DĚJINY ODĚVNÍ KULTURY Období středověku Byzantská ...

DĚJINY ODĚVNÍ KULTURY 

Období středověku 

Byzantská & Románská kultura 

TUL/FT/KOD 

Mgr. Ing. Marie Nejedlá, Ph. D.

Vymezení středověku 

• Přechod od starověku do středověku nebyla záležitost ze dne na 

den. 

• Šlo o plynulý proces transformace společnosti a kultury, 

přizpůsobující se novým skutečnostem. 

• Došlo k přesunu mocenského i kulturního střediska ze středomoří 

do západní a střední Evropy. 

• Je zde nové náboženství, které se šíří a vytlačuje původní 

náboženství. 

• A podobně to platí i pro vymezení přechodu středověku a 

novověku, 

– kdy došlo k objevení nového kontinentu, 

– započala se reformace, 

– zanikla Byzanc (poslední starověký státní útvar), 

– a Arabové byli definitivně vytlačeni ze západní Evropy

Charakteristika středověku 

• Pro vznik středověké civilizace je klíčovým kontinentem Evropa, 

která se stává namísto Středomoří těžištěm veškerého politického, 

ekonomického a kulturního dění zásadního významu. 

• Na důležitosti nabývá západní a střední Evropa, ale i odlehlejší 

regiony (severní a východní Evropa). 

• Na podkladech antické kultury vzniká nová společnost, která má své 

duchovní kořeny v křesťanství. 

• Středověká společnost se formuje na základě římské státnosti, 

řecké kultury, křesťanství a nových prvků „barbarského“ původu 

(germánských nebo slovanských). 

• Od 7. století je pro Evropu důležitý kontakt s muslimským světem. 

• Ta pro Evropu zprostředkovává kontakt s civilizacemi východnějším 

směrem (Čína, Indie) i s antickou filosofii.

Starověk » Středověk 

• Za počátek středověku se nejobvykleji 

stanovuje pád Západořímské říše roku 476, 

• jako jiné datum se může objevit zavření 

filozofických škol v Athénách (529) nebo 

• příchod Slovanů do oblasti Panonské nížiny 

(568), což je často zároveň bráno jako konec 

stěhování národů.

Stěhování národů germánská mapa

Stěhování národů slovanská mapa

Středověk 

• Konec se nejčastěji se udává rok 1492, což je rok objevení 

Ameriky, 

• ale také zároveň rok dobytí poslední arabské pevnosti na 

Pyrenejském poloostrově. 

• Jako alternativy konce středověku se také uvádějí např. pád 

Konstantinopole Turky roku 1453, 

• vynález knihtisku Johannem Gutenbergem (1456), 

• nebo první veřejné vystoupení Martina Luthera a začátek 

reformace (1517). 

• V českém prostředí se pak konec středověku většinou 

posouvá k roku 1526, kdy u nás končí vláda Jagellonců a 

nastupuje rod Habsburků a končí vrcholné období 

stavovské monarchie.

Členění středověku 

• Periodizace středověku a datace jednotlivých 

období vypadá takto: 

– Raný středověk 5. - 11. století 

– Vrcholný středověk 11. - 14. století 

– Pozdní středověk 14. - 15. století

Kulturní okruhy středověku 

• V průběhu středověkého rozvoje dochází k vymezení tří 

důležitých kulturních okruhů, které byly ve vzájemném 

omezeném kontaktu, vyvíjely se ale odděleně, přesto si 

zachovaly základní společné charakteristiky: 

– západní latinský kulturní okruh: románské, germánské, 

západoslovanské národy. 

– východní řecko-ortodoxní (byzantsko-slovanský) kulturní 

okruh: národy jihovýchodní a východní Evropy a Malé Asie. 

– arabský (islámský) kulturní okruh: Přední východ, Arabský 

poloostrov, severní Afrika, část Pyrenejského poloostrova.

Mont-Saint-Michel 

na severu Francie 

je ikonou středověku

Raný středověk (5. – 11. století) 

• V raném středověku dochází k šíření křesťanství v původních i 

nových civilizačních centrech, 

• rozvíjí se románská kultura. 

• Nastupuje proces teritoriální majetkové diferenciace i 

prohlubování kulturních rozdílů mezi evropskými teritorii. 

• Rodové zřízení se rozpadá, 

• ve Středomoří zaniká antická otrokářská společnost 

• vznikají samostatné raně feudální státy, ovlivněné románskou 

kulturou (např. francká říše). 

• Raný středověk se někdy dále rozděluje na: 

– předstátní období (od konce 5. století do 2. poloviny 9. století) 

– raně státní období (od 2. poloviny 9. století do konce 12. století)

Vrcholný (rozvinutý) středověk 

(11. – 14. století) 

• Středověká společnost - je tvořena z větší části rolnictvem, převážně feudálně 

závislým, a feudálními vlastníky pozemků (šlechtou, duchovenstvem). 

• Začíná pronikat další prvek, středověké měšťanstvo, jehož počet roste v důsledku k 

zakládání a rozvoje měst, center řemesla a obchodu. 

• Technologický pokrok v zemědělství zapříčinil od 11. století agrární „revoluci“ 

(spolu s dočasným klimatickým oteplováním ve 12. a 13. století). Demografický růst 

obyvatelstva byl v 14. století pozastaven (vlivem negativních klimatických hledisek, 

morových epidemií). 

• Základní stavební jednotkou státu ve vztahu k jednotlivci je rodina. 

• Ve feudálním státě probíhají mocenské konflikty mezi panovníkem a šlechtou 

snažící se o autonomii. 

• I ve vrcholném středověku je znatelný rozdíl ve vývoji různých částí evropského 

kontinentu. 

• V té době také došlo ke změnám v zemědělství. 

• Také byl zaveden trojpolní systém hospodaření. Vyznačoval se rozdělením polí do 

tří honů. Do jedné vysévali sedláci ozimé obilí, do druhého jarní a třetí část, zvanou 

úhor, ponechávali jako pastvinu pro dobytek.

Pozdní středověk (14. – 15. století) 

• Odstranění vazeb izolující evropskou civilizaci od okolního světa. 

• V jihovýchodní Evropě došlo k mohutné vojenské expanzi osmanské říše, 

• zanikla byzantská říše a slovanské státy na Balkáně, 

• pod stálou tureckou hrozbou byly Uhry i další státy střední Evropy. 

• Ze západní Evropy se uskutečnily první zámořské objevy, vedené Portugalci, 

Španěly a později Holanďany, Angličany atd. 

• Posílil vliv měšťanstva (např. v Zemích Koruny české byl zaveden titul tzv. 

erbovního měšťana), což mělo za následek úpadek středověké feudální 

společnosti. 

• V severní Itálii se zformovala renesance a humanismus, na přelomu 15. a 16. 

století se již renesance šířila po celém evropském kontinentě. 

• V důsledku vynálezu palných zbraní dochází k velkým změnám i ve vojenství, 

což navzdory vynálezu nové plátové zbroje snížilo důležitost rytířů - 

těžkooděnců v bitvě. 

• Díky silným dělům se začal vytrácet také význam tvrzí a hradů - byly 

přestavovány na šlechtická sídla, spíše než na vojensky strategická místa.

Úrovně počtu obyvatel v Evropě 

během středověku 

• 400 -1000: stabilně nízký počet obyvatel 

• 1000 -1250: rychlý nárůst populace 

• 1250 -1350: stabilní relativně vysoký stav 

obyvatelstva 

• 1350 -1420: prudký pokles 

• 1420 -1470: stabilně nízký stav obyvatelstva 

• 1470-dále: pomalý nárůst, zrychlující se na 

počátku 16. století.

Evropa ve středověku 

• Centrem života v celé Evropě ve středověku byla římsko-katolická církev. 

• Církev byla: 

• nejsilnější instituce v celé Evropě. 

• hybnou silou, skrze ni se šířila gramotnost v době, kdy většina lidí neuměla číst. 

• postavené obrovské kostely, kláštery a katedrály v celé Evropě. 

• hrála důležitou roli v křížových výpravách, které trvaly zhruba od 1090 do 1300. 

• Většina našich znalostí o středověku pochází z kostelů - sochy, záznamy a 

gobelíny. 

• Králové posílali své rytíře a vojáky na dlouhé cesty na Blízký východ, aby se 

pokusili získat zpět svaté muslimské země. 

• Křižáci se naučili hodně o cizích zemích, včetně byzantské Říše (476-1453), 

která byla na svém vrcholu vývoje. 

• Přivezli nové nápady, přístup k novým obchodním partnerům, a nové styly 

v oblečení.

Středověké oblečení

Oděvy pozdní antiky 

• 3.- 7. století Evropa 

• Středověký oděv se vyvinul z pozdní antiky a 

jejich stylů. 

• Tradiční románský oděv sestával převážně z 

jednoduchých, jednotlivých kusů tkanin, které 

sloužily k pečlivému zakrytí těla. 

• Úpadkem římské Říše byla móda ovlivněna 

robustními ochrannými oděvy barbarských 

národů. 

• Výsledkem byla syntéza kalhot a košile s rukávy - 

štola a pallium.

Byzantská Móda 

• 4.-do 15. století, východní římská Říše 

• Lidé z byzantské říše zdědili mnoho z tradic Říma, móda byla také 

ovlivněna styly Východu. 

• Opustili zabalené oblečení s dlouhými rukávy, tunicas a dalmaticas, které 

často padaly na zem. 

• Díky postavení Constantinopole jako centra obchodu 

– Se používají se luxusní tkaniny, jako je hedvábí a bavlna 

– Pestře a náročně vzorované 

– Se vzory velkých raportů tvořených rostlinnými i figurálními motivy 

– Zdobeny vyšívanými lemy a drahými kameny 

• Byly k dispozici pro bohatší byzantskou módu. 

• Móda pro elity se často měnila v průběhu staletí, ale základní prvky kroje 

zůstaly poměrně konzistentní. 

• Extrémní luxus byzantské módy ovlivnil většinu evropských středověkých 

oděvů.

Tunika Byzants

Viking Oblečení 

• 8.-do 11. století ve Skandinávii a Velké Británii 

• Způsob oblékání vikingů závisel na třech věcech 

– V jaké části Skandinávie žili. 

– Jaké bylo jejich postavení ve společnosti. 

– Jak byli bohatí. 

• Skandinávské a germánské národy v severní Evropě nosili teplé 

oblečení. 

• Muži nosili kalhoty, košile s rukávy a klobouky. 

• Často nosili na nohou ovinuté zábaly a jednoduché boty nebo 

vysoké boty z kůže. 

• Ženy nosily vrstvy tuniky: prádlo vlněné overtunics, někdy 

upevněné v místě na ramenou s ozdobnými broží. 

• Viking oděv byl často zdobený výšivkou nebo pletením. 

• Viking kroj měl vliv na pozdější evropské středověké oblečení.

Evropské Peasant šaty 

• 8.-do 15. století v Evropě a Británii 

• Zatímco módy vyšších tříd byly měnící 

se desetiletí. 

• Rolníci a dělníci nosili užitečné, 

skromné oblečení, které se lišily málo přes 

staletí. 

• Jejich oblečení se točí kolem jednoduché, ale 

univerzální tuniky - delší u žen než u mužů - a 

byly obvykle poněkud nudné barvy.

Středověká móda šlechty 

• 12.-15 století Evropa a Británie 

• Pro většinu z raného středověku, oblečení, které nosí muži 

a ženy z řad šlechty sdílí základní vzor. Nositelem tohoto 

oděvu je i dělnická třída. 

• Ale oděv šlechty byl obecně vyroben z jemnější tkaniny, v 

sytějších a jasnějších barvách a zdobený. 

• V pozdní 12. a 13. století, byl na tento prostý styl přidán 

plášť, pravděpodobně ovlivněný vestou crusading, kterou 

používali rytíři na jejich brnění. 

• Od poloviny 14. století se oděv začal výrazně měnit. 

Zhotovuje se stále více míru a je propracovanější. Jde o 

styl šlechty vrcholného středověku a většina lidí jej uznává 

jako "středověké oblečení."

Styl italské renesance 

• 15. až 17. století Itálie 

• Po celý středověk, ale zejména v tomto období nastává 

rozkvět v italských městech, jako jsou Benátky, Florencie, 

Janov a Miláno, v důsledku mezinárodního obchodu. 

• Obchodování s kořením, vzácnými potravinami, šperky, 

kožešinami, drahými kovy a samozřejmě látkami, ty 

nejlepší a nejvyhledávanější byly vyrobené v Itálii. 

• Italské vyšší třídy se stávaly marnotratnými a okázalými díky 

oblečení. 

• Ze středověkých oděvů se vyvinuly kostýmy renesanční 

módy. Oblečení se stalo středem mnoha umělců, kteří své 

umění uplatnili malováním portrétů svých patronů, apod.

Středověké oblečení 

a tkaniny

Materiály pouţité ve středověkém 

oblečení 

• Raně středověký oděv se šil z rostlinných nebo živočišných materiálů. 

• Vlna 

• Hedvábí 

• Len 

• Konopí 

• Bavlna 

• Kopřiva 

• Kůže 

• Srst 

• Textilie se lišily hmotností a kvalitou. 

• Barviva pocházela z mnoha různých zdrojů, různě drahých. 

• Přesto rolník mohl mít barevné oblečení. 

• Prakticky každá barva duhy byla dosažena. 

• K barvení se používaly rostliny, kořeny, lišejník, stromová kůra, ořechy, drcený 

hmyz, měkkýši a oxid železitý. 

• Dražší barviva – dle trvanlivosti, sytosti a jasu barviva. 

• Tkaniny z nejjasnější a nejbohatší barvy byly dražší, a proto byly nejčastěji 

nalézány u šlechty a u velmi bohatých.

Toga 

• Nejslavnější oděv starého Říma, nosil se v 

době pozdní antiky. Na konci západní Říše (a 

začátek středověku), jeho použití bylo 

vyhrazeno pro muže vyšší hodnosti a pak byl 

nošen jen při slavnostních příležitostech. 

• Tóga byl jeden, velmi velký kus tkané vlněné 

látky ve tvaru segmentu kruhu a mohl měřit 

více než 18 stop na délku. Byl složen 

podélně, přehozen přes levé rameno, 

omotán kolem těla a přehozen přes rameno, 

pak byl omotán kolem pravé kyčle. Lišil se 

splývavostí podle aktuálního stylu a 

osobního vkusu. Mohl být přehozený i přes 

hlavu. 

• Dřívější tunicas byly bez rukávů. V pozdní 

antice tunicas mohl být i s rukávy, jako je na 

obrázku. 

• Boty byly známy jako calcei. Byly navrženy 

tak, aby se nosily s tógu, když se šlo na ulici.

Skládané Pallium 

• Pallium byl všestranný oděv, který 

nahradil tógu Římanů v pozdní antice. 

Kromě jeho použití jako pláště, může 

být složeno i jinak. 

• Pallium byl původně čtvercového 

tvaru, ale v pozdějším starověku byl 

někdy tkaný v podobě půlkruhu. 

• Pallium může být přehýbaný dvakrát 

nebo třikrát do širokého pásu a 

přehozen dvakrát přes levé rameno. 

Oblečení pod ním Tunika s úzkými 

rukávy, poměrně časté po 3. století, 

• Na nohou jsou crepidae, typ sandálu, 

který obepíná patu a boky nohy. 

• Pallium je připraven tak, aby byl 

možno se na něj posadit nebo se jím 

přikrýt a zdřímnout si.

Volně zavěšené Pallium 

pro důstojného řečníka 

• Volně přehozený pallium, 

složené přes levé rameno, 

to určovalo důstojnost. 

• Tento obrázek poukazuje, že 

v podstatě stejný oděv může 

znamenat odlišnost, v 

závislosti na tom, jak je 

pallium nošeno. 

• Tenhle muž také nosí pod 

palliem tuniku nařasenou 

ve výstřihu. 

• Na nohou nosí crepidae.

• Je označení pro starořímské ženské 

šaty - jednoduché 

• Původně to byl plášť bez rukávů. 

• V pátém století Štola měla široké 

rukávy. 

• Tato žena má bledě modrou tuniku s 

úzkými rukávy. Její pás znamená, že 

je vdaná a je vyroben z tkané kůže. 

• Přes všechno, se nosí Palla, 

načervenalá, téměř fialová barvy a 

naznačuje, že byla členkou horní 

třídy. 

• Její boty jsou jednoduché, pás i boty 

jsou vyrobeny z téhož kusu kůže. 

• Tento typ obuvi byl známý jako 

carbatina a byl nošen i ve 

středověku. 

Štola

Co muţ a ţena nosili ve středověku 

• Kde žili 

• Jaké bylo jeho postavení v životě 

– šlechtic, rolník, obchodník, cleric 

• K jakému účelu bylo oblečení použito 

Mužský oděv: 

Tunika – délka byla odstupňována podle společenského postavení nositele 

Tunica talaris – široká nařasená a přepásaná 

Stichar – spodní roucho košilového tvaru s otvorem pro hlavu 

Plášť – sepjatý agrafou na rameni 

Další typy plášťů – chlamys, sagum, paenula, bimation. 

Felon – bezrukávový plášť 

Úzké kalhoty – ke krátké tunice 

Vysoké boty 

Ženský oděv: 

Tunika – bez rozdílu stavu sahala až k zemi, vždy s rukávy (dlouhými nebo krátkými) 

Stichar – spodní roucho košilového tvaru s otvorem pro hlavu 

Plášť – polokruhový nebo pravoúhlý, případně paenula s kapucí. 

Pokrývka hlavy 

Cíp pláště přetažený přes hlavu 

Rouška – prodloužená do delšího závoje (maforium), stane se mnišskou pokrývkou hlavy 

Vlasy - upraveny do tuhých tvarů přílby, vznešené dámy vystupovaly s nepokrytou hlavou

Oděvy na císařském dvoře 

Oděv císaře: 

Paragauda – dlouhá tunika, zdobená lemy se zlatem a drahými kameny 

Plášť – tupu řecké chlamidy, purpurově zbarvený, spojený na rameni kovovou sponou, 

ozdobený zlatým tablionem (pravoúhlý kus hedvábné látky, všitý do pláště na 

pravé straně hrudi) 

Purpurové střevíce – bohatě zdobené 

Laros – dlouhá šerpa, nákladně zdobená, ovíjí se kolem ramen a v pase - od 10. stol. 

Diadém a hůl – patří k vladařskému rouchu 

Vysocí úředníci u dvora: 

Clavi – širší a užší purpurové pásy, zůstávají jen ozdobou ne stavovským rozlišením 

Tuniky ve tvaru čtverce a kruhu – lemují výšivky a drahé kameny, na ramenou, na 

rukávech a kolem výstřihu. 

Černé boty ke kotníku – hluboko vystřižené, s mnoha ozdobami.

Oděv prostých lidí 

Mužský šat se po několik století výrazně neproměňuje. 

Krátká tunika 

Polopřiléhavé nohavice 

s připojenými punčochami 

Krátký plášť 

Oblečení žen těsnější pouta s antickou tradicí. 

• Dlouhé oděvy 

• Pláště řasené 

• Hlavy cele zahalené do velkých roušek

Církevní oděv 

• Původní antické formy byly zachovány v liturgickém oděvu západní 

a východní církve. 

Základní spodní oděv 

• v západním ritu – alba 

• ve východním ritu - stichar 

• Dalmatica (tunicella) – nosí papež od druhé pol. 4. stol., liturgický oděv diakonů a 

subdiakonů - vznikla z tuniky, je přepásaná, na bocích a na rukávech někdy otevřená, 

svazovaná stužkami 

Svrchní oděv kněží 

• v západním ritu – kasule 

• ve východním ritu – felon 

• Pluviál - z antického pláště paenuly - širší, kruhový 

• Pallium – odznak papeže, biskupů a arcibiskupů západní církve 

• Mitra - pokrývka hlavy biskupa 

• Tiára – slavnostní pokrývka hlavy papeže – třístupňová 

• Pileus, pileolus – čepička pokrývající temeno hlavy kněží

Pokrývky hlavy středověku 

Klobouky a jiné formy pokrývky hlavy se nosily po celý středověk a byly 

odlišovány podle postavení ve společnosti. 

Kultura jako celek byla ovládána katolickou církví. V církvi favorizovala 

skromnost a kompletní zahalení těla. 

Čepec - lehká čepice z tkaniny s vazačkami pod bradou 

Vlněný baret - víceúčelová čepice, kterou nosili převážně muži. 

Rouška a závoj, které zcela pokryly ženský krk a bradu, často se závoj nosil 

přes vrchol hlavy. 

Klobouky vázané pod bradou – slaměné - vrcholný středověk – nosily se 

složité klobouky. 

Kukly (kapuce)

Spodní prádlo v římských časech 

• V době císařského Říma, muži i ženy nosili jednoduše zabalená bedra „hadry“, 

pravděpodobně vyrobené z plátna, na základě jejich vnějších oděvů. Kromě toho 

ženy nosí pro zahalení prsou strophium nebo mamillare, vyrobené z plátna nebo 

kůže. 

• Samozřejmě neexistovalo žádné univerzální pravidlo pro spodní prádlo, lidé nosili, 

co bylo pohodlné, co bylo k dispozici, nebo skromné - nebo vůbec nic. 

• Většina z toho, co historici vědí o středověkém prádle bylo získáno na základě 

kreseb a příležitostně archeologickými nálezy.

Středověké spodní prádlo 

• Spodky středověkých mužů byly poměrně volné, známé jako Braies, breeks, nebo kalhoty, 

různé délky – pod kolena. Braies byly vázány šňůrkou v pase nebo cinched, kolem kterého byl 

oděv nahoře omotán. Braies byly obvykle vyrobeny z plátna, s největší pravděpodobností v 

přírodní nebo bílé barvě, ale i šité z jemně tkané vlny, obzvláště v chladnějších klimatech. 

• Ve středověku byly Braies nejen jako spodní prádlo. Často jej nosili dělníci, když dělali práci za 

vysoké teploty. 

• Nikdo skutečně neví, zda ženy nosily kalhotky. Neexistuje žádný důkaz, 

takže je docela možné, že v té době, středověké ženy nosily loincloths 

nebo krátké Braies.

Římské odívání 

Základním oděvem mužů i žen je tunika s opaskem a vrchní - 

TÓGA, která se ovinuje kolem těla.

Oděv Byzantský 

• První kultura na počátku středověku k nám přišla z říše byzantské; 

• první nositelé křesťanské víry byli sv. Cyril a Metoděj, solunští bratři a jiní 

poslové, kteří sem přicházeli v době říše velkomoravské. 

• Po vítězství západních německých vlivů v našich zemích, udržovali ještě 

uherští králové styky s Byzancí. Uherské korunovační roucho sv. Štěpána a 

jeho choti Gizely z r. 1031 jsou nejstarší památky oděvní ze středověku a s 

uherskou korunou reprezentují krásný byzantský sloh. 

• Některé části byzantského kroje převzali též Rusové do svých dvorních a 

církevních oděvů, a tyto části měly vliv i na všeobecný ruský národní kroj. 

• V základě je oděv byzantský oděvem římským, ale pod vlivem orientu se 

vyznačuje větší řasnatostí, bohatostí a barevností, při tom však působí 

strnule svými velikými ornamenty a tuhými, bohatě vyšitými obrubami a 

pásy.


• Oděv mužů se od římského mnoho nelišil. 

Tunika byla delší a s rukávy, přepásaná a 

ukončená lemy okolo výstřihu a u rukávů. 

Plášť nosili muži krátký jako sagum, vznešení 

dlouhý, který upevňovali na pravém rameni 

agraffou - sponou. 

Nohy odívali do jakýchsi pletených punčoch, 

které nahoře upevňovali k pasu. 

• Ženy nosily dlouhou tuniku, přes kterou 

oblékaly štolu s krátkými rukávy a zdobily 

dole purpurovým pásem, což bylo dovolenou 

pouze ženám čestným. Na hlavě nosily šátky, 

které mladé dívky připevňovaly obroučkem, 

vdané pak ústrojem se silným vlasovým 

válečkem kolem hlavy. 

• Roucha císařů a císařoven byla samozřejmě 

jiná, skvostná ve vypracování. Zachovala se 

na obrazech v katedrále v Ravenně v Itálii. 

Pláště byly posázeny drahokamy a perlami, 

které tvořily obrubové pásy tak 

charakteristické pro oděv Byzance. Císařovny 

nosily plášť zavěšený na ramenou, vpředu 

otevřený a pod něj k tělu úzkou přiléhavou 

štolu.


Rozlišování krojem 

• Vedle císařských, kněžských krojů byly též vojenské kroje státních 

úředníků. 

• Římská štola byla prodloužena v dlouhé roucho s dlouhými rukávy, zvané 

"dalmatica", které mělo jako ozdobu dva pásky zpředu od ramene až dolů, 

"clavus" zvané, které bývaly odznakem hodností u Římanů při lemu togy, a 

v byzantském oděvu jsou obzvláště charakteristické jako svislé borty, 

tažené po oděvu dolů. To byl oděv vysokých úředníků a kněží. 

• Přes dalmaticu (štolu) nosili nižší kněží římskou "casuli" neboli "paenuli" a 

přes ni okolo krku dvakrát přehozený 3m dlouhý pás, na jehož konci byly 

vyšity kříže (nynější kněžská štola). Celé toto roucho je základem 

kněžského obřadního roucha podnes. 

• Kdysi bílý oděv a bílé látky byly zcela zatlačeny látkami barevnými, z 

hedvábí a jiných jemných vláken, bílé šaty zůstávaly oděvem smutečním.


Rozlišování krojem 

• Obuv u mužů byly poloboty, sahající do poloviny lýtka, zhotovené z kůže nebo plsti 

a vyšívané. U žen to byly vykrojené střevíce. Od nich se odvozují tzv. krpce, opánky, 

obuv pozdějších pastýřů. 

• Na byzantskou módu působila blízkost Asie, veliký a levný dovoz látek odtamtud 

a jejich nadbytek a luxus. 

• Hedvábné látky byly tkané atlasovou vazbou a hedvábníkové housenky pěstovány 

již v Řecku. 

• Textilní umělecký průmysl vzkvétal, tkaly se látky vzorované s motivy nejprve 

perskými, později arabskými, z nichž pak vznikl zvláštní sloh byzantský (motivy se 

lvem, okřídlená zvířata, ptáci). Vzory byly vetkané, vyšívané, ba i malované na 

látky a protkávané zlatými a stříbrnými nitěmi. 

• Byzantský kroj pronikl se vší svou nádherou do západní Evropy, zvláště na dvory 

panovníků, např. Karla Velikého aj., pak do Ruska k panovnickému dvoru, kde se 

udržoval po staletí v odvěvích pravoslavné církve. 

• Vratislav, král český s chotí Juditou obdržel roku 1164 drahocenné byzantské 

pláště a šaty od císaře cařihradského.

Středověký oděv 

• Středověký oděv byl daleko rozmanitější než starověký a objevuje se v něm již 

základní rozdíl mezi národem východu a západu. 

• Pod západní vlivy patří celé území kulturní Evropy, s výjimkou území starých 

Slovanů od Čech na východ, balkánských národů, a nížiny uherské. 

• Západní oděv je užší i kratší a k tělu přiléhavější a o něco více zvýrazňuje některé 

formy těla. Západní kroj podléhal rychlým změnám módy. Na západě působil také 

silně vliv římské módy. 

• Východní oděv je řasnatý a kryje formy těla, nepřiléhá, je také stálejší v módě a 

tvaru. K východnímu oděvu patřil též oděv Slovanů. 

• Proti starověku kroj oděv středověký přiléhá úplně k tělu, je střihán a šit podle 

tvarů těla. Nejtěsněji přiléhá v XIV. století. 

• Památek, z nichž středověký oděv známe, je daleko více na západě než na 

východě, kde známe většinou jen oděv staré říše byzantské. 

• Cennými památkami jsou z nejstarších dob středověku zachovaná korunovační a 

mešní roucha.

V Byzanci 

se poprvé setkáváme 

s velkolepou dvorskou kulturou 

• Oblečení má prvky z pozdního řeckého období a znaky orientálního oděvu. 

• V porovnání s antickým splývavým oděvem je nejvýraznější změnou úplné ztuhnutí 

oděvu, který vytváří volný, pevný pancíř v podobě trojúhelníku. 

• Základním oděvem je tunika a různé typy plášťů s ozdobnými sponami.

Středověké oděvy

Oděvy středověku 

r. 1300 

Oděv pozdního středověku 

r. 1250 

r. 1430

Oděv starých Slovanů 

• Nejstarší zápis o oděvu v Čechách je od Araba Al-Bekri podle líčení Ibrahim Ibn Jakuba, který byl v Čechách 

r. 965. Zpráva tvrdí, že Čechové dávali na výměnu za zboží bobroviny a jiné kožešiny a pak řídké, jako síť 

tkané šátečky, kterými se tehdy platilo jako penězi. Českému oděvu se v té době nejvíce podobal i oděv 

polský. 

• Kulturní prostředí. Čechové, hlavně vrstvy panské, přijímali vzdělanost od západu z Německa, Francie a 

Itálie, ale také z východu z Byzance. Stáli na rozcestí dvou kulturních světů. Čechové svým původním 

krojem lišili se od svých sousedů, jak o tom mluví německý kronikář v r. 650 n.l., vypravuje o vyslanci 

Sichariovi, který se chtěl nepozorovaně dostat ke knížeti Samovi, a tak se přestrojil do kroje slovanského. 

• Od Slovanů převzali kroj i Maďaři, a většina názvů oděvů a jejich částí v maďarštině je také převzata od 

nich. Některé součásti starobylého pastýřského kroje na Slovensku se udržely díky tradici téměř až do 

dnešních let a badatelé z toho usuzují, jak vypadal oděv staroslovanský. Usuzují tak hlavně ze starobylých 

pojmenování částí oděvů, např. rubáš, gatie, rúcho, krpce, krzno. 

• Látky byly nebarvené, z přirozené šeré a bílé vlny (od toho sukno šeřina, širica), popř. z lnu a konopí. 

Předení a zvláště tkaní bylo jistě na kulturní výši, když cizinci brali od Čechů jemné tkané šátky a látky, jako 

např. kment, tj. jemné, lněné plátno, jako je nynější batist. 

• Do Čech se také dováželo mnoho látek, hlavně z východu, a v Praze byly živé obchodní styky a tržiště.

Oděv starých Slovanů 

• Kroj mužů a žen. Nohavice na rozdíl od pozdějších kalhot nosili asi takové, jako jsou huněné nohavice 

pozdějších pastýřů, úzké až po kotníky. Tytéž nohavice nosily i jiné slovanské národy, a udržely se u pastýřů 

na Karpatech i u Srbů a Albánců na Balkáně dokonce až do tohoto století. Původní nohavice byly ze dvou 

kusů látky, omotané kolem noh, jako u jiných barbarů. Kožíšky, neboli krzna, byly bez rukávů, z ovčích koží.

Střihy a rekonstrukce oděvu 

v 11-13.století 

Střihy tedy bývají zpětně odvozovány z dochované 

ikonografie, vesměs 12-13.století nebo zpětnou 

aplikací konstrukcí ze starších nebo mladších 

dochovaných kusů tohoto typu oděvu, popřípadě 

etnografických srovnání s oblastmi, kde se podobné 

typy oděvu stále vyskytují v archaické podobě.

Spodky (bruchy) a kalhoty 

• Známé z raného středověku z germánského i slovanského 

prostředí 

• Bruchy - jsou v zásadě kalhoty, které lze použít pro kalhoty ve 

funkci spodního oděvu stejně jako svrchního. 

• Liší se jemností a hrubostí pláten nebo vlněného sukna. 

• Bruchy - v ikonografii nacházíme vždy velmi nařasené, což 

dokládá, že se dělávaly široké s velkou spotřebou látky, aby 

byly pohodlné a neomezovaly pohyb nebo usednutí a jízdu na 

koni.

Varianty střihů kalhot

Střih kalhot - varianta A1 

Střih kalhot - varianta A2

Střih kalhot - varianta B1 

Střih kalhot - varianta A2

Varianta střihu s díly A,B1/2 a klíny 

C1/2 

• Vycházíme-li z ikonografie, vidíme bruchy vždy oblečený na těle s velkým 

zřasením a prověšením zejména v rozkroku (proto také ze všech použitých 

střihů nejméně omezuje při rozkročení. 

• Nejjednodušší podobu tvoří vlastně jen širší obdélníkový pruh tkaniny, 

přehnutý přes podélnou osu a sešitý do podoby dlouhé široké roury. 

Uprostřed je nutné vynechat kus švu o šíři pasu, čímž vznikne otvor, 

kterým se bruchy oblékají. 

• Toto řešení neskýtá moc prostoru k uvazování - pokud je ale tkanina dost 

široká a volná, lze bruchy v pase přepásat a uvázat šňůrkou nebo opaskem.

Varianta střihu s díly A,B1/2 a klíny 

C1/2

Rukopis Hortus Deliciarum nebo 

vlámský rukopis Fecamp 12. stol. 

• Řešení - dlouhé spodky tu jsou v pase staženy a uvázány 

pouze přečnívající tkaninou. 

• Dobře patrné je zde jak uvázání spodků v pase, tak rozstřižení 

nohavic nad kotníky kdy se pomocí cípů daly spodky snáze 

uvazovat k noze nebo zastrčit do nohavic či do bot.

Střih románských nohavic 

varianta A 

• Střih románských nohavic býval jednoduchý a příliš se neměnil 

ani ve vrcholném středověku. 

• V nejjednodušší podobě šlo o prostou rouru - buď obdélnou nebo 

kuželovitou s jediným stehem vedoucím zadní stranou nohy 

(ne uvnitř, kde by šev tlačil a dřel např. při jízdě na koni). 

• U stříhání nohavic z jednoho kusu dochází díky rozšíření 

na stehnech k relativně velké spotřebě materiálu a odpadu. 

To naši předkové zřejmě často řešili vložením dalšího 

rozšiřujícího dílu (klínu) na zadní stranu stehen. 

• Dole mohly být otevřené nohavice zakončeny pruhem látky pod chodidlem, 

zabraňujícím vyhrnutí nohavic z bot (např. freska ze Saint-Aignan-sur-Cher). 

• Délka nohavic i tvar zakončení horní části byla různá - nejkratší se uvazovaly pod 

kolenem, delší dosahovaly do půlky stehen a nejvyšší až k pasu - podle toho pak byly 

dlouhé uvazovací tkanice či řemínky. 

• Páska pod patou může být jak součástí tkaniny nohavic (viz obr.) tak může jít o 

samostatný pruh tkaniny upevněný k nohavicím.

Střih románských nohavic 

varianta B 

• Jiná varianta nohavic 1-2 počítala s pevným chodidlem, případně podešví. 

• Pro románské období je tento typ nohavic doložen z ikonografických 

pramenů doložen. 

• Ze staršího období víme, že se nosily šité (dokonce místy i pletené) 

– punčochy dosahující pouze pod kolena, 

– stejně jako prosté návleky na holeně, 

nelze s jistou dávkou spekulace vyloučit 

– rozšířenější spojení nohavic s punčochami již v raném středověku. 

• Hnědě označené díly bývaly často zpevněny kůží 

zabraňující prošoupání nohavic na exponovaných 

místech - špičce, patě a chodidle.

Onuce, ovinky, punčochy 

• Z ruského prostředí (12.stol.) jsou doloženy dlouhé vlněné pletené 

punčochy dosahující pod kolena. 

• Z našeho prostředí nemáme pletené punčochy doloženy, ale již z 

velkomoravského období jsou doloženy tzv. ovinky či onuce - pruhy látky 

omotávané kolem lýtek. 

• Onuce chránily chodidlo i holeň a nahrazovaly tak vlastně punčochy. 

• Onucí užívaly všechny vrstvy, ale zatímco bohatší jimi ovíjeli své nohavice, 

chudým v chladnějším období (jindy se nenosily) musely zřejmě onuce 

nahrazovat zcela nohavice.

Střih tuniky 

• Varianta A1 - (Rekonstruováno dle tzv. dalmatiky Karla Velikého – Vatikán) 

• Tvoří ji pouze dva dílce – přední (A) a zadní (B). Rukávy mohou být tvořeny 

z jednoho kusu hlavních dílců nebo připojeny zvlášť - rovné, vsazené bez 

průramků a velmi široké, nebo někdy zužované směrem ke konci. 

• Rukávy i hlavní dílce mohou být zakončeny, u reprezentativních oděvů, 

širokým zdobeným lemem.

Varianty TUNIKY

Tunika

Tunika - DALMATICA 

• Pravděpodobně nejčastějším používaným střihem široké řasené románské 

tuniky-dalmatiky. 

• Pro tento střih svědčí zejména způsob zřasení tuniky zobrazený na drtivé 

většině soudobých vyobrazení - jen takhle do boku (a někdy i dopředu a do 

zadu) vsazené klíny skutečně vytváří tolikrát zobrazované záhyby. 

• Střih je doložený i na zachovaných oděvech (např. rubáš Fernanda de la 

Cerdy - 1211).

Tunika - BLIAUD 

• Tento typ oděvu nosili od 11.st. ve Francii a později i u nás urození muži i 

ženy, pouze ženský bliaud byl více vypasovaný, takže býval někdy v bocích 

doplněn šněrováním. 

• Mimo lemů a rukávů je tato tunika z jediného širokého kusu látky, nebo 

může mít po bocích vsazeny rozšiřovací klíny. 

• Její střih způsobí, že se po oblečení vpředu a vzadu výrazně nařasí, prověsí 

a po bocích vykasá. 

• Tento typ svrchníku - bliaudu nepatřil k dlouhým a býval opatřen většinou 

jen k lokti sahajícím rozšiřujícím se rukávem. 

(střih dle Violleta le Duc)

Tunika - BLIAUD 

• Pod svrchník se vždy nosila spodní plátěná tunika, někdy zdobnější, protože u 

tohoto typu oděvu byla přeci jen více na očích. 

• Někdy pán oblékl na nahé tělo prostou spodní plátěnou tuniku a na ni teprve další 

spodní, zdobenou výrazným spodním lemem, přes kterou pak natáhl vyobrazený, 

nákladně zdobený svrchník. 

• Protože spodní tunika nošená s tímto druhem oděvu nemá rozparky a celkový 

reprezentativní ráz tuniky ji předurčuje spíše pro slavnosti, ceremonie apod. není 

určena pro jízdu na koni.

Tunika - SURCOT 

• Honosný oděv pocházející z Francie (13. stol.). 

• Surcot obvykle neměl rukávy, pouze široké průramky, takže úzké rukávy spodní tuniky (často 

již barvené) tvoří se svrchníkem barevný kontrast. 

• Surcot nebýval dělený - oblékal se přes hlavu a u krku byl opatřen buď jednoduchým 

širokým otvorem pro hlavu nebo rozparkem s různým způsobem spínání - na poutka a 

knoflíčky - viz obr. (Knoflíčky jsou na protější straně opatřeny poutky). 

• Tento typ svrchníku se obvykle nosil volný - nestahoval se v pase řemenem a zpravidla ani 

nebyl opatřený rozparky pro jízdu na koni. 

• Surcot byl reprezentativním civilním oděvem nobility, vyráběným obvykle z nákladných 

tkanin (lepší sukno, aksamit, brokáty aj.).

Varkoč - bojová suknice 

doplněk těžkých kompletních zbrojí 

• Stejný střih jako výše popsané tuniky (varianta A nebo B). 

• Bojová suknice oblékaná na zbroj - česky varkoč, 

německy vafnrok, francouzsky gambesson 

(ačkoli toto někdy označuje i prošívanici pod zbroj) 

s tím, že zpravidla úplně postrádá rukávy. 

• Namísto rukávů má značně široké, často až k pasu sahající průramky. 

• Na ramennou sedí varkoč pomocí úzkých ramínek obnažujících podstatnou 

část ramen, což bylo jednak módní a také to umožnilo ve 13. století lepší 

nasazení doplňkových částí zbroje - destiček ailettes. 

• Proto ramena varkoče nesmí být zbytečně široká a přepadat přes skutečná 

ramena bojovníka. 

• Vepředu rozparek pro jízdu na koni musí být velmi vysoký - často až k pasu 

bojovníka.

Kolový plášť (paenula, mantel) 

• Z 11-12.stol. máme dochované pouze půlkruhové pláště. 

• Varianta 3/4 kruhová je buď starší (Antika) nebo mladší. 

• Plášť může zůstat pouze jednoduchý, nebo může být doplněn ozdobným lemem, 

popřípadě vyšíváním v ploše pláště, což však dle ikonografie nebývalo zcela běžné. 

• Teplé zimní pláště mohla nobilita podšívat také kožešinou z lovné zvěře typu vlka, lišky, 

medvěda nebo dražších dovážených kožešin, jako hranostaje, bobra (bobr sice žil i u nás, ale 

bobří kožešiny jsou uváděny i jako předmět importu) či sobola atd. což souvisí s 

reprezentativní funkcí kožešin (přežívající ze staršího období). 

Plášť - Kodex Vyšehradský, 11.st.

Čtverhranný plášť (lacerna, sagum) 

• Čtverhranný cípatý plášť - byl známý již v Antice, jako tzv. lacerna (obdélník cca 140 x 

230cm) popřípadě vojenský plášť sagum či slavnostní vojenský plášť paludamentum 

• Staří Germáni nosili v římském období i později podobné čtverhranné pláště, výrazně 

barvené, často doplněné o ozdobné lemy nebo třásně 

• Stejný čtverhranný plášť nosili dle ikonografických pramenů také Frankové. Tento plášť se 

poměrně často vyskytuje na četných vyobrazeních po celý ranný středověk, což svědčí o tom, 

že se hojně užíval a to i později vedle pláště kolového. 

• Nejdéle se pak pravděpodobně udržel u venkovského obyvatelstva. 

• Materiálem plášťů byla nejčastěji různá barvená 

i nebarvená těžká vyčesávaná sukna. 

• Honosné reprezentativní (ozdobné tj. necestovní) pláště nobility 

pak mohly být vyrobeny i z dalších drahých tkanin - aksamit či hedvábí. 

• Plášť byl pouze z jediné vrstvy nebo mohl být podšitý další tkaninou 

zpravidla v kontrastní barvě jak můžeme často vidět v ikonografických pramenech. 

• Na zimu se pláště někdy podšívaly jemnou kožešinou (sobol, hermelín, bobr, liška apod.) jejíž 

účelem bylo především izolovat a chránit před mrazem.

Svrchník - gardecorps 

• jedná spíše o prostý cestovní oděv 

• střih se asi příliš nelišil od tuniky, včetně oblékání přes hlavu 

• Oproti tunice však měl gardecorps jednak pevně připojenou 

kápi (viz kápě - lze vytvořit ze dvou dílů) a relativně široké dlouhé rukávy s 

rozparky pro protažení rukou. 

• Řešení těchto rozparků na základě ikonografie z 12-13.stol. 

však není jednoznačné - někde se zdá že jde o prosté 

rozparky v podpaždí, někde to vypadá na vynechanou 

část švu na spodní straně rukávu mezi podpaždím 

a loktem a jinde zase na prostřih na svrchní straně 

rukávů v oblasti mezi ramenem a loktem.

Svrchník -12/13. stol. "pončo" 

• Z konce 12.stol. jako oděv mužů i žen a někdy i řeholníků. 

• Spíše šlo o oděv do nepohody, na práci a především na cesty. 

• Střihově jde v podstatě o jakési "pončo" s otvorem pro hlavu, uvazované po bocích několika 

tkanicemi (nikoli šněrováním!), opatřené kapucí. 

• Je možné jej vyrobit buď z jednoho delšího pruhu tkaniny s otvorem pro hlavu uprostřed, 

• nebo sešít ze dvou dílů (přední + zadní) s připojenou kápí. 

• Na rozdíl od pláště umožňuje tento typ svrchníku vysunout po stranách ruce ven.

Pelerína (12-13.stol.) 

• často s pevně připojenou kápí, dosahující zpravidla k pasu nebo mírně pod pas. 

• Tento typ oděvu známe především z výjevů pastevců, sedláků nebo poutníků. 

• Pelerína se nosila zřejmě hlavně do nepohody a aby nebránila při práci, shrnovala 

se dozadu, tak aby ruce zůstaly volné.

Kápě a pokrývky hlavy 

• Kápi známe z raného středověku jak z nálezů (např. ze Skandinávie) tak z 

četné ikonografie (např. vlámský rukopis Fecamp - viz obr.). 

• Střihově mohla být velmi prostá, sešitá jen ze dvou vykrojených dílů, nebo 

složitější, složená z několika částí. 

• Protože se jedná o kus oděvu určený do zimy a nepohody, měla by být 

kápě vlněná - může být pouze vlněná, nebo podšitá lněným či konopným 

plátnem.

Liturgický oděv 

• Oblečení je často užíváno institucemi k odosobnění 

nositele za účelem zdůraznění prvenství 

institucionální role nad jeho osobností. 

• Ve většině západních společností je možno takové 

užívání oblečení vidět u soudů, na univerzitách a v 

církvích. 

• Oblečení odhaluje něco o osobách a jejich vztazích k 

institucím nebo i k celé společnosti.

Liturgický oděv 

• Základní formy západního historického liturgického oblečení se vyvinuly ze 

tří typů římského oděvu: 

a) tunika pro nošení uvnitř domu (alba a dalmatika, jakož později též 

superpelice; 

b) plášť navenek (kazule a pluviál); 

c) znamení úřadu (štola, manipul). 

• K těm je možno přidat ještě 

d) celou řadu částí oblečení, která jsou pozdějšího, převážně 

středověkého původu.

Liturgické oblečení 

na Západě

Humerál, alba, cingulum, štola 

• Jsou jiné než křestní oblečení společné všem křesťanům. 

• Humerál (v latině amicio, obvazuji) - je obdélný kus látky původně myšlený jako šál 

nebo šátek na krk, který má chránit cenná paramenta před potem. 

• Alba – dlouhá bílá tunika, oblečení pro všechny duchovní při liturgii. Pochází z 

dlouhého oděvu s rukávy, který nosili Řekové a Římané. 

– Jako zásadně světský oděv existovala jak v dlouhém, tak i v krátkém tvaru. 

– Alba zůstala základním oděvem všeho duchovenstva až do 11. století. 

• Cingulum - je opasek – provazec, používaný k přepásání alby. 

• Štola – stuha, kterou jáhen, kněz a biskup nosí přehozenou přes oděv. Jáhen ji nosí 

jako šerpu, kdežto kněz a biskup ji nosí kolem krku, kdy oba volné konce vpředu 

splývají. 

Humerál Alba Cingulum Štola

Ornát 

• Ornát - starověké římské oblečení, svrchní kněžský oděv. 

• Původně to byl dlouhý plášť bez rukávu pouze s jedním malým otvorem pro hlavu. 

• Cca od 13. století se začal tento oděv upravovat zejména z boků tak, aby nepřekážel při pohybu rukou. Tato 

„ořezaná“ podoba ornátu je zasvěceným odborníkům známá jako tzv. barokní neboli housličky, byla nejvíce 

používaná od 17. až do poloviny 20. století. (barokní a gotický) 

• Z plného pláště tak v podstatě zbyly už pouze dva kusy materiálu zepředu a zezadu. 

Zároveň se však ornát zdobil stále bohatšími výšivkami. 

• V současnosti se navracíme k širokému ornátu, který se vyznačuje jednoduchostí a čistotou střihu.

Rocheta, dalmatika 

• Rocheta je variantou alby, a sice středověkého původu. Původně poněkud 

kratší nežli alba, buď bez rukávů nebo s přiléhavými rukávy a nosili ji 

všeobecně všichni klerici až do 13. století. Dnes ji nosí kostelníci a 

ministranti. 

• Dalmatika - liturgické oblečení, které náleží především jáhnům 

(diakonům). 

• Tu si také obléká na albu a štólu přepásanou na jáhenský způsob (viz výše). 

• Dalmatika byla původně světským krojem, který se používal v Dalmácii, 

odkud se odvozuje také její název. 

Rocheta 

Dalmatika

Dalmatika 

Střih dalmatiky

Kasule 

• Kasule - hlavním bohoslužebným rouchem společným pro celebrující kněze i 

hierarchické nositele kněžství byla ve středověku. Byly vyráběny z velkého 

polokruhu vlněného materiálu. Od 2. pol. 16. st. získala ve spodní přední části 

basovitý tvar. 

Postupné úpravy střihu – 1 původní tvar, 2 zvonovitý tvar, 

3 gotický tvar, 4 barokní tvar [43; 42] 

Kasule

Pluviál 

• Pluviál - vznikl z římského svrchního oděvu. Též známý pod jménem 

paenula nebo planeta, stejně jako jeho „ponchu" podobná obměna. 

• Výraz pluviál se objevuje již v 8. st. Univerzální použití nalezl až od 11. st. a 

teprve v následujícím století byl zahrnut mezi liturgická roucha. 

• Rané mozaiky a fresky, které obsahují pluviale/cappa je zpravidla ukazují 

na straně otevřené a zakrývající celé tělo spíše nežli otevřené vpředu po 

způsobu jakým je většinou pluviál nošen dnes. Sepnut sponou. 

Střih pluviálu 

Pluviál

Sutana, talár, chimera, pelerína a 

kapuce, almuce a mozetta 

• Sutana - je technicky pouličním oděvem duchovenstva (a je jím v některých zemích až 

dodnes) a není tedy liturgickým oblečením, i když se často nosí pod jiným liturgickým 

oblečením (albou, rochetou, atd.). 

• Talár - ošacení užívaném celou řadou profesí, zvláště členy univerzit. 

• Chimera - je plášť středověkého původu určený navenek, který nosili biskupové, když jezdili 

na koních a který byl později přizpůsoben pro jak liturgické, tak i civilní příležitosti. V 

„moderním" užívání ho nosí biskupové a doktoři teologie přes rochetu jako součást „oblečení 

do chóru". 

• Pelerína a kapuce jsou také středověkého původu. Pelerína je široký, šálu podobný, kus 

(zpravidla černého) textilu, který je položen okolo krku a visí dolu vepředu. Pelerína i kapuce 

se staly standardním oblečením anglikánského duchovenstva spolu se sutanou i rochetou a 

jsou součástmi „oblečení do chóru". 

• Almuce a mozetta - jsou obě typem krátké pláštěnky. 

• Almuce - je kožešinou lemovaná kapuce se dvěma konci, které visí dolů vepředu a nosí se na 

rochetě jako „oblečení do chóru". V průběhu doby se stala znamením církevní hodnosti. 

• Mozetta - je krátká pláštěnka s kapucí vypracovaná z hedvábí nebo kožešiny, která se nosí na 

rochetě. Její barva a ornamenty se mohou různit podle řádu, hodnosti nebo místa. Je součástí 

„oblečení do chóru" u římskokatolických biskupů, prelátů a kanovníků.

Mitra, tiara 

• Mitra - typický „klobouk" biskupa - čepice do výšky se dvěma pruhy (pásy 

látky) visícími dolu za zády. 

• Tiara – třístupňová mitra papeže, v barokním období vyvolávala dojem 

velké věže na hlavě nositele, „obohacena" dekoracemi. 

• Palium - obléká se kolem krku, dva volné konce pak splývají 

po hrudi a zádech. 

Mitra 

Tiara

Liturgické oblečení 

na Východě

Oblečení uţívaná 

v byzantinském ritu 

a) Sticharion a alba mají společného předchůdce. 

Sticharion je však všeobecně zhotoven z barevného materiálu. 

b) Zone i cingulum mají stejný původ, i když je zone vyroben z jiného 

materiálu než je šňůra a její konce jsou sepnuty sponou. 

c) Orarion a epitrachelion mají stejný původ jako štola. 

Orarion je oblečením pro jáhna, které se nosí přes levé rameno s konci 

visícími dolů jak vpředu tak i vzadu. 

Epitrachelion je široká štóla spojená dole vepředu s otvorem pro hlavu 

nahoře a je oblečením pro biskupy a presbytery. 

d) Phelonion a kazule mají společný původ. 

Vývoj phelonionu zahrnul pozvolné ubývání materiálu vepředu, takže 

vypadá takřka jako pluviál s materiálem zakrývajícím celá prsa (na rozdíl od 

západní kazule, kde ubývání materiálu probíhalo na stranách).

Pozdější byzantinské období 

e) Patriarchové nosí císařské sakkos, což je dalmatice podobná tunika. Její užívání 

pozvolna přešlo na seniorní biskupy a po pádu Cařihradu na všechny biskupy. 

Některá byzantinská liturgická oblečení však nemají západní ekvivalent. Mezi ně 

patří: 

f) Epigonaton, tvrdý čtverec z textilu, který se nosí pověšený jako kosočtverec na pravé 

straně od zone. V současném užívání ho nosí biskupové a ti, kterým byl propůjčen, 

jako znamení hodnosti nad jinými presbytery. 

g) Epimanikia jsou manžety nošené na sticharionu. Podobně jako sakkos je nejprve 

nosil patriarcha cařihradský, ale v pozdější době se jejich užívání přesunulo i na 

biskupy, jakož i na presbytery a jáhny.

Pozdější byzantinské období 

h) Když cařihradský patriarcha začal používat císařské sakkos a epimanikiu, 

začal nosit také císařské koruně podobnou mitru, která se během času 

stala pokrývkou hlavy všech biskupů a stejně jako na Západě byla 

udělována (avšak hojněji než na Západě) jako „osobní privilegium" 

některým presbyterům. V arménském užívání byla mitra přijata do užívání 

biskupy při křižáckých výpravách a užívali ji posléze i jáhni a presbyteři.

Pouţitá literatura 

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Vymezení_středověku 

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Raný_středověk 

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Vrcholný_středověk 

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Pozdní_středověk 

• http://www.google.cz/searchq=středověké+oděvy 

• http://historicky.blog.cz/0910/raz-stredovekeho-odevu 

• http://www.jablko.cz/Serial/Moda/Seria_cmoda_3.htm 

• http://stredoveky-jarmark.webnode.cz/odev/ 

• http://www.curiavitkov.cz/prace32.html 

• http://www.curiavitkov.cz/prace33.htmlStřihy oděvů a vyobrazení 

• Norris, Herbert, Medieval Costume and Fashion. J.M. Dent and Sons, Ltd., London, 1927 

• http://www.google.cz/searchq=liturgické+oblečení+obrázky 

• MAYER-THURMAN, Christa C. Raiment for the Lord´s Service: A thousand years of western vestments. Chicago: Art Institute, 

1975. 376 s 

• http://projektalfa.ic.cz/struktura.htm

Období středověku 

Románské období 

11. aţ 13. století

Románská kultura 

Jde o kulturu raně křesťanské civilizace od 11. do 13. století. Navazovala na 

kulturu římskou + germánské či slovanské prvky. Jediným nositelem 

kultury byla církev (hlavní řády). 

Vzdělanost byla podřízena církevním dogmatům. Důraz na víru, 

protichůdnost rozumu a víry, jejich boj skončí Posledním soudem (= víra 

zvítězí). Školy - ve městech, klášterech (Monte Cassino, Lutych). 

Výuka trivia (= gramatika, rétorika, logika) a kvadrivia (= gramatika, 

aritmetika, astronomie a hudba). 

Vrcholem byla teologie. Knih bylo málo, nákladně se ručně opisovaly ve 

skriptoriích, drahé, soustředěny v klášterech.

Románská kultura 

Znaky románské architektury: stavby z kamene, masívní, těžkopádné, ploché stropy 

(později klenba nesená silnými sloupy), silné zdi, půlkruhové portály i okna (úzká, 

sdružená). Románské stavby - ROTUNDY (válcovitá stavba kruhového půdorysu, 

často s půlkruhovitým přístavkem pro oltář - apsidou; BAZILIKY (kostel 

obdélníkového půdorysu se 2 věžemi; KLÁŚTERY; HRADY - velmi jednoduché 

pevnosti, neútulné. 

V umění - fresky - malby do vlhké omítky. V hudbě - jednohlasý chorál, později 

dvojhlas (polyfonie); notový záznam. 

České památky: část Pražského hradu, rotunda sv. Víta v Praze, rotunda ve Znojmě, v 

Levém Hradci. Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě, Břevnově a v Předklášteří u 

Tišnova. 

Literatura - Kosmova kronika, Vyšehradský kodex; písně Hospodine, pomiluj ny a Svatý 

Václave; legendy (Václav, Ludmila, Prokop, Vojtěch).

Románská móda 

• je paralelou módy byzantské a částečně na ni navazuje. 

• vznikla v Evropě, jež byla tehdy zmítána nájezdy 

„barbarských“ národů jako byly například Sasové, 

Gótové, či Vikingové. 

• Byla to doba stěhování národů, označovaná také jako 

doba zmatků, které trvaly po několik staletí. 

• Jednotný sloh, co se týče umění, v této době nevznikl.


Znamenala převrat v dějinách odívání vůbec 

• začal se totiž výrazně lišit oděv mužský od oděvu ženského. 

• Muži začali nosit tuniku, která navazovala na tuniku antickou a k 

tomu začali nosit nový prvek, kterým byly kalhoty. 

• Nový oděv, nesoucí jak prvky z doby stěhování národů, 

tak z Byzance a antických tradic. 

• Tento oděv vznikl i díky politické situaci, 

jež nastala v tehdejší Evropě. 

• Nejvýznamnější říší mezi nově vzniklými celky 

byla říše Francká, vedená Karlem Velikým (kolem roku 800 n.l.), 

později se stal i císařem Římským. 

• Na troskách této císařské říše pak vyrostly státy středověké Evropy.


S koncem prvního tisíciletí přišel i nový, náročnější a 

zjemnělejší způsob života. 

• Podle románských zemí jako jsou Francie a Itálie, se po 

přelomu prvního tisíciletí prosadil nový sloh – románský. 

• Umění se dostalo do služeb církve, která ovládala 

středověkou společnost. 

Tato společnost byla výrazně třídně rozdělená a to se i silně 

projevilo v románském oděvu. 

• Móda zatím zůstává v rukou šlechty a duchovenstva. 

• Oděvy se vyráběly ze začátku podomácku, později v 

řemeslných dílnách, kde pracovaly nevolnice a koncem 11. 

století vznikly i první krejčovské cechy.


• V době románské zůstala móda uzavřená v 

užším kruhu vysoké společnosti. 

• Sedláci měli nařízeno nosit oděv nevýrazné 

barvy, aby je bylo možno na první pohled 

odlišit od urozených lidí. (dokládá kronika Karla Velikého)

Muţský oděv v době románské 

• Hedvábná tunika - sahající až na zem, s bohatě 

zdobenými lemy - oděv bohatých. 

• Pod tunikou se nosili plátěné košile podobného střihu, 

ale o něco delší - vyčnívala. 

• K tomu nosili dlouhé kalhoty, připomínající punčochy. 

• Oděv byl doplněn buď krátkým pláštěm, 

nebo pelerínou střiženou do zvonu, 

která se oblékala přes hlavu a používala 

se hlavně do deště a na cesty.

Ţenský oděv v době románské 

Měl mnoho vrstev: 

• Šaty - tvořila dlouhá tunika s dlouhými rozšířenými rukávy. 

• Úplně zakrývaly postavu - jako oděv byzantský. 

Bylo dodržováno pořadí v oblékání jednotlivých částí tohoto 

mnohovrstvého oděvu. 

• Intimu – římskou tuniku, připomínal spodní bílý košilový oděv určený jako 

spodní prádlo a měl těsné rukávy. 

• Svrchní oděv je podobného střihu, jen rukávy jsou široké 

a lemy bohatě zdobené. 

• Tyto lemy přináší další novinku do historie módy, 

a to že nebyly pouhou ozdobou a výrazným členěním oděvu, 

ale zpevňovaly i samotnou tkaninu a sloužily také jako 

spojení ve švech. 

• I ženský oděv pak býval doplněn bohatě řaseným pláštěm.

Císařský oděv (11. stol. Německo) 

prodloužená římská přepásaná tunika 

tunika ozdobená zlatem vykládanými lemy 

krátký plášť zapnutý agrafou na pravém pleci 

krátký plášť zhotoven z vlněné látky a je ozdoben 

zlatými lemy 

tunika světlá, plášť modrý, lemy a obuv zlaté, 

červené punčochy 

Císařský ženský oděv (11. stol. Německo) 

spodní bílá dlouhá košile s úzkými rukávy 

vrchní šaty sahající do půl lýtek ozdobené 

dekorativními lemy 

móda zastírá tvar těla a skrývá co nejvíc i 

vlasy 

spodní oděv modrý, vrchní tmavě modrý, 

rouška červená 

Ženský oděv královský (12. stol. Francie) 

při slavnostních příležitostech si členové 

královské rodiny oblékají na spodní košili a 

vrchní oděv kratší vrchní tuniku zlatem 

lemovanou 

spodní košile bílá, vrchní oblek modrý, 

krátká tunika červená 

Rytířské oblečení z dob křižáckých výprav (12. stol. 

Francie) 

základní spodní oděv je tunika sahající až po kolena 

na tuniku se obléká drátěná košile s dlouhými rukávy 

na hlavě se nosila přilba s chráničem nosu 

k výzbroji náleží i nohavice z drátěného pletiva 

štít má klínovitý tvar 

tunika světlá 

Oděvy pracujících (z 12. stol. Francie) 

výstřih je zpevněn hladkým lemem 

na cesty muži nosí do zvonu stříhanou pelerínu, 

která se oblékala přes hlavu 

ženská tunika byla v pase víc nařasená než 

mužská 

širší pas byl ozdobený volně splývajícími stuhami 

svobodná děvčata mají rozpuštěné vlasy 

Oděvy šlechtické (z 12. stol. Německo) 

k oděvu vznešené ženy patří kromě košile, 

spodního oblečení a vrchní sukně ještě bohatě 

řasený pláš´t 

k plášti se obléká i vrchní sukně 

spodní košile a pláš´t jsou světlé barvy, vrchní 

tunika je hnědá

Oděv bojovníka (z 13. stol. Německo) 

drátěný oděv zahaluje celou postavu, pokrývá hlavu, 

dlaně, prsty i nohy 

brnění z drátěných kroužků chrání boky 

rozstřižená suknice se širokými podpažními výstřihy, 

později nazývaná Waffenrock 

byla zhotovovaná zejména v době gotické z drahých 

látek, vyšívaná a zdobená heraldickými znaky a 

aplikacemi 

na levém boku byl zavěšen meč 

barva: červená suknice se zlatými ozdobami 

muži v krátkých tunikách podvázaných v pase, s 

dlouhými, úzkými rukávy 

Německý ženský oděv 11. stol. 

Ženský oděv 

Jednoduchá tunika převázaná v 

pase, 

oděv žen vyšší společenské vrstvy, 

bohatě řasený plášť vznešené ženy 

Délka i výzdoba oděvu jsou 

symbolem společenského postavení

Úprava hlavy 

• Vdané bohaté ženy nosily většinou závoje, které 

vyměnily za obyčejné plátěné šátky. Jemná 

plátěná rouška pak obepínala bradu a zakrývala 

hrdlo. 

• Svobodné dívky vyšších vrstev nosily různé 

obroučky, čelenky a rozpuštěné dlouhé vlasy. 

• Nosily také půvabně řasený závoj kolem hlavy, 

který stejně jako bohaté vdané ženy, začaly nosit 

místo prosté plátěné roušky.

Úprava hlavy 

• Muži nosili převážně krátké vlasy. 

• Účes navazoval na antickou tradici. 

• Odznakem vysokých světských a církevních 

hodnostářů byly vousy, jakožto znamení síly a 

moci. 

• Obuv příliš rozmanitá nebyla, začínala se 

pomalu objevovat protažená špička. 

• Boty byly kožené, šité podomácku, sahaly po 

kotníky, někdy do půlky lýtek.

Románská kultura v Čechách 

• Základními materiály pro zhotovení oděvu byly tkaniny ze lněné a 

konopné příze a teplejší textilie z ovčí vlny. 

• V našich klimatických podmínkách byly nutné i kůže a kožešiny z 

domácích, lesních i vodních zvířat. 

• Textilnictví a kožešnictví bylo zároveň na vysoké řemeslné úrovni. 

• Na základě rozboru dochovaných tkanin bylo zjištěno, že už velkomoravské 

ženy uměly upříst velice jemnou přízi, téměř tak jemnou, jako dnes. 

• Nejčastěji se používala plátnová vazba, snad pro její jednoduchost, 

pevnost a rychlost výroby. 

• Tkaly se jí tři druhy tkanin – velmi hustá, jemnější a poměrně tenká, a 

tkanina gázovitá z velmi jemné a tenké příze.


• Mužský oděv se skládal – z nohavic a haleny. Nohavice byly dvě 

a chránily každou nohu zvlášť. 

• Z Orientu Slované převzali nohavice volné, široké, skládané do 

záhybů a upevněné pod koleny. 

• V pozdějším období byl tento typ používán východní a jižní Slované. 

• Halena - pruh plátna, jednoduchý základní oděv. Dá se 

předpokládat, že ji Slované nosili jako pozdější košili, tedy krátkou. 

• Další součástí oděvu byl kabátec nebo suknice, pravděpodobně z 

těžší látky a pošitý kožešinou, oblékaný přes halenu.


• Základem ženského oděvu byla též halena. 

Přes ni se oblékalo dlouhé roucho z vlněných tkanin či ze sukna. 

• Podle hrobových nálezů byl ženský oděv dlouhý, přepásaný opaskem. Ten 

se nosil buďto jednoduchý textilní, nebo kožený ozdobený plátky zlata a 

stříbra. 

• Urozené ženy měly i pláště, obuv - vysoko šněrované sandály nebo nízké 

střevíce. 

• Velkomoravské ženy se rády krášlily šperky, nosily je nejčastěji v podobě 

náušnic. 

• Na hrdle měly náhrdelníky zhotovené ze skleněných barevných perel a 

různých přívěsky, které měly ženu ochraňovat během nejnebezpečnějšího 

období ženského života – mateřství.

Pouţitá literatura 

• http://www.moda.cz/Kategorie/Styl_a_trendy/20061130_Romanska_Moda.html 

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_odívání_v_Evropě 

• http://www.textilforum.cz/historie-a-moda/obdobi-romanske/moda-romanska 

• magazin.libimseti.cz/.../9167-svetem-mody-od-stredoveku-po-soucasost

DĚJINY ODĚVNÍ KULTURY Období středověku Byzantská ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?