kalvárie frýdek - Martin Feikus

eliéfy křížové cesty z pohledu
restaurátora
Jakub Gajda
Stav reliéfů křížové cesty byl neradostný: většina reliéfů byla
v různé míře mechanicky poškozena, s největší pravděpodobnosti
v důsledku vandalismu nebo neodborných oprav, nemluvě již
o menších plastických defektech, jichž bylo bezpočet. Budiž připomenuto,
že u zastavení XI. chyběla ruka a hlava biřice, u č. XII.
celá hlava Ježíše, u č. XIII. hlava sv. Jana, u č. XIV. hlava Josefa
z Arimateie a hlava starce – toto je ale jen výčet těch nejzávažnějších
poškození... Dalším negativní rysem byla míra druhotně
provedených přemaleb, pročež byly před započetím restaurátorského
procesu provedeny vícečetné páskové sondy, odhalující sled
průběhu barevných vrstev.
Po odstranění mladších barevných vrstev byl zcela zřejmý nový
charakter reliéfů; došlo k prohloubení modelace, kontur celků
i detailů, což se nejvíce projevilo v čitelnosti obličejů. Další postup
prací zahrnoval plastické doplnění odlomených a chybějících částí;
mnohé z doplňků na drapériích, rukou, tvářích či lemech reliéfů
byly doplňovány ala prima – tedy umělým materiálem imitujícím
keramický střep. Sochařsky náročné doplňky byly nejprve rekonstruovány
v keramické červenohnědé hlíně a vzniklý domodelovaný
doplněk byl poté zaformován do sádrové formy. Do této formy
byly poté provedeny výdusky z umělého materiálu, který byl totožný
s ostatními doplňky. Tyto výdusky byly po vyjmutí z forem
povrchově opracovány, povrch byl obroušen a „vykletován“ jemnou
směsí, a takto připravené výdusky byl k originálu připevněny
pomocí čepů a trnů z titan nerezové oceli.
Tímto krokem byly jednotlivé reliéfy rehabilitovány po stránce sochařské
plasticity, byly zkompletovány a byla jim navrácena původní
tvarová celistvost, jak formální, tak i významová.
Vzhledem k významu a umístění reliéfů jako součásti poutního
místa s výraznou narativní souvislostí bylo patřičné a žádoucí provést
také rehabilitaci barevnosti povrchu. Ta vycházela z odhalených,
v různé míře dochovaných reziduích původní barevnosti.
Výrazným posunem bylo opětovné vyzlacení zadní plochy reliéfů,
čímž dostal reliéfní celek opětovně výrazný akcent pro uplatnění
celkové bohaté barevnosti.
Takto byly postupně barevně rekonstruovány jednotlivé postavy,
zejména pak centrální postava Ježíše, jehož barevné pojetí se postupně
s jednotlivými výjevy měnilo. U jednotlivých zastavení bylo
nutné propojit významově i formálně jednotlivé figury celého příběhu
tak, aby nedošlo k nežádoucím záměnám či chybným interpretacím.
Další důležitou fází byla intenzita barevné retuše, která
by na jedné straně přiznávala novodobou rehabilitaci povrchu,
avšak také do určité míry evokovala stáří a s ním spojenou patinu
barevnosti.
Ve výsledném dojmu tak vedle sebe stojí čtrnáct zastavení, která
na sebe barevně navazují a vzájemně se propojují. Intenzita barevnosti
je vědomě potlačena tak, aby barevné tóny nebyly prezentovány
ve své úplné sytosti, ale byly mírně potlačeny. Celkově
lze říci, že byl v procesu restaurování zvolen přístup, který vychází
z nutnosti prezentace těchto sochařských děl jako souvislého celku
stále činných a významných narativních artefaktů, které spoluvytvářejí
genia loci poutního místa u frýdecké baziliky.