Téma > Rocc Foto: M. Vitásek Pelleas a Melisanda První premiérou, kterou Opera ND v sezoně 2012/2013 uvede, je hudební drama Clauda Debussyho Pelleas a Melisanda, jež francouzský skladatel vytvořil na motivy hry belgického spisovatele Maurice Maeterlincka. Režie i výtvarné stránky úvodní inscenace sezony se symbolicky ujal umělecký šéf Opery ND Rocc. Proč padla volba úvodní premiéry sezony v dramaturgickém plánu právě na tuto inscenaci? Francouzská opera je momentálně v repertoáru Národního divadla zastoupená jen velmi sporadicky a toto impresionistické dílo je skutečně naprosto ojedinělé. Kromě jeho nesporných uměleckých hodnot, které jsou důvodem samy o sobě, nám ještě ideálně vychází termín uvedení na rok, ve kterém si připomínáme 150. výročí narození obou autorů. Na vzniku inscenace se podílíte také jako režisér a výtvarník. Máte k ní nějaký specifický vztah? Když jsem byl na gymnasiu v rodné Lublani a začal jsem se zajímat o operu, požádal jsem, abych mohl být takzvaný „režijní hospitant“ a tak mohl být přítomný u zkoušek na nové inscenace. A tenkrát první inscenací, kterou opera v Lublani připravovala, zhruba v roce 1996, byla právě opera Pelleas a Melisanda ve slovinštině a v režii známého chorvatského režiséra Krešimira Dolenčiće. Pak už jsem měl takové zvláštní štěstí, že kamkoliv jsem jel, přestože Pelleas a Melisanda není nejčastěji uváděný titul, tam se zrovna hrál. Když jsem přijel studovat na Moravu, zkoušeli novou inscenaci v Ostravě, když jsem jel do Lipska, dělala se tam nová inscenace s Magdalenou Koženou, stejně tak při mých studiích v Curychu nebo nedávno v Rennes. Mám k tomu dílu tedy velmi blízko. Hudebního nastudování se v Národním divadle ujal Jean-Luc Tingaud, který inscenaci dělal právě i v Rennes. Hudební nastudování Pellea a Melisandy Jeana-Luca Tingauda v Rennes mě neskutečně oslovilo. A jelikož už s ním má bohaté zkušenosti, pozval jsem ho ke spolupráci i k nám. Při minimalistickém scénickém pojetí, které bude pro naši novou inscenaci specifické, bude hudební stránka nesmírně důležitá. Při přípravě historicky prvního uvedení se totiž ukázalo, že jevištní technika neumožňuje tak rychlé proměny mezi jednotlivými scénami a proto musel Debussy přikomponovat několik interludií – symfonických předělů, aby vyhověl divadelnímu provozu. A protože naše pojetí scénického prostoru je univerzální a abstraktní, takže tyto proměny v les, zámek, jeskyni, komnatu nebo studnu odpadají a scénické mezihry budou podpořeny pouze jakousi světelnou akcí, respektive akcí šesti herců na scéně, je to převážně o hudební stránce. Takže v inscenaci bude kladen důraz především na hudbu? Klademe na ni důraz záměrně, protože je krásná. Chceme, aby divák především poslouchal a nebyl vyrušován, zjednodušeně řečeno, zavíráním opony a šoupáním kulis. Snažíme se eliminovat, sice přirozené, ale přesto rušivé stopy jevištního provozu. Výrazným prvkem ve vaší inscenaci budou také kostýmy. Kde se vzala inspirace socialistickým realismem? Spousta motivů impresionistického hnutí vychází s nadsázkou řečeno ze socrealistických předloh a kontextů. Běžné věci, které se odehrávají v přírodě, na poli, rolníci, kteří sejí obilí nebo dělníci. Pelleas a Melisanda je také lidský, skoro bych až řekl banální příběh, u kterého lze použít symbolismus na převyprávění prostého děje. Jedním ze symbolů je právě také řešení kostýmů, v nichž jsme se s výtvarníkem Mirem Sabem snažili o jakousi uniformovanost, znázorňující stereotypní společnost nebo kulturu. V příběhu je totiž velmi silný systém království, které je jaksi dekadentní ve svém očekávání smrti krále. Je v něm zaběhnutý pevně narýsovaný řád snažící se o regenerační obměnu a do toho vstupuje cizí prvek v podobě Melisandy. Ta nepřijímá svoji manželem zadanou roli ženy a matky. Obě titulní postavy pak svým vzájemným citovým vzplanutím poněkud vybočují z řady. 6
Francouzská opera je momentálně v repertoáru Národního divadla zastoupená jen velmi sporadicky a toto impresionistické dílo je skutečně naprosto ojedinělé. 7
Change language