kultura čilo prostory a MY – dnes už Autorská skupina Synapse – jsme začali hrát. Nekonečný kolotoč plný zkoušek, předělávek, nepovedených výstupů se nakonec ustálil do něčeho, co jsme vlastně chtěli původně sdělit. Hra nabitá dějem, jen s malou šancí si odpočinout. Na premiéře 18. března v Divadle Exil doplnili naši hru někteří autoři literární skupiny TLUPA. Komponovaný večer tak přinesl nejen divadelní, ale i literární zážitek. Na opakování hry 21. března pak přislíbilo účast několik herců pardubického improvizovaného divadla Pa.LeŤ.áC.I., kteří slovo zábava povýšili na dokonalou show. Během pěti měsíců se z nás stali herci, kostyméři, rekvizitáři a leccos jiného. Za všechno vděčíme naší univerzitě, Divadlu Exil a naší skvělé režisérce Kristýně Hypšové. Jediné, co opravdu musíte, je umřít. Proč ale jednou nekliknout „To se mi líbí”? Jiří Buchtela za skupinu Synapse student bakalářského studijního oboru Historicko-literární studia FF PAVEL SIVKO – GRAFIKA A ILUSTRACE Z úvodního slova akademického malíře Jana Kavana při zahájení vernisáže výstavy pražského grafika a ilustrátora Pavla Sivka dne 1. února: „Pavel Sivko je sadař, starožitník, filatelista, tanečník, pedagog, sběrač plodů a jejich konzervátor, milovník a trochu oběť knih, kuchyně a žen. Protože je všímavým pozorovatelem světa, stal se kreslířem, grafikem a ilustrátorem. Dělá tu práci dobře, protože při ní uplatňuje svou lásku ke stromům, ke starým věcem, ke známkám, k tanci, ke škole, k úrodě, literatuře, kulinářství i něžnému pohlaví. Studoval v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kam přišel skvěle připraven ze střední výtvarné školy. Ale svou roli tu hrála i genetika. Z otce Václava Sivka jak se zdá na syna přešlo nejen výtvarné nadání, ale i některé výše zmíněné lásky. Ačkoli se studia odehrávala v pohnuté době doznívajících nadějí šedesátých let a počínající beznaděje let sedmdesátých, byla to studia šťastná. Garanty byli Jiří Trnka, Zdeněk Sklenář a Jiří Anderle. VpraktickémživotěumělcesePavelSivkorychleosvědčilpředevším jako ilustrátor. Umí totiž číst a svou nevšední fantazii uvést v soulad se čteným. V pilné práci pro pražská nakladatelství si tříbil svou jemnou a věcně přesnou kresbu i osobitý kolorit. Poprávu byly jeho ilustrace oceněny mnoha čestnými uznáními a výročními cenami. Smysl pro duši předmětů a pro impresivnost prostředí uplatnil i jako výtvarník několika animovaných filmů. Protože má rád krásné knihy, stal se kromě ilustrátora i grafickým úpravcem a časem dokonce i výtvarným redaktorem. Ostatně i zde měl příklad svého předčasně zesnulého otce. V současné době trochu mrhá svými silami, když se snaží v roli pedagoga výtvarné školy přesvědčovat mladé adepty, že si vybrali sice krásný obor, ale že v jeho rámci musejí také trochu kreslit. Je ale třeba se ještě vrátit k Pavlovu dílu, nebo i přímo do něj. Obrazové kompozice, které tvoří z vlastní vnitřní potřeby, zvou diváka ke vstupu do pozoruhodných proscénií. Ať už se hraje v krajině, v zahradě, nebo kdesi v industriálním prostředí periferie, jsme zváni tam, kde se nehlučí, prudce negestikuluje, kde se, jak v chrámu Páně, tiše medituje. Ty prostory jsou liduprázdné, ale člověk tu byl. Vše poznamenal svou vůlí a svými zvyky. Možná se vrátí a možná tu byl v čase navždy minulém. A čas, který následoval, ty kulisy posunul trochu do jiných, někdy i třeba ironických významů. Kresby i litografie nikoho nenechávají na pochybách, že je vytvořil ten, kdo ovládá magické postupy básníků. Ve svém průvodním textu Sivko vtipně vyjmenovává nekonečnou řadu umělců, kteří ho oslovují. Když si představíme toto uskupení jako velký orchestr duchovně spřízněných sólistů, můžeme u jednoho z pultů vidět trochu nachýlenou, podsaditou, vlasatou a obrýlenou postavu Pavla Sivka. Popřejme mu, ať s nimi navždy souzní.” Pavel Sivko je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (prof. Z. Sklenář), kde studoval v letech 1968 až 1974. Působí především jako grafik a ilustrátor, věnuje se i animované tvorbě a tvorbě známek. Jeho práce byly oceněny na výstavách Nejkrásnější kniha roku. Uspořádal vícero samostatných výstav a účastnil se mnoha společných výstav v ČR i v zahraničí. V současné době působí v oboru i jako středoškolský pedagog. Jednalo se o 66. výstavu v komorní galerii univerzity ve vestibulu Univerzitní knihovny, která nabízí milovníkům umění výstavy již od roku 1997. Vstup je zdarma. Výstava keramických plastik trvala do 1. dubna. (topo) 36
kultura Studentské plesy univerzity – Tři plus jeden ... Ani v letošním roce se univerzitě plesová sezóna nevyhnula, což je samozřejmě dobře, a tak se v ABC klubu na Olšinkách po tři soboty (12., 26. března a 2. dubna) vysokoškoláci i pedagogové a příznivci univerzity bavili a tančili na již tradičních univerzitních plesech. Komu by to bylo málo, mohl si jít ještě zaplesat na ples Fakulty restaurování v Litomyšli, který se konal 25. března. K poslechu a k tanci hrály EGO Retro Music (hlavní sál) a DJ Brumla (kavárna). O zpestření večera se postaral i kulturně-zábavný program (předtančení tanečního klubu LIFE a barmanská show mistra barmana Petra Hurty). Jako každý rok i letos čekaly na ty šťastnější ceny drobnější i hodnotné při půlnočním losování vstupenek. Studentské plesy se tedy opravdu vydařily a kdo ví, třeba se v následujících letech dočkáme i plesů čtyř, pěti … (topo) foto Jiří Kunčar 37