12. Přednáška

Úvod

Nauka o zpracování surovin
V kožešnickém oboru jde o zpracování
surových kožek
V konfekční výrobě o zpracování vyčiněných
a zušlechtěných kožešin
Zušlechtěné znamená:
• Vyčiněné kožešiny
• Obarvené
• Přibarvené pesíky
• Tištěné
• Stříhané s žehlenou a fixovanou srstí – umělý lesk

Každý druh kožešiny vyžaduje odlišné
zpracování
Základem jsou:
• Znalost kožešnické technologie
• Teoretické znalosti
• Praktické dovednosti – jednotlivých operací, jejich
správná volba
Kožešnický materiál je velmi cenný
Požadavek – hospodárnost, šetrnost,
přesnost, špičkový pracovníci

Převládá rukodělná práce – zručnost a
dovednost
Mechanická práce je zastoupena
poměrně málo
Kožešnický obor je svým způsobem
umělecký a pracovně zajímavý
Převládá zde výroba malosériová, kusová
nebo zakázková

Sesazování kožešin

Tam, kde je plocha výrobku větší než
plocha dané kožešiny
Sesazování:
• dvou a více kožešin nad sebe
• dvou a více kožešin vedle sebe
Požadavky na sesazení:
• Aby bylo neznatelné
• Aby bylo docíleno pravidelných vzorů
• Použití různých druhů spojů

Třídění kožešin:
• Stejný charakter srsti
• Stejné barevné odstíny
• Stejná hustota srsti
• Stejná výška srsti
Je nutno respektovat :
• Linie hřbetů – po sesazení musí být v jedné linii
• Hranice stránek po sesazení musí vycházet proti sobě
• Nestejnoměrná výška srsti – hledat místo pro sesazení
• Sesazené kožešiny musí být již vyspravené
• Odstraněny vady
• Plošně vyrovnány

Estetický vzhled výrobku
Spojení kožešin se nesmí ze strany srsti
proznačovat
Druhy spojů kožešinových výrobků:
• Příčné
• Podélné
• Speciální

Velké zoubky
Střední zoubky
Ostré zoubky
Malé zoubky
Zoubky nestejné velikosti – pro sesazení
perziánů
Zoubky pro sesazování entrefinosů
Francouzské zoubky
Obloučky
Zhuštěné vlnovky
Nepravidelné vlnovky

Tupé
Zkosené
Ostře zkosené
Mělké vlnovky

Do tvaru V
Malé obloučky
Velké obloučky
Dvouobloučky
Spoje pro koníky
Spoj pro norky a bizamy

KOŽEŠIN

• Technologické zpracování kožešin je zcela odlišné od zpracování textilních materiálů.
• Rozdílnost technologie je způsobena použitým materiálem, jelikož každá kožešina je v podstatě
originál.
• Dále se pak ve zpracování kožešin vyskytují zcela specifické operace.
• V kožešnické výrobě se při práci používají speciální nástroje – kožešnické nářadí, které je pro
technologické zpracování nutností.
• Kožešník používá při práci nástroje:
– kožešnické nože obr. 1,
– Kožešnický brousek,
– kožešnický hřeben obr. 1,
– napínací kožešnické kleště obr. 2,
– odpínač hřebíků obr. 3,
– napínací pistole,
– odpínač spon,
– vyrovnávač,
– nůžky,
– bodec,
– pinzetu,
– šicí potřeby a různé další pomocné náčiní.
Obr. 1
• Na sešívání kožešin se používá:
– speciální kožešnický stroj,
– kožešnický stroj tužící,
– základní jednojehlový sešívací stroj.
Obr. 2 Obr. 3

Strojní jehla
Pro kožešnické zpracování jsou nejvhodnější jehly:
od 100 do 200 čísla metrického.
Hrot jehly může být různého tvaru. Pro šití kožešin se požívají hroty:
kulaté, oštěpové, tříhranné a čtyřhranné.
Obr. 4
Vlastní šití
Jednou z rozhodujících podmínek kvalitního šití je dobrá jakost a
správná volba tloušťky nití.
Kožešnický šicí stroj má dvě posuvná kolečka – přední a zadní obr. 4,
mezi která se vkládají kožešiny při jejich sešívání. Kolečka jsou ovládána
dvěma pedály.

• Třídění kožešin na konkrétní výrobek (obr. 5)
• Třídič musí na základě velikosti střihu a kožešin vypočítat potřebné množství
kožešin.
• Pří třídění se seřazují kožešiny vedle sebe i nad sebe tak, aby po sesazení a
sešití tvořili sladěný celek, to znamená, že na výrobku nesmějí být patrny
zjevné rozdíly.
• Z hlediska barevných odstínů se seřazují kožešiny tak, aby byly postupně od
nejtmavších odstínů k odstínům světlejším.
• Dále se pak kožešiny třídí a rozmísťují podle jakosti, vzhledu a celkového
charakteru na ty části výrobku, které zvýrazňují charakter kožešiny.
• Kožešinový plášť
– Kožešiny vzhledově nejlepší se využijí na zadní díl pláště, vrchní límec,
fazony a vrchní rukávy.
– Následně na pravý přední díl a pak na levý přední díl
– Nakonec do míst méně viditelných, jako jsou podpažní části, spodní rukávy
a spodní límec.

• Při třídění podšívek
– vzhledově nejlepší kožešiny se využijí na přední díly a zbylé na
ostatní části.
• Kožešiny se mohou zpracovávat do výrobku v různých polohách:
– Po směru srsti, proti směru srsti, příčně a v různých kombinacích.
– Při třídění je nutné posuzovat kožešiny právě v takových polohách,
v jakých budou do výrobku zpracovány.
• Rozměrové velké kožešiny se při třídění zavěšují na svisle sklopenou
desku.
• Kožešiny malé se třídí na pracovním stole, ale v některých případech
je nutné stát výše, aby se kožešiny méně leskly a snadněji se
rozeznávala barva.

Obr. 5

• Za vady na kožešinách se považují:
• všechny díry v řemeni kožešin,
• holá místa v srsti kožešiny, které narušují vzhled kožešiny,
• praskliny líce řemene zvané břichy,
• dále jsou to takzvané podrosty, místa velmi řídce porostlá nízkou srstí,
• může to být také postříhaná nebo zaplstěná srst.
• Některé tyto vady vznikají za života zvířete nebo při jeho lovu a usmrcení.
• Mnohé vady by mohly vzniknout nesprávným ošetřením surové kožky a jejím
dalším zpracováním.
• Některé kožešiny reagují na dopadající sluneční paprsky, popř. reagují na
vodu nebo vlhké prostředí.
• Ve výrobním procesu je nutno dbát na to, aby kožešiny neležely na místě, kam
svítí slunce,
• aby se kožešiny nezastříkaly vodou ze strany srsti nebo nedošlo k provlažení
řemene až po srst. Tím by vznikaly na srsti skvrny, které se už nedají odstranit.
• Dále je nutné ve výrobním procesu kožešiny chránit před zamaštěním olejem
při šití a před zaprášením srsti křídovým práskem.

• Vypouštění kožešin je jejich prodlužování na úkor její šířky, při
zachování linie hřbetů a stránek obr. 6.
• Vypouštění kožešin je náročná a složitá činnost.
• V nynější době se převážně používá speciálních vypouštěcích strojů.
Provádí se v případech, kdy je třeba získat delší a užší plochu, než
nám kožešina poskytuje.
obr. 6 obr. 7
• Zapouštění kožešin je opakem vypouštění, kdy se z delšího úzkého
kusu kožešiny vytvoří kratší a širší kožešina, při zachování linie hřbetů
a stránek obr. 7.

Pro kožešnické označení vady je rozhodující tvar vady a hlavně
její šířka.
Zjišťování vady:
kožešina se kontroluje od hlavy k zadku a to tak, abychom
dohlédli až k řemeni – ke kořínkům srsti
Objeví-li se vada, příslušné místo se označí tak, že se
kožešnickým nožem prořízne řemen ze strany srsti.
Velikost a tvar proříznutí jsou dány tvarem, velikostí vady a
způsobem následné výspravy.
Následuje rozhodnutí o způsobu výspravy, v úvahu se bere druh
zpracované kožešiny.
Zpracovávanou kožešinu musíme dobře znát a vědět, kde jsou
např. hranice stránek, kříže hřbetu a další výškové nebo barevné
rozdíly srsti. Podle nich se pak zvolí správný způsob výspravy.

obr. 8
• Oprava malých vad na kožešinách za použití sbíhavých řezů obr. 8
• Oprava vady za použití náhradního kousku kožešiny
• Oprava vad v kožešinách jazykovými řezy obr. 9
• Jsou li kožešiny opraveny a jednotlivé řezy sešity, navlhčí se každá
kožešina vodou o teplotě 20°C v řemeni tak, že se vtírá navlhčeným
kartáčem do jejího řemene voda, až je řemen dostatečně vlhký a
vláčný.
• Navlhčené kožešiny se poskládají vždy řemenem k sobě a po
krátkém zaležení se kožešiny vyrovnají. Každá navlhčená kožešina se
prsty nebo dlaní rozpracuje – to znamená vytáhne do šířky.
• Švy vyspravené kožešiny se poklepou, vyrovnávají a ztenčují
válečkovým vyrovnávačem
• Po řádném vyspravení všech vad se pročesávají v srsti všechny švy,
aby nezůstala zašitá srst.
• Následuje kontrola
obr. 9

V kožešnictví je konstrukční členění základního střihu zcela
odlišné, protože se nepracuje s plošnou textilií, ale s jednotlivými
kožkami.
Parametry kožešin a jejich specifické způsoby zpracování mají
velký vliv na tvorbu dílů.
Základní střih dílů oděvu bývá většinou větší než jedna kožešina a
proto se musí sešívat dvě i více kožek k sobě.
Zásadou pro vytváření kožešnického dílu je scelit jednotlivé kožky
do co největší plochy. Obvykle se scelují kožky pro přední a zadní
díly, ale je možné k trupové části přičlenit i část rukávovou.
Nutností pro vytvoření konstrukčního řešení podle kožešnických
zásad je znalost způsobu sešití kožešin.

Sešití kožešin má být, pokud to jde, neznatelné.
Pokud to charakter srsti nebo vybarvení nedovoluje, snaží se
kožešník sešitím získat pravidelné vzory, které esteticky ovlivňují
vzhled výrobku.
Je tedy nutné při šití kožešin používat některých druhů spojů a
dodržovat předem dané kožešnické zásady.
Při sešívání se používají již vytříděné a opravené kožešiny.
Kožešiny musí mít stejný charakter (hustotu, výšku srsti vybavení)
a přesně naznačené například hranice stránek a linie hřbetů.
Sesazení podléhá tvaru podle umístění základního střihu, kde je
třeba odlišit i směr vlasu.
Správné sešití kožešin nejvíce ovlivňuje kožešník, který optimálně
vyhodnotí skutečný charakter kožešiny a určí nejvhodnější místo
pro sešití.
Druh vybraného spoje při sešívání kožešin je dán druhem
kožešiny.

• Spojuje-li se více kožešin nad sebe a vedle sebe, nepoužívají ve
většině případů rovné švy, ale speciální švy, které jsou typické pro
kožešinovou výrobu.
Ukázky typů spojů:
A. Příčné spoje
– Velké zoubky obr. 10.
• Jsou vhodné pro dlouhosrsté králičiny. Rozměry zoubku: 25 mm výška a
30 mm šířka. Tímto spojem se snaží kožešník dosáhnout nejméně
znatelného spojení
– Malé zoubky obr. 11.
• Jsou vhodné pro stříhané králičiny. Rozměry zoubků: 10 mm výška a 18
mm šířka. Tohle spojení je téměř neznatelné.
– Zoubky pro persián obr. 12
Obr. 10 Obr. 11 Obr. 12
• Jsou vhodné pro perské kožešiny. Nerovnoměrná šířka a výška zoubků.

B. Podélné spoje
Zoubky tupé obr. 13 - pro stříhané jehnětiny s nízkou i ostrou srstí
Obr. 13
C. Spoje tvořené obloučky a vlnovkami
Obloučky obr. 14 - pro norkové králičiny – šířka = vzdálenost barevných proužků,
příčný spoj.
Mělké vlnovky obr. 15 - pro kožešiny s kudrnatou srstí a indické jehnětiny. Příční i
podélný spoj.
Obr. 14 Obr. 15
D. Speciální spoje
Tyto spoje mají speciální tvar, který je charakteristický pro zpracovanou
kožešinu.
Spoje pro bizamové hřbety obr. 16
Spoj pro bizamové bříško obr. 17
Obr. 16
Obr. 17

Napínání kožešnických polotovarů je významnou operací ve
výrobním procesu kožešnické výroby.
kožešiny již sesazené podle střihů a jejich plošná velikost musí
vždy být větší, než střihové šablony.
Při napínání se ve výrobě ještě vyskytují určité zvláštní úkony,
které jsou typické pro určité typy kožešin
před napínáním musí výrobek podle potřeby méně, nebo více ze
strany řemene navlhčit. K vlhčení se nejlépe hodí voda měkká a
vlažná. Jedině kožešiny s mimořádně tuhým řemenem můžeme
vlhčit tukovou emulzí.
V sériové výrobě se k vlhčení kožešin používá speciální stůl.
Je to kovový rám, který je vypletený silonovou šňůrou, velikost
otvorů je 1,5 x 1,5 cm. Toto zařízení snižuje nebezpečí zvlhčení srsti
vodou. Voda se nechá před napínáním v řemeni kožky asi 15 minut
působit.

Kožešnický polotovar se napíná podle předkreslených střihových šablon.
Střih se překreslí přímo na desku stolu, anebo se deska stolu potáhne papírem, na
který se střih překreslí.
Střih se umísťuje tak, aby se napínaný kožešnický polotovar napínal vždy po směru
srsti a směrem k pracovníkovi.
U kožešin se odševky nevykrajují, ale pouze se rozkrojí středem a při napínání se
rozkrojené místo přesně rozevře podle předkresleného střihu a upevní. Po napnutí
vzniká odševek, který po sešití plní stejnou funkci, jako vystřižený odševek u
textilních materiálů.
V první fázi se tedy připevní okraj odševků podle střihu a následně se kožešnický
polotovar postupně vytahuje a připevňuje podle předkresleného střihu za použití
napínacích kleští a hřebíků.
Nedílnou součástí při napínání je také vyrovnávaní švů, jelikož při napínání dochází
k jistému pokřivení, které by po usušení bylo nežádoucí.
V průmyslové výrobě se při napínání využívají napínací pistole, které vystřelují
spony.
Napínaní pomocí pistolí je mnohem rychlejší, ale nevýhodou je jednorázové použití
spon.

NAŘEZANÁ KOŽEŠINA -
PROKLÁDÁNÍ
PROKLÁDANÁ KOŽEŠINA
Obr. 18 Obr. 19

Třídění před sešitím „
sesazením“
Napínání kožešnických
polotovarů
Obr. 20
Obr. 21

Značení zoubků pro nutrie Krájení kožešin do zoubků
Obr. 22
Obr. 23

V průmyslové výrobě se výrobky suší v elektrických sušárnách o
teplotě 30°C až 40°C.
Napnuté a usušené polotovary musí před odepnutím zcela
vychladnout, aby nedošlo k deformaci výrobku.
Odepínaní se provádí buď pomocí kleští, nebo odpínačem. Nesmí
dojít k roztržení řemene.
Obr. 24

Obkreslení střihu jednotlivých dílů kožešnického výrobku
Obkrojení jednotlivých dílů podle střihu
• návaznost švů po sešití,
• souměrnost barevností a kreseb kožešin
Obkrajují se dokonale ostrým nožem.
Při obkrajování se nesmí okraje kožešinových dílů vytáhnout.

Oděvní díly kožešinových výrobků se vyztužují takto:
všechny rovné okraje se zpevňují pomocí pevné samolepící
nebo nelepící krajovky. (šířka krajovky je 8-12 mm).
průramky a průkrčník – se rovněž zpevňují krajovkou, lepí se do
tvaru.
okraje se nesmí vytáhnout, ani stáhnout
části dílů, krajová podsádka a vrchní část rukávové hlavice se
tuží netkanou textilií (tuženkou) našívanou tužícím strojem
do límců se u pravých kožešin našívají leonské tkanice
„kožešnický drát“ s vetkanými kovovými nitěmi, které vyztuží
límce. Na hotovém výrobku se pak dá modelovat přesně tvar
límce.

Obr. 25
Obr. 26

Montáž výrobků se provádí na kožešnických strojích.
Ukázka sešití po sešití „sesazení“ a vykrojení

Knoflíky a dírky
• U kožešnických výrobků se používají k zapínání výrobku kovové klipsny.
• Kožešina se nařízne v místě tzv. knoflíku a dírky.
• Na jedné straně se protáhne klipsna a na druhé straně očko a oba dva díly se
ručně našijí na řemen kůže.
Závěrečné úpravy
• Hotové kožešinové výrobky se urovnávají, kartáčují a jsou připraveny
k expedici.
• U stříhaných kožešin se po vyčesání ještě přistřihuje srst.
• Kožešinové výrobky by neměly být vystaveny UV paprskům, ani uloženy
v uzavřených místnostech bez výměny vzduchu (možnost množení molů).