Zpravodaj číslo 67 duben 2011 - Dokumenty - Univerzita Pardubice

kultura
čilo prostory a MY – dnes už Autorská skupina Synapse – jsme začali
hrát. Nekonečný kolotoč plný zkoušek, předělávek, nepovedených
výstupů se nakonec ustálil do něčeho, co jsme vlastně chtěli
původně sdělit. Hra nabitá dějem, jen s malou šancí si odpočinout.
Na premiéře 18. března v Divadle Exil doplnili naši hru někteří autoři
literární skupiny TLUPA. Komponovaný večer tak přinesl nejen
divadelní, ale i literární zážitek. Na opakování hry 21. března pak
přislíbilo účast několik herců pardubického improvizovaného divadla
Pa.LeŤ.áC.I., kteří slovo zábava povýšili na dokonalou show. Během
pěti měsíců se z nás stali herci, kostyméři, rekvizitáři a leccos
jiného. Za všechno vděčíme naší univerzitě, Divadlu Exil a naší
skvělé režisérce Kristýně Hypšové. Jediné, co opravdu musíte, je
umřít. Proč ale jednou nekliknout „To se mi líbí”?
Jiří Buchtela za skupinu Synapse
student bakalářského studijního oboru Historicko-literární studia FF
PAVEL SIVKO – GRAFIKA A ILUSTRACE
Z úvodního slova akademického malíře Jana Kavana při zahájení
vernisáže výstavy pražského grafika a ilustrátora Pavla Sivka dne
1. února:
„Pavel Sivko je sadař, starožitník, filatelista, tanečník, pedagog, sběrač
plodů a jejich konzervátor, milovník a trochu oběť knih, kuchyně a žen.
Protože je všímavým pozorovatelem světa, stal se kreslířem, grafikem
a ilustrátorem. Dělá tu práci dobře, protože při ní uplatňuje svou lásku
ke stromům, ke starým věcem, ke známkám, k tanci, ke škole, k úrodě, literatuře,
kulinářství i něžnému pohlaví.
Studoval v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kam přišel skvěle
připraven ze střední výtvarné školy. Ale svou roli tu hrála i genetika.
Z otce Václava Sivka jak se zdá na syna přešlo nejen výtvarné nadání,
ale i některé výše zmíněné lásky. Ačkoli se studia odehrávala v pohnuté
době doznívajících nadějí šedesátých let a počínající beznaděje let sedmdesátých,
byla to studia šťastná. Garanty byli Jiří Trnka, Zdeněk Sklenář
a Jiří Anderle.
VpraktickémživotěumělcesePavelSivkorychleosvědčilpředevším
jako ilustrátor. Umí totiž číst a svou nevšední fantazii uvést v soulad se
čteným. V pilné práci pro pražská nakladatelství si tříbil svou jemnou
a věcně přesnou kresbu i osobitý kolorit. Poprávu byly jeho ilustrace oceněny
mnoha čestnými uznáními a výročními cenami. Smysl pro duši
předmětů a pro impresivnost prostředí uplatnil i jako výtvarník několika
animovaných filmů. Protože má rád krásné knihy, stal se kromě ilustrátora
i grafickým úpravcem a časem dokonce i výtvarným redaktorem.
Ostatně i zde měl příklad svého předčasně zesnulého otce. V současné
době trochu mrhá svými silami, když se snaží v roli pedagoga výtvarné
školy přesvědčovat mladé adepty, že si vybrali sice krásný obor, ale že
v jeho rámci musejí také trochu kreslit.
Je ale třeba se ještě vrátit k Pavlovu dílu, nebo i přímo do něj. Obrazové
kompozice, které tvoří z vlastní vnitřní potřeby, zvou diváka ke vstupu do
pozoruhodných proscénií. Ať už se hraje v krajině, v zahradě, nebo kdesi
v industriálním prostředí periferie, jsme zváni tam, kde se nehlučí, prudce
negestikuluje, kde se, jak v chrámu Páně, tiše medituje. Ty prostory jsou
liduprázdné, ale člověk tu byl. Vše poznamenal svou vůlí a svými zvyky.
Možná se vrátí a možná tu byl v čase navždy minulém. A čas, který následoval,
ty kulisy posunul trochu do jiných, někdy i třeba ironických významů.
Kresby i litografie nikoho nenechávají na pochybách, že je vytvořil
ten, kdo ovládá magické postupy básníků.
Ve svém průvodním textu Sivko vtipně vyjmenovává nekonečnou řadu
umělců, kteří ho oslovují. Když si představíme toto uskupení jako velký
orchestr duchovně spřízněných sólistů, můžeme u jednoho z pultů vidět
trochu nachýlenou, podsaditou, vlasatou a obrýlenou postavu Pavla Sivka.
Popřejme mu, ať s nimi navždy souzní.”
Pavel Sivko je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové
v Praze (prof. Z. Sklenář), kde studoval v letech 1968 až 1974. Působí
především jako grafik a ilustrátor, věnuje se i animované tvorbě
a tvorbě známek. Jeho práce byly oceněny na výstavách Nejkrásnější
kniha roku. Uspořádal vícero samostatných výstav a účastnil se
mnoha společných výstav v ČR i v zahraničí. V současné době
působí v oboru i jako středoškolský pedagog.
Jednalo se o 66. výstavu v komorní galerii univerzity ve vestibulu
Univerzitní knihovny, která nabízí milovníkům umění výstavy již od
roku 1997. Vstup je zdarma. Výstava keramických plastik trvala do
1. dubna.
(topo)
36