých u mužů 

v Baltských státech (Estonsko, Lotyšsko a Litva). 

Na rozdíl od zbytku nových členských 

států EU, kde byl v poslední dekádě pozorován 

sestupný trend podobný trendu EU15, v Baltských 

státech setrvávají smrtelná poranění na 

velmi vysokém stupni. Naše analýza signalizuje, 

že bezprostřední příčinou vedoucí k velmi vysokému 

počtu smrtelných zranění je alkohol. 

• Alkohol, diskutovaný v západní Evropě 

jako faktor s potenciálem pro ochranu zdraví 

(zvláště ve středozemních zemích), má ve 

východní Evropě obecně záporný dopad na 

zdraví. Zdá se, že výše zmíněná velmi vysoká 

míra neúmyslných a úmyslných smrtelných 

poranění významně souvisí s konzumací 

alkoholu. Podobně vysoký výskyt cirhózy 

jater a dalších s alkoholem souvisejících 

nemocí (např. některé nádory) patří k nejvyšším 

v Evropě – dosahujíce zvláště vysoké 

úrovně v Maďarsku a Rumunsku, ale také na 

Slovensku a Slovinsku. Dva faktory mohou 

způsobovat horší dopad konzumace alkoholu 

ve východních částech Evropské unie ve srovnání 

s částmi západními: První je tzv. vzorec 

pití a druhým faktorem je složení produktu. 

• Tabák je hlavní příčinou předčasné smrti ve 

všech částech EU, ale s tabákem související 

úmrtnost u mužů je nyní vyšší na východě. 

U žen je obrázek více různorodý: na východě 

jsou země s nejnižší úmrtností související 

s tabákem v EU (Litva a Rumunsko) i země 

s nejvyšší úmrtností související s tabákem 

(Maďarsko). Omezování spotřeby tabáku ve 

východní části Evropské unie má podobný 

rozsah jako v EU15, nicméně je pozorována 

časová prodleva. V EU10 nastal v poslední 

dekádě velký pokrok v této oblasti, částečně 

kvůli politickým změnám nutným pro přistoupení 

k Evropské unii. 

Zdravotní zlepšení ve střední a východní Evropě 

právě začíná a cesta ke snížení nerovnosti 

mezi východem a západem je ještě dlouhá. 

Dramatické „přírodní experimenty“, které se 

odehrávají v tomto regionu, se dotýkají celého 

kontinentu a klíčová role evropských odborníků 

na veřejné zdravotnictví tkví v jejich 

vysvětlování a iniciaci zásahů na tomto poli.

Letní úvahy 

epidemiologickohygienické 

MUDr. Ivana Holcátová, CSc., Ústav 

hygieny a epidemiologie VFN a 1. LF UK 

Léto s sebou přináší příjemné dny volna, 

ale i řadu problémů. Kdo by neslyšel 

o problémech zažívacích při cestách do 

exotických částí světa? Je třeba si však položit 

otázku, co je exotickou částí světa. Z hlediska 

střevních a zažívacích obtíží bychom se asi měli 

držet zásady, že od Milána na jih není vhodné 

pít vodu z vodovodu, dávat si led do nápojů 

pravděpodobně není nejlepší nápad a zmrzlinu 

si dopřát opatrně, pokud možno v relativním 

dosahu toalety. Pokud opustíme Evropu směrem 

na východ, i na čištění zubů je vhodnější 

používat vodu balenou, kterou jsme nakoupili 

zavřenou v obchodě. Nikdy vodu nekupujte 

od pouličních prodavačů, její původ je více 

než nejistý. 

Ani tak se nemusíte vyhnout problémům. Ovoce 

jen to, které se loupe (i před tím nezaškodí ho 

omýt), zelenina tepelně upravená nebo oloupaná 

– tedy pokud si ji loupe každý sám. 

Asi tohle všechno víte, ale opakování je matka 

moudrosti, že. Představa, že nám zdravotníkům 

se nic nestane, není právě nejvhodnější. 

O pobývání na slunci se snad ani není třeba příliš 

šířit. Ne přes poledne, používat ochranné opalovací 

přípravky, po opalování naopak přípravky 

po opalování (třeba Panthenol) a hlavně: hodně 

pít! Celé naše tělo se vysušuje, je třeba doplnit 

tekutiny. Nepříjemné reakce na nedostatek tekutin 

se v horkých letních dnech dostaví mnohem 

dříve. O nebezpečnosti nadměrného slunění 

se už popsaly stohy papíru, tak jen na to nezapomenout. 

Zatím stále zapomínáme, protože 

každým rokem přibývá nádorů kůže a dokonce 

i melanomů. 

Velmi nepříjemnou skutečností je přibývání 

alergií. Nejen solárních dermatitid, které 

dokáží pěkně zkazit dovolenou, i další, zvláště 

kontaktní alergie se mohou objevit nečekaně 

a vyděsit nás. 

Módním hitem je malování hennou na tělo. Henna 

je sice přírodní látka, jenže nejvýznamnější 

alergeny jsou rovněž přírodní povahy. Pokud se 

navíc do henny přidává barva pro její zvýraznění, 

nepříznivé účinky se mohou potencovat. Zvláště 

černá henna může vyvolat relativně bouřlivou 

lokální reakci, v závislosti na velikosti malby. 

Navíc, pokud skutečně dojde k senzitizaci, 

problémy mohou přetrvávat dlouhodobě. Černá 

barva, která se do henny přidává, je chemicky 

stejná, jako např. černá barva na vlasy. V praxi 

to znamená, že při prokazatelné alergii nemůže 

takový člověk pracovat v kadeřnictví, ale taky si 

nemůže barvit vlasy na černo. 

Léto je rovněž obdobím sportů, v posledním 

období se jim říká outdoorové a řada z nich patří 

mezi ty adrenalinové. Než se do něčeho takového 

pustíte, uvažujte chvíli s chladnou hlavou (což 

ve 40 o C jde obtížně). Ve věkové kategorii 20 

– 44 let umírá až 60 % mužů v důsledku úrazu

a ve stejné věkové kategorii téměř 75 % všech 

úrazů vzniká pod vlivem alkoholu. Tedy u mužů, 

ženy jsou malinko opatrnější, asi 78 % všech 

úrazů mladých žen (20 – 44 let) má na svědomí 

alkohol. 

Takový hezký letní večer láká ke grilování, 

k tomu nějaké vínečko nebo pivko, po horkém 

dni obzvláště chutné. Pivo totiž obsahuje 

vyvážené množství minerálů, které potřebujeme 

doplnit, protože jsme je vypotili. Jenže pozor na 

množství, pozitivní efekt se může projevit jen při 

pravidelné konzumaci malých dávek alkoholu. 

Tedy denně večer před spaním jedna sklenka vína 

může být prospěšná. Jednou týdně láhev rumu 

má jednoznačně zhoubný vliv na naše zdraví. 

Zvláště dámy by si měly dát pozor. Alkohol je 

pro ně nebezpečnější než pro muže (i příroda je 

sexistická!). V průběhu devadesátých let u nás 

přibývalo žen, které zemřely na cirhózu jater. 

Grilování na otevřeném ohni je velice nevhodný 

způsob úpravy masa, tedy pokud grilujete v létě 

denně nebo téměř každý den. Raději grilujte na 

rozpáleném kameni nebo alespoň maso zabalte 

do alobalu, aby nedošlo k přímému kontaktu 

s ohněm. Ještě lepší bude, když k masu přidáte 

tak dvojnásobek zeleniny, syrové nebo grilované, 

to je jedno. 

Přes to všechno – hezké letní dny! 

Opalování 

a spálení kůže, 

víme něco nového? 

Prim. MUDr. Ivana Krajsová, MBA, 

Dermatovenerologická klinika VFN 

a 1. LF UK 

Již mnoho let se hovoří o nepříznivých 

účincích slunečního záření na kůži, přesto 

je dovolená u moře a intenzivní slunění 

velmi oblíbeným koníčkem mnoha Čechů. 

Hlavním cílem bývá, samozřejmě kromě odpočinku, 

získání čokoládově hnědého odstínu 

kůže. Bohužel stále platí, že neexistuje zdravé 

opalování a dokonce se často uvádí, že intenzita 

10 

opálení ukazuje míru poškození kůže. Hlavními 

nepříznivými účinky slunění jsou spálení kůže, 

vznik oxidačního stresu a vyvolání imunosuprese 

působením ultrafialového (UV) záření. 

Spálení – zčervenání kůže považuje mnoho 

lidí za zcela přirozenou součást slunění, za první 

krok při opalování a vůbec si neuvědomují, že 

spálení kůže je jeden z nejvýznamnějších faktorů, 

který se podílí se na předčasném stárnutí kůže 

i na vzniku kožních nádorů. Spálení je možné 

zabránit používáním opalovacích přípravků 

s ochrannými faktory, tak zvanými sanskríny. 

UVB filtry nazývané SPF (sun protection factor) 

jsou nově číslovány pouze do hodnoty 50+, což 

označuje nejvyšší možnou ochranu. Hlavním 

důvodem této změny jsou již minimální rozdíly 

mezi faktory 60, 80 nebo 100. Pro požadovanou 

ochranu je nutné pečlivé a dokonalé rozetření 

dostatečného množství opalovacího krému po 

celém kožním povrchu. Rozdíly mezi účinností 

deklarovanou výrobcem a praktickým výsledkem 

při opalování jsou často způsobeny právě aplikací 

malého množství přípravku. Uvádí se, že 

lidé používají pouze pětinu či třetinu množství 

používaného k testování v laboratořích. Výšku 

ochranného faktoru je nutné volit podle kožního 

fototypu a délky doby, kterou na slunci chceme 

strávit. Významnou roli však hraje také místo, 

kde dovolenou trávíme. Čím blíže k rovníku, tím 

vyšší ochranný faktor a stejný poměr platí i pro 

zvyšující se nadmořskou výšku. 

Pokud již ke spálení kůže dojde, je nutné ji 

pečlivě ošetřit. Pocit pálení zmírní chladivé 

obklady, účinné jsou také kosmetické přípravky 

určené k ošetření kůže po opalování. Při výraznějším 

spálení je vhodné si koupit přípravky 

s panthenolem, který má zklidňující účinky. 

Těžké spálení kůže někdy vyžaduje i lékařské 

ošetření. 

Vždy však platí zásada, že dokud nedojde ke 

zhojení spálení, nesmí být kůže znovu vystavena 

přímému slunečnímu záření!! I při pobytu ve 

stínu musí být postižené partie chráněny opalovacími 

přípravky s nejvyššími ochrannými 

faktory, protože jinak mohou vznikat nehezké 

hyperpigmentace, které se obtížně odstraňují.

I při pobytu ve stínu je vhodné chránit se 

opalovacím krémem. 

UVA i UVB záření vyvolávají při působení na 

kůži vznik volných radikálů a oxidační stres. 

Kůže má přirozené obranné mechanismy, kterými 

dokáže omezené množství trvale vznikajících 

volných radikálů likvidovat. Jakmile však 

jejich tvorba překročí určitou mez, například 

při intenzivním slunění, ochranná kapacita již 

nestačí a dochází k hromadění mutací s následným 

poškozením epidermálních buněk i vazivových 

vláken. Hlavním příznakem je tak zvaný 

photoaging, předčasné stárnutí kůže vyvolané 

působením slunečního záření i následný vznik 

všech typů kožních nádorů. 

Na rozvoji oxidačního stresu se podílí zejména 

UVA záření, které je hlavní složkou slunečního 

záření a také umělého záření v soláriích. Proto nelze 

považovat ani opalování v soláriích za bezpečné 

a neškodné. Alespoň částečnou ochranu poskytují 

opalovací přípravky s UVA filtry splňujícími australskou 

normu, což znamená, že filtrují více než 

90% UVA záření dopadajícího na kůži. 

Použití opalovacích prostředků s vysokými UVB 

a UVA filtry tak dokáže zabránit nechtěnému spálení 

kůže i omezit vznik volných radikálů v kůži. 

Kůže by se po každém opalování měla následně 

ošetřit přípravky po opalování, které většinou 

obsahují zklidňující složky i antioxidanty. 

Sluneční záření má mnoho biologických účinků 

a dalším velmi významným, který se projevuje 

při opalování, je potlačení imunitních reakcí 

v kůži. UVA i UVB záření vyvolávají imunosupresi 

nejen v místě vlastního dopadu záření, 

ale i na vzdálenějších partiích kůže. Omezit 

imunosupresivní účinky UV záření dokáží zčásti 

pouze účinné UVA filtry, UVB filtry bohužel tuto 

schopnost nemají. 

Opalovací přípravky s ochrannými faktory byly 

primárně určeny k ochraně kůže před spálením 

s cílem současně zabránit poškození kůže i vzniku 

kožních nádorů, zejména melanomu. S rozvojem 

jejich používání se však ukazuje, že splněna 

byla pouze první část. Výskyt kožních nádorů 

se stále zvyšuje a paradoxně za to zčásti mohou 

také ochranné opalovací krémy. Vysoká účinnost 

ochranných faktorů umožňuje i lidem s velmi 

světlou kůží delší pobyt na slunci, protože zabrání 

spálení kůže. Nedokáží však již zcela zabránit 

vzniku oxidačního stresu ani imunosupresi. Proto 

ani používání nejvyšších ochranných faktorů 

neznamená možnost neomezeně dlouhého pobytu 

na přímém slunci, zejména v poledních hodinách. 

Stále větší důraz se klade na nezbytnost používání 

opalovacích přípravků s ochrannými faktory 

při každém pobytu na slunci, to znamená, 

nejen při cíleném opalování, ale i při práci na 

zahradě, při víkendových procházkách nebo při 

sportovních akcích. Každodenní ochrana všech 

kožních partií nechráněných oděvem by měla být 

samozřejmostí alespoň v jarním a letním období 

a na to bohužel většina lidí stále zapomíná. 

UV záření není jediným faktorem, který se podílí 

na vzniku kožních nádorů, je však jediným, 

který jsme schopni ovlivnit. Není nutné před 

slunečními paprsky v panice utíkat, je ale 

vhodné kůži před přímým působením UV 

záření intenzivně chránit omezením pobytu 

na přímém slunci a používáním ochranných 

faktorů i při běžných aktivitách. 

Je nutné dodržovat pitný režim, ale nic se nemá 

přehánět J 

11

Nenechat se 

zaskočit (aneb 

letní překvapení) 

MUDr. Jaroslava Říhová, Ústav 

tělovýchovného lékařství VFN a 1. LF UK 

Byla jsem požádána, abych napsala 

pár slov o letních sportech. Zdánlivě 

paradoxně chci svůj sloupek věnovat 

omrzlinám. Stále více lidí tráví svou dovolenou 

v odlehlých končinách světa a vyhledávají dobrodružství 

i relaxaci v horách. Dvě třetiny mých 

úspěšně vyléčených případů omrzlin mělo svůj 

začátek právě v létě, v evropských a asijských 

velehorách. 

Každá omrzlina je neúspěchem. Je záporným 

vyústěním pobytu v chladném prostředí bez 

dostatečné ochrany. Některým omrzlinám 

nemůžeme zcela zabránit (pád do ledovcové 

trhliny, pozdní záchrana, ztráta orientace v terénu 

atd., kdy roli hraje časový faktor). 

Zopakujme si, jak můžeme omrzlinám předcházet: 

1. dobrou výstrojí, kvalitním oblečením, obuví, 

mít v záloze suché rukavice, ponožky. Někdy 

pomůže k zahřátí a tepelné izolaci obyčejný 

mikrotenový sáček, navlečený po výměně 

ponožek za suché, jako izolační mikrovrstva 

2. dostatečnou výživou a pitným režimem 

(téměř vždy je zanedbáno) 

Omrzliny jsou specifickým poškozením tkání 

chladem. Stav před zahájením léčby. 

12 

3. správnou taktikou výstupu a pohybu, 

aklimatizací. Obětovat cíl, pokud si mohu 

uchránit zdraví 

Vypadá to jako vyjmenování banalit, ale dost 

lidí jezdí do velehor, aniž je seznámeno s riziky 

náhlých příhod a jejich léčbou (viz úmrtí ve 

Vysokých Tatrách). U všech případů omrzlin, 

které jsem léčila, hrálo roli porušení některého 

z výše uvedených pravidel. 

Omrzliny jsou specifickým poškozením tkání 

chladem. Na jejich léčbu se různí názory lékařů 

dle profese. V českém jazyce prakticky v odborné 

literatuře neexistoval článek, zabývající se 

komplexní léčbou omrzlin. Praktikům chybějí 

zkušenosti k ošetřování těchto případů (roli hraje 

i časová a finanční náročnost léčby), chirurgové 

mají tendenci k rychlému řešení (sestříhání 

puchýřů, jen převazy či časná amputace). 

Stav po ukončení léčby. 

Přitom je třeba pamatovat na to, že léčba omrzlin 

musí být vždy dlouhodobá a vyžaduje trpělivost 

lékaře i pacienta. Pro dobrý výsledek je nejdůležitější 

její včasné zahájení, ještě v terénu 

poučeným laikem, který je vybaven znalostmi 

a potřebnými léky. S výhodou lze použít přípravky 

pro systémovou enzymoterapii, které poskytují 

efekt protiotokový, protizánětlivý, antiagregační, 

fibrinolytický a tím i analgetický. Léčebná opatření 

se částečně liší podle místa zásahu (terén, horská 

chata, nemocnice, ambulantní léčba). 

Systémová opatření a léčba: 

1. omezení dalších ztrát, zahřátí (v terénu použití 

alufólie)

2. doplnění tekutin s cílem hemodiluce 

3. zlepšení krevního průtoku p.o. či i.v. dle místa 

zásahu, pentoxyphyllin (Trental, Agapurin), 

enzymy (Wobenzym, streptokinasa, urokinasa, 

u těžkých případů i intraarteriálně), alfa 

–sympatolytika (Deprazolin) 

4. prevence trombotizace či rozrušení již vzniklých 

trombů ACP, NSA, heparin, proteolytické enzymy 

(Wobenzym, streptokinasa, urokinasa) 

5. protiotoková léčba (Wobenzym, Reparil, 

polohování) 

6. prevence a léčba systémové infekce – antibiotika 

7. oxygenoterapie ( HBO) 

8. TAT- přeočkování proti tetanu 

Lokální léčba: 

• nerozehřívat, pokud hrozí opětné zmrznutí 

tkáně 

• dezinfekce a sterilní krytí 

• dlouhodobá léčba má mnoho společného 

s ošetřováním chronických ran (vlhké krytí, 

koupele v měsíčku spojené s rehabilitací) 

• psychická podpora nemocného 

Celková doba léčby se pohybuje v řádu měsíců, 

z mé zkušenosti v řádu 6 – ti, 9 – ti měsíců. V diferenciální 

diagnostice, v určení tíže postižení a tím 

i prognóze hraje významnou roli použití třífázové 

scintigrafie kostí (např. k vyloučení osteomyelitidy, 

k určení délky a rozsahu léčby). 

Základní lékové skupiny (ve shodě se zahraničními 

autory) užívané v léčbě omrzlin jsou: Acylpyrin, 

NSA, vasodilatační léky, prostaglandiny, 

enzymy, heparin, hemodiluce, dextran, analgetika, 

antibiotika, oxygenoterapie, péče o chronickou 

ránu, dezinfekce. Z uvedeného vyplývá, že 

léčba musí být komplexní a dlouhodobá. 

Omrznu-li mimo ČR, jedu co nejrychleji domů, 

se základní léčbou, v cizině z výše uvedených 

důvodů nemůže být poskytnuta komplexní 

léčba. Dokládají to také mé zkušenosti. Pro 

první pomoc v terénu doporučuji ACP 

a Wobenzym, léky dostupné bez receptu, které 

může mít každý s sebou. Je nutné přihlédnout 

ke kontraindikacím. 

Nadále platí, že nejlépe je omrzlinám předcházet. 

Odkaz na podrobnější prameny: www. 

horska.medicina.cz (bulletin 2007), uvedeny 

i kasuistiky. 

Uštknutí 

jedovatými hady 

v české a evropské 

přírodě 

MUDr. Jiří Valenta, 

Klinika anesteziologie, resuscitace 

a intenzivní medicíny VFN a 1. LF UK 

Vcelé Evropě se ve volné přírodě nevyskytuje 

z jedovatých hadů pouze zmije 

obecná Vipera berus, jak se mnozí 

domnívají, ale i dalších několik zmijí s nižší či 

vyšší závažností intoxikace po jejich uštknutí 

a jeden druh jedovaté užovky. 

Relativně nebezpečná zmije růžkatá Vipera 

ammodytes se vyskytuje v jižním Rakousku, 

Maďarsku, Rumunsku, severozápadní Itálii 

a na Balkáně včetně Řecka, řeckých ostrovů 

a severního Turecka. Další, méně nebezpečné 

druhy, zmije skvrnitá (západní, jurská) V. aspis, 

V. latastei, V. nikolskii, zmije španělská V. seoanei, 

zmije stepní V. ursinii, zmije Wagnerova 

V. wagneri obývají převážně jižní, jihovýchodní 

a jihozápadní Evropu. 

Pro ČR epidemiologicky nejzávažnější zmije 

obecná V. berus žije volně téměř po celé Evropě, 

západně od Anglie a Skotska (s výjimkou Irska 

kde se nevyskytuje) po asijské ruské pobřeží na 

východě; severním okrajem rozšíření je Norsko, 

Švédsko a Finsko krom nejsevernějších částí, 

jižním pak střední Francie, severní Itálie a jadranské 

pobřeží do severní Albánie, Makedonie 

a severního Řecka. 

V České republice se zmije obecná nejhojněji 

vyskytuje v horách a podhorských oblastech 

severozápadní a severní části republiky od Aše 

po Trutnov, dále v Brdech, na Šumavě, Třeboňsku, 

Českomoravské vrchovině, v Jeseníkách a Beskydách. 

Ostrůvkovitě může být nalézána kdekoliv 

13

včetně blízkosti zástavby. I když v posledních 

letech, patrně zlepšením ekologie potravního 

řetězce, se zdá být její výskyt hojnější, zůstává stále 

ohroženým a přísně chráněným živočichem. 

Na řeckých ostrovech a v Turecku je možné 

potkat další nebezpečné zástupce jedovatých 

hadů: zmiji mílóskou (Schweizerovu) Macrovipera 

schweizeri na ostrovech Kimolós, Mílós, 

Polinós, Siphnós, zmiji levantskou Macrovipera 

lebetina a zmiji tureckou Vipera xanthina, které 

obývají mimo jiné Kypr a Turecko. 

Výčet evropských jedovatých hadů končí 

středozemní jedovatou užovkou, šírohlavcem 

ještěrčím Malpolon monspessulanus. 

Malpolon monspessulanus (šírohlavec ještěrčí), 

Foto: Velenský 

Kousnutí jedovatým hadem nemusí být a není 

vždy nutně provázeno projevy intoxikace 

jedem. Asi v 50% případů had po kousnutí jed 

do rány nevpustí (angl. „dry bite“) a nebo pouze 

ve velmi malém množství. Řada kousnutí se tedy 

obejde bez příznaků, nebo jen s reakcí lokální. 

Uštknutí většinou zmijí probíhá pod podobným 

obrazem. Po plném zákusu čelisti se na 

postiženém místě objeví dvě drobné ranky, někdy 

lehce krvácející, posléze se zarudlým nebo bledým 

lemem. Nedokonalý zákus zmije může mít 

za následek jednu vkusovou ranku nebo pouze 

škrábnutí jedovým zubem. Není-li vkus nalezen, 

což je vzhledem k velikosti zubů a občasné 

minimální lokální reakci možné, není tím vždy 

vyloučena možnost celkové intoxikace. 

Známkou alespoň minimální aplikace jedu 

bývá lokální otok většinou doprovázený zduřením 

příslušných lymfatických uzlin. Maxi- 

14 

ma dosahuje obvykle do 48 hodin, v těžkých 

případech se rozšiřuje z postižené končetiny 

i na trup. Většinou je doprovázen bolestí, někdy 

je však bolestivost překvapivě malá. Může mít 

hemoragický charakter a je provázen změnami 

barvy kůže postiženého místa, zarudnutím či 

vyblednutím, později odbarvením modřin do 

barvy zelenavé a žlutavé. Puchýře, významnější 

místní krvácení nebo nekrózy jed většiny evropských 

zmijí netvoří. V ojedinělých případech se 

mohou objevit infekční komplikace, flegmonózní 

postižení v místě vkusu a okolí. Ústup lokálních 

příznaků lze očekávat nejdříve za 3-4 dny po 

uštknutí, v těžších případech za týden i déle. 

Značná část uštknutí zmijí obecnou a ostatními 

méně nebezpečnými evropskými zmijemi 

proběhne pouze pod obrazem lokálního 

postižení nebo lehké celkové alterace. 

Prvními příznaky celkové intoxikace bývají 

nevolnost, zvracení, nadměrné pocení, zvýšená 

teplota a žízeň. Zvracení může nastat již několik 

minut po uštknutí. Bývá doprovázeno bolestmi 

břicha, průjmy, výjimečně s krvácením. Tyto 

příznaky ukazují na střední až závažnější míru 

intoxikace a mohou přetrvávat i 48 hodin po 

uštknutí. V méně než 10% případů se jako těžké 

postižení může objevit angioneurotický edém 

s maximem v oblasti rtů, jazyka a tváře; nedá se 

zde vyloučit podíl anafylaxe. Vzácné dechové 

obtíže jsou pravděpodobně rovněž způsobovány 

v převážné míře alergoidními bronchospasmy. 

Těžké intoxikace a uštknutí nebezpečnějšími 

zmijemi (zmije růžkatá, levantská, mílóská, 

turecká) se mohou častěji projevit poklesem 

systémového tlaku, zrychlením srdeční činnosti, 

oběhovým kolapsem až šokem; nelze vyloučit ani 

poruchy vědomí. Krvácení při uštknutí většinou 

evropských zmijí je raritní, naopak u hadů rodu 

Macrovipera (zmije levantská, mílóská, turecká) 

bývají poruchy krevní srážlivost součástí 

intoxikace. 

Po uštknutí šírohlavcem ještěrčím je rána 

bolestivá, otok mnohdy velký následovaný zduřením 

mízních uzlin. Změny na kůži se špatně 

hojí. Na postižené končetině se mohou projevit 

neurotoxické příznaky: brnění až přechodné

Vipera berus – samec (zmije obecná). Foto 

Velenský. 

a lehčí poruchy hybnosti. Incidence vzniku 

celkových projevů intoxikace po kousnutí je 

nízká, pouze okolo 15 %. Důvodem je umístění 

jedových zubů užovky v zadní části horní čelisti. 

Po úvodní nevolnosti a zvracení může následovat 

postižení hlavových nervů přítomným neurotoxinem 

s poklesem víček a neostrým viděním, při 

vzácných závažných intoxikacích až pocit svalové 

slabosti, včetně svalů dýchacích a polykacích. 

Projevy odeznívají obvykle do 48 hodin. 

Nejúčinnější první pomocí po kousnutí 

evropským jedovatým hadem je psychické 

zklidnění a pohybový klid postiženého včetně 

znehybnění končetiny, nejlépe fixací na dlahu 

volnou bandáží. Jakékoliv další manipulace 

s postiženým místem, jako rozřezávání, vysávání 

výplachy apod. jsou neúčinné a pro zasaženou 

tkáň škodlivé. Nedoporučuje se zaškrcení končetiny, 

v případě uvedených hadů ani tlaková 

imobilizační bandáž dle Sutherlanda. Dalším 

bodem je povolání zdravotnické pomoci (v ČR 

- RZP 155) nebo transport do zdravotnického 

zařízení. 

Kontakt s RZP lze doporučit ve všech případech, 

u dospělých hlavně pro možný vznik těžké alergické 

reakce (jed zmije obecné má zkříženou 

imunitní reaktivitu s jedem blanokřídlého hmyzu 

např. včel, při alergii na bodnutí lze očekávat 

i reakci po kousnutí zmijí). Povolání RZP při 

kousnutí dětí, nebo jejich rychlý transport do 

zdravotnického zařízení je nutnou samozřejmostí. 

U alergických dětí je možno okamžitě 

aplikovat laické formy kortikosteroidů, např. 

hydrokortisonové čípky. Tradované podávání 

alkoholu nebo kávy je škodlivé. 

Často kladenou otázkou je: 1. Jak zabezpečit 

postiženého, není-li dostupná pomoc a 2. Zda 

je vhodné mít u sebe antisérum. 

Odpovědi znějí: 1. S pacientem nakládat stejně 

jako při vzniku jakékoliv jiné akutní choroby 

(infarktu myokardu, zlomení končetiny apod.), tj. 

zvolit nevhodnější a nejšetrnější možný způsob 

dopravy do zdravotnického zařízení. Krom prudké 

a někdy smrtící alergické reakce u evropských 

zmijí nehrozí běžně nebezpečí z prodlení a příznaky 

intoxikace se většinou rozvíjejí desítky 

minut až hodiny. 

2. Laické podání antiséra se nedoporučuje. 

Dostupné koňské antisérum je nutno přísně indikovat 

vzhledem k jeho alergizujícím vlastnostem, 

laické podání může zapříčinit těžké poškození 

až smrt v anafylaktickém šoku (stav se v ČR 

změní po dovozu antisér ovčích, která alergizují 

minimálně nebo vůbec, nicméně i zde nebude 

indikováno preventivní podání). 

První pomoc v přítomnosti vybaveného 

zdravotníka lze rozšířit obecně o rychlé podání 

kortikosteroidů z důvodů prevence rozvoje alergické 

reakce (pozdější podání postrádá smyslu), 

a podání sedativa nebo analgetika (bez složky 

kyseliny acetysalicylové pro útlum krevních 

destiček) při neklidu a bolesti. Při hypotenzi 

a dostatečné výbavě lze doporučit časnou infúzní 

léčbu, zvláště pro ochranu ledvin. Alergická reakce 

je léčena podle běžných zásad a závažnosti 

(kortikosteroidy, antihistaminika, adrenalin). 

Nemocniční symptomatická léčba a indikace 

podání antiséra jsou mimo rámec tohoto článku. 

Pro hlubší pohled do problematiky intoxikace 

hadími jedy doporučuji knihu: Jiří Valenta, 

Jedovatí hadi – intoxikace, terapie, Galén Praha 

2008. 

Uštknutí jedovatým hadem v evropské přírodě 

není rozhodně závažnou problematikou pro 

cestovatele a turisty, jak je mnohdy prezentováno. 

Řada lovců hadů a přírodovědců řeší 

15

kousnutí hadem, včetně následujících celkových 

projevů intoxikace, jedno až dvoudenním klidem 

ve stanu či pensionu bez dalších negativních 

následků, což je sice mnohdy možné, ale není 

doporučitelné. 

Epidemiologicky a medicínsky pro lékaře 

a zdravotnická zařízení není, až na jednotlivé 

výjimky, uštknutí evropskými hady významným 

problémem. Není tedy nutné, alespoň 

v rozsahu Evropy, mytizovat kousnutí hadem 

a chápat je jako zásadně život ohrožující stav. 

Nicméně je třeba toto zranění nepodcenit a řešit 

je racionálně, jako kterékoliv jiné poranění 

v přírodě s možnými následky poškození zdraví 

člověka. 

Cena J. E. Purkyně 

Jubilejní 50. Purkyňův den, který uspořádalo 

předsednictvo České lékařské společnosti J. 

E. Purkyně spolu se Spolkem lékařů v Ústí n. 

L., se uskutečnil dne 18. června 2008 již tradičně 

v Saturnově sále zámku Libochovice. 

prof. MUDr. Terezie Fučíková, DrSc. 

Letošní Cenu J. E. Purkyně převzala 

prof. MUDr. Terezie Fučíková, DrSc., emeritní 

přednostka Ústavu klinické imunologie 1. LF UK 

a VFN v Praze, za vynikající výsledky v rozvoji 

alergologie a klinické imunologie. 

Mezi poctami, které předsednictvo ČLS JEP 

svým členům uděluje, zaujímá toto ocenění 

nejvyšší místo. Je symbolem uznání mimořádných 

zásluh oceněného o rozvoj oboru a jeho 

celoživotní vědecké tvorby. 

Profesorka Fučíková ve svém vystoupení zmínila, 

že klinická imunologie dnes přestává být doménou 

„královny“ interny, ale proniká i do jiných odvětví, 

včetně reprodukční medicíny. „Ocenění nepatří 

jenom mně, ale také České společnosti alergologie 

a klinické imunologie a předsednictvu ČLS JEP 

i všem mým blízkým a vzdálenějším spolupracovníkům“, 

z nichž za všechny uvedla prof. C. Johna 

a MUDr. J. Svobodu. „Chci jim všem vyslovit 

nesmírný dík.“ řekla laureátka. 

Vyzdvihla také podíl Akademie věd ČR na tomto 

úspěchu. „Nakonec bych ráda poděkovala Pánu 

Bohu, že mi dal na toto všechno sílu, a vám všem 

- mým spolupracovníkům, že jste to se mnou 

vydrželi,“ dodala s úsměvem. 

(red) 

Vzdělávat se 

můžeme v každém 

věku 

16 

Anna Chrzová, hlavní sestra 

Úseku ošetřovatelské péče 

Chválíme sestry z naší nemocnice, které 

vzdělávání nevzaly na lehkou váhu a 

prohlubují svoje vzdělání na konferencích, 

seminářích, prezentují svou práci na řadě 

významných mezinárodních kongresech. 

Veliké uznání zaslouží sestry, které při svém velice 

náročném povolání začaly studovat vysokou 

školu a v letošním roce završily studium promocí, 

která se konala dne 2. července 2008. 

Přejeme všem novým bakalářkám hodně úspěchu 

v další práci:

Gregorovičová Milada vrchní sestra KARIM 

Janáčková Viola staniční sestra II. interní klinika 

Kábrtová Eva sestra specialistka III. interní klinika 

Králová Hana vrchní sestra Oční klinika 

Kubešová Jana sestra specialistka KARIM 

Landerová Jana staniční sestra Klinika nefrologie 

Linhartová Božena staniční sestra I. interní klinika 

Maťha Rudolf staniční sestra IV. interní klinika 

Murdychová Eva staniční sestra I. interní klinika 

Moravcová Karolina vrchní sestra I. interní klinika 

Řehořová Iva staniční sestra I. interní klinika 

Součková Marie staniční sestra I. chirurgická klinika 

Škochová Dagmar vrchní sestra I. chirurgická klinika 

Pozvánka 

na akreditovaný certifikovaný 

kurz pro zdravotní sestry 

v gastroenterologii 

a hepatologii. 

Akreditace MZČR, udělena dne 31.7. 2006, pod 

č. j. 2570/2006. 

Cíl programu: 

Příprava středních zdravotnických pracovníků 

na ambulantních i nemocničních odděleních 

gastroenterologie se zvláštním zřetelem na 

endoskopii (diagnostickou i terapeutickou), na 

bioptické metody, zobrazovací metody a funkční 

vyšetření trávicího traktu. 

Výuka: 

1. semestr – teoretická a praktická část, předpokládaný 

termín zahájení: listopad 2008. Teoretická 

část: 22 hod. celkem, přednášky ve čtvrtek 

od 14, 00 hod. - do16, 00 hod. (začátek: listopad 

- únor a leden - únor 2009). Praktická část: 5 

pracovních dní (v dopoledních hodinách). 

2. semestr – teoretická a praktická část, předpokládaný 

termín zahájení: březen 2009. Teoretická 

část:16 hod. celkem, přednášky ve čtvrtek 

od 14, 00 hod. – do 16, 00 hod. (začátek: březen 

- červen 2009). Praktická část: pět pracovních 

dní (v dopoledních hodinách). 

Vstupní požadavky pro účastníky kurzu: ÚSO 

– SZŠ a ukončení adaptačního procesu. 

Kurz se bude konat na IV. interní klinice VFN 

a 1. LF UK, Praha 2, posluchárna 1. patro, pod 

odborným vedením prim. MUDr. Karla Lukáše, 

CSc. Rozvrh praktické výuky bude upřesněn při 

zahájení kurzu. 

Cena kurzu: 2 500,- Kč 

Počet kreditů pro zápočet k vydání osvědčení za 

absolvování celého kurzu je 26 kreditních bodů. 

Přihlášky zasílejte na adresu: 

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 

odbor vzdělávání, k rukám pí. Málkové 

Na Bojišti 1, 128 00 Praha 2 

nebo na e-mail: sona.malkova@vfn.cz 

tel.: 224 964 627 

Světový kongres 

stomaterapeutů 

Veronika Zachová, I. chirurgická klinika 

VFN a 1. LF UK 

Ve dnech 15.-19. června 2008 se konal 

Světový kongres stomasester v Ljubljaně. 

Hlavní město Slovinska je proslaveným 

kongresovým centrem. Cílem bývá 

zejména Cankarjev dom. Na kongres se sem 

17

sjelo na 1500 účastníků z různých zemí světa. 

Nepřehlédnutelnou část tvořila skupina českých 

a slovenských stomasester. Měla jsem příležitost 

společně s nimi poznat novinky v oblasti péče 

o stomiky a rovněž možnost se podělit o vlastní 

zkušenosti s dosud zkoušenými alternativami jako 

je tvarovatelná podložka dvoudílného stomického 

systému nebo výpusť sáčků s kontrolovatelným 

ventilem či sáčků od firem, které je možno po 

snadné manipulaci spláchnout do toalety. Řada 

novinek čeká na své uvedení na náš trh. 

Cestování do Slovinska s kolegyněmi 

z nemocnic celé naší republiky mě 

přesvědčilo nejen o tom, že české sestry 

mají co sdělit světu, dokáží se pohybovat 

nejen v oboru, ale i v anglicky 

mluvícím prostředí. 

Kromě prezentací firem proběhla řada přednášek 

týkajících se práce sester v náročných 

oblastech například Afriky, diskutovala se 

problematika motivace sester a spokojenosti 

v profesní oblasti. Skutečností, kterou si ne vždy 

uvědomujeme je fakt, že podobné vnímání svého 

povolání a faktorů, které nám práci znesnadňují, 

mají sestry po celém světě. 

Významní proktologové využili času např. pro 

vyjádření se k novinkám při diagnostice a léčbě 

inkontinence. Nemá příliš významu hovořit 

o celém programu, bylo pamatováno na aspekty 

všech potřeb stomiků, sféru nejen tělesného, psychického, 

ale i sociálního prostředí stomiků. 

Kromě vystavovatelů jednotlivých světových 

firem produkujících stomické pomůcky, pomůcky 

pro klienty trpící inkontinencí i kožními 

defekty, bylo možné projít rozsáhlou expozici 

posterů zejména na téma hojení ran. Cestování 

do Slovinska s kolegyněmi z nemocnic celé 

naší republiky mě přesvědčilo nejen o tom, 

že české sestry mají co sdělit světu, dokáží 

se pohybovat nejen v oboru, ale i v anglicky 

mluvícím prostředí. A dovolte mi ještě „malou 

reklamu“, když zdůrazním, že Slovinsko je neobvyklým 

místem nejen pro milovníky památek, 

ale i přírodních krás. 

18 

Semináře a stáže 

pro lékaře 

Monika Granja, Výbor dobré vůle 

– Nadace Olgy Havlové 

Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové 

zprostředkovává semináře a stáže 

pro lékaře s atestací ve věku 30-45 let. 

Semináře a stáže financuje The Association 

of AAF, která se ve spolupráci s americkými 

univerzitami a odbornými pracovišti zaměřuje 

na postgraduální vzdělávání lékařů. 

Program týdenních seminářů s názvem 

Salz-burg Medical Seminars International je 

nejrozsáhlejší postgraduální vzdělávací program 

pro lékaře do 45 let v Evropě. Týdenní 

semináře se konají v Rakouském Salzburgu 

a v letech 1993 až 2006 se jich zúčastnilo 

více než 7 000 lékařů. Na seminářích přednáší 

řada špičkových odborníků z různých oborů 

z USA a Rakouska. Na semináře navazuje 

program postgraduálního vzdělávání přímo 

na klinikách v Rakousku – Open Medical 

Institute Internships. 

Cílem vzdělávacího programu je zprostředkovat 

nejnovější poznatky z různých 

lékařských oborů, umožnit výměnu 

odborných znalostí a zkušeností. 

Cílem vzdělávacího programu je zprostředkovat 

nejnovější poznatky z různých lékařských oborů, 

umožnit výměnu odborných znalostí a zkušeností. 

Organizátoři hradí účastníkům náklady 

související s účastí na semináři či internshipu, 

účastník sám si uhradí jen cestu do Rakouska. 

Podmínkou účasti je ochota šířit dále získané 

vědomosti a předpokladem účasti je dobrá znalost 

angličtiny. 

Nabídka seminářů na rok 2009 bude vyhlášena 

již v září tohoto roku, kapacita seminářů je omezená. 

Internshipy se domlouvají individuálně. 

Více informací o seminářích a podmínky účasti 

najděte na webových stránkách Výboru dobré 

vůle – Nadace Olgy Havlové: www.vdv.cz.

8. česko - slovenská konference 

INMED 2008 

Informační systémy - nástroj efektivního zdravotnictví 

Pardubice, 6. - 7. 11. 2008 

Hlavní témata: 

Financování zdravotní péče Krajské zdravotnictví 

eHealth 

Akreditace a národní ukazatelé 

Partner konference: 

Sun Microsystems Czech 

Mediální partneři: 

Medical Tribune 

Sestra a lekár v praxi 

Zdravotnícke Noviny 

www.inmed.eu 

Pořadatel konference: 

Stapro 

Univerzita Pardubice 

Projektový tým 

Stapro uspěl v soutěži 

Best Project 

Management 

Tým projektového manažera Ing. Jaroslava 

Brože ze společnosti STAPRO získal 

cenu Sympatie poroty v soutěži Best 

Project Management za projekt Implementace 

řešení pro onkologii ve Všeobecné fakultní 

nemocnici v Praze. Na tomto projektu porota 

ocenila využití technik projektového řízení při 

zavádění informačního systému v komplikovaném 

prostředí léčebného procesu s vysokými 

nároky na výstupní kvalitu a schopnost řídit 

a uspokojit požadavky špičkového pracoviště 

VFN Praha. 

Další týmy, které získaly tuto cenu Sympatie 

poroty, byly tým projektového manažera 

Ing. Martina Halámky (Krajský úřad Pardubického 

kraje) za projekt Internetizace v Pardubickém 

kraji a tým projektového manažera Ing. Pavla 

Kalivody (Krajský úřad Pardubického kraje) za 

projekt Vytvoření systému projektového řízení 

pro zajištění přípravy a realizace projektů spolufinancovaných 

z evropských fondů. 

Porota se kromě velkých a komplexních projektů 

snažila ocenit i projekty, které byly svým 

rozsahem daleko menší a tudíž méně náročné. 

19

Z přihlášených projektů porota vybrala ty projekty, 

u kterých projektoví manažeři museli i přes 

nízkou komplexicitu projektu projevit notnou 

dávku vysoké profesionality, odvahy a kreativity, 

byli nuceni úspěšně řešit neobvyklé situace 

a čelit nečekaným výzvám. 

Více o soutěži Best Project Management 

Soutěž Best Project Management je výroční 

soutěž, kterou organizuje nezávislé sdružení 

TUESDAY Business Network a jejíž cílem je 

nalézt a ocenit nejlepší projektový management 

ICT projektů i organizačních a procesních projektů 

v oblasti komerčního sektoru a v oblasti státní 

správy v České a Slovenské republice a zároveň 

vyvolat širší zájem odborné i laické veřejnosti 

o profesi projektového manažera a o project 

management obecně. Porota hodnotí projektový 

management ICT projektů a organizačních 

a procesních projektů podle rozsahu, průběhu 

řízení a realizace, úspěšnosti, originálnosti řízení 

a dalších kritérií. Soutěže obdobného typu jsou 

pořádány také v zahraničí. 

Evropa – kolébka 

vědeckého 

porodnictví 

Zpráva o výstavě 

Vříjnu minulého roku byla v bruselském 

Evropském parlamentu uspořádána 

výstava „Europe as the cradl of scientific 

obstetrics“. Po vypracování českého scénáře byla 

6. června 2008 v Muzeu Českého ráje v Turnově 

uspořádána i její česká verze pod názvem 

„Evropa – kolébka světového porodnictví“. 

Její základ tvořily dvoj- a trojrozměrné exponáty, 

užité na výstavě v Bruselu. Větší výstavní 

prostory umožnily obohatit výstavu o další 

exponáty a zpřístupnit je z více stran a zárověň 

více akcentovat české prostředí. 

Jsou tu vystavovány historické lékařské 

nástroje, učební pomůcky pro porodní asistentky 

i mediky, první vědecké lékařské přístroje, 

fyzikální přístroje, anatomické preparáty, 

20 

modely, měřící nástroje a tehdejší publikace. 

Na propagační plakát byla využita mědirytina 

těhotné z díla A. Spigelia, završitele Vesaliovy 

školy, který jako anatom působil i na Moravě. Na 

monitoru byl návštěvníkům demonstrován videozáznam 

porodu, fertilizace in vitro a ultrazvukové 

záznamy. Při zahájení a během prohlídky 

zaznívala scénická hudba skladatele Pravoslava 

Kohouta, kterou pro tuto příležitost složil. 

Na realizaci výstavy se podílel kolektiv pracovníků 

Národního muzea, 1. lékařské fakulty UK 

a Národní lékařské knihovny Zdravotnického 

muzea a FTVS UK pod záštitou Doc. MUDr. J. 

Zvěřiny, CSc. 

Na zahájení výstavy promluvil Doc. J. Zvěřina, 

CSc., za lékařskou fakultu prof. MUDr. A. 

Doležal, DrSc., za Národní muzeum RNDr. V. 

Kuželka. Výstavu otevřela ředitelka Muzea Českého 

ráje PhDr. Vladimíra Jakouběová. 

Zahájení se zúčastnilo mnoho místních občanů, 

včetně řady lékařů a zdravotníků. Výhodou 

bylo, že zahájení připadlo na Muzejní noc. 

Průvodcem přítomných se stal prof. A. Doležal, 

DrSc. Jeho výklad a celá výstava byly velmi 

kladně přijaté. Akce probíhá v době největší

letní návštěvnosti, bude trvat do 21. 9. 2008. 

S dalšími adaptacemi výstavy se počítá pro 

jižní Čechy. 

Dějiny porodnictví jsou obecně málo známé, 

i když dokumentují jedno z nejvýznamnějších civilizačních 

vítezství. Nahlédneme-li do dějin lidstva, 

zhrozíme se, kolik energie, času, zkušeností a umu 

bylo vynakládáno na vzájemné zabíjení. U dějin 

porodnictví se setkáváme s pravým opakem, 

konkrétní líčení bojů o život, tápání a porážek, 

naplňuje laické čtení hrůzou a zděšením. Samotný 

porod je namnoze velmi krutý přírodní proces 

a dějiny porodnictví nejsou rozhodně procházkou 

po upraveném francouzském parku. Porodníkům, 

na rozdíl od masových válečných vrahů se nestaví 

oslavné jezdecké pomníky. Porod byl vždy velmi 

labilním biologickým pochodem, u kterého neustále 

číhala smrt matky a dítěte. I archeologické 

nálezy dokládají, že v něm nikdy neexistoval 

„zlatý věk“. Přestavba zaostalého babictví do 

klasického porodnictví měla řadu etap. 

Pokrok v porodnictví byl umožněn až rozvojem 

přírodních a technických věd a celkovou 

společenskou atmosférou v renesanci. Klíčový 

význam měl vznik vědecké anatomie. Důležitým 

opatřením bylo vydělení a osamostatnění oboru 

porodnictví z chirurgie, systematické sledování 

rodiček v ústavech s vysokou koncentrací 

porodů, zavedení výuky a zkoušek pro porodní 

asistentky, chirurgy a lékaře. 

Samotná vědecká přestavba porodnictví v XVIII. 

století spadá do počátků osvícenství. Kolébkou 

porodnictví je Francie. Evropští porodníci byli 

v medicíně mezi prvními, kteří začali budovat 

obor na vědeckém fyzikálním základě. Na jeho 

vzniku se podíleli příslušníci všech tehdy vyspělých 

evropských národů, tvořících „republiku 

vzdělanců“. Je třeba zdůraznit, že tato mírová 

spolupráce porodníků existovala v době, kdy 

evropské státy mezi sebou neustále válčily a je 

tím inspirující i do dnešních dní. Vytvoření klasického 

porodnictví se stalo základnou, na které 

bylo možno od 19. století dále obor rozvíjet. 

Patofyziologie, mikrobiologie, endokrinologie, 

ontogenetická prevence etc. České země, tvořící 

geometrický střed Evropy, byly v době vzniku 

porodnické vědy ovlivňovány vídeňskou školou, 

která zprostředkovávala poznatky francouzské 

i britské. Významnými českými osobnostmi byli 

v teorii Prochaska a J. E. Purkyně, v porodnictví 

J. Mělič. V prvé polovině 19. století Antonín 

Jungmann koncentroval nebývalé množství 

ústavních porodů a vytvořil „Pražskou školu“ 

s četnými žáky tehdejší Evropy. VFN je přímým 

dědicem tohoto odkazu. 

Za realizační tým výstavy: 

prof. MUDr. A. Doležal, DrSc., 

RNDr. V. Kuželka a Doc. MUDr. M. Špáta, CSc. 

Jubileum 

„Jubilejního 

pavilonu“ ve VFN 

Doc. MUDr. Otakar Brázda 

„Nový pavillon císaře Františka Josefa pro 

německé kliniky ve všeobecné nemocnici pražské 

byl slavnostním spůsobem dne 1. února otevřen. 

Slavnosti přítomni byli v zastoupení ministra 

vnitra odborný přednosta Stadler z Wolfersgrünu 

a sekční rada Kelle, dále zástupcové 

místodržitelství pro království České, zástupcové 

německé a české university Karlo-Ferdinandovy, 

a mnozí jiní. Byly prosloveny četné řeči. 

V novém pavillonu umístěny jsou klinika a oddělení 

oční prof. Dra Czermáka, klinika vnitřní 

prof. Dra Jaksche a gynaekologická prof. Dra 

Saengra. Kliniky jsou vesměs moderně, účelně 

a možno říci s přepychem zařízeny. Po skončení 

slavnosti prohlíželi zástupcové ministerstev ty 

místnosti českých klinik, jež se právě z místností 

opuštěných německými klinikami pro potřebu 

klinik českých adaptují.“ 

Tolik Časopis lékařů českých - únor 1900. 

Když se v posledních desetiletích 18. století 

stále výrazněji jevila nutnost zřídit 

v Praze centrální zdravotnický ústav, 

bylo rozhodnuto přebudovat pro tyto účely 

dosavadní ústav šlechtičen na Dobytčím trhu 

– tak se tehdy nazývalo dnešní Karlovo náměstí. 

Tato budova, oficielně nazývaná U svatých Andělů 

21

a v hovorové řeči Pražanů jednoduše Štift – zkrácením 

slova Damenstift – byla postavena v roce 

1705. Pro účely zdravotní péče musela stavba projít 

mnoha úpravami, přestavbami a dostavbami. 

Tato stavební činnost provází ostatně nemocnici 

po celou dobu její existence. 

Jednou z mnoha vybudovaných staveb, kterou 

chceme dnes připomenout, je takzvaný Jubilejní 

pavilon, který byl postaven v roce 1898, tedy 

právě před 110ti lety. Název „Jubilejní“ dostala 

stavba díky roku svého vzniku, který byl rokem 

padesátiletého panování císaře Františka Josefa 

I. Stavební plány byly vypracovány ve Vídni 

na ministerstvu vnitra a práce zahájeny v roce 

1896. Pod vedením stavitele V. Nekvasila byly 

dokončeny dva roky poté. 

Pavilon byl umístěn ve svažitém terénu nad 

Benátskou ulicí a byl koncipován jako pětipodlažní. 

Oční klinice připadlo přízemí, nad ní 

byly umístěny kliniky interní a gynekologická. 

Poloha budovy ve svahu umožnila některým 

sklepním prostorům přímé denní osvětlení. Své 

místo tam nalezly místnosti pro zaměstnance, 

chemické a bakteriologické laboratoře, prostory 

pro speciální léčebné metody a další. Na stavbě 

ani na jejím vybavení se nešetřilo, o budově se 

záhy hovořilo jako o vzorovém pavilonu. 

Slavnostní otevření, původně plánované na rok 

dostavby 1898 se nekonalo. Všechny oslavy 

císařského jubilea byly zrušeny po zavraždění 

císařovny Alžběty. 

Zahájení provozu pavilonu s nezbytnými 

projevy slavnostních řečníků bylo stanoveno 

na 1. února 1900. Zprávu o této události nacházíme 

v únorovém čísle Časopisu lékařů českých 

– viz výše. Z poslední věty této zprávy můžeme 

mezi řádky číst jisté zklamání – ne-li trpkost, že 

české kliniky přebírají uvolněné málo vyhovující 

prostory. Ty ani po úpravách nemohly dosáhnout 

úrovně nově postavené moderní budovy. Navíc 

nákladná stavba vyčerpala nemocniční fond 

a zabrzdila tak stavební rozvoj nemocnice. 

22

Přednostové tří uvedených klinik byli však na 

své moderní sídlo oprávněně pyšní a ještě v roce 

otevření pavilonu společně sepsali a vlastním 

nákladem vydali o pavilonu Františka Josefa 

knihu, doplněnou podrobnou obrazovou dokumentací, 

7 plány a 48 fotografiemi. 

Prof. MUDr. 

Vladimír Pacovský 

DrSc.- 80 let 

Koncem června proběhla v posluchárně 

a v Charvátově sále III. interní 

kliniky oslava významného jubilea 

prof. Pacovského. Za účasti mnoha hostů byly 

připomenuty zásluhy pana profesora o kliniku, 

fakultu, nemocnici i univerzitu, o českou internu, 

gerontologii a ošetřovatelství. Z rukou děkana 

fakulty prof. Zimy, ředitele nemocnice Dr. Břízy 

a z rukou prorektora prof. Škrhy obdržel pan 

profesor významná ocenění své práce. 

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. se 

narodil 22. 7. 1928 v Praze, maturoval v roce 

1947 v Ústí nad Labem na reálném gymnasiu. 

Promoval 15. prosince 1952 na lékařské fakultě 

UK v Praze a nastoupil na III. interní kliniku 

VFN a 1. LF UK, kde pracuje dosud. 

Kandidátskou práci na téma „Štítná žláza a ledviny“ 

obhájil ve 30 letech v roce 1958 (vyšla jako 

monografie v Thomayerově sbírce). Byla to jedna 

z prvních obhajob kandidatury na FVL UK. 

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. přijímá 

gratulaci od ředitele VFN MUDr. Břízy. 

Docentem se stal 1. 7. 1963 po obhájení habilitační 

práce „Metabolické tubulární syndromy“. 

V roce 1966 vyšla i anglicky. K 1. 1. 1969 byl 

jmenován profesorem vnitřního lékařství. Dále 

se stal členem korespondentem a akademikem 

ČSAV a předsedou kolegia lékařských věd ČSAV 

v letech 1987-89. 

Od 1. 10. 1970 do 1.10. 1990 byl přednostou 

III. interní kliniky a od roku 1985 byl děkanem 

FVL UK a ve funkci byl akademickým senátem 

potvrzen až do 30.9.1990 – tedy do konce 

řádného funkčního období. Od 1. září 1980 byl 

5 let prorektorem Karlovy Univerzity. 

Byl dlouho předsedou Internistické společnosti 

ČLS JEP, je autorem moderní učebnice 

vnitřního lékařství a mimo je jiné se zasloužil 

o realizaci tzv. diferencované péče. Významně 

ovlivnil vznik gerontologie a geriatrie jako 

samostatného oboru u nás a podobně se rovněž 

zasloužil o realizaci vysokoškolského studia 

ošetřovatelství u nás a o vznik tzv. univerzity 

3. věku. 

Dne 31. 3. 2003 odešel pan profesor do důchodu. 

Na klinice je však každý týden. Účastní 

s velkých vizit. Stále něco píše. Nedávno např. 

Úvod do Medicíny. Nevydrží nic nedělat. Letos 

s primářem MUDr. Suchardou vydali další 

hezkou knížku o terminologii medicíny. Za celý 

svůj život publikoval stovky článků a kolem 20 

monografií. 

Pan profesor má mnoho žáků - patří k nim celá 

současná III. interní klinika a mimo kliniku například 

prof. Horký, prof. Kolbel, doc. Neuwirth, 

doc. Musilová, prof. Aschermann, doc. Hrba, 

doc. Staňková, prof. Haškovcová, či doc. Šimek. 

Všichni jsme jeho žáky i v oblasti řízení. 

Pan profesor je velký manažer a možná se jeho 

manažerské schopnosti dones trochu promítají 

do toho, jak je vedena klinika, fakulta a možná 

v něčem i univerzita. 

Přejeme panu profesorovi do dalších let hodně 

zdraví a dalších tvůrčích úspěchů. 

Za kolektiv kliniky 

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., 

přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK 

23

Významné životní 

jubileum 

Koncem června 2008 oslavila významné 

životní jubileum as. MUDr. Hana 

Vrbová, CSc. z III. interní kliniky VFN 

a 1. LF UK. Promovala v roce 1952 na FVL UK 

v Praze. Nastoupila nejprve do nemocnice v Jindřichově 

Hradci, kde složila atestaci 1. stupně 

z vnitřního lékařství a pracovala krátce i jako 

obvodní lékař v Kardašově Řečici. 

sledovala s jakými diagnózami se medik při výuce 

setká a sledovala motivaci studentů, což vedlo 

až k realizaci povinně volitelného předmětu prvního 

ročníku, kde studenty poprvé seznamovala 

s klinickou medicínou. 

Paní asistentka po roce 1990 spoluzaložila Etickou 

komisi VFN a 1. LF. Dlouhá léta byla i její 

předsedkyní, položila tak základ novým moderním 

normám etiky vědy, které u nás vznikaly. 

K dalším zásluhám paní asistentky patří podrobné 

sepsání bibliografie profesora Charváta a její 

publikování ve Sborníku lékařském. Paní asistentka 

je stále publikačně aktivní – každoročně 

přednese a publikuje na odborných fórech několik 

sdělení. V posledním roce např. s tématikou 

biopsychosociální problematiky starších lidí, 

etiky ekonomiky ve veřejných službách, profesní 

kariéry 3. věku či ochrany starších občanů. 

Přejeme paní asistence do dalších let hlavně 

hodně zdraví a nadále vysokou aktivitu. 


přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK 

životní jubilea 

as. MUDr. Hana Vrbová, CSc. z III. interní 

kliniky VFN a 1. LF UK. 

Dne 1. října 1956 nastoupila na III. interní kliniku 

jako vědecký aspirant a jejím školitelem byl 

osobně profesor Charvát. V roce 1962 obhájila 

kandidátskou práci s názvem „Thyreoadrenální 

vztahy“ V roce 1962 složila 2. atestaci a v roce 

1963 se stala odbornou asistentkou. Na III. 

interní klinice pracovala až do roku 1997. Za 

paní asistentkou jsou desítky let zdravotnické 

a pedagogické práce v naší nemocnici. 

Její činnost vyvrcholila ve 3 oblastech: 

Snad nikdo v našem areálu se tak podrobně 

nezabýval pedagogikou medicíny. V řadě prací 

24 

Významná životní jubilea červen 2008 

prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. – přednostka 

Kliniky nemocí z povolání 1. LF a VFN. 

V roce 1978 absolvovala Fakultu všeobecného 

lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační 

práci obhájila v roce 1990. Docentkou pro obor 

nemoci z povolání byla jmenována v roce 1996. 

V roce 2005 byla jmenována profesorkou pro 

obor vnitřní nemoci. 

prof. MUDr. Jan Schützner, CSc. – z III. 

chirurgické kliniky 1. LF a FN Motol. Fakultu 

všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval 

v roce 1978. V roce 1986 obhájil kandidátskou 

dizertační práci. Docentem pro obor chirurgie 

byl jmenován v roce 1996. Profesorem pro obor 

chirurgie byl jmenován v roce 2006. 

prof. Dr. Hassan Farghali, DrSc. – z Farmakologického 

ústavu 1. LF a VFN. V roce 1964 

absolvoval Farmaceutickou fakultu Univerzity

Cairo. Kandidátem lékařských věd se stal v roce 

1973. Docentem pro obor farmakologie byl jmenován 

v roce 1993. Doktorskou dizertační práci 

obhájil v roce 1996. V roce 1998 byl jmenován 

profesorem pro obor farmakologie. 

prof. RNDr. Jana Zvárová, DrSc. – z Ústavu 

hygieny a epidemiologie 1. LF a VFN. V roce 

1965 ukončila studia na Matematicko-fyzikální 

fakultě UK v Praze. V roce 1978 obhájila kandidátskou 

dizertační práci. Docentkou pro obor 

matematika, směr pravděpodobnost a matematická 

statistika byla jmenována v roce 1992. V roce 

1999 byla jmenována profesorkou pro obor matematika, 

směr pravděpodobnost a matematická 

statistika. V roce 1999 jí byla udělena vědecká 

hodnost doktorky fyzikálně-matematických věd 

pro obor matematická informatika a teoretická 

kybernetika. 

doc. MUDr. Pavel Pešata, CSc. – ze Stomatologické 

kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného 

lékařství UK v Praze absolvoval v roce 1962. 

V roce 1980 obhájil kandidátskou dizertační 

práci. Docentem pro obor stomatologie byl 

jmenován v roce 1989. 

doc. MUDr. Jitka Čejková, DrSc. – z Ústavu 

dědičných metabolických poruch 1. LF a VFN. 

Lékařskou fakultu UK v Praze absolvovala v roce 

1961. Kandidátskou dizertační práci obhájila 

v roce 1968. Doktorskou dizertační práci obhájila 

v roce 1993. Docentkou pro obor histologie 

a embryologie byla jmenována v roce 1994. 

doc. MUDr. Milan Krajíček, DrSc. – z II. 

chirurgické kliniky 1. LF a VFN. Fakultu 

všeobecného lékařství dokončil v roce 1959. 

Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 

1964. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován 

v roce 2001, v témže roce obhájil doktorskou 

dizertační práci. 

Životní jubilea červenec 2008 

doc. MUDr. Hana Hubálková, Ph.D. – ze Stomatologické 


lékařství UK v Praze, obor stomatologie 

absolvovala v roce 1982. Doktorskou dizertační 

práci obhájila v roce 2004. Docentkou pro obor 

stomatologie byla jmenována v roce 2007. 

prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. - přednosta 

Neurochirurgické kliniky 1. LF a ÚVN. Fakultu 

všeobecného lékařství UK v Plzni absolvoval 

v roce 1978. V roce 1987 obhájil kandidátskou 

dizertační práci. Docentem pro obor chirurgie byl 

jmenován v roce 1993. Doktorskou dizertační 

práci obhájil v roce 1996. V roce 2002 byl jmenován 

profesorem pro obor neurochirurgie. 

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. – z Psychiatrické 

kliniky 1. LF a VFN. V roce 1978 

absolvovala Fakultu všeobecného lékařství 

UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci 

obhájila v roce 1985. V roce 2003 byla jmenována 

docentkou pro obor psychiatrie. V květnu 

letošního roku byla jmenována profesorkou pro 

obor psychiatrie. 

doc. MUDr. Zuzana Urbanová, CSc. – z Kliniky 

dětského a dorostového lékařství 1. LF 

a VFN. V roce 1978 absolvovala Fakultu všeobecného 

lékařství UK v Praze. Kandidátskou 

dizertační práci obhájila v roce 1986. V roce 

2002 byla jmenována docentkou pro obor 

pediatrie. 

prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc. – z I. interní 


lékařství UK v Praze dokončil v roce 1966. 

V roce 1986 obhájil kandidátskou dizertační 

práci. Docentem pro obor vnitřní lékařství byl 


práci obhájil v roce 2000. V roce 2002 byl jmenován 

profesorem pro obor vnitřní lékařství. 

prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc. - přednosta 

Ortopedické kliniky 1. LF a FN Motol. Fakultu 


v roce 1966. Kandidátskou dizertační práci obhájil 

v roce 1982. Docentem pro obor ortopedie byl 


práci obhájil v roce 1991. Profesorem pro obor 

ortopedie byl jmenován v roce 1992. 

prof. MUDr. Jitka Kobilková, DrSc. – z Gynekologicko-porodnické 

kliniky 1. LF a VFN. 

V roce 1952 promovala na Lékařské fakultě UK 

v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájila 

v roce 1965. Docentkou pro obor gynekologie 

a porodnictví byla jmenována v roce 1968. 

25

V roce 1975 obhájila doktorskou dizertační práci. 

Profesorkou pro obor gynekologie a porodnictví 

byla jmenována v roce 1977. 

prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. – z III. 

interní kliniky 1. LF a VFN. V roce 1952 promoval 

na Lékařské fakultě UK v Praze. Kandidátskou 

dizertační práci obhájil v roce 1959. 

Docentem pro obor patologie a terapie nemocí 

vnitřních byl jmenován v roce 1963. Vědecká 

hodnost doktora lékařských věd mu byla udělena 

v roce 1966. V roce 1969 byl jmenován 

profesorem pro obor vnitřní lékařství. Od roku 

1985 – 1990 byl jmenován děkanem Fakulty 

všeobecného lékařství UK v Praze. 

Životní jubilea srpen 2008 

doc. MUDr. Debora Karetová, CSc. – z II. 

interní kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného 

lékařství UK v Praze absolvovala v roce 1983. 

V roce 2001 obhájila kandidátskou dizertační 

práci. Docentkou pro obor vnitřní nemoci byla 

jmenována v roce 2006. 

prof. MUDr. Eva Topinková, CSc. - přednostka 

Geriatrické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1977 

absolvovala Fakultu všeobecného lékařství UK 

v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájila 

v roce 1981. Docentkou pro obor vnitřní nemoci 

byla jmenována v roce 1996. V roce 2001 

byla jmenována profesorkou pro obor sociální 

lékařství. 

prof. MUDr. Emanuel Nečas, DrSc. – přednosta 

Ústavu patologické fyziologie 1. LF. Studium 

na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze 

ukončil v roce 1966. Kandidátskou dizertační 

práci obhájil v roce 1974. Docentem pro obor 

patologická fyziologie byl jmenován v roce 1990. 

V roce 1991 obhájil doktorskou dizertační práci. 

Profesorem pro obor patologická fyziologie byl 

jmenován v roce 1994. 

doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph.D. - přednosta 

Chirurgické kliniky 1. LF a Fakultní Thomayerovy 

nemocnice. V roce 1969 absolvoval 

Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. 

Dizertační práci obhájil v roce 2005 a získal titul 

Ph.D. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován 

v roce 2007. 

26 

doc. MUDr. Jan Handzel, CSc. – ze Stomatologické 

kliniky 1. LF a VFN. Studium na Fakultě 


v roce 1961. Kandidátskou dizertační práci obhájil 

v roce 1982. Docentem pro obor stomatologie 

byl jmenován v roce 1984. 

doc. MUDr. Andrej Souček, CSc. – z Ústavu 

imunologie a mikrobiologie 1. LF a VFN. 

Fakultu všeobecného lékařství absolvoval v roce 

1958. Kandidátem lékařských věd byl jmenován 

v roce 1966. Docentem pro obor mikrobiologie 

byl jmenován v roce 1990. 

prof. MUDr. Karel Teršíp, DrSc. – z II. chirurgické 

kliniky 1. LF a VFN. V roce 1958 dokončil 

Fakultu všeobecného lékařství. Kandidátskou 

dizertační práci obhájil v roce 1984. Docentem 

pro obor chirurgie byl jmenován v roce 1990. 

Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1991. 

V roce 1993 byl jmenován profesorem pro obor 

chirurgie. 

Smuteční oznámení 

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská 

fakulta s hlubokým zármutkem oznamuje, 

že dne 13. července 2008 zemřel 

po těžké nemoci ve věku nedožitých 90 let 

prof. MUDr. Tomáš Trávníček, CSc. 

Profesor Tomáš Trávníček se narodil 21. prosince 

1918 v Benešově. Na lékařskou fakultu Univerzity 

Karlovy nastoupil v roce 1937, po uzavření 

českých vysokých škol v roce 1939 byl až do 

roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Oranienburg-Sachsenhausen. 

Po návratu se během 

okupace zapojil do protinacistického odboje. Po 

promoci v roce 1947 působil na Fyziologickém 

ústavu, od roku 1963 byl dlouholetým přednostou 

Ústavu patologické fyziologie. V roce 1955 

se stal docentem, profesorem byl jmenován 

v roce 1965. 

Profesor Trávníček zastával během svého 

působení na Fakultě všeobecného lékařství a na 

Univerzitě Karlově několik významných funkcí. 

Byl proděkanem, v letech 1955 až 1961 děkanem, 

v roce 1961 prorektorem univerzity.

Výzkumně se profesor Trávníček zabýval 

především oblastí experimentální hematologie 

(červenou krvetvorbou, strukturou a funkcí 

hemoglobinu). Inicioval založení Společnosti 

pro patologickou a klinickou fyziologii ČLS JEP 

a byl jejím prvním předsedou. Ovlivnil koncepci 

patologické fyziologie jako oboru v tehdejším 

Československu. 

Kromě vědeckých publikací byl profesor Trávníček 

hlavním autorem skript a učebnic patologické 

fyziologie, ale spoluautorsky působil i při tvorbě 

učebnic středoškolských. 

Profesor Trávníček byl mimo jiné vyznamenán 

Československým válečným křížem a Československou 

vojenskou medailí Za zásluhy 

1. stupně. 

V profesoru Trávníčkovi odchází člověk zosobňující 

vývoj české společnosti a medicíny ve 

20. století. 

Čest jeho památce. 

Nález starého 

obrazu 


přednosta III. interní kliniky 

VFN a 1. LF UK 

Na III. interní klinice VFN a 1. LF UK 

v budově tzv. Divizní nemocnice byl 

za skříní nalezen svinutý a poškozený 

starý obraz. O posudek byla požádána dr. Olga 

Macková z Národní galerie: 

„Obraz, olej na plátně, je nepochybně rodinnou 

podobiznou. Uprostřed žena s rozevřenou knihou, 

vlevo dívenka v bílých šatech se stuhou 

ve vlasech, vpravo z profilu tmavovlasý muž 

v černém obleku s bílým tuhým límečkem. 

Signatura nenalezena, ale plátno je při okrajích 

ořezáno. 

Autorem je nepochybně kvalitní profesionální 

portrétista, snad pražský, snad německý. Více 

příbuznosti spatřuji s mnichovskou než s vídeňskou 

malbou. Pozadí je temné a právě princip 

temnosvitu po vzoru barokních mistrů je pěstován 

nejvíce v mnichovské škole. Obraz datuji do 

doby mezi roky 1900-1915. Datovacím vodítkem 

je tu dobové oblečení portretovaných. 

Stav obrazu je torzální. Malba je na mnoha 

místech sedřena až na plátno. Kupodivu těžká 

poškození se vyhnula partiím obličejů. Restaurování 

díla by bylo velmi nákladné.“ 

Dnes si nejen pracovníci nemocnice a fakulty 

ale i např. politici u nás i ve světě dávají do 

pracovny obvykle rodinné fotografie. Uvedený 

obraz je pravděpodobně dokladem starého zvyku, 

kdy v minulosti takto sloužily u přednostů 

klinik rodinné obrazy malované. Výše uvedené 

letopočty ukazují, že obraz byl pravděpodobně 

do budovy kliniky přenesen z jiné budovy, resp. 

kliniky fakultní nemocnice. V letech před první 

světovou válkou byla v naší budově ještě vojenská 

nemocnice. Obraz je zcela jistě civilní a jde 

pravděpodobně o přednostu nejspíše některé 

německé kliniky s rodinou. 

Projekt „Zahrada“ 

MUDr. Jana Poradovská, 

Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK 

Grantový projekt s názvem „Zahrada - 

chráněné dílny a integrační centrum“ 

je spolufinancován Evropským sociálním 

fondem, státním rozpočtem České republiky a roz- 

27

počtem hlavního města Prahy. Tento projekt je realizovaný 

ve VFN v Praze a je zaměřen primárně na 

začleňování znevýhodněných osob s cílem zlepšit 

postavení cílové skupiny na trhu práce. 

Aktivity projektu jsou orientovány na pracovní 

a sociální rehabilitaci cílové skupiny. Profesionální 

a intenzivní trénink pracovních a sociálních dovedností, 

cílené specifické vzdělávání má napravit 

handicap vyloučených osob tak, aby mohly „fungovat“ 

v přirozeném prostředí, byly integrovány do 

společnosti a nebyly vyloučeny z trhu práce. 

Cílovou skupinou, pro kterou je projekt určen, 

jsou klienti Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF 

UK, aktuálně hospitalizovaní, ale zejména klienti 

v ambulantní péči. Jedná se o osoby vyloučené 

nebo znevýhodněné na trhu práce a dlouhodobě 

nezaměstnané pacienty se změněnou pracovní 

schopností nebo v invalidním důchodu. 

Postřehy z pozice lékaře 

Ze zaměstnanců chráněných dílen (CHD) jsou 3 

dlouhodobě moji ambulantní pacienti, minimálně 

dalších 5 zaměstnaných klientů jsem ošetřovala 

během hospitalizací na Psychiatrické klinice, takže 

jejich osudy znám podrobněji. Všeobecně lze konstatovat, 

že u všech zaměstnaných klientů se během 

docházení do CHD stabilizoval psychický stav do 

té míry, že se snížila potřeba hospitalizací, jedním 

z důvodů je fakt, že vzhledem k dennodennímu 

kontaktu se zařízením (prostřednictvím terapeutů) 

se dají brzo rozpoznat známky počínající recidivy 

psych. onemocnění a dá se včas a efektivně 

zasáhnout (což se nám několikrát v praxi potvrdilo 

– symptomy se brzo podchytily, stačila krátká PN 

a nedošlo k recidivě vyžadující hospitalizaci). 

Dalším pro klienty/pacienty pozitivním aspektem 

je řád…pravidelnost…povinnost, které 

práce v CHD vnáší do jejich životů. Práce může 

být částečně motivovaná i výdělkem, ale více 

pocitem užitečnosti, potřebnosti, spolupatřičnosti, 

který během nemoci z důvodu oslabení 

nebo postupné ztráty mnoha dovedností, klienti 

ve společnosti ztrácí. 

28 

Zpětné vazby od mých ambulantních pacientů 

jsou pozitivní, všichni jsou s prací i kolektivem 

spokojeni, do CHD chodí rádi a všichni mají 

zájem pokračovat. Velmi kladné ohlasy mám i od 

rodin pacientů. Objektivně se zlepšilo všeobecné 

fungování nemocných v rodinách, mají program 

i pravidelnou přiměřenou fyzickou aktivitu, 

čímž se snižuje spotřeba kávy a cigaret, následně 

zlepšuje spánek, pobytem v kolektivu a trvalými 

stimuly se zlepšuje jejich schopnost komunikace 

- informace od jejich blízkých. 

Dle objektivních referencí terapeutů během roku 

pozorovatelně sílily kolektivní společenské vazby 

mezi klienty, vzájemná spolupatřičnost – zážitek 

„kolektivu a kolegiality“, zodpovědnější přístup, 

vzniklo několik kamarádství (což je u mnohdy 

reziduálně paranoidně nastavených klientů, vyhýbajících 

se sociálním kontaktům, velké plus). 

Velmi dobré zkušenosti mám s terapeuty, kteří 

jsou vstřícní, dokážou flexibilně reagovat 

a postarat se v CHD (hlavně v odpoledním programu) 

i o málo kompenzovaného pacienta. 

Odpolední program pro hospitalizované pacienty 

(mluvím za oddělení, na kterém pracuji) využíváme 

pravidelně, pacientky ho navštěvují rády. Ty, 

které nebaví ruční práce nebo malování (dáno 

i úrovní vzdělání a tíží poruchy) cvičí v posilovně 

(nejoblíbenější činnost), mnohé využívají internet 

k vyřizování sociálně-ekonomických záležitostí 

(např. v období, kdy nemají samostatné vycházky 

a dejme tomu se nemůžou obrátit o pomoc na svou 

rodinu), vyhledávají si tam možnosti brigád, bydlení, 

kontakty na následnou psychoterapeutickou 

péči, čímž se postupně i aktivizují a (ještě v podpůrném 

prostředí, ale už samostatně) přebírají 

postupně na sebe zodpovědnost za svou budoucí 

extramurální existenci. 

Odpolední program v CHD není povinný - tím 

neznechucuje pacientky, i když samozřejmě neustále 

informovat a motivovat měnící se klientelu 

uzavřeného ženského oddělení je nutné. Mají možnost 

volby programu, volby délky pobytu v CHD 

za odpoledne, možnost pohybové aktivity, možnost 

využít služeb internetu - toto vše pomáhá jemným 

způsobem strukturovat nemocným čas, potlačovat 

tendenci k pasivitě a hlavně pacientovi bez

samostatných vycházek nabízí možnost aktivně, 

a přitom již ne vyloženě režimově/skupinově, prožít 

odpoledne i mimo oddělení. 

Výhodou je možnost využívat těchto služeb 

během celého odpoledne (13 – 17), vše lze tudíž 

dobře přizpůsobit individuálním potřebám a možnostem 

našich pacientek, což spolu se vstřícným 

přístupem ze strany terapeutů, jejich dohledem nad 

klientelou a naší (míněno personálu z oddělení) 

bezproblémovou komunikací s terapeuty pozitivně 

přispívá a ovlivňuje terapeutický postup. 

Fungování a repertoár služeb CHD se stal 

součástí spektra rehabilitačních aktivit, které 

Psychiatrická klinika nabízí, vžil se do povědomí 

hospitalizovaných i ambulantních pacientů 

(spontánně se na odpolední program vracejí 

propuštěné pacientky), osvědčil se jako součást 

léčebné péče, máme dotazníky - objektivizovanou 

spokojenost klientů… A co se týče budoucnosti 

projektu, nejít dál by znamenalo krok zpět. 

dopisy pacientů 

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN 

Vážený pane řiditeli, 

moc ráda bych touto formou poděkovala celému 

oddělení „Kardiochirurgickému a anesteziologickému“ 

za péči, která mi byla poskytnuta 

při operaci srdce po komplikovaném infarktu, 

a za profesionální a lidský přístup všech zdravotních 

sester a lékařů, včetně pana primáře, 

kteří se o mne po celou dobu mého pobytu 

starali. Budu velmi potěšena pokud jim toto 

mé poděkování bude prostřednictvím Vaší 

osoby sděleno. 

Moc děkuji! 

Vlasta Elefantová 

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN 

Vážený pane doktore, 

chtěla bych Vám poslat dobrou zprávu o mém 

pobytu u vás v nemocnici na Klinice nefrologie 

VFN a 1. LF UK. Ještě nikdy jsem se nesetkala 

s tak výborným týmem všech lidí co tam pracují. 

A to je mi 83 let! Vše perfektní od lékařů, čistoty, 

stravy, od všech sester, opravdu Vám moc 

za vše děkuji a gratuluji! Kéž by to bylo všude 

tak krásné! 

Díky moc 

Vladana Živkovová 

Prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., přednosta 

Neurologické kliniky VFN 

Vážený pane profesore, 

dovolte mi, abych Vám poděkovala za péči, 

kterou Vaši lékaři a sestry na JIP A věnovali ve 

dnech 9. až 14. července 2008 mému manželovi 

Doc. PhDr. Pavlu Machoninovi, DrSc. Péče 

všech pracovníků byla vysoce profesionální 

a přitom velmi lidská. Pomohla mně i mojí rodině 

smířit se se zármutkem z neodvratného konce 

jeho života. Jsme Vám za to všichni vděčni. 

Děkuji Vám za sebe i za obě dcery Mgr. Jitku 

Hříbkovou a PhDr. Alenu Potůčkovou a jejich 

rodiny a prosím Vás, abyste tlumočil naše díky 

pracovníkům JIP A. 

PhDr. Olga Machoninová 

MUDr. Jan Bříza, Csc., MBA, ředitel VFN 

Vážený pane řediteli, 

Jelikož jsem dost častá stěžovatelka v případech, 

kdy někde něco nefunguje jak má, rozhodla jsem 

se tentokrát, že napíši pochvalný dopis. A situace 

na rehabilitační klinice na Albertově si velkou 

pochvalu zaslouží. Navštěvuji instituci od dubna 

letošního roku. Zahájila jsem vyšetřením u paní 

MUDr. Terezy Gueye, velice milé a příjemné 

dámy, plné pochopení pro pacienta a lidského 

přístupu, pokračovala jsem rehabilitací u paní 

M. Tiché, která bohužel odešla do delší pracovní 

neschopnosti a posléze u paní Kaštánkové. Ač 

těhotná, cvičila se mnou velmi obětavě a myslím, 

že výsledek se dostavil. Málokde jsem se setkala 

s tak lidským přístupem k pacientovi jako na 

KRL Albertov, a to na všech úrovních, kartotékou 

počínaje. Vysoce, ale opravdu hodně vysoce oceňuji 

také to, že se zde dodržují dohodnuté časové 

termíny, nečeká se, „až přijdu na řadu“, jako ve 

většině zdravotnických zařízení, ale téměř přesně 

na minutu se vchází do ordinace. A to je pro pacienta 

také velmi povzbuzující a příjemné. 

29

Proto Vás, vážený pane řediteli, chci požádat 

o ocenění těchto lidí, skutečně si to zaslouží. 

Domnívám se, že tak, jak to šlape na Albertově, by 

to mělo šlapat všude. Bohužel mně tento ústav připadá 

jako světlá výjimka našeho zdravotnictví. 

Omlouvám se, že jsem Vás zdržela, ale jsem 

tak nadmíru spokojená, že jsem Vám to musela 

napsat. 

S pozdravem a přáním, abyste takových dopisů 

dostával co nejvíce, aby Albertov nebyl výjimkou. 

Olga Ledinská 

Gynekologicko porodnická klinika VFN a 1. 

LF UK 

Vážený pane primáři, 

před pěti týdny nás pustily s Markétkou od vás 

z porodnice, je úžasná, a chci Vám za ni všem 

moc poděkovat! 

Neumím ani zformulovat, jak moc jsem s ní 

ted šťastná a za co Vám všem vděčím. Velice si 

Vaší práce vážím a nikdy jsem se nesetkala s tak 

dobrou nemocnicí jako je ta Apolinářská. Práce 

všech lékařů i sester je opravdu obdivuhodná, 

jak po stránce profesionální, tak po stránce lidské 

a podáváte neskutečné výkony, všichni. 

Máte pod sebou opravdu výborný tým lidí, pane 

primáři - a mám na mysli lékaře i sestry. Paní 

doktorka Dokoupilová, která působí jako zjevení 

(velice příjemné vystupování, které člověk v tak 

těžké životní situaci opravdu potřebuje, aby to 

psychicky zvládl, a zároven lékařka s velkým L), 

pan doktor Sebroň (před jeho včasnými diagnózami 

smekám), pan doktor Ruffert nebo Švihovec 

(oba velice příjemní lidé a vzorní profesionálové) 

a jiní; nerada bych vynechala sestry, jejich práci 

bych taky v životě nechtěla dělat a které byly 

úžasné a působily na mě jako “zjevení z jiné 

planety " zejména sestřičky z ARA! 

Když se člověku stane, že porodí tak předčasně 

(Markétka byla 26. týden a s vyhlídkou, že to je mé 

první a zároveň poslední dítě), dělá psychika strašně 

moc. Nemyslím si o sobě, že jsem hromádka 

neštěstí a už mi život pár "zajímavých" překážek 

nachystal, přesto to byla neskutečná zkouška 

nervů a nic v životě nemůže být horší, než strach 

30 

o vlastní dítě. Je opravdu nesmírně důležité, jak se 

s Vámi v té chvíli zachází a na jaké lidi narazíte... 

Musím říct, že jsem odloučení od dcerky snášela 

mnohem lépe díky tomu, že jsem věděla, v jak 

dobrých rukou je a že ji mají opravdu rádi. Je pro 

mámu úžasné pozorovat sestry, jak si s dětmi povídají, 

jak je hladí, jak to s nimi prožívají a vědět, 

že je tam nenecháváte samotné v inkubátoru, ale 

že mají kolem sebe výborné náhradní matky. 

Probrečela jsem u vás nejednu noc (opravdu to 

není lehké), ale jakmile jsem vstoupila na ARO, 

zcela absurdně se strach změnil, věděla jsem, 

že je malá v těch nejlepších rukách a že se k ní 

chovají výborně, a to je pro každou mámu balzám 

na nervy. Když jsme ji s manželem poprvé viděli, 

brečeli jsme ..., ale ne proto, ze by byla ošklivá 

nebo malá (to přiznávám až dneska, když listuji 

fotkama, tenkrát mi taková nepřišla), ale radostí, 

že je živá a připadala nám nádherná... Zážitek 

z prvního chování taky neumím ani popsat... 

Neberu to, co jste pro nás dělali, jako samozřejmost 

a jsem Vám všem za to nesmírně vděčná. 

Ve Varech jsem se s takovým přístupem nikdy 

nesetkala - lékařka na pohotovosti (když mi odtekla 

plodová voda) mi sdělila, že dcera nemá šanci 

prežít a jestli chci mít pocit, že jsem pro ni udělala 

maximum, mám jet do Plzně - kam mě s odteklou 

plodovou vodou a slovy "Do hodiny ať jste 

tam!" poslala osobním autem, které řídil o všem 

informovaný vyděšený manžel. Na jízdu 170km 

rychlostí, kdy jsem plakala strachy o dítě i o to, 

že nás smete první náklaďák, nikdy nezapomenu. 

Teprve v Plzni jsme narazili na doktora, který 

se zachoval profesionálně a převezl mě sanitou 

(s lékařem a magneziem) k Vám do Prahy. 

Takže vím, že ne všude se člověk s přístupem, 

který je Vám vlastní, setká. A jsem si jistá, že 

nikde nejsou tak výborné sestry a tak kvalitní 

lékaři jako u vás. Jste opravdu jedinečná nemocnice 

a vděčím Vám za život svůj (onkologický 

tým) i svého dítěte (neonatologické týmy). Nikdy 

Vám to nezapomenu. 

Ještě jednou děkuji, za sebe i za Markétku! 

S pozdravem a přáním krásného dne 

Hana Svúbová

Tibetský nový rok 

MUDr. Pavel Doubek, Psychiatrická 

klinika VFN a 1. LF UK 

Navštívit Tibet a konkrétně jeho hlavní město 

Lhasu v době oslav tibetského nového 

roku, se dá přirovnat k podobně dobrému 

nápadu, jako je navštívit o velikonocích Vatikán. 

Na vlastní kůži jsme si ověřili, že cestování do 

Tibetu a z Tibetu není jednoduché. Když pomineme 

vyřizování potřebných přesně definovaných 

čínských víz (kdy, odkud, kam, jak, s kým a jak 

zpět) a speciálního permitu pro vstup do Tibetu, 

tak je třeba brát zásadně v úvahu také faktory 

počasí, které mohou významně naplánovaný 

itinerář ovlivnit. 

Letos připadly oslavy tibetského a samozřejmě 

také čínského nového roku na počátek 

února. Podle čínského kalendáře je rok 2008 

rokem krysy a živlem tohoto roku je země. Tento 

rok je podle tradičního tibetského kalendáře 

rokem myši a živlem je také země. 

Na naší cestě do Tibetu jsme začali první 

komplikace pociťovat na letišti v nepálském 

Kathmandu, kam naše letadlo přiletělo s několikahodinovým 

zpožděním a tak jsme nestihli 

přípoj do Lhasy. To si vyžádalo neplánovaný 

dvoudenní pobyt v Kathmandu, jelikož let do 

Lhasy je operován pouze společností Air China 

a to 3x v týdnu. Náš nedobrovolný pobyt 

v Nepálu se následně prodloužil ještě o další 

den, jelikož letiště ve Lhase bylo uzavřeno 

z důvodu nepříznivého počasí. 

Když jsme tedy po třech dnech čekání nasedli 

ve slunném ránu do letadla a odstartovali směr 

Lhasa, nepředpokládali jsme, že by naše plány 

mohlo ještě něco narušit. Po naprosto úchvatném 

přeletu přes hlavní hřeben Himálaje, kdy 

jsme jak na dlani viděli většinu nejvyšších hor 

planety včetně majestátné Čho-mo-lang-my (Mt. 

Everestu), jsme se po necelé hodině přiblížili 

k letišti v tibetské Lhase. Bylo stále krásně slunečno 

a jen v údolích pod námi jsme rozeznávali 

rozpouštějící se chuchvalce ranní mlhy. Těšili 

jsme se na přistání. 

Po obletu tibetského hlavního města ve značné 

výšce nám kapitán letadla sdělil, že přistání není 

možné kvůli počasí, jelikož v oblasti Lhasy je 

písečná bouře a letiště je uzavřeno. Letadlo 

pokračovalo dvouhodinovým letem do města 

Čcheng-tu v čínské provincii S´-čchuan. Naše 

naděje se pomalu rozplývaly, protože novoroční 

oslavy měly začínat již tento den. 

Po příletu do Čcheng-tu nás rychle přesadili do 

jiného letadla, které opět nabralo kurz Lhasa. 

Odevzdaně jsme sledovali průběh letu na elektronické 

mapce v letadle. Přemýšleli jsme o tom, 

zda je to něčí záměr a nebo osud, že nám není 

přáno navštívit Tibet. Konečně jsme přistáli na 

jednom z nejvýše položených mezinárodních 

letišť na světě (3595 m.n.m.). Únava z cesty 

a velký skok v nadmořské výšce způsobily, že 

jsme se mátožně přesunuli před až neuvěřitelně 

moderní, ale liduprázdný terminál, kde nás po 

chvíli naložila naše průvodkyně a odvezla do 

55 km vzdáleného města. 

Ubytovali jsme se v hotelu v těsné blízkosti 

náměstí Barkhor, na kterém stojí jeden z nejposvátnějších 

tibetských chrámů Džókhang. 

Atmosféra svatého města, den nadcházejícího 

nového roku, velké množství poutníků ze 

všech koutů Tibetu v tradičních oděvech, věřící 

obcházející Barkhor koru (okruh pro poutníky 

kolem chrámu Džokhang) padavou chůzí 

a všudypřítomná vůně pálených vonných bylin 

a dřeva nás zcela pohltila. Několikrát jsme 

spolu s věřícími obešli Barkhor koru dokud 

slunce úplně nezapadlo a pak jsme se dlouho do 

chladné noci procházeli městem, které propuklo 

v novoroční veselí. 

Další den jsme vyrazili na prohlídku nejslavnějšího 

lhaského chrámu Potála, sídla dalajlamů. 

V průběhu roku bývá otevřen pro veřejnost na 

hodinu denně. Při novoročních oslavách byl 

otevřen nepřetržitě po 24 hodin a tak do něj 

proudil nekonečný zástup poutníků, kteří se přišli 

pomodlit, poklonit a přinést oběť na svatá místa, 

z nichž některá je možné navštívit jen jedenkrát 

v roce. Velikost a rozloha Potály je ohromující. 

Trvalo nám několik hodin než jsme prošli všemi 

schodišti, nádvořími, chrámy a svatými místy. 

31

Lhaský chrám Potála, sídlo dalajlamů. 

Z Potály vedly naše kroky na sever od Lhasy 

do kláštera Sera. V tomto klášteře přebývalo 

kdysi až 5000 mnichů, dnes je jejich počet 

redukován na několik stovek. Klášterní škola 

patřila mezi nejvýznamnější v celém Tibetu, 

byla rozdělena do tří fakult. Klášter Sera byl 

populární také proto, že se zde údajně vyučovaly 

techniky „nadnášení“ těla a mniši byli po 

tomto výcviku schopni levitace. Podařilo se nám 

sledovat část odpolední bohoslužby a projít se 

rozlehlým areálem kláštera, který je zasazen na 

úpatí vysokého pohoří. Také zde jsme potkávali 

mnoho poutníků, kteří přišli s modlitbou a obětí 

k novému roku. 

Stejně jako v Potále i zde se proto šířila nezaměnitelná 

vůně jačího másla (žluklého), které 

poutníci přinášejí jako obětinu spolu s drobnými 

mincemi a bankovkami. Před západem 

slunce jsme se vrátili do Lhasy, která se opět 

zahalila do mrazivého hávu. Oslavy nového 

roku pokračovaly opět do noci i dávno potom, 

32 

co se několik unavených bělochů odebralo 

k neklidnému spánku ve vysokohorském 

prostředí. 

Další naše cesta vedla do kláštera Tašilhünpo, 

který je tradičním sídlem druhé nejvyšší duchovní 

tibetské autority pančhenlamy. V sedmnáctém 

století ustanovil pátý dalajlama, že pančhenlama 

bude po své smrti rozpoznáván ve svém novém 

převtělení a následovníci této linie inkarnací 

budou vždy představenými tohoto kláštera. 

V areálu kláštera jsou monumentální hrobky 

pátého až desátého pančhenlamy vyzdobené 

velkým množstvím zlata a drahých kamenů. 

Naší další zastávkou bylo Gjance. Městu 

vévodí rozlehlá pevnost na skalním ostrohu, ze 

které je krásný rozhled do celého širokého okolí. 

V těsné blízkosti pevnosti je proslulý klášter 

Palkhor-čhöde s krásnou čtyřposchoďovou 

stúpou Kumbum. Z Gjance zpět do Lhasy jsme 

použili jen několik týdnů nově opravenou cestu 

mezi velehorskými štíty Mt. Nojin Kangtsang 

(7191 m.n.m.) a Mt. Jangsang Lhamo (6324 

m.n.m.), která nás dovedla až do sedla Karo-la 

(5045 m.n.m.), kde byl na oba velikány krásný 

pohled, ale také jsme zde měli již poměrně výrazné 

potíže kvůli velké nadmořské výšce. 

Po kratší zastávce jsme v průběhu odpoledne 

sestoupili do přijatelnější nadmořské výšky 

a vrátili se do Lhasy. Věnovali jsme se nákupu 

drobných suvenýrů a připravovali se na odlet 

z krásného podivuhodného a magického Tibetu. 

Další den ráno, po příjezdu na letiště nám bylo 

sděleno, že kvůli písečné bouři není možné 

přistání a tedy ani odlet letadla. Byli jsme opět 

převezeni zpět do Lhasy, kde jsme museli téměř 

dva dny čekat a jen nečinně přihlížet, jak nám 

propadají letenky na navazující lety včetně 

hlavního letu do Evropy. Při krátkém zlepšení 

počasí se nám s velkým štěstím podařilo odletět 

přes Kathmandu zpět domů. Plánovaný původní 

itinerář cesty zůstal zcela v troskách, ale i to 

co z něj zbylo, spolu s atmosférou novoročních 

oslav ve Lhase i s dny nuceně trávenými na 

různých letištích na cestě do a z Tibetu, se stalo 

neobyčejným a neopakovatelným cestovatelským 

zážitkem.

ÄÃ­slo 4 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ­ nemocnice v Praze

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

ÄÃslo 4 - VÅ¡eobecnÃ¡ fakultnÃ nemocnice v Praze