ŘÍZENÍ VÝROBY - Katedra oděvnictví

Technická univerzita Liberec – Fakulta textilní 

Katedra oděvnictví 

Řízení výroby 

Ing. Machátová Anežka 

Liberec 2008

Obsah: 

1. Definice výroby 

- Teorie výroby 

- Vstupy a zdroje 

- Výstupy, výrobky, vedlejší produkty 

- Vnější okolí 

- Cíle řízení výroby 

2. Plánování výrobního procesu 

- Plánovací období 

- Druhy plánů 

3. Charakteristiky výrobního procesu 

- Vztah ke konečnému výrobku 

- Vynakládání lidské práce 

- Změna zpracovávaného předmětu 

- Opakovanost konečných výrobků 

- Časový průběh výrobního procesu 

- Organizace výroby a organizace práce 

4. Členění výrobního procesu 

- Věcné členění 

- Časové členění 

- Prostorové členění 

5. Operativní řízení výroby 

- Operativní plánování 

- Dispečerské řízení 

- Operativní evidence 

- Změnové a odchylkové řízení 

6. Řízení zásob, logistika 

- Oblasti logistiky 

- Řízení zásob, normování zásob 

- Zásoby rozpracované výroby 

7. Legislativní požadavky na výrobu 

- Bezpečnost práce 

- Ochrana zdraví 

- Požární ochrana 

8. Ekologické požadavky na výrobu 

Nakládání s odpady 

- Nakládání s obaly 

- Ochrana ovzduší a vod 

- Nakládání s chemickými látkami 

9. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 

- Psychická zátěž v pracovním procesu 

- Bezpečný podnik 

- Hodnocení rizik 

- Prevence zdraví na pracovišti 

10. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení 

- Údržba a údržbářské systémy 

- Hospodaření s výrobním zařízením 

11. Řízení jakosti 

- Definice jakosti 

- Řízení jakosti v nákupu, v přípravě výroby, ve 

výrobě 

- Technická kontrola výroby 

- Normalizace a normy ISO 

12. Počítačové programy v řízení výroby 

- Definice informačního systému 

- Přínosy zavedení IS 

- Základní soubory informací a informační toky v 

řízení výroby

1. Definice výroby jako transformačního procesu 

1.1. Teorie výroby 

Základní ekonomické otázky: 

- co (jaké statky, kolik, kdy) 

- jak (kdo, jaké vstupy, jakým technologickým postupem) 

- pro koho (který zákazník, způsob distribuce) 

Charakteristika výroby z hlediska: 

1. Technického 

2. Ekonomického 

3. Řízení


Poptávka Vstupy a zdroje Výroba Výstupy 

Přímé výrobky 

Řízení 

Vedlejší produkty 

Vnější okolí


1.2. Vstupy a zdroje 

Vstupem do výroby je surovina, vstupem do služeb je 

zákazník 

Zdroje mají různou podobu: 

- zařízení 

- práce 

- materiál 

- informace 

- kapitál (v řízení výroby není vstupem)


1.3. Výstupy, výrobky, vedlejší produkty 

Výstupem jsou: 

- výrobky 

- obsloužený zákazník 

- služba pro zákazníka 

- informace povinné i nepovinné 

Vedlejší produkty: 

- využívané 

- nežádoucí


1.4. Vnější okolí 

Vnější okolí je hrozbou i příležitostí: 

- konkurence 

- organizace ekonomiky 

- mechanismy řízení 

Poptávka přichází z vnějšího okolí a zásadně ovlivňuje 

výrobu, vývoj cen má vliv na poptávku.


1.5. Cíle řízení výroby 

Řízení výroby je manažerská aktivita a člení se na funkce: 

- plánování 

- organizování 

- přikazování 

- koordinace 

- kontrola. 

Základní cíle řízení výroby: 

nabídka výrobků a služeb, výrobkové a technologické inovace, 

vysoká pružnost výroby, optimalizace spotřeby zdrojů a vstupů, 

zkrácení průběžných dob přípravy výroby a vlastní výroby, snižování 

zásob, spolehlivost a provozuschopnost výrobního zařízení, rozbor 

a zlepšování metod a postupů ve výrobě, snižování nákladů a 

zvyšování konkurenceschopnosti podniku, humanizace práce.


Tradiční přístupy v řízení výroby: 

- Projektování a zdokonalování výrobních metod: 

- měření a propočty spotřeby práce 

- rozbory výrobních procesů 

- kontrola jakosti 

- operativní řízení výroby 

- rozbory a regulace nákladů u všech vstupů a výstupů 

Úkol: 

Uveďte min. 3 příklady transformačních procesů, včetně vstupů, zdrojů, 

výstupů, popř. vedlejších produktů z různých oborů lidské činnosti 

(např. výroba běžného produktu denní spotřeby nebo služba, se 

kterou se nejčastěji setkáváte apod.)


2.1. Plánovací období 

Plánování a realizace výrobních rozhodnutí zahrnuje různě 

dlouhá časová období: 

- dlouhé období –lze měnit všechny fixní a variabilní 

faktory 

- krátké období –lze přizpůsobit variabilní vstupy, nelze 

měnit fixní (budovy, výrobní zařízení) 

- velmi krátké období – nelze provádět žádné zásadní 

změny ve výrobě


2.2. Druhy plánů 

1. Podle úrovně rozhodovacího procesu: 

- strategické 

- taktické 

- operativní 

2. Podle míry dynamičnosti 

- stabilní 

- posuvné 

3. Podle stránek plánovacích procesů 

- naturální 

- hodnotové 

4. Podle hlediska šíře záběru jednotlivých typů plánů 

- globální 

- dílčí 

Úkol: 

Představte si podnik s nepříliš složitou výrobou a nepříliš složitým sortimentem 

a odhadněte jejich strategický, taktický a operativní plán.

2. Plánování výrobního procesu – cvičení 

2.1 Analýzy, výběr strategie podle výsledku analýzy 

Aby bylo možno sestavit správně plán, je bezpodmínečně nutné 

zhodnotit současnou situaci. Analýza odpovídá na otázku, jaký je 

současný stav organizace, jaké má příležitosti a co ji ohrožuje. 

2.1.1 Druhy analýz 

a) Analýza segmentace trhu 

b) Analýza struktury konkurence (5 konkurenčních sil) 

c) Analýza PEST 

d) Analýza zdrojů 

e) Analýza SWOT 

Početné vnější příležitosti 

II. 

Kritické interní nedostatky W S Podstatné interní přednosti 

O 

I. 

III. 

IV. 

T 

Převládající vnější hrozby



2.1.2 Techniky strategického plánování 

Topmanažeři formulují cíle organizace a propojují je s jejím okolím. To, 

jak cíle dosáhnout, určuje strategický plán organizace. Podkladem 

je analýza, která umožní zhodnotit stávající situaci a zvolit vhodnou 

strategii, jak dosáhnout plánovaných cílů. 

Strategie musí být v souladu s organizačními činnostmi a organizační 

strukturou. 

Plnění plánu musí být soustavně monitorováno a v případě zjištěných 

rozdílů je nutné přijmout nápravná opatření.



2.1.3 Výběr strategie 

Výběr strategie může být proveden až po provedení hodnocení okolního 

prostředí a interních organizačních činností a vytýčení cílů. Čtyři základní typy: 

expanze omezení stabilizace kombinace 

výrobky 

Připojit nové 

výrobky 

Nalézt nové 

využití 

Opustit staré 

výrobky 

Utlumit rozvoj 

výrobků 

Udržet 

Uskutečnit změny, 

zlepšit jakost 

Opustit staré a 

přidat nové 

trhy 

Nalézt nová 

teritoria 

Proniknout na trhy 

Opustit distribuční 

kanály 

Snížit podíl na 

trhu 

Udržet 

Chránit podíl na 

trhu, zaměřit se 

na výklenky 

Opustit staré 

zákazníky, 

současně hledat 

nové 

funkce 

Urychlit vertikální 

integraci 

Zvýšit kapacitu 

Stát se „zajatou 

firmou“ 

Omezit vývoj a 

výzkum 

Udržet 

Zlepšit efektivitu 

výroby 

Zvýšit kapacitu a 

zlepšit efektivitu



Ze čtyř základních druhů jsou odvozeny další konkrétnější strategie: 

- koncentrace 

- rozvoj trhu 

- rozvoj výrobku 

- inovace 

- horizontální integrace 

- vertikální integrace 

- joint venture 

- soustředěná diverzifikace 

- složená diverzifikace 

- redukce 

- rozdělení 

- likvidace.



Analýza SWOT ukazuje, jak vybrat nejvhodnější strategii podle pozice 

organizace v kvadrantu: 

O 

II. 

Vertikální integrace, 

složená diverzifikace 

I. 

Koncentrace, rozvoj trhu, 

rozvoj výrobku, inovace 

W 

S 

III. 

Redukce, rozdělení, 

likvidace 

IV. 

Horizontální integrace, 

soustředěná diverzifikace, 

joint venture 

T


2.2. Techniky prognózování, rozhodovací matice 

2.2.1 Techniky prognózování 

Techniky prognózování zahrnují statistické a subjektivní techniky. 

Statistické techniky vycházejí z předpokladu, že budoucnost bude 

odpovídat předcházejícímu vývoji: 

- Analýzy trendů a cyklů – projektované trendy mají základní podobu 

tří křivek: 

a) lineární trend b) exponenciální trend c) S - křivka



Subjektivní techniky jsou založeny na osobním mínění a intuici: 

- subjektivní odhad pravděpodobnosti 

- delfská technika 

- hodnocení prodejci.



2.2.2 Rozhodovací matice 

Rozhodovací matice je jednoduchá technika, která poměrně objektivně pomůže 

vyhodnotit několik variant řešení určitého problému. Do tabulky se sestaví varianty 

řešení (max. 5-6) a kriteria požadovaných vlastností (max. 5-7). Každé kritérium je 

ohodnoceno body, např. 1až 5, 1 – nejhorší vlastnost, 5 – nejlepší. Nejlepší 

varianta je ta, která má nejlepší skóre. 

Varianta 1 Varianta 2 Varianta 3 Varianta 4 

Kriterium 1 

Kriterium 2 

Kriterium 3 

Kriterium 4 

Kriterium 5 

součet



Párové srovnávání (váhy) je technika, která umožní sestavit pořadí významnosti jednotlivých kriterií. 

Sestaví se tabulka všech kriterií (pokud je kriterií víc než 7, stává se matice nepřehlednou) a každé 

kritérium se srovnává s každým a určuje se významnější, nejméně významné se do matice 

nezařadí. 

K 1 

K 1 K 2 K 3 K 4 K 5 K 6 K 7 K 8 

K 2 

X 

K 3 X X 

K 4 X X X 

K 5 X X X X 

K 6 X X X X X 

K 7 X X X X X X 

K 8 X X X X X X X


3.1. Vztah ke konečnému výrobku 

Z hlediska vztahu ke konečnému výrobku se výrobní proces člení: 

- hlavní výrobní proces 

- pomocné výrobní procesy 

- vedlejší výrobní procesy 

- obslužné procesy. 

3.2. Vynakládání lidské práce 

a) Pracovní proces: 

- ruční 

- strojně-ruční 

- strojní 

b) Nepracovní procesy: 

- automatické 

- přírodní


Schéma pracovního procesu 

Úkol 

Pracovník 

Výkonný stroj - 

nástroj 

Znalosti a 

zkušenosti 

pracovníka 

Pracovní program 

(postupy, výkresy, předpisy) 

Výsledek 

pozorování 

(měření, 

kontroly) 

Pracovní 

předmět 

Pozorování – 

kontrolní přístroj 

Výrobek


Příklad pracovního procesu: 

Příklad Přeprava materiálu Šití oděvů 

Úkol 

Přepravit materiál z A do B v daném 

čase 

Ušití určité operace 

Pracovník Řidič automobilu Šička, krejčí 

Výkonný nástroj Nákladní automobil Šicí stroj 

Předmět práce Přepravovaný materiál Polotovar, rozpracovaný výrobek 

Výrobek, výkon 

Pozorovací přístroj 

Pracovní program 

Přeprava materiálu na danou 

vzdálenost 

Panel řidiče, hodiny, km 

Dán ovládacím systémem 

automobilu, pracovním postupem, 

dopravními předpisy 

Zhotovení operace 

Kontrola operace 

Technologický postup, pracovní 

předpis, výrobní postup


Schéma automatického procesu: 

Materiál Energie Úkol 

Pracovník 

Uvedení 

stroje do 

chodu 

Sledování 

výsledku 

pracovníkem 

Sledování 

činnosti 

stroje 

Automatický stroj 

Předmět práce 

Pracovní 

program stroje 

Kontrola 

výsledku 

činnosti 

stroje 

Výrobek


3.3. Změna zpracovávaného předmětu 

Z hlediska změny zpracovávaného předmětu se výrobní procesy rozlišují: 

a) Procesy technologické 

- mechanicko-fyzikální 

- chemické 

b) Procesy netechnologické 

3.4. Opakovanost konečných výrobků 

Z hlediska opakovanosti konečných výrobků se rozlišují typy výroby: 

a) kusová, zakázková výroba 

b) sériová výroba, zadává se v dávkách 

c) hromadná výroba


Srovnání charakteristických znaků u jednotlivých typů výrob: 

Charakteristický znak 

Typ výroby 

Kusová 

Sériová 

Hromadná 

Malosériová Středněsériová Velkosériová 

Opakovanost 

Žádná nebo 

malá v 

nepravidelných 

intervalech 

Výrobní série se opakují 

S menší pravidelností 

S větší pravidelností 

Výroba se 

opakuje delší 

dobu bez 

přerušení 

Počet druhů výrobků 

Velký 

Nevelký 

Nevelký 

Malý 

Množství vyráběných 

výrobků 

Nevelké 

Různě velké od 

desítek kusů 

Různě velké do tisíců kusů 

Velmi značné 

Stroje 

Většinou univerzální 

(zřídka specializované) 

Častěji běžné než 

specializované 

Většinou speciální a výkonné 

Nástroje a přípravky 

Univerzální 

Zřídka speciální Většinou speciální Téměř jen speciální Vždy speciální 

Organizace výroby 

Technologická 

Předmětná 

Průběžná doba 

Nejdelší 

Delší až středně 

dlouhá 

Středně dlouhá Krátká Nejkratší 

Kvalifikace pracovníků 

Všestrannost a 

přizpůsobivost 

Určitá specializace Specializace Bez nároků u 

obsluhy, 

vysoká u 

mechaniků


3.5. Časový průběh výrobního procesu 

Z hlediska časového průběhu má každý výrobní proces etapu předvýrobní, výrobní a 

odbytovou, každá etapa má fáze: 

a) Předvýrobní etapa 

- průzkum trhu 

- vývojové práce 

- konstrukční příprava výroby 

- technologická příprava výroby 

- ekonomická příprava výroby 

- ostatní práce 

b) Výrobní etapa 

- předzhotovující 

- zhotovující 

- dohotovující 

c) Odbytová etapa 

- skladování 

- distribuce a prodej 

- marketingový průzkum


Schéma časového průběhu výrobního procesu


3.6. Organizace výroby a organizace práce 

Je to uspořádání činností výrobního procesu tak, aby výroba byla 

efektivní a hospodárná. 

V organizaci výroby se jedná o: 

- rozčlenění výrobního procesu na části a složky a vymezení vztahů 

mezi těmito složkami, 

- roztřídění pracovních prostředků (strojů) do skupin, uspořádání 

jejich pracovního režimu a systému obsluhy, 

- uspořádání postupu rozpracovaného výrobku výrobním procesem. 

Organizace práce je: 

- uspořádání na pracovištích, 

- rozmístění pracovníků, určení jejich pracovní náplně, pravomoci, 

odpovědnosti a vztahů k ostatním pracovníkům i ke strojům, 

- vytvoření systému operativního řízení výroby.


4.1. Věcné členění 

Operace, úkony, pohyby –důležité při studiu racionalizace práce a 

normování práce. 

Operace je nejjednodušší a základní složkou výrobního procesu, je to 

účelná činnost, při které dochází ke změně pracovního předmětu, 

materiálu. Operaci provádí jeden pracovník nebo skupina 

pracovníků na jednom pracovišti. Operace se dále člení na úkony a 

pohyby. 

Úkol: 

Zvolte si nějakou vám známou operaci a čleňte ji na úkony a pohyby.


4.2. Časové členění 

4.2.1. Stroje a zařízení 

Slouží pro určení spotřeby času výrobního zařízení. Rozlišujeme 

provoz nepřetržitý – kontinuální a přetržitý – diskontinuální. 

Celkový čas použití pracovních prostředků 

Čas činnosti 

Čas nečinnosti 

Čas 

výrobního 

chodu 

Čas 

nevýrobní - 

klid 

Doba nepracovní 

Doba oprav 

Technologické 

operace 

Seřízení a 

úpravy stroje 

Dny 

pracovního 

klidu 

Plánovaných 

Neplánovaných 

a havarijních 

Strojněruční 

Strojní 

Automatické

4. Členění výrobního procesu – časové členění 

4.2.2. Výrobek 

Průběžná doba výroby je čas, za který projde výrobek celým výrobním 

procesem včetně času na přípravu výroby a času expedice. 

Výrobní cyklus je doba od zahájení první výrobní operace do odvedení 

hotového výrobku na sklad. Je to součet jednotlivých 

technologických i netechnologických operací a časů přestávek a 

přerušení mezi operacemi, je část průběžné doby. 

Předložení požadavku 

Příprava 

výroby 

Výrobní cyklus 

Čas technologických 

operací 

Čas 

netechnolog. 

operací 

Čas 

přestávek 

Expedice 

Průběžná doba výroby

4. Členění výrobního procesu – časové členění 

4.2.3. Pracovní síla 

Z hlediska pracovní síly se sleduje fond pracovní doby a jeho využití. 

Celkový pracovní čas (čas směny) 

Čas nutný 

(normovatelný) 

Čas zbytečný 

(nenormovatelný) 

Čas práce 

Čas přestávek 

Osobní 

ztráty 

Technickoorganizační 

ztráty 

Ztráty z vyšší 

moci 

jednotkové 

Obecně 

nutných 

Podmíněně 

nutných 

Ztráty 

čekáním 

Ztráty 

víceprací 

dávkové 

Na oddech 

Na přirozené 

potřeby 

Na svačinu 

směnové


4.3. Prostorové členění 

Základní částí výrobního procesu je prostor, který je vymezený, 

vybavený, uspořádaný, probíhá na něm jedna operace nebo několik 

operací na sebe navazujících – je to pracoviště. Prostorové 

uspořádání řeší instalaci strojů tak, aby technologické operace na 

sebe navazovaly. Rozlišují se dvě základní uspořádání: 

technologické a předmětné. V praxi se oba způsoby kombinují. 

4.3.1. Technologické uspořádání pracovišť 

Technologicky příbuzná zařízení jsou seskupena do jedné jednotky 

(dílny). Každý výrobek prochází jednotlivými pracovišti vlastní 

cestou. Dopravní cesty se mohou křížit, průběžná doba je dlouhá, 

rozpracovanost je velká, přehlednost a sladěnost malá. Vhodné pro 

výrobu s malou opakovaností nebo pro technologicky jednotné dílny.

4. Členění výrobního procesu – prostorové členění 

4.3.2. Předmětné uspořádání pracovišť 

Pracoviště jsou uspořádána v technologické návaznosti, výrobek prochází 

postupně jedním směrem a nejkratší cestou – proudová výroba. Použití v 

sériové a hromadné výrobě. 

Proudové linky mohou být: 

- nepřetržité, výrobek postupuje plynule z jednoho pracoviště na druhé, 

operace jsou časově sladěné, linky jsou synchronizované. 

- přetržité, operace nejsou synchronizované, výrobky postupují v dávkách, 

mezi pracovišti jsou mezioperační zásoby pro vyrovnání časových rozdílů 

operací. 

Dávka je množství výrobků, které jsou současně zadávány nebo odváděny. Na 

dávku se vydává společně výchozí materiál, jako celek je evidována. 

Výrobky jednoho provedení ve více dávkách tvoří sérii. Vyšší dávka snižuje 

náklady, zvyšuje produktivitu práce, zjednodušuje operativní řízení. 

Negativní vliv má na náklady skladování, prodlužuje se průběžná doba 

výroby, váže kapitál a plochy.


Postup výrobku výrobou (jednotlivými pracovišti) - je nutno co nejvíce 

zkracovat délku výrobního cyklu a to: 

- zvyšováním nepřetržitosti provozu 

- synchronizací operací, tj. zvyšováním rytmičnosti výroby 

- zvyšováním souběžnosti, paralelnosti průběhu operací 

- zvyšováním opakovanosti operací. 

Rozlišují se: 

a) Postupný průběh, každá následující operace začíná až po skončení 

předcházející 

Pracoviště a 

operace 

1 

2 

3 

Výrobní dávka 

1. 2. 3.kus 

1. 2. 3. 

1. 2. 3. 

4 

1. 2. 3. 

Délka výrobního cyklu


b) Souběžný průběh, jde o maximální paralelnost, každý kus v dávce 

je předán na další pracoviště ihned po skončení operace na 

předcházejícím pracovišti. Čas se zkrátí na polovinu. Průběh je 

plně synchronizovaný. 

Pracoviště a operace 

3 

1 

2 


1. 2. 3. 

1. 2. 3. 

1. 2. 3. 

4 

1. 2. 3. 



c) Souběžný průběh nesynchronizovaný - operace nejsou stejně 

dlouhé, na některých pracovištích dochází k prostojům, na jiných 

se tvoří fronty. Délka výrobního cyklu je ovlivněna nejdelšími 

operacemi. 

Pracoviště 

a operace 

1 

2 


1. 2. 3. 

1. 2. 3. 

A … čas operace na pracovišti 1 

B … čas operace na pracovišti 2 

C … čas operace na pracovišti 3 

D … čas operace na pracovišti 4 

3 

1. 2. 3. 

4 

1.kus 2.kus 3.kus 

A 

B 

C 

D 


4. Výrobní výpočty 

Při organizaci postupu výrobku jsou nutné výrobní výpočty. Zjišťujeme 

tak další charakteristiky výrobního procesu, které lze vyjádřit 

numericky. 

4.1. Kapacita výroby 

Vyjadřuje maximální množství výrobků, které může výrobní jednotka 

(stroj, dílna, podnik) vyrobit za určité období (hodinu, den, rok). Je 

ovlivňována: 

- výrobním zařízením 

- časovým fondem 

- kapacitními normami 

- druhem výrobků. 

Vk … výrobní kapacita 

Fv č 

VK = = 

N č 

Q 

t 

Fvč …fond výrobního času 

Nč … normočas výrobku, pracnost 

Q … objem výroby, množství výrobků 

t … čas, za který má být (nebo je) objem 

výroby vyrobený

4. Výrobní výpočty – kapacita výroby 

Příklad 1. 

Fond výrobního času dílny je 400 hodin za den, pracnost výrobku je 30 minut. Určete 

denní výrobní kapacitu dílny. (800) 

Příklad 2. 

Plánované množství výrobků je 350 000 kusů. Využitelný časový fond je 2 000 hodin. 

Určete hodinovou výrobní kapacitu.(175) 

Pro přesnější výpočty je nutno uvažovat s plněním výkonových norem a se 

zvyšováním produktivity práce: 

VK = 

Příklad 3. 

Fvč 

Nč 

x plnění výkonových norem x zvyšování produktivity práce 

Využitelný časový fond výrobního zařízení je 6 000 hodin za rok, norma pracnosti 1 

výrobku, které se na zařízení vyrábí, je 45 minut. Norma je plněna na 110%, plánuje se 

růst produktivity práce 5%. Jaká bude výrobní kapacita zařízení(9240)

4. Výrobní výpočty – výrobní kapacita 

4.1.1. Využití výrobní kapacity 

Je vztah mezi skutečným objemem výroby a výrobní kapacitou, uvádí 

se v procentech, nebývá 100%, podnik má vždy rezervy. 

Qs 

VVK = x100 [%] 

VK 

Příklad 4. 

VVK … využití výrobní kapacity 

Qs … skutečný objem výroby 

VK … výrobní kapacita 

Kapacita tkalcovských stavů je 550 000 m tkaniny za měsíc. Skutečný objem výroby 

byl 520 000 m. Určete využití výrobní kapacity.(94,5) 

4.1.2. Ukazatel směnnosti 

Vyjadřuje, jak dlouho bylo strojní zařízení v provozu během dne. 

Us = 

Foc 

Foh 

Us … ukazatel směnnosti 

Foc … celkový počet odpracovaných hodin v měsíci (fond 

pracovních hodin celkem) 

Foh … počet hodin odpracovaných v hlavní směně


4.2 Produktivita práce 

Je účinnost vynakládané práce. Vyjadřuje se množstvím produkce 

vyrobené jedním pracovníkem za určitou dobu nebo pracovní dobou 

vynaloženou na určité množství výrobků. Čím kratší doba je 

zapotřebí, tím je úroveň produktivity práce vyšší. 

Vliv: úroveň techniky a technologie, úroveň zavádění vědeckotechnických 

poznatků do výroby,kvalifikace pracovníků a jejich 

iniciativa. 

Růst umožní snižovat vlastní náklady a ceny, zvyšovat mzdy a objem 

výroby. 

Měření: 

a) Přímý způsob k posouzení produktivity za celý podnik 

PP = 

Q 

t 

(množství výrobků za časovou jednotku) 

PP … produktivita práce 

Q … objem výroby 

t …. vynaložený pracovní čas

4. Výrobní výpočty – produktivita práce 

b) Nepřímý způsob k vyjádření produktivity u jednotlivých výrobků 

podniku: 

Příklad 1. 

t 

PP = (vynaložený pracovní čas na 1 výrobek) 

Q 

V dílně bylo vyrobeno 9000 výrobků za 1500 hodin. Jaká je hodinová produktivita 

práce (6) 

Příklad 2. 

V provoze strojírenského podniku bylo odpracováno 2500 hodin na 5 velmi složitých 

výrobcích. Určete produktivitu práce. (500)

4. Výrobní výpočty – produktivita práce 

Objem výroby lze vyjádřit v jednotkách: 

- hmotných (kusy, kg, m, …) 

- peněžních 

- práce, v normohodinách (Nh – normočas je předem stanovené 

množství užitečné práce, které má vykonat jeden průměrný dělník, 

je to výkonová norma) 

Příklad 3. 

Určete hodinovou produktivitu práce dělníka, když za 8 hod. směnu provedl operace na 

250 kusech výrobků, cena 1 výrobku je 500 Kč a norma pracnosti 1 operace je 

2 minuty. Určete rovněž plnění výkonové normy. (31,25, 15625, 1,04)


4.3. Plánování počtu pracovníků 

Plán práce je součástí ročního plánu výroby a určuje potřebný počet 

pracovníků k zajištění plánu výroby. Je nutno znát: 

a) výrobní úkol 

b) výkonové normy: norma času, norma množství, norma obsluhy 

c) plánovaný počet pracovních míst pro pomocné, obsluhující a 

ostatní pracovníky 

d) fond pracovní doby dělníka (počet pracovních dní v roce)

4. Výrobní výpočty – plánování počtu pracovníků 

4.3.1. Fond pracovní doby 

Počet dnů v roce 365 

Dny pracovního klidu (soboty, neděle) 104 

Svátky 10 

Počet pracovních dnů v roce 251 

Zákonná dovolená 20 

Odůvodněná absence 10 

Využitelný počet dnů v roce 221 

Délka pracovního dne 

Roční fond pracovní doby 

8 (7,5) hodin 

1768 (1657,5) hodin 

Přesný počet sobot, nedělí a svátků je uveden v pracovním kalendáři na příslušný 

kalendářní rok. Absence je nutno počítat podle skutečnosti v podniku, odhadnout jejich 

vývoj v budoucím období pomůže technika prognózování. 

Úkol: 

Určete fond pracovní doby 1 dělníka na tento kalendářní rok. Použijte pracovní 

kalendář.

4. Výrobní výpočty – plánování počtu pracovníků 

4.3.2. Potřeba pracovníků 

Roční potřeba úkolových dělníků: 

d = 

QxVN 

Fv č 

d … počet dělníků 


VN … výkonová norma 

Fvč … fond výrobního času 1 dělníka 

Příklad 4. 

Podnik má roční plán výroby 750000 kusů výrobků. Souhrnná výkonová norma pro 

1 výrobek je 45 minut. Roční využitelný fond pracovní doby 1 dělníka je 1800 

hodin. Určete průměrný počet dělníků pro splnění ročního úkolu. (313)

Výrobní výpočty – plánování počtu pracovníků 

4.3.3. Absence a fluktuace 

Jsou nepříznivé jevy v podniku, snižují produktivitu práce a ohrožují plnění 

plánovaných úkolů. Na dílnách je pak nutno provádět organizační zásahy, 

aby byla plynulost výroby zajištěna i s menším počtem pracovníků. 

Absence = 

celkový počet hodin zameškaných za období 

celkový počet odpracovaných hodin za období x100 [%] 

Fluktuace je časté střídání pracovníků. Odcházejí kvalifikovaní – zaučení, přicházejí 

noví, kteří se musí zaučit a to způsobuje ztráty jak v kvalitě tak v kvantitě. 

Fluktuace = počet pracovníků, kteří z firmy odešli za období x 100 [%] 

průměrný počet pracovníků ve firmě 

Přesahuje –li absence v podniku 3% a fluktuace 10%, je nutno provést šetření a 

zjistit příčiny.

5. Výrobní takt, rytmus, synchronizace, zatížení pracovního místa 

5.1. Výrobní takt a rytmus 

Jsou veličiny používané v sériové a hromadné výrobě a uvádějí: 

• průměrný čas mezi odvedením dvou po sobě následujících 

výrobků 

• průměrný čas operace na jednom pracovišti 

5.1.1. Výrobní takt 

Tv = 

tv 

Q 

[minuty] 

N č 

Tv = [minuty] 

d 

Tv … výrobní takt 

tv … časový fond za směnu 

Q … objem výroby, množství výrobků, které mají být za směnu vyrobeny 

Nč … normovaný čas výrobku, pracnost 

d … počet dělníků (počet pracovních míst)

5. Výrobní takt 

Příklad 1. 

Určete výrobní takt linky, když fond pracovní doby po odečtu přestávek je 420 minut a za 

směnu se má vyrobit 400 výrobků. (1,05) 

Příklad 2. 

Určete výrobní takt, když normočas výrobku je 55 minut a počet dělníků na dílně je 40. 

(1,4) 

Příklad 3. 

Určete výrobní takt linky, když fond pracovní doby je 7,5 hodiny, přestávka na svačinu 

0,5 hodiny, prostoje zařízení jsou 25 minut. Za směnu je nutno vyrobit minimálně 380 

výrobků. (1,039) 

Příklad 4.

5. Rytmus 

5.1.2. Rytmus 

Na rozdíl od výrobního taktu tento výpočet zahrnuje i ztráty způsobené 

organizačními nedostatky nebo technologickými příčinami. 

r 

tv − ( tzt + tzo) 

= [minuty] 

z 

Q(1 

+ ) 

100 

r … rytmus práce 

tv … časový fond 

tzt … technologické ztráty 

tzo …organizační ztráty 

z … procento zmetkovitosti 

Příklad 5. 

Určete rytmus práce linky, když fond pracovní doby po odečtu přestávek je 430 minut, 

technologické ztráty jsou 45 minut, organizační ztráty 15 minut, zmetkovitost 5%, počet 

výrobků, které je potřeba vyrobit je 300 kusů. (1,175) 

Příklad 6. 

Určete teoretický výrobní takt z předchozího zadání, když nebudete uvažovat ztráty. 

Vysvětlete rozdíl.

5. Počty pracovníků 

5.1.3. Počty pracovníků 

Z výpočtu výrobního taktu, popř. rytmu, lze zjistit počet potřebných pracovníků 

na stanovený objem výroby: 

d = 

QxN č 

tv 

Pro potřeby operativního řízení se často uvažuje s přeplňováním 

výkonových norem, pak platí: 

Příklad 7. 

QxNč 

d = x 100 

tvxpVN 

d … počet dělníků 


Nč… normočas výrobku 

tv … časový fond za směnu 

pVN přeplňování výkonové normy 

Určete potřebný počet pracovníků na výrobní dílnu, když znáte plánovaný objem výroby 120 

kusů za směnu, pracnost výrobku je 35 minut, fond pracovní doby v jedné směně je 8 hodin. 

Určete výrobní takt. (9, 4)

5. Synchronizace 

5.2. Synchronizace operací 

na výrobní lince je sladěnost. Čím víc se trvání jednotlivých operací blíží k 

teoretickému výpočtu výrobního taktu (rytmu), tím je synchronizace lepší. 

5.2.1. Stupeň synchronizace (koeficient) 

je ukazatel úrovně synchronizace. Čím je blíže 1, tím je synchronizace vyšší. 

a) pro výpočet s výrobním taktem platí: 

Ks 

= 

Nč 

Tv 

1...n 

Ks … stupeň (koeficient) synchronizace 

Nč 1..n 

normovaný čas na určitém pracovišti 


r … rytmus práce linky 

b) pro výpočet s rytmem práce linky platí: 

Ks 

= 

Nč 

r 

1...n

5. Synchronizace 

Sladěnost operací na jednotlivých pracovních místech lze vyjádřit 

graficky: 

stupeň 

synchronizace 

Ks=1 

1 2 3 4 5 6 7 pracovní místo 

Příklad 8. 

Určete stupeň synchronizace za sebou následujících pracovních míst, časy operací jsou: 3,2 - 3,1 - 3,8 - 

1,8 - 2,4. Výrobní takt je 3 minuty. (1,07 – 1,03 – 1,27 – 0,6 – 0,8)

5. Zatížení pracovního místa 

5.3. Zatížení pracovního místa 

se zjišťuje výpočtem z výrobního postupu, kde jsou uvedeny normočasy všech 

operací na všech pracovištích linky. Časy operací by měly být časově vyvážené, 

aby tok materiálu byl plynulý. Někdy je nutno určité operace slučovat, aby se 

linka maximálně synchronizovala. Při výpočtu se pak vychází ze součtu 

normočasů na určitém pracovním místě a z výrobního taktu: 

to 

Zp = x100 [%] 

Tv 

Zp … zatížení pracovního místa 

to … součet normočasů operací 

na pracovním místě 


Pracovní zatížení jednoho pracovníka může kolísat od 80 do 120%. Při 

přiřazování operací jednotlivým konkrétním pracovníkům se musí přihlížet k jejich 

kvalifikaci a výkonnosti. Při slučování operací je nutno dbát jejich podobnosti. 

Nesmí se slučovat na jedno pracovní místo např. strojová a ruční práce, jsou to 

různá pracovní místa s různým zařazením.

5. Zatížení pracovního místa 

5.4. Počet pracovníků na pracovní místo 

Při zjištění vysokého pracovního zatížení je nutno zvýšit počet 

pracovníků, přidat strojní zařízení. Pravděpodobně je operace na 

tomto pracovišti časově náročná a vybočuje ze sladěnosti linky. 

Zatížení pracovního místa lze vyjádřit graficky podobně jako stupeň 

synchronizace, ideální zatížení je 100%. 

Příklad 9. 

Zjistěte pracovní zatížení a počet pracovníků ze zadání příkladu 8, graficky znázorněte.

6. Operativní řízení výroby 

6.1. Operativní řízení výroby 

je souhrn činností, které mají za úkol zajistit optimální průběh výroby při 

efektivním využití všech vstupů. Určuje a zabezpečuje co, kdo, kde, kdy a 

jak bude vyrábět. Je to nejnižší úroveň řídícího procesu. Časový horizont je 

krátký. 

Řízení výroby musí řešit problémy, které na vyšších úrovních nemají vliv: 

- změny v požadavcích na objem výroby, sortiment 

- neočekávané poruchy strojního zařízení 

- poruchy v dodávkách médií 

- nemocnost, absence, nedisciplinovanost 

- chyby v technicko-výrobní dokumentaci 

- poruchy v dodávkách materiálu 

V oblasti výroby se setkávají problémy technické, organizační, personální, 

materiálové. Zde se projeví chyby z vyšších úrovní řízení.

6. Operativní řízení 

Systém operativního řízení zahrnuje: 

- operativní plánování 

- vlastní řízení výrobního procesu 

- operativní evidenci 

- změnové a odchylkové řízení 

6.2. Operativní plánování 

Operativní plány navazují na taktické, jsou sestaveny na krátkou dobu, 

upřesňují výrobní úkoly do dílčích úkolů, určuje se objem, sortiment, lhůty a 

místo výroby. 

Dílčí plány zahrnují: 

- plány odbytu (prodeje) 

- plány výroby 

- plány nákupu.


6.2.1. Operativní plán odbytu 

Cílem je sestavit plán odváděné výroby, pro daný časový interval se 

konkrétně stanoví: 

- co vyrobit 

- kolik vyrobit 

- kdy vyrobit 

- kdy expedovat. 

Plán musí být v souladu s kapacitními možnostmi (výrobní, pracovní, 

zajištění materiálu), kapacity musí být využívány, pracovníci 

rovnoměrně zaměstnáváni, náklady snižovány. Časové období je 

z operativních plánů nejdelší – čtvrtletí.


6.2.2. Operativní plán výroby 

určuje kdy, na jakém zařízení a kteří pracovníci budou plán realizovat. 

Předepsáno je: 

- technická dokumentace 

- kvalita 

- využití výrobních kapacit 

- minimalizace zásob 

- zamezení prostojům 

- zamezení ztrátám z nekvalitní produkce. 

Sestavení plánu ovlivňuje: 

- opakovanost výrobku 

- složitostí výrobku 

- počty operací na výrobku 

- speciální zařízení.

6. Operativní řízení – operativní plán výroby 

Pro zpracování operativního plánu je třeba zajistit: 

- plán odbytu 

- technicko – hospodářské normy (spotřeby práce a kapacitní normy) 

- normativy operativního řízení (průběžná doba výroby, velikost výrobní 

dávky, předstih, normy rozpracovaných výrobků, takt a rytmus). 

Termín zadávání a odvádění výrobků je prostřednictvím výrobních příkazů na 

příslušné dílny. 

Plány výroby se zpracovávají na nejkratší období – dekády, týdny, dny, směny.


6.2.3. Operativní plán nákupu (zásobování) 

Stanovuje: 

- druh materiálu 

- dodavatele 

- množství nákupu 

- termín dodání. 

Pro sestavení plánu je nutno znát: 

- celkovou spotřebu jednotlivých položek materiálu na dané období 

- normy zásob jednotlivých druhů materiálu. 

Je třeba sledovat náklady na pořízení, náklady na skladování a náklady 

v případě nedodání. 

Časový horizont nemůže být kratší než měsíc.


6.3. Dispečerské řízení výroby 

Úkolem je komplexně, nepřetržitě a operativně řídit všechny výrobní 

jednotky tak, aby byly splněny plánované úkoly. Dohlíží na realizaci 

operativního plánu výroby, dohlíží na zabezpečení výroby 

materiálem, výrobními pomůckami, na mezioperační manipulaci. 

Preventivně kontrolovat a prověřovat podmínky pro výrobu, aby 

nedocházelo k odchylkám a pokud k nim dojde, rychle je odstranit.


6.4. Operativní evidence 

je soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících dokladů a 

záznamů, které registrují výrobní procesy. 

Zachycují se informace: 

- o vstupu – spotřeba materiálu, energií, lidské práce 

- o rozpracovanosti výroby – přehled o stavu plnění výroby 

- o výstupu – odvádění hotové výroby na sklad hotových výrobků. 

Záznamy jsou vedeny v papírové nebo elektronické podobě. 

Jedná se o průvodky, pracovní lístky, výrobní výkazy, příkazy, výdejky, 

kontrolní a zkušební protokoly, příjemky hotové produkce, expediční 

doklady apod. 

Operativní evidence a její konkrétní podoba se může lišit podnik od 

podniku, doklady mohou mít i jiné názvy, ale zásadní údaje musí 

vždy obsahovat.

6. Operativní řízení – operativní evidence 

Průvodka je vystavena na určitý výrobek či zakázku, používá se v kusové a 

sériové výrobě. Obsahuje: 

- postup zpracování 

- časy operací, skutečně odpracovaný čas 

- materiál, označení, normy spotřeby 

- označení pracovníka 

- vyrobené kusy a jejich shoda či neshoda 

- poznámky o odchylkách. 

Pracovní lístky určují, které operace, kým a kdy budou provedeny, slouží pro 

přehled o rozpracované výrobě a jako podklad pro výpočet mezd. 

Podobnou funkci mají úkolové listy.

6. Operativní řízení – operativní evidence 

Výrobní výkazy zahrnují celkový výrobní úkol určité výrobní jednotky (dílny). 

Určují, co se bude vyrábět (výrobní příkaz) a slouží k evidenci splnění 

úkolu. Obsahují: 

- označení dílny, datum, směnu 

- označení výrobku 

- plán v kusech 

- plán normohodin 

- plán spotřeby materiálu 

- určení výrobního zařízení 

Během výroby se evidují: 

- počet vyrobených kusů 

- odpracované hodiny jednotlivých pracovníků 

- odpracované hodiny strojů 

- spotřebovaný materiál 

- hodnota odvedených výrobků


6.5. Změnové a odchylkové řízení 

probíhá, pokud se v průběhu výroby vyskytnou problémy. 

Změny se provádějí u výrobní dokumentace, norem a kalkulací, mají 

trvalý charakter. 

Odchylky jsou okamžité zásahy do výroby, nemají trvalý charakter a 

jejich příčinou může být např. horší kvalita dodaného materiálu, 

nedodržení technologického postupu apod. O odchylce rozhoduje 

dispečer, mistr nebo technolog (dispečerské řízení).

6. Operativní řízení - cvičení 

6.1. Operativní plánování – lineární programování 

6.1. Lineární programování 

je metoda, která usnadňuje manažerům sestavit optimální výrobní plán. 

Simplexová metoda pomůže sestavit operativní plán v případě, že není 

známo, kolik kterých výrobků může být vyráběno a není známo ani 

výsledné ekonomické kritérium, které závisí na konečném složení 

výrobního programu. Optimalizační postup plní řadu požadavků: 

- optimalizaci využití zdrojů 

- maximální zajištění požadovaného ekonomického ukazatele 

- zachování požadovaných priorit zařazení do plánu. 

Volba rozhodujících zdrojů zjednoduší výpočet, omezí rozšiřování 

výrobního programu. Omezujícími podmínkami jsou např. 

materiálová omezení, úzkoprofilová pracoviště, odbytové možnosti.



Uplatnění ekonomických cílů je zajištěno účelovou (kriteriální) funkcí. 

Je nutno propočítat několik variant při různé účelové funkci a až po 

analýze výsledků rozhodnout o skladbě operativního plánu. Jako 

účelové funkce mohou být použity: 

- maximalizace zisku 

- maximalizace tržeb 

- maximalizace rentability 

- minimalizace nákladů 

- minimalizace pracnosti atp.



Schéma výchozího kroku simplexové metody 

ZDROJE 

KAPACITY 

a) Stroje a zařízení 

b) Pracovníci 

LIMITY 

a) Materiálové 

b) Kooperační 

Odbytové množství 

Kriteriální funkce 

Úkoly 

A B C atd. 

THN výkonové 

THN materiálové 

Horní meze objemu výkonů 

DISPONIBILNÍ MNOŽSTVÍ 

Kapacity pro dané období 

Limity pro dané období 

MAX 

MIN 

Úlohy lze řešit graficky.



Příklad 1. 

Jsou uvedeny normy spotřeby času v Nh pro výrobek A a B na pracovištích I. A II., včetně celkové 

kapacity těchto pracovišť. Jsou uvažována další omezení: výrobku A může být vyrobeno maximálně 

600 kusů, víc je neprodejné, Výrobku B maximálně 5OO kusů. Účelovou funkcí je maximalizace 

tržeb (F 1 

) a maximalizace zisku (F 2 

). Určete nejvýhodnější množství výrobků A (x 1 

) a B (x 2 

). 

Schéma výchozího kroku simplexové metody: 

Ukazatel Výrobek A Výrobek B Kapacita zařízení (Nh) 

Pracnost na zařízení I. (Nh) 4 8 4 800 

Pracnost na zařízení II. (Nh) 2 2 1 600 

Cena (Kč) 200 250 

Zisk (Kč) 24 16 

Matematický model tvoří soustava nerovností:

Soustava nerovností: Grafické řešení simplexové metody: 

4x 

2x 

x 

x 

1 

2 

1 

1 

2 

1 

1 

x , x 

F 

F 

+ 8x 

+ 2x 

≤ 600 

≤ 500 

2 

2 

2 

≥ 0 

= 200 x 

= 24x 

1 

≤ 4800 

≤ 1600 

1 

+ 250 x 

+ 16x 

2 

2 

→ max 

→ max 

x 2 

1200 

1000 

800 

600 

F 2 

opt. 2 

F 1 

3 

4 

400 

200 

opt. 1. 

2 

1 

0 200 400 600 800 1000 1200 x 1



Úkol: 

Podnik plánuje výrobu dvou výrobků A a B. Pro výrobu obou výrobků má smluvně k dispozici od 

dodavatelů tři druhy komponent K1, K2, K3 v kapacitě 40, 60 a 25 tun, které se liší kvalitou a 

nákupní cenou. Při výrobě obou výrobků je nutno dodržovat technologické postupy, které mimo jiné 

určují, jaké procento jednotlivých komponent bude použito při této výrobě. V tabulce je uvedeno 

složení obou výrobků (v tunách na 1 tunu výrobku). Zisk byl vykalkulován na 1 tunu výrobku A 

20 000 Kč a 14 000 Kč na 1 tunu výrobku B. Sestavte matematický model, řešte i graficky. 

Komponenta A B Kapacita (tuny) 

K1 0,5 0,25 40 

K2 0,5 0,5 60 

K3 - 0,25 25


7.1. Bezpečnost práce 

Ústava a listina práv a svobod zajišťuje právo na uspokojivé pracovní podmínky a ochranu 

zdraví při práci.Předcházet úrazům a nemocím z povolání je povinností každého 

manažera nejen legislativně ale i eticky. 

1. Zákonnou povinností zaměstnavatele je zajistit bezpečnost nejen zaměstnanců, ale i 

dalších osob, které se mohou zdržovat na pracovištích se souhlasem 

zaměstnavatele (zákazníci, dodavatelé, brigádníci, exkurze, návštěvy). Zákoník 

práce č. 65/65 Sb. 

2. Zaměstnavatel je povinen nejméně 1x v roce organizovat prověrky bezpečnosti a 

ochrany zdraví při práci, musí znát pracovní rizika a předcházet jim. Musí zajistit 

zaměstnancům školení o právních a jiných předpisech. Pokud nelze rizika naprosto 

vyloučit, musí zaměstnavatel poskytnout ochranné pracovní pomůcky, v případě 

zvýšeného opotřebení také pracovní obuv a oděv, popř. mycí, čistící a dezinfekční 

prostředky. 

3. V případě vzniku pracovního úrazu je nutno vyšetřit příčiny, vést příslušnou 

dokumentaci o hlášení o úrazech, v knize úrazů vést přehled o všech pracovních 

úrazech a přijmout nápravná opatření, aby se úraz nemohl opakovat. 

4. Zaměstnanci mají povinnost účastnit se školení BOZP, podrobit se lékařským 

prohlídkám, dodržovat právní a ostatní předpisy zaměřené na bezpečnost, 

nepožívat alkoholické nápoje a jiné omamné látky, nekouřit tam, kde je to zakázané, 

nebo kde pracují nekuřáci.


7.2. Ochrana zdraví 

Ochranou člověka v pracovním procesu, tvorbou příznivých pracovních podmínek, 

stanovením limitů lidské výkonnosti a hodnocením vztahů člověka a pracovního 

prostředí se zabývá skupina vědeckých disciplin a oborů: hygiena práce, fyziologie 

práce, psychologie práce, užitná antropologie, bezpečnost práce, ergonomie. 

Uspořádání a vybavení pracovního místa, na které má pracovník nárok, upravuje 

nařízení vlády č. 178/2001 Sb. 

Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. pojednává kategorizaci prací a 

rizikových prací. Na pracovištích se musí provádět měření a přijímat opatření k 

omezení škodlivých vlivů. Je nutno vést evidenci pracovníků (počet směn, výsledky 

měření, lékařské prohlídky atd.) a archivovat 10 resp. 40 let od ukončení expozice. 

Podle závažnosti negativních faktorů jsou stanoveny 4 kategorie prací. Návrh na 

zařazení podává zaměstnavatel a schvaluje orgán ochrany veřejného zdraví. 

I. kategorie – bez škodlivých vlivů 

II. kategorie – nejsou překračovány limity, ale citliví jedinci mohou mít potíže 

III. kategorie – jsou nutná ochranná opatření 

IV. kategorie – nelze vyloučit riziko ohrožení zdraví ani při využití všech ochranných opatření.


7.3. Požární ochrana 

Zákon č. 237/2000 Sb. vyžaduje plnit povinnosti požární ochrany ve všech 

prostorách, které se užívají k činnostem určitého podniku. Všichni 

zaměstnanci musí být proškolováni. Provozované činnosti jsou rozděleny 

do 3 kategorií: 

- bez zvýšeného požárního nebezpečí 

- se zvýšeným požárním nebezpečím 

- s vysokým požárním nebezpečím 

Zákon stanovuje povinnosti všem, kteří se vyskytnou při požáru (záchrana 

ohrožených osob, hašení či lokalizace, ohlášení atd.)


8.1. Psychická zátěž v pracovním procesu 

Příčiny nežádoucí psychické zátěže: 

-přetížení 

- nevytížení 

- časový tlak 

- vnucené pracovní tempo 

- špatné sociální klima 

- velká morální a hmotná odpovědnost 

-směnová noční práce 

- sociální izolace 

- riziko ohrožení zdraví vlastního či jiných osob 

- práce s osobami sociálně nepřizpůsobivými atd.


8.2. Hodnocení pracovního prostředí 

Při hodnocení každého pracoviště z hlediska BOZP je nutno zodpovědět 

následující otázky: 

- je zvolena vyhovující základní pracovní poloha v s ohledem na vykonávané úkony 

(sezení, stání, sklon trupu, rozsah otáčení trupu, prostor pro dolní končetiny apod.) 

- odpovídají pracovní roviny a prostory tělesným rozměrům zaměstnance 

-mají zaměstnanci při práci v sedě vhodné typy sedadel, umí si je seřídit 

- je potřebné vybavení v dosahu 

- nejsou přetěžovány jednostranně a dlouhodobě je určité skupiny svalů 

-je zajištěno vystřídání zaměstnanců při okamžité indispozici nebo fyziologické potřebě 

bez zvýšené zátěže ostatních 

- je zamezeno monotonii a jednotvárnosti 

- je zamezeno nežádoucí a nevhodné fyziologické poloze těla při práci 

- odpovídá osvětlení nárokům na zrakovou činnost 

- vyskytují se na pracovišti takové vlivy, které mohou ovlivňovat zdraví a zhoršovat 

výkonnost (hluk, vibrace, prach, záření, biologická rizika atp.)


8.3. Bezpečný podnik 

je program, návod, jak v organizaci vytvořit a zavést systém řízení BOZP. 

Realizace umožní: 

- zavést efektivní systém řízení BOZP včetně ochrany životního prostředí 

- minimalizovat rizika poškození zdraví zaměstnanců a ztrát na životech (snížit 

nemocnost, zvýšit efektivitu práce) 

- minimalizovat ztráty organizace v důsledku vzniku mimořádných událostí 

- zlepšit podmínky pracovní a sociální pohody na pracovišti 

- zvýšit prestiž organizace a tím i její úspěšnost při obchodních jednáních 

- zvýšit celkovou bezpečnost organizace včetně jejího okolí a tím zlepšit její image v 

očích veřejnosti i obchodních partnerů. 

Uplatňování systémového přístupu řízení BOZP vyplývá i z legislativy EU. 

Informace k programu „Bezpečný podnik“ poskytuje Český úřad bezpečnosti 

práce a Inspektoráty bezpečnosti práce podle územní příslušnosti.


8.4. Vyhledávání a hodnocení rizik v praxi 

Pro vyhledávání rizik je vypracována metoda, která identifikuje nebezpečné 

faktory a jejich vlastnosti. Hodnocení rizik je nutno provádět vždy s ohledem 

na konkrétní podmínky na pracovišti. 

Nebezpečným faktorem jsou: kvalita povrchu, pohyb, ostrost, teplota, tlak, hluk, 

otřesy a vibrace, vlhkost, záření, elektřina, toxické a dráždivé látky, 

mikroorganismy a makroorganismy, statická a dynamická zátěž, rozumová, 

smyslová a emocionální zátěž. 

Pracovník, který se zabývá vyhledáváním rizik, musí být odborník, musí mít 

představivost, znát předpisy a konkrétní podmínky na posuzovaném 

pracovišti. Je to tvůrčí činnost s nároky na sebevzdělávání a získávání 

nových informací a nových způsobů práce. 

Metoda určuje tři oblasti: 

- vyhledávání rizik 

- hodnocení rizik 

- stanovování opatření. 

Umožňuje zhodnotit ekonomická hlediska navrhovaných opatření.

8. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci - cvičení 

Úkol: 

Vyhledávání rizik – zpracování dotazníku 

Metoda „Nebezpečný faktor“ vyhledává rizika, hodnotí rizika a stanovuje opatření. 

Součástí této metody, která pomůže zhodnotit faktický stav je zpracování dotazníku. 

Otázky musí být formulovány jednoznačně a srozumitelně. Vyplňovat lze zaškrtnutím 

zvolené varianty odpovědi, nejlépe ano – ne. 

Dotazy budou na negativní vlivy a rizika pracovního prostředí, ochranné pracovní 

pomůcky, fyzickou zátěž, psychickou zátěž, sociální prostředí, informovanost o 

BOZP, vzájemnou informovanost pracovníků a vedení, lze se dotazovat (zase formou 

ano – ne) na nemoc, která je prokazatelně nemocí z povolání. 

Vhodné je požádat o seřazení třech nejdůležitějších problémů podle jejich významnosti.


8.5. Prevence zdraví na pracovišti 

Preventivní opatření ušetří mnoho finančních, časových a především lidských 

zdrojů. 

Aby byl minimalizován vznik kritických situací a byla eliminována rizika, je 

nutno: 

-především snížit zátěž technickými úpravami pracovních prostředků, pracovišť a 

pracovních metod 

- ergonomicky upravit pracovní místo 

- dobrá organizace práce, střídání různých činností, rotace pracovníků 

- režim práce a odpočinku 

- omezení přesčasů 

- zvýšení počtu pracovníků, není-li možno nadměrné zátěži zabránit 

- výběr pracovníků na exponovaná místa podle psychologických kritérií 

- zvýšená lékařská péče, systém periodických preventivních prohlídek 

- dostatečný zácvik 

- vzájemné informování zaměstnanců a zaměstnavatelů 

- v monotónním prostředí a vynuceném tempu přestávky 5 – 10 minut po 2 hodinách, 

střídání 

- u senzorické zátěže zajistit optimální osvětlení, hlučnost, rychlost pohybu předmětů 

apod.


9.1. Logistika 

Logistika je vědní disciplína, která se zabývá plánováním, řízením a realizací 

materiálového toku a informací tak, aby byly k dispozici správné materiály, 

ve správném čase, na správném místě, se správnou jakostí a s příslušnými 

informacemi a to s přijatelnými náklady a ekologicky optimálně. 

Obsahem logistiky je integrální řízení veškerého materiálového toku podnikem 

(včetně toku od dodavatelů a toku k odběratelům) jako celku a příslušného 

informačního toku. 

Informace, data, 

pokyny, energie 

PŘIPRAVIT 

Materiál 

díly 

výrobky 

Ve stanovenou dobu, 

na určeném místě, v 

požadovaném 

množství, ve správné 

jakosti, při minimálních 

nákladech a ekologicky 

optimálně 

Přepravní, 

manipulační 

a skladové 

prostředky 

Personál a 

infrastruktura


9.2.Oblasti logistiky 

9.2.1. Zásobovací logistika 

se týká materiálových toků od dodavatelů, má význam na plynulost a návaznost 

materiálových toků uvnitř podniku. 

Významná kritéria: 

• velikost, frekvence a pohotovost dodávek 

• volba dodavatelů 

• způsob balení a velikost manipulační jednotky a dopravy 

• způsob převzetí a kontroly zásilek 

• druh používaných přepravních pomůcek 

• uskladňovací a vyskladňovací operace 

• péče o výrobní zásoby 

• hospodaření s obaly 

• způsob likvidace škod 

• jakost a cena dodávaného materiálu včetně nákladů na dodání, které jsou ovlivněny 

předchozími zkušenostmi


9.2.2. Výrobní logistika 

je v rámci podnikové logistiky nejvýznamnější součástí řízení výroby. Včasnost 

a pravidelnost dodávek, způsob balení a použití vhodných přepravních 

prostředků, které navazují na systém manipulace v podniku, je zdrojem 

úspor podniku. 

Výrobní logistika zahrnuje: 

• vymezení pohybu materiálu v rámci vlastního výrobního procesu určením 

počtu, druhu, velikosti a rozmístění výrobních a skladovacích míst 

• volba a tvorba manipulačních jednotek a systémů 

• přísun surovin, materiálů, pomocných hmot náhradních dílů do příručních 

skladů výroby i operační a mezioperační manipulace a odsun výrobního 

odpadu 

• výdej a příjem nářadí.


9.2.3. Odbytová, distribuční logistika 

je zaměřena na pohyb zboží k odběrateli. 

Základní činnosti jsou: 

• přísun obalových prostředků i přepravních prostředků (palet, kontejnerů, 

závěsných vozíků) do příručních skladů 

• balení zboží, ukládání na palety, do kontejnerů, na závěsné vozíky a 

vytváření ucelených manipulačních jednotek 

• odsun hotových výrobků do odbytových skladů a péče o zásoby hotových 

výrobků 

• volba optimálního způsobu přepravy zboží k odběratelům 

• hospodaření s vratnými obaly a přepravními prostředky 

• likvidace škod a ztrát i vyřizování reklamací.


9.3. Řízení zásob 

Vlastnímu řízení zásob předchází fáze nákupu, která zahrnuje: 

• specifikace výrobku – často se používá rozhodovací analýza (kritéria: cena, 

kvalita, …) 

• nákupní výzkum trhu – využívají se marketingové metody 

• rozhodování zda nakoupit či vyrobit 

• hodnocení dodavatele 

• hledání nových příležitostí 

• dlouhodobé prognózování potřeb a krátkodobé plánování 

• stanovení spotřeby 

• stanovení velikosti zásob 

• uzavírání kupních smluv s dodavateli 

• metody řízení zásob.


Úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která zajistí bezporuchový 

chod výroby. 

Podle funkce v logistickém procesu se zásoby člení: 

• obratová, běžná zásoba se pořizuje ve velkých dávkách, odběr je v malých 

a četnějších dávkách. Velikost se pohybuje od maxima po dodávce k 

minimu před dodávkou 

• pojistná zásoba vyrovnává výkyvy při dodávkách i při odběru 

• technická zásoba znamená, že se materiál musí pro vlastní výrobu připravit 

• sezónní zásoba se používá pro předzásobení 

• strategická 

• spekulativní.

9. Řízení zásob – pohyb výrobních zásob 

velikost zásoby skutečná výdejová dávka 

maximální skutečná zásoba 

dodávka plánovaný průběh výdaje běžná zásoba 

plánovaná bod objednávky 

MAX 

norma max.zásoby 

průměrná 

průměrná 

celková 

zásoba 

MIN 

pojistná 

zásoba 

plánovaný dodací cyklus 

dodací lhůta 

Odchylka způsobená 

zvýšením spotřeby 

Plán – průměrná dodávka a spotřeba 


menší dodávkou 

Skutečnost – dodávka a spotřeba 


zpožděním dodávky

9. Řízení zásob – normování zásob 

9.4. Normování zásob 

Zásoby v podniku mají za úkol zajistit bezporuchový a plynulý chod výroby. 

Nízké zásoby plynulost ohrožují, vysoké zásoby zase neúčelně vážou 

finanční prostředky. Optimální množství se určuje normováním,zásoby, 

které přesahují stanovenou normu, jsou nadnormativní. 

Základní pojmy: 

• Časová norma udává ve dnech dobu, po kterou budou zásoby na skladě 

• Dodávkový cyklus určuje dobu, interval mezi dodávkami 

• Časová norma zásob udává ve dnech průměrnou dobu zásob na skladě 

• Normativ zásob udává průměrné množství zásob na skladě 

• Finanční normativ udává v peněžních jednotkách průměrnou zásobu ve skladě 

• Rychlost obratu zásob je počet obrátek průměrné zásoby za určité období, zpravidla 

rok 

• Doba obratu zásob ve dnech vyjadřuje dobu, po kterou postačí průměrná zásoba krýt 

průměrnou spotřebu.

9. Řízení zásob – normování zásob 

9.4.1. Druhy norem 

Normy se rozlišují podle jednotek, ve kterých se vyjadřují: 

a) časové normy určují (většinou ve dnech): 

- dodávkový cyklus 

- dobu, po kterou budou zásoby na skladě 

- dobu, po kterou bude stačit pojistná zásoba 

- dobu, kterou bude vyžadovat technologická příprava materiálu před vlastním 

zpracováním. 

b) normy ve hmotných jednotkách vyjadřují kvantitu: 

- velikost dodávky 

- velikost maximální zásoby 

- velikost pojistné zásoby 

- velikost technologické zásoby 

- velikost průměrné obratové zásoby 

- velikost jednodenní spotřeby 

c) normy v peněžních jednotkách udávají vázanost kapitálu v zásobách.

9. Řízení zásob – normování zásob, cvičení 

Celková výrobní zásoba: 

CVZ = Zb+ 

Zp+ 

Ztch 

Časová norma: 

ČN = DC + ČZp + ČZtch 

CVZ 

Zb 

Zp 

Ztch 

celková výrobní zásoba 

zásoba běžná 

zásoba pojistná 

zásoba technická 

Velikost dodávky: 

VD = DCxPJS 

Celková zásoba materiálu: 

CZM = ČNxPJS 

ČN 

DC 

ČZp 

ČZtch 

VD 

PJS 

CZM 

časová norma 

dodávkový cyklus 

čas pojistné zásoby 

čas technické zásoby 

velikost dodávky 

průměrná jednodenní spotřeba 

celková zásoba materiálu


Pro potřebu stanovení výše oběžných prostředků pro krytí zásob se ve výpočtu 

časové normy neuvažuje celá doba dodávkového cyklu, ale jen polovina, 

protože se zásoba mění od maxima k minimu. 

DC 

ČNZ + Zp + 

Ztch 

(v jednotkách časových) 

= 2 

VD 

POZ = + Zp + Ztch (v jednotkách hmotných) 

2 

NZ = ČNZxPJS 

(v jednotkách hmotných) 

FN = 

NZxCJ 

(v jednotkách peněžních) 

ČNZ 

POZ 

NZ 

FN 

CJ 

časová norma zásob 

průměrná, obratová zásoba 

normativ zásob 

finanční normativ 

cena za jednotku


Rychlost obratu zásob je počet obrátek průměrné zásoby za určité období 

(zpravidla za rok): 

RO = 

RS 

POZ 

Doba obratu zásob ve dnech (převrácená hodnota rychlosti obratu zásob) 

vyjadřuje dobu, po kterou postačí průměrná zásoba krýt průměrnou spotřebu: 

DO 

360 

RO 

= 

RO rychlost obratu zásob 

RS 

DO 

roční spotřeba (výdej ze skladu) 

doba obratu


Příklad 9.1. 

Podnik odebírá materiál v 5 denních intervalech, pojistná zásoba je stanovena na 1 den. Vypočítejte 

časovou normu. (6) 


Denní spotřeba materiálu v oděvní firmě je 700 metrů, dodávkový cyklus je 5 dní, pojistná zásoba 1 

den. Vypočítejte celkovou výši dodávky a celkovou výši zásoby. (3 500, 6, 4 200) 


Podnik má zajištěné dodávky materiálu každé úterý. Pojistná zásoba je stanovena na 2 dny. Denně se 

zpracuje 2 000 m materiálu. Stanovte, jak dlouho musí vydržet zásoba materiálu (časová norma) 

a kolik jej denně musí být k dispozici (průměrná obratová zásoba = normativ zásob). (4,5, 9000) 


Vypočítejte finanční normativ podle zadání předcházejícího příkladu za předpokladu, že cena 1 m 

materiálu je 550 Kč. (4 950 000) 


Podnik má roční spotřebu nakupovaných polotovarů 12 000 ks. Velikost dodávky je 800 ks, 

jednodenní spotřeba 48 ks, pojistná zásoba je 7 dní. Určete rychlost obratu a dobu obratu. (16,3, 

22)



Denně se zpracuje 1800 m materiálu, dodávkový cyklus je 3 dny, pojistná zásoba 2 dny. Určete, kolik 

materiálu musí být denně k dispozici a jak dlouho vydrží podnik bez dalších dodávek. Kolik bude 

materiálu ve skladě po dodávce (6 300, 3,5, 9 000) 


Určete výši dodávky a celkovou zásobu materiálu, jestliže je denní spotřeba 5 000 kusů, dodávkový 

cyklus je 10 dní a pojistná zásoba 2 dny. (50 000, 60 000) 


Určete celkovou spotřebu oděvního materiálu na 5 500 kusů dámských plášťů, jestliže se na jeden 

plášť spotřebuje 2,4 m materiálu a na stříhárně dochází k 12% prostřihu. (14 784) 


Roční spotřeba polotovaru je 80 tisíc kusů, velikost objednávky je 10 tisíc kusů, pojistná zásoba je 

stanovena na 3 týdny. Určete průměrnou zásobu, rychlost obratu a dobu obratu. (9 615, 8,32, 

43,26) 


Velikost dodávky do podniku je 20 sudů chemikálie, pojistná zásoba jsou 3 sudy. Určete průměrnou 

zásobu a minimální kapacitu skladu. (1 300, 2 300)

9. Řízení zásob – metody řízení zásob 

9.5. Metody řízení zásob 

9.5.1. Metoda JIT (Just in Time) 

je založena na principu dodávek z výroby u dodavatele přímo do výroby u 

odběratele, bez skladování nebo jen s minimem zásob. Metoda vyžaduje: 

-přímou kontrolu kvality 

- pravidelné a spolehlivé dodávky 

- blízkost výroby 

- spolehlivé komunikace 

- poskytování bezprostředních informací u odběratele 

- princip jediného zdroje (dlouhodobé smlouvy) 

- úzké vztahy mezi dodavatelem a odběratelem. 

Výhody pro odběratele: 

-nižší ceny při nákupu při zajištění 100% kvality 

- úspory z eliminace vstupní kontroly 

- úspory na skladování 

- snížení vázanosti kapitálu v zásobách. 

Výhody pro dodavatele: 

- zkrácení průběžné doby 

- snížení vázanosti materiálu v zásobách 

- snížení zásoby rozpracované výroby 

- snížení zásoby hotových výrobků


9.5.2. Metoda JIC (Just in Case) 

je běžný způsob, kdy dodavatel dodává materiál ve větších dávkách a delších 

časových intervalech, materiál je u odběratele uskladněn a do výroby 

dodáván v menších dávkách v kratších intervalech.


Srovnání metod JIT a JIC 

Faktor JIT JIC 

Zásoby Minimální až nulové Větší zásoby zabrání nedostatku při 

poruchách strojů, zpoždění dodávek 

Velikost dílčích dávek Jen podle okamžité potřeby Podle toho, jaký je vztah nákladů na 

pořízení a jejich udržování 

Přerušení, využití kapacit 

Fronty (čekání) 

Dodavatelé 

Rychlé změny, malé dávky, široký 

sortiment výrobků 

Nejsou, když tak velmi malé, okamžitě se 

korigují, průběh je plynulý 

Partneři, bezprostřední spolupracovníci 

(jediný zdroj) 

Obrana proti změnám, maximální 

výstup 

Nezbytné jsou rezervy. Fronty 

dovolují vyrábět i v případě problémů 

s nákupními operacemi 

Partneři jsou „tržní“ protivníci, existují 

mnohonásobné zdroje 

Kvalita 100% garance Tolerance určitých nedostatků 

Údržba zařízení a využití 

kapacit 

Řídící časy, předstihy, 

průběžné doby 

Pracovníci a jejich motivace 

Konstantní a efektivní. Poruchy se musí 

minimalizovat 

Udržují se krátké 

Řízení dohodou, změny až po dosažení 

dohody 

Dle potřeby, pro případ fronty jsou 

rezervy 

Čím delší, tím lepší 

Řízení autoritativní


9.5.3. Metoda ABC 

Je počítačově podporovaný systém řízení zásob. Využívá Paretova pravidla 

(80:20) při rozdělování zpracovávaných materiálů. Materiály jsou rozděleny 

do tří skupin podle podílu na celkové spotřebě a pak přiřazeny do skupin 

podle podílu z celkového počtu druhů: 

A 

B 

C 

5 až 15% druhů představuje 60 až 80% podílu na celkové hodnotě spotřeby 



Podíl počtu druhů 

Podíl hodnoty 

100% 

100% 

80% 

C 

B 

80% 

60% 

C 

60% 

40% 

20% 

B 

A 

A 

40% 

20%

9. Řízení zásob – optimalizace zásob 

9.6. Optimalizace zásob 

Cílem optimalizace je určit takovou zásobu, která bude mít nejnižší náklady na 

pořízení a nejnižší náklady na udržování. 

Náklady spojené s tvorbou a využíváním zásob: 

a) náklady na objednávku, dodávku, přejímku 

b) náklady na udržování, skladování a správu zásob 

c) náklady nedostatku. 

Výhodné je zpracovat vývoj nákladů při různých velikostech dodávek do 

tabulky a pro názornost nakreslit do grafu. 

Příklad 9.13. Analýza ABC 

Příklad 9.14. Optimalizace zásob 

Příklad 9.15. Výběr dodavatele

9. Řízení zásob – zásoby rozpracované výroby 

9.7. Zásoby rozpracované výroby 

Normovaná zásoba rozpracované výroby určuje nezbytné množství této výroby 

pro plynulý a nerušený chod. Je to zásoba nacházející se na pracovištích a 

manipulačních prostředcích v materiálovém toku. (POZOR – není to 

nedokončená výroba, která je dočasně uložena v meziskladu nebo i na 

provoze, ale po přerušení materiálového toku. 

Výši rozpracované výroby ovlivňují: 

- objem a sortiment výroby 

- délka výrobního cyklu 

- velikost výrobní dávky 

- rytmus a takt 

- stupeň synchronizace 

- organizace výrobního procesu 

- stabilita výrobního programu 

- stabilita okolních vztahů (zásobování, odbyt)


Podle účelu tvorby zásob rozpracované výroby se rozlišují: 

a) technologické zásoby jsou přímo na pracovišti, po dobu práce na dávce 

b) dopravní zásoby jsou zásoby v procesu manipulace – nakládka, vykládka, 

doprava, uložení na dopravním prostředku 

c) pojistné zásoby 

- zásoby na kontrolních pracovištích pro doplnění za zjištěné zmetky 

- zásoby na všech pracovištích pro případ výpadku z jakéhokoliv důvodu 

d) opravářské zásoby slouží po dobu opravy na pracovišti k zajištění přísunu 

na další pracoviště. 

U synchronizované linky je celková výše mezioperační zásoby součtem 

jednotlivých položek: 

Z = Ztg + Zdp + Zp + Zopr 

Z celková výše mezioperační zásoby 

Ztg zásoba technologická 

Zdp zásoba dopravní 

Zp zásoba pojistná 

Zopr zásoba opravárenská


U nesynchronizované linky je výpočet složitější, na jednotlivých pracovištích na 

lince vznikají obratové zásoby, které nejsou mezi pracovišti stejné a 

neustále se mění. Má-li linka pracovat plynule, musí každé předcházející 

pracoviště začít pracovat s předstihem.


10.1. Průzkum výskytu škodlivin při výrobě 

Průmyslová výroba má na výstupu vedlejší produkty – odpad. Ten lze buď dále zpracovat 

jako druhotnou surovinu nebo určeným způsobem zlikvidovat. Odpady, které nelze 

využít ani zlikvidovat, znečišťují životní prostředí, jsou to škodliviny. 

10.1.1. Druhy škodlivin 

Škodliviny se rozdělují podle oblasti, kterou znečišťují: 

- ovzduší znečišťují exhalace nebo emise 

- vody jsou znečišťovány průmyslovými odpadními vodami 

- půda je poškozována skládkami kalů a odpadů. 

Ke znečišťování prostředí výrobou dochází: 

a) obrovským čerpáním zdrojů, kdy se nevyužité zbytky vrací jako odpad (těžba rud, uhlí) 

b) ovzduší je znečišťováno plyny (CO 2 , SO 2 , NO x ) 

- spalinami z průmyslu, domácností 

- z motorových vozidel 

- jedovatými plyny z chemických provozů 

-těžkými kovy 

- rakovinotvornými uhlovodíky


c) chemizací životního prostředí, která je ovlivňována používáním průmyslových hnojiv, 

čistícími prostředky, plasty, toaletními a kosmetickými přípravky, léky. Tyto látky jsou 

uměle vyrobené a příroda je nedovede zcela zneškodnit. Pro člověka jsou škodlivé, 

mohou se hromadit v těle, vyvolávat otravy, způsobit alergie. 

d) fyzikálními škodlivinami: 

-hluk 

-vibrace 

- ionizující záření 

- vysokofrekvenční záření 

- ultrafialové záření 

-infračervené záření. 

10.1.2. Likvidace škodlivin 

Řešením zlepšení životního prostředí je snížení objemu vypouštěných škodlivin: 

a) snížením výroby (v ČR 90. léta zlepšení kvality ovzduší – řada prům. podniků skončila) 

b) využíváním nejnovějších vědecko-technických poznatků: 

- filtrace a čištění kouřových zplodin 

- čištění vzduchu z chemických provozů


- čistírny odpadních vod 

- v chemické výrobě přecházet na produkty v přírodě rozložitelné a k životnímu 

prostředí šetrné 

- fyzikální škodliviny odstraňovat úpravou pracovišť, pracovních nástrojů, důslednou 

kontrolou používání ochranných pracovních pomůcek 

Vzniku určitého množství škodlivin přesto nelze zabránit a životní prostředí budou dále 

poškozovat. Záleží jen na nás v jakém rozsahu.


10.2. Odpady 

Za odpad se považuje každá movitá věc, které se osoba zbavuje a patří do některé ze skupin odpadů 

uvedených v zákoně (zákon č.185/01 Sb.o odpadech, vyhláška č. 376/01 Sb. o hodnocení 

nebezpečných vlastností odpadů, vyhláška č. 381/01 Sb. katalog odpadů, vyhláška 383/81 Sb. o 

podrobnostech nakládání odpady). Ke zbavování odpadu dochází vždy, kdy je odpad předán k 

využití nebo odstranění. 

Zákonná úprava nutí výrobce k omezování jejich vzniku, vzniklé odpady využívat a pouze ty, které 

nelze využít vhodným způsobem, likvidovat. Zvýšenou pozornost je nutno věnovat odpadům, 

které ohrožují zdraví lidí a životní podmínky (nebezpečné odpady). 

10.2.1. Druhy odpadů 

Odpady se liší podle materiálového složení a podle druhu výroby, kde vznikají. 

Rozdělení: 

a) organické: b) anorganické: 

-ze zemědělské výroby 

- těžba surovin 

- z výroby potravin - zpracování kovů 

- zpracování dřeva - stavební výroba aj. 

- komunální odpady 

- chemická výroba 

- textilní a kožedělná výroba


10.2.2. Nakládání s odpady 

Původce odpadu musí: 

- odpady zařazovat podle druhů a kategorií 

- zajistit přednostní využití odpadů 

- odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit, musí převést do vlastnictví pouze 

osobě oprávněné k jejich převzetí 

-ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných 

vlastností 

- shromažďovat odpady utříděné 

- zabezpečit odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem 

- pokud je odpad podobný komunálnímu, lze využít služeb obcí 

-zařadit produkované odpady podle katalogu odpadů 

-vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi 

-pro případ nakládání s více než 50 kg nebezpečných odpadů nebo s více než 50 tunami 

ostatních odpadů za kalendářní rok je původce povinen zasílat hlášení o druzích, 

množství a způsobech nakládání obecnímu úřadu podle místa provozovny 

- pro nakládání s nebezpečnými odpady musí být souhlas příslušného obecního úřadu 

- zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a vybavit jím místa nakládání.


10.2.2.Likvidace odpadů 

S veškerými odpady se musí nakládat podle zákonných úprav. Odpady lze využívat: 

- materiálově (druhotné suroviny) 

- energeticky (výroba tepla) 

Způsoby nakládání s odpady: 

- omezování vzniku (minimalizace) odpadů 

-třídění a recyklace odpadů 

- odstraňování odpadů – ty, které nelze využít, se zneškodňují skládkováním. 

10.2.3. Druhotné suroviny 

Recyklace je zpracování odpadů na nové materiály. Důvodem recyklace je: 

-růst průmyslové výroby 

- zvýšená spotřeba surovin 

- ochrana životního prostředí 

S budoucí recyklací je nutno počítat již v projektové přípravě nového výrobku, je nutno 

volit vhodné materiálové složení, možnost demontáže. Problémem recyklace je 

nedostatečná spolupráce mezi odvětvími, protože odpad z jednoho odvětví může být 

cennou surovinou v jiném odvětví. Důvodem může být i nedostatek informací.


10.3. Nakládání s obaly 

(Zákon č. 477/01 Sb. o obalech, vyhláška č. 115/02 Sb. o podrobnostech nakládání s 

obaly, vyhláška č. 117/02 Sb. o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a 

ohlašování údajů z této evidence). 

Obalem se rozumí jakýkoliv výrobek bez ohledu na typ a použitý materiál, který je určen 

k pojmutí jednoho výrobku nebo určitého množství výrobků nebo k ochraně nebo 

zajištění výrobků nebo k manipulaci s výrobky nebo usnadnění manipulace s nimi 

nebo k uvedení výrobků do oběhu nebo k dodávce ke spotřebiteli nebo k předvedení, 

vystavení nebo nabídce výrobku spotřebiteli. 

Při uvádění výrobku na trh je nutno zajistit, aby: 

- hmotnost a objem obalu byly co nejmenší 

- koncentrace nebezpečných látek v obalu byly v souladu s limitními hodnotami (v případě spalování) 

- obal po použití byl dále opakovaně použitelný, nebo aby odpad z obalu byl využitelný jedním z těchto 

postupů: 

- recyklace 

- energetické využití, 

- aerobním nebo anaerobním zpracováním biologicky rozložitelných složek 

-při uvedení obalu (baleného výrobku) na trh byl na jeho štítku označen: 

- materiál, z něhož je obal vyroben 

-způsob nakládání s použitým obalem.


Organizace, která uvádí obal na trh, je povinna podat návrh u Ministerstva 

životního prostředí na zápis do seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti 

zpětného odběru a využití odpadu z obalů. 

10.4.Nakládání s chemickými látkami 

Zahrnuje všechny činnosti – výroba, dovoz, vývoz, používání, skladování, 

balení, označování, vnitropodniková přeprava a zneškodňování. 

Nebezpečné chemické látky mají některou nebezpečnou vlastnost, např. 

výbušnost, hořlavost, toxicita, žíravost, dráždivost, karcinogenní nebo 

mutagenní účinky, toxické vlivy na reprodukci. 

Výrobce a dovozce nebezpečné látky jsou povinni zpracovat bezpečnostní list 

a předat jej uživateli nejpozději s prvním předáním nebezpečné látky.


10.5. Ochrana ovzduší 

Právní úprava ochrany ovzduší stanovuje povinnost omezovat a předcházet 

znečišťování ovzduší a snižovat množství vypouštěných znečišťujících látek 

do ovzduší. 

Zdroje znečištění: 

- dopravní prostředky, nesilniční mobilní zdroje, přenosná nářadí vybavená 

spalovacím motorem 

- stacionární zdroje jako jsou spalovací zařízení, šachty, lomy, sklady a skládky 

paliv, surovin a odpadů 

- zákon dále stanoví zákaz používání některých chemických látek, které mohou 

poškodit ozónovou vrstvu Země, např. freony.


10.6. Ochrana vod 

Předmětem právní úpravy je jednak snaha omezovat spotřebu vody, jednak 

zabezpečit co nejnižší znečištění vod při jejich použití a následném 

vypouštění. 

Ze zákona je povinnost: 

- mít povolení pro nakládání s odpady 

- mít povolení k vypouštění odpadních vod 

- mít povolení k vypouštění s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky do 

kanalizace 

- ohlášení v případě havárií 

- omezení týkající se povodňových území 

- platba poplatků za odběr podzemních vod, platba poplatků za vypouštění 

odpadních vod do vod povrchových a poplatek za znečištění vypouštěných 

odpadních vod 

-měření objemu a koncentrace znečištěných vod a vedení evidence


11.1. Činnosti se zajištěním provozuschopnosti výrobního zařízení 

Výrobní stroje a zařízení určují technické možnosti výroby. Základním úkolem 

je umožnit výrobu požadovaných výrobků požadované jakosti. V průběhu 

využívání dochází k opotřebení a ztrátě funkčních technických parametrů 

(nejčastěji ztrácejí přesnost nebo předepsaný výkon). 

Opotřebení se rozlišuje: 

- fyzické (materiální) 

- morální (ekonomické) 

Fyzické opotřebení je způsobeno používáním a vlivem přírodních sil. Pokud se 

neopraví, může dojít k havárii nebo výrobě vadných výrobků 

Morální opotřebení nemění technické vlastnosti výrobního zařízení, ale stroje 

zastarávají, vyrábějí se nové s lepšími parametry, výkonnější, přesnější, s 

nižší spotřebou energie. Morální opotřebení se odstraňuje modernizací a 

rekonstrukcí, což může být nákladné.


Činnosti související s výrobním zařízením 

Činnosti při pořízení 

výrobního zařízení 

Vlastní provoz 

výrobního zařízení 

Likvidace 

Ekonomická oblast 

Nabídkové a poptávkové 

řízení 

Financování nákupu (úvěr, 

leasing, vlastní zdroje) 

Rozbor efektivnosti investic 

Evidence 

Třídění 

Oceňování 

Odepisování 

Rozbory využívání 

Ekonomické 

zhodnocení 

(možnosti prodeje, 

přestavby, fyzické 

likvidace) 

Převody 

Provozně-technická 

oblast 

Rozbor požadovaných 

technických parametrů 

Možnosti zabezpečení 

servisu výrobního zařízení 

Vlastní instalace 

Inspekce 

Diagnostika 

Mazání a 

protikorozní ochrana 

opravy 

Modernizace 

Rekonstrukce 

Vyřazení 

Šrotování


11.2. Údržba 

Údržba je soubor činností, které zajišťují provozuschopnost výrobního zařízení: 

- instruktáž obsluhujícího personálu musí být provedena vždy, kdykoliv 

pracovník začíná pracovat na zařízení, které dokonale nezná 

- denní ošetřování zahrnuje čištění a mazání a celkový dohled na provoz 

zařízení, součástí je předávání zařízení ze směny na směnu 

- běžná údržba předchází a odstraňuje drobné závady, pravidelně kontroluje, 

doplňuje maziva, většinou ji provádí obsluhující personál, špatně prováděná 

údržba vede k rychlému opotřebení strojů a ke zvýšení nákladů na opravy 

- prohlídka (inspekce) je kontrolní činnost s předepsaným postupem a termíny, 

je to součást prevence, cílem je rozhodnout o rozsahu a termínu opravy 

- diagnostika technického stavu patří do preventivní péče, na výrobní zařízení 

se montují snímače, které zaznamenávají stav strojů, výsledky jsou 

zaznamenány a vyhodnocovány. Cílem je určit okamžik, kdy musí být stroj 

předán do opravy.


- opravy odstraňují nebo snižují následky fyzického opotřebení, podle rozsahu 

se opravy dělí: 

a) provozní, které se dále člení na malé a střední 

b) generální, které obnovují původní technické parametry 

- modernizace je oprava, při které se odstraňuje morální opotřebení 

- rekonstrukce je přestavba na jiný technologický účel. 

11.3. Údržbářské systémy 

Jsou činnosti, způsoby zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení. Liší se: 

- druhem opravářských prací 

- periodicitou opravářských prací 

-předpokládaným objemem oprav 

Jednotlivé systémy lze rozdělit do tří skupin: 

- systém údržby po poruše 

- systém údržby podle časového plánu 

- systém údržby podle skutečného stavu.

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení – systémy údržby 

Systém údržby po poruše – opravy se neplánují, provádí se teprve při vzniku 

poruchy. Odstávky strojů mají vliv na řízení výroby, a proto se tento systém 

využívá tam, kde není zařízení plně využito nebo má firma k dispozici více 

zařízení stejného typu, popřípadě má zařízení univerzálnější charakter. 

Systém údržby podle časového plánu předchází poruchám a nezbytné opravy 

plánuje s časovým předstihem. Patří sem: 

- systém po prohlídce je založen na periodických prohlídkách, kdy se zjistí stav 

zařízení a rozsah oprav 

- systém standardních oprav má přesně stanovené termíny, obsah a rozsah oprav. 

Po uplynutí určité podmínky se provede oprava bez ohledu na technický stav. 

Problém je ve stanovení standardního období (krátké – vyšší náklady, dlouhé – může 

dojít k závažné havárii). 

- plánované preventivní opravy se opakují po určitém předem stanoveném počtu 

hodin, které zařízení odpracuje. Systém je přesně plánovaný, což umožňuje 

provázanost plánu údržby s výrobními plány. 

- diferencovaná péče je založena na Paretově principu a diferencuje přístup k údržbě 

výrobních zařízení podle jejich významu ve výrobním procesu. Stroje se zařadí do 

skupin podle důležitosti na drahé a úzkoprofilové, druhá skupina jsou běžné stroje, 

třetí skupina jsou pomocné stroje a zařízení. V každé skupině se hodnotí stupeň 

složitosti zařízení a stupeň technické úrovně (počet funkčních celků, mechanizace, 

automatizace)


Systém údržby podle skutečného stavu je progresivní způsob údržby, kdy se 

stroje odstavují tehdy, kdy to skutečně stav opotřebení vyžaduje. 

Podmínkou je neustálá znalost skutečného stavu stroje (diagnostika). 

11.4. Hospodaření s výrobním zařízením 

Výrobní zařízení je hmotný majetek podniku, a proto se musí evidovat, 

oceňovat, odepisovat. Musí být náležitě využíváno, aby se vložené 

prostředky vracely ve výrobcích a službách. Musí být udržováno v 

provozuschopném stavu, protože technický stav výrobního zařízení 

ovlivňuje náklady na výrobu, zvyšuje se spotřeba energie, spotřeba maziv, 

spotřeba nástrojů, klesá výkon, klesá jakost, vznikají ztráty následkem 

poruch a prostojů. Na údržbě a opravách se nevyplatí šetřit. Organizace se 

musí rozhodnout, zda bude výhodnější provádět opravy vlastními silami 

nebo využívat externí organizace.


11.5. Management údržby 

Péče o výrobní zařízení probíhá v několika rovinách: 

- obsluhující personál dodržuje provozní a bezpečnostní předpisy a provádí 

běžnou údržbu 

- útvary zabezpečující údržbu mohou být: 

a) z vlastních zdrojů a pak záleží na velikosti organizace a rozsahu 

údržbářských prací a řešení může být několik: 

- centralizovaná údržba 

- decentralizovaná (v kompetenci výrobních útvarů) 

- kombinované řešení 

b) dodavatelský způsob oprav volí menší podniky, kterým se nevyplatí mít 

svoji údržbu nebo v případě údržby speciálních zařízení 

c) servisní služby, které zabezpečují výrobci strojů 

Externě zajišťované služby se nazývají outsorcing údržby.

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení - cvičení 

Cílem cvičení je stanovit, která metoda údržby, zda po prohlídce nebo po poruše, bude 

vhodnější z hlediska nákladovosti. 


Úzkoprofilové zařízení je nahrazováno novým. Při hodnocení dosavadního poporuchového provádění 

údržby se ukázalo, že je příliš nákladné a bylo doporučeno využít systém oprav po prohlídce. U 

následujících údajů zdůvodněte, zda nový poprohlídkový systém bude ekonomicky výhodný: 

Průměrné náklady na opravu po poruše 

Průměrná délka prostoje zařízení při opravě po poruše 

Náklady na preventivní prohlídky 

Průměrné náklady na preventivní prohlídky 

Průměrná délka prostoje zařízení při opravě po prohlídce 

Předpokládaná ztráta produkce za 1 hod prostoje zařízení 

Počet prohlídek za sledované období (1 prohlídka trvá 1 hod) 14 

Počet oprav po prohlídce za sledované období 7 

Počet oprav po poruše prováděných za sledované období 10 

12hod 

35Kč/hod 

450Kč 

10hod 

200Kč 

600Kč 

Řešení: 

Opravy po poruše Kč Opravy po prohlídce Kč 

Celkem 

Celkem

11. Zajištění provozuschopnosti výrobního zařízení - cvičení 


V závodě se údržba strojů a zařízení provádí systémem oprav po poruše. Vzhledem ke 

stále se zvětšujícím prostojům a předčasnému vyřazování strojů se zavádí systém 

inspekčních oprav po prohlídce. Zhodnoťte výhodnost zaváděného systému 

inspekčních oprav po prohlídce. 

Ztráta produkce za 1 hod prostoje 

Náklad na 1 hod opravy po poruše 

Náklad na 1 hod inspekce (prohlídky) 

Náklad na 1 hod inspekční opravy (po prohlídce) 

200Kč 

100Kč 

40Kč 

150Kč 

Počet hod prostojů u oprav po poruše 500 

Počet hod oprav po poruše 450 

Počet hod prostojů u inspekčních oprav po prohlídce 410 

Počet hod inspekčních oprav po prohlídce 350 

Počet hod inspekcí (prohlídky) 40


12.1. Definice jakosti 

Jakost výrobku je pojem, který zahrnuje všechny charakteristiky, které musí 

obsahovat výrobek, má-li být využíván pro splnění funkce, kterou očekává 

zákazník. Ten kupuje především užitnou hodnotu, užitečné vlastnosti. 

O jakosti výrobku rozhoduje již technická příprava výroby, dále zajištění vstupů, 

zvolený výrobní postup a vlastní výrobní proces. 

Řízení jakosti je součástí řízení podniku, každý útvar podniku odpovídá za 

zajištění jakosti výrobku, je to komplexní pojetí řízení jakosti – TQM (Total 

Quality Management). 

Proč zavádět TQM 

1. Náročnost spotřebitele na jakost, bezpečnost, eliminaci škodlivých účinků 

2. Zaručená jakost po celou dobu používání výrobku i při jeho likvidaci 

3. Stoupající náklady na výrobu 

4. Řízení jakosti nutno aplikovat i na vedlejší produkty (odpad, zplodiny, ..) 

Spotřebitel určuje jakost výrobku – nejvyšší jakost za nejnižší cenu. 

Výrobce musí analyzovat: výrobní možnosti, znalost konkurenčních výrobků, 

při analýze výrobních nákladů pozor na levnější vstupy. 

Nová filozofie: kontrola nevytváří jakost, jakost musí být obsažena ve výrobku.


Řízení jakosti se musí týkat celého podniku, od vrcholového managementu až 

po činnosti vykonávací. 

„Jakost výrobku je dána výhodami výrobku pro jeho uživatele s tím, že výhoda 

uživatele (zákazníka) se stává výhodou firmy, pokud jde o dosažení 

příznivých hospodářských ukazatelů a pozitivní vývoj do budoucna“. 

Příklad: 

-KŘJ a odbyt – jakostní výrobek se dobře prodává 

-KŘJ a produktivita – špatná jakost promarní vložené vstupy 

-KŘJ a odvádění výrobních zakázek – zkracují se dodací lhůty, odstraňují se 

ztrátové časy opravami 

-KŘJ a nový výrobek – analýza konstrukce, technologie, jejich zdokonalování 

-KŘJ a lidský prvek – aktivní zapojení všech účastníků, motivace, dodržování 

všech norem 

-KŘJ a nákup – stabilní vztahy s dodavatelem


Průmyslově vyráběný produkt je souhrn mnoha prvků, má řadu kvalitativních 

vlastností, každou je možno definovat konkrétní hodnotou. Na konečnou 

jakost má vliv společný účinek. Změny jednotlivých částí mohou způsobit 

kolísání jakosti: 

- materiál 

-stroje 

- postupy (technologické, dopravní, kontrolní) 

- lidé (všechny úrovně řídících i výkonných pracovníků) 

12.2. Řízení jakosti v nákupu 

A) zajistit nákup jakostního materiálu 

- výběr dodavatelů – jakost, množství, termíny, cena 

- sjednávání dohod o zajišťování jakosti a provádění kontroly jakosti 

- vytváření trvalých kontaktů s dodavatelem, informace, pomoc 

- projednávání náhrad 

- společné inovační záměry


B) kontrolovat jakost: 

-přejímaných materiálů 

- kontrola termínů dodávek 

- kontrola udržování zásob 

Základním rysem je spolupráce dodavatele a odběratele. 

12.3. Řízení jakosti v technické přípravě výroby 

A) technické informace: 

- technické normy 

- základní parametry a problémy jakosti 

- problémy výrobní technologie 

B) plánování servisu: 

- plán servisních činností 

- dokumentace pro odběratele 

- výcvik pracovníků 

C) ověření prototypu: 

-testy 

-prověření důležitých součástí, fází prototypu


D) organizace výroby: 

- plán kontrol 

- materiálový tok 

- požadavky na nákup 

- rozhodnutí o vlastní výrobě a dodávkách (kooperaci) 

- výběr zařízení 

- normy práce 

- normy spotřeby materiálu 

- jakostní třídy 

- kontrolní postupy (jakostní znaky a regulační hodnoty) 

- zácvik pracovníků 

E) organizace odbytu: 

-příprava pracovníků 

-zaměření komunikace na jakostní charakteristiky


12.4. Řízení jakosti ve výrobě 

A) záběh: 

- kontrola vstupů 

-výrobní kontrola 

- výstupní kontrola 

-hodnocení a analýza příčin neplnění kvality 

- nápravná zařízení 

B) běžná výroba: 

- kontrola vstupů 

- výrobní kontrola 

- výstupní kontrola 

- hodnocení a analýza příčin neplnění kvality 

- nápravná opatření 

- výcvik pracovníků 

- kontrola vztahů mezi operacemi 

- zlepšování bezpečnosti 

- zlepšování údržby 

- diagnostika řízení jakosti


C) skladování a doprava: 

-péče při dopravě 

-péče při skladování 

- balení a expedice 

Metodologický a informační základ řízení jakosti ve výrobním procesu: 

- jakostní normy, normy práce, normy spotřeby materiálu, nářadí, normy 

operativního řízení 

- okamžik a způsob seřízení strojů, metody měření a měřící přístroje 

- statistické výběrové metody 

- vzorkování 

- regulační diagramy, předpisy 

-průměrné hodnoty, tolerance 

- kontrolní intervaly 

- analýza příčin nedodržení jakosti z různých hledisek (dávka, pracoviště, 

vstupní materiál, osoba) 

- analýza výrobního procesu (příčiny a následky) 

-přehled příčin a návrhy na jejich ovládnutí


12.5. Technická kontrola 

Kontrola je sledování, hodnocení a pomoc prováděná určenými útvary, 

zpravidla normalizačními, jako součást řízení s cílem dosáhnout nejširšího 

technického a ekonomického využití technické normalizace. 

Technická kontrola se provádí na základě technických norem, které jsou 

výsledkem normalizační činnosti v určitém oboru a schváleny oprávněným 

orgánem. Technická norma může mít formu: 

A) dokumentu, který obsahuje požadavky, jež je nutno splnit. Tomuto 

dokumentu se podle zákona přikládá určitý právní význam 

B) základní jednotky nebo fyzikální konstanty 

C) nějakého předmětu, sloužícího k porovnání, např. referenční vzorek, etalon 

apod. 

Ve výrobních podnicích se řízením a kontrolou jakosti zabývají odborné útvary, 

jejichž pracovníci – kontroloři kontrolují kvalitu: 

-přejímaných materiálů, polotovarů 

- dodržování technologických postupů 

- hotových výrobků, včetně funkčního odzkoušení.


Vstupní kontrola se provádí stoprocentně nebo statisticky, kvantitativně a 

kvalitativně. 

Mezioperační kontrola je prováděna v průběhu výrobního procesu, kontroluje 

se provedení operací během zpracování nebo po jejich dokončení. Má co 

nejrychleji reagovat na vznikající závady ve výrobě, a proto je mezioperační 

kontrola součástí výrobního procesu. Umístění kontrolního pracoviště je 

dáno náročností a důležitostí pracovních operací. Může být umístěno přímo 

za výrobním strojem, kdy se kontroluje každý rozpracovaný výrobek po 

provedené operaci, tj. 100% kontrola, protože nekvalitní provedení 

nenapravitelně ovlivní kvalitu hotového výrobku. Jiný způsob je umístění 

mimo výrobní linku a pracoviště jsou kontrolována pravidelně po určitém 

čase podle metod matematické statistiky, kdy se podle jakosti 

kontrolovaného vzorku posuzuje jakost celého souboru výrobků, tento 

způsob se využívá především v sériové výrobě. Namátková kontrola nemá 

pevný časový řád. 

Výstupní kontrola, konečná, ověřuje, zda výrobky svou kvalitou odpovídají 

předepsaným normám a mohou být dodány odběrateli. Výrobek, který má 

požadované vlastnosti, je výrobek dobrý. Výrobky, které jsou vadné, mohou 

být opravitelné nebo neopravitelné. Výrobek, který nelze opravit, je nutno 

vyřadit, je to zmetek.


Výstupní technická kontrola zařazuje výrobky do jakostních tříd. Pokud se u 

výrobku objeví menší vada, která nemá vliv na funkčnost výrobku, technická 

kontrola vadu označí a výrobek zařadí do nižší jakostní třídy a odběrateli 

musí být poskytnuta sleva. Podle charakteru výroby se výstupní kontrola 

provádí jako kontrola souborná, namátková nebo výběrová. Konečným 

výsledkem technické kontroly je souhlas k předání výrobků na sklad 

hotových výrobků. 

Odpovědnost za vady má vždy dodavatel, odpovídá za včasnost, úplnost, 

sortiment a jakost dodávky. Zákon o ochraně spotřebitele uvádí záruční 

dobu, po kterou dodavatel odpovídá za vady. 

12.6. Normalizace, normy ISO 

Normalizace je zavádění a uplatňování pravidel pro dosažení maximální 

hospodárnosti při dodržení funkčních a bezpečnostních požadavků. Účelem 

je zavést jednotnost do výroby a zabránit nedorozumění mezi dodavateli a 

odběrateli. 

Vydáváním a rušením ČSN se zabývá Úřad pro technickou normalizaci, 

metrologii a státní zkušebnictví v Praze.


Normy ISO 

Vyšší formou normalizace je zavádění norem ISO do našich podniků. ISO jsou 

mezinárodní normy, platí v EU a zahraniční podniky běžně vyžadují 

certifikaci na ISO jako podmínku spolupráce. 

Normy ISO 9000 jsou normy jakosti a ukládají podnikům zpracovat velmi 

podrobné příručky jakosti, což jsou postupy operací, které jsou závazné, 

sestavené podle dlouhodobého pozorování, v případě zmetku se snadno 

zjišťuje příčina. Způsobilost firmy pro certifikaci na ISO posuzují nezávislé 

auditorské organizace v auditech jakosti, což jsou velice přísné prověrky 

příruček a postupů. Plnění norem je pravidelně ověřováno a certifikace 

může být odebrána v případě nedostatku. 

Evropské normy ISO 9000 byly akceptovány jako Československá státní norma 

v roce 1991 a platí (dnes jako Česká státní norma) od roku 1992. Obsahují 

následující části: 

ČSN ISO 8402 Jakost – slovník 

ČSN ISO 9000 Normy pro řízení a zabezpečení jakosti 

ČSN ISO 9001:2001 Systémy jakosti. Model zabezpečování jakosti při 

navrhování, vývoji, výrobě a uvádění do provozu a servisu.


12.6. Ochrana spotřebitele 

Aby tržní hospodářství dobře fungovalo, musí být zajištěna ochrana spotřebitele: 

a) stát zajišťuje prostřednictvím zákonů ochranu spotřebitelů, 

b) dobrovolná sdružení na ochranu spotřebitelů informují, vychovávají k odpovědnému 

rozhodování na trhu a prosazují jejich zájmy ve státních orgánech (zákony, nařízení, 

vyhlášky). 

Světová organizace na ochranu spotřebitele CI (Consumer International) sídlí v Londýně, 

deklarovala osm základních práv: 

- bezpečnost, 

- volný výběr zboží, 

- odškodnění, 

- informace, 

- vzdělání, 

- zastupování, 

- základní potřeby, 

- zdravé životní prostředí. 

V ČR občanské sdružení časopisu TEST, provádí srovnávací testy výrobků na našem 

trhu, informuje o právech a povinnostech, o zákonech, o postupu při reklamaci, o 

zdravé výživě apod. SOS je občanské „Sdružení ochrany spotřebitelů“, činnost 

podobná jako TEST.


Právní ochrana spotřebitele v ČR 

Vychází z občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele. 

Zákon o ochraně spotřebitele se vztahuje ne prodej výrobků a poskytování služeb na 

území ČR a stanovuje některé podmínky podnikání, které jsou významné pro 

ochranu spotřebitele. 

Ochrana před nebezpečnými výrobky: 

-směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky 

-směrnice o všeobecné bezpečnosti výrobků 

Požadavky na výrobky jsou uvedeny v evropských normách a průkazem shody je 

označení CE (Conformité Européenne), které výrobce umísťuje na výrobek. 

Značka CE – Evropská shoda:


Označování a oceňování jakosti 

Česká značka shody: Základní značka shody s českou technickou normou: 

Označení Czech Made: Logo Ceny ČR za jakost:


12.7. Požadavky na jakost 

Požadavky na jakost výrobku:


Požadavky na jakost služby:


Požadavky na jakost procesu:

12. Řízení jakosti - cvičení 

12.7. Techniky v řízení jakosti 

Výrobní organizace je úspěšná a konkurenceschopná, když produkuje kvalitní výrobky s 

co nejnižšími náklady. Aby byla zajištěna stálá jakost výrobků, je nutno provádět 

kontrolu, hledat neshody mezi výrobkem a normou, odstraňovat chyby. Důležité je 

zabezpečení jakosti prevencí, to je kontrolou projektu a postupu výroby. Podniky 

zavádějí TQM – komplexní řízení jakosti, kdy je aktivován každý zaměstnanec 

organizace i pracovníci spolupracujících organizací. 

Jakost není neměnná. Zákazníci mění své požadavky, jsou stále náročnější a kritičtější, 

protože jsou informovanější. Výrobky jsou dokonalejší nebo zcela nové. Zabezpečit 

jakost a dosahovat ji opakovaně, zjistit názory zákazníků, analyzovat a řešit 

problémy, to vše lze zvládnout pomocí metod a technik v řízení jakosti. 

12.7.1.Metoda PDCA (Plan-DO-Check-Action) 

je obecná metoda zlepšování, sestává ze čtyř kroků: 

- Plan – naplánuj, urči záměr zlepšení 

- Do – realizuj, uskutečni záměr 

- Check – proveď kontrolu, vyhodnoť dosažené výsledky 

-Action -proveď korekce, opravy 

- celý postup opakuj 

Metoda je jednoduchá a tím, že se cyklus opakuje, je významná nepřetržitostí.


12.7.2. Tabulky a formuláře pro sběr informací 

zachycují potřebné údaje, se kterými se dále pracuje. Význam je v systematickém 

uspořádání informací. Každá tabulka či formulář musí obsahovat nezbytné 

náležitosti: 

- vhodný obsah (jaké informace a v jakých souvislostech) 

-způsob, jak jsou informace zjišťovány 

- uvedení pracovníka odpovědného za záznam údajů, způsob zaznamenávání (čísla, 

symboly) 

- časové údaje o záznamu 

- místo záznamu. 

Tabulky a formuláře musí být jednoduché a srozumitelné, údaje lze získávat i pomocí 

různých snímačů a spojit s počítačem nebo paměťovými médii. 

12.7.3. Paretův diagram 

Metoda je založena na tzv. Paretově principu 80:20, kdy 80% následků je způsobeno 

20% příčin. Metoda pomáhá určit priority, na které je potřeba se zaměřit (produkty, 

procesy, činnosti) tím, že uspořádá položky podle četnosti výskytu. V praxi se 

používá pro analýzu reklamací, analýzu neshod apod.


Příklad: 

V tabulce je uveden přehled výskytu vad u obuvi, které byly příčinou reklamace, relativní 

podíl a kumulativní podíl jednotlivých vad na celkovém počtu vad: 

Vada Četnost Relativní podíl v % 

Kumulativní relativní 

podíl v % 

1. křivé šití 85 65 65 

2. špatný odstín barvy 22 16,9 82 

3. odchylka tvaru 19 14,6 97 

4. skvrny na svršku 3 2 99 

5. prosekaný šev 1 0,7 100 

součet 130 100 

Četnost 

výskytu 

vad 

Relativní podíl 

výskytu vad 

100% 

Kumulativní relativní podíl v % 

100% 

80 

60 

40 

50% 

20 

1 2 3 4 5 Druhy vad 

1 2 3 4 5 Druhy vad


12.7.4. Diagram příčin a následků (Ishikawův diagram) 

MATERIÁL ZAŘÍZENÍ 

LIDÉ 

stroje 

přístroje 

nástroje 

kvalifikace 

ostatní vlastnosti 

dovednost 

praxe 

JAKOST 

PROCESU 

vzhled 

klimatické podmínky 

teplota vlhkost 

METODY, POSTUPY PROSTŘEDÍ

13. Počítačové programy v organizaci a řízení výroby 

13.1. Informační systém 

13.1.1. Definice informačního systému 

Informační systém je soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), 

zabezpečujících sběr, přenos, zpracování, uchovávání dat, za účelem prezentace 

informací pro potřeby uživatelů činných v systému řízení. 

IS se skládá: 

- technické prostředky (hardware HW) 

-počítačové systémy různého druhu a velikosti, doplněné o potřebné periferní jednotky, 

které jsou v případě potřeby propojeny prostřednictvím počítačové sítě 

- programové prostředky (software SW) jsou tvořené systémovými programy řídícími 

chod počítače, efektivní práci s daty a komunikaci počítačového systému s reálným 

světem a programy aplikačními řešícími určité třídy úloh určitých tříd uživatelů 

- organizační prostředky (orgware OW) jsou tvořené souborem nařízení a pravidel 

definujících provozování a využívání IS a informačních technologií 

- lidská složka (peopleware) – řešení otázky adaptace a účinného fungování člověka v 

počítačovém prostředí, do kterého je vřazen 

- reálný svět (informační zdroje, legislativa, normy) – kontext informačního systému


Informační systémy se člení: 

A) operační IS jsou zaměřeny na zpracování dat v dobře strukturovaných úlohách, je zde 

možná algoritmizace. Rychle a spolehlivě realizují různé rutinní funkcionální činnosti. 

Využívají se pro uplatnění systémů JIT v zásobování nebo při řízení předvýrobních a 

výrobních procesů (CAD, CAM, CIM). 

B) manažerské operační systémy jsou určeny na podporu managementu na vyšší úrovni 

při řešení špatně strukturovaných problémů. Informační systém zahrnuje informace o 

stavu systému, ale také o uspořádání, chování, o rozvoji. Tvoří je: 

- systémy pro poskytování důležitých údajů a zpráv 

- systémy pro podporu rozhodování 

- expertní a znalostní systémy. 

13.1.2. Přínosy zavedení IS do řízení výroby: 

Snížení stavu zásob, snížení rozpracované výroby, zkrácení průběžných dob, snížení 

prostojů a předělávek, přesnější kalkulace výrobků, dodržení termínů dodávek, větší 

pružnost výroby, snížení ztrát z pozdní fakturace, snížení pohledávek, možnost 

plošné organizační struktury, integrace práce firemních oblastí, zvýšení konkurenční 

schopnosti aj. 

Počítače usnadňují nepříjemnou rutinní práci, ale nikdy nenahradí manažera. Důležité je, 

aby zadávaná data byla skutečně přesná a aby výstupy z počítače nevyžadovaly 

časově náročné zpracování.


Vývoj k počítačem řízené výrobě CIM (Computer Integrated Manufacturing) reprezentuje 

integrovanou aplikaci počítačové technologie do obtížné oblasti výroby. Děje se tak 

za účelem dosažení podnikatelských cílů a upevnění konkurenční pozice firmy. CIM 

integruje automatizaci výrobních částí podniku do celkového systému řízeného 

počítači, kam patří např. podsystémy CAD (Computer Aided Quality) – podpora 

konstrukčních prací, PPS (Production Planning System) – podpora plánování a řízení 

výroby, CAQ (Computer Aided Quality) – podpora řízení jakosti a další podsystémy, 

které se v podniku již používají. 

13.1.3. Základní soubory informací a informační toky v řízení výroby 

Pro řízení výroby mají informace velký význam, ať už se týkají oblasti organizační, 

materiálové, technické, ekonomické či personální. 

Informace jsou v současné době zpracovávány a přenášeny především prostřednictvím 

výpočetní a komunikační techniky. Výrobní provozy, ale i obslužné a pomocné, musí 

být vybaveny odpovídající technikou a navzájem síťově propojeny. Propojení musí 

být i s ostatními útvary podniku (finanční, personální, příprava výroby, nákup, odbyt 

atd.). 

Pro řízení výroby existuje řada software. Každá výroba probíhá za jiných podmínek a 

softwarové firmy se snaží své produkty co nejlépe přizpůsobit požadavkům uživatelů. 

Aby byl podnikový informační systém funkční, je nutné mít dobře zpracovanou 

databázi, která musí být úplná a aktualizovaná. Jednotlivé odborné útvary podniku 

tvoří subsystémy, které do databáze dodávají své informace a z databáze získávají 

takové, které potřebují pro svou činnost z jiných útvarů.


Základní soubory informací a informační toky v řízení výroby: 

Technicko-hospodářské 

plánování 

Technická příprava výroby 

Řízení jakosti 

Zásobování 

Marketing 

Výrobně-dispečerské oddělení 

Údržba 

Provoz 1 Provoz 2 Provoz 3


Příklad: 

Příprava výroby bude vycházet z informací: 

-marketingu, který zná požadavky trhu, objem sortimentu jednotlivých výrob a další 

požadavky odběratelů 

- řízení jakosti, útvar, který soustřeďuje reklamace na konstrukci a technologii výroby již v 

průběhu vlastní výroby 

- ze zásobování, kde shromažďují objednávky materiálu potřebného k výrobě 

- z vlastní výroby. 

Marketingový útvar provádí průzkum potřeb a soubor informací předává: 

- technické přípravě výroby, když se jedná o technicko-ekonomické změny výrobků 

- technicko-hospodářskému plánování, když jde o změnu vyráběné produkce- řízení 

jakosti, když se jedná o změnu jakostních parametrů výroby. 

Pro přenos informací ve výrobním procesu je také důležité a dnes již běžné propojení 

počítačů s technologickými zařízeními, kontrolními a zkušebními přístroji. 

Stále častěji se využívá identifikace rozpracovaných i hotových výrobků pomocí čárových 

kódů.


Automatické zpracování dat zajistí hospodárné zpracování rozsáhlých agend a tím v 

pořádku a včas prezentují výsledky hospodaření pro vlastní použití managementu, 

pro správní radu, akcionáře, finanční orgány. 

Podnikatelské informace jsou klíčový firemní zdroj a je nutno je ochraňovat a dále 

rozvíjet. POZOR řada způsobů opatřování, přenosu, vyhodnocování a využívání 

důležitých informací je nejednou na prahu či za prahem legality a tudíž v rozporu s 

podnikatelskou etikou a morálkou. Je nutno se bránit moderními způsoby ochrany, 

které vyžadují spolupráci jak příslušných profesionálů s manažery tak i technická 

zařízení. 

Moderní počítačové sítě - internet umožňují získávat i poskytovat obrovské množství 

různorodých údajů. Stále větší význam mají elektronické nákupy, kdy celá nákupní 

akce od objednávky až po fakturaci proběhne prostřednictvím internetu a 

samozřejmostí je evidence a uložení všech dat o dodavatelích i odběratelích. 

Kromě výpočetní techniky jsou pro přenos informací využívány prostředky komunikační 

techniky jako jsou telefony ať už pevné linky nebo mobilní telefony, faxy.


13.2. Průzkum dodavatelů 

Příkladem dodavatele software pro řízení oděvní výroby je firma Macenauer a 

její program „Projekt Macenauer – projekty oděvní výroby“. 

Řízení výroby oděvů a výroby prádla je specifické a odlišné od ostatních výrob. 

Výrobky jsou velmi často obměňovány, protože podléhají módnosti a to 

klade značné požadavky na technickou přípravu výroby, protože životnost 

technické dokumentace je velmi krátká. Výrobky mají různou fazonu 

(střihové řešení), jsou v různých barevnostech a vzorech. Nejen módnost, 

ale i požadavky velkého množství odběratelů na stále menší série výrobku 

způsobují, že je velmi obtížné spojit objednávky do větších celků a vytvořit 

efektivní výrobní dávky. Velké množství různých materiálů v různých 

barvách může způsobovat problémy v řízení zásob. Všechny tyto faktory je 

nutno brát do úvahy při zavádění počítačového programu řízení konfekční 

výroby. 

Program, který je uváděn jako příklad, je součástí uceleného systému, může 

pracovat lokálně nebo propojením do sítě.


13.2.1. Program Obchod a výroba zahrnuje následující úseky: 

1. data 

2. příprava výroby 

3. kontrakty 

4. výroba 

5. definice období 

6. přístup uživatelů 

1.data – tento modul shromažďuje informace nutné pro řízení výrobního procesu. 

Umožňuje evidovat následující oblasti: 

- materiál – skupiny oděvních materiálů jsou sledovány samostatně, materiál je definován 

názvem, šířkou, druhem, jednotkami, cenou pro kalkulaci, poznámkou o 

materiálovém složení a odkazem na výrobce. Virtuální číselník umožňuje vyhledat 

materiály stejného výrobce, druhu, barvy, šíře, ceny aj. 

- nomenklatura – podrobněji člení výrobky na statisticky sledované oblasti 

- velikostní sortiment – pro různé odběratele různý, program umožní omezit prodej 

neefektivních velikostí, na které není připravena dokumentace 

- fazónové listy – tato část programu obsahuje údaje o spotřebě času, definuje kalkulační 

spotřeby materiálů. Program umožňuje vytváření nových fazon pomocí vzorů 

odvozených fazon. Evidované a použitelné jsou i dříve používané fazony


- materiálové listy – seznam všech použitých materiálů, včetně spotřeb 

- adjustace – program zpřesňuje požadavky odběratele na visačky, nášivku firmy, způsob 

balení 

- ceník – program eviduje smluvní podmínky s odběrateli, zohledňuje cenu výrobku při 

sjednání objednávky a následný tisk faktury 

- dodavatelé a odběratelé – kromě adresy, IČO, DIČ, telefonu a poznámky, je program 

schopen definovat skupiny odběratelů podle teritoria, velikosti obratu, sestavit 

seznam neplatících zákazníků a podmínit jim fakturaci. 

2. příprava – tento modul pomáhá sestavit výrobní dokumentaci a definovat ji na určité 

období. Pracuje s následujícími oblastmi: 

- výběr fazon – pro každé období je sestaven nový seznam fazon s novými barvami, s 

jinými velikostmi 

- cenová kalkulace – vypočítává automaticky kalkulační vzorec (základní data o spotřebě 

materiálu a času jsou v databázi) pro všechny fazony a odděleně lze upravovat zisk, 

režie a zjistit tak, kdy bude výrobek ještě rentabilní 

- OHN – program pracuje s normami cenovými, operativními a porovnává je s normami 

skutečnými 

- plánovaná spotřeba materiálu – předpoklad spotřeby materiálu pro nákup materiálu 

před uzavřením objednávky od odběratelů


- spotřeba dle objednávek – na základě uzavřených objednávek program spočítá přesně 

spotřebu materiálu podle objednaných velikostí 

- rekapitulace – slouží ke kontrole cen, barev fazon, kontrole rozsahu velikostního 

sortimentu. 

3. kontrakty –tento modul není určen pro bezprostřední řízení výroby, ale pro zajištění 

výroby je nepostradatelný. Pracuje s následujícími oblastmi: 

- objednávky dle odběratelů – program slouží k evidenci objednávek odběratelů 

- objednávky dle fazon – program vyhledá objednávky podle požadované fazony 

- výtah objednávek – program slouží k setřídění objednávek dle fazon, velikostí 

-příprava expedice – vybrané objednávky je možno seskupit do jedné výrobní dávky a 

doplnit datem výroby, datem expedice 

- vyrobené objednávky, vyrobené fazony – objednávky, které byly vybrány do výroby, 

jsou označeny a je pak možno provádět přehledy vyrobených objednávek 

- volné kusy – program slouží pro výrobu kusů, které nemají zatím odběratele a jsou 

určeny k volnému prodeji. Mohou to být i kusy, které už jsou vyrobeny, ale zákazník 

není schopen je odebrat a jsou uvolněny pro nového odběratele.


4. zařazení do výroby – modul pracuje s následujícími oblastmi: 

- seznam řazení – program vytváří skupiny pro výrobu, skupiny pro expedici nemusí být 

shodné s výrobními, ale program vytřídí požadované objednávky, vyhotoví výrobní 

příkaz se spotřebou materiálu až na jednotlivé velikosti s přesností na barevné 

odstíny 

-visačky – podle seznamu zařazené výroby je možno vytisknout visačky, kde je 

definována fazona, nomenklatura, velikost. 

5. definice období – základní časovou jednotkou je rok, přepnutím na jiný rok jsou k 

dispozici archivovaná data z předcházejících období. 

6. přístup uživatelů je chráněn vlastními hesly programu. Pokud definuje obsluha nového 

uživatele, objeví se podrobný seznam všech prací programu a je možné ke každé 

práci přiřadit jednu z těchto úrovní: vidět, nevidět, změnit.

ŘÍZENÍ VÝROBY - Katedra oděvnictví

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?