Fúze a projekt fúze.pdf - Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo

• Druhá akviziční vlna – dvacátá léta 20. stoletíTato vlna byla charakteristická snahou o utváření oligopolní struktury odvětví. Od prvnívlny už totiž koncentrace v mnoha odvětvích zeslábla, zároveň se však už vyvíjelo silnéprotimonopolní zákonodárství, které zabraňovalo vzniku monopolů. Celé období zřejmězačalo s koncem první světové války a nárůstem amerického bohatství, které byloinvestováno investičními bankéři. Typickými byly vertikálně se integrující podniky.Fúzovací aktivita utichá na konci 30. let, což zřejmě souviselo jak s krachem roku 1929,poklesem důvěry v cenné papíry a následnou velkou hospodářskou depresí, tak i se stáleintenzivnějšími zásahy státu proti růstu koncentrace v odvětvích.• Třetí akviziční vlna – konec 50. a 60. léta 20. stoletíV polovině 50. let se opět začal zvyšovat počet fúzí, která kulminovala v druhé polovině60. let. Jednalo se zejména o fúze konglomerátní, což bylo způsobeno dalšímantimonopolním zákonodárstvím, který ztěžoval podmínky pro horizontální fúze, a takésnahou o diverzifikaci rizika. Spojování bylo prováděno zejména přes akciové trhy, cožvedlo k dočasnému růstu cen akcií, který skončil výrazným poklesem v roce 1970.• Čtvrtá akviziční vlna – 80. léta 20. stoletíAčkoliv v tomto období lze najít příklady všech typů fúzí, větší část spadá mezi vertikálnía horizontální typy, které navíc rozbíjely původní konglomeráty vzešlé ze třetí vlny. Tobylo umožněno jak zrušením antitrustových nařízení proti vertikálním fúzím (1982) auvolněním regulace horizontálních fúzí (1982, 1984), tak i deregulací některých odvětví(od roku 1978). Typický je nárůst nepřátelských převzetí, spekulativních převzetí, a to všeza výrazného využití dluhových instrumentů.• Počátek 21. stoletíV souvislosti s útoky z 11. září 2001 došlo k výraznému poklesu fúzí, a to jak vcelosvětovém měřítku, tak i v USA. Negativní nálada postupně vymizela a investořipostupně začali ubírat svoji pozornost na tzv. mladé trhy (emerging markets). Mladýmitrhy se nazývají dříve nepříliš výkonné ekonomiky, vykazující nyní velký hospodářskýrozvoj. Patří mezi ně třeba Čína, Indie, Turecko, ale také i rozvinutější země, jako JižníKorea, Rusko, Brazílie, balkánské státy a země střední a východní Evropy.16