Číslo 1 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

26 ze společnosti životní jubilea úmrtí ze společnosti 27
a jako docent. V roce 1972 se
stal přednostou Rehabilitačního
oddělení Všeobecné fakultní
nemocnice a krajským odborníkem
rehabilitace pro Prahu.
V roce 1982 byla založena
Katedra rehabilitačního lékařství
a profesor Pfeiffer dostal
budovu na Albertově č. 7, dříve
Balneologický ústav. V roce
1986 obhájil Jan velký doktorát
a téhož roku byl jmenován profesorem.
V tomtéž roce, v listopadu,
vznikla Klinika rehabilitačního
lékařství.
Poprvé jsem se setkala
s asistentem Pfeifferem v roce
1974 jako studentka 4. ročníku
Fakulty všeobecného lékařství
na letní praxi studentů
ve Varně, kde nás Jan měl jako
pedagogický dozor na starosti.
V pátém ročníku jsem začala
pracovat na neurologické klinice
jako pomocná vědecká síla.
Pracovala jsem na rehabilitaci
pod vedením Jana i na jeho
doktorské práci. Na neurologické
klinice jsem pracovala až
do ukončení studia.
Když jsem se v roce 1984
vrátila z dvouletého pobytu s rodinou
v Africe, Jan vypsal konkurz
na lékařské místo na nově
vzniklou Katedru rehabilitačního
lékařství a na Rehabilitační
oddělení Všeobecné fakultní
nemocnice. Tento konkurz jsem
vyhrála. Nastoupila jsem v roce
1985. Od té doby pracuji pod
laskavým vedením a přátelstvím
Jana. Považuji se za jeho žákyni,
pod jeho vedením jsem se
účastnila v roce 1992 založení
WHO Collaborating Center Rehabilitation
for All a spolupracovala
jsem na vzniku Mezinárodní
klasifikace funkčních schopností,
disability a zdraví (International
Classification of Functioning,
Disability and Health – ICF).
Profesor Pfeiffer zastupoval
ČR při přípravě a revizi nové klasifikace
v Haagu. Později jsem
v této skupině začala pracovat
i já. Prostřednictvím Ministerstva
zdravotnictví ČR Jan jako první
spoluautor vydal v roce 1997
příručku „Činnost center rehabilitace“,
jež je koncipována již
podle tohoto pojetí klasifikace.
Jan založil již na počátku své
práce jednoduchou tréninkovou
místnost pro nácvik denních
činností, která se postupně
rozrostla na další bezbariérové
prostory, koupelny, sprchy
a toalety. Vytvořil první ergoterapeutické
dílny, řada z nich
je dnes na klinice velice dobře
vybavených (například dílna
keramická, dřevařská, textilní,
administrativní či zahradnická).
Původní bariérovou budovu
jsme postupně přestavěli
na bezbariérové prostředí včetně
výukových prostor. Rozšiřovala
se výuka mediků, zahájili
jsme výuku bakalářských oborů
ergoterapie a později fyzioterapie
a nyní jsme podali akreditaci
magisterského vzdělání v ergoterapii
a fyzioterapii.
Jan má tři děti, osm vnuků
a sedm pravnoučat (jedno je
na cestě). Dcera Arna je zubní
lékařkou, Dorka etnoložkou
a syn Jan psychiatrem. Myslím
si, že jeho čtvrtým dítětem je
již výše zmíněná Mezinárodní
klasifikace funkčních schopností,
disability a zdraví.
Na základě jednání mezi
Ministerstvem práce a sociálních
věcí ČR a Ministerstvem
zdravotnictví ČR, uskutečněného
dne 1. června 1999, byla
ustavena mezirezortní pracovní
skupina, jejímž úkolem bylo
navrhnout koncepci systému
rehabilitace v České republice
a připravit zákon o rehabilitaci,
což představuje Janovo
Založil jednoduchou tréninkovou místnost
pro nácvik denních činností, která se postupně
rozrostla na další bezbariérové prostory,
koupelny, sprchy a toalety.
velké celoživotní dílo. Zákon
o koordinované rehabilitaci se
dodnes připravuje na MPSV,
nevíme však, kdy bude přijat.
Ráda jsem s Janem jezdila
na kongresy a semináře. Cestou
na místa konání jsem zjišťovala,
jaké má Jan rozsáhlé znalosti
z oblasti přírodovědy – poznávání
ptáků, květin, stromů,
z historie a samozřejmě znalosti
odborné. Na konferencích
byl vždy středem pozornosti,
bylo vidět, že si ho kolegové
váží a mají ho rádi. Chová se
laskavě k pacientům, studentům
i ke kolegům a nikdy mu není
zatěžko akutně převzít výuku
nebo ordinaci. Na rehabilitační
konferenci, která se každý pátek
koná na naší klinice, se vždy těšíme
na jeho odborné připomínky
a rady. Neustále publikuje,
vzdělává se. Naučil se pracovat
s počítačem, denně ho používá,
ač se k němu staví jako k „laskavému
nepříteli“.
Závěrem bych si dovolila
označit Jana za otce moderní
rehabilitace v ČR.
Je mi velkou ctí a každodenní
radostí s ním stále
spolupracovat.
doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.
(studentka, podřízená,
spolupracovnice, nadřízená)
smuteční
oznámení
Vzpomínka na profesora
MUDr. Jaroslava Páva, DrSc.
Dne 26. ledna 2013 jsme si
připomněli 90. nedožitých
narozenin pana profesora
MUDr. Jaroslava Páva, DrSc.,
předního českého diabetologa
a dlouholetého zaměstnance III.
interní kliniky 1. lékařské fakulty
UK a Všeobecné fakultní nemocnice
v Praze.
Na III. interní kliniku nastoupil
v roce 1961. Intenzivně rozvíjel
nejen činnost léčebně-preventivní,
ale i vědecko-výzkumnou
a pedagogickou. V roce 1968 se
habilitoval prací „K otázce vztahu
mezi metabolismem glycidů
a tuků“, v roce 1985 byl jmenován
profesorem pro obor vnitřní
nemoci. Od roku 1966 jako člen
výboru České diabetologické
společnosti prosazoval moderní
směry v diagnostice a terapii diabetu.
V roce 1990 byl jednomyslně
zvolen předsedou této odborné
společnosti, čímž její členové
jasně ocenili jeho význam pro
českou diabetologii. Dále se aktivně
podílel jako místopředseda
Spolku lékařů českých v Praze
na organizování jeho činnosti. Byl
vyznamenán řadou cen České
lékařské společnosti.
Profesor Páv byl především
zkušeným, široce vzdělaným
internistou. Svým postojem zůstával
příkladem medikům, které
na klinice vychovával v medicínském
myšlení. Věnoval se
intenzivně pedagogické činnosti
na úrovni pregraduální i postgraduální.
Vyvrcholením jeho
didaktické práce v diabetologii
se stala jeho monografie „Klinická
diabetologie“. Stál u zrodu
prvního stanovení koncentrace
inzulínu v krvi v Československu
a to v Laboratoři pro endokrinologii
a metabolismus III. interní
kliniky. Vedle ryze odborných
článků jsou s jeho jménem spjaty
základy dietoterapie. Jeho monografie
se staly zdrojem informací
pro početné řady diabetiků, jimž
pomohly pochopit význam dietního
režimu v jejich životě.
Profesor Páv založil na III.
interní klinice diabetologickou
školu, jež vychází z širokého
pojetí interny, na niž navazuje
diabetologie jako obor, vyžadující
hlubokou znalost biochemických
a fyziologických zákonitostí
a vztahů.
Profesor Jaroslav Páv byl
člověkem vzácných charakterových
vlastností. Vždy si
zachoval svůj zásadový a přitom
vysoce humánní postoj,
jímž znamenal oporu lékařského
kolektivu i v dobách, kdy se podobné
vlastnosti nepovažovaly
za příliš moderní. Není proto
náhodou, že se po roce 1989
stal předsedou Etické komise
nemocnice a fakulty. Stal se
váženou a uznávanou osobností
na svém pracovišti i v celé naší
odborné diabetologické a internistické
společnosti.
prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc.,
MBA, vedoucí Diabetologického
centra III. interní kliniky VFN
a 1. LF UK