REVITALIZACE ANTROPOGENNĚ POSTIŽENÉ KRAJINY V ...

konec 20.
stol.
začátek
21. stol.
produkce i nové vlastnické vztahy k půdě dávají pro komplexní řešení územních celků novou
dimenzi, kde jsou preferovány environmentální funkce což umožňuje, vznik ekologicky hodnotných
území.
pro obnovu území je charakteristická preference koncepce krajinně ekologické obnovy
velkoplošných území. Cílem rekultivačních činností je dosažení žádoucí úrovně biodiverzity
velkých územních celků navazujících na přírodní prostředí v území, která nebyla hornickou činností
postižena.
nastává další trend v souvislosti s finanční podporou státu a EU (Směrnice k řešení ekologických
zátěží v rámci odstraňování starých ekologický škod vzniklých před privatizací hnědouhelných
těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji, Regionální operační program soudržnosti
NUTS II Severozápad), je snaha o návrat člověka do krajiny a je připravována resocializace území.
Další koncepce rekultivací v severních Čechách předpokládá:
rekultivační práce budou probíhat:
• ve velkých územních celcích (sanace a rekultivace velkých zbytkových jam)
• v dlouhodobé perspektivě a v souladu s legislativními normami
• v souvislostech s aktivitami
– ekologickými
– sociálně ekonomickými aktivitami (resocializace – využití rekultivované krajiny
člověkem)
Volbu způsobu rekultivace ovlivňují:
Faktory ekologické mezi které řadíme jednotlivé složky životního prostředí (litosféra,
atmosféra, hydrosféra, pedosféra, biosféra) a geografickou polohu.
Významné jsou i faktory sociálně-ekonomické např. prostor pro průmyslové aktivity,
zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, ale i obytný prostor, technická infrastruktura
a prostor pro využití volného času, zejména pro sport.
Základem je však vždy nově vytvořená morfologie území, která je konečným
produktem báňské činnosti.
Požadavky na rekultivovanou krajinu:
Obnovovaná krajina by měla být:
• ekologicky vyvážená
• zdravotně a hygienicky nezávadná
• efektivně i potenciálně produktivní
• esteticky a rekreačně působivá
• směrována ke koncepci pestré krajinné struktury
• využitelná pro další rozvoj území
2.4 Radiační a tepelný režim na výsypkách
Problematikou půdních režimů v krajině ve vazbě na fungování ekosystémů se podrobně
zabývá kapitola osmá. V této podkapitole je pozornost zaměřena na výsypky z hlediska jejich
radiačního a tepelného režimu.
Sluneční záření se na povrchu Země rozděluje na tyto hlavní toky:
• odraz
• zjevné teplo
• latentní teplo výparu
• tok tepla do půdy
• poměrně méně energie se využívá ještě fotosyntézou (primární produkce) a na ohřev vegetace.
27