12 | Vzděláváme seProč sledovat aditivaLékařské listy (č.16/2002) uvádějí, že průměrně Američan zkonzumuje ročně 4-5 kgpotravinářských aditiv. Nahlédneme- li do našich právních předpisů, zjistíme, že rovněžu nás může neuvědomělý konzument přijmout se svou stravou obdobná množství.Narozdíl od kontaminantů životního prostředí, o jejichž obsahu se většinou nedovíme,však máme možnost zjistit, jaké látky byly přidány při výrobě. Aditiva mají totiž být dlezákona uvedeny na obalu ve „Složení“, a to buď jako chemické sloučeniny, nebo jako Es čísly. O které přídatné látky se jedná a jaké je jejich působení, lze nalézt v odbornýchpublikacích.Mezi jednotlivými přídatnými látkami je velký rozdíl nejen v jejich chemické struktuře,ale i z hlediska jejich zdravotního dopadu. Všechny látky, které vstřebáme v trávicímtraktu, způsobují změny krevního složení. Je známo, že každá chemikálie, která přejdedo krve, má určitý dopad na fungování organismu. To jistě nepřekvapí farmaceuty, kteřímají i ve svých zákonných předpisech uvedeno, že každé průmyslově vyrobené léčivovykazuje určité vedlejší účinky.Dle přijatého množství, zdravotního stavu, věku atd. způsobují syntetická aditiva menšíči větší problémy. Ty na sobě většinou pociťujeme: ať již ve formě „rozladěnosti“, nervozity,únavy, <strong>nevolnost</strong>i, pálení očí, bolesti hlavy či dalších z nepříznivých vedlejších účinků.Některé z nich nejsou vůbec zanedbatelné, což platí hlavně pro jedny z nejrizikovějšíchaditiv, jimiž jsou dusitany.Jak je to s dusitanyAby zde nevznikl omyl, je třeba zdůraznit, že dusitany nelze zaměňovat za dusičnany,o kterých se často hovoří kvůli jejich vyššímu výskytu v zelenině, vyplývajícíhoz neúměrného užívání dusíkatých hnojiv. V zelenině přítomné dusičnany ovšem samyo sobě nejsou natolik toxické; mohou se ale za určitých podmínek zredukovat na dusitany.V těchto případech se hovoří o zdraví ohrožujících kontaminantech, které sedo potravinového řetězce dostávají nechtěně.Pokud kontrolní orgány prokázaly nadlimitní hladiny dusičnanů v zelenině, způsobiloto velký poprask, který rádi zveličují odpůrci zdravé výživy. Přehlížejí přitom skutečnost,že u zeleniny jsou rizika nižší, neboť v ní přítomný vitamin C, vláknina atd. zabraňujímnohým nepříznivým reakcím.Samozřejmě, že cílem zemědělských producentů by měla být minimalizace užívánídusičnanů i dalších chemických látek. Obavy z kontaminantů v potravinách jsou stálevětší a proto se jim věnuje nemalá pozornost.Proto je velmi překvapivé, že zcela stejné chemické sloučeniny (jako jsou např. toxickédusitany) se užívají i jako potravinářská aditiva. Liší se přitom pouze v jednomohledu: je jim přiděleno E s číslem! Kupříkladu E249 či E250 označuje dusitan sodnýči draselný a jde o konzervační prostředky.Připomeňme si základní reakční mechanismy, které následují po příjmu dusitanů.V prvé fázi se dusitan redukuje na oxid dusnatý. Pokud k tomu dochází v naší krvi, takve druhé fázi může zreagovat s hemoglobinem, přičemž se zoxidují centrální atomyželeza a vzniká methemoglobin. Dusitany tedy po jejich přechodu do krve zablokujíurčitý podíl hemoglobinu, který poté není schopen přenášet kyslík.Ani další možné reakce dusitanů nejsou zanedbatelné: vznikají z nich dokonce karcinogennínitrosaminy, které mohou vyvolat především rakovinu žaludku a střev,jejichž výskyt je u nás značný.Povolené přídavky dusitanů do uzenin přitom nejsou zanedbatelné: 150 mg/kg konečnéhovýrobku. Nakolik vysoká jsou tato množství si uvědomíme, porovnáme-lije s nejvyššími limity pro dusitany v pitné vodě: na výstupu z úpravny vody je to 0,1mg/l; v balených vodách je limit pro přírodní minerální vody též 0,1 mg/l, pro kojeneckéa pramenité vody 0,02 mg/l.Jednoduchým výpočtem lze zjistit, že limit pro litr pitné vody lze překročit konzumací1g běžné uzeniny; u kojenecké vody k tomu může stačit již 0,2g párku, salámu, šunkyči dalších z přiotrávených lahůdek! Takže běžné uzeniny by se měly buď odvažovatna analytických vahách nebo je jednodušší - zcela je vynechat z jídelníčku.Jsou bioprodukty lepší?Problematice aditiv a dusitanům jsme se věnovali záměrně, neboť mají úzký vztahi k bioproduktům. Již jsme si uváděli, že aby byl výraz BIO oprávněný, měly by býtvyráběny v souladu s přírodou. Z toho vyplývá, že by neměly obsahovat umělé konzervantyani další riziková aditiva.Zde je třeba přiznat, že ve zpracovaných biopotravinách se užívají i běžná aditiva.Dřívější ještě přísnější předpisy, které vymezovaly možnosti zpracování bioproduktů,jednoznačně ustanovovaly, že se do nich smí přidávat pouze přirozené látky,které u normálních konzumentů nevykazují žádné zjevné vedlejší účinky.Nejnovější předpisy jsou však v tomto směru benevolentnější a byla v nich povolenai některá škodlivá aditiva, mimo jiné též dusitany! Ty s jistotou nepocházíz přírody, neboť v potravinářství užívané dusitany se vyrábí v běžném chemickémprovozu (vznikají jako vedlejší produkt výroby kyseliny dusičné spalováním zplyněnéhoamoniaku).Tím se jen potvrzuje na počátku uvedené tvrzení, že výraz „BIO“ lze nalézt i na produktech,které mají dost daleko k pravému významu tohoto slova. Nejhůře jsouna tom právě biouzeniny, v jejichž složení můžeme nalézt i dusitany!Upozorňujeme na to hlavně kvůli tomu, že některé maminky, které si uvědomujíškodlivost dusitanů, kupují svým dětem biouzeniny. Jelikož je ale do biouzeninpovolen přídavek dusitanu 80 mg/kg konečného výrobku, nejsou tudíž v žádnémpřípadě vhodné pro malé děti! Naleznete-li tedy ve složení uvedeno E 249 či 250,raději tento produkt nekupujte!Ani u zpracovaných bioproduktů tedy nezbývá nic jiného, než nahlédnout do složenína obalu a zjistit, jaké jsou tam uvedeny přídatné či další látky. Aby opětněkdo nenamítl, že tedy nemá cenu kupovat bioproduky, dodejme, že naprostávětšina z nich by měla být kvalitnější, což platí hlavě pro nezpracované původnízemědělské plodiny. V těch by žádná aditiva být neměla, neboť k nezpracovanýmsurovinám se přidávat nesmějí.Rovněž zpracované bioprodukty jsou na tom lépe než konvenční potraviny, do nichžse v současnosti smí přidávat více než 310 aditiv. U bioproduktů je povoleno pouze47 aditiv, což je téměř sedmkrát méně. Vyřadíme-li tedy uzeniny, které nejsounepostradatelné ani většinou organismu neprospívají, lze ostatní bioproduktyplně doporučit.Z lepší kvality bioproduktů, a to jak po stránce chuťové, tak nutriční, vyplývá jejichcelkově příznivější působení na naše zdraví. Využívejme proto mnoha tisíciletími ověřenéekologické hospodaření, které je založeno na poznání přírodních zákonů!Rozhodneme-li se žít lépe, je jasné, že se budeme muset postavit proti obecnýmzvyklostem a s ohledem na své zdraví provést nemalé změny. Případně si dokázatodříci i některé zbytečné pochutiny, které zjevně poškozují naše zdraví. Hippokratesvšak říkal: „Nejsi-li ochoten změnit svůj život, není ti pomoci.“Ing. Vít SyrovýZdroje:Ing. Vít Syrový: Tajemství výrobců potravin, aneb Příručka zákazníka jemuž nenílhostejné, co vše přijímá společně se svou stravou, vl.nakl., Praha 2008MUDr. Daniela Pelclová et al.: Nejčastější otravy a jejich terapie, nakl. Galén, Praha2000Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínkypoužití přídatných a pomocných látekNařízení komise EU č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla ekologicképrodukceVyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienicképožadavky na pitnou vodu, ve znění vyhlášek č. 187/2005 Sb. a č. 293/2006 Sb.Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakosta zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy.http://natur.toe.czwww.biospotrebitel.czwww.biofarma.czPharma <strong>news</strong> CZ cervenec-B.indd 12 7.7.2009 13:03:03
Konference | 13Odborná konference 15. 5. 2009 - hotel Floret, PrůhonicePharma <strong>news</strong> CZ cervenec-B.indd 13 7.7.2009 13:03:03
Change language