Nová scéna > Představujeme Foto: SofiG / T. Černá 420PEOPLE Jen o málokterém tuzemském tanečním souboru lze bez nadsázky napsat, že tvoří a žije v mezinárodním kontextu. Jedním z takových je jistě taneční těleso 420PEOPLE a jeho zakladatelé Nataša Novotná a Václav Kuneš. Od doby svého vzniku (2007) získali několik prestižních ocenění (např. cena kritiků Dance Europe), uvedli mj. díla Jiřího Kyliána, Ohada Naharina, Crystal Pite, Stijna Celise, Sabura Teshigawary a hostovali na řadě prestižních festivalů. Tento měsíc máte na Nové scéně Národního divadla jedinečnou příležitost navštívit hned tři díla z jejich stálého repertoáru: Máj, Reen a 14‘20”. 32
Již čtvrtým rokem jsou 420PEOPLE rezidenty na Nové scéně. Jak hodnotíte uplynulé období? Nataša Novotná (N): Začnu trochu ze široka. Zamyslíme-li se na okamžik nad tím, jak člověk vytvoří jakoukoli přidanou hodnotu, přijdeme pravděpodobně na to, že jde v podstatě o proces zhmotnění myšlenky. Doktor toto provede v nemocnici, zemědělec na poli, prezident na hradě, rodič v domácnosti … Pro tanečníka je tímto místem v dnešní době primárně <strong>divadlo</strong>. Zázemí pro práci, které nám Nová scéna už čtvrtým rokem poskytuje, je pro nás tedy vlastně životně důležité. Stejně jako je na druhou stranu pro <strong>divadlo</strong> životně důležité umět rozpoznat a uplatnit nějaký talent. Představení ale nakonec mluví za sebe, stejně tak i řada nových diváků a počet našich představení prezentovaných právě v koprodukci s Novou scénou. Václav Kuneš (V): Zkušenosti, které máme z našeho působeni v zahraničí, jsou samozřejmě velmi rozdílné. Jsme si vědomi, že máme vlastně velké štěstí prožít si oba tyto světy jaksi z první ruky. Jeden měsíc hrajete se Sylvií Guillem v Sydney Opera House, kde se v podstatě nemusíte o nic starat, a druhý měsíc si sám stěhujete palety z divadla do divadla a roznášíte letáky s dalším představením. Obé má ale stejný cíl, stejné přání – tvořit, tancovat a s divákem se dělit o něco zvláštního o něco jedinečného. A to se nám všem zatím snad na Nové scéně daří. Vedle čistě tanečních projektů – Reen & 14’20” – reprízujete v květnu na Nové scéně také divadelní adaptaci Máchova Máje v režii Davida Prachaře. V kontextu vaší tvorby působí jak dramaturgická volba, tak i výběr spolupracovníků dosti „odjinud“. Co vás vedlo ke zpracování tohoto klasického textu? V: Řekl bych, že to je přirozený vývoj. Samozřejmě, že také hledáme jiné další způsoby vyjadřování – to je jaksi v popisu práce, pokud nechcete usnout na vavřínech. A pokud v tom hledání narazíte na lidi, kteří jsou naladění na stejnou frekvenci, není co řešit. Takhle to bylo i s Davidem Prachařem. Prostě jsme věděli, že spolu musíme něco udělat. David je velmi pohybově nadaný, to už si snad všimli i diváci ostatních představení, kde David hraje. A my zase hledali „něco“, kde by tanec byl součástí nějakého většího celku. A právě Máj se ukázal jako ideální půda, rašelina – ten, kdo viděl, teď jistě chápe. vezme, v horším umřou všichni. Všechny, podtrhávám všechny choreografie, které jsme v rámci 420PEOPLE uvedli, jsou také o lidech a jejich pocitech a osudech. Úplnou novinkou bude projekce tanečního filmu podle textu Heinera Müllera Hamletmaschine. O co se jedná? Mohli byste tento projekt představit? N: Nabídka role Hamleta a Ofélie se nějak špatně odmítá, stejně jako pečlivě připravený pracovní štáb nadšených lidí. Na základě konání Festivalu tanečních filmů, který je v Praze každým druhým rokem pořádán, přišlo také na lámání chleba na poli české filmové tvorby. Z potřeby natočit znělku pro festival se vyvinul nápad natočit rovnou krátký film. V týmu režisér, dramaturgyně, kameraman, módní návrhář, scénografka, fotograf a dva tanečníci jsme se pokusili o další takový přesah „věčného tématu” do naší doby. Asi tak, jako se na základě Shakespearova Hamleta snažil o přesah i Heiner Müller. Téma není právě komediální, proto třeba představení černo-bílé chic módní kolekce v prostoru staré pražské Trafačky může působit jako dobrý paradox toho dnešního bytí či nebytí. V: I zde by se dalo říci, že je to jakýsi přirozený vývoj (smích). Film jako takový mě osobně láká už velmi dlouho. Zajímá mě, jak zhmotnit například filmové střihy na jevišti. Co chystají 420PEOPLE na další sezonu? V: Vrátím se opět k tomu vývoji. Pro další premiéru – tentokrát první celovečerní představení v režii 420PEOPLE jsem si vybral žánr stand-up comedy. Bude to tedy o každém z nás. Také máte někdy potřebu si ze všeho dělat srandu? Když už to dál nejde, je asi nejlepší se tomu zasmát. A na černý humor si ještě ke všemu my Češi dost potrpíme. Zajímá mě, proč to tak děláme. Ten, co si stále dělá z něčeho srandu a třeba se tím i živí, může být mimo ten pomyslný spotlight úplně na dně. A mnohdy tomu tak je. A jak spojit stand-up comedy, což znamená mluvené slovo a současný tanec? Přijďte se podívat (smích). Tentokrát také poprvé pro nás v koprodukci s festivalem 4+4 dny v pohybu a právě s Novou scénou. Máj Václav Kuneš a David Prachař podle Karla Hynka Máchy Uvádíme 1. 5. a 22. 6. od 20.00 na Nové scéně Reen & 14‘20” Václav Kuneš, Jiří Kylián Uvádíme 22.5. od 20.00 na Nové scéně Po představení projekce tanečního filmu Jakuba Jahna, Marcela Holubce a 420PEOPLE podle textu Heinera Müllera Hamletmaschine. Nedílnou součástí vašich projektů jsou diskuze s diváky bezprostředně po představení. Jaké máte zkušenosti s tímto formátem? V: V diskuzích se snažíme divákům přiblížit zejména to, jak „ten tanec“ vnímat. A věřte mi, že je to velmi jednoduché. V podstatě jen ujišťujeme diváky, že to, jak představení vnímají, chápou, je zcela správně. Oni si jen nevěří. Lidé jsou zvyklí přečíst si v programu, že tenhle má rád tuhle tu, ale ta je zase manželkou tohohle. V lepším případě si ji nakonec > Ofélie Foto: T. Vlček 33
Change language