Číslo 1 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

Informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK
číslo 1 | leden–březen 2013
Dobrovolníci
ve VFN

obsah 3
Oslava
100.
narozenin
Dne 23. ledna 2013 v odpoledních hodinách se
uskutečnila na Geriatrické klinice VFN a 1. LF UK
velice příjemná a milá událost. Z oslavy svého
významného životního jubilea, 100. narozenin, .
se těšila naše pacientka paní Marie Elišáková.
Oslavenkyni přišli poblahopřát jak zástupci
ministerstva práce a sociálních věcí, tak zástupci
Městské části Prahy 4, kde má jubilantka trvalé
bydliště. Za naši nemocnici popřála ředitelka
VFN a také vedení Geriatrické kliniky.
I přes svůj věk byla oslavenkyně plná optimismu,
humoru a dobré nálady, kterou nakazila všechny
účastníky oslavy. Zavzpomínala na svoji práci
v zahraničním obchodě, díky které cestovala
a měla možnost navštívit mnoho zemí.
obsah
Úvodní slovo děkana 1. LF UK.................................. 5
Novinky a události..................................................... 6
Unikátní program chirurgické léčby .
tromboembolické plicní hypertenze................................ 8
Konference o dobrovolnických programech................... 9
Ze života VFN a 1. LF UK
Odměnou je úsměv...................................................... 11
Projekt OPPK................................................................ 12
15 let od založení Sdružení celiaků............................... 13
Zavedení systému OPD-2.
v Denním sanatoriu Horní Palata................................... 14
Ze společnosti
Křest knih...................................................................... 18
Křeslo pro Fausta.......................................................... 20
Životní jubilea................................................................ 23
Smuteční oznámení ..................................................... 27
Napsali jste nám........................................................ 30
Cestování
Nová Kaledonie............................................................ 32
Nemocnice, číslo 1,
informační bulletin Všeobecné
fakultní nemocnice a 1. lékařské
fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Vydavatel:
Všeobecná fakultní nemocnice
a 1. lékařská fakulta Univerzity
Karlovy v Praze
Registrace:
MK ČR E 13990
Periodicita:
čtvrtletník
Redakce:
Eva Davidová, DiS. (1. LF UK),.
Mgr. Vlasta Helekalová, MBA .
(1. LF UK),.
Václav Kříž (VFN),.
Bc. Petra Pekařová (VFN)
Fotografie:
Václav Kříž (VFN),.
Petr Heřman, Ivan Kahun
Korespondenci k obsahu
zasílejte na adresu:
Bc. Petra Pekařová, Všeobecná
fakultní nemocnice v Praze,
ředitelství, U Nemocnice 2,
128 08 Praha 2,
petra.pekarova@vfn.cz.
Výroba:
Design Communications, s. r. o.
Náklad:
3000 ks
Na klinice se paní Elišáková zotavovala
po vážném onemocnění. Obdivuhodných .
100. narozenin se dožila v dobré psychické
a fyzické kondici.
Foto na titulní straně: .
Rozkvetlé šeříky před budovou III. interní kliniky VFN .
a 1. LF UK na Karlově náměstí.
Autor: Václav Kříž
Ještě jednou gratulujeme!

4 fotogalerie 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. editorial 5
Purkyňův ústav v novém
1
2
4
3
1 | Odhalení pamětní desky profesora
Otakara Srdínka. Zleva doc. Petr Hach,
emeritní přednosta Histologického
ústavu 1. LF UK, prof. Petr Zuna, vnuk
prof. Otakara Srdínka, prof. Aleksi Šedo,
děkan 1. LF UK, a prof. Jan Škrha,
prorektor UK.
2 | Posluchárna Purkyňova ústavu
v novém kabátě.
3 | Profesor Petr Zuna s manželkou
u pamětní desky jeho dědečka,
prof. Otakara Srdínka, vědce a politika,
který se významně zasloužil o výstavbu
Purkyňova ústavu.
4 | Symbolické přestřižení pásky
u vchodu do nově rekonstruované
posluchárny Purkyňova ústavu. Zleva
proděkan 1. LF UK, prof. Tomáš Zima,
prorektor UK, prof. Jan Škrha, vnuk
prof. Otakara Srdínka, prof. Per Zuna,
děkan 1. LF UK, prof. Aleksi Šedo,
a emeritní přednosta Histologického
ústavu 1. LF UK, doc. Petr Hach.
Vážení a milí přátelé,
elegantně proplouváme plesovou sezónou a v duchu
nás napadá, jak pěkné by bylo setkávat se
s galantností a velkorysostí po celý rok. Nutno
ovšem říci, že tam, kde se v tanečním pořádku
setkává VFN a 1. LF na jednom parketu, společné
kroky docela zvládáme. Ať se jedná o spolupráci
na přípravě zákona o univerzitních nemocnicích
nebo třeba o průběžnou péči stran výzkumných
projektů, řešených našimi společnými týmy. Je
jasné, že každý má v páru trochu jinou roli, trochu
jiné krokové variace a oděvní doplňky, avšak pár
musí být souměrný a dobře spolupracovat. Je-li
sehraný, může jeden partner pomoci druhému
překonat i drobné klopýtnutí. Sice se obáváme, že
výzdoba sálu a pohoštění budou v nadcházející
době o něco skromnější, šampaňského o něco
méně, ale dobře víme, že situaci zvládneme lépe,
nebudeme-li si vzájemně šlapat na obuv a poplujeme-li
sebevědomě mezi ostatními páry. Není
třeba se nutit do strojených výkřiků: „Jak Vám
to sluší, milí přátelé,“ následovaných hrdinnými
sarkasmy na účet jejich tanečního umění za rohem.
To opravdu není „diplomacií“ ani „politickým
uměním“. Nu a možná je dobré i přemýšlet, zda je
nutno s kýmkoli tančit jakýkoli tanec.
Tím jsme tedy protančili naše makroekonomické
a vztahové záležitosti. A každý taneční mistr
ví, že makroekonomika reprezentačních plesů
musí být v souladu s mikroekonomikou lokálních
tancovaček. I když v našich velkých organizacích
je ta tancovačka také pořádně velký bál. Musíme
se postarat, abychom měli co nejlepší tombolu,
a občas se i podívat, aby nám ji někdo potmě nerozebíral.
Také je třeba, aby k ní všichni měli jasně
definovaný a spravedlivý přístup: kdo si nekoupí
lísteček, neměl by si dělat nárok (ba ani Prvouk)
na výhru, ani když na parketě předvádí mimořádně
sebevědomě smělé skoky, avšak na jinou
hudbu, nebo předvádí-li své kreace v soukromí
a na vlastní účet. Některé tance zkrátka jsou
spíše kolektivní – a ty individuální s nimi musí
být v rovnováze. No a výnos tancovačky i hasiči
na vsi dělí podle toho, jak na něm kdo zapracoval.
Někdo více bádal, jak ples připravit, a byl
třeba také významným přínosem v režii. Někdo
do tomboly přinesl více z různých agentur a někdo
třeba méně. Někdo učil více budoucích tanečníků
a někdo jen málo. S některými učiteli tance byli
žáci více spokojeni, s jinými méně.
Takže: ples pokračuje, na parket prosím!
prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.,
děkan 1. lékařské fakulty UK

6 novinky a události události a novinky 7
Nově rekonstruovaná urologická
posluchárna
Na Urologické klinice VFN
a 1. LF UK se dne 9. ledna 2013
uskutečnilo slavnostní setkání
PragueONCO 2013
u příležitosti představení nově
rekonstruované posluchárny.
Při této příležitosti byly také
zmíněny další stavební akce,
které se na klinice v loňském
roce uskutečnily: například nová
endoskopovna pro pacienty
a nová modelová urologická
ambulance pro studenty všeobecného
lékařství. Dále byly vybaveny
nadstandardní pokoje,
pořízeny klimatizační jednotky
do přípraven léků nebo adaptovány
místnosti sester na dvou
lůžkových odděleních. (PP)
Již třetí ročník mezioborového onkologického kolokvia Prague-
ONCO 2013 pořádala 1. LF UK ve spolupráci se 2. a 3. LF UK.
Záštitu nad kolokviem převzalo Ministerstvo zdravotnictví ČR, Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Magistrát hlavního
města Prahy a Evropská onkologická společnost – ESMO. Tisková
konference k PragueONCO 2013 se uskutečnila 23. ledna 2013
v Akademickém klubu 1. LF UK. (VH)
Zleva: přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN,
prof. Luboš Petruželka, děkan 1. LF UK, prof. Aleksi Šedo,
ředitelka VFN, Mgr. Dana Jurásková a primářka Radioterapeuticko-
-onkologického oddělení FN Motol, doc. Jana Prausová.
Obezita
a metabolická
onemocnění
Dne 30. ledna 2013 se uskutečnila
tisková konference
na téma obezita a metabolická
onemocnění. Konference
byla pořádána u příležitosti
8. ročníku Šonkova dne.
Cukrovka, poruchy
metabolizmu tuků a obezita
jsou v současné době ještě
významnějšími onemocněními
než za života profesora Jiřího
Šonky. Navíc přelom roku
je obdobím, kdy je tomuto
onemocnění věnována větší
pozornost, lidé začínají často
neúspěšně redukovat svou
hmotnost.
Zároveň jsme připravili
na čtvrtek 31. ledna 2013 Den
otevřených dveří v Rekondičním
centrum VŠTJ Medicina,
kde konzultace zdarma poskytoval
specialista na pohyb
a výživu. (PP)
Světový den nemocných
Bolesti hlavy
Ve středu 25. února 2013
od 10.00 hodin jsme uspořádali
tiskovou konferenci na téma
Chronické bolesti hlavy.
Bolest hlavy patří k velmi častým
zdravotním obtížím a zná ji téměř
každý člověk.
Ve většině případů se jedná
o migrénu, tenzní bolesti hlavy
nebo může jít o banální komplikaci
při poruše dynamiky
krční páteře, viróze, dehydrataci,
po alkoholovém excesu, přepracování
apod. Bolesti hlavy však
U příležitosti Světového dne
nemocných jsme připravili
v pondělí 11. února 2013
od 16.00 hodin ekumenickou
bohoslužbu, která se konala
v kostele sv. Kateřiny, Kateřinská
zahrada, Praha 2.
Světový den nemocných se
slaví již od roku 1993 a byl stanoven
na 11. únor, na památku
Panny Marie Lurdské, která
je označována jako patronka
uzdravení nemocných.
Ekumenické bohoslužby se
zúčastnili zástupci církví, kteří
se ve Všeobecné fakultní nemocnici
v Praze věnují klinické
pastorační péči. (pp)
mohou být varovným příznakem
závažného a i život ohrožujícího
onemocnění. Pokud se bolest
hlavy často opakuje nebo trvá
dlouho, je nutné konzultovat
problém s lékařem. (pp)
Moderní rehabilitace a ergodiagnostika
Konference věnovaná moderní
rehabilitaci a ergodiagnostice
byla připravena dne 6. března
2013 od 13.00 hodin v budově
Kliniky rehabilitačního lékařství
VFN a 1. LF UK. Ergodiagnostika,
tedy podrobné vyšetření
osob s těžším zdravotním
postižením s cílem zjistit pracovní
předpoklady handicapovaných,
bude dostupnější. A to díky
finanční podpoře z Evropského
sociálního fondu a ministerstva
práce a sociálních věcí.
Diagnóza určuje, co nesmím,
ergodiagnostika, co mohu. (PP)
Obnova
Purkyňova
ústavu
Dne 19. února 2013 byla slavnostně
odhalena pamětní deska
zakladateli Purkyňova ústavu,
profesoru Otakaru Srdínkovi
ve vestibulu Purkyňova
ústavu a byl zpřístupněn nově
rekonstruovaný Purkyňův
přednáškový sál. Slavnostnímu
aktu byl přítomen vnuk profesora
Otakara Srdínka, profesor Petr
Zuna s rodinou, a další významní
hosté. (VH)

8 novinky a události události a novinky 9
200 operací
Unikátní program chirurgické léčby
tromboembolické plicní hypertenze
V Kardiocentru VFN na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie
1. LF UK a VFN byl odoperován již dvoustý nemocný s chronickou
tromboembolickou plicní hypertenzí.
Tento komplikovaný a unikátní
chirurgický výkon (endarterektomie
plicnice-PEA) je jedinou
kauzální terapeutickou možností
chronické plicní hypertenze,
vzniklé v důsledku opakovaných
plicních embolií (chronická tromboembolická
plicní hypertenze
– CTEPH), která může vést
k úplnému vyléčení pacienta.
Před érou dostupnosti chirurgické
léčby většina nemocných
s CTEPH umírala během několika
let.
Výkon je prováděn
na II. chirurgické klinice kardiovaskulární
chirurgie 1. LF UK
a VFN jako na jediném pracovišti
v ČR. Jeho podstatou je odstranění
organizovaných krevních
sraženin z plicní tepny a části
cévní stěny. Na klíčovou fázi
operace je nemocný hluboce
zchlazen, na 16 °C, a mimotělní
oběh, prokrvující během
výkonu všechny orgány, je zcela
zastaven.
Projekt PEA vznikl v roce
2004 a rozvíjí se díky spolupráci
II. chirurgické kliniky kardiovaskulární
chirurgie VFN, Centra pro
plicní hypertenzi na II. interní klinice
VFN, Kliniky anesteziologie,
resuscitace a intenzivní medicíny
a s prof. Mayerem z University
Johana Guttenberga v Mainzu.
„Díky tomuto programu jsme
odoperovali do dnešního dne
200 nemocných s výsledkem
srovnatelným s nejlepšími světovými
centry s časnou mortalitou
pod 5 % a s kumulativním
přežíváním souboru 3 roky
90 % a 5 let 80 % pacientů.
Tyto operace provádíme i pro
nemocné ze Slovenské republiky,
kde není chirurgická léčba
CTEPH dostupná. Slovenští
pacienti tvoří 15 % z celkového
počtu našich operovaných.
Program chirurgické léčby je
součástí komplexního multioborového
mezinárodního vědeckého
programu, na němž se
podílíme společně s největšími
centry na světě: v San Diegu,
Cambridge, Mainzu, Paříži
a Vídni.“
Naprosto nezbytnou podmínkou
úspěchu tohoto
programu je vedle dostatečné
zkušenosti především velmi
úzká mezioborová spolupráce
mezi kardiochirurgy, kardiology,
anesteziology, intenzivisty,
radiodiagnostiky, hematology
a celé řady dalších odborníků
klinických a teoretických oborů
1. LF a VFN.
prof. MUDr. Jaroslav Lindner, CSc.,
přednosta II. chirurgické
kliniky – kardiovaskulární
chirurgie 1. LF UK a VFN,
Kardiocentrum VFN
„I slova léčí“
Konference o dobrovolnických programech
na pracovištích onkologické péče
První ročník konference na téma dobrovolnických programů
na pracovištích onkologické péče uspořádaly společně
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a Amelie, o.s.
Dobrovolníci se stávají stále
častěji součástí péče v nemocnicích,
přinášejí na lůžková
i ambulantní pracoviště
tu nejprostší nabídku – lidský
kontakt, rozptýlení, ochotu
naslouchat. To je v odosobněném
prostředí moderních
technologií potřebné a důležité.
Onkologická pracoviště jsou
specifická zvýšeným tlakem
na všechny, kteří se zde pohybují.
Díky programu konference
se podělili o své zkušenosti
s dobrovolnickými programy
na onkologických pracovištích
zástupci nemocnic a neziskových
organizací z celé České
republiky a ze Slovenska.
Onkologická problematika
se bohužel týká stále vyššího
počtu lidí, ať již přímo nebo
v rodině, mezi přáteli, v zaměstnání.
Za informacemi o stále
modernějších možnostech diagnostiky
a léčby se však bohužel
ztrácí lidský rozměr nemoci,
která má ty nejrůznější projevy
a následky a které se obecně
říká rakovina. K naplnění potřeb
nemocných, kteří často nemají
možnost dát prostor svým
pocitům a emocím, nejčastěji
stačí pozornost někoho, kdo je
připraven naslouchat. Člověka,
který se rozhodne svůj čas
věnovat někomu, pro koho má
tato veličina nevyčíslitelnou
hodnotu.
Na dobrovolníky v programech
na onkologických pracovištích
jsou kladeny vysoké
nároky. Existují zde nejrůznější
rizika pro pacienty i pro zdravotníky,
ale také pro dobrovolníky
samotné. V dobrovolnických
programech na onkologických
pracovištích je třeba udržovat

10 novinky a události VFN a 1. LF UK ze života 11
Konference se zúčastnilo téměř sto zástupců onkologických klinik,
dobrovolnických center a dalších organizací z celé republiky.
úzkou spolupráci všech stran
a pravidelnou a častější péči
o dobrovolníky.
Konference se zúčastnilo téměř
sto zástupců onkologických
klinik, dobrovolnických center
a dalších organizací z celé
republiky, které se zaměřují
na onkologickou problematiku.
Prezentace přednesli zástupci
dobrovolnických programů a fakultních
nemocnic z Prahy, Liberce,
Olomouce, Ostravy, Brna
i z Bratislavy. „Velmi mě potěšila
otevřenost jednotlivých příspěvků
i panelové diskuse, účastníci
se nebáli hovořit o konkrétních
problémech, které se vyskytují
v této oblasti,“ zhodnotila
konferenci Pavla Tichá, ředitelka
Amelie, o.s.
Nejčastěji stačí pozornost někoho, kdo je připraven
naslouchat, člověka, který se rozhodne svůj
čas věnovat někomu, pro koho má tato veličina
nevyčíslitelnou hodnotu.
Výstup konference byl
veskrze pozitivní a potvrdil,
že správně připravení dobrovolníci
na onkologické kliniky
rozhodně patří. Je ale třeba
věnovat velkou péči výběru
dobrovolníků a komunikaci
s personálem na klinikách.
„Pro efektivní průběh a dobré
nastavení programu je zásadní
osobní zaujetí zástupců
vedení nemocnic i jednotlivých
klinik,“ řekla Mgr. Dita
Svobodová, náměstkyně
pro nelékařská zdravotnická
povolání a kvalitu VFN v Praze.
Důležitým se jeví také cíl,
aby dobrovolnické programy
dokázaly flexibilně reagovat
na vývoj v péči o onkologicky
nemocné.
Amelie, o.s., již sedmým
rokem pomáhá onkologicky
nemocným a jejich blízkým
překonávat nejrůznější zátěžové
situace, které v souvislosti
s onemocněním vyvstanou –
a to před, v průběhu i po skončení
léčby. Činnost odborníků
i dobrovolníků v Centrech Amelie
v Praze, Olomouci a v Rakovníku
doplňuje telefonní linka
a internetová poradna. Amelie
rozvíjí dobrovolnický program
specializovaný na onkologickou
problematiku ve spolupráci
s VFN v Praze, FN Olomouc,
IOR na Pleši a také ve městech
a obcích Středočeského kraje
v programu Dobrovolní poradci
Amelie. Odborný tým Amelie
nabízí akreditované vzdělávání,
zaměřené na oblast psychosociálních
potřeb onkologicky
nemocných a jejich blízkých.
Kontakt
pro zájemce
o dobrovolnickou
činnost:
AMELIE, o. s.:
Mgr. Šárka Slavíková
e-mail: dobrovolníci@amelieos.cz
tel.: 733 640 872
www.amelie-os.cz
VFN:
Ing. Gabriela Jičínská
tel.: 224 963 079
dobrovolnik@vfn.cz
Odměnou je úsměv
„Budete mi číst“, „Můžeme si vyprávět“, „Půjdeme se projít“...
Zdánlivě obyčejné věty, které však pro klienty dobrovolníků
humanitární organizace ADRA mnohdy znamenají celý svět.
„Od kamarádky jsem se dozvěděla,
že lze jako dobrovolník
docházet do nemocnic a dělat
společnost pacientům. Ta myšlenka
mi nedala spát. Myslela
jsem na svou babičku, která byla
dlouhodobě nemocná. Z této
zkušenosti vím, že pacienti v nemocnicích
uvítají jakékoli zkrácení
dlouhé chvíle. Řekla jsem si,
že to zkusím taky, a našla si informace
o různých organizacích,
které to umožňují. Z nich mě
nejvíce zaujala humanitární organizace
ADRA,“ říká studentka
psychologie Eva Bílková, která
pravidelně docházela na pánské
lůžkové oddělení Neurologické
kliniky Všeobecné fakultní nemocnice
a 1. LF v Praze „Náplň
mojí práce je různorodá, záleží
na zdravotním stavu pacienta.
Nejčastěji vedeme horečné
politické diskuse, ale hrajeme
i karty, zajdeme na kávu, krátkou
procházku anebo sledujeme
hokejové zápasy,“ dodává Eva
Bílková. Jakkoli může náplň její
práce znít banálně, hraje v léčbě
pacientů velkou roli a výrazně
pomáhá i lékařům a zdravotníkům.
Už dávno totiž není tajemstvím,
že psychická pohoda má
výrazný vliv na zdravotní stav,
a proto je dobrovolnická práce
tak potřebná pro obě strany.
„V současné době dobrovolníci
působí na 7 klinikách VFN
a v loňském roce věnovali pacientům
532 hodin. V ČR působí
více než 1600 dobrovolníků
ADRA ve 116 zařízeních, v nichž
v loňském roce odpracovali
přes 52 tisíc hodin,“ vypočítává
Alena Skutilová, koordinátorka
dobrovolnických center ADRA.
Zájem o služby dobrovolníků
roste, jak z řad zdravotnických
a sociálních zařízení, tak z řad
uchazečů o tuto práci. „Největší
počet dobrovolníků je
z řad mladé generace ve věku
od 18 do 30 let. Máme ale i dobrovolníky
důchodového věku
a maminky na mateřské dovolené.
Převažují ženy v poměru
90:10,“ dodává Alena Skutilová.
Dobrovolníkem se může stát
každý, kdo má chuť nezištně
pomáhat druhým, splní základní
požadavky a projde speciálním
školením. „Dobrovolník musí
vědět, do jakého prostředí
vstupuje, jací uživatelé tam jsou,
proč tam jsou, co prožívají, jak
vypadá jejich denní režim a jak
jim může pomoci. Dále je třeba
dobrovolníky pojistit, sepsat
smlouvy s nimi i s organizacemi,
kam budou docházet, vést evidenci.“
Na tuto „zákulisní práci“
jsou potřeba finanční prostředky
a právě jejich získání bývá
často obtížné. „Není to vůbec
jednoduché, ale ohlasy, které
máme od pacientů, jsou pro nás
motivací, abychom se snažili
tyto problémy překonat,“ dodává
Alena Skutilová a její slova potvrzuje
dobrovolnice Eva Bílková.
„Dobrovolnictví mi nic nebere,
pouze dává. Pokaždé, když
odcházím, jsem nabitá energií
a mám krásný pocit, že jsem
byla dnes užitečná a někoho
mohla potěšit. Největší odměnou
z téhle práce je rozhodně lidský
úsměv.“
Ing. Alena Skutilová
Kontakt
pro zájemce
o dobrovolnickou
činnost:
ADRA:
Ing. Alena Skutilová
alena.skutilova@adra.cz
tel.: +420 257 090 640
mobil: +420 736 673 382
VFN:
Ing. Gabriela Jičínská
tel.: 224 963 079
dobrovolník@vfn.cz

12 ze života VFN a 1. LF UK VFN a 1. LF UK ze života 13
Projekt OPPK
Materiálně technická základna pro výzkum v oblasti diagnostiky a léčby
civilizačních a onkologických onemocnění a jejich závažných rizik ve VFN
v Praze, reg. č. CZ.2.16/3.1.00/24012
Na jaře tohoto roku byla ukončena
realizace projektu podpořeného
v rámci 4. výzvy
Operačního programu Praha
– Konkurenceschopnost (www.
oppk.cz), díky kterému VFN pořídila
přístrojové vybavení za více
než 70 milionů korun. Projekt byl
spolufinancován Evropskou unií
z Evropského fondu pro regionální
rozvoj, ze státního rozpočtu
ČR a z vlastních zdrojů VFN.
Projekt byl zahájen 1. ledna
2011 a jeho základním cílem bylo
pořízení moderního přístrojového
vybavení pro účely výzkumu
v oblasti diagnostiky a léčby
civilizačních a onkologických
onemocnění a jejich závažných
rizik ve Všeobecné fakultní
nemocnici v Praze. Projekt
umožnil pořízení nejmodernější
zdravotnické techniky (zařízení
pro interní a chirurgické obory,
zobrazovací a vyšetřovací techniku
i přístroje pro laboratoře),
která bude využívána k výzkumu
a vývoji nových metod a postupů
ve zdravotnictví.
Samotná realizace projektu
(tzv. investiční fáze) proběhla
v pěti etapách, jejichž obsahem
byla příprava veřejných zakázek
na dodavatele přístrojů, výběr
dodavatelů a postupné dodání
a instalace přístrojového vybavení.
Celkový plánovaný rozpočet
projektu přesahoval 82,8 mil.
Kč, z toho částka vyčleněná
Cílem projektu bylo pořízení moderního
přístrojového vybavení pro účely výzkumu v oblasti
diagnostiky a léčby civilizačních a onkologických
onemocnění a jejich závažných rizik ve VFN.
ve schváleném rozpočtu na nákup
přístrojů obnášela 82 mil.
Kč. Díky výběrovým řízením se
z původně plánovaného rozpočtu
podařilo ušetřit přes 10 mil.
Kč. VFN v Praze se na financování
projektu podílela i vlastními
zdroji ve výší 7,5 % z celkového
objemu výdajů, tedy cca
5,4 mil. Kč.
Po skončení investiční fáze
bude nyní následovat pětiletá
doba udržitelnosti (tzv. fáze provozní),
během níž budou v partnerství
s 1. lékařskou fakultou UK
naplněny plánované výsledky,
ke kterým se VFN zavázala.
Projekt zásadním způsobem
rozšířil spektrum výzkumných
možností zaměřených na civilizační
a nádorová onemocnění,
a to v celém spektru jejich vzniku
a vývoje, tedy od počátečních
obtížně detekovatelných stadií až
po výzkumné možnosti v oblasti
lepší charakterizace léčby uvedených
onemocnění.
S využitím nových moderních
zdravotnických přístrojů budeme
schopni ve spolupráci s 1. lékařskou
fakultou Univerzity Karlovy
zahájit ověřování souvisejících
vědeckých hypotéz. Pořízené
přístroje významně zlepší péči
o naše pacienty a současně
umožní kvalitnější vědecké výstupy.
(red)
Omluva
Redakce časopisu se omlouvá
doc. MUDr. Martinu Balíkovi, Ph.D.,
E.D.I.C., za nesprávné uvedení jeho
titulů v textu Významné ocenění
v minulém čísle Nemocnice.
15 let od založení
Sdružení celiaků
V letošním roce uplyne patnáct let od založení
Sdružení celiaků České republiky, o. s., které
hájí zájmy lidí nucených ze zdravotních důvodů
dodržovat bezlepkovou dietu.
SCČR dlouhodobě spolupracuje
s předními gastroenterology,
klinickými i diagnostickými pracovišti.
Jeho zástupci se účastní
gastroenterologických sjezdů,
symposií a podobných akcí.
Opakovaně nechává testovat
potraviny na obsah lepku a podává
podněty SZPI ke kontrole
potravinářských výrobků. SCČR
je členem AOECS (Asociace
evropských organizací celiaků)
a Koalice pro zdraví – obecně
prospěšné společnosti, reprezentující
pacientské organizace
při jednáních na různých
úrovních.
Vydává čtvrtletník Zpravodaj,
jehož prostřednictvím
dostávají členové i sympatizanti
nejnovější informace o celiakii
a bezlepkové dietě. Nejdůležitější
a stále žádaná je Rukověť
celiaka. Tento manuál celiaků
odpovídá na vše kolem nemoci
samé, diagnostiky, výběru potravin,
norem,
kontaminace
lepkem,
zásad bezlepkového
vaření atp.
Velmi
dobře
probíhá
spolupráce
s minulým
i současným
vedením VFN a KDDL.
Od vzniku Sdružení umožňují
tyto instituce pravidelné schůzky
členů v prostorách Kliniky
dětského a dorostového lékařství
VFN a 1. LF UK. Poradna
vznikla díky podpoře Ministerstva
zdravotnictví ČR a Magistrátu
hlavního města Prahy.
Všechny poradenské služby
jsou poskytovány cíleně na konkrétní
problémy individuálního
klienta, diskrétním a zkušeným
personálem.
V případě dětí diagnostikovaných
přímo na KDDL si rodič
dítěte kromě lékařské zprávy
odnese celý balíček informací
souvisejících s přípravou diety,
publikace, Rukověť celiaka,
recepty do začátku, vzorky potravin
apod. Novým pacientům
je tímto způsobem maximálně
usnadněn přechod z klasického
na dietní stravování. Zejména
maminky nově diagnostikovaných
dětí si pochvalují úsporu
času, která při dojíždění na kliniku
ze vzdálenějších míst není
zanedbatelná.
Jako součást činnosti poradny
pořádá SCČR pro menší skupinky
zájemců (cca pět klientů)
i tematické kurzy vaření. Témata
jednotlivých lekcí vyplývají ze
sezonních potřeb. Nejoblíbenějším
a celoročním hitem bylo
vždy pečení chleba, ale i vánočního
cukroví, velikonočního
pečiva, slaného pečiva (zejména
rohlíků), ovocných koláčů
atd. Díky sponzorským darům
se daří dosluhující spotřebiče
nahrazovat novými a projekt
může díky tomu pokračovat,
i když nebyl podpořen žádným
grantem.
Pro celiaky ze vzdálenějších
lokalit SCČR pořádá jednou
do roka Celostátní setkání. Je
to celodenní akce, pořádaná
v posledních několika letech pro
stále narůstající účast v areálu
Emauzského opatství v blízkosti
Karlova náměstí v Praze. S odbornými
přednáškami na aktuální
témata vystupují přední
odborníci, program je zakončen
panelovou diskuzí. Současně
probíhá v předsálí a ve výstavních
prostorách prezentace
výrobců bezlepkových potravin
s možností nákupu. Letošní, již
XIII. celostátní setkání Sdružení
celiaků ČR, se bude konat v sobotu
18. května 2013. Podrobnosti
nejen k této akci najdete
na internetových stránkách
www.celiac.cz.
Poradna pro celiaky – další
informace nebo objednání na telefonním
čísle: 224 967 776-8
nebo 602 273 173.
Ing. Blanka Rubínová
předsedkyně Sdružení celiaků
České republiky, o. s.

14 ze života VFN a 1. LF UK VFN a 1. LF UK ze života 15
Zavedení Operacionalizované psychodynamické diagnostiky (OPD-2)
v Denním sanatoriu Horní Palata
OPD-2 představuje víceosý diagnostický systém
pro psychodynamicky orientované psychoterapeuty,
psychiatry, klinické psychology a psychosomatické
lékaře, který nabízí praktické nástroje a postupy pro
plánování psychoterapie, hodnocení terapeutické
změny a kvality léčby u pacientů s duševními
a psychosomatickými poruchami.
Denní sanatorium Horní Palata je
prvním psychoterapeutickým pracovištěm
v České republice, které
systém OPD-2 nyní zavádí.
Úvod
Denní sanatorium Horní Palata
VFN je psychiatrické a klinicko-
-psychologické pracoviště, které
nabízí komplexní psychoterapeutickou
léčbu v režimu denního
stacionáře pro pacienty, kteří
trpí neurotickými, depresivními,
úzkostnými, psychosomatickými
nebo také lehčími osobnostními
poruchami.
Historie Denního
sanatoria Horní Palata
Myšlenka založit v Praze samostatné
psychoterapeutické
zařízení stacionárního typu
sahá do začátku šedesátých let
minulého století. Prof. MUDr. Ferdinand
Knobloch, CSc., tehdy
prosadil zřízení denního stacionáře
v objektu viniční usedlosti
Horní Palata. Zkušební provoz
na Horní Palatě začal v roce
1969, oficiální otevření a přechod
k plnému provozu proběhly
v roce 1970. V tradici z psychoanalýzy
vycházející skupinové
stacionární léčby pokračuje denní
sanatorium dodnes a zůstává nadále
vyhledávaným pracovištěm
nejen pacienty, ale i budoucími
psychoterapeuty, kteří zde sbírají
první zkušenosti.
Povaha léčby
Léčba v denním stacionáři má
skupinový charakter. Léčebný
program je sedmitýdenní,
probíhá v uzavřené skupině 7 až
9 pacientů, kteří podstupují kromě
intenzivní každodenní skupinové
psychoterapie řadu dalších
doplňujících léčebných aktivit
(komunitní setkání, fyzioterapie,
nácvik relaxace, arteterapie, dramaterapie,
ergoterapie, sportovní
aktivity). V případě potřeby je
poskytnuta psychiatrická péče
(farmakoterapie). Paralelně běží
vždy dvě skupiny, které vytvářejí
terapeutickou komunitu.
Východisko léčby v psychoanalytických
(psychodynamických)
principech znamená, že se
léčba nezaměřuje pouze na symptom
a jeho vnější projevy, ale též
na jeho nevědomé příčiny a celkový
osobnostní, vztahový a vývojový
kontext, v němž symptomy
a psychické problémy vznikají
nebo kterým jsou udržovány.
Cílem léčby je kromě zmírnění
příznaků také redukce potenciálu
pro jejich tvorbu ovlivněním jejich
psychologických zdrojů. Ty leží
v nevědomém konfliktu nebo
v určitých deficitech osobnostní
struktury a jejích funkcí.
V léčebném procesu má terapeutickou
funkci také samotný
stacionární rámec, který pacientům
nabízí bezpečný prostor pro
hlubší emoční komunikaci s druhými
pacienty, terapeuty a se
sebou, které se v životě vyhýbají
nebo kterou jim jejich symptomy
znemožňují.
Indikační kritéria
Léčíme převážně pacienty
z okruhu neurotických poruch,
poruch vyvolaných stresem a somatoformních
poruch, z okruhu
poruch osobnosti a částečně pokrýváme
oblast lehčích depresí.
Jako součást vstupní diagnostiky
pacientů jsme se rozhodli zavést
systém Operacionalizované
psychodynamické diagnostiky
(OPD-2), který umožňuje
indikovat vhodný typ psychoterapeutického
přístupu, naplánovat
konkrétní cíle léčby a ověřovat její
účinnost.
Členové terapeutického týmu
Denního sanatoria HP absolvovali
výcvik v diagnostickém přístupu
OPD-2 na psychosomatické
klinice univerzity v německém
Heidelbergu. Denní sanatorium
Horní Palata se stalo prvním
psychoterapeutickým pracovištěm
v České republice, které
tento systém operacionalizované
psychodynamické diagnostiky
zavádí.
Operacionalizovaná
psychodynamická
diagnostika (OPD-2)
OPD-2 představuje víceosý
diagnostický a klasifikační
systém. Vznikl úsilím německých
psychoterapeutů, psychiatrů
a psychosomatických lékařů jako
rozšíření a obohacení deskriptivní
a na symptom zaměřené
diagnostiky a klasifikace duševních
poruch, která sama o sobě
neumožňuje přiměřeně indikovat
a plánovat psychoterapeutickou
léčbu. V dnešní době má OPD
za sebou dvacet let vývoje praktického
používání a vědeckých
studií.
OPD-2 se skládá z pěti os,
které posuzují:
I. subjektivní prožívání onemocnění
a předpoklady pro
psychoterapeutickou léčbu,
II. interpersonální vztahy a opakující
se dysfunkční vzorce,
III. intrapsychický konflikt,
IV. osobnostní strukturu a deficity
jejího fungování,
V. duševní a psychosomatické
poruchy (dle MKN-10).
Po vstupním rozhovoru s pacientem
v trvání jedné až dvou hodin
terapeut (případně výzkumník)
hodnotí pacienta na základě
těchto os. Díky tomu může formulovat
hlavní problémová ohniska
a tím cíleně plánovat léčbu, volit
konkrétní terapeutické postupy
a následně měřit pokrok fokálně
zaměřené psychoterapie.
Věříme, že zavedením OPD-2
navážeme na dobrou tradici
Denního sanatoria Horní Palata
a budeme jako v minulosti inspirací
pro další zařízení podobného
typu nejen v oblasti skupinové
stacionární psychoterapie, ale
také v oblasti standardizované
psychodynamické diagnostiky
úzce provázané s psychoterapeutickou
léčbou a jejím
výzkumem.
Mgr. Roman Telerovský,
vedoucí klinický psycholog,
Denní sanatorium Horní Palata

VFN a 1. LF UK ze života 17
125.
reprezentační
ples mediků
V krásných prostorách Paláce
Žofín na Slovanském ostrově
se dne 11. ledna 2013 zaplnily
všechny sály.
Plesu mediků se zúčastnily
osobnosti politického
a kulturního života České
republiky, čelní představitelé
Univerzity Karlovy, členové
akademické obce 1. lékařské
fakulty UK a pracovníci
Všeobecné fakultní nemocnice
v Praze. (VH)
Úvodní projev děkana 1. LF UK, prof. Aleksiho Šeda, a bývalého předsedy SMČ, MUDr. Petra Kohuta (vpravo)
Orchestr Karla Vlacha
Yo-Yo band
Předtančení standardních tanců TŠ Astra Praha
Čeští
vědci získali
prestižní
mezinárodní
ocenění
Čeští vědci získali prestižní
mezinárodní ocenění. Viktor
Sýkora z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
v Praze a Jan Žemlička, František Krejčí
a Jan Jakůbek z Ústavu technické a experimentální
fyziky (ÚTEF) Českého vysokého
učení technického v Praze společně získali
ocenění v 10. ročníku prestižní mezinárodní
soutěže International Science and
Engineering Visualization Challenge.
Soutěž každoročně vyhlašuje National
Science Fundation jako klíčová organizace
pro financování a organizaci výzkumu v USA
(mezi příjemci financování poskytnutého
touto organizací je mimo jiné i 180 laureátů
Nobelových cen).
Mezinárodní soutěž International
Science and Engineering Visualization
Challenge každoročně vyhlašuje nejlepší
vědecké výsledky, které svou vizuální formou
přibližují vědu širší veřejnosti.
Čeští vědci uspěli se snímky rostlinných
semen pořízených pomocí rentgenové radiografie
s vysokým rozlišením a kontrastem
v kombinaci se snímky z optického mikroskopu.
Soutěžní snímky, odhalující skrytou
krásu rostlinných semen, demonstrují vývoj
v oblasti polovodičových pixelových detektorů,
kterému se ÚTEF ČVUT v Praze intenzivně
věnuje a jenž otevírá zcela nové možnosti
zkoumání v dalších oborech, jako je biologie
či medicína.
Čeští vědci, kteří získali druhé místo v kategorii
Fotografie, v této soutěži uspěli jako
první zástupci České republiky v historii. (VH)

18 ze života křest knih křest knih ze společnosti 19
Křest knih
Akademický klub 1. LF UK již tradičně patří k prostorám využívaným nejen
k tiskovým besedám, přátelským setkáním, ale také ke křtům nových titulů.
Ani poslední měsíce nebyly výjimkou.
Dietologie pro lékaře, farmaceuty, zdravotní sestry a nutriční
terapeuty – Štěpán Svačina, Dana Müllerová, Alena Bretšnajdrová
dicínským oborům, které jsou
stále častěji vyhledávány.
Kniha se zaměřuje na praktické
klinické informace, kromě
četných tabulek zahrnuje i příklady
jídelníčků vhodných pro
konkrétní onemocnění. Zvláštní
pozornost je věnována dietním
opatřením u dětí jednotlivých
věkových kategorií. Závěrečnou
část knihy tvoří abecední
přehled dietologických pojmů
a obsáhlá tabulka kalorických
hodnot nejčastěji používaných
potravin. (VH)
Regional Anatomy
Publikace vznikla jako základní
učební text pro zahraniční
studenty na lékařských fakultách
v České republice. Obsahuje
topografickou anatomii lidského
těla, které je členěno na jednotlivé
krajiny podle klinických
a praktických potřeb.
U každé krajiny je vymezen její
rozsah, popsán její reliéf a hmatné
útvary a uvedena projekce
orgánů. Obsah krajiny je popsán
po vrstvách ve vztahu k fasciím
a osteofasciálním prostorům
a s ohledem na chirurgické
přístupy. Uvedena je poloha
a vzájemné vztahy orgánů, není
však popisována jejich anatomická
stavba, jež je obsahem dílčích
částí základních učebnic oboru.
Nedílnou součástí učebnice
je barevná obrazová dokumentace
malířů Ivana Helekala
a Jana Kacvinského, doplněná
několika obrazy Stanislava
Macháčka a snímky CT a MR
z archivu rtg oddělení Nemocnice
Na Homolce.
Dílo poskytuje dostatečně
ilustrovaný popis regionální
anatomie celého těla, který svým
rozsahem odpovídá současným
požadavkům pregraduálního
studia, navíc poskytne základní
informace i začínajícímu lékaři.
Knihu vydalo nakladatelství
Galén, s. r. o.
Langmanova lékařská embryologie
Histologie
Tato kniha vás bude provázet
během výuky histologie, pomůže
vám připravit se optimálně
ke zkoušce a navíc z ní získáte
informace potřebné i pro další
výuku klinické medicíny!
Obsahuje veškerou mikroanatomii
člověka ve třech
celcích – nauka o buňce, obecná
histologie, mikroskopická
anatomie, dále četné fyziologické
a biochemické odkazy, které
ukazují, jak spolu úzce souvisejí
struktura a funkce.
Mnoho dalších informací
najdete v petitu, kde je pomocí
četných křížových odkazů
propojena histologie v souvislostech
s ostatními obory. Text je
bohatě dokumentován barevnými
obrázky a fotografiemi
histologických preparátů (přes
700 barevných vyobrazení).
Tipy pro mikroskopování usnadní
vaši práci.
Knihu vydalo nakladatelství
Grada Publishing, a.s.
V pondělí 10. prosince 2012 se
uskutečnil křest nové publikace
profesora Štěpána Svačiny
a kol., kterou vydalo nakladatelství
Triton.
Předkládaná publikace je
určena lékařům, farmaceutům,
zdravotním sestrám a především
nutričním terapeutům,
kterým by měla zprostředkovat
základní orientaci v léčbě
Křest překladů učebnic
Ve středu 12. prosince 2012
byly v Akademickém klubu
1. lékařské fakulty Univerzity
Karlovy pokřtěny učebnice,
dietou a poskytnout informace
o významu potravin v prevenci
a léčbě chorob.
Potraviny a způsob výživy
se podílejí na vzniku až 75 %
veškerých onemocnění, přičemž
u mnohých z nich, jako je
například ateroskleróza, hypertenze
a cukrovka, představují
hlavní faktory. Dietologie se
tudíž řadí k významným me-
které byly přeloženy z anglického
jazyka (Renate Lüllmann-
-Rauch: Histologie; Thomas W.
Sadler: Langmanova lékařská
embryologie) a do anglického
jazyka (Josef Stingl, Miloš
Grim, Rastislav Druga: Regional
Anatomy).
První český překlad světoznámé
učebnice, která vychází
opakovaně od roku 1963.
Porozumění embryonálnímu
vývoji člověka umožňuje hlubší
pochopení anatomické stavby
lidského těla a mechanismů
vzniku vrozených vad a řady
závažných chorob. Publikace
poskytuje přesný, výstižný
i stručný popis embryologie
a její aplikace pro klinické
obory.
Originál s mimořádnou
pečlivostí přeložil kolektiv
odborníků pod vedením editorů
prof. MUDr. Miloše Grima,
DrSc., a doc. MUDr. Ondřeje
Naňky, Ph.D. (VH)
Knihu vydalo nakladatelství
Grada Publishing, a.s.

20 ze společnosti křeslo pro Fausta
křeslo pro Fausta ze společnosti 21
Křeslo pro Fausta
Faustův dům na Karlově náměstí v Praze, nazývaný též Mladotovský palác, je
podle dodnes tradované pověsti jedním ze sídel doktora Fausta, který proslul
šarlatánstvím a černou magií, pro niž se upsal ďáblu. A právě z druhého
patra nárožní věže Faustova domu si měl Mefistofeles doktora Fausta odnést
do pekel. Dnešní Faustův dům je využíván 1. lékařskou fakultou UK pro chvíle
setkávání s pozoruhodnými osobnostmi, které mají příležitost si pomyslné
Faustovo křeslo vyzkoušet.
RNDr. Jiří Grygar, CSc.
vynikající český astronom
a astrofyzik, významný
popularizátor vědy v oblasti
astronomie, astrofyziky
a vztahu vědy a víry, byl hostem
besedy v Akademickém
klubu 1. LF UK dne 23. ledna
2013.
Za svoji práci získal celou
řadu ocenění, včetně ocenění
od UNESCO (Kalinga 1996).
Jiří Grygar je autorem více než
stovky odborných prací (předmětem
jeho výzkumu jsou fotometrie
a spektroskopie hvězd,
meziplanetární hmota a astročásticová
astro-fyzika) i celé
řady populárně naučných knih
a vzdělávacích pořadů, z nichž
patrně nejoblíbenější byl TV
seriál Okna vesmíru dokořán.
Od roku 1966 každý rok
sestavuje přehled nejdůležitějších
astronomických objevů
uplynulého roku pod názvem
Žeň objevů, který prezentuje
na přednáškách a následně
zveřejňuje tiskem (nejprve
v časopise Říše hvězd, později
Kozmos). (VH)
RNDr. Jiří Grygar, CSc.,
český astronom a astrofyzik
Děkani pražských lékařských fakult, zleva děkan za 3. LF UK, prof. MUDr. Michal Anděl, CSc.,
za 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. a za 2. LF UK doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D.
Křeslo pro Fausta s děkany tří pražských lékařských fakult
Děkani tří pražských lékařských
fakult se sešli na besedě,
která měla poněkud
netradiční podobu Křesla
pro Fausta.
Tentokrát se konala v Kapli sv.
Kříže na Gynekologicko-porodnické
klinice 1. LF UK a VFN.
Moderátor besedy, docent Jan
Konvalinka, společně s profesory
Michalem Andělem
a Aleksim Šedem a docentem
Ondřejem Hrušákem diskutovali
o svých postojích k budoucnosti
lékařských fakult, financování
a společnému soužití
tří lékařských fakult v Praze.
V centru pozornosti byly vztahy
mezi fakultami, projekt BIOCEV,
Albertov, odlišnosti jednotlivých
fakult a především studenti.
Diskuse by byla pokračovala
jistě dál, ale čas nedovolil
věnovat se dalším přitažlivým
tématům. Doufáme, že setkání
děkanů pražských lékařských
fakult nebylo v tomto ohledu
poslední a že se do budoucna
můžeme těšit na další podobné
akce. (ED)
DĚKUJEME ZA VAŠI NÁVŠTĚVU!

22 ze společnosti VFN a 1. LF UK VFN a 1. LF UK ze života 23
Štědrovečerní vizita
Dovolíme si na tomto místě ještě malé připomenutí slavnostní vánoční atmosféry.
Symposium Základy aloplastiky
kyčelního kloubu
Totální náhrada kyčelního kloubu patří mezi vůbec nejúspěšnější a nejčastější
operace nejen v ortopedii, ale v medicíně vůbec. Proto je vše, co s touto
problematikou souvisí, předmětem teoretického i klinického výzkumu,
a poznatků neustále přibývá. Náhrady kloubů tak dnes představují
samostatnou problematiku vyžadující neustálé doplňování informací.
Podobně jako v posledních
letech i v roce 2012 se o Vánocích
konala na IV. interní klinice
slavnostní štědrovečerní vizita,
navazující na dlouholetou tradici,
kterou založil – inspirován svým
učitelem, prof. J. Thomayerem
– zakladatel kliniky, prof. MUDr.
B. Prusík, DrSc.
Vždy okolo 14.00 hodiny
se shromáždí lékaři, zdravotní
sestry a ostatní personál kliniky
spolu s některými pracovníky
nemocnice, s představiteli
akademické obce a dalšími
sympatizanty. Poté přednosta
kliniky spolu s primářem a lékaři
pohotovostní služby navštěvují
jednotlivá oddělení kliniky, aby
popřáli nemocným hezké svátky.
Spolu s nimi prochází klinikou
hudební a pěvecký soubor
mladých studentů konzervatoře,
vedený prof. Bachtíkovou, který
hraje a zpívá lidové vánoční
koledy.
Tradiční setkání končí společným
zpěvem koled v knihovně
kliniky a slavnostním přípitkem,
kdy prof. Žák, přednosta kliniky
děkuje spolupracovníkům
za práci v roce, který končí,
a přeje všem nejen krásné
Vánoce, nýbrž také úspěšný
nový rok 2013.
doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.
IV. interní klinika VFN a 1. LF UK
V České republice se provádí
totální náhrada kyčelního
kloubu na každém ortopedickém
pracovišti. I když se jedná
ve většině případů o standardní
operaci, kterou provádí většina
atestovaných ortopedů, je třeba
věnovat její přípravě, provedení
i sledování pacienta po operaci
odpovídající pozornost. K tomu
jsou třeba základní teoretické
i praktické znalosti a dovednosti.
Jen tak je možno zlepšit dlouhodobé
výsledky náhrad a minimalizovat
případné komplikace.
Poskytnout informace
o současném stavu problematiky
totálních náhrad bylo
cílem symposia „Základy
aloplastiky kyčelního kloubu“
pořádaném Anatomickým
ústavem 1. LF UK v Praze
ve spolupráci s Klinikou traumatologie
pohybového aparátu
1. LF UK a ÚVN Praha, které
proběhlo v sobotu 23. února
2013. Předsedou symposia
byl prof. MUDr. Jan Bartoníček,
DrSc., organizačním
sekretářem doc. MUDr. Ondřej
Naňka, Ph.D. Přednášejícími
byli prof. MUDr. Jiří Gallo,
Ph.D., přednosta Ortopedické
kliniky UP v Olomouci,
doc. MUDr. Zbyněk Rozkydal,
Ph.D., zástupce přednosty
Ortopedické kliniky LF MU
v Brně, a MUDr. Pavel Kubát,
primář Ortopedicko-traumatologického
oddělení Nemocnice
v Havlíčkově Brodě.
Záštitu nad symposiem převzal
prof. MUDr. Karel Smetana,
DrSc., přednosta Anatomického
ústavu 1. LF UK v Praze.
Akce se zúčastnilo celkem 100
lékařů a sester z Čech, Moravy
a Slovenska.
V první, teoretické části symposia
byla probrána anatomie
kyčelního kloubu, operační
přístupy, materiály používané
k výrobě totálních náhrad
a jejich vlastnosti. Následovala
praktická část výuky v pitevně,
kde si účastníci mohli na preparátech
prostudovat anatomické
situace, se kterými se setkávají
při operacích.
V druhé sekci jednotliví řečníci
seznámili posluchače s přípravou
pacienta k operaci, operační
technikou u cementovaných i necementovaných
totálních náhrad,
operační technikou cervikokapitální
náhrady a nealoplastických
rekonstrukcí kyčelního kloubu
a s komplikacemi totálních
náhrad. Ke všem přednáškám
proběhla bohatá diskuse, která
pokračovala i přes čas symposiu
původně vymezený. Vysoký
počet účastníků a jejich pozitivní
hodnocení svědčí o tom, že cíle
symposia bylo dosaženo.
doc. MUDr. Ondřej Naňka, Ph.D.

24 ze společnosti životní jubilea životní jubilea ze společnosti 25
prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc.,
a rehabilitace
Prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc., se narodil 17. dubna 1928 v Praze v sanatoriu
Dr. Jerie v Londýnské ulici. Byl pokřtěn jménem Jan Gustav Pfeiffer Burian.
Dětství a mládí prožil v Lomnici nad Lužnicí v jižních Čechách. Jeho otec
pracoval nejprve jako vojenský lékař a poté jako lékař v Lomnici nad Lužnicí.
Jan žil v domě, kde měl jeho otec ordinaci. Maminka, rozená Burianová, byla
v domácnosti a manželovi pomáhala i v ordinaci.
Jan chodil do základní školy
v Lomnici nad Lužnicí. V roce
1939 začal jezdit na gymnázium
do Třeboně. Jako gymnaziální
student nevynikal, bavil ho skauting,
více se věnoval přírodě než
škole. Po maturitě v roce 1947
se přihlásil na studium medicíny
do Prahy.
Od roku 1950 do roku 1952
pracoval jako fiškus na Hennerově
neurologické klinice,
zpočátku u profesora Jirouta
a později u profesora Lesného.
Začal docházet a pracovat
v Jedličkově ústavu, kde
pracuje jako konzultant dodnes,
a sám tvrdí, že to byla nejlepší
škola v oblasti rehabilitace osob
s těžkou disabilitou.
V roce 1951 se oženil, jeho
manželka pracovala jako vychovatelka.
Po promoci v roce 1952
dostal Jan umístěnku do Dubí
u Teplic. Na infekčním oddělení
v Teplicích zůstal do konce roku
1953. Později v Praze vedl poliomyelitickou
poradnu, již mně
předal v roce 1986 a kterou
od té doby vedu.
V Jedličkově ústavu Jan
založil turistický kroužek, postavený
na skautském programu.
Vytvořil program pomocí
různých her, jenž se vyznačoval
psychologickým a tréninkově
„rehabilitačním“ programem.
Tyto principy se dnes používají
v moderní rehabilitaci v oblasti
fyzického, mentálního, psychického
i smyslového postižení.
V ústavu Jan plně pracoval
do roku 1959, kdy atestoval
z neurologie a byl přijat na neurologickou
kliniku. Do ústavu
dodnes dochází jako konciliář.
Pracuje tedy pro Jedličkův ústav
nepřetržitě 61 let.
Na neurologické klinice
začal spolupracovat ve sféře
rehabilitace s doc. MUDr. Karlem
Obrdou, CSc., který založil
první neurorehabilitační
pracoviště v České republice,
jež brzy získalo metodickou
a vedoucí pozici i ve výukové
oblasti. Rehabilitace na neurologii
měla vysokou odbornou
úroveň, ale dominovaly v ní
prostředky léčebné, zaměřené
neurofyziologicky. Jan se
snažil k nim připojit pracovní,
sociální a pedagogické složky
rehabilitace, což se mu dodnes
nepodařilo plně prosadit, hlavně
jejich vzájemnou návaznost
a koordinaci. Doufejme, že se
to podaří jeho žákům. Docentu
Obrdovi se podařilo při rehabilitačním
oddělení vytvořit
vědeckou základnu, která se
stala v roce 1962 centrem
Komise pro fyzikální medicínu
a rehabilitaci.
V roce 1953 bylo na neurologické
klinice založeno samostatné
oddělení rehabilitace
a neurologická klinika spolupracovala
s Rehabilitačním
ústavem v Kladrubech. Rehabilitační
oddělení velmi brzy
vybudovalo skvěle vybavenou
neurofyziologickou laboratoř.
Osvědčilo se i napojení na Fyziologický
ústav ČSAV.
Jan dostal stipendium u profesora
G. Tardieua ve Francii,
Prof. Pfeiffer, otec moderní rehabilitace, vytvořil
rehabilitační program, jehož principy se dnes
používají v moderní rehabilitaci v oblasti fyzického,
mentálního, psychického i smyslového postižení.
kam odjel na podzim roku
1968. Ve Francii setrval rok,
a jak sám říká, naučil se tam
velmi mnoho, například ohledně
práce interprofesního týmu
v rehabilitaci. Velký impuls
k pojetí moderní rehabilitace
získal Jan v Německu, v Kolíně
nad Rýnem, u profesora
Kurta Jochheima, kde profesor
Pfeiffer zažil úzkou spolupráci
v rehabilitaci mezi zdravotním
zařízením a úřadem práce,
a tedy i proces začleňování
do pracovního procesu.
Po celou tuto dobu pracoval
Jan Pfeiffer na neurologické
klinice, zpočátku jako sekundář,
poté jako odborný asistent

26 ze společnosti životní jubilea úmrtí ze společnosti 27
a jako docent. V roce 1972 se
stal přednostou Rehabilitačního
oddělení Všeobecné fakultní
nemocnice a krajským odborníkem
rehabilitace pro Prahu.
V roce 1982 byla založena
Katedra rehabilitačního lékařství
a profesor Pfeiffer dostal
budovu na Albertově č. 7, dříve
Balneologický ústav. V roce
1986 obhájil Jan velký doktorát
a téhož roku byl jmenován profesorem.
V tomtéž roce, v listopadu,
vznikla Klinika rehabilitačního
lékařství.
Poprvé jsem se setkala
s asistentem Pfeifferem v roce
1974 jako studentka 4. ročníku
Fakulty všeobecného lékařství
na letní praxi studentů
ve Varně, kde nás Jan měl jako
pedagogický dozor na starosti.
V pátém ročníku jsem začala
pracovat na neurologické klinice
jako pomocná vědecká síla.
Pracovala jsem na rehabilitaci
pod vedením Jana i na jeho
doktorské práci. Na neurologické
klinice jsem pracovala až
do ukončení studia.
Když jsem se v roce 1984
vrátila z dvouletého pobytu s rodinou
v Africe, Jan vypsal konkurz
na lékařské místo na nově
vzniklou Katedru rehabilitačního
lékařství a na Rehabilitační
oddělení Všeobecné fakultní
nemocnice. Tento konkurz jsem
vyhrála. Nastoupila jsem v roce
1985. Od té doby pracuji pod
laskavým vedením a přátelstvím
Jana. Považuji se za jeho žákyni,
pod jeho vedením jsem se
účastnila v roce 1992 založení
WHO Collaborating Center Rehabilitation
for All a spolupracovala
jsem na vzniku Mezinárodní
klasifikace funkčních schopností,
disability a zdraví (International
Classification of Functioning,
Disability and Health – ICF).
Profesor Pfeiffer zastupoval
ČR při přípravě a revizi nové klasifikace
v Haagu. Později jsem
v této skupině začala pracovat
i já. Prostřednictvím Ministerstva
zdravotnictví ČR Jan jako první
spoluautor vydal v roce 1997
příručku „Činnost center rehabilitace“,
jež je koncipována již
podle tohoto pojetí klasifikace.
Jan založil již na počátku své
práce jednoduchou tréninkovou
místnost pro nácvik denních
činností, která se postupně
rozrostla na další bezbariérové
prostory, koupelny, sprchy
a toalety. Vytvořil první ergoterapeutické
dílny, řada z nich
je dnes na klinice velice dobře
vybavených (například dílna
keramická, dřevařská, textilní,
administrativní či zahradnická).
Původní bariérovou budovu
jsme postupně přestavěli
na bezbariérové prostředí včetně
výukových prostor. Rozšiřovala
se výuka mediků, zahájili
jsme výuku bakalářských oborů
ergoterapie a později fyzioterapie
a nyní jsme podali akreditaci
magisterského vzdělání v ergoterapii
a fyzioterapii.
Jan má tři děti, osm vnuků
a sedm pravnoučat (jedno je
na cestě). Dcera Arna je zubní
lékařkou, Dorka etnoložkou
a syn Jan psychiatrem. Myslím
si, že jeho čtvrtým dítětem je
již výše zmíněná Mezinárodní
klasifikace funkčních schopností,
disability a zdraví.
Na základě jednání mezi
Ministerstvem práce a sociálních
věcí ČR a Ministerstvem
zdravotnictví ČR, uskutečněného
dne 1. června 1999, byla
ustavena mezirezortní pracovní
skupina, jejímž úkolem bylo
navrhnout koncepci systému
rehabilitace v České republice
a připravit zákon o rehabilitaci,
což představuje Janovo
Založil jednoduchou tréninkovou místnost
pro nácvik denních činností, která se postupně
rozrostla na další bezbariérové prostory,
koupelny, sprchy a toalety.
velké celoživotní dílo. Zákon
o koordinované rehabilitaci se
dodnes připravuje na MPSV,
nevíme však, kdy bude přijat.
Ráda jsem s Janem jezdila
na kongresy a semináře. Cestou
na místa konání jsem zjišťovala,
jaké má Jan rozsáhlé znalosti
z oblasti přírodovědy – poznávání
ptáků, květin, stromů,
z historie a samozřejmě znalosti
odborné. Na konferencích
byl vždy středem pozornosti,
bylo vidět, že si ho kolegové
váží a mají ho rádi. Chová se
laskavě k pacientům, studentům
i ke kolegům a nikdy mu není
zatěžko akutně převzít výuku
nebo ordinaci. Na rehabilitační
konferenci, která se každý pátek
koná na naší klinice, se vždy těšíme
na jeho odborné připomínky
a rady. Neustále publikuje,
vzdělává se. Naučil se pracovat
s počítačem, denně ho používá,
ač se k němu staví jako k „laskavému
nepříteli“.
Závěrem bych si dovolila
označit Jana za otce moderní
rehabilitace v ČR.
Je mi velkou ctí a každodenní
radostí s ním stále
spolupracovat.
doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.
(studentka, podřízená,
spolupracovnice, nadřízená)
smuteční
oznámení
Vzpomínka na profesora
MUDr. Jaroslava Páva, DrSc.
Dne 26. ledna 2013 jsme si
připomněli 90. nedožitých
narozenin pana profesora
MUDr. Jaroslava Páva, DrSc.,
předního českého diabetologa
a dlouholetého zaměstnance III.
interní kliniky 1. lékařské fakulty
UK a Všeobecné fakultní nemocnice
v Praze.
Na III. interní kliniku nastoupil
v roce 1961. Intenzivně rozvíjel
nejen činnost léčebně-preventivní,
ale i vědecko-výzkumnou
a pedagogickou. V roce 1968 se
habilitoval prací „K otázce vztahu
mezi metabolismem glycidů
a tuků“, v roce 1985 byl jmenován
profesorem pro obor vnitřní
nemoci. Od roku 1966 jako člen
výboru České diabetologické
společnosti prosazoval moderní
směry v diagnostice a terapii diabetu.
V roce 1990 byl jednomyslně
zvolen předsedou této odborné
společnosti, čímž její členové
jasně ocenili jeho význam pro
českou diabetologii. Dále se aktivně
podílel jako místopředseda
Spolku lékařů českých v Praze
na organizování jeho činnosti. Byl
vyznamenán řadou cen České
lékařské společnosti.
Profesor Páv byl především
zkušeným, široce vzdělaným
internistou. Svým postojem zůstával
příkladem medikům, které
na klinice vychovával v medicínském
myšlení. Věnoval se
intenzivně pedagogické činnosti
na úrovni pregraduální i postgraduální.
Vyvrcholením jeho
didaktické práce v diabetologii
se stala jeho monografie „Klinická
diabetologie“. Stál u zrodu
prvního stanovení koncentrace
inzulínu v krvi v Československu
a to v Laboratoři pro endokrinologii
a metabolismus III. interní
kliniky. Vedle ryze odborných
článků jsou s jeho jménem spjaty
základy dietoterapie. Jeho monografie
se staly zdrojem informací
pro početné řady diabetiků, jimž
pomohly pochopit význam dietního
režimu v jejich životě.
Profesor Páv založil na III.
interní klinice diabetologickou
školu, jež vychází z širokého
pojetí interny, na niž navazuje
diabetologie jako obor, vyžadující
hlubokou znalost biochemických
a fyziologických zákonitostí
a vztahů.
Profesor Jaroslav Páv byl
člověkem vzácných charakterových
vlastností. Vždy si
zachoval svůj zásadový a přitom
vysoce humánní postoj,
jímž znamenal oporu lékařského
kolektivu i v dobách, kdy se podobné
vlastnosti nepovažovaly
za příliš moderní. Není proto
náhodou, že se po roce 1989
stal předsedou Etické komise
nemocnice a fakulty. Stal se
váženou a uznávanou osobností
na svém pracovišti i v celé naší
odborné diabetologické a internistické
společnosti.
prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc.,
MBA, vedoucí Diabetologického
centra III. interní kliniky VFN
a 1. LF UK

28 ze společnosti úmrtí úmrtí ze společnosti 29
smuteční
oznámení
1. lékařská fakulta Univerzity
Karlovy v Praze s hlubokým
zármutkem oznamuje,
že dne 7. 2. 2013 náhle
zemřel odborný asistent
Farmakologického ústavu
1. lékařské fakulty Univerzity
Karlovy a Všeobecné fakultní
nemocnice v Praze
MUDr. Norbert GAIER, CSc.
Pan asistent MUDr. Norbert
Gaier, CSc., se narodil dne
1. ledna 1943. Fakultu všeobecného
lékařství v Praze absolvoval
v roce 1967. Po promoci nastoupil
na Farmakologický ústav
FVL UK v Praze, kde pracoval
po celý svůj profesní život.
Kandidátskou dizertační práci
„Studie uterorelaxačních a kardiologických
účinků především
beta-sympatomimetik“ obhájil
v roce 1987. Na Farmakologickém
ústavu 1. LF UK a VFN
Praha se podílel na pregraduální
výuce studentů stomatologie
i lékařství.
Byl vedoucím autorem opakovaně
vydávaných „Cvičení
a testů z farmakologie“ a samostatných
kapitol v řadě skript
a učebnic pro mediky. Ve své
pedagogické činnosti si získal
respekt řady studentů i v kruzích
odborné veřejnosti při postgraduálním
vzdělávání.
MUDr. Norbert Gaier, CSc.,
se na životě fakulty podílel i jako
opakovaně zvolený člen Akademického
senátu 1. LF UK. Několik
let řídil Komisi pro fytofarmaka
a homeopatika a vytvořil základ
pro regulaci těchto látek. Neméně
záslužná byla i jeho mnohaletá
činnost v redakční radě
Časopisu lékařů českých.
V panu asistentu Norbertu
Gaierovi ztrácí 1. lékařská fakulta
Univerzity Karlovy v Praze významného
odborníka a uznávaného
vysokoškolského pedagoga.
V osobě zesnulého odešel
z našeho středu charakterní,
pracovitý člověk a milý kolega.
Čest jeho památce!
1. lékařská fakulta Univerzity
Karlovy v Praze a Všeobecná
fakultní nemocnice v Praze.
Prim. MUDr. Josef Černý
(16. 3. 1935 – 17. 1. 2013)
Promoval na stomatologickém
směru Fakulty všeobecného
lékařství v roce 1960, pracoval
jako sekundární lékař
a asistent na I. stomatologické
klinice, v letech 1983–1990 vedl
konzervační oddělení kliniky,
v letech 1990–1998 zastával
funkci zdravotnického zástupce
přednosty kliniky.
Po odchodu do starobního
důchodu, i přes svůj vážný
zdravotní stav, pracoval jako revizní
lékař Všeobecné zdravotní
pojišťovny.
Významná byla organizační
činnost a schopnosti zesnulého,
podílel se na společenském
životě fakulty a nemocnice, byl
charismatickým organizátorem
medických plesů: zorganizoval
jich celkem 54.
Spolupracovníci a přátelé
vzpomínají s úctou na uznávaného
lékaře, pracovitého a charakterního
člověka, příkladného
kolegu a kamaráda.
As. MUDr. Ivan Dziedzic
(26. 5. 1944 – 9. 1. 2013)
Dlouholetý člen pracovního kolektivu
II. stomatologické kliniky
1. LFUK a VFN Praha promoval
na stomatologickém směru
pražské lékařské fakulty v roce
1969. V letech 1992–2000 byl
vedoucím lékařem konzervačního
oddělení kliniky.
Byl všeobecně velmi vzdělaným
lékařem, uznávaným
a u studentů oblíbeným pedagogem.
Přátelé a spolupracovníci
s úctou vzpomínají na vzácného
kolegu a kamaráda.
Doc. MUDr. et RNDr.
Lubomír Sottner, DrSc.
V požehnaném věku 90 let
zemřel v lednu letošního roku
dlouholetý člen pražské akademické
obce 1. LF UK Praha,
pan docent Sottner, plzeňský
rodák (nar. 2. 8. 1922), významný
představitel československé
a české stomatologie, biologie
a genetiky.
Promoval na pražské lékařské
fakultě v roce 1949, dálkové
studium na Přírodovědecké
fakultě ukončil v roce 1963.
V roce 1968 dlouhodobě pobýval
v několika ústavech lidské
genetiky ve Spolkové republice
Německo, věnoval se cytogenetice,
zabýval se polymorfizmy
tkáňových fermentů a studoval
dermatoglyfy z aspektů paternitních
sporů.
Od roku 1972 pracoval jako
odborný asistent v Biologickém
ústavu FVL UK v Praze.
Zde byl pověřen vypracováním
modelu výuky pro posluchače
stomatologie. S týmem ortodontistů
z II. stomatologické kliniky
a z terénních pracovišť rozvinul
rozsáhlý výzkum, zabývající
se dědičností různých vad
a chorob orofaciální oblasti.
Je uznávaným zakladatelem
oboru stomatogenetiky, věnoval
se studiu výzkumu genetiky
na stomatologických modelech.
Jeho publikační činnost je velmi
pestrá a rozsáhlá – více než
80 odborných prací a tři učební
texty. Jeho vědecké práce jsou
citovány u nás i v zahraničí.
V osobě docenta Sottnera ztratilo
české školství a zdravotnictví
vynikajícího vysokoškolského
učitele, vědce a lékaře.
Prof. MUDr. Miroslav Fára,
DrSc. (29. 7. 1923 – 4. 1. 2013)
Rodák a patriot města Pelhřimova
promoval na pražské
lékařské fakultě v roce 1949,
v čele Kliniky plastické chirurgie
3. LF UK a FNKV stál
jako přednosta kliniky v letech
1975–1993, v tomto období byl
i vedoucím subkatedry plastické
chirurgie IPVZ. Odborně byl
zaměřen hlavně na problematiku
vrozených obličejových vad,
především obličejových rozštěpů,
na kterých spolupracoval se
Stomatologickou klinikou VFN
a 1. LF UK.
Publikoval přes 200 odborných
článků v domácím
i v zahraničním písemnictví,
jež se zaměřovaly především
na problematiku obličejových
rozštěpů, je spoluautorem
11 monografií, na kongresech
a sympoziích vystoupil s téměř
300 přednáškami.
V letech 1975–1983 byl
členem Executive Committee
International Association of Plastic
Surgery jako jediný reprezentant
tehdejšího východního
bloku. Profesor Fára byl jedním
z posledních žijících žáků zakladatele
oboru plastické chirurgie
akademika Františka Buriana.
V osobě zesnulého ztratila
česká medicína a česká
plastická chirurgie světově
uznávaného odborníka, vynikajícího
vysokoškolského učitele
a vědeckého pracovníka, z pozemského
života odešel vzácný
člověk.

30 napsali jste nám dopisy dopisy napsali jste nám 31
K rukám vedení nemocnice
Nejlepším oceněním zdravotníků je spokojenost našich pacientů. Poděkování
ze strany pacientů, slova chvály a uznání potěší každého, kdo při práci ve svém
oboru přispěl k uzdravení pacienta, vyřešení jeho obtíží a k jeho spokojenému
návratu domů.
Vážení,
byla jsem od 30. listopadu do 7. prosince
hospitalizována u vás, na Interním oddělení
Strahov, na lůžkovém oddělení E.
Chtěla bych touto cestou vyslovit velké
uznání za mimořádnou péči na tomto
oddělení, a to nejen ošetřující lékařce,
MUDr. Šakové (její propouštěcí zpráva
mluví sama za odbornou péči a výsledky),
za naprosto perfektní přístup k pacientovi,
vždy doprovázený milým jednáním
a porozuměním.
Také profesionální péče všech
sestřiček, v čele se staniční sestrou
Danou, byla mimořádná. Také pomocný
personál (např. v kuchyňce paní Luba),
naprostá čistota, ale i přístup při úklidu,
to všechno bylo na vysoké úrovni. Totéž
platí o specielních vyšetřeních v přízemí.
Všechny poznatky nelze jinak ocenit než
jako perfektní chod celého areálu.
Stejně tomu bylo před pěti lety při
dlouhodobé těžké nemoci mého manžela,
Ing. Václava Řeháka. Vše jsem oceňovala
při denních návštěvách, kdy byl v péči
ošetřující lékařky MUDr. Wohlové a zdravotního
personálu, se kterými jsem se
setkala nyní na recepci i na oddělení E.
Děkuji za vše a všem přeji hodně zdraví
a pracovní úspěchy do nového roku.
Zdenka Řeháková
KARIM VFN
Prim. MUDr. Jan Kryštof
Vážený pane primáři,
ráda bych Vám chtěla dodatečně ještě
jednou poděkovat za Vaši špičkovou
zdravotnickou péči a profesionalitu, díky
které jste nám doslova na poslední chvíli
před čtyřmi měsíci zachránili život našeho
syna Petra Bělouška.
Díky Vaší rychlé a obětavé pomoci
a jeho převozu na oddělení RES I.,
vedeném MUDr. Šoupalem, se mu
dostalo nepřetržité vysoce odborné péče
a speciální léčby. Nejen toto, ale i velice
lidský přístup jsme ocenili ve dnech,
kdy se jeho stav sice stabilizoval, ale
stále bojoval o život a my se obávali, aby
tento boj neprohrál. Snažili jste se nám
srozumitelně vysvětlovat závažnost jeho
onemocnění a k tomu jste nám dodávali
i spoustu naděje a optimismu.
Nevím, jak několika větami vyjádřit
všechna poděkování od nás, rodičů, syna
Petra, ale i příbuzných a známých, protože
díky Vám budou nadcházející společné
vánoční svátky opět plné pohody
a radosti.
Pane primáři, prosím, předejte všem
pracovníkům oddělení RES I. a odd. RES
II., kam byl Petr později přeložen, jedno
veliké poděkování od srdce. Byli jste to
právě Vy, jejichž zásluhou žije a dýchá
téměř z plných plic.
Přeji Vám mnoho osobních a pracovních
úspěchů a hlavně hodně lásky,
pohody a samozřejmě zdraví.
S pozdravem
Ivana
Vážená redakce,
ráda bych touto cestou poděkovala za velmi
vstřícný a neobyčejně hezký přístup
paní doktorky MUDr. Urbanové a sestřičky,
paní Sýkorové. V neděli 6. ledna
2013 jsem byla odpoledne na pohotovosti
ve Vaší nemocnici, nebylo mi dobře.
Paní doktorka mě vyšetřovala, sestřička
jí asistovala, a obě byly mimořádně
hodné a chovaly se velmi profesionálně.
Byla to pro mě velká úleva i podpora a chci
jim upřímně poděkovat. S takovým chováním
se dnes člověk tak často nesetkává.
Přitom je to pro každého pacienta velmi
důležité.
Rovněž paní doktorka na sonu, jejíž
jméno neznám, byla vstřícná a velmi
šikovná.
Ještě jednou děkuji a přeji paní doktorce
i sestřičce, Vaší redakci a zaměstnancům
nemocnice hodně zdraví a úspěchů
v novém roce, zkrátka vše nejlepší.
S pozdravem
Ing. Libuše Havlíčková
MUDr. Eva Králíkova
Centrum odvykání kouření
III. interní klinika VFN
Dobrý večer,
zdravím Vás všechny na Karláku a chtěl
bych Vám poděkovat. Přesně před sedmi
lety jsem se k Vám objednal a od toho dne
i za pomoci náplastí s nikotinem jsem se
nedotknul ani jedné cigarety. Tak se k Vám
hlásím, abyste viděli, že máte úspěchy
v práci a že Vaše práce je důležitá.
Když to různým známým řeknu, tak
mi nevěří, protože si pamatují, že jsem
kdysi kouřil snad i pod sprchou. Moc jsem
šťastný, že jsem zvítězil a jsem svobodný
a nezávislý. Jsem toho názoru, že k poražení
závislosti je nutné opravdové rozhodnutí.
Tedy asi bych řekl vítězství mozku.
Moc Vám děkuju a myslím na Vás s nadšením
a s díky. Váš pacient /vyléčený/
Ing. Jiří Černý
Vážená redakce,
rád bych tímto dopisem ocenil profesionalitu
a přístup k pacientům SPIN.
Dne 19. prosince 2012 v odpoledních
hodinách mi pracovníci tohoto oddělení
provedli nejen potřebná vyšetření, ale
bylo poznat, že dávají i něco navíc. Dle
mého názoru jsou zde lidé nejen odborně
na výši, ale i v čase předvánočního shonu
zde panovala velice příjemná a přátelská
atmosféra. A to je pro pacienty velmi
pozitivní.
Ještě jednou děkuji
Petr Kříž
KARIM VFN, přednosta:
doc. MUDr. Martin Stříteský,
CSc.
Vážený pane docente,
chtěl bych Vám poděkovat za péči o mého
tchána, Ing. Stanislava Pika. Ten byl
hospitalizovaný na RES kardiochirurgické
kliniky VFN ve dnech 12. až 21. prosince
2012. Podstoupil náhradu mitrální chlopně
pro infekční endokarditidu, avšak i přes
maximální úsilí celého týmu zemřel
na SIRS s vasoplegií a krvácením do plic.
Věděli jsme, že vstupoval do výkonu v neoptimální
kondici, vyčerpaný dvoutýdenní
léčbou alární pneumonie v nemocnici
Jihlava.
Poděkování patří zejména
doc. MUDr. Martinu Balíkovi, PhD.,
za jeho profesionalitu, erudici, ochotu
a ryzí zájem o pacienta. Dále se
k němu pěkně chovali MUDr. Bartáková
a MUDr. Rulíšek. V neposlední řadě děkujeme
panu doc. Rohnovi, který provedl
operaci, a celému ošetřovatelskému týmu
RES.
Přestože se nepodařilo mého tchána
zachránit, vaší péče si velice vážíme
a přejeme mnoho uzdravených a spokojených
pacientů.
Za celou rodinu
Ing. Stanislava Pika
Prof. MUDr. Evžen Růžička,
DrSc., FCMA Neurologická
klinika VFN a 1. LF UK
Vážený pane profesore!
Chtěli bychom Vám a Vašemu oddělení
velmi poděkovat za rychlou a účinnou pomoc
při řešení akutního zdravotního stavu
naší maminky, paní Jaroslavy Růžičkové
(ročník 1928).
V pondělí již ve večerních hodinách
jsme přivezli maminku na Vaši ambulanci,
kde se jí ochotně ujaly lékařky, paní
MUDr. Zborníková a paní MUDr. Kovářová,
se zdravotní sestrou Janou Šídlovou. Neodkladně
provedly odborná neurologická
vyšetření a poté mamince zajistily rychlý
převoz na neurochirurgii ve Vojenské
nemocnici, kde byl úspěšně ještě téhož
večera proveden zákrok.
Děkujeme!
Za rodinu
Miloš Růžička, syn,
a Viktor Tolar, zeť
příběhy
pacientů
Vážení pacienti,
návštěvníci, přátelé,
jestliže jste ve Všeobecné
fakultní nemocnici v Praze zažili
něco hezkého, byli jsme s Vámi
v těžkých chvílích, v těžké
nemoci pomohli k uzdravení,
postarali jsme se o Vaše blízké
a byli jste s poskytovanými
službami v naší nemocnici
spokojeni, budeme velice rádi,
když se s námi o své zážitky
podělíte a napíšete nám svůj
krátký příběh.
Na základě Vašeho laskavého
svolení bychom Váš příběh
uveřejnili v časopise Nemocnice
a umožnili tím pacientům,
lékařům, zdravotním sestrám
a ostatním zaměstnancům
nemocnice, aby se mohli Vaším
příběhem potěšit. Možná že
i Váš příběh pomůže někomu
v boji s vážným onemocněním
a dá mu naději v uzdravení.
Předem Vám děkujeme.
Váš příběh nám, prosím, zašlete
na adresu: redakce@vfn.cz nebo
redakce.casopisu@vfn.cz.

32 cestování z VFN až na konec světa z VFN až na konec světa cestování 33
Nová Kaledonie
Nová Kaledonie patří k francouzským zámořským teritoriím od roku 1946. Ostrov
leží 750 mil na východ od pobřeží Austrálie a byl objeven Jamesem Cookem při
jeho druhé plavbě, v roce 1774. Francie Novou Kaledonii anektovala v polovině
19. století a od té doby ji využívala hlavně jako trestaneckou kolonii.
Na rozdíl od Tahiti a ostrovů Společenství,
jejichž obyvatelé jsou
s francouzskou koloniální správou
celkem spokojení, na Nové
Kaledonii se velmi zřetelně projevují
snahy o získání nezávislosti.
Referendum na toto téma
by se mělo konat v roce 2014.
I chování místního obyvatelstva
je oproti Tahiti rozdílné. Na Tahiti
se skoro všude tančí a zpívá,
lidé jsou přátelští a usměvaví,
na Nové Kaledonii jsou domorodí
Kanakové pořád zamračení,
gestikulují a k bělochům se moc
přátelsky nechovají.
Po přistání na Noumea International
Airport, jež je vzdálené
více než hodinu jízdy od hlavního
města Noumea a nalézá se
v úplné pustině, jsem se vydal
ve vypůjčeném autě po jižním
pobřeží ostrova směrem
na západ. Nová Kaledonie
je velice řídce osídlená, se
vzdálenostmi mezi jednotlivými
osadami často více než 50 kilometrů.
Silnice jsou ale poměrně
kvalitní. Jižní pobřeží ostrova
se skládá z písečných pláží,
malých kopců, porostlých místní
křovinatou vegetací, a spousty
potoků a říček. Severní pobřeží
je naopak tvořeno vysokými
rozeklanými útesy, které trochu
připomínají jižní pobřeží Portugalska.
Po několika hodinách
jízdy jsem dorazil k jedné
z nejznámějších písečných
pláží na Nové Kaledonii
– Poé Beach. I když bylo
krátce po poledni a počasí
bylo slunečné a nad 30 stupňů
Celsia, na pláži nebyli téměř
žádní lidé, což mně po zkušenostech
s přeplněnými plážemi
Chorvatska nebo Mallorky
přišlo trochu divné.
Hned odtud jsem jel zpátky,
na jihovýchod, do Zátoky
obřích želv (La Baie des
Tortues). Těšil jsem se na galapážské
želvy, ale když jsem
sešplhal po příkrém kopci až
k zátoce, u které rostly podivné
stromy, žádné želvy nebyly
nikde v dohledu. Společně se
dvěma australskými turistkami
– zdravotními sestrami – jsme
prošli celou zátoku, ale po želvách
ani památky. Později
jsem se v jedné francouzské
pevnosti předělané na muzeum
dozvěděl, že želvy v této zátoce
vyhynuly před více než sto lety,
název tedy slouží už jen jako
lákadlo na naivní turisty.
Z pevnosti Mondou, postavené
v 19. století, která stojí kus
od pobřeží, se otevírá nádherný
výhled na část ostrova.
Hnědé kopce se střídají se
zelenožlutými lesy a občas je
vidět i modrošedá hladina řeky
Souostroví Nová Kaledonie, které má rozlohu
19 000 km², tvoří nejbohatší a nejlidnatější ostrov
Grande-Terre, ostrovy Iles Loyauté, Ile des Pins,
Belep a množstvím malých ostrůvků.
nebo jezera. Krajina se vůbec
nepodobá tropickému ráji, jak
jsem ho spatřil na Tahiti, ale
spíš Portugalsku nebo jižnímu
Španělsku. V této francouzské
pevnosti je muzeum kolonizace
Nové Kaledonie, která
byla a je poznamenána více
než 200 let trvajícími půtkami
Letecký pohled na krajinu při přistání na Noumea
International Airport
mezi Francouzi a domorodým
obyvatelstvem.
Ve vesnici La Foa regionální
úředníci vytvořili pod širým
nebem muzeum dřevěných
soch a obličejových masek
původních obyvatel Nové
Kaledonie. Primitivně tesané
sochy jsou dva až tři metry
vysoké a trochu se podobají těm
z Velikonočních ostrovů. V parku
okolo muzea si dává sraz místní
mládež a na trávníku popíjí pivo,
víno a kouří.
Poslední a nejlepší zážitek
z Nové Kaledonie mne
čekal druhý den v podvečer.
V průvodci jsem si přečetl, že
v národním parku u kanakské
vsi Sarraméa, ve vnitrozemí
ostrova, se nalézá divoký horský
potok vymletý ve skále, ve kterém
jsou vodopády oddě-

34 cestování z VFN až na konec světa
1 | Nouméa – pláž Anse Vata
2 | Divoký horský potok v národním parku
u kanakské vsi Sarraméa
Autor článku docent Michálek a cíl jeho cesty
leny lagunami, v nichž se dá
perfektně koupat. Přes několik
vesnic s dost divoce vyhlížejícími
a gestikulujícími domorodými
chasníky jsem se dostal až
ke vstupu do národního parku
a asi po hodinovém stoupání
jsem dorazil ke skalnímu masivu,
kde začínala trekkingová stezka
vedoucí podél horského potoka.
Několik malých vodopádů bylo
zakončeno dvěma asi osmimetrovými
lagunami s průzračnou
vodou a asi čtyřmetrovou hloubkou.
V laguně se již koupaly dvě
domorodé dívky. Příliš se mi
nechtělo se k nim připojit, ale
jakmile do laguny skočili s řevem
dva Němci, skočil jsem také.
Voda byla studená, asi 15 stupňů,
a tak kromě domorodek v laguně
nikdo nevydržel déle než
pár minut. A to už byl poslední
zážitek z Nové Kaledonie, druhý
den už mě australské letadlo
unášelo směrem k Sydney.
Podle informací turistů i místních
obyvatel, se kterými jsem
se na Tahiti i na Nové Kaledonii
setkal, je kvalita místního
zdravotnictví výrazně lepší než
Členité pobřeží Nové Kaledonie,
nazývané také Grande Terre
na okolních nezávislých ostrovech.
Na Tahiti je velká, poměrně
moderní nemocnice. Personál
je zčásti francouzský, zčásti
místní. Francouzi často přijíždějí
na Tahiti i na Novou Kaledonii
pracovat jako lékaři i zdravotní
sestry, nejen kvůli atraktivnímu
podnebí, ale také kvůli výhodnému
finančnímu ohodnocení – pro
práci v koloniích existuje systém
bonifikací.
Naopak místní obyvatelé
jsou vysíláni na studium a stáže
do Francie nebo jsou školeni
zdravotnickými profesionály
z Francie přímo na ostrovech.
I přes tyto relativně příznivé
informace jsem byl rád, že jsem
nemusel během svého pobytu
místní zdravotnické zařízení
vyhledat.
I přes obrovskou vzdálenost
Tahiti a Nové Kaledonie od Evropy
mohu tento výlet doporučit
každému, kdo má rád chození
v přírodě a pozorování podmořského
světa.
Text a foto: doc. MUDr.
Pavel Michálek, Ph.D.
3 | Vesnice La Foa – muzeum dřevěných soch
a obličejových masek
4 | La Baie des Tortues – Zátoka obřích želv
5 | Pevnost Mondou – postavená
v 19. století
1
3
2
4
5

Souprava na měření tlaku mozkomíšního moku při punkci míšního vaku, začátek 20. století.
Zapůjčil prof. MUDr. Jiří Zeman, DrSc.