Kulturně společenský časopis - Dobrá adresa

plné auto starších kolegů a trabantu došel benzín pod vrcholem Ještědu.
Dostatečně blízko, aby byli za dvě minuty na vrcholku, dostatečně
daleko, aby ho čtveřice cestujících do příkrého kopce nevytlačila.
Otočil se, samospádem je dovezl k motorestu a usilovným
blikáním a houkáním zastavil autobus právě opouštějící zastávku.
Až to ho definitivně naučilo nastavení kličky rezervy vždycky kontrolovat.
U mostu přes Voznici zmírnil. Bývával tu radar. Dole se klikatila
cesta. Sem do podhůří Brd, na opuštěné silničky se šotolinou, mířily
rychlostní zkoušky Rallye Příbram. Tady, v letech benzinu za čtyři
koruny a formule 600 ccm, zažily trabanty svou největší slávu.
Upravené vyjící vysavače se řítily do zatáček na jednom kole. Příbram
bylo město hrdinů. Některým, aniž by se zabili nebo zmrzačili,
se podařilo zrušit za sezónu tři až pět karosérií. Po letech zbyl
z bývalých pilotů poslední veterán Jarda Palivec. Ze sedadla mitfáry
říká levá pět, pravá tři a dokonalý tovární vůz za tři miliony se řítí
po rychlostních vložkách Rallye Monte Carlo, neskutečně daleko od
planoucích autogenů a podomácky upravovaných součástek, daleko
předaleko od garážních dílniček nárůdku, který se fetoval rychlostí
a dvoutaktním čmoudem.
Rychlý volant si Karel ani nezkusil. Ne že by o tom po zmařené kytarové
éře neuvažoval, ale pilot Vodvářka mu řekl: „Zdá se mi, že
svýho Helmuta zbytečně pomlouváš. Pusť mě za volant!“
Bylo ještě trochu ožralé namoklé nedělní ráno. Při sjezdu v horských
zatáčkách najednou cítil, jak Helmut jde na dvě kola. Zavřel
oči a zkoušel se modlit. Vodvářka mu nakonec řekl: „Helmut je dobrej,
to ty musíš znova rozproudit svoje okoralý stárnoucí srdce.“
„Ty to ale máš v ruce, Vodvářko.“
„Kdepak, už soutěže nejezdím. Opravdovým pilotem začíná
bejt fára, když zůstane zdravej a dravej po sedmi zrušenejch kastlích.
Já už mám trochu strach.“
• • •
Postarší sedmnáctistovka ze čtvrté ruky akcelerovala na pětku i do
menšího kopečku. Předjížděla pomalíky, pouštěla silnější auta a taky
mladíka, který se chtěl se svým miniautem před partnerkou
předvést. Karel mu mohl ve stoupání natrhnout krovky, ale neudělal
to, nezkazil mu pocit vítězství. Udělal si radost, že jemu udělal
radost, rád mu dopřál iluzi, že je rychlejší.
Těšilo ho, že potkal posla ze ztracené trabantové země. Díky němu
po dlouhé době na něco momentálně důležitého v pravý okamžik
přišel. I když to byla jen poloha páčky rezervy.
Karel zatím s nikým z generace, která nosila kalhoty s rozkrokem
nad koleny, nemluvil. Míjel se s nimi na ulicích, jejich rap přepínal.
Měl pocit, že oni si o jeho starší generaci
myslí, že je už úplně mimo. Domníval
se, že je jim veškerá klasická technika ukradená,
že se zajímají jen o to, jak si stáhnout
z internetové sítě filmy a muziku do příručních
přehrávačů. Jenže namontovat motor
do auta, to už chce zatracenou zručnost. Kde
mohl vyhrabat ten Franci soutěžácký motor
Formule 600 se přece čtvrt století nejezdila.
Kačenka s Ládinem mířili na stejné místo
jako před dávnými lety jejich kapela. Vyrazili
z městečka v provincii dobýt hlavní
město. Na cestu si vzali pomalovaného starého
pryskyřníka, relikt z doby jeho mládí.
Na co to bude reklama Na sušenky, na
tyčinku Kačenko a Ládine, držte se! Přece
producenti chtějí, aby díky tyčince byli
šťastní všichni, nejen vysolárovaný slečinky
s odstraněnejma pihama. Kačenka sice má
pestrobarevný vlasy, ale pod nima svůj přírodní,
původní dychtivej ksichtík.
Koho vezmou, to jim stejně hned neřeknou.
Není důležitý, jak kdo vypadá ve
skutečnosti, ale co z toho vyleze na obrazovce
televize. Možná bude ještě další kolo.
„Go, trabante, go!“
Karel profrčel kolem pomalého pruhu,
kde těsně u čáry zrovna vezl starý kloboučník
v trabantu svou babičku za vnoučaty do
vedlejší vesnice.
„Vás, otče, se to netýká, držte si svou šedesátku.
Ale až konkurz skončí, vyjdou děti
z lepších rodin a sednou si do svých nebo
půjčených skvělých aut. A mezi těmi ušlechtilými
metalízami stojí pomalovaná, ale taky
nadupaná příšera z dávnověku.“
Karel si vyzkoušel na imaginární jedinečné
řadicí páce vedle volantu, jestli si ještě
pamatuje kvalty. Jestli Ládin dobře přeřadí,
pak kvílející dělo se soutěžáckým motorem
vyrazí vpřed a nechá ty nablýskané
bouráky prošpikované elektronikou ve
svém mastném archaickém dvoutaktním
čmoudu.
„Go, trabante, go!“
(Liberec 2000 až 2006)
www.dobraadresa.cz • 2007 • 4 • 43