Podpoří tuto myšlenku i scénografie? Původní Maeterlinckova hra se uváděla za tylovou oponou, kterou byl divák oddělen od těch několika málo herců na jevišti a od hry světel. Šlo jakoby o pomyslnou síť nebo nastavené zrcadlo. Debussy pak už vycházel z určitých prerafaelitských ikon, byl tam hmotný les, zámek a reálné kulisy, stylizované historizující kostýmy. My se v naší scénické podobě inspirujeme tím původním činoherním uvedením. Tylová opona se dostala do jakési fragmentace. Je to sedm opon rozprostřených po prostoru jeviště a vytvářejících šest prostorů pro jednotlivé protagonisty. Záměrem je, aby se osoby nikdy fyzicky nepotkaly. Důležité je tím pádem i téma komunikace, které má v současné době i společenský přesah. V takovém výtvarném a režijním záměru bude zřejmě velký důraz kladen na herecké výkony. Ovlivnila tato skutečnost výběr obsazení? Naprosto důležité bylo, že jsme obsazení vytvářeli převážně z domácího ansámblu. V případě Melisandy jsme přistoupili k mimořádným typům a už předem říkám, že bude každá jiná. Vycházíme totiž především z osobností představitelů. To samé platí u ostatních postav. Nejenom, že jsou to výborní zpěváci a skvostní herci, ale jeden vedle druhého jsou to charismatičtí lidé, kteří zvládnou svojí osobností naplnit třeba i jednání bez akce. Výjimkou v tom domácím obsazení je pouze postava Pellea, kterou ztvární jediný host Phillip Do a od kterého hodně očekáváme, že se stane vnější příchozí energií. Výjimkou je ale také postava Yniolda. Ano, roli Yniolda v naší inscenaci bude hrát chlapec a ne dívčí soprán, jak je někdy zvykem. Řekl bych totiž, že tak by to mělo z logiky věci být, jelikož ženský prvek v příběhu zastupují Melisanda a Golaudova matka. Ty tam také prezentují generační rozdíl a vztahové protipóly. Geneviève, tedy královna, je ta, která přijala svoji danou roli, kdežto Melisanda ji odmítá. Další ženský element by byl navíc. Dítě také symbolizuje prvek nevinnosti, kterým se vyznačuje celý příběh. Pelleas a Melisanda mezi sebou nemají erotické pnutí. Jsou si blízcí, ale v podstatě si spolu chtějí jenom hrát. Na tvorbě inscenace se podílíte hned ve třech rolích, máte k ní osobní vztah a často při hovoru o ní zmiňujete svoje kořeny. Bude tedy Pelleas a Melisanda vaším odrazem? Člověk jistě čerpá ze svých kořenů, ať už z výchovy nebo z kultury a já jsem samozřejmě na Slovinsko, respektive na mediterán, navázaný. Takže opera Pelleas a Melisanda v Národním divadle, byť jde o příběh severský, v sobě jistě ponese nějaké momenty … skoro bych si troufl říct jugoslávské! Petr Kozlíček > Rocc Foto: M. Vitásek „Pelleas a Melisanda je také lidský, skoro bych až řekl banální příběh, u kterého lze použít symbolismus na převyprávění prostého děje. Jedním ze symbolů je právě také řešení kostýmů, v nichž jsme se s výtvarníkem Mirem Sabem snažili o jakousi uniformovanost, znázorňující stereotypní společnost nebo kulturu.“ 8
opera Don Giovanni Uvádíme: 1. 9. v 19.00, 10. 9. ve 20.00, 15. 9. ve 14.00 a 19.00, 28. 9. v 19.00 Stavovské <strong>divadlo</strong> × Don Giovanni Marie Fajtová a Svatopluk Sem Foto: H. Smejkalová Art&Antiques, A2, ceskenoviny.cz, Czech Music Quarterly, Český rozhlas 3 – Vltava, Harmonie, HIS Voice, operaplus.cz 9