29.11.2014 Views

Číslo 4 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

Číslo 4 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

Číslo 4 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

Úvodník ředitele...............................................................................................................2<br />

Úvodník děkana................................................................................................................2<br />

Závislost na tabáku..........................................................................................................3<br />

„HEM – Closing the gap, grant EU DG SANCO“.........................................................6<br />

Letní úvahy epidemiologicko-hygienické..........................................................................9<br />

Opalování a spálení kůže, víme něco nového?...................................................................10<br />

Nenechat se zaskočit (aneb letní překvapení)................................................................12<br />

Uštknutí jedovatými hady v české a evropské přírodě..................................................13<br />

Cena J. E. Purkyně..........................................................................................................16<br />

Vzdělávat se můžeme v každém věku..............................................................................16<br />

Pozvánka.........................................................................................................................17<br />

Světový kongres stomaterapeutů..................................................................................17<br />

Semináře a stáže pro lékaře...........................................................................................18<br />

Projektový tým Stapro uspěl v soutěži Best Project Management.............................19<br />

Evropa – kolébka vědeckého porodnictví......................................................................20<br />

Jubileum „Jubilejního pavilonu“ ve VFN........................................................................21<br />

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský DrSc.- 80 let............................................................23<br />

Významné životní jubileum.............................................................................................24<br />

Životní jubilea.................................................................................................................24<br />

Smuteční oznámení..........................................................................................................26<br />

Nález starého obrazu.....................................................................................................27<br />

Projekt „Zahrada“.........................................................................................................27<br />

Dopisy pacientů................................................................................................................29<br />

Tibetský nový rok...........................................................................................................31<br />

obsah<br />

Informační bulletin všeobecné fakultní <strong>nemocnice</strong><br />

a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy<br />

Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN • Registrace: MK ČR E 13990 • Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová,<br />

Václav Kříž • Jazyková redaktorka: Milena Hodanová • Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN • Grafika<br />

titulní strany: Pavel Šťastný • Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, ředitelství<br />

VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o.,<br />

Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 • Náklad: 5 000 výtisků


Léto<br />

budiž pochváleno!<br />

Vážené čtenářky, Vážení čtenáři,<br />

astronomické léto přineslo i letní teploty, které<br />

byly střídány chladnějším počasím s občasnými<br />

dešti, tedy počasím pro naše pacienty snesitelnějším,<br />

než velká letní vedra. Naštěstí vichřice<br />

provázející prudké změny počasí nezpůsobily<br />

v nemocnici významnější škody.<br />

Od posledního dne školního roku se ujaly vlády<br />

prázdniny, začaly dovolené jak v nemocnici, tak<br />

i našim pacientům a jejich rodinám. Každoročně<br />

již tradičně je toto období charakterizováno poklesem<br />

zájmu o plánované diagnostické i léčebné<br />

výkony. To umožňuje nemocnici snížit provoz<br />

a provést nezbytné investiční i údržbové práce.<br />

Letos se nám podařilo za podpory státního rozpočtu<br />

zahájit s červencem zásadní rekonstrukci<br />

operačních sálů a JIP nejstarší české chirurgické<br />

kliniky - I. chirurgické kliniky. Zde se sluší poděkovat<br />

za obětavou práci i trpělivost na všech dotčených<br />

klinikách ať již stavbou, tak zejména zajištěním<br />

náhradního provozu I. chirurgické kliniky.<br />

Tato stavba není jediná a doufám, že se podaří<br />

zlepšit prostředí pro pacienty a pracovníky<br />

<strong>nemocnice</strong> na dalších místech našeho areálu. A to<br />

je hlavní z důvodů, proč jsem si vypůjčil z české<br />

klasiky název úvodníku.<br />

Při tom všem probíhá v nemocnici typická dělba<br />

personálu na odpočívající na dovolené a ty, kteří<br />

zajišťujíce nepřetržitý chod <strong>nemocnice</strong> se na<br />

svou dovolenou těší či na ni již jen vzpomínají.<br />

Přeji všem na zasloužené dovolené počasí i zážitky,<br />

jaké si přejete a děkuji všem za zajištění provozu<br />

<strong>nemocnice</strong> i v podmínkách pestrého letního<br />

dění. Našim pacientům přeji snesitelné klimatické<br />

podmínky a hlavně vlídné a vstřícné ošetřující.<br />

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA,<br />

ředitel VFN v <strong>Praze</strong><br />

Foto: Anife Hassan<br />

Léto je tady<br />

<br />

Vážené kolegyně, Vážení kolegové,<br />

čas neúprosně, pravidelně plyne, ale přesto se<br />

nám někdy zdá, že ubíhá stále rychleji. A je tu léto<br />

a vstoupili jsme do druhé poloviny roku 2008.<br />

Druhá polovina roku díky letním měsícům, kdy<br />

prostory naší fakulty a <strong>nemocnice</strong> tak trochu osiří<br />

studenty a zklidní se, mi připadá kratší. Krásné<br />

letní měsíce, kdy máme trochu času na setkání<br />

s přáteli či rodinou, na společně strávené chvíle<br />

ubíhající tak nějak rychleji a zakrátko přijde<br />

září a s ním nástup podzimu – zápisy studentů,<br />

čas opravných termínů a přípravy na další akademický<br />

rok.


V horkých letních dnech můžeme závidět obyvatelům<br />

jižních částí Evropy, kteří v polední přestávce,<br />

nikoliv 30 minut, jak ukládá zákoník práce, tráví<br />

tzv. siestu, kdy je všem zřejmé, že při teplotě okolo<br />

30°C a více ve stínu se nedá mnoho pracovat.<br />

Objevují se i studie, které prokazují lepší pracovní<br />

výkonnost po krátkém spánku v průběhu dne,<br />

možná po obědě. Známe tyto scény, které se uskutečňovaly<br />

celý rok, třeba ze starých českých filmů.<br />

Jen nevím, jestli takovéto studie jsou v Cochrane<br />

databázích a zda jsou „evidence based medicine“.<br />

I bez síly důkazů typu A, B, C či D je třeba<br />

dodržovat dostatečný přísun tekutin, ale také si<br />

trochu odpočinout nebo tzv. vypnout a načerpat<br />

síly, nejen ze slunečního záření, do těla a duše<br />

při různých zálibách – sportu, koupání, čtení, ale<br />

třeba i z nicnedělání.<br />

Přeji Vám všem krásné slunné nejen letní dny,<br />

které nás snad více naladí optimisticky a zahřejí<br />

nás též na duši.<br />

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA,<br />

děkan 1. LF UK<br />

Závislost<br />

na tabáku<br />

MUDr. Eva Králíková, CSc.,<br />

MUDr. Lenka Štěpánková,<br />

Společnost pro léčbu závislosti na tabáku<br />

Společnost pro léčbu závislosti na tabáku<br />

společně s 1. lékařskou fakultou Univerzity<br />

Karlovy a se Všeobecnou fakultní<br />

nemocnicí (sídlem referenčního Centra léčby<br />

závislosti na tabáku pro ČR – při III. interní<br />

klinice) zorganizovala dne 25. června 2008<br />

tiskovou besedu na téma „Léčba závislosti na<br />

tabáku je nejefektivnější ve všech úrovních<br />

zdravotnických zařízení“.<br />

V průběhu setkání byl představen projekt PES-<br />

CE, uskutečněný v zemích EU. Podle výsledků<br />

je vysoce efektivní i vzhledem k vynaloženým<br />

nákladům léčba závislosti na tabáku při každé<br />

návštěvě zdravotního zařízení a angažovat by se<br />

měli nejen ambulantní (kromě všech ostatních)<br />

lékaři, ale i sestry či lékárníci. K dispozici byly<br />

také výsledky průzkumu mezi českými lékaři<br />

a pacienty na téma doporučení léčby závislosti<br />

na tabáku.<br />

Většina kuřáků si přeje přestat kouřit. Není to<br />

ale snadné. Pokud přestávají sami, je úspěšnost<br />

malá, intenzivní léčba ji může až zdesetinásobit.<br />

Taková péče ale nebude nikdy z mnoha důvodů<br />

dostupná pro všechny, ale pouze pro část silně<br />

závislých či komplikovaných případů. Proto je<br />

podstatné využívání krátké intervence v rozsahu<br />

cca 3-5 minut při každém kontaktu s kuřákem<br />

jak od kteréhokoli lékaře, tak i od sestry nebo<br />

lékárníka. Úspěšnost se pak pohybuje mezi 3<br />

– 15 % abstinence po roce.<br />

Význam takového komplexního přístupu<br />

(každý zdravotník se ptá na kouření, doporučuje<br />

přestat a případně poradí jak) potvrdil i evropský<br />

projekt PESCE. Nejen že je tento přístup<br />

účinný, ale je pro poskytovatele zdravotní péče<br />

i ekonomicky vysoce výhodný. Hrazení takové<br />

intervence se vyplácí, i když více zvyšuje úspěšnost<br />

platba za její pokračování než zahájení.<br />

Jaká je současná reálná situace, jsme zjišťovali<br />

mezi pražskými lékaři a pacienty. Vyzpovídali<br />

jsme 123 lékařů a 663 pacientů. Odpovědi<br />

lékařů a pacientů se poněkud lišily: lékaři<br />

se zřejmě dělají lepšími, pacienti jejich rady<br />

zapomenou. Tedy pravda bude zřejmě někde<br />

uprostřed. V tom, že se lékař na kouření ptá,<br />

se ale v podstatě shodli: kladně odpovědělo<br />

91% pacientů a 92% lékařů. To, že jim lékař<br />

doporučil přestat, uvedlo jen 26% kuřáků, ale<br />

66% lékařů. Na doporučení do specializovaného<br />

centra léčby si vzpomnělo jen 8% pacientů,<br />

ale prý je praktikuje 53% lékařů. Že bariérou<br />

<br />

novinky a události


v intervenování je čas, uvedlo 56% pacientů<br />

a 50% lékařů. Mezi pacienty si myslí 75%, že<br />

lékař k tomu není dostatečně vyškolen, mezi<br />

lékaři má tento názor 42 %.<br />

Výsledky projektu PESCE (General Practitioners<br />

and the Economics of Smoking Cessation in<br />

Europe) - Praktičtí lékaři a ekonomika odvykání<br />

kouření v Evropě:<br />

Projekt PESCE probíhal od září 2006 do<br />

května 2008. Tohoto rozsáhlého evropského<br />

projektu se účastnilo celkem 31 partnerů z 27<br />

zemí. Patnáct hlavních partnerů se podílelo na<br />

finanční stránce a sdílelo odpovědnost za jeho<br />

provedení. Dalších 16 spolupracujících partnerů<br />

(mezi nimi i Česká republika) přispívalo svými<br />

odbornými znalostmi a expertízami. Iniciátorem<br />

a koordinátorem projektu byla francouzská<br />

nevládní organizace Tabac & Liberté, tedy<br />

Tabák a svoboda, specializující se na vzdělávání<br />

v oblasti odvykání kouření pro lékaře a další<br />

zdravotnické pracovníky.<br />

Projekt zahrnoval několik pracovních balíčků,<br />

které byly zaměřeny na různé aspekty ekonomiky<br />

odvykání kouření v ordinacích praktických<br />

a dalších ambulantních lékařů. Základním cílem<br />

projektu bylo vyvinout na důkazech založená<br />

doporučení a navrhnout strategie pro jejich<br />

uvedení do praxe:<br />

1. Podpořit častější intervence v léčbě závislosti<br />

na tabáku mezi praktickými lékaři v Evropě<br />

zaměřením na socioekonomické prostředí<br />

jejich praxí.<br />

2. Osvětlit ekonomické přínosy těchto intervencí<br />

pro rozpočet zdravotních systémů v Evropě.<br />

3. Motivovat rozhodující činitele k zásahům<br />

do pracovních podmínek praktických lékařů<br />

prostřednictvím politických rozhodnutí.<br />

Jedním z pilířů projektu byla ekonomická analýza<br />

nákladové efektivity intervence k odvykání<br />

kouření v ordinacích praktických lékařů, tj.<br />

náklady a přínosy opatření ke zvýšení angažovanosti<br />

praktických lékařů v intervencích pro jejich<br />

pacienty-kuřáky. Model pro tyto analýzy vyvinul<br />

prof. David Cohen z Univerzity v Glamorgan,<br />

Wales, UK.<br />

<br />

Většina kuřáků si přeje přestat kouřit.<br />

Opakovaně je prokázáno, že intervence praktických<br />

lékařů jsou účinným způsobem, jak<br />

snížit počet kuřáků mezi jejich pacienty. PESCE<br />

projekt se zabývá skutečností, že praktičtí lékaři<br />

nepomáhají svým pacientům přestat kouřit tak<br />

často a v takovém rozsahu, jak bychom na základě<br />

faktů předpokládali.<br />

Ekonomický model Prevent byl použit k odhadu<br />

zdravotních a ekonomických efektů redukce<br />

počtu kuřáků v každé zemi, která poskytla<br />

požadovaná data. Tento model zahrnuje úspory<br />

zdravotního systému za 4 hlavní onemocnění,<br />

která jsou důsledkem kouření, tj. rakovinu plic,<br />

CHOPN (chronickou obstrukční plicní nemoc),<br />

koronární onemocnění a cévní mozkové příhody.<br />

Dále by to byly úspory ze sníženého počtu požárů,<br />

počty úmrtí, kterým bylo zabráněno a hodnota<br />

snížení počtu pracovních absencí z důvodu<br />

nemocnosti spojené s kouřením.<br />

Model pro deset zemí ukázal velké zdravotní<br />

i ekonomické přínosy ve všech případech, viz<br />

následující dvě tabulky, které ukazují snížení<br />

počtu úmrtí na 4 sledované choroby (rakovina<br />

plic, CHOPN, CMP, koronární onemocnění)<br />

a dále finanční úspory zdravotních systémů,<br />

které by byly dosaženy snížením nemocnosti na<br />

tyto 4 choroby.


Roční redukce úmrtí na 4 onemocnění spojená s kouřením v 10 evropských zemích<br />

Redukce počtu kuřáků o 3% může přinést následující snížení počtu úmrtí<br />

2010 2020 2030<br />

Rakousko 10 64 103<br />

Francie 41 314 470<br />

Německo 83 718 1,110<br />

Holandsko 20 158 269<br />

Švýcarsko 2 5 7<br />

Irsko 4 41 73<br />

Polsko 81 488 706<br />

Portugalsko 6 35 63<br />

Rumunsko 6 44 78<br />

Velká Británie 182 848 1,233<br />

Celkem 435 2,715 4,112<br />

Roční snížení nákladů zdravotního systému na léčbu 4 specifických onemocnění*<br />

v 10 evropských státech<br />

Snížení počtu kuřáků o 3% může přinést následující roční úspory<br />

2010 2020 2030<br />

Rakousko 2.049.000 € 9.393.000 € 13.412.000 €<br />

Francie 2.921.000 € 18.412.000 € 33.234.000 €<br />

Německo 714.000 € 4.044.000 € 7.082.000 €<br />

Holandsko 1.325.000 € 10.392.000 € 19.673.000 €<br />

Švýcarsko 132.000 € 1.560.000 € 2.218.000 €<br />

Irsko 259.000 € 2.173.000 € 4.478.000 €<br />

Polsko 3.628.000 € 22.721.000 € 37.950.000 €<br />

Portugalsko 339.000 € 3.687.000 € 7.466.000 €<br />

Rumunsko 565.000 € 2.419.000 € 3.686.000 €<br />

Velká Británie 6.470.000 € 27.255.000 € 37.141.000 €<br />

Celkem v 10 zemích 18.398.000 € 102.056.000 € 166.340.000 €<br />

Tato část projektu konstatovala, že jak zdravotní,<br />

tak ekonomické přínosy jsou zásadní. Navíc jsou<br />

jen minimálním odhadem vzhledem k tomu,<br />

že zde nebyly započítány další známé přínosy<br />

snížení počtu kuřáků, jako je redukce mnoha<br />

dalších onemocnění spojených s kouřením,<br />

zdravotní přínosy menšího vystavení pasivnímu<br />

kouření, rychlejšího zotavení po chirurgických<br />

zákrocích a tak dále. Politické změny směřující<br />

ke zvýšení angažovanosti praktických a ambulantních<br />

lékařů v oblasti léčby závislosti na<br />

tabáku patří jednoznačně k nejvíce nákladově<br />

efektivním opatřením (cost-effective) v oblasti<br />

veřejného zdraví.


Závěrečná doporučení<br />

Po úvodní fázi specifikace rozhodujících faktorů<br />

se v rámci projektu uskutečnily dvě na<br />

sebe navazující konference. V průběhu setkání<br />

ve Varšavě v prosinci 2007 se expertní komise<br />

zaměřila na formulaci politických doporučení,<br />

následná konference v Barceloně v březnu<br />

tohoto roku byla věnována možnostem zavedení<br />

těchto doporučení do praxe a bariérám tohoto<br />

procesu.<br />

Kouření je jednou z vedoucích příčin nemocnosti<br />

a předčasných úmrtí v současném<br />

světě. I pokud pomineme etický rozměr tohoto<br />

problému, ekonomické analýzy opakovaně<br />

prokázaly – včetně těch, které byly součástí projektu<br />

PESCE - že intervence k odvykání kouření<br />

je i z ekonomického pohledu jedna z nejvíce<br />

efektivních intervencí vzhledem k vynaloženým<br />

nákladům (cost-effective) v rámci současné<br />

medicíny. Této intervence však není zdaleka<br />

dostatečně využíváno, a to ani ve vyspělých<br />

evropských státech.<br />

Cílem tohoto projektu bylo identifikovat důvody<br />

tohoto stavu (nedostatečná znalost možností<br />

léčby, ekonomické podmínky, nedostatek času,<br />

psychologické bariéry na straně lékaře i pacienta<br />

aj.) a zformulovat politická doporučení (viz<br />

výše), jak tyto bariéry překonat. Projekt PESCE<br />

umožnil také navázat či prohloubit mezinárodní<br />

odbornou spolupráci v této oblasti, která výrazně<br />

zvyšuje šanci na zavedení těchto doporučení do<br />

praxe.<br />

Tento projekt obdržel finanční podporu Evropské<br />

komise z programu zdravotnictví pro roky 2003-<br />

2008 (Grantová dohoda č. 200 5319). Podrobné<br />

zprávy o projektu PESCE lze nalézt na webové<br />

stránce: www.tabac-liberte.com.<br />

Kontaktní údaje pro Českou republiku:<br />

Společnost pro léčbu závislosti na tabáku,<br />

Karlovo nám. 32, Praha 2<br />

MUDr. Eva Králíková, CSc.,<br />

eva.kralikova@lf1.cuni.cz<br />

MUDr. Lenka Štěpánková,<br />

lenka.stepankova@lf1.cuni.cz<br />

<br />

„HEM – Closing the<br />

gap, grant EU DG<br />

SANCO“<br />

Odb. as. MUDr. Ivana Holcátová, CSc.,<br />

Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK<br />

Na tiskové konferenci 10. července 2008<br />

byl představen projekt odstranění<br />

nerovnosti zdraví a snižování předčasné<br />

úmrtnosti. Základní linie pro monitorování<br />

vývoje zdraví sledující rozšiřování EU.<br />

Tříletý projekt číslo 2003121 byl předložen<br />

v rámci Programu veřejného zdraví 2003-<br />

2008, DG Sanco (60% poskytnuto Evropskou<br />

komisí, 40% dodáno polskou vládou - Ministerstvem<br />

vědy a vyššího školství).<br />

Myšlenka projektu vznikla na sympoziích<br />

a seminářích, které byly organizovány v devadesátých<br />

letech v Cancer Epidemiology and<br />

Prevention Division, The Maria Skłodowska-<br />

Curie Memorial, Cancer Center and Institute of<br />

Oncology (Varšava, Polsko), profesorem Witoldem<br />

Zatonskim a jeho spolupracovníky.<br />

Hlavní analýzy a vědecké zprávy byly vytvořeny<br />

týmem z výše uvedené instituce, ve<br />

spolupráci s organizačním výborem, pracovní<br />

skupinou, skupinou expertů a spoluřešitelů,<br />

které se skládají z vědců a odborníků z různých<br />

států. Tato široká síť spolupracovníků byla<br />

základním a integrálním prvkem realizace<br />

projektu.<br />

V projektu se porovnávají jednotlivá kritéria,<br />

především předčasná úmrtnost dospělých,<br />

charakterizovaná jako smrt mezi věkem 20-64<br />

let, z různých příčin. Porovnávají se výsledky<br />

jednotlivých států i skupin: EU15 – státy tzv.<br />

západní Evropy; EU10 – státy nově přistoupivší<br />

nebo kandidátské. Srovnávací zemí je Rusko.<br />

Nerovnosti<br />

Předčasná úmrtnost dospělých dosáhla vrcholu<br />

v roce 1990, kdy činila 731 úmrtí na 100 000<br />

obyvatel u mužů a 284/100 000 u žen. Od té doby<br />

Česká republika zažívá jeden z nejvýrazněj-


ších poklesů předčasných úmrtí v Evropské<br />

unii, u obou pohlaví. Mezi lety 1990 a 2002<br />

poměr míry úmrtnosti mezi Českou republikou<br />

a EU15 poklesl u mužů z 1,7 na 1,5 a z 1,4 na<br />

1,3 u žen. Tento vývoj vedl ke zmenšení rozdílu<br />

předčasné úmrtnosti oproti EU15.<br />

Česká republika má některé z nejnižších mír<br />

předčasné úmrtnosti v zemích EU10. To je<br />

v ostrém kontrastu se situací před politickými<br />

změnami na konci osmdesátých let, kdy úmrtnost<br />

v České republice byla blízká zbytku bývalých<br />

socialistických zemích. Česká republika je,<br />

společně se Slovenskem a Polskem, země EU10,<br />

ve které pokles předčasné úmrtnosti začal ihned<br />

po socio-politických a ekonomických změnách<br />

v roce 1989.<br />

Největším úspěchem ve zlepšení zdraví v České<br />

republice v devadesátých letech byl jeden<br />

z nejstrmějších poklesů míry kardiovaskulární<br />

úmrtnosti v Evropě. Předpokládá se, že tento<br />

pokles, přinejmenším na počátku devadesátých<br />

let, je silně spjat se změnami ve stravování;<br />

dramatickým zvýšením konzumace řepkového<br />

oleje, poklesem ve spotřebě másla a plnotučného<br />

mléka a dalších živočišných tuků. Zároveň<br />

byl zaznamenán významný nárůst odbytu ryb.<br />

Také data z dokumentů CZ-MONICA studie<br />

signalizují pokles sérového cholesterolu. Dalším<br />

důležitým faktorem bylo významné snížení prevalence<br />

kouření u mužů; to je potvrzeno podobně<br />

významným poklesem rakoviny plic u mužů<br />

všech věkových skupin, včetně těch nad 65 let.<br />

Další ukazatele zdraví, jako úmrtnost na úrazy<br />

a úmrtnost související s alkoholem, jsou také<br />

v České republice relativně příznivé. V mnoha<br />

ohledech se nerovnost ve zdraví v České republice<br />

a v zemích EU15 snižuje rychleji, než v dalších<br />

zemích EU10: Jediná země EU10 s lepší<br />

situací, Slovinsko, mělo příznivější zdravotní<br />

podmínky před rokem 1990.<br />

Klíčové body<br />

• Česká republika má jednu z nejvyšších předpokládaných<br />

délek života a druhou nejnižší<br />

míru předčasné úmrtnosti mezi zeměmi EU10<br />

u mužů a u žen;<br />

Na tiskové konferenci 10. července 2008 byl<br />

představen projekt odstranění nerovnosti zdraví<br />

a snižování předčasné úmrtnosti.<br />

Foto: Mgr. Karel Meister<br />

• ČR má jeden z nejrychlejších poklesů úmrtnosti<br />

na kardiovaskulární choroby v Evropě,<br />

asi o polovinu od roku 1990;<br />

• výskyt kouření v České republice, podíl nemocí<br />

souvisejících s tabákem a především rakovina<br />

plic jsou mezi nejnižšími v EU10 u mužů;<br />

• ČR má jednu z nejnižších úmrtností na zranění<br />

mezi zeměmi EU10, zvláště u mužů.<br />

Souhrn HEM projektu<br />

Snížení 'východo-západní nerovnosti ve zdraví'<br />

je dnes jednou z největších výzev pro Evropskou<br />

unii. Stoupající trend ve zdraví dospělých, který<br />

nastal v zemích východní Evropy po druhé světové<br />

válce, se zastavil a potom začal klesat, se všemi<br />

negativními důsledky pro populace těchto zemí.<br />

V letech 1960-1990 průměrná předpokládaná<br />

délka života ve věku 20-ti let u mužů klesla<br />

a u žen se držela na stejné úrovni, na rozdíl od<br />

velké většiny rozvinutých zemí světa. Předčasná<br />

úmrtnost dospělých (smrt mezi 20-64 roky života),<br />

zvláště u mužů, včetně úmrtí na kardiovaskulární<br />

nemoci, rakovinu plic a zranění, dosáhla<br />

jedné z nejvyšších na světě. Rozdíly mezi trendy<br />

předčasné úmrtnosti dospělých v západní Evropě<br />

a v bývalých socialistických zemích vedly<br />

k nerovnosti ve zdraví, dosahujících alarmujících<br />

proporcí. Pokles ve zdraví a jeho nepříznivé<br />

ekonomické důsledky byly jedním z důležitých<br />

faktorů stagnace ekonomiky těchto zemí.


Nicméně ne všechny zprávy z východní Evropy<br />

jsou na tom tak špatně. V některých z bývalých<br />

socialistických zemí, zvláště pak ve<br />

skupině zemí, které leží ve střední a východní<br />

Evropě (Polsko, Česká a Slovenská republika,<br />

Maďarsko, Slovinsko), se zdravotní trendy<br />

začaly měnit těsně po převratu (po téměř dvě<br />

dekády).<br />

<br />

Fascinující fenomén v těchto zemích<br />

je dramatický pokles nemocnosti<br />

a úmrtnosti na kardiovaskulární<br />

choroby.<br />

Průměrná délka života začala rychle růst ve<br />

všech těchto zemích, zvyšujíce se během období<br />

let 1990-2002 v průměru o 3,5 roku u mužů<br />

a o 2,8 roku u žen. Fascinující fenomén v těchto<br />

zemích je dramatický pokles nemocnosti<br />

a úmrtnosti na kardiovaskulární choroby.<br />

Tento trend byl zaznamenán u mužů i žen všech<br />

věkových skupin dospělých. Rychlost poklesu<br />

patří mezi nejrychlejší pozorované v Evropě,<br />

ale příčiny tohoto nápadného zvratu nejsou zcela<br />

jasné. Zdá se, že nejdůležitějšími činiteli jsou<br />

změny stravování zapříčiněné zavedením tržního<br />

hospodářství a změny v cenách různých výrobků<br />

potravinářského průmyslu. Nejvýznamnějším<br />

faktorem by mohla být zvýšená spotřeba polynenasycených<br />

mastných kyselin, jako kyseliny<br />

alfa-linolenové, která zaplnila nedostatek omega-<br />

3 mastných kyselin.<br />

Ve druhé polovině devadesátých let se pokles<br />

zdraví zastavil také ve zbývajících 5 členských<br />

státech EU ze střední a východní Evropy (Bulharsko,<br />

Estonsko, Lotyšsko, Litva a Rumunsko),<br />

ačkoliv ukazatele zdraví tam ještě nevykazují<br />

trvalé zlepšení. Ve srovnání s EU15 v období<br />

1990-2002 jsou rozdíly ve zdraví buď setrvalé<br />

(hlavně u žen), nebo se rozdíl dále mírně prohlubuje<br />

(hlavně u mužů).<br />

Další důležité fenomény charakterizují nerovnost<br />

ve zdraví:<br />

• Fatální zranění jsou zodpovědná za téměř<br />

polovinu předčasné úmrtnosti dospělých u mužů<br />

v Baltských státech (Estonsko, Lotyšsko a Litva).<br />

Na rozdíl od zbytku nových členských<br />

států EU, kde byl v poslední dekádě pozorován<br />

sestupný trend podobný trendu EU15, v Baltských<br />

státech setrvávají smrtelná poranění na<br />

velmi vysokém stupni. Naše analýza signalizuje,<br />

že bezprostřední příčinou vedoucí k velmi vysokému<br />

počtu smrtelných zranění je alkohol.<br />

• Alkohol, diskutovaný v západní Evropě<br />

jako faktor s potenciálem pro ochranu zdraví<br />

(zvláště ve středozemních zemích), má ve<br />

východní Evropě obecně záporný dopad na<br />

zdraví. Zdá se, že výše zmíněná velmi vysoká<br />

míra neúmyslných a úmyslných smrtelných<br />

poranění významně souvisí s konzumací<br />

alkoholu. Podobně vysoký výskyt cirhózy<br />

jater a dalších s alkoholem souvisejících<br />

nemocí (např. některé nádory) patří k nejvyšším<br />

v Evropě – dosahujíce zvláště vysoké<br />

úrovně v Maďarsku a Rumunsku, ale také na<br />

Slovensku a Slovinsku. Dva faktory mohou<br />

způsobovat horší dopad konzumace alkoholu<br />

ve východních částech Evropské unie ve srovnání<br />

s částmi západními: První je tzv. vzorec<br />

pití a druhým faktorem je složení produktu.<br />

• Tabák je hlavní příčinou předčasné smrti ve<br />

všech částech EU, ale s tabákem související<br />

úmrtnost u mužů je nyní vyšší na východě.<br />

U žen je obrázek více různorodý: na východě<br />

jsou země s nejnižší úmrtností související<br />

s tabákem v EU (Litva a Rumunsko) i země<br />

s nejvyšší úmrtností související s tabákem<br />

(Maďarsko). Omezování spotřeby tabáku ve<br />

východní části Evropské unie má podobný<br />

rozsah jako v EU15, nicméně je pozorována<br />

časová prodleva. V EU10 nastal v poslední<br />

dekádě velký pokrok v této oblasti, částečně<br />

kvůli politickým změnám nutným pro přistoupení<br />

k Evropské unii.<br />

Zdravotní zlepšení ve střední a východní Evropě<br />

právě začíná a cesta ke snížení nerovnosti<br />

mezi východem a západem je ještě dlouhá.<br />

Dramatické „přírodní experimenty“, které se<br />

odehrávají v tomto regionu, se dotýkají celého<br />

kontinentu a klíčová role evropských odborníků<br />

na veřejné zdravotnictví tkví v jejich<br />

vysvětlování a iniciaci zásahů na tomto poli.


Letní úvahy<br />

epidemiologickohygienické<br />

MUDr. Ivana Holcátová, CSc., Ústav<br />

hygieny a epidemiologie VFN a 1. LF UK<br />

Léto s sebou přináší příjemné dny volna,<br />

ale i řadu problémů. Kdo by neslyšel<br />

o problémech zažívacích při cestách do<br />

exotických částí světa? Je třeba si však položit<br />

otázku, co je exotickou částí světa. Z hlediska<br />

střevních a zažívacích obtíží bychom se asi měli<br />

držet zásady, že od Milána na jih není vhodné<br />

pít vodu z vodovodu, dávat si led do nápojů<br />

pravděpodobně není nejlepší nápad a zmrzlinu<br />

si dopřát opatrně, pokud možno v relativním<br />

dosahu toalety. Pokud opustíme Evropu směrem<br />

na východ, i na čištění zubů je vhodnější<br />

používat vodu balenou, kterou jsme nakoupili<br />

zavřenou v obchodě. Nikdy vodu nekupujte<br />

od pouličních prodavačů, její původ je více<br />

než nejistý.<br />

Ani tak se nemusíte vyhnout problémům. Ovoce<br />

jen to, které se loupe (i před tím nezaškodí ho<br />

omýt), zelenina tepelně upravená nebo oloupaná<br />

– tedy pokud si ji loupe každý sám.<br />

Asi tohle všechno víte, ale opakování je matka<br />

moudrosti, že. Představa, že nám zdravotníkům<br />

se nic nestane, není právě nejvhodnější.<br />

O pobývání na slunci se snad ani není třeba příliš<br />

šířit. Ne přes poledne, používat ochranné opalovací<br />

přípravky, po opalování naopak přípravky<br />

po opalování (třeba Panthenol) a hlavně: hodně<br />

pít! Celé naše tělo se vysušuje, je třeba doplnit<br />

tekutiny. Nepříjemné reakce na nedostatek tekutin<br />

se v horkých letních dnech dostaví mnohem<br />

dříve. O nebezpečnosti nadměrného slunění<br />

se už popsaly stohy papíru, tak jen na to nezapomenout.<br />

Zatím stále zapomínáme, protože<br />

každým rokem přibývá nádorů kůže a dokonce<br />

i melanomů.<br />

Velmi nepříjemnou skutečností je přibývání<br />

alergií. Nejen solárních dermatitid, které<br />

dokáží pěkně zkazit dovolenou, i další, zvláště<br />

kontaktní alergie se mohou objevit nečekaně<br />

a vyděsit nás.<br />

Módním hitem je malování hennou na tělo. Henna<br />

je sice přírodní látka, jenže nejvýznamnější<br />

alergeny jsou rovněž přírodní povahy. Pokud se<br />

navíc do henny přidává barva pro její zvýraznění,<br />

nepříznivé účinky se mohou potencovat. Zvláště<br />

černá henna může vyvolat relativně bouřlivou<br />

lokální reakci, v závislosti na velikosti malby.<br />

Navíc, pokud skutečně dojde k senzitizaci,<br />

problémy mohou přetrvávat dlouhodobě. Černá<br />

barva, která se do henny přidává, je chemicky<br />

stejná, jako např. černá barva na vlasy. V praxi<br />

to znamená, že při prokazatelné alergii nemůže<br />

takový člověk pracovat v kadeřnictví, ale taky si<br />

nemůže barvit vlasy na černo.<br />

Léto je rovněž obdobím sportů, v posledním<br />

období se jim říká outdoorové a řada z nich patří<br />

mezi ty adrenalinové. Než se do něčeho takového<br />

pustíte, uvažujte chvíli s chladnou hlavou (což<br />

ve 40 o C jde obtížně). Ve věkové kategorii 20<br />

– 44 let umírá až 60 % mužů v důsledku úrazu


a ve stejné věkové kategorii téměř 75 % všech<br />

úrazů vzniká pod vlivem alkoholu. Tedy u mužů,<br />

ženy jsou malinko opatrnější, asi 78 % všech<br />

úrazů mladých žen (20 – 44 let) má na svědomí<br />

alkohol.<br />

Takový hezký letní večer láká ke grilování,<br />

k tomu nějaké vínečko nebo pivko, po horkém<br />

dni obzvláště chutné. Pivo totiž obsahuje<br />

vyvážené množství minerálů, které potřebujeme<br />

doplnit, protože jsme je vypotili. Jenže pozor na<br />

množství, pozitivní efekt se může projevit jen při<br />

pravidelné konzumaci malých dávek alkoholu.<br />

Tedy denně večer před spaním jedna sklenka vína<br />

může být prospěšná. Jednou týdně láhev rumu<br />

má jednoznačně zhoubný vliv na naše zdraví.<br />

Zvláště dámy by si měly dát pozor. Alkohol je<br />

pro ně nebezpečnější než pro muže (i příroda je<br />

sexistická!). V průběhu devadesátých let u nás<br />

přibývalo žen, které zemřely na cirhózu jater.<br />

Grilování na otevřeném ohni je velice nevhodný<br />

způsob úpravy masa, tedy pokud grilujete v létě<br />

denně nebo téměř každý den. Raději grilujte na<br />

rozpáleném kameni nebo alespoň maso zabalte<br />

do alobalu, aby nedošlo k přímému kontaktu<br />

s ohněm. Ještě lepší bude, když k masu přidáte<br />

tak dvojnásobek zeleniny, syrové nebo grilované,<br />

to je jedno.<br />

Přes to všechno – hezké letní dny!<br />

Opalování<br />

a spálení kůže,<br />

víme něco nového?<br />

Prim. MUDr. Ivana Krajsová, MBA,<br />

Dermatovenerologická klinika VFN<br />

a 1. LF UK<br />

Již mnoho let se hovoří o nepříznivých<br />

účincích slunečního záření na kůži, přesto<br />

je dovolená u moře a intenzivní slunění<br />

velmi oblíbeným koníčkem mnoha Čechů.<br />

Hlavním cílem bývá, samozřejmě kromě odpočinku,<br />

získání čokoládově hnědého odstínu<br />

kůže. Bohužel stále platí, že neexistuje zdravé<br />

opalování a dokonce se často uvádí, že intenzita<br />

10<br />

opálení ukazuje míru poškození kůže. Hlavními<br />

nepříznivými účinky slunění jsou spálení kůže,<br />

vznik oxidačního stresu a vyvolání imunosuprese<br />

působením ultrafialového (UV) záření.<br />

Spálení – zčervenání kůže považuje mnoho<br />

lidí za zcela přirozenou součást slunění, za první<br />

krok při opalování a vůbec si neuvědomují, že<br />

spálení kůže je jeden z nejvýznamnějších faktorů,<br />

který se podílí se na předčasném stárnutí kůže<br />

i na vzniku kožních nádorů. Spálení je možné<br />

zabránit používáním opalovacích přípravků<br />

s ochrannými faktory, tak zvanými sanskríny.<br />

UVB filtry nazývané SPF (sun protection factor)<br />

jsou nově číslovány pouze do hodnoty 50+, což<br />

označuje nejvyšší možnou ochranu. Hlavním<br />

důvodem této změny jsou již minimální rozdíly<br />

mezi faktory 60, 80 nebo 100. Pro požadovanou<br />

ochranu je nutné pečlivé a dokonalé rozetření<br />

dostatečného množství opalovacího krému po<br />

celém kožním povrchu. Rozdíly mezi účinností<br />

deklarovanou výrobcem a praktickým výsledkem<br />

při opalování jsou často způsobeny právě aplikací<br />

malého množství přípravku. Uvádí se, že<br />

lidé používají pouze pětinu či třetinu množství<br />

používaného k testování v laboratořích. Výšku<br />

ochranného faktoru je nutné volit podle kožního<br />

fototypu a délky doby, kterou na slunci chceme<br />

strávit. Významnou roli však hraje také místo,<br />

kde dovolenou trávíme. Čím blíže k rovníku, tím<br />

vyšší ochranný faktor a stejný poměr platí i pro<br />

zvyšující se nadmořskou výšku.<br />

Pokud již ke spálení kůže dojde, je nutné ji<br />

pečlivě ošetřit. Pocit pálení zmírní chladivé<br />

obklady, účinné jsou také kosmetické přípravky<br />

určené k ošetření kůže po opalování. Při výraznějším<br />

spálení je vhodné si koupit přípravky<br />

s panthenolem, který má zklidňující účinky.<br />

Těžké spálení kůže někdy vyžaduje i lékařské<br />

ošetření.<br />

Vždy však platí zásada, že dokud nedojde ke<br />

zhojení spálení, nesmí být kůže znovu vystavena<br />

přímému slunečnímu záření!! I při pobytu ve<br />

stínu musí být postižené partie chráněny opalovacími<br />

přípravky s nejvyššími ochrannými<br />

faktory, protože jinak mohou vznikat nehezké<br />

hyperpigmentace, které se obtížně odstraňují.


I při pobytu ve stínu je vhodné chránit se<br />

opalovacím krémem.<br />

UVA i UVB záření vyvolávají při působení na<br />

kůži vznik volných radikálů a oxidační stres.<br />

Kůže má přirozené obranné mechanismy, kterými<br />

dokáže omezené množství trvale vznikajících<br />

volných radikálů likvidovat. Jakmile však<br />

jejich tvorba překročí určitou mez, například<br />

při intenzivním slunění, ochranná kapacita již<br />

nestačí a dochází k hromadění mutací s následným<br />

poškozením epidermálních buněk i vazivových<br />

vláken. Hlavním příznakem je tak zvaný<br />

photoaging, předčasné stárnutí kůže vyvolané<br />

působením slunečního záření i následný vznik<br />

všech typů kožních nádorů.<br />

Na rozvoji oxidačního stresu se podílí zejména<br />

UVA záření, které je hlavní složkou slunečního<br />

záření a také umělého záření v soláriích. Proto nelze<br />

považovat ani opalování v soláriích za bezpečné<br />

a neškodné. Alespoň částečnou ochranu poskytují<br />

opalovací přípravky s UVA filtry splňujícími australskou<br />

normu, což znamená, že filtrují více než<br />

90% UVA záření dopadajícího na kůži.<br />

Použití opalovacích prostředků s vysokými UVB<br />

a UVA filtry tak dokáže zabránit nechtěnému spálení<br />

kůže i omezit vznik volných radikálů v kůži.<br />

Kůže by se po každém opalování měla následně<br />

ošetřit přípravky po opalování, které většinou<br />

obsahují zklidňující složky i antioxidanty.<br />

Sluneční záření má mnoho biologických účinků<br />

a dalším velmi významným, který se projevuje<br />

při opalování, je potlačení imunitních reakcí<br />

v kůži. UVA i UVB záření vyvolávají imunosupresi<br />

nejen v místě vlastního dopadu záření,<br />

ale i na vzdálenějších partiích kůže. Omezit<br />

imunosupresivní účinky UV záření dokáží zčásti<br />

pouze účinné UVA filtry, UVB filtry bohužel tuto<br />

schopnost nemají.<br />

Opalovací přípravky s ochrannými faktory byly<br />

primárně určeny k ochraně kůže před spálením<br />

s cílem současně zabránit poškození kůže i vzniku<br />

kožních nádorů, zejména melanomu. S rozvojem<br />

jejich používání se však ukazuje, že splněna<br />

byla pouze první část. Výskyt kožních nádorů<br />

se stále zvyšuje a paradoxně za to zčásti mohou<br />

také ochranné opalovací krémy. Vysoká účinnost<br />

ochranných faktorů umožňuje i lidem s velmi<br />

světlou kůží delší pobyt na slunci, protože zabrání<br />

spálení kůže. Nedokáží však již zcela zabránit<br />

vzniku oxidačního stresu ani imunosupresi. Proto<br />

ani používání nejvyšších ochranných faktorů<br />

neznamená možnost neomezeně dlouhého pobytu<br />

na přímém slunci, zejména v poledních hodinách.<br />

Stále větší důraz se klade na nezbytnost používání<br />

opalovacích přípravků s ochrannými faktory<br />

při každém pobytu na slunci, to znamená,<br />

nejen při cíleném opalování, ale i při práci na<br />

zahradě, při víkendových procházkách nebo při<br />

sportovních akcích. Každodenní ochrana všech<br />

kožních partií nechráněných oděvem by měla být<br />

samozřejmostí alespoň v jarním a letním období<br />

a na to bohužel většina lidí stále zapomíná.<br />

UV záření není jediným faktorem, který se podílí<br />

na vzniku kožních nádorů, je však jediným,<br />

který jsme schopni ovlivnit. Není nutné před<br />

slunečními paprsky v panice utíkat, je ale<br />

vhodné kůži před přímým působením UV<br />

záření intenzivně chránit omezením pobytu<br />

na přímém slunci a používáním ochranných<br />

faktorů i při běžných aktivitách.<br />

Je nutné dodržovat pitný režim, ale nic se nemá<br />

přehánět J<br />

11


Nenechat se<br />

zaskočit (aneb<br />

letní překvapení)<br />

MUDr. Jaroslava Říhová, Ústav<br />

tělovýchovného lékařství VFN a 1. LF UK<br />

Byla jsem požádána, abych napsala<br />

pár slov o letních sportech. Zdánlivě<br />

paradoxně chci svůj sloupek věnovat<br />

omrzlinám. Stále více lidí tráví svou dovolenou<br />

v odlehlých končinách světa a vyhledávají dobrodružství<br />

i relaxaci v horách. Dvě třetiny mých<br />

úspěšně vyléčených případů omrzlin mělo svůj<br />

začátek právě v létě, v evropských a asijských<br />

velehorách.<br />

Každá omrzlina je neúspěchem. Je záporným<br />

vyústěním pobytu v chladném prostředí bez<br />

dostatečné ochrany. Některým omrzlinám<br />

nemůžeme zcela zabránit (pád do ledovcové<br />

trhliny, pozdní záchrana, ztráta orientace v terénu<br />

atd., kdy roli hraje časový faktor).<br />

Zopakujme si, jak můžeme omrzlinám předcházet:<br />

1. dobrou výstrojí, kvalitním oblečením, obuví,<br />

mít v záloze suché rukavice, ponožky. Někdy<br />

pomůže k zahřátí a tepelné izolaci obyčejný<br />

mikrotenový sáček, navlečený po výměně<br />

ponožek za suché, jako izolační mikrovrstva<br />

2. dostatečnou výživou a pitným režimem<br />

(téměř vždy je zanedbáno)<br />

Omrzliny jsou specifickým poškozením tkání<br />

chladem. Stav před zahájením léčby.<br />

12<br />

3. správnou taktikou výstupu a pohybu,<br />

aklimatizací. Obětovat cíl, pokud si mohu<br />

uchránit zdraví<br />

Vypadá to jako vyjmenování banalit, ale dost<br />

lidí jezdí do velehor, aniž je seznámeno s riziky<br />

náhlých příhod a jejich léčbou (viz úmrtí ve<br />

Vysokých Tatrách). U všech případů omrzlin,<br />

které jsem léčila, hrálo roli porušení některého<br />

z výše uvedených pravidel.<br />

Omrzliny jsou specifickým poškozením tkání<br />

chladem. Na jejich léčbu se různí názory lékařů<br />

dle profese. V českém jazyce prakticky v odborné<br />

literatuře neexistoval článek, zabývající se<br />

komplexní léčbou omrzlin. Praktikům chybějí<br />

zkušenosti k ošetřování těchto případů (roli hraje<br />

i časová a finanční náročnost léčby), chirurgové<br />

mají tendenci k rychlému řešení (sestříhání<br />

puchýřů, jen převazy či časná amputace).<br />

Stav po ukončení léčby.<br />

Přitom je třeba pamatovat na to, že léčba omrzlin<br />

musí být vždy dlouhodobá a vyžaduje trpělivost<br />

lékaře i pacienta. Pro dobrý výsledek je nejdůležitější<br />

její včasné zahájení, ještě v terénu<br />

poučeným laikem, který je vybaven znalostmi<br />

a potřebnými léky. S výhodou lze použít přípravky<br />

pro systémovou enzymoterapii, které poskytují<br />

efekt protiotokový, protizánětlivý, antiagregační,<br />

fibrinolytický a tím i analgetický. Léčebná opatření<br />

se částečně liší podle místa zásahu (terén, horská<br />

chata, <strong>nemocnice</strong>, ambulantní léčba).<br />

Systémová opatření a léčba:<br />

1. omezení dalších ztrát, zahřátí (v terénu použití<br />

alufólie)


2. doplnění tekutin s cílem hemodiluce<br />

3. zlepšení krevního průtoku p.o. či i.v. dle místa<br />

zásahu, pentoxyphyllin (Trental, Agapurin),<br />

enzymy (Wobenzym, streptokinasa, urokinasa,<br />

u těžkých případů i intraarteriálně), alfa<br />

–sympatolytika (Deprazolin)<br />

4. prevence trombotizace či rozrušení již vzniklých<br />

trombů ACP, NSA, heparin, proteolytické enzymy<br />

(Wobenzym, streptokinasa, urokinasa)<br />

5. protiotoková léčba (Wobenzym, Reparil,<br />

polohování)<br />

6. prevence a léčba systémové infekce – antibiotika<br />

7. oxygenoterapie ( HBO)<br />

8. TAT- přeočkování proti tetanu<br />

Lokální léčba:<br />

• nerozehřívat, pokud hrozí opětné zmrznutí<br />

tkáně<br />

• dezinfekce a sterilní krytí<br />

• dlouhodobá léčba má mnoho společného<br />

s ošetřováním chronických ran (vlhké krytí,<br />

koupele v měsíčku spojené s rehabilitací)<br />

• psychická podpora nemocného<br />

Celková doba léčby se pohybuje v řádu měsíců,<br />

z mé zkušenosti v řádu 6 – ti, 9 – ti měsíců. V diferenciální<br />

diagnostice, v určení tíže postižení a tím<br />

i prognóze hraje významnou roli použití třífázové<br />

scintigrafie kostí (např. k vyloučení osteomyelitidy,<br />

k určení délky a rozsahu léčby).<br />

Základní lékové skupiny (ve shodě se zahraničními<br />

autory) užívané v léčbě omrzlin jsou: Acylpyrin,<br />

NSA, vasodilatační léky, prostaglandiny,<br />

enzymy, heparin, hemodiluce, dextran, analgetika,<br />

antibiotika, oxygenoterapie, péče o chronickou<br />

ránu, dezinfekce. Z uvedeného vyplývá, že<br />

léčba musí být komplexní a dlouhodobá.<br />

Omrznu-li mimo ČR, jedu co nejrychleji domů,<br />

se základní léčbou, v cizině z výše uvedených<br />

důvodů nemůže být poskytnuta komplexní<br />

léčba. Dokládají to také mé zkušenosti. Pro<br />

první pomoc v terénu doporučuji ACP<br />

a Wobenzym, léky dostupné bez receptu, které<br />

může mít každý s sebou. Je nutné přihlédnout<br />

ke kontraindikacím.<br />

Nadále platí, že nejlépe je omrzlinám předcházet.<br />

Odkaz na podrobnější prameny: www.<br />

horska.medicina.cz (bulletin 2007), uvedeny<br />

i kasuistiky.<br />

Uštknutí<br />

jedovatými hady<br />

v české a evropské<br />

přírodě<br />

MUDr. Jiří Valenta,<br />

Klinika anesteziologie, resuscitace<br />

a intenzivní medicíny VFN a 1. LF UK<br />

Vcelé Evropě se ve volné přírodě nevyskytuje<br />

z jedovatých hadů pouze zmije<br />

obecná Vipera berus, jak se mnozí<br />

domnívají, ale i dalších několik zmijí s nižší či<br />

vyšší závažností intoxikace po jejich uštknutí<br />

a jeden druh jedovaté užovky.<br />

Relativně nebezpečná zmije růžkatá Vipera<br />

ammodytes se vyskytuje v jižním Rakousku,<br />

Maďarsku, Rumunsku, severozápadní Itálii<br />

a na Balkáně včetně Řecka, řeckých ostrovů<br />

a severního Turecka. Další, méně nebezpečné<br />

druhy, zmije skvrnitá (západní, jurská) V. aspis,<br />

V. latastei, V. nikolskii, zmije španělská V. seoanei,<br />

zmije stepní V. ursinii, zmije Wagnerova<br />

V. wagneri obývají převážně jižní, jihovýchodní<br />

a jihozápadní Evropu.<br />

Pro ČR epidemiologicky nejzávažnější zmije<br />

obecná V. berus žije volně téměř po celé Evropě,<br />

západně od Anglie a Skotska (s výjimkou Irska<br />

kde se nevyskytuje) po asijské ruské pobřeží na<br />

východě; severním okrajem rozšíření je Norsko,<br />

Švédsko a Finsko krom nejsevernějších částí,<br />

jižním pak střední Francie, severní Itálie a jadranské<br />

pobřeží do severní Albánie, Makedonie<br />

a severního Řecka.<br />

V České republice se zmije obecná nejhojněji<br />

vyskytuje v horách a podhorských oblastech<br />

severozápadní a severní části republiky od Aše<br />

po Trutnov, dále v Brdech, na Šumavě, Třeboňsku,<br />

Českomoravské vrchovině, v Jeseníkách a Beskydách.<br />

Ostrůvkovitě může být nalézána kdekoliv<br />

13


včetně blízkosti zástavby. I když v posledních<br />

letech, patrně zlepšením ekologie potravního<br />

řetězce, se zdá být její výskyt hojnější, zůstává stále<br />

ohroženým a přísně chráněným živočichem.<br />

Na řeckých ostrovech a v Turecku je možné<br />

potkat další nebezpečné zástupce jedovatých<br />

hadů: zmiji mílóskou (Schweizerovu) Macrovipera<br />

schweizeri na ostrovech Kimolós, Mílós,<br />

Polinós, Siphnós, zmiji levantskou Macrovipera<br />

lebetina a zmiji tureckou Vipera xanthina, které<br />

obývají mimo jiné Kypr a Turecko.<br />

Výčet evropských jedovatých hadů končí<br />

středozemní jedovatou užovkou, šírohlavcem<br />

ještěrčím Malpolon monspessulanus.<br />

Malpolon monspessulanus (šírohlavec ještěrčí),<br />

Foto: Velenský<br />

Kousnutí jedovatým hadem nemusí být a není<br />

vždy nutně provázeno projevy intoxikace<br />

jedem. Asi v 50% případů had po kousnutí jed<br />

do rány nevpustí (angl. „dry bite“) a nebo pouze<br />

ve velmi malém množství. Řada kousnutí se tedy<br />

obejde bez příznaků, nebo jen s reakcí lokální.<br />

Uštknutí většinou zmijí probíhá pod podobným<br />

obrazem. Po plném zákusu čelisti se na<br />

postiženém místě objeví dvě drobné ranky, někdy<br />

lehce krvácející, posléze se zarudlým nebo bledým<br />

lemem. Nedokonalý zákus zmije může mít<br />

za následek jednu vkusovou ranku nebo pouze<br />

škrábnutí jedovým zubem. Není-li vkus nalezen,<br />

což je vzhledem k velikosti zubů a občasné<br />

minimální lokální reakci možné, není tím vždy<br />

vyloučena možnost celkové intoxikace.<br />

Známkou alespoň minimální aplikace jedu<br />

bývá lokální otok většinou doprovázený zduřením<br />

příslušných lymfatických uzlin. Maxi-<br />

14<br />

ma dosahuje obvykle do 48 hodin, v těžkých<br />

případech se rozšiřuje z postižené končetiny<br />

i na trup. Většinou je doprovázen bolestí, někdy<br />

je však bolestivost překvapivě malá. Může mít<br />

hemoragický charakter a je provázen změnami<br />

barvy kůže postiženého místa, zarudnutím či<br />

vyblednutím, později odbarvením modřin do<br />

barvy zelenavé a žlutavé. Puchýře, významnější<br />

místní krvácení nebo nekrózy jed většiny evropských<br />

zmijí netvoří. V ojedinělých případech se<br />

mohou objevit infekční komplikace, flegmonózní<br />

postižení v místě vkusu a okolí. Ústup lokálních<br />

příznaků lze očekávat nejdříve za 3-4 dny po<br />

uštknutí, v těžších případech za týden i déle.<br />

Značná část uštknutí zmijí obecnou a ostatními<br />

méně nebezpečnými evropskými zmijemi<br />

proběhne pouze pod obrazem lokálního<br />

postižení nebo lehké celkové alterace.<br />

Prvními příznaky celkové intoxikace bývají<br />

nevolnost, zvracení, nadměrné pocení, zvýšená<br />

teplota a žízeň. Zvracení může nastat již několik<br />

minut po uštknutí. Bývá doprovázeno bolestmi<br />

břicha, průjmy, výjimečně s krvácením. Tyto<br />

příznaky ukazují na střední až závažnější míru<br />

intoxikace a mohou přetrvávat i 48 hodin po<br />

uštknutí. V méně než 10% případů se jako těžké<br />

postižení může objevit angioneurotický edém<br />

s maximem v oblasti rtů, jazyka a tváře; nedá se<br />

zde vyloučit podíl anafylaxe. Vzácné dechové<br />

obtíže jsou pravděpodobně rovněž způsobovány<br />

v převážné míře alergoidními bronchospasmy.<br />

Těžké intoxikace a uštknutí nebezpečnějšími<br />

zmijemi (zmije růžkatá, levantská, mílóská,<br />

turecká) se mohou častěji projevit poklesem<br />

systémového tlaku, zrychlením srdeční činnosti,<br />

oběhovým kolapsem až šokem; nelze vyloučit ani<br />

poruchy vědomí. Krvácení při uštknutí většinou<br />

evropských zmijí je raritní, naopak u hadů rodu<br />

Macrovipera (zmije levantská, mílóská, turecká)<br />

bývají poruchy krevní srážlivost součástí<br />

intoxikace.<br />

Po uštknutí šírohlavcem ještěrčím je rána<br />

bolestivá, otok mnohdy velký následovaný zduřením<br />

mízních uzlin. Změny na kůži se špatně<br />

hojí. Na postižené končetině se mohou projevit<br />

neurotoxické příznaky: brnění až přechodné


Vipera berus – samec (zmije obecná). Foto<br />

Velenský.<br />

a lehčí poruchy hybnosti. Incidence vzniku<br />

celkových projevů intoxikace po kousnutí je<br />

nízká, pouze okolo 15 %. Důvodem je umístění<br />

jedových zubů užovky v zadní části horní čelisti.<br />

Po úvodní nevolnosti a zvracení může následovat<br />

postižení hlavových nervů přítomným neurotoxinem<br />

s poklesem víček a neostrým viděním, při<br />

vzácných závažných intoxikacích až pocit svalové<br />

slabosti, včetně svalů dýchacích a polykacích.<br />

Projevy odeznívají obvykle do 48 hodin.<br />

Nejúčinnější první pomocí po kousnutí<br />

evropským jedovatým hadem je psychické<br />

zklidnění a pohybový klid postiženého včetně<br />

znehybnění končetiny, nejlépe fixací na dlahu<br />

volnou bandáží. Jakékoliv další manipulace<br />

s postiženým místem, jako rozřezávání, vysávání<br />

výplachy apod. jsou neúčinné a pro zasaženou<br />

tkáň škodlivé. Nedoporučuje se zaškrcení končetiny,<br />

v případě uvedených hadů ani tlaková<br />

imobilizační bandáž dle Sutherlanda. Dalším<br />

bodem je povolání zdravotnické pomoci (v ČR<br />

- RZP 155) nebo transport do zdravotnického<br />

zařízení.<br />

Kontakt s RZP lze doporučit ve všech případech,<br />

u dospělých hlavně pro možný vznik těžké alergické<br />

reakce (jed zmije obecné má zkříženou<br />

imunitní reaktivitu s jedem blanokřídlého hmyzu<br />

např. včel, při alergii na bodnutí lze očekávat<br />

i reakci po kousnutí zmijí). Povolání RZP při<br />

kousnutí dětí, nebo jejich rychlý transport do<br />

zdravotnického zařízení je nutnou samozřejmostí.<br />

U alergických dětí je možno okamžitě<br />

aplikovat laické formy kortikosteroidů, např.<br />

hydrokortisonové čípky. Tradované podávání<br />

alkoholu nebo kávy je škodlivé.<br />

Často kladenou otázkou je: 1. Jak zabezpečit<br />

postiženého, není-li dostupná pomoc a 2. Zda<br />

je vhodné mít u sebe antisérum.<br />

Odpovědi znějí: 1. S pacientem nakládat stejně<br />

jako při vzniku jakékoliv jiné akutní choroby<br />

(infarktu myokardu, zlomení končetiny apod.), tj.<br />

zvolit nevhodnější a nejšetrnější možný způsob<br />

dopravy do zdravotnického zařízení. Krom prudké<br />

a někdy smrtící alergické reakce u evropských<br />

zmijí nehrozí běžně nebezpečí z prodlení a příznaky<br />

intoxikace se většinou rozvíjejí desítky<br />

minut až hodiny.<br />

2. Laické podání antiséra se nedoporučuje.<br />

Dostupné koňské antisérum je nutno přísně indikovat<br />

vzhledem k jeho alergizujícím vlastnostem,<br />

laické podání může zapříčinit těžké poškození<br />

až smrt v anafylaktickém šoku (stav se v ČR<br />

změní po dovozu antisér ovčích, která alergizují<br />

minimálně nebo vůbec, nicméně i zde nebude<br />

indikováno preventivní podání).<br />

První pomoc v přítomnosti vybaveného<br />

zdravotníka lze rozšířit obecně o rychlé podání<br />

kortikosteroidů z důvodů prevence rozvoje alergické<br />

reakce (pozdější podání postrádá smyslu),<br />

a podání sedativa nebo analgetika (bez složky<br />

kyseliny acetysalicylové pro útlum krevních<br />

destiček) při neklidu a bolesti. Při hypotenzi<br />

a dostatečné výbavě lze doporučit časnou infúzní<br />

léčbu, zvláště pro ochranu ledvin. Alergická reakce<br />

je léčena podle běžných zásad a závažnosti<br />

(kortikosteroidy, antihistaminika, adrenalin).<br />

Nemocniční symptomatická léčba a indikace<br />

podání antiséra jsou mimo rámec tohoto článku.<br />

Pro hlubší pohled do problematiky intoxikace<br />

hadími jedy doporučuji knihu: Jiří Valenta,<br />

Jedovatí hadi – intoxikace, terapie, Galén Praha<br />

2008.<br />

Uštknutí jedovatým hadem v evropské přírodě<br />

není rozhodně závažnou problematikou pro<br />

cestovatele a turisty, jak je mnohdy prezentováno.<br />

Řada lovců hadů a přírodovědců řeší<br />

15


kousnutí hadem, včetně následujících celkových<br />

projevů intoxikace, jedno až dvoudenním klidem<br />

ve stanu či pensionu bez dalších negativních<br />

následků, což je sice mnohdy možné, ale není<br />

doporučitelné.<br />

Epidemiologicky a medicínsky pro lékaře<br />

a zdravotnická zařízení není, až na jednotlivé<br />

výjimky, uštknutí evropskými hady významným<br />

problémem. Není tedy nutné, alespoň<br />

v rozsahu Evropy, mytizovat kousnutí hadem<br />

a chápat je jako zásadně život ohrožující stav.<br />

Nicméně je třeba toto zranění nepodcenit a řešit<br />

je racionálně, jako kterékoliv jiné poranění<br />

v přírodě s možnými následky poškození zdraví<br />

člověka.<br />

Cena J. E. Purkyně<br />

Jubilejní 50. Purkyňův den, který uspořádalo<br />

předsednictvo České lékařské společnosti J.<br />

E. Purkyně spolu se Spolkem lékařů v Ústí n.<br />

L., se uskutečnil dne 18. června 2008 již tradičně<br />

v Saturnově sále zámku Libochovice.<br />

prof. MUDr. Terezie Fučíková, DrSc.<br />

Letošní Cenu J. E. Purkyně převzala<br />

prof. MUDr. Terezie Fučíková, DrSc., emeritní<br />

přednostka Ústavu klinické imunologie 1. LF UK<br />

a VFN v <strong>Praze</strong>, za vynikající výsledky v rozvoji<br />

alergologie a klinické imunologie.<br />

Mezi poctami, které předsednictvo ČLS JEP<br />

svým členům uděluje, zaujímá toto ocenění<br />

nejvyšší místo. Je symbolem uznání mimořádných<br />

zásluh oceněného o rozvoj oboru a jeho<br />

celoživotní vědecké tvorby.<br />

Profesorka Fučíková ve svém vystoupení zmínila,<br />

že klinická imunologie dnes přestává být doménou<br />

„královny“ interny, ale proniká i do jiných odvětví,<br />

včetně reprodukční medicíny. „Ocenění nepatří<br />

jenom mně, ale také České společnosti alergologie<br />

a klinické imunologie a předsednictvu ČLS JEP<br />

i všem mým blízkým a vzdálenějším spolupracovníkům“,<br />

z nichž za všechny uvedla prof. C. Johna<br />

a MUDr. J. Svobodu. „Chci jim všem vyslovit<br />

nesmírný dík.“ řekla laureátka.<br />

Vyzdvihla také podíl Akademie věd ČR na tomto<br />

úspěchu. „Nakonec bych ráda poděkovala Pánu<br />

Bohu, že mi dal na toto všechno sílu, a vám všem<br />

- mým spolupracovníkům, že jste to se mnou<br />

vydrželi,“ dodala s úsměvem.<br />

(red)<br />

Vzdělávat se<br />

můžeme v každém<br />

věku<br />

16<br />

Anna Chrzová, hlavní sestra<br />

Úseku ošetřovatelské péče<br />

Chválíme sestry z naší <strong>nemocnice</strong>, které<br />

vzdělávání nevzaly na lehkou váhu a<br />

prohlubují svoje vzdělání na konferencích,<br />

seminářích, prezentují svou práci na řadě<br />

významných mezinárodních kongresech.<br />

Veliké uznání zaslouží sestry, které při svém velice<br />

náročném povolání začaly studovat vysokou<br />

školu a v letošním roce završily studium promocí,<br />

která se konala dne 2. července 2008.<br />

Přejeme všem novým bakalářkám hodně úspěchu<br />

v další práci:


Gregorovičová Milada vrchní sestra KARIM<br />

Janáčková Viola staniční sestra II. interní klinika<br />

Kábrtová Eva sestra specialistka III. interní klinika<br />

Králová Hana vrchní sestra Oční klinika<br />

Kubešová Jana sestra specialistka KARIM<br />

Landerová Jana staniční sestra Klinika nefrologie<br />

Linhartová Božena staniční sestra I. interní klinika<br />

Maťha Rudolf staniční sestra IV. interní klinika<br />

Murdychová Eva staniční sestra I. interní klinika<br />

Moravcová Karolina vrchní sestra I. interní klinika<br />

Řehořová Iva staniční sestra I. interní klinika<br />

Součková Marie staniční sestra I. chirurgická klinika<br />

Škochová Dagmar vrchní sestra I. chirurgická klinika<br />

Pozvánka<br />

na akreditovaný certifikovaný<br />

kurz pro zdravotní sestry<br />

v gastroenterologii<br />

a hepatologii.<br />

Akreditace MZČR, udělena dne 31.7. 2006, pod<br />

č. j. 2570/2006.<br />

Cíl programu:<br />

Příprava středních zdravotnických pracovníků<br />

na ambulantních i nemocničních odděleních<br />

gastroenterologie se zvláštním zřetelem na<br />

endoskopii (diagnostickou i terapeutickou), na<br />

bioptické metody, zobrazovací metody a funkční<br />

vyšetření trávicího traktu.<br />

Výuka:<br />

1. semestr – teoretická a praktická část, předpokládaný<br />

termín zahájení: listopad 2008. Teoretická<br />

část: 22 hod. celkem, přednášky ve čtvrtek<br />

od 14, 00 hod. - do16, 00 hod. (začátek: listopad<br />

- únor a leden - únor 2009). Praktická část: 5<br />

pracovních dní (v dopoledních hodinách).<br />

2. semestr – teoretická a praktická část, předpokládaný<br />

termín zahájení: březen 2009. Teoretická<br />

část:16 hod. celkem, přednášky ve čtvrtek<br />

od 14, 00 hod. – do 16, 00 hod. (začátek: březen<br />

- červen 2009). Praktická část: pět pracovních<br />

dní (v dopoledních hodinách).<br />

Vstupní požadavky pro účastníky kurzu: ÚSO<br />

– SZŠ a ukončení adaptačního procesu.<br />

Kurz se bude konat na IV. interní klinice VFN<br />

a 1. LF UK, Praha 2, posluchárna 1. patro, pod<br />

odborným vedením prim. MUDr. Karla Lukáše,<br />

CSc. Rozvrh praktické výuky bude upřesněn při<br />

zahájení kurzu.<br />

Cena kurzu: 2 500,- Kč<br />

Počet kreditů pro zápočet k vydání osvědčení za<br />

absolvování celého kurzu je 26 kreditních bodů.<br />

Přihlášky zasílejte na adresu:<br />

Všeobecná fakultní <strong>nemocnice</strong> v <strong>Praze</strong><br />

odbor vzdělávání, k rukám pí. Málkové<br />

Na Bojišti 1, 128 00 Praha 2<br />

nebo na e-mail: sona.malkova@vfn.cz<br />

tel.: 224 964 627<br />

Světový kongres<br />

stomaterapeutů<br />

Veronika Zachová, I. chirurgická klinika<br />

VFN a 1. LF UK<br />

Ve dnech 15.-19. června 2008 se konal<br />

Světový kongres stomasester v Ljubljaně.<br />

Hlavní město Slovinska je proslaveným<br />

kongresovým centrem. Cílem bývá<br />

zejména Cankarjev dom. Na kongres se sem<br />

17


sjelo na 1500 účastníků z různých zemí světa.<br />

Nepřehlédnutelnou část tvořila skupina českých<br />

a slovenských stomasester. Měla jsem příležitost<br />

společně s nimi poznat novinky v oblasti péče<br />

o stomiky a rovněž možnost se podělit o vlastní<br />

zkušenosti s dosud zkoušenými alternativami jako<br />

je tvarovatelná podložka dvoudílného stomického<br />

systému nebo výpusť sáčků s kontrolovatelným<br />

ventilem či sáčků od firem, které je možno po<br />

snadné manipulaci spláchnout do toalety. Řada<br />

novinek čeká na své uvedení na náš trh.<br />

Cestování do Slovinska s kolegyněmi<br />

z nemocnic celé naší republiky mě<br />

přesvědčilo nejen o tom, že české sestry<br />

mají co sdělit světu, dokáží se pohybovat<br />

nejen v oboru, ale i v anglicky<br />

mluvícím prostředí.<br />

Kromě prezentací firem proběhla řada přednášek<br />

týkajících se práce sester v náročných<br />

oblastech například Afriky, diskutovala se<br />

problematika motivace sester a spokojenosti<br />

v profesní oblasti. Skutečností, kterou si ne vždy<br />

uvědomujeme je fakt, že podobné vnímání svého<br />

povolání a faktorů, které nám práci znesnadňují,<br />

mají sestry po celém světě.<br />

Významní proktologové využili času např. pro<br />

vyjádření se k novinkám při diagnostice a léčbě<br />

inkontinence. Nemá příliš významu hovořit<br />

o celém programu, bylo pamatováno na aspekty<br />

všech potřeb stomiků, sféru nejen tělesného, psychického,<br />

ale i sociálního prostředí stomiků.<br />

Kromě vystavovatelů jednotlivých světových<br />

firem produkujících stomické pomůcky, pomůcky<br />

pro klienty trpící inkontinencí i kožními<br />

defekty, bylo možné projít rozsáhlou expozici<br />

posterů zejména na téma hojení ran. Cestování<br />

do Slovinska s kolegyněmi z nemocnic celé<br />

naší republiky mě přesvědčilo nejen o tom,<br />

že české sestry mají co sdělit světu, dokáží<br />

se pohybovat nejen v oboru, ale i v anglicky<br />

mluvícím prostředí. A dovolte mi ještě „malou<br />

reklamu“, když zdůrazním, že Slovinsko je neobvyklým<br />

místem nejen pro milovníky památek,<br />

ale i přírodních krás.<br />

18<br />

Semináře a stáže<br />

pro lékaře<br />

Monika Granja, Výbor dobré vůle<br />

– Nadace Olgy Havlové<br />

Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové<br />

zprostředkovává semináře a stáže<br />

pro lékaře s atestací ve věku 30-45 let.<br />

Semináře a stáže financuje The Association<br />

of AAF, která se ve spolupráci s americkými<br />

univerzitami a odbornými pracovišti zaměřuje<br />

na postgraduální vzdělávání lékařů.<br />

Program týdenních seminářů s názvem<br />

Salz-burg Medical Seminars International je<br />

nejrozsáhlejší postgraduální vzdělávací program<br />

pro lékaře do 45 let v Evropě. Týdenní<br />

semináře se konají v Rakouském Salzburgu<br />

a v letech 1993 až 2006 se jich zúčastnilo<br />

více než 7 000 lékařů. Na seminářích přednáší<br />

řada špičkových odborníků z různých oborů<br />

z USA a Rakouska. Na semináře navazuje<br />

program postgraduálního vzdělávání přímo<br />

na klinikách v Rakousku – Open Medical<br />

Institute Internships.<br />

Cílem vzdělávacího programu je zprostředkovat<br />

nejnovější poznatky z různých<br />

lékařských oborů, umožnit výměnu<br />

odborných znalostí a zkušeností.<br />

Cílem vzdělávacího programu je zprostředkovat<br />

nejnovější poznatky z různých lékařských oborů,<br />

umožnit výměnu odborných znalostí a zkušeností.<br />

Organizátoři hradí účastníkům náklady<br />

související s účastí na semináři či internshipu,<br />

účastník sám si uhradí jen cestu do Rakouska.<br />

Podmínkou účasti je ochota šířit dále získané<br />

vědomosti a předpokladem účasti je dobrá znalost<br />

angličtiny.<br />

Nabídka seminářů na rok 2009 bude vyhlášena<br />

již v září tohoto roku, kapacita seminářů je omezená.<br />

Internshipy se domlouvají individuálně.<br />

Více informací o seminářích a podmínky účasti<br />

najděte na webových stránkách Výboru dobré<br />

vůle – Nadace Olgy Havlové: www.vdv.cz.


8. česko - slovenská konference<br />

INMED 2008<br />

Informační systémy - nástroj efektivního zdravotnictví<br />

Pardubice, 6. - 7. 11. 2008<br />

Hlavní témata:<br />

Financování zdravotní péče Krajské zdravotnictví<br />

eHealth<br />

Akreditace a národní ukazatelé<br />

Partner konference:<br />

Sun Microsystems Czech<br />

Mediální partneři:<br />

Medical Tribune<br />

Sestra a lekár v praxi<br />

Zdravotnícke Noviny<br />

www.inmed.eu<br />

Pořadatel konference:<br />

Stapro<br />

Univerzita Pardubice<br />

Projektový tým<br />

Stapro uspěl v soutěži<br />

Best Project<br />

Management<br />

Tým projektového manažera Ing. Jaroslava<br />

Brože ze společnosti STAPRO získal<br />

cenu Sympatie poroty v soutěži Best<br />

Project Management za projekt Implementace<br />

řešení pro onkologii ve Všeobecné fakultní<br />

nemocnici v <strong>Praze</strong>. Na tomto projektu porota<br />

ocenila využití technik projektového řízení při<br />

zavádění informačního systému v komplikovaném<br />

prostředí léčebného procesu s vysokými<br />

nároky na výstupní kvalitu a schopnost řídit<br />

a uspokojit požadavky špičkového pracoviště<br />

VFN Praha.<br />

Další týmy, které získaly tuto cenu Sympatie<br />

poroty, byly tým projektového manažera<br />

Ing. Martina Halámky (Krajský úřad Pardubického<br />

kraje) za projekt Internetizace v Pardubickém<br />

kraji a tým projektového manažera Ing. Pavla<br />

Kalivody (Krajský úřad Pardubického kraje) za<br />

projekt Vytvoření systému projektového řízení<br />

pro zajištění přípravy a realizace projektů spolufinancovaných<br />

z evropských fondů.<br />

Porota se kromě velkých a komplexních projektů<br />

snažila ocenit i projekty, které byly svým<br />

rozsahem daleko menší a tudíž méně náročné.<br />

19


Z přihlášených projektů porota vybrala ty projekty,<br />

u kterých projektoví manažeři museli i přes<br />

nízkou komplexicitu projektu projevit notnou<br />

dávku vysoké profesionality, odvahy a kreativity,<br />

byli nuceni úspěšně řešit neobvyklé situace<br />

a čelit nečekaným výzvám.<br />

Více o soutěži Best Project Management<br />

Soutěž Best Project Management je výroční<br />

soutěž, kterou organizuje nezávislé sdružení<br />

TUESDAY Business Network a jejíž cílem je<br />

nalézt a ocenit nejlepší projektový management<br />

ICT projektů i organizačních a procesních projektů<br />

v oblasti komerčního sektoru a v oblasti státní<br />

správy v České a Slovenské republice a zároveň<br />

vyvolat širší zájem odborné i laické veřejnosti<br />

o profesi projektového manažera a o project<br />

management obecně. Porota hodnotí projektový<br />

management ICT projektů a organizačních<br />

a procesních projektů podle rozsahu, průběhu<br />

řízení a realizace, úspěšnosti, originálnosti řízení<br />

a dalších kritérií. Soutěže obdobného typu jsou<br />

pořádány také v zahraničí.<br />

Evropa – kolébka<br />

vědeckého<br />

porodnictví<br />

Zpráva o výstavě<br />

Vříjnu minulého roku byla v bruselském<br />

Evropském parlamentu uspořádána<br />

výstava „Europe as the cradl of scientific<br />

obstetrics“. Po vypracování českého scénáře byla<br />

6. června 2008 v Muzeu Českého ráje v Turnově<br />

uspořádána i její česká verze pod názvem<br />

„Evropa – kolébka světového porodnictví“.<br />

Její základ tvořily dvoj- a trojrozměrné exponáty,<br />

užité na výstavě v Bruselu. Větší výstavní<br />

prostory umožnily obohatit výstavu o další<br />

exponáty a zpřístupnit je z více stran a zárověň<br />

více akcentovat české prostředí.<br />

Jsou tu vystavovány historické lékařské<br />

nástroje, učební pomůcky pro porodní asistentky<br />

i mediky, první vědecké lékařské přístroje,<br />

fyzikální přístroje, anatomické preparáty,<br />

20<br />

modely, měřící nástroje a tehdejší publikace.<br />

Na propagační plakát byla využita mědirytina<br />

těhotné z díla A. Spigelia, završitele Vesaliovy<br />

školy, který jako anatom působil i na Moravě. Na<br />

monitoru byl návštěvníkům demonstrován videozáznam<br />

porodu, fertilizace in vitro a ultrazvukové<br />

záznamy. Při zahájení a během prohlídky<br />

zaznívala scénická hudba skladatele Pravoslava<br />

Kohouta, kterou pro tuto příležitost složil.<br />

Na realizaci výstavy se podílel kolektiv pracovníků<br />

Národního muzea, 1. lékařské fakulty UK<br />

a Národní lékařské knihovny Zdravotnického<br />

muzea a FTVS UK pod záštitou Doc. MUDr. J.<br />

Zvěřiny, CSc.<br />

Na zahájení výstavy promluvil Doc. J. Zvěřina,<br />

CSc., za lékařskou fakultu prof. MUDr. A.<br />

Doležal, DrSc., za Národní muzeum RNDr. V.<br />

Kuželka. Výstavu otevřela ředitelka Muzea Českého<br />

ráje PhDr. Vladimíra Jakouběová.<br />

Zahájení se zúčastnilo mnoho místních občanů,<br />

včetně řady lékařů a zdravotníků. Výhodou<br />

bylo, že zahájení připadlo na Muzejní noc.<br />

Průvodcem přítomných se stal prof. A. Doležal,<br />

DrSc. Jeho výklad a celá výstava byly velmi<br />

kladně přijaté. Akce probíhá v době největší


letní návštěvnosti, bude trvat do 21. 9. 2008.<br />

S dalšími adaptacemi výstavy se počítá pro<br />

jižní Čechy.<br />

Dějiny porodnictví jsou obecně málo známé,<br />

i když dokumentují jedno z nejvýznamnějších civilizačních<br />

vítezství. Nahlédneme-li do dějin lidstva,<br />

zhrozíme se, kolik energie, času, zkušeností a umu<br />

bylo vynakládáno na vzájemné zabíjení. U dějin<br />

porodnictví se setkáváme s pravým opakem,<br />

konkrétní líčení bojů o život, tápání a porážek,<br />

naplňuje laické čtení hrůzou a zděšením. Samotný<br />

porod je namnoze velmi krutý přírodní proces<br />

a dějiny porodnictví nejsou rozhodně procházkou<br />

po upraveném francouzském parku. Porodníkům,<br />

na rozdíl od masových válečných vrahů se nestaví<br />

oslavné jezdecké pomníky. Porod byl vždy velmi<br />

labilním biologickým pochodem, u kterého neustále<br />

číhala smrt matky a dítěte. I archeologické<br />

nálezy dokládají, že v něm nikdy neexistoval<br />

„zlatý věk“. Přestavba zaostalého babictví do<br />

klasického porodnictví měla řadu etap.<br />

Pokrok v porodnictví byl umožněn až rozvojem<br />

přírodních a technických věd a celkovou<br />

společenskou atmosférou v renesanci. Klíčový<br />

význam měl vznik vědecké anatomie. Důležitým<br />

opatřením bylo vydělení a osamostatnění oboru<br />

porodnictví z chirurgie, systematické sledování<br />

rodiček v ústavech s vysokou koncentrací<br />

porodů, zavedení výuky a zkoušek pro porodní<br />

asistentky, chirurgy a lékaře.<br />

Samotná vědecká přestavba porodnictví v XVIII.<br />

století spadá do počátků osvícenství. Kolébkou<br />

porodnictví je Francie. Evropští porodníci byli<br />

v medicíně mezi prvními, kteří začali budovat<br />

obor na vědeckém fyzikálním základě. Na jeho<br />

vzniku se podíleli příslušníci všech tehdy vyspělých<br />

evropských národů, tvořících „republiku<br />

vzdělanců“. Je třeba zdůraznit, že tato mírová<br />

spolupráce porodníků existovala v době, kdy<br />

evropské státy mezi sebou neustále válčily a je<br />

tím inspirující i do dnešních dní. Vytvoření klasického<br />

porodnictví se stalo základnou, na které<br />

bylo možno od 19. století dále obor rozvíjet.<br />

Patofyziologie, mikrobiologie, endokrinologie,<br />

ontogenetická prevence etc. České země, tvořící<br />

geometrický střed Evropy, byly v době vzniku<br />

porodnické vědy ovlivňovány vídeňskou školou,<br />

která zprostředkovávala poznatky francouzské<br />

i britské. Významnými českými osobnostmi byli<br />

v teorii Prochaska a J. E. Purkyně, v porodnictví<br />

J. Mělič. V prvé polovině 19. století Antonín<br />

Jungmann koncentroval nebývalé množství<br />

ústavních porodů a vytvořil „Pražskou školu“<br />

s četnými žáky tehdejší Evropy. VFN je přímým<br />

dědicem tohoto odkazu.<br />

Za realizační tým výstavy:<br />

prof. MUDr. A. Doležal, DrSc.,<br />

RNDr. V. Kuželka a Doc. MUDr. M. Špáta, CSc.<br />

Jubileum<br />

„Jubilejního<br />

pavilonu“ ve VFN<br />

Doc. MUDr. Otakar Brázda<br />

„Nový pavillon císaře Františka Josefa pro<br />

německé kliniky ve všeobecné nemocnici pražské<br />

byl slavnostním spůsobem dne 1. února otevřen.<br />

Slavnosti přítomni byli v zastoupení ministra<br />

vnitra odborný přednosta Stadler z Wolfersgrünu<br />

a sekční rada Kelle, dále zástupcové<br />

místodržitelství pro království České, zástupcové<br />

německé a české university Karlo-Ferdinandovy,<br />

a mnozí jiní. Byly prosloveny četné řeči.<br />

V novém pavillonu umístěny jsou klinika a oddělení<br />

oční prof. Dra Czermáka, klinika vnitřní<br />

prof. Dra Jaksche a gynaekologická prof. Dra<br />

Saengra. Kliniky jsou vesměs moderně, účelně<br />

a možno říci s přepychem zařízeny. Po skončení<br />

slavnosti prohlíželi zástupcové ministerstev ty<br />

místnosti českých klinik, jež se právě z místností<br />

opuštěných německými klinikami pro potřebu<br />

klinik českých adaptují.“<br />

Tolik Časopis lékařů českých - únor 1900.<br />

Když se v posledních desetiletích 18. století<br />

stále výrazněji jevila nutnost zřídit<br />

v <strong>Praze</strong> centrální zdravotnický ústav,<br />

bylo rozhodnuto přebudovat pro tyto účely<br />

dosavadní ústav šlechtičen na Dobytčím trhu<br />

– tak se tehdy nazývalo dnešní Karlovo náměstí.<br />

Tato budova, oficielně nazývaná U svatých Andělů<br />

21


a v hovorové řeči Pražanů jednoduše Štift – zkrácením<br />

slova Damenstift – byla postavena v roce<br />

1705. Pro účely zdravotní péče musela stavba projít<br />

mnoha úpravami, přestavbami a dostavbami.<br />

Tato stavební činnost provází ostatně nemocnici<br />

po celou dobu její existence.<br />

Jednou z mnoha vybudovaných staveb, kterou<br />

chceme dnes připomenout, je takzvaný Jubilejní<br />

pavilon, který byl postaven v roce 1898, tedy<br />

právě před 110ti lety. Název „Jubilejní“ dostala<br />

stavba díky roku svého vzniku, který byl rokem<br />

padesátiletého panování císaře Františka Josefa<br />

I. Stavební plány byly vypracovány ve Vídni<br />

na ministerstvu vnitra a práce zahájeny v roce<br />

1896. Pod vedením stavitele V. Nekvasila byly<br />

dokončeny dva roky poté.<br />

Pavilon byl umístěn ve svažitém terénu nad<br />

Benátskou ulicí a byl koncipován jako pětipodlažní.<br />

Oční klinice připadlo přízemí, nad ní<br />

byly umístěny kliniky interní a gynekologická.<br />

Poloha budovy ve svahu umožnila některým<br />

sklepním prostorům přímé denní osvětlení. Své<br />

místo tam nalezly místnosti pro zaměstnance,<br />

chemické a bakteriologické laboratoře, prostory<br />

pro speciální léčebné metody a další. Na stavbě<br />

ani na jejím vybavení se nešetřilo, o budově se<br />

záhy hovořilo jako o vzorovém pavilonu.<br />

Slavnostní otevření, původně plánované na rok<br />

dostavby 1898 se nekonalo. Všechny oslavy<br />

císařského jubilea byly zrušeny po zavraždění<br />

císařovny Alžběty.<br />

Zahájení provozu pavilonu s nezbytnými<br />

projevy slavnostních řečníků bylo stanoveno<br />

na 1. února 1900. Zprávu o této události nacházíme<br />

v únorovém čísle Časopisu lékařů českých<br />

– viz výše. Z poslední věty této zprávy můžeme<br />

mezi řádky číst jisté zklamání – ne-li trpkost, že<br />

české kliniky přebírají uvolněné málo vyhovující<br />

prostory. Ty ani po úpravách nemohly dosáhnout<br />

úrovně nově postavené moderní budovy. Navíc<br />

nákladná stavba vyčerpala nemocniční fond<br />

a zabrzdila tak stavební rozvoj <strong>nemocnice</strong>.<br />

22


Přednostové tří uvedených klinik byli však na<br />

své moderní sídlo oprávněně pyšní a ještě v roce<br />

otevření pavilonu společně sepsali a vlastním<br />

nákladem vydali o pavilonu Františka Josefa<br />

knihu, doplněnou podrobnou obrazovou dokumentací,<br />

7 plány a 48 fotografiemi.<br />

Prof. MUDr.<br />

Vladimír Pacovský<br />

DrSc.- 80 let<br />

Koncem června proběhla v posluchárně<br />

a v Charvátově sále III. interní<br />

kliniky oslava významného jubilea<br />

prof. Pacovského. Za účasti mnoha hostů byly<br />

připomenuty zásluhy pana profesora o kliniku,<br />

fakultu, nemocnici i univerzitu, o českou internu,<br />

gerontologii a ošetřovatelství. Z rukou děkana<br />

fakulty prof. Zimy, ředitele <strong>nemocnice</strong> Dr. Břízy<br />

a z rukou prorektora prof. Škrhy obdržel pan<br />

profesor významná ocenění své práce.<br />

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. se<br />

narodil 22. 7. 1928 v <strong>Praze</strong>, maturoval v roce<br />

1947 v Ústí nad Labem na reálném gymnasiu.<br />

Promoval 15. prosince 1952 na lékařské fakultě<br />

UK v <strong>Praze</strong> a nastoupil na III. interní kliniku<br />

VFN a 1. LF UK, kde pracuje dosud.<br />

Kandidátskou práci na téma „Štítná žláza a ledviny“<br />

obhájil ve 30 letech v roce 1958 (vyšla jako<br />

monografie v Thomayerově sbírce). Byla to jedna<br />

z prvních obhajob kandidatury na FVL UK.<br />

Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. přijímá<br />

gratulaci od ředitele VFN MUDr. Břízy.<br />

Docentem se stal 1. 7. 1963 po obhájení habilitační<br />

práce „Metabolické tubulární syndromy“.<br />

V roce 1966 vyšla i anglicky. K 1. 1. 1969 byl<br />

jmenován profesorem vnitřního lékařství. Dále<br />

se stal členem korespondentem a akademikem<br />

ČSAV a předsedou kolegia lékařských věd ČSAV<br />

v letech 1987-89.<br />

Od 1. 10. 1970 do 1.10. 1990 byl přednostou<br />

III. interní kliniky a od roku 1985 byl děkanem<br />

FVL UK a ve funkci byl akademickým senátem<br />

potvrzen až do 30.9.1990 – tedy do konce<br />

řádného funkčního období. Od 1. září 1980 byl<br />

5 let prorektorem Karlovy Univerzity.<br />

Byl dlouho předsedou Internistické společnosti<br />

ČLS JEP, je autorem moderní učebnice<br />

vnitřního lékařství a mimo je jiné se zasloužil<br />

o realizaci tzv. diferencované péče. Významně<br />

ovlivnil vznik gerontologie a geriatrie jako<br />

samostatného oboru u nás a podobně se rovněž<br />

zasloužil o realizaci vysokoškolského studia<br />

ošetřovatelství u nás a o vznik tzv. univerzity<br />

3. věku.<br />

Dne 31. 3. 2003 odešel pan profesor do důchodu.<br />

Na klinice je však každý týden. Účastní<br />

s velkých vizit. Stále něco píše. Nedávno např.<br />

Úvod do Medicíny. Nevydrží nic nedělat. Letos<br />

s primářem MUDr. Suchardou vydali další<br />

hezkou knížku o terminologii medicíny. Za celý<br />

svůj život publikoval stovky článků a kolem 20<br />

monografií.<br />

Pan profesor má mnoho žáků - patří k nim celá<br />

současná III. interní klinika a mimo kliniku například<br />

prof. Horký, prof. Kolbel, doc. Neuwirth,<br />

doc. Musilová, prof. Aschermann, doc. Hrba,<br />

doc. Staňková, prof. Haškovcová, či doc. Šimek.<br />

Všichni jsme jeho žáky i v oblasti řízení.<br />

Pan profesor je velký manažer a možná se jeho<br />

manažerské schopnosti dones trochu promítají<br />

do toho, jak je vedena klinika, fakulta a možná<br />

v něčem i univerzita.<br />

Přejeme panu profesorovi do dalších let hodně<br />

zdraví a dalších tvůrčích úspěchů.<br />

Za kolektiv kliniky<br />

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.,<br />

přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK<br />

23


Významné životní<br />

jubileum<br />

Koncem června 2008 oslavila významné<br />

životní jubileum as. MUDr. Hana<br />

Vrbová, CSc. z III. interní kliniky VFN<br />

a 1. LF UK. Promovala v roce 1952 na FVL UK<br />

v <strong>Praze</strong>. Nastoupila nejprve do <strong>nemocnice</strong> v Jindřichově<br />

Hradci, kde složila atestaci 1. stupně<br />

z vnitřního lékařství a pracovala krátce i jako<br />

obvodní lékař v Kardašově Řečici.<br />

sledovala s jakými diagnózami se medik při výuce<br />

setká a sledovala motivaci studentů, což vedlo<br />

až k realizaci povinně volitelného předmětu prvního<br />

ročníku, kde studenty poprvé seznamovala<br />

s klinickou medicínou.<br />

Paní asistentka po roce 1990 spoluzaložila Etickou<br />

komisi VFN a 1. LF. Dlouhá léta byla i její<br />

předsedkyní, položila tak základ novým moderním<br />

normám etiky vědy, které u nás vznikaly.<br />

K dalším zásluhám paní asistentky patří podrobné<br />

sepsání bibliografie profesora Charváta a její<br />

publikování ve Sborníku lékařském. Paní asistentka<br />

je stále publikačně aktivní – každoročně<br />

přednese a publikuje na odborných fórech několik<br />

sdělení. V posledním roce např. s tématikou<br />

biopsychosociální problematiky starších lidí,<br />

etiky ekonomiky ve veřejných službách, profesní<br />

kariéry 3. věku či ochrany starších občanů.<br />

Přejeme paní asistence do dalších let hlavně<br />

hodně zdraví a nadále vysokou aktivitu.<br />

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.,<br />

přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK<br />

životní jubilea<br />

as. MUDr. Hana Vrbová, CSc. z III. interní<br />

kliniky VFN a 1. LF UK.<br />

Dne 1. října 1956 nastoupila na III. interní kliniku<br />

jako vědecký aspirant a jejím školitelem byl<br />

osobně profesor Charvát. V roce 1962 obhájila<br />

kandidátskou práci s názvem „Thyreoadrenální<br />

vztahy“ V roce 1962 složila 2. atestaci a v roce<br />

1963 se stala odbornou asistentkou. Na III.<br />

interní klinice pracovala až do roku 1997. Za<br />

paní asistentkou jsou desítky let zdravotnické<br />

a pedagogické práce v naší nemocnici.<br />

Její činnost vyvrcholila ve 3 oblastech:<br />

Snad nikdo v našem areálu se tak podrobně<br />

nezabýval pedagogikou medicíny. V řadě prací<br />

24<br />

Významná životní jubilea červen 2008<br />

prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. – přednostka<br />

Kliniky nemocí z povolání 1. LF a VFN.<br />

V roce 1978 absolvovala Fakultu všeobecného<br />

lékařství UK v <strong>Praze</strong>. Kandidátskou dizertační<br />

práci obhájila v roce 1990. Docentkou pro obor<br />

nemoci z povolání byla jmenována v roce 1996.<br />

V roce 2005 byla jmenována profesorkou pro<br />

obor vnitřní nemoci.<br />

prof. MUDr. Jan Schützner, CSc. – z III.<br />

chirurgické kliniky 1. LF a FN Motol. Fakultu<br />

všeobecného lékařství UK v <strong>Praze</strong> absolvoval<br />

v roce 1978. V roce 1986 obhájil kandidátskou<br />

dizertační práci. Docentem pro obor chirurgie<br />

byl jmenován v roce 1996. Profesorem pro obor<br />

chirurgie byl jmenován v roce 2006.<br />

prof. Dr. Hassan Farghali, DrSc. – z Farmakologického<br />

ústavu 1. LF a VFN. V roce 1964<br />

absolvoval Farmaceutickou fakultu Univerzity


Cairo. Kandidátem lékařských věd se stal v roce<br />

1973. Docentem pro obor farmakologie byl jmenován<br />

v roce 1993. Doktorskou dizertační práci<br />

obhájil v roce 1996. V roce 1998 byl jmenován<br />

profesorem pro obor farmakologie.<br />

prof. RNDr. Jana Zvárová, DrSc. – z Ústavu<br />

hygieny a epidemiologie 1. LF a VFN. V roce<br />

1965 ukončila studia na Matematicko-fyzikální<br />

fakultě UK v <strong>Praze</strong>. V roce 1978 obhájila kandidátskou<br />

dizertační práci. Docentkou pro obor<br />

matematika, směr pravděpodobnost a matematická<br />

statistika byla jmenována v roce 1992. V roce<br />

1999 byla jmenována profesorkou pro obor matematika,<br />

směr pravděpodobnost a matematická<br />

statistika. V roce 1999 jí byla udělena vědecká<br />

hodnost doktorky fyzikálně-matematických věd<br />

pro obor matematická informatika a teoretická<br />

kybernetika.<br />

doc. MUDr. Pavel Pešata, CSc. – ze Stomatologické<br />

kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného<br />

lékařství UK v <strong>Praze</strong> absolvoval v roce 1962.<br />

V roce 1980 obhájil kandidátskou dizertační<br />

práci. Docentem pro obor stomatologie byl<br />

jmenován v roce 1989.<br />

doc. MUDr. Jitka Čejková, DrSc. – z Ústavu<br />

dědičných metabolických poruch 1. LF a VFN.<br />

Lékařskou fakultu UK v <strong>Praze</strong> absolvovala v roce<br />

1961. Kandidátskou dizertační práci obhájila<br />

v roce 1968. Doktorskou dizertační práci obhájila<br />

v roce 1993. Docentkou pro obor histologie<br />

a embryologie byla jmenována v roce 1994.<br />

doc. MUDr. Milan Krajíček, DrSc. – z II.<br />

chirurgické kliniky 1. LF a VFN. Fakultu<br />

všeobecného lékařství dokončil v roce 1959.<br />

Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce<br />

1964. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován<br />

v roce 2001, v témže roce obhájil doktorskou<br />

dizertační práci.<br />

Životní jubilea červenec 2008<br />

doc. MUDr. Hana Hubálková, Ph.D. – ze Stomatologické<br />

kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného<br />

lékařství UK v <strong>Praze</strong>, obor stomatologie<br />

absolvovala v roce 1982. Doktorskou dizertační<br />

práci obhájila v roce 2004. Docentkou pro obor<br />

stomatologie byla jmenována v roce 2007.<br />

prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. - přednosta<br />

Neurochirurgické kliniky 1. LF a ÚVN. Fakultu<br />

všeobecného lékařství UK v Plzni absolvoval<br />

v roce 1978. V roce 1987 obhájil kandidátskou<br />

dizertační práci. Docentem pro obor chirurgie byl<br />

jmenován v roce 1993. Doktorskou dizertační<br />

práci obhájil v roce 1996. V roce 2002 byl jmenován<br />

profesorem pro obor neurochirurgie.<br />

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. – z Psychiatrické<br />

kliniky 1. LF a VFN. V roce 1978<br />

absolvovala Fakultu všeobecného lékařství<br />

UK v <strong>Praze</strong>. Kandidátskou dizertační práci<br />

obhájila v roce 1985. V roce 2003 byla jmenována<br />

docentkou pro obor psychiatrie. V květnu<br />

letošního roku byla jmenována profesorkou pro<br />

obor psychiatrie.<br />

doc. MUDr. Zuzana Urbanová, CSc. – z Kliniky<br />

dětského a dorostového lékařství 1. LF<br />

a VFN. V roce 1978 absolvovala Fakultu všeobecného<br />

lékařství UK v <strong>Praze</strong>. Kandidátskou<br />

dizertační práci obhájila v roce 1986. V roce<br />

2002 byla jmenována docentkou pro obor<br />

pediatrie.<br />

prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc. – z I. interní<br />

kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného<br />

lékařství UK v <strong>Praze</strong> dokončil v roce 1966.<br />

V roce 1986 obhájil kandidátskou dizertační<br />

práci. Docentem pro obor vnitřní lékařství byl<br />

jmenován v roce 1988. Doktorskou dizertační<br />

práci obhájil v roce 2000. V roce 2002 byl jmenován<br />

profesorem pro obor vnitřní lékařství.<br />

prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc. - přednosta<br />

Ortopedické kliniky 1. LF a FN Motol. Fakultu<br />

všeobecného lékařství UK v <strong>Praze</strong> absolvoval<br />

v roce 1966. Kandidátskou dizertační práci obhájil<br />

v roce 1982. Docentem pro obor ortopedie byl<br />

jmenován v roce 1989. Doktorskou dizertační<br />

práci obhájil v roce 1991. Profesorem pro obor<br />

ortopedie byl jmenován v roce 1992.<br />

prof. MUDr. Jitka Kobilková, DrSc. – z Gynekologicko-porodnické<br />

kliniky 1. LF a VFN.<br />

V roce 1952 promovala na Lékařské fakultě UK<br />

v <strong>Praze</strong>. Kandidátskou dizertační práci obhájila<br />

v roce 1965. Docentkou pro obor gynekologie<br />

a porodnictví byla jmenována v roce 1968.<br />

25


V roce 1975 obhájila doktorskou dizertační práci.<br />

Profesorkou pro obor gynekologie a porodnictví<br />

byla jmenována v roce 1977.<br />

prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. – z III.<br />

interní kliniky 1. LF a VFN. V roce 1952 promoval<br />

na Lékařské fakultě UK v <strong>Praze</strong>. Kandidátskou<br />

dizertační práci obhájil v roce 1959.<br />

Docentem pro obor patologie a terapie nemocí<br />

vnitřních byl jmenován v roce 1963. Vědecká<br />

hodnost doktora lékařských věd mu byla udělena<br />

v roce 1966. V roce 1969 byl jmenován<br />

profesorem pro obor vnitřní lékařství. Od roku<br />

1985 – 1990 byl jmenován děkanem Fakulty<br />

všeobecného lékařství UK v <strong>Praze</strong>.<br />

Životní jubilea srpen 2008<br />

doc. MUDr. Debora Karetová, CSc. – z II.<br />

interní kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného<br />

lékařství UK v <strong>Praze</strong> absolvovala v roce 1983.<br />

V roce 2001 obhájila kandidátskou dizertační<br />

práci. Docentkou pro obor vnitřní nemoci byla<br />

jmenována v roce 2006.<br />

prof. MUDr. Eva Topinková, CSc. - přednostka<br />

Geriatrické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1977<br />

absolvovala Fakultu všeobecného lékařství UK<br />

v <strong>Praze</strong>. Kandidátskou dizertační práci obhájila<br />

v roce 1981. Docentkou pro obor vnitřní nemoci<br />

byla jmenována v roce 1996. V roce 2001<br />

byla jmenována profesorkou pro obor sociální<br />

lékařství.<br />

prof. MUDr. Emanuel Nečas, DrSc. – přednosta<br />

Ústavu patologické fyziologie 1. LF. Studium<br />

na Fakultě všeobecného lékařství UK v <strong>Praze</strong><br />

ukončil v roce 1966. Kandidátskou dizertační<br />

práci obhájil v roce 1974. Docentem pro obor<br />

patologická fyziologie byl jmenován v roce 1990.<br />

V roce 1991 obhájil doktorskou dizertační práci.<br />

Profesorem pro obor patologická fyziologie byl<br />

jmenován v roce 1994.<br />

doc. MUDr. Vladimír Visokai, Ph.D. - přednosta<br />

Chirurgické kliniky 1. LF a Fakultní Thomayerovy<br />

<strong>nemocnice</strong>. V roce 1969 absolvoval<br />

Fakultu všeobecného lékařství UK v <strong>Praze</strong>.<br />

Dizertační práci obhájil v roce 2005 a získal titul<br />

Ph.D. Docentem pro obor chirurgie byl jmenován<br />

v roce 2007.<br />

26<br />

doc. MUDr. Jan Handzel, CSc. – ze Stomatologické<br />

kliniky 1. LF a VFN. Studium na Fakultě<br />

všeobecného lékařství UK v <strong>Praze</strong> absolvoval<br />

v roce 1961. Kandidátskou dizertační práci obhájil<br />

v roce 1982. Docentem pro obor stomatologie<br />

byl jmenován v roce 1984.<br />

doc. MUDr. Andrej Souček, CSc. – z Ústavu<br />

imunologie a mikrobiologie 1. LF a VFN.<br />

Fakultu všeobecného lékařství absolvoval v roce<br />

1958. Kandidátem lékařských věd byl jmenován<br />

v roce 1966. Docentem pro obor mikrobiologie<br />

byl jmenován v roce 1990.<br />

prof. MUDr. Karel Teršíp, DrSc. – z II. chirurgické<br />

kliniky 1. LF a VFN. V roce 1958 dokončil<br />

Fakultu všeobecného lékařství. Kandidátskou<br />

dizertační práci obhájil v roce 1984. Docentem<br />

pro obor chirurgie byl jmenován v roce 1990.<br />

Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1991.<br />

V roce 1993 byl jmenován profesorem pro obor<br />

chirurgie.<br />

Smuteční oznámení<br />

Univerzita Karlova v <strong>Praze</strong>, 1. lékařská<br />

fakulta s hlubokým zármutkem oznamuje,<br />

že dne 13. července 2008 zemřel<br />

po těžké nemoci ve věku nedožitých 90 let<br />

prof. MUDr. Tomáš Trávníček, CSc.<br />

Profesor Tomáš Trávníček se narodil 21. prosince<br />

1918 v Benešově. Na lékařskou fakultu Univerzity<br />

Karlovy nastoupil v roce 1937, po uzavření<br />

českých vysokých škol v roce 1939 byl až do<br />

roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Oranienburg-Sachsenhausen.<br />

Po návratu se během<br />

okupace zapojil do protinacistického odboje. Po<br />

promoci v roce 1947 působil na Fyziologickém<br />

ústavu, od roku 1963 byl dlouholetým přednostou<br />

Ústavu patologické fyziologie. V roce 1955<br />

se stal docentem, profesorem byl jmenován<br />

v roce 1965.<br />

Profesor Trávníček zastával během svého<br />

působení na Fakultě všeobecného lékařství a na<br />

Univerzitě Karlově několik významných funkcí.<br />

Byl proděkanem, v letech 1955 až 1961 děkanem,<br />

v roce 1961 prorektorem univerzity.


Výzkumně se profesor Trávníček zabýval<br />

především oblastí experimentální hematologie<br />

(červenou krvetvorbou, strukturou a funkcí<br />

hemoglobinu). Inicioval založení Společnosti<br />

pro patologickou a klinickou fyziologii ČLS JEP<br />

a byl jejím prvním předsedou. Ovlivnil koncepci<br />

patologické fyziologie jako oboru v tehdejším<br />

Československu.<br />

Kromě vědeckých publikací byl profesor Trávníček<br />

hlavním autorem skript a učebnic patologické<br />

fyziologie, ale spoluautorsky působil i při tvorbě<br />

učebnic středoškolských.<br />

Profesor Trávníček byl mimo jiné vyznamenán<br />

Československým válečným křížem a Československou<br />

vojenskou medailí Za zásluhy<br />

1. stupně.<br />

V profesoru Trávníčkovi odchází člověk zosobňující<br />

vývoj české společnosti a medicíny ve<br />

20. století.<br />

Čest jeho památce.<br />

Nález starého<br />

obrazu<br />

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.,<br />

přednosta III. interní kliniky<br />

VFN a 1. LF UK<br />

Na III. interní klinice VFN a 1. LF UK<br />

v budově tzv. Divizní <strong>nemocnice</strong> byl<br />

za skříní nalezen svinutý a poškozený<br />

starý obraz. O posudek byla požádána dr. Olga<br />

Macková z Národní galerie:<br />

„Obraz, olej na plátně, je nepochybně rodinnou<br />

podobiznou. Uprostřed žena s rozevřenou knihou,<br />

vlevo dívenka v bílých šatech se stuhou<br />

ve vlasech, vpravo z profilu tmavovlasý muž<br />

v černém obleku s bílým tuhým límečkem.<br />

Signatura nenalezena, ale plátno je při okrajích<br />

ořezáno.<br />

Autorem je nepochybně kvalitní profesionální<br />

portrétista, snad pražský, snad německý. Více<br />

příbuznosti spatřuji s mnichovskou než s vídeňskou<br />

malbou. Pozadí je temné a právě princip<br />

temnosvitu po vzoru barokních mistrů je pěstován<br />

nejvíce v mnichovské škole. Obraz datuji do<br />

doby mezi roky 1900-1915. Datovacím vodítkem<br />

je tu dobové oblečení portretovaných.<br />

Stav obrazu je torzální. Malba je na mnoha<br />

místech sedřena až na plátno. Kupodivu těžká<br />

poškození se vyhnula partiím obličejů. Restaurování<br />

díla by bylo velmi nákladné.“<br />

Dnes si nejen pracovníci <strong>nemocnice</strong> a fakulty<br />

ale i např. politici u nás i ve světě dávají do<br />

pracovny obvykle rodinné fotografie. Uvedený<br />

obraz je pravděpodobně dokladem starého zvyku,<br />

kdy v minulosti takto sloužily u přednostů<br />

klinik rodinné obrazy malované. Výše uvedené<br />

letopočty ukazují, že obraz byl pravděpodobně<br />

do budovy kliniky přenesen z jiné budovy, resp.<br />

kliniky fakultní <strong>nemocnice</strong>. V letech před první<br />

světovou válkou byla v naší budově ještě vojenská<br />

<strong>nemocnice</strong>. Obraz je zcela jistě civilní a jde<br />

pravděpodobně o přednostu nejspíše některé<br />

německé kliniky s rodinou.<br />

Projekt „Zahrada“<br />

MUDr. Jana Poradovská,<br />

Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK<br />

Grantový projekt s názvem „Zahrada -<br />

chráněné dílny a integrační centrum“<br />

je spolufinancován Evropským sociálním<br />

fondem, státním rozpočtem České republiky a roz-<br />

27


počtem hlavního města Prahy. Tento projekt je realizovaný<br />

ve VFN v <strong>Praze</strong> a je zaměřen primárně na<br />

začleňování znevýhodněných osob s cílem zlepšit<br />

postavení cílové skupiny na trhu práce.<br />

Aktivity projektu jsou orientovány na pracovní<br />

a sociální rehabilitaci cílové skupiny. Profesionální<br />

a intenzivní trénink pracovních a sociálních dovedností,<br />

cílené specifické vzdělávání má napravit<br />

handicap vyloučených osob tak, aby mohly „fungovat“<br />

v přirozeném prostředí, byly integrovány do<br />

společnosti a nebyly vyloučeny z trhu práce.<br />

Cílovou skupinou, pro kterou je projekt určen,<br />

jsou klienti Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF<br />

UK, aktuálně hospitalizovaní, ale zejména klienti<br />

v ambulantní péči. Jedná se o osoby vyloučené<br />

nebo znevýhodněné na trhu práce a dlouhodobě<br />

nezaměstnané pacienty se změněnou pracovní<br />

schopností nebo v invalidním důchodu.<br />

Postřehy z pozice lékaře<br />

Ze zaměstnanců chráněných dílen (CHD) jsou 3<br />

dlouhodobě moji ambulantní pacienti, minimálně<br />

dalších 5 zaměstnaných klientů jsem ošetřovala<br />

během hospitalizací na Psychiatrické klinice, takže<br />

jejich osudy znám podrobněji. Všeobecně lze konstatovat,<br />

že u všech zaměstnaných klientů se během<br />

docházení do CHD stabilizoval psychický stav do<br />

té míry, že se snížila potřeba hospitalizací, jedním<br />

z důvodů je fakt, že vzhledem k dennodennímu<br />

kontaktu se zařízením (prostřednictvím terapeutů)<br />

se dají brzo rozpoznat známky počínající recidivy<br />

psych. onemocnění a dá se včas a efektivně<br />

zasáhnout (což se nám několikrát v praxi potvrdilo<br />

– symptomy se brzo podchytily, stačila krátká PN<br />

a nedošlo k recidivě vyžadující hospitalizaci).<br />

Dalším pro klienty/pacienty pozitivním aspektem<br />

je řád…pravidelnost…povinnost, které<br />

práce v CHD vnáší do jejich životů. Práce může<br />

být částečně motivovaná i výdělkem, ale více<br />

pocitem užitečnosti, potřebnosti, spolupatřičnosti,<br />

který během nemoci z důvodu oslabení<br />

nebo postupné ztráty mnoha dovedností, klienti<br />

ve společnosti ztrácí.<br />

28<br />

Zpětné vazby od mých ambulantních pacientů<br />

jsou pozitivní, všichni jsou s prací i kolektivem<br />

spokojeni, do CHD chodí rádi a všichni mají<br />

zájem pokračovat. Velmi kladné ohlasy mám i od<br />

rodin pacientů. Objektivně se zlepšilo všeobecné<br />

fungování nemocných v rodinách, mají program<br />

i pravidelnou přiměřenou fyzickou aktivitu,<br />

čímž se snižuje spotřeba kávy a cigaret, následně<br />

zlepšuje spánek, pobytem v kolektivu a trvalými<br />

stimuly se zlepšuje jejich schopnost komunikace<br />

- informace od jejich blízkých.<br />

Dle objektivních referencí terapeutů během roku<br />

pozorovatelně sílily kolektivní společenské vazby<br />

mezi klienty, vzájemná spolupatřičnost – zážitek<br />

„kolektivu a kolegiality“, zodpovědnější přístup,<br />

vzniklo několik kamarádství (což je u mnohdy<br />

reziduálně paranoidně nastavených klientů, vyhýbajících<br />

se sociálním kontaktům, velké plus).<br />

Velmi dobré zkušenosti mám s terapeuty, kteří<br />

jsou vstřícní, dokážou flexibilně reagovat<br />

a postarat se v CHD (hlavně v odpoledním programu)<br />

i o málo kompenzovaného pacienta.<br />

Odpolední program pro hospitalizované pacienty<br />

(mluvím za oddělení, na kterém pracuji) využíváme<br />

pravidelně, pacientky ho navštěvují rády. Ty,<br />

které nebaví ruční práce nebo malování (dáno<br />

i úrovní vzdělání a tíží poruchy) cvičí v posilovně<br />

(nejoblíbenější činnost), mnohé využívají internet<br />

k vyřizování sociálně-ekonomických záležitostí<br />

(např. v období, kdy nemají samostatné vycházky<br />

a dejme tomu se nemůžou obrátit o pomoc na svou<br />

rodinu), vyhledávají si tam možnosti brigád, bydlení,<br />

kontakty na následnou psychoterapeutickou<br />

péči, čímž se postupně i aktivizují a (ještě v podpůrném<br />

prostředí, ale už samostatně) přebírají<br />

postupně na sebe zodpovědnost za svou budoucí<br />

extramurální existenci.<br />

Odpolední program v CHD není povinný - tím<br />

neznechucuje pacientky, i když samozřejmě neustále<br />

informovat a motivovat měnící se klientelu<br />

uzavřeného ženského oddělení je nutné. Mají možnost<br />

volby programu, volby délky pobytu v CHD<br />

za odpoledne, možnost pohybové aktivity, možnost<br />

využít služeb internetu - toto vše pomáhá jemným<br />

způsobem strukturovat nemocným čas, potlačovat<br />

tendenci k pasivitě a hlavně pacientovi bez


samostatných vycházek nabízí možnost aktivně,<br />

a přitom již ne vyloženě režimově/skupinově, prožít<br />

odpoledne i mimo oddělení.<br />

Výhodou je možnost využívat těchto služeb<br />

během celého odpoledne (13 – 17), vše lze tudíž<br />

dobře přizpůsobit individuálním potřebám a možnostem<br />

našich pacientek, což spolu se vstřícným<br />

přístupem ze strany terapeutů, jejich dohledem nad<br />

klientelou a naší (míněno personálu z oddělení)<br />

bezproblémovou komunikací s terapeuty pozitivně<br />

přispívá a ovlivňuje terapeutický postup.<br />

Fungování a repertoár služeb CHD se stal<br />

součástí spektra rehabilitačních aktivit, které<br />

Psychiatrická klinika nabízí, vžil se do povědomí<br />

hospitalizovaných i ambulantních pacientů<br />

(spontánně se na odpolední program vracejí<br />

propuštěné pacientky), osvědčil se jako součást<br />

léčebné péče, máme dotazníky - objektivizovanou<br />

spokojenost klientů… A co se týče budoucnosti<br />

projektu, nejít dál by znamenalo krok zpět.<br />

dopisy pacientů<br />

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN<br />

Vážený pane řiditeli,<br />

moc ráda bych touto formou poděkovala celému<br />

oddělení „Kardiochirurgickému a anesteziologickému“<br />

za péči, která mi byla poskytnuta<br />

při operaci srdce po komplikovaném infarktu,<br />

a za profesionální a lidský přístup všech zdravotních<br />

sester a lékařů, včetně pana primáře,<br />

kteří se o mne po celou dobu mého pobytu<br />

starali. Budu velmi potěšena pokud jim toto<br />

mé poděkování bude prostřednictvím Vaší<br />

osoby sděleno.<br />

Moc děkuji!<br />

Vlasta Elefantová<br />

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN<br />

Vážený pane doktore,<br />

chtěla bych Vám poslat dobrou zprávu o mém<br />

pobytu u vás v nemocnici na Klinice nefrologie<br />

VFN a 1. LF UK. Ještě nikdy jsem se nesetkala<br />

s tak výborným týmem všech lidí co tam pracují.<br />

A to je mi 83 let! Vše perfektní od lékařů, čistoty,<br />

stravy, od všech sester, opravdu Vám moc<br />

za vše děkuji a gratuluji! Kéž by to bylo všude<br />

tak krásné!<br />

Díky moc<br />

Vladana Živkovová<br />

Prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., přednosta<br />

Neurologické kliniky VFN<br />

Vážený pane profesore,<br />

dovolte mi, abych Vám poděkovala za péči,<br />

kterou Vaši lékaři a sestry na JIP A věnovali ve<br />

dnech 9. až 14. července 2008 mému manželovi<br />

Doc. PhDr. Pavlu Machoninovi, DrSc. Péče<br />

všech pracovníků byla vysoce profesionální<br />

a přitom velmi lidská. Pomohla mně i mojí rodině<br />

smířit se se zármutkem z neodvratného konce<br />

jeho života. Jsme Vám za to všichni vděčni.<br />

Děkuji Vám za sebe i za obě dcery Mgr. Jitku<br />

Hříbkovou a PhDr. Alenu Potůčkovou a jejich<br />

rodiny a prosím Vás, abyste tlumočil naše díky<br />

pracovníkům JIP A.<br />

PhDr. Olga Machoninová<br />

MUDr. Jan Bříza, Csc., MBA, ředitel VFN<br />

Vážený pane řediteli,<br />

Jelikož jsem dost častá stěžovatelka v případech,<br />

kdy někde něco nefunguje jak má, rozhodla jsem<br />

se tentokrát, že napíši pochvalný dopis. A situace<br />

na rehabilitační klinice na Albertově si velkou<br />

pochvalu zaslouží. Navštěvuji instituci od dubna<br />

letošního roku. Zahájila jsem vyšetřením u paní<br />

MUDr. Terezy Gueye, velice milé a příjemné<br />

dámy, plné pochopení pro pacienta a lidského<br />

přístupu, pokračovala jsem rehabilitací u paní<br />

M. Tiché, která bohužel odešla do delší pracovní<br />

neschopnosti a posléze u paní Kaštánkové. Ač<br />

těhotná, cvičila se mnou velmi obětavě a myslím,<br />

že výsledek se dostavil. Málokde jsem se setkala<br />

s tak lidským přístupem k pacientovi jako na<br />

KRL Albertov, a to na všech úrovních, kartotékou<br />

počínaje. Vysoce, ale opravdu hodně vysoce oceňuji<br />

také to, že se zde dodržují dohodnuté časové<br />

termíny, nečeká se, „až přijdu na řadu“, jako ve<br />

většině zdravotnických zařízení, ale téměř přesně<br />

na minutu se vchází do ordinace. A to je pro pacienta<br />

také velmi povzbuzující a příjemné.<br />

29


Proto Vás, vážený pane řediteli, chci požádat<br />

o ocenění těchto lidí, skutečně si to zaslouží.<br />

Domnívám se, že tak, jak to šlape na Albertově, by<br />

to mělo šlapat všude. Bohužel mně tento ústav připadá<br />

jako světlá výjimka našeho zdravotnictví.<br />

Omlouvám se, že jsem Vás zdržela, ale jsem<br />

tak nadmíru spokojená, že jsem Vám to musela<br />

napsat.<br />

S pozdravem a přáním, abyste takových dopisů<br />

dostával co nejvíce, aby Albertov nebyl výjimkou.<br />

Olga Ledinská<br />

Gynekologicko porodnická klinika VFN a 1.<br />

LF UK<br />

Vážený pane primáři,<br />

před pěti týdny nás pustily s Markétkou od vás<br />

z porodnice, je úžasná, a chci Vám za ni všem<br />

moc poděkovat!<br />

Neumím ani zformulovat, jak moc jsem s ní<br />

ted šťastná a za co Vám všem vděčím. Velice si<br />

Vaší práce vážím a nikdy jsem se nesetkala s tak<br />

dobrou nemocnicí jako je ta Apolinářská. Práce<br />

všech lékařů i sester je opravdu obdivuhodná,<br />

jak po stránce profesionální, tak po stránce lidské<br />

a podáváte neskutečné výkony, všichni.<br />

Máte pod sebou opravdu výborný tým lidí, pane<br />

primáři - a mám na mysli lékaře i sestry. Paní<br />

doktorka Dokoupilová, která působí jako zjevení<br />

(velice příjemné vystupování, které člověk v tak<br />

těžké životní situaci opravdu potřebuje, aby to<br />

psychicky zvládl, a zároven lékařka s velkým L),<br />

pan doktor Sebroň (před jeho včasnými diagnózami<br />

smekám), pan doktor Ruffert nebo Švihovec<br />

(oba velice příjemní lidé a vzorní profesionálové)<br />

a jiní; nerada bych vynechala sestry, jejich práci<br />

bych taky v životě nechtěla dělat a které byly<br />

úžasné a působily na mě jako “zjevení z jiné<br />

planety " zejména sestřičky z ARA!<br />

Když se člověku stane, že porodí tak předčasně<br />

(Markétka byla 26. týden a s vyhlídkou, že to je mé<br />

první a zároveň poslední dítě), dělá psychika strašně<br />

moc. Nemyslím si o sobě, že jsem hromádka<br />

neštěstí a už mi život pár "zajímavých" překážek<br />

nachystal, přesto to byla neskutečná zkouška<br />

nervů a nic v životě nemůže být horší, než strach<br />

30<br />

o vlastní dítě. Je opravdu nesmírně důležité, jak se<br />

s Vámi v té chvíli zachází a na jaké lidi narazíte...<br />

Musím říct, že jsem odloučení od dcerky snášela<br />

mnohem lépe díky tomu, že jsem věděla, v jak<br />

dobrých rukou je a že ji mají opravdu rádi. Je pro<br />

mámu úžasné pozorovat sestry, jak si s dětmi povídají,<br />

jak je hladí, jak to s nimi prožívají a vědět,<br />

že je tam nenecháváte samotné v inkubátoru, ale<br />

že mají kolem sebe výborné náhradní matky.<br />

Probrečela jsem u vás nejednu noc (opravdu to<br />

není lehké), ale jakmile jsem vstoupila na ARO,<br />

zcela absurdně se strach změnil, věděla jsem,<br />

že je malá v těch nejlepších rukách a že se k ní<br />

chovají výborně, a to je pro každou mámu balzám<br />

na nervy. Když jsme ji s manželem poprvé viděli,<br />

brečeli jsme ..., ale ne proto, ze by byla ošklivá<br />

nebo malá (to přiznávám až dneska, když listuji<br />

fotkama, tenkrát mi taková nepřišla), ale radostí,<br />

že je živá a připadala nám nádherná... Zážitek<br />

z prvního chování taky neumím ani popsat...<br />

Neberu to, co jste pro nás dělali, jako samozřejmost<br />

a jsem Vám všem za to nesmírně vděčná.<br />

Ve Varech jsem se s takovým přístupem nikdy<br />

nesetkala - lékařka na pohotovosti (když mi odtekla<br />

plodová voda) mi sdělila, že dcera nemá šanci<br />

prežít a jestli chci mít pocit, že jsem pro ni udělala<br />

maximum, mám jet do Plzně - kam mě s odteklou<br />

plodovou vodou a slovy "Do hodiny ať jste<br />

tam!" poslala osobním autem, které řídil o všem<br />

informovaný vyděšený manžel. Na jízdu 170km<br />

rychlostí, kdy jsem plakala strachy o dítě i o to,<br />

že nás smete první náklaďák, nikdy nezapomenu.<br />

Teprve v Plzni jsme narazili na doktora, který<br />

se zachoval profesionálně a převezl mě sanitou<br />

(s lékařem a magneziem) k Vám do Prahy.<br />

Takže vím, že ne všude se člověk s přístupem,<br />

který je Vám vlastní, setká. A jsem si jistá, že<br />

nikde nejsou tak výborné sestry a tak kvalitní<br />

lékaři jako u vás. Jste opravdu jedinečná <strong>nemocnice</strong><br />

a vděčím Vám za život svůj (onkologický<br />

tým) i svého dítěte (neonatologické týmy). Nikdy<br />

Vám to nezapomenu.<br />

Ještě jednou děkuji, za sebe i za Markétku!<br />

S pozdravem a přáním krásného dne<br />

Hana Svúbová


Tibetský nový rok<br />

MUDr. Pavel Doubek, Psychiatrická<br />

klinika VFN a 1. LF UK<br />

Navštívit Tibet a konkrétně jeho hlavní město<br />

Lhasu v době oslav tibetského nového<br />

roku, se dá přirovnat k podobně dobrému<br />

nápadu, jako je navštívit o velikonocích Vatikán.<br />

Na vlastní kůži jsme si ověřili, že cestování do<br />

Tibetu a z Tibetu není jednoduché. Když pomineme<br />

vyřizování potřebných přesně definovaných<br />

čínských víz (kdy, odkud, kam, jak, s kým a jak<br />

zpět) a speciálního permitu pro vstup do Tibetu,<br />

tak je třeba brát zásadně v úvahu také faktory<br />

počasí, které mohou významně naplánovaný<br />

itinerář ovlivnit.<br />

Letos připadly oslavy tibetského a samozřejmě<br />

také čínského nového roku na počátek<br />

února. Podle čínského kalendáře je rok 2008<br />

rokem krysy a živlem tohoto roku je země. Tento<br />

rok je podle tradičního tibetského kalendáře<br />

rokem myši a živlem je také země.<br />

Na naší cestě do Tibetu jsme začali první<br />

komplikace pociťovat na letišti v nepálském<br />

Kathmandu, kam naše letadlo přiletělo s několikahodinovým<br />

zpožděním a tak jsme nestihli<br />

přípoj do Lhasy. To si vyžádalo neplánovaný<br />

dvoudenní pobyt v Kathmandu, jelikož let do<br />

Lhasy je operován pouze společností Air China<br />

a to 3x v týdnu. Náš nedobrovolný pobyt<br />

v Nepálu se následně prodloužil ještě o další<br />

den, jelikož letiště ve Lhase bylo uzavřeno<br />

z důvodu nepříznivého počasí.<br />

Když jsme tedy po třech dnech čekání nasedli<br />

ve slunném ránu do letadla a odstartovali směr<br />

Lhasa, nepředpokládali jsme, že by naše plány<br />

mohlo ještě něco narušit. Po naprosto úchvatném<br />

přeletu přes hlavní hřeben Himálaje, kdy<br />

jsme jak na dlani viděli většinu nejvyšších hor<br />

planety včetně majestátné Čho-mo-lang-my (Mt.<br />

Everestu), jsme se po necelé hodině přiblížili<br />

k letišti v tibetské Lhase. Bylo stále krásně slunečno<br />

a jen v údolích pod námi jsme rozeznávali<br />

rozpouštějící se chuchvalce ranní mlhy. Těšili<br />

jsme se na přistání.<br />

Po obletu tibetského hlavního města ve značné<br />

výšce nám kapitán letadla sdělil, že přistání není<br />

možné kvůli počasí, jelikož v oblasti Lhasy je<br />

písečná bouře a letiště je uzavřeno. Letadlo<br />

pokračovalo dvouhodinovým letem do města<br />

Čcheng-tu v čínské provincii S´-čchuan. Naše<br />

naděje se pomalu rozplývaly, protože novoroční<br />

oslavy měly začínat již tento den.<br />

Po příletu do Čcheng-tu nás rychle přesadili do<br />

jiného letadla, které opět nabralo kurz Lhasa.<br />

Odevzdaně jsme sledovali průběh letu na elektronické<br />

mapce v letadle. Přemýšleli jsme o tom,<br />

zda je to něčí záměr a nebo osud, že nám není<br />

přáno navštívit Tibet. Konečně jsme přistáli na<br />

jednom z nejvýše položených mezinárodních<br />

letišť na světě (3595 m.n.m.). Únava z cesty<br />

a velký skok v nadmořské výšce způsobily, že<br />

jsme se mátožně přesunuli před až neuvěřitelně<br />

moderní, ale liduprázdný terminál, kde nás po<br />

chvíli naložila naše průvodkyně a odvezla do<br />

55 km vzdáleného města.<br />

Ubytovali jsme se v hotelu v těsné blízkosti<br />

náměstí Barkhor, na kterém stojí jeden z nejposvátnějších<br />

tibetských chrámů Džókhang.<br />

Atmosféra svatého města, den nadcházejícího<br />

nového roku, velké množství poutníků ze<br />

všech koutů Tibetu v tradičních oděvech, věřící<br />

obcházející Barkhor koru (okruh pro poutníky<br />

kolem chrámu Džokhang) padavou chůzí<br />

a všudypřítomná vůně pálených vonných bylin<br />

a dřeva nás zcela pohltila. Několikrát jsme<br />

spolu s věřícími obešli Barkhor koru dokud<br />

slunce úplně nezapadlo a pak jsme se dlouho do<br />

chladné noci procházeli městem, které propuklo<br />

v novoroční veselí.<br />

Další den jsme vyrazili na prohlídku nejslavnějšího<br />

lhaského chrámu Potála, sídla dalajlamů.<br />

V průběhu roku bývá otevřen pro veřejnost na<br />

hodinu denně. Při novoročních oslavách byl<br />

otevřen nepřetržitě po 24 hodin a tak do něj<br />

proudil nekonečný zástup poutníků, kteří se přišli<br />

pomodlit, poklonit a přinést oběť na svatá místa,<br />

z nichž některá je možné navštívit jen jedenkrát<br />

v roce. Velikost a rozloha Potály je ohromující.<br />

Trvalo nám několik hodin než jsme prošli všemi<br />

schodišti, nádvořími, chrámy a svatými místy.<br />

31


Lhaský chrám Potála, sídlo dalajlamů.<br />

Z Potály vedly naše kroky na sever od Lhasy<br />

do kláštera Sera. V tomto klášteře přebývalo<br />

kdysi až 5000 mnichů, dnes je jejich počet<br />

redukován na několik stovek. Klášterní škola<br />

patřila mezi nejvýznamnější v celém Tibetu,<br />

byla rozdělena do tří fakult. Klášter Sera byl<br />

populární také proto, že se zde údajně vyučovaly<br />

techniky „nadnášení“ těla a mniši byli po<br />

tomto výcviku schopni levitace. Podařilo se nám<br />

sledovat část odpolední bohoslužby a projít se<br />

rozlehlým areálem kláštera, který je zasazen na<br />

úpatí vysokého pohoří. Také zde jsme potkávali<br />

mnoho poutníků, kteří přišli s modlitbou a obětí<br />

k novému roku.<br />

Stejně jako v Potále i zde se proto šířila nezaměnitelná<br />

vůně jačího másla (žluklého), které<br />

poutníci přinášejí jako obětinu spolu s drobnými<br />

mincemi a bankovkami. Před západem<br />

slunce jsme se vrátili do Lhasy, která se opět<br />

zahalila do mrazivého hávu. Oslavy nového<br />

roku pokračovaly opět do noci i dávno potom,<br />

32<br />

co se několik unavených bělochů odebralo<br />

k neklidnému spánku ve vysokohorském<br />

prostředí.<br />

Další naše cesta vedla do kláštera Tašilhünpo,<br />

který je tradičním sídlem druhé nejvyšší duchovní<br />

tibetské autority pančhenlamy. V sedmnáctém<br />

století ustanovil pátý dalajlama, že pančhenlama<br />

bude po své smrti rozpoznáván ve svém novém<br />

převtělení a následovníci této linie inkarnací<br />

budou vždy představenými tohoto kláštera.<br />

V areálu kláštera jsou monumentální hrobky<br />

pátého až desátého pančhenlamy vyzdobené<br />

velkým množstvím zlata a drahých kamenů.<br />

Naší další zastávkou bylo Gjance. Městu<br />

vévodí rozlehlá pevnost na skalním ostrohu, ze<br />

které je krásný rozhled do celého širokého okolí.<br />

V těsné blízkosti pevnosti je proslulý klášter<br />

Palkhor-čhöde s krásnou čtyřposchoďovou<br />

stúpou Kumbum. Z Gjance zpět do Lhasy jsme<br />

použili jen několik týdnů nově opravenou cestu<br />

mezi velehorskými štíty Mt. Nojin Kangtsang<br />

(7191 m.n.m.) a Mt. Jangsang Lhamo (6324<br />

m.n.m.), která nás dovedla až do sedla Karo-la<br />

(5045 m.n.m.), kde byl na oba velikány krásný<br />

pohled, ale také jsme zde měli již poměrně výrazné<br />

potíže kvůli velké nadmořské výšce.<br />

Po kratší zastávce jsme v průběhu odpoledne<br />

sestoupili do přijatelnější nadmořské výšky<br />

a vrátili se do Lhasy. Věnovali jsme se nákupu<br />

drobných suvenýrů a připravovali se na odlet<br />

z krásného podivuhodného a magického Tibetu.<br />

Další den ráno, po příjezdu na letiště nám bylo<br />

sděleno, že kvůli písečné bouři není možné<br />

přistání a tedy ani odlet letadla. Byli jsme opět<br />

převezeni zpět do Lhasy, kde jsme museli téměř<br />

dva dny čekat a jen nečinně přihlížet, jak nám<br />

propadají letenky na navazující lety včetně<br />

hlavního letu do Evropy. Při krátkém zlepšení<br />

počasí se nám s velkým štěstím podařilo odletět<br />

přes Kathmandu zpět domů. Plánovaný původní<br />

itinerář cesty zůstal zcela v troskách, ale i to<br />

co z něj zbylo, spolu s atmosférou novoročních<br />

oslav ve Lhase i s dny nuceně trávenými na<br />

různých letištích na cestě do a z Tibetu, se stalo<br />

neobyčejným a neopakovatelným cestovatelským<br />

zážitkem.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!