Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

RočenkaJizersko-ještědskéhohorského spolkuRedigovalOtokar SimmOSMÝ ROČNÍK2009JIZERSKO-JEŠTĚDSKÝHORSKÝSPOLEKLiberec 2010Ve vlastním nákladu a pro potřeby svých členůvydal Jizersko-ještědský horský spolekGraficky zpracovaloNakladatelství Petr Polda, Liberec

Uspět v těchto programech je ale pro občanské sdružení našeho typu stále těžší – nez důvodu, že by naše projekty byly špatné či nedostatečně připravené, ale proto, že v našemspolku si provádíme většinu terénních prací sami za pomoci našich členů-brigádníků.To ovšem není obvyklé u řady jiných předkladatelů projektů – u obcí, státních institucí,krajských příspěvkových organizací atp., které si většinu prací nechávají zhotovit formousubdodávky. Pravidla pro přiznání dotace jsou bohužel postupně přizpůsobována tomutotrendu a pro náš spolek v tradičním pojetí prací v přírodě jsou možnosti stále omezenější.Celá řada dalších spolkových aktivit na poli ochrany přírody a opatření ke zlepšeníinformovanosti i pohybu návštěvníků v chráněných územích, uskutečněných v roce 2009,je uvedena ve Výroční zprávě JJHS, kterou naleznete na konci této ročenky.Ne vinou Horského spolku se v uplynulém roce nepodařilo dokončit druhou částmezinárodní česko-polské Naučné stezky Tři iseriny. Doufejme, že se našim polskýmpartnerům, tj. spolku Towarzystwo Izerskie, podaří vybudovat její pokračování na polskéstraně Jizerských hor v roce 2010.Významnou část naší činnosti tvoří též vydávání populárně-naučných regionálníchpublikací. Po velice úspěšné knize Připomínky zašlých časů, vydané v roce 2008, mělav roce 2009 následovat publikace věnující se přírodním zajímavostem Frýdlantska.Omlouvám se zejména všem pravidelným čtenářům našich knížek za zdržení, způsobenéčasovým zaneprázdněním i zdravotními komplikacemi členů autorského kolektivu. Napřípravě knihy se v současné době pracuje a pevně věřím, že vyjde v roce 2010.Vážení čtenáři, i v této ročence děkuji všem, kteří se v roce 2009 na činnosti spolku podíleliči kteří k ní jakýmkoliv způsobem přispěli. Poděkování patří všem našim sponzorům,spolupracujícím organizacím i jednotlivcům za jejich podporu. V neposlední řadě patří díkzaměstnancům spolku, kolegům ze současného výboru i členům revizní komise JJHS.Váš Pavel Vonička,předseda Jizersko-ještědského horského spolku6

Osmá spolková ročenka je dílem kolektivuJsem přesvědčen o tom, že to byl šťastný nápad, který se téměř před deseti lety zrodil v hlaváchněkolika členů našeho spolku – Marka Řeháčka, Petra Poldy a Pavla Schneidera. Přišlis tím, že bychom mohli pokračovat v tradici německého horského spolku, který v našemregionu působil od konce 19. století až do čtyřicátých let století minulého. Tato organizaces mohutnou členskou základnou vydávala 51 let ročenky, sloužící nejen k její propagaci, alei k šíření vlastivědných, odborných či literárních informací. Nápad se ujal a Jizersko-ještědskýhorský spolek vydal před sedmi roky svoji první ročenku 2003. Přihlásili jsme se tak k odkazuspolku, který v bouřlivém závěru první poloviny 20. století zanikl.Je dobré vědět, že nejsme jediní, kdo prohlašuje, že na práci někdejších spolkařůz Ještědských a Jizerských navazuje. Krajané v Německu vydávají již od roku 1957 ročenkyJeschken-Iser-Jahrbuch, jejichž 54. svazek vyšel v závěru roku 2009. V podtitulu vydavateltvrdí, že jde o pokračování někdejších ročenek Německého horského spolku pro Ještědskéa Jizerské hory. Tak je dokonce překonán počet ročenek vydaných zaniklým spolkem, i kdyžpo obsahové stránce snesou jejich mladší sestry sotva srovnání.Domnívám se, že naše ročenky si za těch pár let našly vlastní tvář. Jejich náplň je nejenpestrá, ale i hodnotná a na rozdíl od těch ostatních apolitická. Neskromně se domnívám, žese jejich úroveň rok od roku zlepšuje. Ročenka JJHS 2009 je v těchto dnech právě dokončována.Cením si zejména původních textů, ale hodnotná je i spousta dalších zajímavých informací.Jen namátkově se zmíním o příspěvku Marka Sekyry, který porovnává životní osudyčtyř jubilantů – spisovatelů Jizerských a Ještědských hor s ukázkami jejich díla. Michal Čechpíše o malíři z Jizerských hor Klemensovi Siebeneichlerovi a Hannelore Langrová připomínápodivuhodný nález dokladů novoměstského horolezce, který zahynul v roce 1932 při výstupuna Montblank. Marek Řeháček přispěl vyprávěním o Hvozdu, jež je ukázkou z připravovanéknihy o Lužických horách. Po stopách Rudolfa Kauschky se můžeme vydat na NovouLibereckou chatu, z jiného soudku je vyprávění o jizerskohorských sáňkařích.Jsem rád, že ročenka tentokrát opět přináší i příspěvky přírodovědné – dva o ptácícha jeden z říše hmyzu. Významným objevem jsou tři druhy dosud neznámých „much“, z nichžjedna byla pojmenována po předsedovi našeho spolku Pavlu Voničkovi.Ačkoliv se nedomnívám, že by Ročenky Jizersko-ještědského horského spolku četl někdood prvních stran věnovaných tradičně slovům předsedy a redaktora, rozhodl jsem se dosavadnípraxi neporušit a úvodník jsem napsal. Nacházím zde totiž příležitost k tomu, abychpoděkoval všem, bez jejichž nezištné spolupráce by žádná z našich ročenek nevznikla. Mámna mysli autory, fotografy, korektorku, členy redakčního kolektivu a všechny další ochotnélidi, kteří nám pomáhají. Dávají k dispozici své znalosti i volný čas, přičemž dopředu vědí, žeza svoji práci nedostanou zaplaceno, ba neobdrží ani věnec buřtů či bednu piva. To uždneska není – bohužel – příliš obvyklé… Jménem redakční rady děkuji též grafikovi, jenžkaždoročně odevzdává ohromný kus práce a jako bonus nám navíc poskytuje i své ilustrace.A zapomenout nesmím ani na tiskárnu a sponzory.Věřím, že každý ze čtenářů najde na dalších stránkách nějaký příspěvek, který jej potěšínebo mu přinese trochu zábavy či poučení. Bude-li tomu tak, pak nebyla naše práce marná.Otokar Simm, Jablonec nad Nisou, únor 20107

8Titulní strana knížky Theodora Huttera Ještěd v dějinách, písních a pověstech

Pěvciz údolí a říše horMarek SekyraLiberec9

V roce 2010 uplyne sto padesát let od narození tří významných regionálních spisovatelů –Theodora Huttera, Gustava Leutelta a Antona Hanse Bielaua. Současně uběhne i padesátlet od smrti čtvrtého autora, Rudolfa Kauschky. Všichni si zaslouží, aby na ně bylo přitéto příležitosti vzpomenuto. O všech ale již v češtině vyšly poměrně obsáhlé články,takže bylo na pováženou, jak jejich významná výročí připomenout. Nakonec jsme serozhodli pojmout článek jako porovnání jejich životů a pokus o vystižení některých shodnýchrysů.186020. září se v Heřmanicích u Jablonnéhov Podještědí narodil v rodině krejčíhoTheodor Hutter, den poté v JosefověDole v učitelské rodině Gustav Leutelta 27. prosince v Sovíně u Desné v Jizer -ských horách v rodině lesníka AntonHans Bielau.1861–1879Dětství a mládí prožívají všichni po -dobně – absolvují národní, obecnoua měšťanskou školu a míří na studia.Hutter se připravuje na duchovní dráhuv je zuitském semináři v Boho sudověa v Emauzském klášteře v Pra ze, Leuteltna dráhu učitele na učitelském ústavuv Litoměřicích a Bielau studuje nagymnáziu v Liberci. Hutter jako prvnípublikuje v roce 1874 básnickou sbírkuAus der Jugendzeit (Z mládí).1880–1889Zatímco Bielau stále studuje (po gymnáziudějepis a zeměpis na vysoké školeMladý Gustav Leuteltv Praze) a odbývá si praxi na gymnáziuna Novém Městě pražském, Hutter a Leutelt začínají učit. Hutter učí ve Frýdlantě a zároveňse začíná věnovat novinařině. Působí v novinách bílinských, varnsdorfských a pražskýcha během let publikuje řadu odborných děl, např. Gegenreformation in Nordböhmen(Protireformace v severních Čechách) a také například pověsti Nordböhmische Sagen(Severočeské pověsti), z nichž některé se týkají i Ještědu a Liberce. Leutelt učí v JosefověDole, později školu vede. Začíná také publikovat – v roce 1883 časopisecky povídku Derarme Georg (Chudý Georg) a v roce 1887 povídku Plauschel. Eine lustige Geschichte ausden Iserbergen (Tlachálek. Veselá příhoda z Jizerských hor). Ve stejném roce se na scéněobjevuje čtvrtý budoucí autor – ve Fukově ve Šluknovském výběžku se 2. října narodilRudolf Kauschka.10

1890–1899Roku 1890 zakotvil Hutter v Liberci (bydlí ve Zhořelecké ulici č. 17) a opouští učitelsképovolání – stává se magistrátním úředníkem. Dále publikuje odborná díla Das SchwarzeBuch von Reichenberg (Liberecká Černá kniha) či Geschichte der Stadt Gabel inBöhmen (Dějiny města Jablonného) a také básnické sbírky, například Ostmark-Klänge(Ozvěny z Východní marky) s řadou regionálních básní, například Stará radnicev Liberci, V Jizerských horách, V lese u Lidových sadů v Liberci, Pozdrav Ještědu,V ještědském lese, Jarní ráno na zřícenině Hamrštejn u Liberce a další. Leuteltovivychází první knižní díla, např. sbírka Schilderungen aus dem Isergebirge (Vyprávěníz Jizer ských hor). Bielau se naplno věnuje učitelství – v Broumově, Kyjově, Liberci, Brnua opět v Liberci, kde získává profesuru na Vzdělávacím ústavu pro učitele. Kauschka ses rodiči stěhuje do Bílého Potoka (údajně navštěvuje školu v Hejnicích) a posléze doLiberce, kde studuje na Vyšší průmyslové škole.1900–1913Hutter, který dává vale i úředničině,dále publikuje jako novinář a spisovatelna volné noze. Získává dokonce zaodbornou novinářskou činnost v roce1905 na Mezinárodní výstavě uměnía vědy v Bruselu velkou stříbrnoumedaili od belgického krále. Vydávánapř. dílo Burg Hammerstein beiReichenberg und Geschichte undSage vom Reitstein – Bilder aus derHussitenzeit (Hrad Hamrštejn u Li -berce a dějiny a pověst o Jezdci – Ob -razy z doby husitské) a v roce 1908z regionálního pohledu jedno z nej -významnějších děl Der Jeschken inGeschichte, Sang und Sage (Ještědv dějinách, písních a pověstech). V němkromě vlastní poezie (Jaro na Ještědu,Ještědská modlitba, Na Ještědu, Nakrásné vyhlídce a ze sbírky Ostmark -klänge Pozdrav Ještědu a V ještědskémlese) uveřejnil i díla dalšíchautorů. Jedná se o pověsti, z nichžvětšina pochází z jeho sbírky Nord -Theodor Hutterböhmische Sagen, vše obecný vlastivědnýčlánek o Ještědu a o ještědské turistice, nové chatě, o památkách Liberce atd.Také Leutelt se dočkal literární ceny – za povídku Johannisnacht – a v jeho životěnastává významná změna: přechází na školu do Dolního Maxova, žení se a dočká senarození syna. Uveřejňuje také své první romány Die Könighäuser (Domy Königů), Das11

zweite Gesicht (Druhá tvář), Die Glasarbeiter im Isergebirge (Skláři v Jizerských horách)a další díla, například Der Brechschmied. Ein Faust aus dem Handwerkerstande.Volkssage aus dem Isergebirge (Brechšmíd. Faust ze stavu řemeslníků. Lidová pověstz Jizerských hor), Aus den Iserbergen (Z Jizerských kopců) či pověsti Sagenhaftes ausdem oberen Kamnitztale (Vybájené z horního údolí Kamenice).Bielau je zdatným řečníkem – při slavnostních příležitostech pronáší významné projevya jeden je také v roce 1906 publikován – jde o jeho první vydané „dílo“. Navíc se podílí navydávání Ročenky Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory, později jejívydávání i řídí.Kauschka se stává roku 1904 celním inspektorem a začíná se intenzivně věnovat sportua horolezectví, postupně i v zahraničí, např. v Dolomitech, kam se dostal během své vojenskéslužby. Stává se také členem liberecké sekce Německého a rakouského Alpenvereinu.Rudolf Kauschka s manželkou Mathildou běhemMistrovství Evropy na Ještědu v roce 19141914–1927Bielau se těsně před důchodem stáváškolním radou, čímž dosáhl profesněze všech čtyř největšího úspěchu. Jehozdravotní stav se ale během válečnýchlet zhoršil a nemoc jej již neopustila. Odroku 1920 začal pravidelně psát článkypro spolkové ročenky. Ty souborněvyšly až v roce 1970 pod názvem Förhundert Juhrn an Isergeborge,Erzählungen in Isergebirgsmundart(Před sto lety v Jizerských horách,vyprávění v jizerskohorském nářečí).Později zveřejnil i básně v nářečí(například Ztracené dítě – o tříletéAničce Richterové, která zabloudilav lesích nad Bílým Potokem, Měsíčnínoc u Blatného rybníka). V nářečíúdolí Kamenice napsal básně Věrnostdomovu, Můj mateřský jazyk, Jendomů! či Pozdrav Ještědu. Kroměodborných děl vydal i dvě dramataKatharina von Rädern. EinSchauspiel aus Reichenbergs Ver -gangenheit (Kateřina z Redernu. Hraz liberecké minulosti) a Dr Lein -wabersums. Ein Lustspiel aus Reichenbergs Vergangenheit (Povyk tkalců. Veselohraz liberecké minulosti).Hutterovi vychází v reedicích jeho starší díla, Leutelt pokračuje ve vydávání románůa dalších děl. Stejně jako Bielau odchází do důchodu a dočkává se ze všech největších poct:v Josefově Dole je mu odhalen pamětní kámen s deskou, Dolní Maxov jej jmenuje čestným12

občanem a ve škole, kterou dosud řídil, mu je zřízena další pamětní deska. Zároveň alemusí opustit služební byt a stěhuje se nejprve do Horního Růžodolu, poté do Jablonce, kdebydlí ve Wolkerově ulici č. 20.Kauschka se účastní na Ještědu ME v jízdě na saních a získává 1. místo. Jako poručík1. roty horských vůdců se dostává do bojů 1. světové války v Dolomitech. Po skončení válkyobjevuje rakouské Alpy a opět leze v Jizerských horách, uskutečňuje mj. v Jizerskýchhorách svůj nejvýznamnější prvovýstup na Zvon. V roce 1924 vychází dílo Wandern undKlettern. Ein Heimatbuch für Bergfreunde (Výlety a lezení. Kniha o domovu pro přátelehor) s několika jizerskohorskými básněmi, například Jizerské hory, Černý potok, Černájezírka a další.1928–1944Dne 31. prosince 1928 umírá v Liberci Bielau. V tomto roce Hutterovi vychází výbor z básní,Leuteltovi Kniha o lese (Das Buch vom Walde). Dne 5. června 1932 umírá v Liberci Hutter.Leutelt od města Jablonec n. N. získává pozemek na stavbu domku v ulici U Srnčího dolu.V následujících letech vydává další díla, například Doktor Kittel. Eine Sagengestalt ausdem Isergebirge (Doktor Kittel. Pověstná postava z Jizerských hor) či Eine Erzählungaus dem Isergebirge (Povídka z Jizerských hor) včetně odborných, například Orts -museum in Unter-Maxdorf (Obec muzeum v Dolním Maxově), Bilder aus dem Lebender Glasarbeiter (Obrázky ze života sklářů), a podílí se na Heimatkunde des BezirkesGablonz (Vlastivěda okresu Jablonec). V roce 1936 dostává Eichendorffovu cenu za literaturu.V osobním životě ale jej čeká těžká ztráta – jeho jediný syn umírá v bitvě u Charkova.Kauschka objevuje švýcarské Alpy, zdolává mj. Matterhorn a Mont Blanc. Účastní seopět ME v jízdě na saních a je druhý. Píše průvodce Führer durch das Isergebirge(Průvodce po Jizerských horách) a publikuje ve spolkových ročenkách a dalších periodikách,knižně vydává též nacismem poznamenanou sbírku básní Jahr der Erlösung (Rokvysvobození).1945–1960Poválečný odsun se nevyhnul posledním dvěma žijícím autorům. Leutelt po vyhnání zesvého domu bydlí nejprve v ulici Svatopluka Čecha, pak ve sběr ném táboře v Rýnovicícha nakonec v Seebergenu u Gothy. Zde 17. února 1947 umírá. Kauschka se dostává doKemptenu a ještě v roce 1951 se účastní ME v jízdě na saních. Vydává další básnická dílaSang aus Iserwäldern (Zpěv z Jizerských lesů), kde nalezneme například básně Jizer -ským horám, Jizera, Černá jezírka, Černý potok, V Jizerských horách, a sbírku Lebenals Gedicht (Život coby báseň), též s básněmi z regionu včetně oddílu V Krkonoších. Jehojménem je nazván vrchol ve východním Tyrolsku. V Kemptenu 2. dubna 1960 umírá.Pro zajímavost a srovnání uvádíme překlady stejnojmenných básní – Pozdrav Ještědu odA. H. Bielaua a T. Huttera a V Jizerských horách od T. Huttera a R. Kauschky. Přiřazujemetéž ukázku prozaického textu G. Leutelta Šumění lesa.Téma básně Pozdrav Ještědu (An den Jeschken) je jednoznačné – oslava „posvátné“ horyLiberečanů. Hutterova báseň se objevila ve sbírce Ostmarkklänge již v roce 1895 (tedy13

Anton Hans BielauTheodor HutterGustav LeuteltRudolf Kauschka14

v autorových 35 letech), zatímco Bielauova až v ročence roku 1923, kdy už mu bylo 63 let.Přesto mezi nimi není výrazný rozdíl. Oba pociťují radost z krásy hory a kraje kolem, a toi v noci, u Huttera i v zimním hávu. Bielau ale zahraje i na temnou strunu – na Ještěd sedostává až po celodenní dřině. Okamžitě je ale starostí zbaven, radostné pocity vrcholí vevlasteneckém nadšení, důležitá je v obou básních také úloha snění. Bielau navíc jenaladěn (snad s nadcházejícím stářím) duchovněji – vrchol Ještědu jej přibližuje Bohua nutí k modlitbě, v Hutterovi zase v souvislosti s jeho zájmy vlastivědnými evokuje starébáje.Stejné je ústřední téma básní V Jizerských horách (Im Isergebirge) – jejich oslava. Alespoňv případě Huttera to platí téměř bez výjimky. Však také pochází báseň ze stejného rokua sbírky jako Pozdrav Ještědu. Celých čtrnáct veršů je o radosti v lůně přírody, evidentněv jarní či letní době, jediné dva poslední naznačují, že člověk má také nějaké těžkosti.Trochu se tím Hutter podobá Bielauovi v Pozdravu Ještědu – ale i zde jeho ztrápené srdcehory přibližují nebesům.Kauschka naproti tomu je výrazně filozofičtější. Již nálada, kterou hory navozují, jetemnější, přestože pro Kauschku hory zůstávají bezpochyby stejně krásné. Oproti prozářenémulesu, květům a zvukům Hutterových hor jsou centrem Kauschkovy pozornosti šedéskály, temná jezírka, podobná hrobům, která neposkytují příliš prostoru k životu, a lesy,cuchané vichry, tedy spíše nálady podzimní. Také mnohem více prostoru je věnovánopocitům nenasycenosti vlastí, odcházejícího mládí, resp. stárnutí těla, zatímco duchzůstává stále svěží, a celkově krátkosti života a rychlosti jeho uplývání, kterýmižtonáladami ale trpěl stárnoucí básník již ve svých čtyřiceti letech. Báseň také publikuje poválce, daleko od „domova“, ve sbírce Sang aus Iserwäldern.Leuteltova krajinomalba Šumění lesa neméně poetickým způsobem oslavuje jako básněpředchozích autorů velebnost přírody. Popis her větru v jizerskohorském lese nás překvapívnímavostí autora, pozorujícího změny v průběhu dne. Tato mnohohlasost jej vede kesrovnání se zvuky města, které nejen že nesnesou srovnání s krásou zvuků lesa, alevyvolávají navíc u Leutelta jednoznačně negativní pocity. A tak se autor připojuje jakočlánek řetězu ke společenství tvorů v lese a stává se malou a bezbrannou součástí velkolepéhodivadla, které se před jeho očima odehrává. Novela Šumění lesa vznikla ve 20. letechminulého století.Za řadu velice důležitých informací,za překlady z němčiny a za celkovou revizi článku děkuji Otokaru Simmovi.15

Pozdrav JeštěduAnton Hans BielauJak rád stoupal jsem k tvémuvrcholu, horo má,po celodenní dřiněpráce když skončená.Pak stál jsem na vrcholua všechno, co bolí,i starosti a trýzněležely v údolí.Tu cítil jsem jak kouzlemv hlavě i srdci klida okem jasným mohljsem zemi krásnou zřít.Co za věncem tichých horv tušení obzor kryl,o tom jsem ve své vlasti–pozemském ráji – snil.Když slunce v lože kleslo,poodkryla mi nocve třpytu hvězd a lunysvou nádheru a moc.Theodor HutterTéž ty jsi jedním z řady obrů hor,vyšňořen v zeleň jedlových lesů,kol pestré lesní louky až po obzor,v záři hvězd zde čníš v noci bez hlesu.Tu u tvých nohou směje se celý kraj,tvá hlava sluncem září na vršícha v zimě plá jak drahokamy sníh,z hermelínu háv jak král či hranostaj.Též tebe opřádá rouška starých bájía tkáno je v tvých skalních roklinácho vílách snů bezpočet, jež se zdajínám v letních dnech i dlouhých zimních tmách.Tak zdraví tě též pěvec až z údolía pěje ti vlastenecké písně,tak často jak královna slunce pyšně,když polibkem ti v purpur čelo halí.Tu rozechvěn jsem cítilBožího dechu vana v hloubi duše jsem sehned oddal modlitbám.A přislíbil jsem znovuaž do konce svých dnůbýt věrný, milá vlasti,tobě i národu.16

V Jizerských horáchTheodor HutterJak mihotá světlo a stínv zářícím lesa dómu,proudu šum tajemně znía šepot korun stromů.Rosou zpité květy sklánísvé hlavy v zasněnía ranního větru vláníslyš ve větví zeleni.Těch květů, vůní kola plesá každý tvor,kde rokle zříš, hluboký doli vysoko v říši hor.Zde život v radosti vířía kolem zvuky znící,já cítím, jak k nebesům mířísrdce mé trpící.Rudolf KauschkaŽulová věž jak šedý obří klínnad lesy směle, divoce tu ční.Strmě sokol vzlét, temný jako stín,sám jak král v záři sluneční.Pradávných hrobů zjev z močálů zří,kol černých tůní býlí živoří,se vzpurnou klečí štíhlých jedlí kmenv nahotě své v nich temný zrcadlen.V šedi mlh stromy vichr cuchá rád,potoky pění, chladné vody z blat:nikdy, ó vlasti, bezedný tvůj džbánnebude duší bolnou vyčerpán.Jak strom ztrouchnivělý, jak skály stár,však s větrem, vodami jsem zůstal mlád.Je život lidský komáří skok snada vše v něm mění se a čeká zmar.Šumění lesaGustav LeuteltV korunách na vzdálených stráních vidíme již přicházet vítr, dříve než ho ucítíme. Nejdřívese zakymácejí břízy, pak se vzbouří koruny buků a kynou rozpřažené paže smrků.Ucho dosud nic nezachytí; tichý pohyb vzduchu se dá jen vycítit. Potom propluje kolemcosi, jakési potlačené zvuky, podobné dechu milých člověčích rtů. Nato zase všechnopokryje mlčení, až na zpěv krve v uchu. A pak se na tebe vrhne náraz větru. Chladný závanproti čelu, kmitání v uších, proudící mazlivý příboj kol tváří. Jakmile nápor poklesne,zaslechneme jeho vzdalující se tóny a ucho naslouchá, dokud poslední chvění nesplyne sesvistem přicházejícího větru. A potom tě povětří zcela zaplaví a přinese k tobě závan vůněsvízelů a smolného dechu stromů. Na zemi jsou však v pohybu stíny a trávy a borůvčí.Jak šumění vystupuje z lesů a zase se do nich noří zpátky, jak stále znovu přicházía odchází, proniká jeho houževnatost s jemným násilím do mysli a zklidňuje bouře v srdci.Když už uvěříme, že svištění odletělo, vrátí se zpátky s dvojnásobnou silou a jeho závanotáčí topolové listí, jež obrací svou světlou stranu vzhůru.17

KlemensSiebeneichlerPříběh neznámého malířez Karlova v Jizerských horáchMichal ČechPraha19

Dívám se na dva zarámované obrazy visící na stěně pokoje. Na prvním dříme v šedočernýchodstínech melancholická zasněžená zimní krajina. Na druhém se v pastelovýchžlutozelených tónech probouzejí do zářivého dne jarní Krkonoše. Oba obrazy, vzdálenéod sebe více než padesát let, představují typickou ukázku tvorby karlovského rodáka,malíře Klemense Siebeneichlera. Přestože poválečnou část života prožil v Německu, jsoujeho malířské začátky spojeny s Jizerskými horami. Určitě nejen proto si zaslouží tuto vzpomínkuv ročence Horského spolku. Jeho příběh totiž zrcadlí i dějinné zvraty celé tehdejšíEvropy 30. a 40. let. Siebeneichlerovou doménou bylo krajinářství, obrazy prosluněnépřírody hlavně z oblasti dolního Porýní – Eifel, kde od konce války žil, a dále ze Středomoří,kam pravidelně jezdil na dovolenou.Svým stylem v žádném případě nezapadl do avantgardního 20. století, kdy se v aukcíchnabízejí miliony za změť čar a křivek na obřích plátnech. Jeho precizní technika akvarelů,olejů a grafik odpovídá spíše klasicismu časů minulých. Na druhé straně útržkovitémomentky ze skicáře z dob studií vystihují brilantně ve zkratce náladu okamžiku a dokazujíumělcův vrozený talent od Pánaboha.Klemens Siebeneichler se narodil 30. června 1921 jako nejmladší ze čtyř dětí manželůmHugovi a Johanně, žijícím v té době v Karlově v roubené chalupě č. p. 346. Rodina žilave velmi skromných poměrech, závislá prakticky výhradně na příjmu otce, pracujícíhojako brusič skla. Matka se starala o šestičlennoudomácnost a k tomu zadrobný peníz žehlila prádlo pro okolníkarlovské rodiny. Protože pronajatákuchyně s pokojem byla pro rodinuvelmi těsná, přestěhovali se Sieben -eichlerovi v roce 1927 do většího podnájmudo Horního Maxova nedalekoDoma je doma(dřevořezba 50 x 26 cm, okolo 1938)hřbitova. Tam také začal chodit Kle -mens do školy. Tvrdá rána osudu přišlav roce 1929, kdy otec náhle ze mřel.Postupující světová hospodářská krizepřinutila vdovu opustit dům a přestěhovat se s dětmi k příbuzným do Dolního Maxovač. p. 38/635. Na živobytí pro rodinu si musela začít vydělávat domácí sklářskou prací.Díky výraznému kreslířskému nadání se po ukončení školní docházky přihlásil mladýKlemens na Státní umělecko-průmyslovou školu do Jablonce. K jeho obdivovaným pro -fesorům patřili C. Heidrich, Fr. Seiboth, R. Fleissner nebo C. May. Těžištěm výuky zdeovšem nebyla kresba ani malování, ale především ornamenty, dekory a umělecképísmo pro potřeby místního sklářství a bižuterie. I proto zůstala například umělcovouceloživotní specialitou tvorba slavnostních diplomů a vysvědčení. Školu končil jako jedenz nejlepších studentů, což mu přineslo spolu se skupinou několika dalších mladýchumělců z celé republiky přijetí na Pražském hradu a blahopřejný diplom přebíraný přímoz rukou prezidenta Edvarda Beneše.Po absolutoriu školy byl Siebeneichler delší dobu nezaměstnaný. Snahu jít studovatna malířskou akademii do Prahy ukončilo odtržení Sudet. Teprve na začátku války našel20

práci jako kartografický kreslič na Říšskémmístodržitelství v Liberci. Jehohlavní pracovní náplní bylo zakreslo -vání detailů uměleckých předmětů,které by fotografická technika nedokázalajasně reprodukovat. Dnes už mů -žeme pouze spekulovat o tom, co to byloza předměty, odkud na úřad přicházelyči jaký osud stihl jejich bývalé majitele.Mladého umělce však ve volnémčase stále více lákala krajinomalba.A tak bylo šťastným řízením osudu, jakvždy říkal, že se počátkem roku 1942setkal s bývalým kamarádem z průmyslovky,jenž mu pověděl o existenci Ma -lířské mistrovské školy v Kronen burgu,kterou vedl mladý ambiciózní profesorWerner Peiner. Náplní studia bylavýuka veškerých technik a typů malbyod knižních ilustrací až po monumentálnímalířství. Současně studenti rozkreslovalii mnohametrové Peinerovykartony pro státní zakázky.Abychom pochopili směsici odvahya naděje mladého Siebeneichlera, kterouvložil do svého následujícího kro -ku, je nutné pár slovy přiblížit osobuWernera Peinera. Ač nemaloval ryzeagitační plátna, přesto se stal jednouz malířských ikon národního socialismu.Narodil se v roce 1897, těsně po1. světové válce absolvoval na akademiiv Düsseldorfu obor malby. Jeho mo -derní a přitom realistické obrazy jej ve20. letech rychle proslavily, přičemžmezi jeho obdivovatele se zařazujei Hermann Göring. Díky němu je Pei -ner okamžitě v roce 1933 po nástupunacistů k moci jmenován profesoremmonumentální malby na düsseldorfskéakademii, získává četné zakázky na vitrážea mozaiky pro velké průmyslovézávody. Hitler si kupuje jeho obrazNěmecká zem, pohled na nekonečnýGotická iluminace(tempera a zlatá barva na pergamenu13 x 16 cm, okolo 1938)Moje maminka (tužka 22 x 35 cm, 1941)21

Podzim na Karlově (kresba uhlem 39 x 24 cm, 1941)Rodný dům na Karlově č. p. 34622

lán půdy s orajícím rolníkem v popředí.Následně jej pověřuje úkolem vytvořitcyklus osmi obřích gobelínů s tématystředověkých bitev, každý o rozměrech10 x 5,40 metrů, pro nové Říšské kancléřstvív Berlíně. Tou dobou již Peinerse svými žáky tvoří v Kronenburgu,malebném středověkém městečkuv po hoří Eifel při belgicko-lucemburskéhranici, kam v roce 1936 přenáší výukuz Düsseldorfu. Rok nato se Kronen -burská akademie přejmenovává podzáštitou Göringa na Mistrovskou školumalby.Sem tedy Klemens Siebeneichler najaře 1942 zasílá výběr ze svých obrazů.Láká ho Peinerova gloriola i možnostbezplatného studia, v době zvyšující seválečné bídy obrovská výhoda. Pro -fesor Peiner jej zve k osobnímu představení.V dubnu 1942, po více nežosmisetkilometrové cestě, spatřujeSiebeneichler půvabné městečko. Ná -U potoka (6 x 9 cm, 40. léta)sle dující den dostává první úkol – po -psat krasopisně pergamen. Zkoušku zvládá bravurně a výsledkem je okamžité přijetí.Siebeneichler je nadšen. Z bídy chudé rodiny se čtyřmi dětmi se náhle ocitá v tvůrčímprostředí, pevně zajištěn na roky dopředu. Alespoň to tak momentálně vypadá. Alfou i omegouvýuky v mistrovské škole je monumentální malba. Krajinářství hraje podřadnou roli,přesto však dokáže Siebeneichler čerpat z výuky kompozice a malířských technik starýchmistrů to podstatné pro svoji tvorbu. Jeho zpodobňovanou krajinou se stává okolní pohoříEifel, střídající se lesy, louky a daleké výhledy, s výškou okolo 600 metrů. Na rozdíl odPeinera nedává obrazům hluboké podtexty. Jsou to spíše dokonalé otisky krásné přírody,zrcadlící – dle Siebeneichlerových pozdějších slov – tři nejkrásnější roky jeho života. Válka,strádání, bída – to vše bylo kdesi nekonečně daleko.Ale každá idyla jednou skončí. V září 1944 je Peiner se svými žáky evakuován předpostupující americkou armádou do lesnatého Gimbornu, 50 km východně od Kolína nadRýnem. Hodiny odtikávají rychle konec starých časů. V dubnu 1945 obsazují Američanéměsto a Peiner je zatčen. I nyní však působí jeho jméno a kontakty. Maluje v táboře probritské kasino a po půl roce je propuštěn. Začíná působit na volné noze, v 50. letech opětzískává menší státní zakázky. V roce 1948 kupuje středověkou tvrz Vorst ve městěLeichlingen nedaleko Kolína, kde žije a tvoří až do své smrti v roce 1984.Pro Klemense Siebeneichlera znamená rok 1945 zhroucení všech dosavadních jistota zároveň nastolení otázky, co dál. Návrat do Čech není možný, Němci jsou vysídlováni.Jeho matka s ním žije již rok v Gimbornu. Poté, co se ostatní děti postupně osamostatnily,23

Zimní motiv z Eifelu (akvarel 33 x 27 cm, počátek 40. let)odešla za nejmladším synem. Německo je v troskách, Klemens obtížně hledá odbyt proobrazy, které ztratily svůj dřívější jas a zář. Deprese a pesimismus ovládnou na několik letjeho tvorbu. Ponuré zátiší s houslemi – obraz, který vznikal v letech 1945 až 49 a nikdyneopustil jeho ateliér – je dokladem poválečné chmurné doby. V roce 1949 následuje svéhoučitele Peinera do Leichlingenu. Pár let nato zde poznává svou budoucí ženu Margit, kterápo sňatku v roce 1956 opět vnáší do jeho tvorby radost a optimismus. Kromě obrazůkrajin se zabývá i grafikou, maluje pohlednice, téměř dvacet let vede malířské kurzy naLidové škole umění v Leichlingenu. Další etapou jeho uměleckého vývoje se stává členstvív Mnichovském uměleckém spolku a účast na každoročních výstavách malířů na známémostrově Fraueninsel v jezeře Chiemsee. Od poloviny 70. let navštěvuje pravidelně se svojímanželkou jižní Evropu, zvláště Itálii a Španělsko, a tak k prosluněným obrazům z milovanéhoEifelu přibývají stejně prozářené akvarely a oleje ze Středomoří.Do Čech Siebeneichler zajíždí krátce na dovolenou pouze dvakrát, prvně v roce 1984a poté ještě v 90. letech. Nikdy zde již nemaluje, pár obrazů vzniká až dodatečně podlenáčrtů či fotografií (Karlův most, Bezdězy, Krkonoše). Umírá 21. října 2002 ve věku 81 let.Většinu obrazů z jeho pozůstalosti přenechává paní Margit v dalších letech organizaciLékaři bez hranic jako dar na financování jejich činnosti.Takový je tedy životní příběh karlovského malíře Klemense Siebeneichlera, člověka, jehožskici a kresby jsem odmala obdivoval zarámované na stěnách pokoje, a kterého jsem protovždy chtěl poznat osobně. Bohužel se to nikdy nepodařilo, i když dvakrát jsem tomu byl24

elativně blízko. Poprvé v létě 1984, kdyjsem přijel z vojny do Maxova na do -volenou. Od otce jsem se dozvěděl, žetýden předtím u domu zastavil vůzs německou značkou, ven vystoupilelegantně oblečený pán s manželkoua udělal si snímek chalupy. Když ses ním dal otec do řeči, pán se představiljako Siebeneichler, malíř. Po 40 letechse přijel podívat do Jizerských hor namísta, kde prožil své mládí.Když padla v 90. letech železnáopona, začal jsem přemýšlet, jak najítjeho adresu. Ale hledat v osmdesáti -miliónovém Německu jednoho člověkami připadalo beznadějné. Teprve o de -set let později, s nástupem internetu, užbylo pátrání snadné. Ateliérem mnevšak provedla již pouze paní Margit.Klemens Siebeneichler zemřel dvaa půl roku předtím.Proto připojuji i závěrečné pona -Motiv z Benátek (90. léta)učení pro všechny badatele v nedávnéčesko-německé historii. Nečekejte, neodkládejte návštěvy pamětníků, čas hraje neodvolatelněproti nám!Hlavní prameny:JOIST, C.-P.: Zwischen Sudetenland und Eifel – der Maler Klemens Siebeneichler,Landeszeitung der Deutschen i. B., 2/2003.Kolektiv: Künstler aus dem Jeschen-Isegebirge, Böblingen, 1988.Internetové stránky města Leichlingen.Rozhovory a korespondence s paní Margit Siebeneichlerovou, Augustou Pfohlovoua Heinzem Schnittkerem.Stránky www.hausvorst.de25

26Horolezci sestupující ledopádem v oblasti Montblanku.Vpravo: Poslední Schützův zápis na Věži grálu v Jizerských horách.

Erhard SchützHorolezec,který zůstal v zajetí alpského ledovceHannelore Langrová & Otokar SimmKarlovy Vary & Jablonec nad Nisou27

Unikátní fotografie Erharda Schütze z průkazu Německého Alpenvereinu nalezenápo šedesáti letech italským horolezcem. Jde o jediné známé foto.V létě roku 2009 jsem neočekávaně obdržel elektronickou poštou psaní od paní HanneloreLangrové, rodačky z Nového Města pod Smrkem, teď ale již řadu let žijící v Karlových Varech.V dopise se zmiňovala o neobyčejném příběhu novoměstského horolezce Erharda Schütze,který se před dlouhým časem – v roce 1932 – ztratil kdesi v Alpách. Na závěr podotkla:„Domnívám se, že další generace by měla vědět o průkopnících alpinismu z mého rodnéhokraje,“ a navrhla příběh zveřejnit v ročence Jizersko-ještědského hor ského spolku.Při čtení dopisu jsem si vzpomněl, že jsem před pár lety o zmíněné příhodě četl ve 47. ro -čence Jeschken-Iser-Jahrbuch 2003, vydané krajanským nakladatelstvím HelmutaPreußlera v Norimberku. Tenkrát jsem si říkal, že by bylo jistě zajímavé tuto historkupřiblížit i českým čtenářům, jenže přání a plánů bývá víc než možností… Proto jseminiciativu paní Langrové velice přivítal.Ale ještě dříve, než se začteme do jejího zajímavého vyprávění, předeslal bych rád, že jižv polovině osmdesátých let minulého století jsem si dopisoval s novoměstským horolezcema badatelem Emilem Novákem. Tehdy jsem na něm vyzvídal informace, které bych mohljednou využít pro zpracování historie horolezectví v Jizerských horách.V jednom z dopisů se Emil zmiňoval o předválečných novoměstských horolezcích,přičemž čerpal zejména ze staré vrcholové knížky z Věže grálu. Psal mi napříklado bratrech Erichu a Rudolfu Pietschovi, Maxu Volkeltovi a také o Erhardu Schützovi. Novákpsal své dopisy vždycky německy, a proto uvádím krátkou zmínku o Schützovi v překladu:„Novoměstský Erhard Schütz, tehdy asi dvacetiletý mladík, si své cíle vytyčil přespřílišbrzo a příliš vysoko. Osudem se mu staly Západní Alpy. V ledovcové trhlině skončilživot horolezce-samotáře.“28

Až od Hannelore Langrové jsem dověděl, že článek ve zmíněné ročence nebyl původní a žepoprvé vyšel již o dvanáct let dříve v časopisu Německého Alpenvereinu. Pečlivá panípřiložila i kopii tohoto příspěvku.Jak to tedy tenkrát s nebohým Schützem mohlo být? Hannelore Langrová vypráví,o čem se dočetla v článku uveřejněném v časopisu Německého alpského spolku, a navíc párdrobností doplnila:Dne 30. listopadu 1932 zapsal novoměstský kronikář Franz Heintschel: „Syn zaměst nanceFranze Schütze, Johannesgasse č. p. 563 (dnes Kmochova ulice – pozn. autorky), kterýpodnikl již vícekrát větší pěší cesty, je od léta nezvěstný. Poslední zprávy pocházejí zeŠvýcarska. Je tu obava, že se při nějaké horské túře zřítil.“Paní Langrová pokračuje:V únoru roku 2009 se mi dostal do rukou výstřižek z časopisu Německého Alpenvereinu(Mitteilungen des Deutschen Alpenvereins) z roku 1991. Dietmar Polaczek v něm popisujezvláštní příběh.V čísle 3/1991 byl v rubrice Dopisy čtenářů otištěn překlad zprávy, která byla o půl rokudříve zveřejněna v lombardském časopise Clubu Alpino Italiano Lo Scarpone. Italský horolezecRoberto Castagna v ní sděloval, že předchozí podzim nalezl na ledovci Miagev oblasti Montblanku hliníkové pouzdro. V pouzdru byly brýle, špulka nití, značně poškozenýcestovní pas, platný do 18. června 1932, a průkaz člena Německého Alpenvereinus členskou známkou na rok 1932. Fotografie v průkazu byla naštěstí ještě docela dobřezachovalá a představovala mladého muže s brýlemi.Na ledovci Miage v současnosti29

30Cestovní pas Erharda Schütze

Roberto Castagna se dotazoval čtenářů, zda by někdo nevěděl něco o majiteli cestov -ního pasu jménem Erhard Schutz. Jak velká však byla pravděpodobnost, že by někdo zesoučasníků kdesi u Milána mohl znát nějakého německého horolezce, který lezl ve třicátýchletech v Alpách? V německém překladu byla ale připojena poznámka, že příjmenímohlo znít spíše Schütz, a protože se jednalo o československý pas, mohlo pravděpodobnějít o nějakého horolezce ze Sudet.Náhoda tomu chtěla, že časopis s tímto oznámením pozorně četl tehdy (v roce 1991) jižvíce než sedmdesátiletý rodák z Nového Města pod Smrkem, který byl po válce vysídlen doNěmecka. Kdysi dokonce bydlel ve stejné ulici jako Erhard Schütz a s Erhardovým bratrancemchodil do školy. A vrcholem všech náhod byla skutečnost, že znal i adresu onohobratrance, jednoho z posledních žijících Schützových příbuzných! Z nalezenýchdokumentů a známých skutečností se autor pokusil sestavit pravděpodobný průběhneštěstí.Koncem července roku 1932 vyrážejí z italského Courmayeuru dva mladí horolezci na túrudo oblasti Montblanku. Část svých zavazadel si uložili u sedláka Ernsta Bareuxe, kde možnánocovali. Dohodli se s ním, že mu později sdělí, kam má jejich věci odeslat. Z toho se dáusuzovat, že zřejmě plánovali snazší sestup do francouzského Chamonix.V následujících dnech se však prudce zhoršilo počasí. Mladíci se již neozvali a Bareuxse domníval, že sestoupili podle plánu do Francie. Na uložené věci pak pozapomněl.Po dvou letech, v červenci 1934, se však na ledovci Miage našlo tělo horolezce, jenž bylnavázán na přetrženém lanu. Partner z druhého konce lana ale objeven nebyl… Mrtvýhoro lezec měl u sebe průkaz, podle kterého bylo možné zjistit, že jde o dvaadvacetiletéhoFranze Kainzbauera z Vídně. Pohřbili ho 6. srpna 1934 na hřbitově v Courmayeuru.Tu si sedlák Bareux vzpomněl na uložené věci. A opravdu – byly mezi nimi i dalšídoklady Kainzbauera, narozeného 1910, a Erharda Schütze, který se narodil 1913 v NovémMěstě pod Smrkem (Neustadt an der Tafelfichte). Teď už nebylo pochyb o tom, že právěon byl pohřešovaným partnerem mrtvého horolezce. Zpráva o tom byla z Courmayeuruposlána do bydliště obou nešťastníků. V dopisu adresovaném do Nového Města prý bylai fotografie, podle které měla rodina Schütze identifikovat. Výsledek neznáme, ale ještěo dva roky později přichází dopis s informací, že Schützův pas u Bareuxe nalezen nebyl,jelikož ho zřejmě měl u sebe během túry.Místo nálezu pouzdra s pasem, pocházejícího nejspíš ze Schützova batohu, možná dáváodpověď na další otázky. Záchranáři z Courmayeuru se původně domnívali, že se dvojicehorolezců stala obětí špatného počasí, avšak přetržené lano vyloučilo smrt následkemumrznutí. Vzhledem k tomu, že Kainzbauer byl nalezen na povrchu ledovce, nebyl pravděpodobnýani pád do trhliny. Zdá se tudíž, že se dvojice zřítila ze skalnatých srázů běhemvýstupu na chatu Rifugio Gonella nebo Rifugio Sella a spadla na horní část ledovce Miage.Pouzdro bylo nalezeno na východní straně ledovcového splazu, poblíž úpatí skalníchsrázů Aiguilles Rouge du Brouillard, zhruba ve výšce 2 300 metrů. Z toho se dá přibližněpropočítat rychlost, s jakou se zdejší ledovec pohybuje. Od paty skal Aiguilles Gris, nakterých stojí chata Gonella, putovalo pouzdro dva kilometry 59 let. Ročně tedy kolem35 metrů. Pokud se Erhard Schütz dosud nachází v ledu poblíž místa nálezu pouzdra, mápřed sebou ještě kousek cesty. Zhruba dvě hodiny chůze je to odtud až k loukám v údolí31

Val Veni. Možná, že za půl století jej tady ledovec propustí ze svého zajetí. Přitom nenívyloučeno, že se čas zkrátí díky globálnímu oteplování…Erhard Schütz, mladý milovník Jizerských hor a průkopník horolezectví, se tedy dorodného kraje již nevrátil. Na jeho osudné putování by se ale nemělo zcela zapomenout.Tolik z dopisu, který mi poslala paní Hannelore Langrová.Po přečtení poutavého příběhu jsem zalistoval ve staré vrcholové knížce z Věže grálu.Nadšený horolezec z Nového Města pod Smrkem přeci musel tuhle skálu dobře znát.A opravdu – v roce 1932 se jméno Erharda Schütze v knížce objevuje nejméně desetkrát.Většinou byl na vrcholu sám, občas s přítelem Maxem Volkeltem. V předchozích letech jsemale Schützovo jméno nenašel. Naposledy se Eduard Schütz do knížky na Věži grálu zapsal10. července 1932. Pod zápisem je drobným písmem připsaná poznámka: „Seine letzteBesteigung; kurz darauf ging er in die Alpen (Matterhorn, Montblanc-gebiet) von woer nicht mehr zurück kam. E. P. N.“ Přeloženo: „Jeho poslední výstup; krátce poté odjeldo Alp (Matterhorn, oblast Montblanku) odkud se již nevrátil.“ Slova pod zápisem do -plnil s největší pravděpodobností výše zmíněný Erich Pietsch z Nového Města pod Smrkem.Zdá se tedy, že Erhard Schütz nejprve navštívil Zermatt a Matterhorn, odkud domů poslaldopis či pohlednici – to by mohla být ona „poslední zpráva pocházející ze Švýcarska“,o které psal novoměstský kronikář Franz Heintschel. Až po dvou letech se zřejmě Schützovirodiče dověděli z úředního dopisu z Courmayeuru, že jejich syn zahynul ve Francii.Krátce se ještě vrátím k informaci Emila Nováka. Jistě měl pravdu v tom, když poukazovalna nedostatečné zkušenosti a mladickou nerozvážnost mladého horolezce. Mýlil seale, když psal o horolezci-samotáři. Možná jím i byl, ale na túře, ze které se nevrátil, sámnebyl…Prameny:POLACZEK, Dietmar: Im Eis der Zeit. Ein seltsammer Gletscherfund und ein geheimnisvollerTod; Mitteilungen des Deutschen Alpenvereins, 1991.Jeschken-Iser-Jahrbuch 2003; zde byl uveřejněn stejný text (jen s nepatrnými změnami).Jako autor je bez odkazu na jiný zdroj uveden Josef Erhard Raaz.V pouzdru si Schütz schoval brýle 11 Pouzdro s nalezenými věcmi je v současnosti vystaveno v Heimatstube (domovské místnosti) v Hünefeldu.32

Vitriolová huťa pyritové dolyve Sklářské PoreběDolníPrzemysław WiaterSklářská Poreba33

Sklářská Poreba byla známa především svojí dlouhou tradicí sklářského hutnictví.Od novověké historie byly ve Sklářské Porebě prováděny i práce hornické a spolu s nimise rozvíjel zpracovatelský průmysl.Ve Sklářské Porebě Dolní, v dolině řeky Kamienné, poblíž autobusové zastávky u státnísilnice z Jelení Hory do Sklářské Poreby, byla dlouhou dobu v provozu vitriolová huť. Bylato výrobna kyseliny sírové produkované z pyritových lupků dobývaných ve štolách naČerném hřbetu jizerském 1 . Označení „vitriol“ bylo akronymem symbolické sedmihláskovéformule alchymistů (odpovídající sedmi planetám) obsahující jejich poučku „visita interioremterrae rectificando invenies operae lapidem“, tj. „sestup do útrob země, rektifikujji a nalezneš kámen mudrců“.Pyrit, polymorfní varianta sirníku železa, který se vyskytuje na Černém hřbetu v Ji -zerských horách, klamavě připomínal nejšlechetnější z rud, pročež se mu kdysi říkalo„zlato hlupáků“. Objevení ložisek pyritu bylo nepochybně dílem Vlachů hledajících zlato,minerály a drahé kameny v okolí Staré Vsi Sklářské 2 .Hlavní základnou vlašských hledačů pokladů byla Stará Ves Sklářská, nacházející sev dolině nad Sklářským potokem 3 a jeho přítoky, nyní části Sklářské Poreby Dolní. StaráVes Sklářská byla malebně položena na jižním úbočí Černé hory, která tvoří součástmasivu Vysokého jizerského hřebene, jakož i na přilehlých vyvýšeninách Orlí skálya Kamienné hory. Osada vznikla jistě na přelomu XIII. a XIV. století a byla spojena s místnímstřediskem sklářského hutnictví. Stará Ves Sklářská ležela při nejstarší krkonošskécestě spojující Slezsko s Čechami. Cesta vedla od kastelánské Wleně, údolím Bobrua Kamienné, navazujíc na Českou stezku (dnes modře značená cesta), přes Violík k jihua k pramenům Labe a Jilemnici.Stará Ves Sklářská byla příznivým místem, odkud se dalo vyrážet na průzkum jakdo Krkonoš, tak do Jizerských hor. Tady se nacházely „putující“ sklářské hutě, které sepostupně přemísťovaly nahoru údolím; v okolí vznikla osada s dřevěnou poutní kapličkouzmiňovanou v roce 1488. V kapli, v níž byla každé čtyři týdny sloužena mše svatá, se na -cházel zázračný obraz Matky Boží. Kaple byla 1. dubna 1490 přejmenována na filiálníkostel farnosti v Sobieszowě 4 . Nedaleko pod kostelem vznikla krčma a vyrostla tady velkálípa, nazývaná „soudní lípou“. Bylo to místo, kde rychtář vykonával místní právo 5 . Líparostoucí ve vsi byla odedávna považována za mimořádné místo, kde se scházeli místnílidé. Dneska je stará lípa ve Sklářské Porebě Dolní přírodní památkou. Lze předpokládat,že Vlachové spolupracovali s místními skláři, jimž ukazovali ložiska křemene vyskytující sev Krkonoších a zvlášť bohatá naleziště v Jizerských horách; křemen byl nepostradatelnousoučástí při tavení skla.První doložené informace o dobývání většího množství pyritem zrudněných rohovcův dole, který se nacházel na Vysokém jizerském hřbetu poblíž Zbójeckich skal, pocházíz roku 1530 6 . Na nalezení ložiska měly vliv mineralogické znalosti Vlachů, ale i nevelkávzdálenost od osady s průmyslovými tradicemi, které měla díky starým sklářským hutím.1 Czarny Grzbiet Izerski.2 Stara Wieś Szklarska.3 Szklarski Potok.4 Winkler, str. 61.5 Steć, str. 59.6 Winkler, str. 4934

V roce 1545 se plánovalo vybudování nového dolu, který pak vznikl kolem roku 1550.V roce 1553 je zmiňována vitriolová huť „s velkým nákladem založená majitelem“ –výrobna různých kyselin, mezitím hlavně sírové, vyráběných ze zpracovávaných pyritů 7 .Koncem XVI. století bylo v dole na úbočí Vysokého hřbetu zaměstnáno 60 horníků.V období třicetileté války se však činnost pyritového dolu a vitriolové huti zastavila 8 .V roce 1741, v důsledku první z válek slezských, přešla Jelenohorská kotlina podnadvládu Pruska. V letech 1735 a 1766 byly v masivu Vysokého hřbetu podniknuty pokusyo obnovení těžby pyritových ložisek. V letech 1767–1772 byly zahájeny práce na vy -budo vání kobaltového dolu. To bylo spojené s těžbou této suroviny z ložisek v Gierczyněa Przecznici na druhé straně masivu Vysokého hřbetu, jež patřila rodině Schaffgotschů;nepřinesla ale očekávané výsledky.V roce 1773 vybudoval kupec Christian Melchior Preller z Podgórzyna na starém místěnovou vitriolovou huť s několika pomocnými budovami, která se stala největším podnikemtoho druhu v Prusku 9 . V XVIII. století se součástí vitriolové huti stalo sedm továrníchbudov. Na druhém břehu Kamienné byla postavena malá cihelna a výrobna hliněnýchnádob na kyselinu sírovou. Kyselina sírová byla nezbytná pro výrobu střelného prachu;z pohledu vojenského průmyslu pruské monarchie to tudíž byl velmi důležitý podnik. Jakovedlejší produkt se vyráběly i další chemické sloučeniny síry a barviva na tkaniny.Pozitivní výsledek přineslo obnovení těžby pyritu ve starých ložiscích ze XVI. století. Doprovozu uvedený důl se skládal ze dvou štol nazvaných Zur Ehre des Gottes (Ku chváleBoží) a Zu des Menschen Besten (Pro lidské dobro), od roku 1768 nesoucích na počestpruského krále Friedricha II. Velikého název Friedrichsgrube (Friedrichův důl). Bylazaložena řada nových štol a těžebních stezek, vedoucích několik desítek metrů do nitraúbočí. Intenzívní exploatace, která vynášela na 400 tun pyritu ročně, pokračovala v letech1772–1787. V menších množstvích byly dobývány také rudy olova a stříbra 10 . V roce 1786zde pracovalo 50 osob, z toho 21 horníků a hutníků, jakož i 32 pomocných sil (dřevaři,uhlíři, povozníci). V důsledku vyčerpání ložisek pyritů byl důl na přelomu XVIII.a XIX. stoletíuzavřen 11 . Po vyčerpání ložisek ve Sklářské Porebě zpracovávala vitriolová huť ještěsuroviny z dolů provozovaných v Miedziance a Wieściszowicích 12 .V létě roku 1800 navštívil vitriolovou huť John Quincy Adams, pozdější prezident USA.V dopisu odeslaném 1. srpna roku 1800 ze Sklářské Poreby svému bratrovi, napsanémpravděpodobně v zájezdním hostinci nacházejícím se vedle vitriolové huti, vzpomíná natuto událost:„Po sestoupení z Chojniku jsme se znovu vydali na cestu a po čtyřech nebo pětimílích jsme dojeli do továrny na vitriol pánů Prellera a Schaula. Pro toho druhéhojsem měl dopis, ale odjel do Vratislavi. Pan Preller, který byl předem o našem pří -jezdu vyrozuměn poštmistrem z Jelení Hory, nás přijal velice vlídně, ukázal námsvoji továrnu a doprovodil nás potom k vodopádu Szklarky a také do zájezdníhohostince, který měl být naším výchozím místem pro nejbližší dny. Továrna na vitriol7 Steć, str. 24.8 Steć, Walczak, str. 110.9 Rohkam, str. 51.10 Winkler, str. 49.11 Steć, str. 25, Rohkam, str. 51, Schneider, str. 114, Birnbaum, str. 104, Winkler, str. 50.12 Steć, str. 25.35

je neobyčejně zajímavá, avšak je těžké podat po hodinové prohlídce důkladný popiskomplikovaného výrobního procesu, při kterém se ze dvou druhů rudy dobývanév Miedzance 13 , místu vzdáleném několik mil od fabriky, vyrábí zelený, modrý a bílývitriol, olej vitriolu, okr, kterému my obvykle říkáme španělská hněď a oni tadyanglická červeň, a také síra. Abychom důkladně poznali procesy, které probíhají vevelké továrně, bylo by potřeba spojit informace z knih s prohlídkou továrny; proto seomezím pouze na vysvětlení, že pomocí ohně se z rudy získává síra; zbude jakýsi druhhlíny, ze které se po dodání odpovídajícího množství vody destiluje siřičitanový louh;po dalším působení ohně a následném vychlazení se louh přemění na zelenou nebomodrou substanci podobnou kamenci nebo bílou jak homole cukru, a to je vitriol.Hlína, která zbude po destilaci, je anglická červeň. Třetí vystavení louhu působeníohně dává siřičitanový olej (koncentrovanou kyselinu sírovou). Pan Preller, jenž řídítovárnu s velkou dovedností a kompetencí, dokáže využívat všech kladů, kteréposkytuje poloha továrny; založil dílnu na keramiku, aby se v ní zhotovovaly nádobypotřebné k výrobě vitriolu, jakož i ke skladování produktů. Vitriol se používá jakopřísada do barev na látky a také k výrobě inkoustu. Každý ví, k jakým účelům je vy -užívána síra 14 . Budovy stojí na obou březích potoka zvaného Szklarka, který se vlévádo Bobru; taková poloha je odůvodněná, jelikož umožňuje dodávky ohromnéhomnožství palivového dříví z okolních lesů, které fabrika spotřebovává. Dřevo se ručnětěží a řeže přímo v lese, blízko pramene, a za zvýšeného stavu vody se splavuje a do -dává se až před dveře p. Prellera. Protože je teď hladina vody nízká, je koryto řekyzavalené kousky rozštípaného dříví.“ 15V polovině srpna roku 1800 navštívil vitriolovu huť nad Kamiennou pruský královskýpár Friedrich Wilhelm III. s královnou Luisou. Jak je zapsáno, hrála mu během návštěvykapela složená ze zaměstnanců podniku 16 .Rakouský lékař Dr. J. K. E. Hoser navštívil Krkonoše a zveřejnil následující popisSklářské Poreby v knize Das Riesengebirge in einer statistisch-topographischen undpittoresken Uebersicht… 17 , která vyšla ve Vídni v roce 1805:„Sklářská Poreba: ta vesnice je počtem domů největší, jakož i nejdelší ve slezskýchKrkonoších. Patří k ní, kromě hlavní části, distrikty nacházející se jak na vyvýšeninách,tak i v údolích zdejších hor krkonošských a jizerských. (…) Nazývají se, kroměStřední Vsi: Białka, Orle, Marysin, Hutstadt 18 , Czarna Góra, Huta, Siedem Domów,Szklarka, Zackenhäuser (?), Jakuszyce, Steinerhäuser 19 , Wysoki Kamień, KobylaŁąka. Nejodlehlejší částí vesnice je sklářská huť v Údolí Naděje 20 , která se nacházídobré čtyři hodiny cesty od kostela a velkého hostince ve Sklářské Porebě 21 .Nejdůležitějším zaměstnáním obyvatel je vedle chovu dobytka sklářské hutnictvía práce v lese; mezi zdejšími dřevaři je též určitý počet výrobců hudebních nástrojů13 zdejší ložiska byla vyčerpána – pozn. P. W.14 výroba střelného prachu – pozn. P. W.15 Adams, str. 44.16 Rohkam, str. 51.17 Krkonoše ve statisticko-topografickém a malebném přehledu…18 okolí ul. Armii Krajowej.19 pravděpodobně Mýtiny, od roku 1958 část Harrachova.20 dnes blízko Kořenova.21 Dolní – dnes zavřená restaurace Jelonek – pozn. P. W.36

a houslí. Velká krčma ve Sklářské Porebě Dolní, jež patří Schulzovi, je velmi dobrýma výhodným útulkem pro cestující po slezských Sudetech; slouží též jako pohostinstvís jistým počtem pokojů vhodných i pro delší pobyt. Ve Sklářské Porebě nechybí dobrérozcestníky provázející návštěvníky po celé oblasti zdejších hor; jejich autor – švecZeidler – je dobře známý mnoha cestovatelům.V nevelké vzdálenosti od Sklářské Poreby se nacházejí četná místa hodná návštěvy.Vodopád Kamieńczyk se nalézá dvě hodiny cesty od hostince 22 , Szklarka dobrou půl -hodinu, výstup odzdola do Sněžných jam trvá kolem dvou a půl hodiny, bouda PodŁabskim Szczytem tři hodiny a horní okraj Sněžných jam je vzdálený hodiny čtyři.Ne více než čtvrt hodiny nad krčmou, při cestě k vodopádu Szklarki, nachází se vi -triolová huť pana Prellera, největší v Prusku. Surovina se pro ni dobývá tři míle cestyv Miedzance 23 . Tady se vyrábí kyselina sírová různých druhů a lučavka. Bohatývýběr výrobků tohoto podniku, k němuž patří solidní stavby, promyšlené rozvrženítovárny a především její překrásná poloha, činí toto místo jedním z nejzajímavějšíchbodů při plánované cestě do slezských Sudet.“Od roku 1808 fungovala vitriolová huť pod názvem Vitriol-Werks-Producten-Hand -lung. Dlouholetá činnost vitriolové huti se jistým způsobem zasloužila o vymýcení okolníchlesů, protože při procesu průmyslového zpracování pyritů byla nezbytná vysokáteplota. Dříví se plavilo na jaře, v období vysokého stavu vody v řece Kamienné, a bylovyrovnáváno do dlouhých hranic kolem hutě 24 .Na jizerskohorské štoly vzpomínala 5. srpna roku 1816 kněžna Izabella Czartoryskav deníku z cesty do ozdravovny ve Slezských Teplicích: „(…) následně jsme jeli povozy ažpod hory, kde získávají vitriol. Nebudu o tom mluvit, protože jsem úplnou ignorantkouve všem, co se týká kovů a jejich zpracování. Povím jen, že jsem viděla krystalizaciv podobě sloupů vytvořených z rampouchů tak pěkné blankytné barvy a s leskemtak nádherným, že jsem zůstala stát oslněná.“ 25Ve sbírkách Krkonošského muzea v Jelení Hoře se nachází barevná mědirytina odDaniela Bergera zhotovená v roce 1800 podle obrazu Sebastiana Carla ChristophaReinhardta (1738–1827), na které je Prellerova vitriolová huť. Později je datována olejomalbaz roku 1846, která představuje starou vitriolovou huť. Na obou stranách řekyKamienné, osvětlené zapadajícím sluncem, jsou znázorněné dvě skupiny průmyslovýchbudov, čítající celkem osm objektů. Za nimi se v dálce táhne masiv Sněžných jam a Jino -noše. Autorem této romantické krajinomalby je monogramista „E. T.“Vitriolová huť byla v provozu přibližně do roku 1840, definitivně byla továrna za -stavena v roce 1856. Od té doby sloužily zbylé budovy jako zájezdní hostinec a stanice poštovníhodostavníku, později jako zastávka autobusů jezdících po silnici podél Kamienné,která v letech 1845–1848 spojila Sklářskou Porebu s blízkými Piechowicemi a Jelení Horou.Ztrácejíce postupně na významu byly objekty částečně zachovány ještě na konci XIX. sto -letí 26 , definitivně zlikvidovány byly v letech 1955–1956 27 .22 ve Sklářské Porebě Dolní.23 předtím ve štolách pyritu pod Zatáčkou smrti – pozn. P. W.24 Rohkam, str. 52.25 Czartoryska, str. 91.26 Birnbaum, str. 104.27 Steć, str. 25.37

Literatura:BIRNBAUM: Über die Erzlagerstätten und den Bergbau des schlesischen Sudetengebirges,Wanderer im Riesengebirge, r. 1891, str. 89–93 a 103–105.CZARTORYSKA, I.: Dyliżansem przez Śląsk. Dziennik podróży do Cieplic w roku 1816,Wrocław–Warszawa–Kraków 1968.LIEBICH, C.: Werden und Wachsen von Petersdorf im Riesengebirge, Würzburg 1961.ROHKAM, H.: Vom Glasmacherdorf zum heilklimatischen Kurort, Breslau 1939.SAULSON, R.: Warmbrunn i okolice jego..., Jelenia Góra 2000.SCHOLDAN, H.: Aus urwüchsigem Wald inmitten Bergen zum Bad Flinsberg im Isergebirge,Meckenheim 1992.SCHNEIDER, G.: Der Bergbau am schwarzen Berge bei Schreiberhau,Wanderer im Riesengebirge, r. 1892, str. 114–116.STEĆ, T.: Szklarska Poręba i okolice, Warszawa 1963.WINKLER, W.: Schreiberhau, seine Geschichte, Natur und Beschreibung..., b. m. w., 1894.Originál článku v polském jazyce najdete na www.domhauptmannow.pl (artykuly).Přeložil Otokar SimmHornický vrchní úředník.Titulní strana článku: S. C. Ch. Reinhardt: Vitriolová huť Ch. M. Prellera na říčce Kamienné.Krkonošské muzeum Jelení Hora.38

Jak se rodí rozhlednyJan SuchlLiberec39

Musel bych sáhnout hodně hluboko do paměti, abych zjistil, kdy jsem si umínil, že nevynechámžádnou rozhlednu, která bude v dohledu mých cest a toulek. Nezůstal jsem svémupředsevzetí nic dlužen, ba víc, mnohdy jsem se i vzdal svého původního cíle anebo volili velkou okliku, jen abych neminul rozhlednu, k níž bych se zase hned tak nedostal.Jak už to bývá, rozhledny se stavějí na kopcích, jelikož i ze sebevyšších kopců a hor byčasto nebylo vidět, protože je pokrývá les. Jít k rozhledně znamená jít do vršku a ještě párschodů navíc, což je pro lidi, kteří stoupání a výšky nemilují, dostatečný důvod, aby setakovým místům vyhnuli. Já patřím k těm, kteří je naopak vyhledávají, a mám radostz každé nové, jež se v naší krajině čas od času objeví.V poslední době jich kolem nás vyrostlo hned několik.Když Josef Lank obnovoval na Rašovce svou hospodu V Trnčí, napadlo ho, že by ji mohlzavršit vyhlídkovou věží. A tak můžeme po výborné krmi, kterou tu vaří, vystoupit do výškydvaceti metrů a porozhlédnout se pokraji kolem Ještědského hřebenu.Majiteli se peníze do tohoto nápadunepochybně vrátí, ale patrně to hnedtak nebude, protože firma, která věžstavěla, si na ní moc záležet nedala,takže nová izolace a oplášťování věžepřijde pěkně draho.Za nějaký ten měsíc nato se – zaúčasti nejednoho člena JJHS – otvíralarozhledna v Nové Vsi nad Nisou.Operátor T-Mobile vykonal vzácněbohulibý skutek, když vyhověl přáníobce spojit stavbu telekomunikačníhopřevaděče s rozhlednou. Pan architektto vy řešil vtipně a elegantně: schodyobkroužily spirálovitě dřík a zavedounás k vyhlídkové plošině ve výšce 700metrů nad mořem. Rozhledna dostalajméno Nisanka, neboť stojí kousek odpramene řeky Nisy.Jak už se dnes obecně ví, a hlavněvidí, jsou Vratislavice nad Nisou spravoványnevšedně iniciativními zastupiteli.Obdivuji, ale i rád a často užívámkrásný lesopark, který nemá hned takobdoby, a oceňuji, že tam zmizí podzemí to obludné parovodní potrubí,které zdobí celý Liberec.Za slunného zářijového dne se vloniotvírala nová rozhledna na CísařskémRozhledna Rašovka nabízí neobvyklé pohledy kameni, který se rozkládá na území40

Vratislavic, a ty se na její stavbě podí -lely největší měrou. Ta rozhledna měodměnila dvojím způsobem. Její dře -věná konstrukce je už sama o soběpřekrásné technické dílo, které vámpak na svém vrcholu otevře novýneznámý rozhled z výšky l8,8 metrů.Zatímco se stavějí nové rozhledny,zub času hlodá na těch dosavadních,a pokud se jim nedostane včasné péče,končí v havarijním stavu. Takový osudstihl svého času Slovanku. A již několiklet je zavřený Bramberk. Přičinil se prýo to jakýsi pan Šlechta, či jak se tenpovedený nájemce jmenuje, kterýnechal zchátrat obě restaurace v sousedství,a aby toho nebylo dosti, zatarasilvšechny cesty okolo a zkouší teď, covšechno si nechají lidé líbit.Naštěstí žijí mezi námi i lidé, kteřívidí smysl své práce v něčem prospěšnějším.Pro mne je jedním z takovýchmnohých starosta Lučan inženýrLadislav Pivrnec. On má lví podíl natom, že byla obnovena Slovanka, a sestejným úsilím se pustil do boje (toOd roku 2006 stojí na Novoveském hřebenurozhledna Nisankaslovo není přehnané) o záchranu Bramberka. Upřímně mu fandím a věřím, že nezůstaneosamocen.Ano, na našich horách a kopcích stojí bezpočet rozhleden. A neuplyne teď rok, aby nepřibylydalší. Stavějí je obce, města, spolky, občanská sdružení, podniky, a protože postaviti sebemenší a nenáročnou rozhlednu není zrovna levná věc, spojují se síly a sdružujípeníze všemi možnými způsoby a vítaná je každá koruna a každé euro.Jak už jsem řekl, miluji rozhledny, protože mi otvírají krajinu do šíře a dáli a skýtajíi člověku opěšalému pohledy očima ptáka a letce, podívanou, která by mu byla jinakodepřena. S velkou pozorností a vděčností si na úpatí každé z nich přečtu sdělení, kdože sezasloužil o to, že tu stojí a slouží lidem. Zatím jsem na našich horách a kopečcích nespatřilrozhlednu, na níž by stálo psáno, že si ji vysnil, postavil a zaplatil jeden jediný člověk.S takovým snílkem, fantastou a mecenášem jsem se dosud nesetkal.Ale on žije a jeho rozhledna stojí. Stojí na rozmezí Jizerek a Krkonoš. Otvírala se jednélistopadové soboty roku 2009.Dny předtím byly slunečné, teplé, průzračné a spíše než dušičkový čas připomínalydruhé babí léto. Takové setrvalé počasí panovalo až do páteční noci. Zato v sobotu ránomi div nevyhrkly slzy z očí. Na hory padla mlha. Čas na rozhledny jako stvořený!41

Rozhledna U Borovice v Roprachticích.Začátek stavby, přibližně jeden měsíc od prvního kopnutí (květen 2008).Jeden rok a tři měsice od začátku stavby (červenec 2009)42

Čím více jsem se blížil k rozhledně, která měla jaksi panensky doširoka daleka odhalitnové výhledy, tím víc mlha houstla. Přeháněl bych, kdybych řekl, že se dala krájet, ale byloto pravé mléko, ve kterém člověk vidí sotva na pár kroků. Spolu s houfem tápajících postavjsem pomalu dokráčel až k velkému srocení lidí, kteří už rozhlednu objevili a čekání, nežbude slavnostně otevřena, si zpříjemňovali u kiosků s klobáskami, bramboráčky nebolisejkorami a pivem. Žasl jsem, kolik se jich sem navzdory počasí a téměř úplné neviditelnostivypravilo. Slyšel jsem mluvit o pěti stech, ale v každém případě stačili sníst a vypítvšechno, co pro ně místní hasiči připravili.Nejvíc ovšem žasl muž, který rozhlednu postavil a nabídl veřejnosti. Počítal, jak sepřiznal, že mlha neodradí jen pár jeho přátel a známých. A zatím…Zatím jsem i já, jako jeden z tolika, mohl obdivovat novou rozhlednu jakoby opačně, to,co nabízí při pohledu dovnitř: krásné souznění kamene a dřeva, harmonii žuly a modřínu,dovednost kamenického řemesla, čitelnou z opracovaných žulových bloků, a um truhlářskýchrukou, které tvarovaly modřínové schody a zábradlí.Neboť nahoře na ochozu jsem mohl jen zvolat – vidím, že nic nevidím. Mlha byla dokonalá.Je to vskutku velký zážitek vystoupit na rozhlednu a nevidět nic.Dalo by se říct, že to bylo jak z udělání. Jako by počasí mělo smysl pro ironii. Den předotevřením jasno a den po otevření jakbysmet. Na rozdíl a na štěstí od jiných slavností, kterémůže počasí zmařit, to o rozhledně neplatí. Neviděl jsem dnes, uvidím jindy. Řím nebylpostaven za den, praví přísloví.František Hubař, muž, který té mlhavé soboty předával svou rozhlednu veřejnosti, jistavěl třináct let.Jako malý jezdíval s dědou na pole. Nejraději nahoru nad ves, kde se otvírá obzor doširého kraje. Tady máš před očima celý svět, říkával děda, který kus světa viděl, když jakovoják zažil boje na Piavě a odtud se po válce vracel domů pěšky. Díky dědovi si to místo zamilovala rád tu sníval a spřádal klukovské plány. Život pak s jeho sny a plány pořádně zamíchal.Uběhlo mnoho let a jednoho dne stál zase na starém milovaném místě, na jejich poli,kde mu děda otevřel svět. Dávno už věděl, že svět je neskonale větší, než jak ho vnímal dětskýmaočima. Ale přesto je to můj celý svět, pomyslel si vroucně. Přesně a čitelně ho rámovalakřivka obzoru, mohl ji obkroužit pohledem a pojmenovat místa v krajině, která sekolem dokola rozprostírala. Dychtivě obhlížel okrouhlý obraz rodného kraje a přál si býtvětší, vyšší, aby dohlédl ještě o kus dál za čáru obzoru… A v té chvíli myšlenka: Rozhledna!Co kdybych tu postavil rozhlednu? Je to přece můj pozemek, moje pole!Ta myšlenka ho probouzela celou noc. Šla s ním den za dnem. Nemohl se jí zbavit –a vlastně se jí ani zbavit nechtěl. Bláznovství? Dětinská fantazie? Plané snění? V paměti semu vynořil čísi výrok: Můžeš-li o něčem snít, můžeš to i uskutečnit.První, kdo uvěřil, že ten sen není bláhovost, byla jeho žena. Ve dvou se táhne lépe. Odté chvíle táhli svorně spolu. Věděli, že cesta nebude lehká ani krátká. Cíl byl jasný: krásná,ne-li nejkrásnější rozhledna! Ale nemohli tušit, co všechno je na cestě, která se protáhla nadlouhých třináct let, může zaskočit.Na třináct let se stala rozhledna spořitelnou, do níž Hubařovi vkládali peníze a svouvlastní práci. Polovina žulových kvádrů prošla jejich, tedy především jeho rukama.Opatřoval si je a vozil z bouraček v celém okolí. Čtyřicet kubíků modřínového dřeva narubalive vlastním lese. Našli se i lidé, a nebylo jich málo, ochotní nezištně pomoci.43

Stala se zvláštní věc. V okamžiku, kdy posměváčci a nedůvěřivci viděli, že to Hubařmyslí s rozhlednou po čertech vážně, přibývalo fandů, rostly sympatie a otvíraly se dveřei na úřadech.Přišly však i černé chvíle skutečného zoufalství. To když ráno zjistíte, že z rozestavě -ného díla zmizí lešení, všech deset koleček a vrátek, prostě všechno, co lze ukradnout a bezčehož nejde stavět… A když se vzchopíte a jdete znovu do toho, zaskočí vás nemoc…František Hubař bere do rukou nůžky a chystá se přestřihnout pásku ve vchodu do rozhledny.Usmívá se a neskrývá svou radost. Ani by ji ukrýt nedovedl. Jen on sám ví, kolikrátza ta léta zapochyboval, že se kdy tohoto nádherného okamžiku vůbec dočká. A teď ho tedyprožívá a je šťastný, dokonale šťastný. Jeho životní dílo stojí. Je na ně hrdý a má právo býthrdý také sám na sebe, že se nevzdal, že vytrval. Potlesk stovek lidí, blahopřání, stiskyrukou jsou příjemnou, povzbudivou odměnou, utvrzují člověka v přesvědčení, že udělalcosi užitečného. Ale i kdyby tu v této chvíli stál před svou rozhlednou dočista sám a jediný,nic by to nezměnilo na závratném pocitu vlastní ceny, na povznášejícím vědomí, že svůjsen dokázal uskutečnit.Tak tedy vítej mezi svými staršími českými družkami, nová krásná rozhlednoU Borovice v Roprachticích!Rozhledna U Borovice44

V Praze postavilirepliku rozhlednyna SmrkuKarel NádeníkNové Město pod Smrkem45

V polovině listopadu 2008 proběhla v některých novinách zpráva tiskového mluvčíhopražské zoo, že „v pražské zoologické zahradě by v příštím roce měla být otevřena novározhledna. Z estetických i praktických důvodů byla vybrána asi 17 metrů vysokáreplika bývalé rozhledny na vrcholu Smrku v Jizerských horách“. Má být postavenav horní části areálu Obora.O záměru postavit rozhlednu právě v pražské zoo jsem se dozvěděl již v roce 2007, kdyse do muzea v Novém Městě pod Smrkem vypravil zástupce oslovené stavební firmya architektka Dana Chrzová. Chtěli si prohlédnout vystavený model staré rozhlednya pokud možno zjistit, zda existuje plánek, podle kterého novoměstský tesař FranzFritsch rozhlednu v roce 1892 na Smrku postavil. Takový plánek ale patrně již neexistuje.V historických pramenech se jen uvádí, že zmíněná rozhledna měla být postavena podlenávrhu (náčrtu) frýdlantského stavitele Josefa Neissera. Je známo, že výška rozhlednyměla původně činit 15 m, ale že na poslední chvíli bylo rozhodnuto zvýšit ji z praktickýchdůvodů o dalších pět metrů.Sotva tehdy dokázal někdo spočítat, co musí taková stavba v poměrně tvrdých klimatickýchpodmínkách vydržet. Vždyť v zimě bývá obalena silným příkrovem namrzléhosněhu a ledu a musí čelit prudkým nárazům větru. Pokud srovnáváme její stabilitua životnost s jinými podobnými dřevěnými rozhlednami v širokém okolí, docházímek závěru, že Franz Fritsch odvedl se svými druhy mimořádně kvalitní práci. Jiné dřevěnérozhledny v Jizerských horách měly sotva poloviční životnost než ta na Smrku. Díkypravidelné údržbě vydržela půl století.V rámci slavnostního otevření rozhledny Obora seznamuje bývalý ředitel Petr Fejk přítomnés historií bývalé rozhledny na Smrku v Jizerských horách46

Po skončení slavnostního aktu se před vstupem na rozhlednu tvořil velký zástupzvědavých návštěvníkůProč si vedení pražské zoo vybralo právě bývalou rozhlednu na Smrku? Pražská zoovlastní v Hejnicích starobylý objekt, který jejím zaměstnancům slouží jako rekreačnía školicí středisko. O úmyslu postavit rozhlednu právě v pražské zoologické zahradě informovalhejnického správce Jana Podhoru, náruživého turistu a znalce Jizerek, pracovníkZoo Praha Petr Sumerauer. „Tak postavte bývalou rozhlednu, která stála na vrcholuSmrku,“ radil Jan Podhora a jeho návrh padl na úrodnou půdu. K tomu napomohli restaurovaný model v novoměstském muzeu, který usnadnil přípravu.S vlastní stavbou se začalo v lednu 2009 a dokončena byla již v květnu téhož roku.Otevření rozhledny bylo naplánováno na sobotu 13. června. Už v deset hodin se na slavnostněupraveném prostranství před rozhlednou začaly scházet první desítky zvědavýchnávštěvníků. V 11 hodin za nádherného počasí zahájilo zpřístupnění rozhledny známéPražské dechové kvinteto.Nablýskaný historický mercedes přivezl ředitele zoo Petra Fejka, či vlastně principálapředstavujícího předsedu „Klubu jizerskohorských turistů“ a „jeho ženu“. Na malémstupínku je vítala skupina turistů – kolegů z klubu, rovněž oblečených do dobovýchkostýmů. Za velké pozornosti přihlížejících se slova ujal předseda „Klubu jizerskohorskýchturistů“. Mimo jiné připomněl i dobu před 117 lety, kdy byla na nejvyšší hoře české částiJizerských hor postavena rozhledna, před jejíž replikou dnes stojíme. Zdravice proneslii hosté, mezi nimi předseda Klubu přátel rozhleden Martin Špád a starosta Nového Městapod Smrkem Pavel Smutný. Ten předal řediteli pražské zoo knihu Smrk – král Jizerskýchhor. Následovala prezentace několika živých obrazů, přestřižení pásky a pozdravný47

přípitek. Poté pozvaní hosté uskutečnili první výstup na rozhlednu „Obora“, odkud se jimotevřely nové a nezvyklé pohledy na panorama hlavního města s Pražským hradem a naokolí. Pozorným návštěvníkům jistě neušla dobrá práce řemeslníků, kteří tuto krásnourozhlednu podle architektonického řešení Dany Chrzové zhotovili.Technické zajímavostiRozhledna má tvar dvou nestejných příhradových čtyřbokých komolých jehlanů vno -řených do sebe. Čtvercový půdorys 5,20 x 5,20 m se směrem nahoru sbíhá. Vyhlídkovéplošiny jsou vzájemně propojeny dvouramennými schodišti s mezipodestami. Rozhlednamá čtyři vyhlídkové plošiny a až nahoru vede 85 schodů. Výška rozhledny (bez hromo -svodu) činí 18,5 metrů a stojí v nadmořské výšce 217 m. Na její stavbu bylo použito zhruba40 krychlových metrů převážně smrkového dřeva. Stavba je založena na čtyřech základníchtrámech, podepřených betonovými základovými patkami, obloženými přírodnímlomovým kamenem.Základní údajeArchitektonické řešení repliky: Ing. arch. Dana ChrzováStatické řešení:Ing. Jana BažantováDodavatel stavby: Arrbo, s. r. o.Náklady:4 miliony KčZpřístupnění pro veřejnost: 13. června 2009Z nejvyššího patra novotou zářící rozhlednyse otevírají návštěvníkům nevšední pohledy nejen na hlavní město48

Gustav Leutelt na obrazu Artura Ressela.V pozadí Josefův Důl. Ze sbírek Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.Náhrobek Antona Hanse Bielauana hřbitově v Janově nad NisouHrob rodiny Leuteltových v Josefově Dole.Gustav Leutelt zde však pochován není.Ve vysokém věku musel odejít do Německa.Pěvci z údolí a říše hor (str. 9)49

50Vysvědčení vystavené řídicím učitelem Gustavem Leuteltem.Kromě jeho podpisu je zde také podpis faráře Josefa Pirzkalla.

Bývalý hostinec „Zur alten Brechschmiede“ v Horním Maxově (1988)Klemens Siebeneichler (str. 19).Dolní Maxov (kvaš, 40 x 30 cm, 1972).51

Jarní Krkonoše (olej 34 x 24 cm, 1998)V ateliéru v roce 2005 (okolo 1945)52

Ledovec Miage, na kterém byla nalezena dóza se Schützovými dokladyErhard Schütz (str. 27).Obsah dózy, která je uložena v domovské místnosti ve městě Hünfeld.53

Výhled z nové rozhledny U Borovice je zajímavýJak se rodí rozhledny (str. 39).Rozhledna se brzy stane neodmyslitelnou dominantou krajiny u Sklenařic.54

V Praze postavili repliku rozhledny na Smrku (str. 45).Perfektní provedení stavby, pěkná úprava prostranství a nádherné výhledy na Prahu,tím se vyznačuje replika bývalé rozhledny na Smrku,stojící od roku 2009 v ZOO Praha.55

56Jan Podhora z Hejnic u modelu Fritschovy rozhlednyumístěné v muzeální expozici v Novém Městě pod Smrkem

Starosta Nového Města pod Smrkem Pavel Smutnýpřijel pozdravit účastníky slavnostního otevření rozhledny OboraSoučástí slavnostního otevření bylo i několik živých obrazůčlenů Klubu jizerskohorských turistů57

58Hvozd – Hochwald (str. 65).Rozhledna na Hvozdu a chata Turmbaude.

Sáňkování z německé strany Hvozdu v Lužických horáchje velice oblíbeným sportem a zábavou i v současnosti.Pohlednice, odeslána 8. 2. 1927.Od svážečů dřeva k mistrům Evropy a republiky (str. 85).Na počátku 20. století patřilo sáňkování k oblíbené zábavě.Vzácností už nebyli ani lyžaři (kolorovaná pohlednice).59

60Po stopách jizerskohorských žulařů (str. 99).Jižní svahy nad Dolní Černou Studnicí.Práci žulařů prozrazují hlavně kapsy pro klínky lemující okraj odlomené části kamene.

Horní Černá Studnice. Tzv. Hrdličkova skála nad dnešním lomem Ligranitu.Žulař Josef Hrdlička část rozštípal na stavební kámen.Sklářská Poreba – Huta. Na úpatí Krzywých Baszt jsou také dobře patrnéstopy po někdejších kamenících.61

Seno se v minulosti na Jizerce sklízelo z každého pozemku.Zásobení na dlouhou zimu bylo nezbytné.Tři iseriny a dobrodružství s hledačem drahých kamenů (str. 107).Okolí soutoku Jizerky a Safírovéhopotoka prohlédavali již vlašští hledači drahých kamenů.62

Díky nápadným bílým a žlutým skvrnkám na křídlech společně s červenými štítkyvypadá brkoslav až exoticky (Frýdlant 27. 1. 2009)Ptačí hosté za severu (str. 115).Výrazná chocholka je typickým znakem brkoslavů63

Jikavci milují bukvice, ale u krmítka nepohrdnou ani semenem slunečnice.Na obrázku jsou dva pestřejší dospělí samci a dvě samice (Jindřichov, 17. 1. 2010).Na výskyt jikavců byla zima 2009–2010 v podhůří Jizerských hor mimořádně štědrá64

Hvozd – HochwaldMarek ŘeháčekLiberec65

Moje první setkání s Hvozdem – pravým králem Lužických hor, sedícím si společněs královnou Luží na širokém trůně hlavního horského hřebene – musím popsatopravdu detailně, dodnes si na ně moc dobře vzpomínám s udivující přesností. Jakokdyby to bylo zrovinka včera, přestože od té chvíle uplynulo už téměř dvacet let.Snad proto, že jsem k opravdovému horskému králi na audienci přišel na svéprvní opravdu svobodné cestě po tomto světě. Doufám, že tím trochu zdlouhavýmvyprá věním čtenáře neunavím. Toužím v něm uchovat alespoň krátkou vzpomínkuna řád ne až tak vzdálený v čase, ale ve fungování světa na česko-německé hraniciurčitě. Mohu snad jen uklidnit laskavého čtenáře, že se dočká nejen zkazek o blescícha nočních putováních, ale i o historii Hvozdu, o stavbách zdejších chat i rozhleden,historek o litrech kořalek prolitých při křtu současné Hochwaldbaude i o králícícha cibuli pěstované dnes přímo na vrcholu.Bylo mi tehdy patnáct, na sobě jsem měl krátké kalhoty, vojenskou košili, zašitouvepředu, ale zato rozervanou přes celá záda. Na nich visela asketická úzká tornas řemínky a velkými černými písmeny US. Byla to doba nejčistšího trempířství, kterépodle mne dnes v horách na česko-lužickém pomezí snad už ani není. Cestou lesyk vrcholu Hvozdu jsem v torně neměl víc než starý spacák, maskovací celtu a kon -zervu leča, ze které jsem pro větší stylovost strhnul nálepku a s nezřízenou rozkošísi užíval její lesklou zdánlivost anonymity obsahu, skládajícího se překvapivě jenz paprik a rajčat.Pohled na dvojvrcholový Hvozd z luk nad barokním kostelem v Mařenicích.Při pohledu z české strany je vždy vyhlídková věžna vzdálenějším z vrcholů.66

Ta cesta začala na východním okraji Lužických hor, dodnes tajuplné krajině plné černýchdřevěných domů s vysokými štíty krytými břidlicí; končit jsme měli v lesích a skalách podPopovou skálou. V lehkých botách jsme se tehdy motali krajinou opuštěných lesů, hranicetehdy jiskřila: za bílými patníky byl toho léta poprvé kraj platící spolkovými markamis dubovými lístky a orlicemi. Stříbrné duboví nám po kapsách necinkalo, druhá stranahranice se nám bez něj zdála tak nepřístupná, skoro až nepřátelská. Ale byli jsme opravdulehcí jako ptáčci, skákali jsme si svobodně jen po české straně, kde nebylo na hřebeni vůbecnic, na co by byly potřebné peníze. Tu jsme poseděli, tu poleželi, dívali se do slunce a naničem nám nezáleželo víc než na kráse krajiny, která byla vlastností našich mladých očí.Byla to moje nejkrásnější cesta Lužickými horami; mnoho dalších jich za těch skoro dvacetlet následovalo – a šel jsem jimi jako pán v černém obleku i jako kmán jen s nožem a svazkemmrkví v kožené kabele – ale právě tehdy jsem měl neznavené oči a otevřenou mysla do ní si nadobro ukládal každý dílek cesty, každý horský obraz.Stoupali jsme tehdy za bouřkového večera z Krompachu od tlustých prastarých tisůnahoru strmým svahem hory Hvozdu, plným kamení. Stmívalo se a kdesi hluboko v ně -mecké Lužici se rodily z tepla dne večerní letní bouřky. Zasněně jsem nahlížel do žlutéhosvětla okének posledních krompašských chaloupek a záviděl jejich obyvatelům; uvnitř sichalupáři nosili na stůj jídlo, otvírali pivní lahve. Nás čekala cesta do neznámých lesů,bouřka, déšť a spaní v mokré trávě.V půlce kopce se v lukách na sever od Lužických hor rozpoutala bouřka, blesky semíhaly nejprve v podhůří, pak přišly výše do kopců. Smrky na úbočí Hvozdu se ohýbaly,vítr skučel. Vzpomínky se smutně vracely k teplé pohodě chalup pod horami. Cesta přednámi mokla, a to jsme vůbec netušili, co nás čeká výše. Ještě pár skoků po takzvanýchSchodech čarodějnic v kamení těsně pod vrcholem, krok za krokem v čarodějnémpočasí. Najednou jsme stáli na kamenné podezdívce zbořené staré české chaty. Vítr hučela déšť nás trýznil. Za hranou kamenné hradby se najednou vynořila pár kroků přednámi bouda na německé straně. Působila jako pravý čertovský zámek, nepřístupnýa lehce strašidelný ve větru a přicházející bouřce. Mezi námi a ní byly jen dva bílé pat -níčky. Tehdy ještě nesly nápisy DDR a ČS; ani jeden z nich již dnes na Hvozdu není. Bylynám v tom větrném nečase pro smích. Hupky dupky jsme je přeskočili a skryli se podpřevislou střechou Hochwaldbaude, Hvozdské boudy. Za okénky svítilo tlumené světlo,dřevěná šenkovna byla jakoby opuštěná. Tisíce dešťových kapek bušily do střechy cha -lupy. Stáli jsme u ní bez cestovních pasů i mincí s duby a orly. Najednou se otevřelydřevěné dveře a v nich stála pravá horská postava s mohutným vousem – v deštivémpřítmí vypadala jako Krakonoš či jeho bratr – a lákala nás dovnitř s hornolužickýmpřízvukem. Dnes už dávno vím, že to byl Ullrich Grundmann, pohostinný horský šenkýř,ale tehdy jsme měli strach. Vzal nás do dřevěné šenkovny, posadil ke kachlovým kamnůms postavami lesníka a vousáče. Na stěnách starodávné obrázky, pijácké veršovánkya cepín s horolezeckým lanem z konopí, které nenechávaly na pochybách, že jsmev krajině skal. Světlo zářilo nad stolem na jinak opuštěném vrcholu Hvozdu, tedy jižvlastně na Hochwaldu. Horský šenkýř jistojistě sdílel naše trápení v deštivých horách,kterými jsme putovali a které zlomyslně promoklé čekaly na naši další cestu: předkaždého z nás tehdy postavil coby horalský dar horským poutníkům lahev slabounkéhopiva. „To je pivo pro dámy, dárek pro vás!“ chechtal se a my neuměli více než poděkovat,67

Zimní radovánky jsou s Hvozdem spojovány od nepaměti. Na obrázku je vpravo ještě staráněmecká chata na mohutné podezdívce; vlevo vyčnívá střecha boudy na české straně.jen bídně se nám tehdy domlouvalo v saských horách. Vypili jsme každý po lahvi dámskéhopiva a počkali, až venku nadobro přestane pršet.Letní bouřka z Hvozdu skutečně zmizela stejně rychle, jako přišla, vítr rozfoukal mlhu,rozsvítila se světélka ve vesničkách na obou stranách hranice, na jižní straně se matněrýsovala silueta Ještědského hřebene. Zmizela nálada čarodějného zámku, chata tiše plulanad potemnělou krajinou jako strážní loď. Byli jsme zjevně jediní zatoulaní poutníci ténoci. Ullrich Grundmann by nás možná nechal přespat na prknech podlahy své šenkovny.Pod mohutným stropem chaty, podepřeným trámem s krasopisně švabachem vyvedenouvýzvou spisovatele Gottfrieda Kellera: „Pijte, oči, co řasa unese, ze zlatého blahobytu nasvětě!“ Ale my jsme tehdy neměli ani zlatý blahobyt, ani stání. Museli jsme zpátky do mokrýchhvozdů na české straně. Lákalo nás tehdy temné lesní neznámo, jakoby nekonečnélesy Lužických hor. Tehdy pro nás ještě všechny výzvy krajiny ležely na české straně. Doborových lesů a skalních roklí nad Oybinem se tehdy jednoduše jít nedalo. Hraniční horyještě nekřížil žádný přechod; na saskou stranu se tehdy muselo jen tajně.Mnoho letních bouřek se od té doby přehnalo nad oběma vrcholy Hvozdu. Dávnousevřenou náladu, kdy cesty na česko-saském pomezí ještě svazovaly hranice, jsem si připomněl,když jsem nedávno četl úvod k německému povídání o Hochwaldu. Je lehké jakopírko: „Nad mraky musí být svoboda úplně bez hranic. A svoboda je opravdu bezhranic. Zimní nálada, mraky v údolí a pohled přes vrcholky Žitavských hor jejednoduše jedi nečný. To byste museli vidět. A po vydatném putování sedět u teplýchkachlových kamen a užívat si chladné pivo či horké svařené víno. To je opravdový68

život.“ Těmito slovy, připomínajícími řeč starodávných turistických průvodců, láká dnessvé hosty chata na jižním vrcholu Hvozdu, krásná bouda na neskutečně široké kamennépodezdívce, díky které připomíná mohutnou horskou pevnost. Mnohokrát ročně tam tuzerád vybíhám, z české i saské strany; na dalekých cestách ze Šluknovska na Hrádecko čiz malinkatého nádražíčka v lázních Oybin, přes skály a skalky nebo na jarních poutíchpřes hřeben bahnitými lesy a loukami končícími až u kostela v Jablonném. V zimě si tamchodívám za modrých dní uspokojovat svoje touhy po výhledech z hor. Není tou dobou asidostupnějšího vrcholu v Lužických horách, všechny – včetně královny Luže – v té době ležípod tlustou dekou sněhu a dostat se na ně je možné jen na lyžích či sněžnicích. Ne takna Hvozd: až k chatě na jižním vrcholu vede odspodu od výčepů v osadě Hain jako bílý mlatudusaná silnička, sloužící zároveň jako oblíbená dráha pro jízdu na saních. Zatímcov Čechách tato zábava již patří dávné minulosti, na Hvozdu se z tohoto – a nejen z tohoto –pohledu čas jakoby zastavil v úžasné době počátku 20. století, která sáňkování tuze přála.Ne málo ze současných sáňkařů na Hvozdu – až na výjimky mluvících ně mecky – se dolůna severní stranu hory řítí dokonce na dřevěných stylových saních – rohačkách.Hvozd je výrazný a tvarově zapamatovatelný znělcový kopec se dvěma vrcholy, na nichžstojí dvě chaty a jedna rozhledna. A bývaly doby, kdy tam bylo možno občerstvit se v chatáchtřech! Ten kopec zrovna neoslňuje závratnou nadmořskou výškou – nižší severnívrchol s rozhlednou dosahuje 744 metrů a jižní vrchol s chatou pak 749 m. Ale přesto sevypíná jako mohutný obr nad titěrnou krajinou skal, takřka odevšad je vidět a zvláště odOybina či lesů nad Hrádkem působí pro vysoké převýšení skutečně ten dvoušpičákimpozantně. Celý kopec je dodnes pokryt lesy, jen na samotném vrcholu díky náročnýmklimatickým podmínkám živoří jen zakrslé stromky a hojně zohýbaných jeřábů, které tukaždoročně od října svými červenými plody probarvují jinak smutnou náladu horskéhopodzimu.Zlaté časy zažívala sáňkařská dráha na Hvozdu na počátku 20. století69

Pohled z vyhlídkové věže směrem k jihu do českého vnitrozemí. Na kamenné podezdívce boudyna německé straně byla před válkou postavena slavná Hochwaldbaude, sloužící doposud.Chata na české straně hranice po válce zanikla a dnes ji připomíná pouze podezdívka.Jižní z obou vrcholů Hvozdu přetíná česko-saská hranice. Dodnes ji tam připomínajínejen nové patníky, ale i vzácné zbytky starodávných sloupků ze šedivého pískovce s vytesanýmletopočtem 1719. Zbylo jich však opravdu jen málo. Některé z velkých kamenůs půvabně vytesanými čísly a iniciálami Království saského (Königreich Sachsen) – „S“ –a Království českého (Königreich Böhmen) zmizely již při upřesnění vytyčení hranicemezi Československou republikou a Německem, kdy byly na hranice umístěny bytelnéžulové sloupky s označeními ČS a D. Většina jich až na výjimky podlehla novým pořádkůmna hranici po roce 1970. Byla to tuhá doba rozhraničení mezi spřátelenými státy – Československousocialistickou republikou a Německou demokratickou republikou. Téměř třistoletí staré barokní a bachraté hraničníky z pískovce byly bůhví proč barbarsky vytrhánya zničeny. Hranice byla tehdy označena novými patníky s písmeny DDR a ČS. Na vrcholuHvozdu vydržely jen nějakých patnáct let. Změny smetly DDR a staré patníky před vchodemdo šenku Hvozdské boudy byly nahrazeny novými hraničníky s písmeny D a C. Dvastojí přímo na jižním vrcholu hory, tam, kde hranice protíná vrcholové plató, na kterémstávaly kdysi obě boudy, na každé straně hranice právě jedna.Porovnával jsem před časem starobylé mapování Lužických hor; navzdory pozdějšímměřením je hranice přes hraniční hřeben Lužických hor vedena téměř dvě století stálestejně; změnily se jen patníky a na nich iniciály států, které rodily a pohřbívaly dějiny. NaHvozdu navíc hranice probíhá – na rozdíl od Luže – tak, že nepůlí celou horu, ale kvůlijejímu zvláštnímu dvojvrcholovému tvaru tak přechází jen jižní vrchol, který obrazně utínáod zbytku hory. Hustým lesům na Hvozdu to jen pramálo vadilo, a jedno to bývalo i těm,70

kteří se v nich starali o stromy a zvěř: veškeré porosty na saské straně Hvozdu patřívalyodnepaměti Žitavě, lesy na českém území si toto město koupilo roku 1892 od majitelůpanství Jablonné.Husté lesy daly kopci jméno: německé Hochwald či dříve používaný Hochwaldbergznamená Vysoký les; a je tuze dobře, že je čeští jazykovědci nepřeložili při přejmenovánívrcholů doslova, ale použili půvabné jméno Hvozd, začínající navíc stejným písmenem.Současné německé jméno získal kopec až v průběhu 19. století, ještě na konci stoletípředcházejícího býval označován jen jako Kreuzberg čili Křížový vrch. Staré jméno nepochybněodkazovalo na některý z křížů, které tradičně stály na vrcholu a bývalyobnovovány horaly z obou stran hranice. Ten horský vydržel i přes poválečnou přestávku.Poslední z křížů téměř svítí novotou a nese německý a český nápis: JEDEN DRUHÉHOBŘEMENA NESTE. Jako kříž smíření mezi Čechy a Němci zde byl symbolicky vztyčen nazačátku nového tisíciletí; vysvěcen byl 24. dubna 2000 českým a německým knězem.Mohutný kříž na Hvozdu je dnes nejen oblíbeným motivem fotografů, ale pravidelně seu něj konají i letní bohoslužby, navštěvované stovkami lidí. V roce 2002 jednu z nichsloužil dokonce sám míšeňský biskup Joachim Reinelt. Vypráví se, ale jestli to je pravda,opravdu nevím, že jeden z předchůdců tohoto kříže inspiroval na samém začátku 19. stoletíslavného malíře německého romantismu Caspara Davida Friedricha (1774–1840).Ten krajinu skal okolo Oybina miloval a často navštěvoval a zdejší motivy klášterníchruin, divokých hvozdů a rozeklaných skal s oblibou používal pro svoje lehce potemnělé,tajuplné obrazy. V letech 1807 až 1808 Friedrich, který působil především v blízkýchDrážďanech, dokončil olejomalbu Kříž v horách, známou spíše pod jménem Děčínskýoltář. A právě ta měla být inspirována náladou u kříže na Hvozdu. Viděl jsem ten obraz:na narůžovělém plátně je skalnatý horský vrchol s vysokými smrky a štíhlým křížems visícím tělem Krista, černa jícím se na pozadí červánků. Znalci píší, že toto dílo byloautorem poprvé představeno na velké bílé stěně osvětlené svíčkami, jejichž plaménkydávaly obrazu tu pravou melancholickou náladu horské samoty a nekonečného du -chovna. Je to dílo každopádně zvláštní a plné tajemství jakýchsi nepoznaných symbolů:pro oltářní obraz je už velmi neobvyklé, že by vypodobňoval jen vrchol hory a kříž. Chybísvatí i ostatní atributy kostelního umění. Navíc vůbec není jasný původ tohoto díla.Pravdě podobně měl být zamýšlen pro domácí thunovskou kapli zámku v Děčíně, ale takése říkalo, že mělo jít o dárek pro švédského krále Gustava IV. Adolfa. Děčínský oltář je dnesumístěn v drážďanské galerii nových mistrů, od děčínského zámku jen pár desítek kilometrůpo vodě.Složitá je i interpretace významu samotného motivu z Hvozdu: sám malíř o něm prohla -šoval, že kříž v horách je jednak hrází před peklem a temnotami, ale může být také vnímánchmurně jako znázornění Bohem opuštěného světa ve smutné náladě zacházejícíhoslunce. Těžko říci, jak moc je skalnaté místo s velkým křížem na Friedrichově obrazupodobné vrcholu Hvozdu. Holá plošina s dalekým výhledem na velebně zvlněné lužickékopečky a louky do daleka mi vždy připadaly jako místo, odkud je k nebesům a jejichsvobodě nejblíže, ne jako brána strašlivého předpeklí. Konec debat o jemnocitném uměnía jeho významu; na Hvozd přicházejí v tuhých zimách jen sukovití horalé, kteří si užívajímelancholické západy slunce spíše za okénkem bytelné chaty než na slavné Friedrichověolejomalbě visící v drážďanské obrazárně.71

Vrchol Hvozdu, proslulý dalekými výhledy do kraje i přátelskou pohostinností obouchat, přitahuje již čtvrt tisíciletí jako magnet turisty z celých Lužických hor. V minulostisem lidé stoupali zejména z důvodů vojenských, pár podivínů tu hledalo čarodějnébyliny, někteří sem zabloudili i na své cestě za nacházením duchovního uklidnění.Později přicházeli romantikou posedlí malíři a básníci. A s nimi v závěsu jiži první touristé. V černých sakách, s hůlkami a klobouky, dámy v širokých sukních.Byli asi rádi, že se vůbec nahoru vydrápali, a hnedle si léčili unavená tělíčka něčímdobrým na zub.Dnes na Hvozd za hezkých letních dní směřují salónní výletníci v tesilovýchoblečcích, stejně jako to sem „drtí” podzimní fujavicí či bouřkami drsní horalév dobrých botách a červených bundách. Čím hrozivější počasí jim na vrcholu přírodanadělí, tím se tu cítí lépe, protože za mlh, vánic a fujavic patří hora jenom jim. V ziměstoupají silničkou vzhůru také sáňkaři se svým ohýbaným jasanovým náčiním.V chatě se ohřejí, na dřevěné stěně si prohlédnou půvabnou starofotografii saskékorunní princezny Moniky, která odsud na saních sjela před sto lety, a sviští si toseverním svahem zpátky dolů. Dvě stě výškových metrů za nimi zmizí ve víru běloučkýchvloček. Sáňkaři jedou rychle a proti nim překvapivě vyjíždějí ti, které by tuv tomto období opravdu nikdo nečekal – nejtvrdší horští cyklisté. Na každém metrupřekonávají strašlivé převýšení; celkový rozdíl výšek mezi hladinou Nisy u Hrádkua Žitavy a vrcholem Hvozdu dosahuje půlkilometrové propasti! Na zasněžené klou -zavé silnici se tak dobytí kopce na bicyklu mění v úctyhodný sportovní výkon.V touze po osobitém a neotřelém zážitku jsem v zimě tlačil po hustě zasně ženévrcholové silničce kočárek. Uvnitř si hověl v zimním dni zahalen do beraního kožichujeden z nejmladších turistů, kteří toho roku spočinuli na temeni Hvozdu.Tajemná sněžná pohádka. Celý kopec halily závoje mlhy, jaké tu dokáže utkat snadjen sněžný konec listopadu. Vidět bylo na pár kroků, dále se krajina měnila v bílouzeď. Kočárek klouzal po ledovaté silnici, přikryté vrstvou sněhu, tlačil jsem jej dlouhéminuty skoro v pokleku. Červený a splavený jsem byl snad úplně stejně jako jedinýhubeňoučký cyklista – drsňák, který toho dne hluboce dýchal v barevném papouškovskémoblečku na křižovatce pod vrcholem. Usmáli jsme se na sebe – spojovala násšpetka furiantství a velký kus veselé divokosti.A také touha po horské svobodě nad mraky, po svobodě bez hranic, kterou lze naHvozdu nalézt právě v takovýchto sněžných dnech a při takovýchto pošetilých činnostech.A oba jsme věděli, že tu svobodu si nelze koupit ničím jiným než dvěma sty výškovýmimetry dělícími po klouzavé silnici vrchol od civilizace.Přestože horu Hvozd odjakživa vlastnilo město Žitava, je pozoruhodné, že z jejího jižníhovrcholu je blíže ke dveřím hrádeckého kostela svatého Bartoloměje než k žitavskémusvatojánskému chrámu. Hrádek dělí od Hvozdu necelých devět kilometrů, Žitava je vzdá -lena o kilometr více. Nejblíže ze všech měst je to však do Jablonného, a to celých sedmkilometrů, v přímém letu ptáků ovšem. Celkem z pěti stran mohou přicházet po klikatýchstezkách na vrchol lidé. Z jihu přes Heřmanice a Babiččin odpočinek, z východu dvěmastezkami od Krompachu či Hainu. Samozřejmě také ze severu od Oybina, kudy na Hvozdvždy chodili Žitavští. To Hrádečtí mají svoji cestu nejlepší přes Lückendorf, okolo tlustého72

Severní vrchol Hvozdu s rozhlednou. V popředí chata Výšina Franze Josefa, dnes chátrající.tisu a barokního kostelíku a potom přes daleké a krásné louky plné pasoucích se ovcí. Tykončí až pod slavnou křižovatkou Kammloch (Hřebenová díra), odkud stoupá lehce přeskilometr k vrcholu cesta podél hranice.Vrchol Hvozdu lidé pravidelně navštěvují již od 18. století, je to hora s dávnou pamětí,vypovídající o lidském úsilí a síle přírody, které zde, na místní poměry vcelku vysoko, stályvždy proti sobě. Královna Luž je bezpečně vzdálená, a tak král Hvozd neochvějně vládnecelé krajině od Krompachu až po Hrádek. Hvozd sice nedosahuje závratných výšek, alepřesto holé plató jeho jižního vrcholu přináší onen slastný pocit známý všem, kteří milujídobývání opravdových hor. Je tu všechno – daleký výhled, vrcholový kříž a kamení po rostlélišejníky. A také ono nezanedbatelné vědomí faktu, že výše již jíti nelze.Vrcholy Hvozdu, tvořené znělcovými kameny, jsou vulkanického původu, dílem dý -mavé čertovské kuchyně. A jako by právě toto ďábelské zrození hory přitahovalo zkazkyo magických jevech. Známá byla víra v moc zdejších „fialkových kamenů“ – kouskůznělce porostlých zvláštním druhem lišejníku, který rostl právě jenom tady a kupodivuvoněl stejně jako květy fialek. Kameny prý měly mít schopnost uzdravovat nemocné.Přestože i stará turistická literatura tvrdí, že fialkové kameny byly ještě na počátku 20. sto -letí vy hledávaným suvenýrem z Hvozdu, nikdy se mi to „zázračné kamení“ na tomto kopcinepodařilo nalézt. Ještě známější pověstí je příběh o zázračném doktorovi, který zde kdysizasadil a vypěstoval kouzelnou rostlinu, jež přinášela zdraví, odvahu a sílu. Říká se,že tento doktor nikdy nezemřel a dodnes se ukazuje v podobě malého mužíčka mezivrcholovými suťovisky. Pokud mu někdo přijde do cesty, rozhodně se nemusí bát.Ba právě naopak. Když jej pozdraví, může čekat, že jej mužík obdaruje kouskem oné73

léčivé byliny, jež mu zajistí dlouhý život. Pověst o zázračném doktorovi a květině z Hvozdubyla dokonce na přelomu 19. a 20. století zveršována jistým Eduardem Dietrichema vydána na pohlednicích i s obrázkem malého trpaslíka, který si sedí na kameni neda -leko Hochwaldbaude.Více jak zázračné byliny a tajemné kameny lákal však lidi na Hvozd krásnývýhled. Z jižního vrcholu je možné přehlednout celé severní Čechy, severní vrchol nabízídokonalý pohled na velkou část Horní Lužice. Na jižní vrchol Hvozdu, označovaný tehdyjako Kreuzberg, proto již v roce 1787 ulehčili Žitavští přístup položením schodištěs 84 stupy. Právě tato část kopce byla ale – traduje se, že na základě šetření česko-saskékomise dne 2. srpna 1604 – rozdělena mezi české a saské království, což do budoucnazajišťovalo nejen jistou kurióznost tohoto místa pro výletníky, ale přinášelo i některébudoucí komplikace.Turistická sláva Hvozdu ovšem teprve měla přijít. Až v roce 1852 obdržel pan JohannGotthelf Marx z Hainu od c. a k. okresního hejtmanství v Jablonném povolení postavit nanejjižnějším místě vrcholu první horskou boudu. Zvláštní je, že to bylo na české straněhranice. Jako by město Žitava coby vlastník hory či saské úřady chatě na kopci nepřály.Dva roky trvala stavba dřevěné budovy a roku 1854 konečně byla první turistická chatana Hvozdu slavnostně otevřena. Marx si požádal roku 1858 i o povolení postavit vedlechaty na saské straně vyhlídkovou věž, ale to bylo v Žitavě také, bůhví proč, zamítnuto.Stará chata sloužila nadšeným výletníkům až do 1. srpna 1877, kdy, stejně jako mnohojiných horských bud, podlehla plamenům. Podnikavý pan Marx ji však v tehdy modernímromantickém hrázděném stylu obnovil a v létě roku 1878 opět otevřel.Mohutný vrcholový kříž opět zdobí vyhlídkovou plošinu vedle Hochwaldbaude74

Romantický vzhled chaty na jižním vrcholu vycházel z tradic hornolužického stavitelstvíKamenná rozhlednaHvozd byl již tehdy jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů Lužických hor a počtynávštěvníků dále stoupaly. Vrcholu ovšem chybělo to, co v té době patřilo ke každé důle -žité hoře, a sice vyhlídková věž! Myšlenky na její stavbu se objevily opět po otevření obnovenéchaty; tentokráte si ovšem o povolení požádal žitavský vlastivědný spolek Globus,založený roku 1867. Bez potíží jej 21. července 1879 získal a vedle chaty na saské částijižního vr cholu tak byla již 4. září 1879 slavnostně vysvěcena deset metrů vysoká dřevěnávěž, pojmenovaná na počest manželky saského krále Carolaturm (Karlina věž). Trámovározhledna však vydržela jen krátce, roku 1884 byla poškozena bleskem a přes několikeréopravy byla brzy v tak žalostném stavu, že musela být v roce 1891 zbořena. Spolek Globusse okamžitě rozhodl nahradit ji bytelnou kamennou věží. Na jižním vrcholu ji ovšemnebylo možné postavit, neboť byl již úplně zaplněn oběma chatami. Logicky si protoGlobus pro stavbu věže vybral roku 1891 druhý – severní – skalnatý vrchol s vyhlídkovouterasou, označovaný tehdy také jako Glamscher Stein. Stavbu kamenné věže projektovalažitavská firma Renger & Pischelt, která plány vyhotovila tak rychle, že již 5. ledna 1892mohly být předány spolku Globus. Slavnostní položení základního kamene věže se uskutečnilo7. května 1892 a již 14. září téhož roku byla 25 metrů vysoká rozhledna o šestipodlažích, propojených schodištěm se 136 stupy, předána všem výhleduchtivým turistůmu příležitosti 25. výročí založení spolku Globus. Toto dodnes připomíná pamětní kámenpod oknem v prvním patře věže, který nese nápis: Erbauet 1892 Verein Globus Zittau(Postaveno 1892 spolek Globus Žitava). Celkové náklady na zřízení kamenné věže byly75

19 759 marek. Brzy byl vedle věže postaven také domek pro prodavače vstupenek, z něhožpozději vznikla přestavbami dnešní příjemná Turmbaude (Chata u věže). Roz hlednapřispěla k dalšímu růstu návštěvnosti – když bylo v roce 1932 slaveno 40. výročí jejího otevření,spočítalo se, že za celou dobu existence věže na ni vystoupilo a výhledem do Lužicea na blízké hory v Čechách se pokochalo ne méně než půl milionu turistů. Záhy ovšemměla nastat složitější doba, kdy turisty nahradili vojáci; v letech 1939 až 1945 sloužilarozhledna jako tzv. hláska německé armády, z níž byly pozorovány nepřátelské letouny.Nedlouho po válce našla věž další využití. Již v roce 1958 zde byl zřízen skupinou nad -šenců jeden z úplně prvních televizních převaděčů na území východní části Německa. Šestlet poté převzala a rozšířila celé zařízení německá televize. V šedesátých letech se však navěži stále více začalo projevovat chátrání a v roce 1970 musela být proto obnovena celávnější omítka. Tak přečkala – mírně zchátralá a s nebezpečným točitým schodištěm – aždo sjednocení Německa a obnovy staré turistické slávy Žitavských hor. Obec Oybin, najejímž katastru rozhledna dnes stojí, zajistila v letech 1991–1992 její generální obnovu.Vyhlídka byla znovu zpřístupněna 15. května 1992, přesně sto let po svém postavení.Zajímavostí je, že věž na Hvozdu je jakousi hubenější sestřičkou rozhledny na vrcholuJedlové, ležícím jen dvanáct kilometrů k západu. Obě stavby jsou si velmi podobné tvarema výškou, a protože jsou Hvozd i Jedlová tvořeny znělcem čili fonolitem, jsou obě věžepo stavené z velké části ze stejného materiálu. Dokonce výročí slavnostního otevřeníobou z nich připadá na stejný den – 14. září, jen s tím rozdílem, že rozhledna na Hvozduje o rok mladší.Chaty na HvozduChata na Hvozdu, provozovaná saským občanem Marxem na rakouském státním území,mohutně těžila ze stále vzrůstajícího zájmu návštěvníků o Hvozd a Lužické hory. Zdá se, ženavzdory odlehlosti šlo o podnik na úrovni. Hüblerův turistický průvodce z roku 1883 o nítotiž píše: „Na vrcholu Hvozdu stojí prostorná a krásně zařízená restaurace se dvěmavelkými společenskými místnostmi a vícero pokoji k přenocování; chata je ve velkémkontrastu k dřevěné boudě na Ještědu! Jídla a pití (české pivo a rakouská vína) jsouzde dobrá, přespání stojí od 70 pfennigů do jedné marky.“V srpnu 1887 obdržel hostinský Marx v Žitavě povolení k výstavbě druhé chaty na saskéčásti jižního vrcholu, kterou o tři roky později dokončil a otevřel. Saská chata byla po -stavena ve velmi podobném tvaru a stylu jako starší bouda na české straně. Pro vyrovnánívelkého výškového rozdílu byla dřevěná stavba umístěna na mohutnou kamennoupodezdívku. Sloužila především jako ubytovna pro ty, kteří chtěli na Hvozdu pozorovatoblíbené východy slunce. Úspěch Marxova podniku byl ohromný a jeho další rozvoj senedal zastavit. V červenci 1893 byla například v chatě na vrcholu zřízena poštovní a telefonnístanice, což toto odlehlé místo opět více přiblížilo civilizaci. Dráty byly pak po létanezbytnou součástí hojně vydávaných pohlednic Hvozdu, v zimě navíc silně obalené jinovatkou.Ale ještě i jiná technická „novinka“ měla být na Hvozdu provozována na přelomu19. a 20. století. Vrchol se dvěma chatami měl být údajně jednou z klíčových stanictzv. lotynkového telegrafu, podloudné signalizace, která měla zajistit výhry v tehdejších76

Unikátní pohled na zaniklou rozhlednu,stojící na jižním vrcholu Hvozdu na místě dnešní Hochwaldbaudesázkařských soutěžích. Tahy čísel se totiž měly provádět v Žitavě, ale sázet bylo možnéi v Čechách – v Liberci i Praze, a to kupodivu až do doby, kdy byla vylosovaná čísla dotěchto míst z Žitavy doručena a zveřejněna. Šlo tedy o to zjistit, jaká čísla byla vytažena,a vsadit je ještě dříve, než budou zveřejněna. To sice mělo být s ohledem na vzdálenosta tehdejší komunikační propojení nemožné, ale horští šikulové si poradili. Podle nezaručenýchinformací bylo vše zinscenováno tak, že vylosovaná čísla byla po vytažení bleskurychlesignalizována barevnými tyčemi z věže svatojánského kostela v Žitavě, zapsal si jepozorovatel stojící s dalekohledem na skále Töpferu a ten je dále předal stejným způsobemna Hvozd, odkud přešly na Luž, Jezevčí vrch, Ralsko, Bezděz a kopce u Prahy. Vylosovanáčísla z lotynky tak měla být údajně známa v českém vnitrozemí již dvě hodiny po tahu.Lotynkový telegraf fungoval jen za hezkého počasí a nakonec měl jen krátké trvání. Bylrozbit úřady, které měly dokonce uvěznit i několik jeho strůjců, včetně hostinského z Luže.Tahle zimní příhoda z Hvozdu není moje. Přestože je stará celé čtvrtstoletí, přečetljsem si ji až teprve nedávno pod titulkem Památník zlomené lyže v jedné německypsané revui. Připadá mi, že se o ni nemohu s trpělivými čtenáři nepodělit. Aktéři celétaškařice na úbočí Hvozdu jsou v ní označováni půvabně jako Spaßvögel, což siceznačí taškáře, ale v doslovném překladu jde o legračního ptáčka, což mi k onépří hodě sedí ještě více. Bylo to v roce 1981. Hochwaldbaude byla již dlouhá léta postátněnáa chátrala, ale ještě byla otevřená a k turistům pohostinná. Skupina českýcha německých sportovních nadšenců, myslím, že to byli geologové nebo podobná77

Následník trůnu princ Friedrich August Georg von Sachsena jeho sestra Anna Monica Pia na saníchpovolání, se tehdy rozhodla, že na běžkách přejde velkou část z trasy tzv. lužickéhozlomu, geologicky významné linie táhnoucí se od Krkonoš až daleko za Drážďany.Plán byl tehdy jasný: začínalo se na Ještědu, trasa dále vedla přes Velký Vápenný,Hvozd, Luž a dále přes Česko-saské Švýcarsko až do Sebnitz, starobylého města přistátní hranici. Více jak dvacet nadšenců na lyžích se postavilo na start prvního ročníkua vyrazilo na zahajovací etapu mezi Ještědem a Hvozdem. Závod byl uspořádánz nadšení a divokosti zúčastněných, na trase se o ně nikdo nestaral, a tak se lyžníci,78

Tuhé zimy počátku 20. století vystrojily starou saskou chatu na Hvozdudo nejkrásnější ledové róbyjedoucí podél přírodou vytyčené linie, občerstvovali ostřejšími nápoji jen ze svýchruksaků. Hochwald baude byla prakticky jedinou dostupnou občerstvovnou na trasea ojínění šprýmaři dvou jazyků do ní vpadli bez ohledu na tehdy ještě neprůchodnéhranice s myšlenkou: „Německý hostinský byl a je záchranou unavených turistůa pěnivý žitavský mok stoupá pěkně do hlavy.“ A tak notně „posilněni“ sjížděli strmýmsešupem z Hvozdu dolů nelegálně po německém území, přičemž jeden z nich upadltak nešťastně, že si zlomil lyži. Dojel-li do cíle, nevím, vím jen, že na místě, kdek pověstnému lyžařskému „zlomu“ došlo, zřídili později jako recesi malý památníčeks křížkem a nápisem: „Na tomto místě se v zimě 1981 stala tragédie.“ O jakou tragédiivšak šlo, to pomníček nezmiňoval. A nakonec to byla v zásadě pravda, zlomená lyžetehdy představovala jistou velkou tragédii pro peněženku postiženého. Přesto však bylitaškáři překvapeni, když se záhy dozvěděli, že neznámí lidé nosí z horalské sounáležitostik jejich pomníčku květiny a zapalují u něj svíčky. Na svahu Hvozdu tak vznikloosobité pamětní místo nazývané těmi, kteří věděli, ale se smíchem nepověděli,Památník zlomené lyže.Vraťme se však zpět na jižní vrchol. Další etapa života zdejších horských bud začalasmutně. V prosinci 1895 zemřel dlouholetý hostinský z Hvozdu – Johann Gotthelf Marx.Jeho pozůstalí se poté celé dva roky tahali s městem Žitavou o budoucnost horského pohostinství.Nakonec uzavřeli v prosinci 1897 dohodu, na základě které obě – nutno říci, že jižnotně zchátralé – boudy na jižním vrcholu přešly do majetku města. Zdá se, že problémemnebylo ani to, že jedna z nich ležela na rakouském území v Čechách, nakonec Žitava tujiž dávno předtím vlastnila celé lesní majetky táhnoucí se daleko do českého vnitrozemí.79

Třeba říci, že oběma chatám toto převzetí jedině prospělo, po opravě je otevřel 8. dubna1898 nový hostinský Julius Schade-Wilhelmi. Chata tehdy získala i dlouho postrádanýzdroj vlastní vody: na severovýchodním úbočí Hvozdu byl na české straně hranice podchycenJánský pramen (Johannisquelle), který byl důvtipně sveden na stranu saskou a zde bylzaústěn do Jánské studně (Johannisbrunnen). Poněkud omšelá studně se dochovalav houští dodnes, leží jen pár metrů vpravo od červeně značené cesty odpojující se při stoupáníasi po sto metrech od trasy státní hranice a vedoucí níže pod hřebenem. Cesta jev dnešních mapách většinou označována jako Hochwaldweg (Cesta na Hvozd), ale řídce seobjevuje i její pozapomenuté pojmenování Johannisbrunnenweg (Cesta k Jánské studni),spojující boudu na jižním vrcholu Hvozdu právě s pramenem v mohutné vyzděné studnici.Počátek 20. století přinesl do hor velkou novinku – zálibu v zimních sportech. Boudytehdy měly sice otevřeno pouze v bezsněžném období roku a na zimu se uzavíraly, ale početmilovníků zimních radovánek i přesto postupně stoupal. V roce 1908 byla na severnímsvahu Hvozdu zřízena téměř dvoukilometrová sáňkařská dráha, která vedla až dolů doOybina. Popularita sáňkařského sportu zaznamenala v Lužických horách doslova explozi,v Oybině a Žitavě byly založeny sáňkařské spolky. Na dráze na Hvozdu byla celkem tři -krát – v letech 1924, 1929 a 1937 – pořádána mistrovství Německa v tomto sportu. Dnesjsou zbytky původní dráhy, na níž sáňkařské umění vyzkoušeli i sami následníci saskéhokrále, v lesích pořád nalezitelné. Dráha začínala na severním svahu a řadou zatáček seklikatila směrem k domům Hainu, kde byla jedna z cílových stanic. Bylo ale možno pokračovatještě dále po dodnes dochovaném úseku (dokonce stále nazývaném Rodelbahn – sáňkařskádráha). Ten nejprve překonal hlavní silnici a strmě klesal dolů do Oybina, kamdráha sjížděla ulicí s názvem Bergweg (Horská cesta). A protože počátek století byl doboumilovníků sportu a dobrého jídla a pití zároveň, bylo na konci dráhy – prakticky již naHochwaldbaude v původní celodřevěné podobě měla v prkenné verandě výčep piva80

hlavní oybinské ulici – zřízeno pro sáňkaře občerstvení v secesní vile – Hotel Rodelbahn,dodnes fungující pod lehce upraveným názvem Zur alten Rodelbahn (U Staré sáňkařskédráhy). Slavná dráha zchátrala za časů druhé světové války, v roce 1966 se začalo s jejíobnovou v kratší délce tři čtvrtiny kilometru, dokončena byla roku 1971 a záhy se na níkonaly první závody. Věhlas sáňkařského sportu však pomalu upadal a na hochwaldskédráze se poslední opravdové závody konaly roku 1989. Dnes je sláva sáňkování zachovánapouze v rekreačním sjíždění po silnici, která spojuje vrchol Hvozdu s Hainem, jen nejskalnějšívyznavači rohaček si sjedou i poslední úsek do Oybina.Zimní radovánky daly roku 1909 podnět k celoročnímu provozu obou horských bud najižním vrcholu Hvozdu. Staré prameny pečlivě uvádějí, že pro tento účel bylo pořízeno29 zimních dvojitých oken a z příjemné pohostinnosti u vytopených kamen se tak mohlitěšit všichni sáňkaři i lyžaři, kteří v mrazech a fujavicích na vrchol došli. Hvozd jako jednoz nejnavštěvovanějších míst Lužických hor zažíval vrchol turistického boomu. Pak všakpřišla tragédie: 23. dubna 1937 vypukl v saské boudě požár, který stavbu zničil natolik,že z ní nezbylo prakticky nic použitelného, vyjma mohutné kamenné podezdívky. Nejentehdejší horský šenkýř Walther Schade, ale všichni milovníci Hvozdu a jeho chat tehdytruchlili. Ale zároveň věřili, že z ruin brzy povstane nová chata. A také ano. S její stavbouse začalo prakticky okamžitě. V létě 1937 byl zpevněn bytelný základ původní chaty a naněj byla za šest týdnů v srpnu a září vztyčena robustní trámová konstrukce. Novou saskouboudu vyprojektoval žitavský architekt Robert Wahrlich a na svoji dobu byl jeho projektzajímavý také tím, že byl pečlivě připravován tak, aby vzhled chaty odpovídal tradicímsaského stavitelství a nenarušil horskou krajinu. Chata byla prakticky celá hrázděná, stěnya střechu pokrýval štípaný šindel, v rustikálním duchu byly navrženy i interiéry. Stavbachaty byla ovšem velmi moderní, a to nejen co do technického řešení budovy včetně jejíhozázemí, ale moderně byla pojatá i její výstavba. Ohromné množství trámů z Hainu nahoruna vrchol den co den dopravoval dvojtunový nákladní automobil, který se po celých šesttýdnů tesařských prací otočil celkem 260krát. Chata měla ohromné sklepení v posta mentuze znělcového kamene, nad ním byla velká hostinská místnost, menší zimní pokoj, veranda,kuchyně, koupelna a hospodářské zázemí. V podkroví bylo šest místností proubytování hostů, byt hospodského a ještě výše půda. Posledního zářijového dne byla najižním vrcholu Hvozdu – mlžnému počasí navzdory – uspořádána slavnost dokončeníhrubé stavby, takzvaná zdvižná. Ve dvě hodiny odpoledne se u chaty sešlo pod vedenímdvou polírů všech dvacet pět řemeslníků žitavské firmy stavitele Rammera, kteří složitoukonstrukci chaty dávali po šest týdnů dohromady. Kapela zahrála chorál a stavitel předalhrubou stavbu hostinskému Schademu a jeho ženě. Ti museli podle starého tesařskéhozvyku zarazit do trámů poslední spojovací dřevěný kolík a podle stejného zvyku za to mu -seli „zaplatit“. Na kolik úderů kladiva se jim kolík podaří zarazit, tolik poručí pro ostatnílitrů dobré žitné. Manželé Schadeovi se snažili a rány obecenstvo pečlivě počítalo. Dvaposlední kolíky v trámoví nové chaty je nakonec přišly na celkem 46 litrů čiré kořalky,kterou byla poté všemi zúčastněnými chata zapita. Pro štěstí byla ještě o hraniční skalkuna vrcholu rozbita sklenička a poté se všichni vrhli na přichystanou horskou slavnost. Předsou mrakem se ještě jednou všichni tesaři vyšplhali do trámoví, aby si odsud dle obyčejeutrhli přibité kapesníky jako památku na velkou stavbu. Pokud ovšem vypili všechnu ko -řalku od Schadeových, museli se při cestě mezi trámy pěkně motat.81

Kachlová kamna a dřevěné obložení vyvolávají uvnitř chaty pocit útulnostiza každého počasíChata ovšem ještě zdaleka nebyla hotová, následovat musela ještě celá řada dokončovacíchprací. Původní představu, že bouda bude plně sloužit turistům již na vánoční svátky1937, se nakonec nepodařilo naplnit a slavnostní otevření bylo uspořádáno až 14. června1938. Optimismus z horské slavnosti však rychle z hor zmizel, válka vyhnala turistya přinesla lidem úplně jiné zájmy než vystupování na hory. Chaty byly proto občasněvyužívány pro vojenské potřeby a zvláště stará na české straně začala chátrat. Po uplynutíhubených válečných let nebylo už nic jako dříve. V lednu navíc vypukl požár v boudě načeské straně, který sice tam žijící rodina Kalauchova byla ještě schopna sama zalít kýblyvody, ale uhasit pomyslné požáry, které nad Hvozdem zapálila válka, se již nepodařilo.Odsun německého obyvatelstva z české části Lužických hor znamenal přerušení tradiceturistiky na řadu desetiletí. Bezprostřední okolí hranice bylo navíc ještě dlouho po válce82

nepřístupným pásmem, kde se turisté nemohli pohybovat. Stará a zchátralá bouda načeském vrcholu Hvozdu byla najednou jaksi zbytečná. Její zánik není prozatím přesněobjasněn, podle německých pramenů měla být českými pohraničníky odstraněna někdymezi léty 1949 a 1951 a dodnes se z ní dochovaly pouze sklepy ve znělcových zdech pů vodnípodezdívky.Hochwaldbaude na saské straně vrcholu ovšem naštěstí zůstala. V 70. letech byla sicezestátněna a sloužila podivným potřebám tehdejší rekreace, ale po zničení chaty na Lužibyla prakticky jedinou hřebenovou boudou v celých horách. Dlouhodobě byla ovšemneudržovaná a dospělo to tak daleko, že v polovině 80. let dokonce hrozila zřícením. Roku1987 byla proto pro veřejnost uzavřena a rok nato v ní byla zahájena firmou ze vzdále néhoDurynska rozsáhlá rekonstrukce. Mezitím se naštěstí změnily poměry a chata byla na -konec 1. května 1991 otevřena již jako soukromý podnik Ullricha Grundmanna. Na Hvozdse vrátila přívětivá atmosféra horalské boudy s kachlovými kamny, hornolužickou modroukeramikou, citáty psanými na trámoví a obrázky ze starých časů po zdech. Starodávnounáladu navíc venku dotvářejí půvabné králíkárny a záhonky s nejvýše pěstovanou cibulív Lužických horách.Ten, kdo dnes přijde – lhostejno, zda za slunečného dne, když je okolo Hvozdu vidět nadesítky kilometrů daleko, nebo za největší sloty, kdy je poloprázdná chata pravou horskouzáchrannou stanicí – do velké šenkovny Hochwaldbaude, měl by si z piety k tomuto proturisty téměř kultovnímu místu přečíst milníky z její historie. Jsou zapsané švabachem namohutném trámu podpírajícím strop šenkovny. A až bude povznesen výhledem a příjemnounáladou chaty odcházet, nechť pozdvihne oči k důležitému rýmovanému sdělení vyřeza -nému do prkenné desky nade dveřmi. Dovolil jsem si je pro všechny české turisty přebásnit:Volu voda sílu dává,člověk sílí vínem, sladem.Pivo s vínem lépe píti,nikdo nechce volem býti.Předválečný pohled z rozhledny na severním vrcholu Hvozduna českou i saskou chatu83

Kniha o Lužických horáchVyprávění o Hvozdu čili Hochwaldu, o jedné hoře se dvěma vrcholy a jmény, o chatách a rozhlednáchi horských šenkýřích, vznikalo od roku 2005. Vycházelo na pokračování v příloze měsíčníkuHRÁDECKO. Společně s dalšími texty Marka Řeháčka bude součástí připravované knihy o Lužickýchhorách.Je to kraj bohatý na borové lesy, vyprahlá vřesoviště a pískovcové věže ve skalních bludištích, kteréjiž více než sto let vyhledávají horolezci. Romanticky laděná publikace zavede čtenáře do horskýchkončin protkaných středověkými cestami, jež směřují k bytelným i rozvaleným hradům či klášterům.Octneme se v království lidí dvou jazyků, mezi rozkvetlými loukami, na jejichž okrajích stojí boží mukaa ještě o kus dále dřevěné chalupy s podstávkami.Tato kniha, ilustrovaná výhradně tužkokresbami Petra Ferdyše Poldy, chce vyprávět o krajině a jejíchmnoha tvářích. Stane se tajemným průvodcem, který nás zavede do míst, kde hory stále ještě mají svojistarobylou duši. Poznáme, že zdejší příroda dokáže poutníka jak utěšovat, tak i potýrat… (os)84

Od svážečů dřevak mistrům Evropya republikyJosef Molák & Hannelore Langrová & Otokar SimmNové Město pod Smrkem & Karlovy Vary & Jablonec nad Nisou85

Saně a sáňkování na horských stráních zasypaných spoustou jiskřivého sněhu – to bývaltypický obrázek pro Jizerské a Ještědské hory. Patřil neodmyslitelně k zimnímu časuv horách. Saně se ale v Jizerských horách nepoužívaly jen k dětským radovánkám – v prvéřadě to byl prostředek ke svážení vytěženého dřeva. Že to byl velmi nebezpečný způsobobživy, o tom dodnes svědčí řada pomníčků připomínajících těžké i smrtelné úrazysvážečů dřeva.Podle vzpomínek dnes už jen nepřímých pamětníků starých časů a svážení dřevaze Smrku či z Rapické hory žilo v letech 1880–1920 v Novém Městě pod Smrkem ještěmnoho rodin, které živilo svážení dřeva. Jmenovat můžeme například rodinu Horákovu,Neumannovu, Guttbierovu atd.Podle vzpomínek Gustava Ressela, jehož celá rodina„jedla dřevěný chléb“, se dřevo ke svozu připravovalo jižv létě a na podzim. Dřevaři už od léta také upravovalicesty. Pokaždé, když šli do hor, odstraňovali z nichkameny a urovnávali je. Dělali to nejen pro pohodlnouchůzi, ale zejména kvůli koním a především probezpečnější zimní svážení. Dřevo bylo obvykle naře -zané na dvě velikosti – buď na metrová polena, nebona zhruba čtyřmetrové klády. Připravené dříví sestahovalo na místa, odkud se pak v zimě sváželo. Těmtomístům se podle Gustava Ressela říkalo „Ablager“,Krkonošské dřevařské saněse dvěma ojemitj. složiště. Najdeme je i na známé Matouschkově ma -pě. Aby se dřevo nemuselo pod silnou vrstvou sněhudlouho hledat, označovalo se složiště vysokými tyčemi.Zatímco se metrová polena používala jako palivo,čtyřmetrové kmeny se vozily na některou z pil. Ke svážení se v Jizerských horách použí -valy nejčastěji saně-rohačky s jednou ojí. Ty, co se užívaly například v Krkonoších, mívalyoje dvě. Podle náročnosti svážecí cesty se na saně narovnaly až dva plnometry dřeva.To představuje 2–3 krychlové metry! Dřevař-svážeč obvykle sedával na levé straně saní.Jizerskohorské dřevařské saně s jednou ojí. Za saněmi je vlečeno tzv. Schleppe86

Za saněmi se vlekla ještě další polena, kterým se někde říkalo „Hund“ (tj. pes). Na Novo -městsku se dle Gustava Ressela nazývala „Schleppe“. Řetěz, na kterém byla vlečenápolena přivázána, se přehazoval přes plně naloženou fůru a z ní pak pokračoval za saně.Metrové špalky byly za saněmi srovnány těsně k sobě a k řetězu se přitloukaly železnýmiklíny.Kromě popsaného řetězu patřil k jizerskohorským saním ještě další hrubý řetěz. Tomuse říkalo „Unterwurf“ (volně přeloženo „spodní brzda“). Používal se v případech, kdy senaložené saně daly těžko ubrzdit, přičemž se jednoduše vhazoval pod sanice.Dle vzpomínek Herberta Augustina, jehož otec také dřevo svážel, vycházeli dřevaři sesaněmi, vážícími nezřídka kolem půl metráku, až dvakrát za den vysoko na úbočí Smrku.Tam naložili náklad a svezli ho na místo určení.Nebezpečnou dřinu vystřídala zábavaKrátce po příchodu dvacátého století se sváželo dřeva čím dál tím méně. Ale nebyl to zdalekakonec saní a sáňkování. Stále více se využívaly k zimní zábavě a ještě o pár let pozdějise jízda na saních stala i uznávaným zimním sportem.Sportovní sáňkování má kolébku v alpských zemích, přesněji ve švýcarském Klostersu.Není bez zajímavosti, že sáňkování neprovozovali alpští horalé, ale zámožní Angličané.Už roku 1883 se v Davosu konaly první mezinárodní závody v jízdě na saních. Meziúčastníky byli především Evropané – Švýcaři, Angličané, Norové, Švédové, Holanďanéa Němci. Přijeli ale i závodníci z Ameriky a dokonce až z Austrálie.Na rodinném výletu pod Černou Studnicí (30. léta)87

Ze Švýcarska se nová sportovní disciplína rychle šířila a na konci 19. století se přesRakousko dostala i do Čech. Rychle se uchytila zejména v severních regionech, hlavně naLiberecku, kde se jejím velkým propagátorem stal Německý horský spolek pro Ještědskéa Jizerské hory. Dalším střediskem sáňkování pak bylo Krušnohoří.První oficiální závody uspořádal Německý horský spolek již 27. ledna 1895, přičemžtrasa vedla ze Smědavy do Bílého Potoka. Tohoto vůbec prvního závodu v jízdě na saníchv českých zemích se zúčastnilo 33 závodníků.Zimní kouzlo hor získávalo poměrně rychle stále více obdivovatelů. Do hor přijíždělipříznivci a propagátoři sáňkařského sportu; svoji roli zde sehrálo zřejmě i to, že šloo sportovní činnost snadno dostupnou.Sáňkařské dráhyna Ještědu a v Jizerských horáchNa schůzi Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory konané 19. května1909 navrhl zhořelecký průmyslník Adolf Hoffmann vybudovat na Ještědu naši prvnísáňkařskou dráhu. Hoffmann nelitoval času ani peněz a navštívil známé sáňkařskédráhy ve Švýcarsku (Svatý Mořic a Davos), v Německu i v Norsku. Zanedlouho poté užmohl výboru předložit návrh sáňkařské dráhy. Ve zprávě se mimo jiné říkalo: „Závěry lzepovažovat za velmi příznivé, takže provedení stavby nestojí nic v cestě.“ Dráhu pakvytyčil Ing. Ernst Weber z Clam-gallasovské lesní správy, jelikož na hraběcím majetku sedráha z velké části nacházela. Na stavbě pracovalo dvacet dělníků, jimž se práce velmidobře dařila, a tak již 12. prosince mohl být na nové dráze zahájen provoz. O její atrak -tivnosti svědčí například to, že hned v první sezoně ji navštívilo 11 403 osob, z nichž7 647 bylo sáňkařů.V Jizerských horách potom rychle vyrůstaly i další sáňkařské dráhy. V roce 1910 sečlenové Německého horského spolku pro Jablonec a okolí rozhodli zbudovat sáňkařskoutrať z Černé studnice do Jablonce. Otevřena byla 1. ledna 1911. Z druhé strany Černéstudnice směřovala dráha i do Smržovky (1912). Jiná, pětikilometrová dráha vedla ze Štěpánkydo Kořenova a ještě další do Tanvaldu. Pozadu nezůstal ani Tanvaldský Špičák, zekterého bylo možné sjíždět do Albrechtic.První mistrovství Evropy v roce 1914Jistě ne náhodou byla pro uspořádání vůbec prvního mistrovství Evropy v jízdě nasaních vybrána dráha na Ještědu. Již předtím se zde konala řada velkých závodů, jakonapříklad v roce 1911 mistrovství Rakouska. Vliv na přidělení mělo jistě i to, že v předsednictvunově založeného Mezinárodního sáňkařského svazu pracoval Gustav Wünschz Liberce.Horský spolek se sídlem v Liberci tuto velkolepou sportovní akci pečlivě a do všechdetailů připravil. Ustaven byl čestný výbor a předsednictvo, vybráni byli časoměřiči,88

zapisovatelé, zvláštní komitét se staral o ubytování. K mistrovství byla vydána propa -gační brožura, ve které byly kromě situačního náčrtu a fotografií dráhy uvedeny i podmínkysoutěže. Samozřejmě nechyběl časový rozvrh jednotlivých jízd. Kromě tohospolek vydal „oficiální“ pohlednici, jejímž autorem byl výtvarník A. Kindermann. Byl naní vyobrazen sportovec se saněmi na zádech, v pozadí Ještěd, zdobil ji odznak horskéhospolku.Předválečná sáňkařská dráha na JeštěduNa mistrovství se mohli přihlásit závodníci, kteří se na národních šampionátechumístili na prvních pěti místech. Ale pamatovalo se i na ty sportovce, v jejichž zemích semistrovství nepořádalo. V takových případech byla podmínkou účast na některých velkýchzávodech a obsazení 1.–3. místa.Evropský šampionát se konal za krásného počasí ve dnech 1.–2. února. Každý, kdo mělv sáňkařství nebo i jinak zvučné jméno, tu byl přítomen. Na 30 000 diváků, kteří trať odstartu až do cíle obklopovali, si mohlo plně vychutnávat hodnotný sport.Pro vlastní závody byly využity zhruba dva kilometry z celkových 3 313 metrů tratě,která byla už tehdy vybavená signalizačním zařízením pro záznam časů. Na čtyři metryširoké dráze bylo šest velkých a dvanáct malých zatáček s mantinely. Na třech místechdráha křižovala jiné cesty. Ty byly přemostěny, přičemž tzv. „horní sáňkařský most“ byl45 metrů dlouhý a závodníci projížděli ve výšce sedmi metrů nad okolním terénem. Cíl senacházel na kraji lesa u hostince Schöne Aussicht, tj. Krásná vyhlídka.89

Mistrem Evropy v jízdě jednotlivců se stal všestranný liberecký sportovec RudolfKauschka. Při první jízdě vytvořil časem 2 minuty 10 a 2/5 sekundy traťový rekord. I přidruhé jízdě přes lehký náraz při vjezdu do cílové roviny obsadil s časem 2 minuty 20 a 2/5sekundy první místo. Trať proletěl průměrnou rychlostí 51 km za hodinu. Také v jízdědvojic zůstalo prvenství doma, když vyhráli Karl Löbel a Erwin Posselt z Jablonce nadNisou časem 2 minuty 34 a 2/5 sekundy. Kromě hlavního závodu se jela i řada vedlejšíchsoutěží.Osmé mistrovství Evropy v roce 1939Pár měsíců před vypuknutím druhé světové války se sáňkařské mistrovství Evropy ještějednou konalo na Ještědu. Bylo osmým v pořadí evropských šampionátů a uskutečnilose 4.–5. února. V té době sdružoval Mezinárodní svaz sáňkařských sportů pouhýchosm zemí. Kromě závodníků z Německa se zúčastnili jen čtyři jezdci z Itálie a dva z Norska.Prvenství na upravené dráze vybojoval v novém traťovém rekordu 1 minuta 57 sekundFritz Preissler, rodák z libereckého Hanychova. Nebyl pochopitelně žádným nováčkem,stejný titul předtím získal již v letech 1928 a 1929 a další medaile dobyl ve dvojicíchs Kauschkou a Hanni Fink ze Smržovky, jež někdy startovala i pod českým jménem HanaFinková.Tato úspěšná sáňkařka se v letech 1934 a 1935 stala mistryní Evropy, v roce 1938a na Ještědu 1939 byla bronzová. O čtyři roky dříve (1935) získala i titul šampionkyNěmecka.Smržovka –středisko sáňkařského sportuPo válce se centrem našich sáňkařů stala Smržovka. Vyrostla zde celá řada vynika -jících závodníků, z nichž jen namátkou připomeneme Rudolfa Musila, Ericha Peukerta,Jiřího Hujera, Horsta, Rolanda a Petra Urbanovy a z žen Danu Spálenskou, rozenouBeldovou. K výborným sportovním výsledkům patří i dobří sportovní funkcionáři či stavitelédráhy. Tady nesmíme zapomenout na Josefa a Bohuslava Patrmanovy a na MiloslavaBeldu.V sedmdesátých letech si sáňkaři ve Smržovce postavili novou betonovou dráhu. Návrhvypracoval Horst Urban a projekt „vyšel z tužky“ Ing. Nechanického. Stavět se začalo15. července 1972 a slavnostní otevření se konalo 10. listopadu 1975. Sportovní nadšenciodpracovali na dráze 25 000 brigádnických hodin!Její délka je 1 020 metrů a průměrný spád má 8,3 %. Najdeme na ní osm zatáček, mezikterými je i unikátní čtyřsetstupňový tobogán.Na smržovské dráze se pořádaly všechny domácí sáňkařské soutěže posledních letpočínaje kategorií žáků až po dospělé a veterány. Smržovka a její sáňkařská dráha sestala základnou pro výcvik závodníků především z jabloneckého a libereckého okresu.90

Právě zde vyrostla celá řada našich nejlepších sáňkařů. V šedesátých letech zde pořádalysvé soutěže i pražské oddíly a v současné době je smržovská dráha jednou ze tří v Českérepublice.Páté mistrovství republikyv Lázních LibverdaV roce 1954 byl pořádáním Mistrovství Československé republiky v jízdě na saních pověřenKrajský výbor pro tělovýchovu a sport v Liberci. Uspořádání závodů bylo svěřeno SokoluLázně Libverda. Závodní sáňkařská trať se nacházela v okolí Hubertovy boudy. Byla topřírodní dráha, která začínala u Francouzských kamenů a cíl se nacházel u Jizerskéchaty.Mistrovství ČSR proběhlo ve dnech 27. a 28. února1954 v jízdách na jednosedadlovýcha dvousedadlových saních v kategoriích mužů, žen, dorostenců i dorostenek. První místomezi muži obsadil Josef Heller ze Slavoje Liberec, kterému bylo již 47 let. Kategorii ženvyhrála Edeltraud Lucková, závod mužských dvojic Leopold a František Nitschovi, smíšenédvojice Josef Hladík a Ilse Hladíková. Všichni byli ze Smržovky.Seniorem libverdského mistrovství byl smržovský Alfred Soukup, jemuž bylo dokonce67 let! Patřil mezi naše výborné sáňkaře. Již v roce 1935 obsadil na mistrovství Evropyv Krynici druhé místo v závodě dvojic. Navíc byl velkým propagátorem tohoto sportuMistrovství republiky v únoru 1956.Zleva: prof. F. Čenský, M. Savická a H. Maliková.91

a také úspěšným stavitelem závodních saní zvaných „soukupky“. Jedny z nich si pořídili Rudolf Kauschka a v roce 1928 na nich obsadil druhé místo na 2. mistrovství Evropy veSchrei berhau (dnes Sklářská Poreba).Sedmé mistrovství republikyv Lázních LibverdaToto MR se uskutečnilo 25. a 26. února 1956 na stejné přírodní sáňkařské dráze. Orga -nizace mistrovství dala nemalou práci, a jaká úskalí se přitom vyskytla, je zřejmé zevzpomínek Hannelore Langrové (tehdy Malikové):„Na mistrovství republiky se málem musela zrušit část programu, přijelo příliš málodorostenců. Na poslední chvíli pořadatelé začali shánět odvážlivce doslova do počtu…Obrátili se na gymnázium ve Frýdlantě (tehdy jedenáctiletku), zda by se někdo nechtělzávodů zúčastnit. Ředitel výzvu přednesl ve školním rozhlasu. Očekávané dobrodružstvía hlavně ohlášená písemná práce z fyziky na následující den způsobily, že jsme se s MariíSavickou z Nového Města pod Smrkem přihlásily. Závodů se zúčastnil i náš spolužákMiroslav Fára z Lázní Libverda, který byl členem tamější TJ Sokol.Další den se do Libverdy sjížděli závodníci. Mě se spolužačkou ubytovali v lázeňskémdomě. Do té doby jsem nikdy nespala v něčem, co by se podobalo hotelu, a pocit důleži -tosti vlastní osoby se samozřejmě dostavil. Pak nastal trénink na trati.S Mankou jsme závodní saně viděly poprvév životě. Někdo nám ukázal, jak se na nich sedí,či spíše leží, jak je nutné vy vinout tlak na sanicepomocí nohou, aby se dalo zatáčet. Pak už jsmese pustily s odvahou do sjíždění dráhy na tréninkui další den při závodech!Závodní saně nám samozřejmě půjčili. Jájsem dostala nějaký nový, dosud ne vyráběnýprototyp, který budil velkou pozornost. Zkušenízávodníci z řad do spělých se mě chodili ptát,jakých rych lostí na nich bylo dosaženo, a jájsem trpělivě odpovídala, že nevím, že se teprvebudou měřit…Výsledky předčily veškerá očekávání. Dalšíúčastníci závodu se zranili a jízdy nedokončili.S Mirkem Fárou jsem vytvořila i smíšenoudvojici. Nakonec se čle nové naší trojice v kategoriíchdorostenek, dorostenců a smíšenýchdvojic sice nevyskytovali na nejvyšším stupínku,Mistrovství republiky (únor 1956).Přírodní sáňkařská dráha v Libverdě.92ale obsadili jsme čestná druhá a třetí místa!Medaile jsme nedostali, ale papírové di -plomy nám také udělaly radost. Večer jsme se

MR v jízdě na saních 25.–26. 2. 1956, Lázně Libverda – ocenění závodníci.Druhá zprava: H. Maliková (Langrová).93

zúčastnili oslav v libverdské cukrárně. Další den nám ředitel Pergler ve školním rozhlasupoděkoval jmenovitě za dobrou reprezentaci naší školy a fyziku na ústní zkoušení jsem sedoučila.Zbylo pár maličkých vybledlých fotografií. Na nich mi dnes připadá neuvěřitelnýchněkolik věcí. Žádné přiléhavé kombinézy, speciální obuv či helma – obyčejné šponovkya boty, na hlavě jsem měla šátek, aby mi moc nefoukalo do uší! Frýdlantští studenti mělimezi diváky svého fanouška. Přijel pan profesor Ferdinand Čenský, který nás učil latinua dějepis. Byl to člověk jinak neuvěřitelně nesportovní!Vytvoření koryta závodní dráhy, zvýšení okrajů a jejich zpevnění pomocí lopat po celédélce trati, bez jakékoliv dnes běžné mechanizace, muselo dát pořadatelům hodně práce!“O zabezpečení závodní dráhy vypovídá i vzpomínka tenkrát dvacetiletého HerbertaAugustina z Nového Města pod Smrkem. S dalšími kamarády se na lyžích vypravili doLibverdy podívat na závody na saních, o jejichž konání se doslechli. Vydali se směremke Kyselce, odbočili na rozcestí U Červeného buku, pokračovali k Hubertově boudě. Tamzačali sjíždět oblíbenou lesní cestou směrem k Jizerské chatě. Divili se, že jindy sněhemzapadaná cesta byla bezvadně upravená a kolem ní stála řada lidí, kteří na ně volalia mávali. Vysvětlovali si to tím, že je vítají a oceňují jejich odvahu pustit se na tentokrkolomný sjezd.Z omylu je vyvedli u Jizerské chaty. Dostali patřičně vyhubováno, že se neukázněněpohybovali po závodní sáňkařské dráze, určené výhradně účastníkům mistrovství republiky!Prameny:Kittler, A.: Rudolf Kauschka 1883–1960, Drážďany 2008.Materiály ČSTV: „70 let sáňkařského sportu“a brožura pro sáňkařský sport „1909–1989, Osmdesát let“.Sáňkařská dráha na Ještědu94

Úspěchy závodníkůze SmržovkyInka UrbanováSmržovka95

Válka tradici sáňkařských závodů přerušila, ale již v roce 1946 ji hrstka nadšenců v čeles Josefem Patrmanem a Janem Švadlenou obnovila a založila sáňkařský oddíl ve Smržovce,ke kterému se pak s organizací oddílu připojili Bohuslav Patrman, František Kotyk a JosefVobicka. Po nich pak přišla celá řada dalších, bez nichž by se závodníci neobešli.V roce 1950 pořádají sáňkaři svůj první poválečný závod z Horní Černé Studnice doJablonce nad Nisou. Vítězem tohoto oficiálně 4. mistrovství Československé republiky sestal Rudolf Musil ze Smržovky.Medailová éra smržovského sáňkování se spustila jako lavina, největší žně ale přišlyv šedesátých letech. Nepočítáme-li závody žáků, dorostu a družstev, objevují se každýmrokem na stupních nejvyšších smržovští muži, ženy, páry dvousedadlových saní mužů,v určitém období i žen a smíšených dvojic.Připomeňme si některá jména smržovských mistrů republiky i některých smržovskýchobčanů, kteří startovali za jiný oddíl, od roku 1954: Ž – ženy, M – muži, DM – dvojice muži,DS – dvojice smíšená, DŽ – dvojice ženy.V roce 1938 se konalo 1. mistrovství republiky na Ještědu, v roce 1948 a 1949 ve Špindle -rově Mlýně. Smržováci zde zřejmě nebodovali, jelikož nejsou zprávy, že by se kdokoli z místníchúčastnil.5. mistrovství republiky (MR) 1954 Libverda (píšeme o něm výše).6. MR 1955 Tatranská LomnicaPetr Škrabálek z Jiřetína pod Bukovou a Erich Peukert – DM.7. MR 1956 LibverdaHorst Urban – M, Ludvík Krejčí a Horst Urban – DM, Truda Lubichováa Erika Patrmanová – DŽ, Horst Urban a Jana Jarolímová z Liberce – DS.8. MR 1957 Tatranská LomnicaHorst Urban a Erich Peukert – DM.9. MR 1958 Tatranská LomnicaHorst Urban – M, Horst Urban a Erich Peukert – DM, Erich Peukerta Jana Jarolímová z Liberce – DS.10. MR 1960 Liberec, JeštědHorst Urban – M, Zdeňka Valentová – Ž, Manfréd Novotný z Jiřetína pod Bukovoua Jiří Hujer – DM, Erika Patrmanová a Ilse Hladíková – DŽ, Erich Peukert – JanaJarolímová z Liberce – DS.11. MR 1961 Hrebienok, Starý SmokovecHorst Urban a Erika Patrmanová – DS.12. MR 1962 JeseníkHorst Urban – M, Horst a Roland Urbanovi – DM, Horst Urbana Alena Švadlenová – DS.13. MR 1963 TanvaldHana Nesvadbová – Ž.14. MR 1964 Liberec, JeštědJan Hamřík – M, Anelis Vaterová – Ž, Horst a Roland Urbanovi – DM.15. MR 1965 Liberec, JeštědHorst Urban – M, Jiří Hujer a Petr Matěcha – DM.96

16. MR 1967 Vysoké TatryHorst Urban – M, Anelis Vaterová–Vobořilová – Ž, Horst a Roland Urbanovi – DM,Jiří Hujer a Marie Nejedlová – DS.17. MR 1968 Tatranská LomnicaAnelis Vobořilová – Ž, Jiří Hujer a Petr Matěcha – DM.18. MR 1969 TanvaldHorst Urban – M, Anelis Vobořilová – Ž.19. MR 1970 Mariánské LázněJan Hamřík (Praha) – M, Dana Beldová – Ž.20. MR 1971 Mariánské LázněJan Hamřík – M.21. MR 1972 Tatranská LomnicaJan Hamřík – M, Dana Beldová –Ž.22. MR 1973 TanvaldZávodníci ze Smržovky neobsadili první místa.23. MR 1976 TanvaldZávodníci ze Smržovky neobsadili první místa.24. MR 1978 SmržovkaMiloš Morávek (Dukla Liberec, ale rodák ze Smržovky) – M.25. MR 1979 SmržovkaZávodníci ze Smržovky neobsadili první místa.26. MR 1980 Tatranská LomnicaStanislav Ptáčník ml. – M, Petr Urban a Jiří Frydrych (Dukla Liberec,ale Petr Urban ze Smržovky) – DM.27. MR 1981 Tatranská LomnicaPetr Forster (Dukla Liberec, rodák ze Smržovky) – M, Zdeněk Strnada Petr Kinzel (Dukla Liberec, ale Petr Kinzel ze Smržovky) – DM.28. MR 1982 SmržovkaStanislav Ptáčník a Zdeněk Strnad se stejným časem – M, Petr Urbana Jiří Frydrych – DM.29. MR 1983 Tatranská LomnicaPetr Urban – M.34. MR 1988 SmržovkaPetra Matěchová – Ž.35. MR 1989 Altenberg (NDR)Petra Matěchová – Ž, Martin Vrbata a Pavel Feix – DM.36. MR 1991 SmržovkaPetr Urban – M, Petra Matěchová – Ž.97

Další výsledky nejsou bohužel k dispozici. Českomoravská sáňkařská asociace (založenav prosinci 1992) má výsledky mistrovství České republiky v jízdě na saních až od roku 1999:MR 1999 SmržovkaPetr Urban – M, Petra Matěchová – Ž.MR 2001 SmržovkaPetr Urban – M, Pavel a Leoš Krykorkovi – DM.MR 2003 SmržovkaPetr Urban – M, Lukáš Brož a Antonín Brož – DM.MR 2004 SmržovkaOndřej Hyman – M, Lukáš a Antonín Brožovi – DM.MR 2005 SmržovkaZávodníci ze Smržovky neobsadili první místa.MR 2006 SmržovkaJakub Hyman – M, Jitka Verešová (Chroustovská) – Ž.MR 2009 SmržovkaOndřej Hyman – M, Petra Kaprasová (Matěchová) – Ž, Richard Nitschea Jiří Maruška – DM.MR 2010 SmržovkaPetr Urban – M, Martina Lukešová (Kroutilová) – Ž, Richard Nitschea Jiří Maruška – DM.Bratři Jakub a Ondřej Hymanové budou koncem února 2010 usilovat o co nejlepšíumístění na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru. Účast si vybojovali ve světovýchpohárech.Fotografie pocházející přibližně ze druhé poloviny 60. let.Na začátku článku: Pohlednice k 30 letům sáňkařského oddílu (1976).98

Po stopáchjizerskohorskýchžulařůRoman KarpašLiberec99

Řeč tady nebude o tom, co vše první díl knihy o Jizerských horách, věnovaný neživépřírodě, obsahuje, ani o tom, jak kniha vznikala. Jsem rád, že práce na ní přinesla i ně -které nečekané „vedlejší efekty“. O záměru prohlásit patrně nejstarší železobetonový mostv Údolí Naděje za národní kulturní památku jsem psal v minulé ročence.Dalším pozoruhodným přínosem je již domluvené pozvání specialisty vulkanologana Jizerku, aby rozhodl, zda Bukovec je opravdu výlevným tělesem (ne-li dokonce přímosopkou), jak soudí jeden z autorů, a ne jen obnaženým podpovrchovým útvarem, jak sedosud psalo.Pro mne však existují i některé přesahy spíše osobního charakteru, které mne oboha -tily, a rád by se o ně se čtenáři podělil.Typickým příkladem je postupné odkrývání pozůstatků práce žulařů – dávnýchkameníků zpracovávajících povrchové balvany. Studii o nich napsala už někdy v létě 2007Jana Scheybalová z Jablonce nad Nisou, která se bohužel vydání nedočkala. Tehdy vy -vstala potřeba toto zajímavé povídání doprovodit obrázky. Jana mě poslala do okolíČertových skal na Černostudničním hřbetu, kde prý žulaři ještě krátce po válce pracovali.Vydal jsem se na cestu, ale bylo to jako v té pohádce – šel jsem tam, nevím kam, hledal to,nevím co…S okem upřeným do země jako houbař jsem prohlížel každý kámen, každou skalku,jestli na ní nenajdu něco neobyčejného. Dlouho nic – ale pak to přišlo! Tenhle špičatý a dovzduchu trčící kámen přeci nemůže být výtvorem přírody! Leda že by tak zvláštně sámpopraskal. Ale po odštěpcích nikde ani památky. Bylo mi jasné, že jsem se konečně dostaldo žulařského „revíru“. Skoro se ve mně probudila jakási hledačská vášeň, zvláště kdyžjsem nacházel další a další stopy po zásazích člověka: různé odštěpky, které jistě nevytvořildéšť, vítr a mráz, a nakonec i několik nezvykle hranatých kamenů mezi oblými muglemi.Hřebenová cesta z Beran k Čertovým skalám.První objev – kámen „podezřelého“ špičatého tvaru.100

Horní Beranská cesta. Drobné stopy po odsekávání kamene.Také kolem Horní Beranské cesty leželo několik hromad roztlučených ostrohrannýchúlomků. Bylo to sice málo, ale vzbuzovalo naději. Z počáteční únavné chůze po fádní lesnísilničce se tak začala stávat téměř dobrodružná výprava. Nakonec jsem u jedné hromady„škájí“, jak říkali žulaři odpadu, objevil pod převislým borůvčím sice nizoučké, ale přesnědo pravého úhlu oštípané hrany skály.Pak mě Jana poslala do Horních Lučan pod Bramberk, kde je prý hned u silnice lom sestopami po sekání kamene, kde se s manželem Josefem V. Scheybalem na procházkáchčasto zastavovali. Lom, spíše lomeček, tam byl, ovšem úplně zarostlý a bez jakýchkolivstop. Ale o několik desítek metrů níž vyčníval ze svahu žulový schod a na něm byla patrnásvislá řada záseků. Vyškrabal jsem z nich humus a s pečlivostí řádného badatele změřil,že jsou 8–12 cm hluboké. Starý kameník už práci nedokončil a kvádr nevylomil. Museljsem si chvíli prohlížet okolní terén, než jsem přišel na to, že i na tomto místě je povrchovádobývka, ale pro necvičené oko téměř nerozeznatelná. Tak jsem se postupně naučil dívatkolem sebe jinýma očima, které už viděly víc, protože věděly, co hledat.Stopy po činnosti legendárního hornomaxovského kováře Brechschmieda, kterýnechal rozlámat balvany na více než třech hektarech svých pozemků, aby zde mohl zříditbělidlo pro plátenickou manufakturu, jsem ale nenašel. Asi kámen dokonale zužitkovala také to bylo už téměř před třemi sty léty. Z článku Otokara Simma jsem se ale dověděl,že u blízkého potůčku je dokonce jakýsi sklad opracovaných kamenů. Začal jsem hledat,ale na špatném místě pod silnicí. Přesto jsem v trávě objevil typickou mugli připravenouk rozseknutí na dvě půlky. O pár metrů dál stál mostek doslova splácaný z různýchnahrubo opracovaných kamenů, které asi zbyly a nikdo je už nechtěl. Teprve v houští nadsilnicí jsem zachytil stopu: několik prohlubní svědčících o těžbě a pak dokonce neklamnézbytky cesty široké tak, že po ní mohl projet vůz. Nad ní skály oštípané do pravého úhlu,ale ne decimetrové jako u Beranské cesty, nýbrž několika metrové. O kus dál pohozený101

Horní Lučany nad Nisou. Detail záseků pro klíny v téměř metr vysokém žulovém schoduu silnice v serpentinách pod Veisovým kopcem.Horní Maxov. Hromada jemně opracovaných kamenů v lese.102

patník a vedle dokonce i jeden dvojitý, ještě nerozlomený. A nakonec halda pečlivě opracovanýchkamenů pro bosované zdivo. Jemná ušlechtilá kamenická práce, jakou by v lesenikdo nehledal. Tipoval bych to na třicátá léta minulého století. Buď krize, nebo válkaodvedly kameníky od rozdělané práce.Skutečnou „skalnici“, tedy místo činnosti starého žulaře, mi však ukázal až JaroslavLubas. Provedl mě nezištně okolím Horní i Dolní Černé Studnice, popsal řadu lomů, ukázallomařské studánky a dokonce i kamenický vodopádek nad Hutí, kde si žulaři po prácimyli ruce. V jeho sbírkách jsem poprvé spatřil zažloutlé fotografie s pózujícími kameníky.U některých znal i jména. Ty poslední dokonce ještě zažil. Vyprávěl mi o tom, jak bývalodříve zvykem, že vrchnost pronajímala rodinám kus balvanitého lesa, aby ho zbavilakamení. Kdo to nestihl v termínu, odměnu nedostal. Méně radostné byly informace o tom,že těžbě podlehly i žulové věže se skalními mísami v okolí Pustiny, které staří žulaři sesvolením vrchnosti sprovodili ze světa, jako by kolem neleželo dost jiného materiálu.Později jsem si ještě několikrát ověřil, že nejkratší cesta za obživou nebrala ohled napřírodní památky mnohem častěji. Žulaři neušetřili ani legendární Čertovy kameny nadJabloncem nad Nisou. Píše se sice, že si jich vrkoslavičtí občané údajně vážili tak, že senakonec staly symbolem obce, ale řada zubů po klíncích nenechá pozorného návštěvníkana pochybách, že půlka největšího podpůrného balvanu byla nemilosrdně odtěžena.Postupně se podařilo objevit stopy po činnosti žulařů v Milířích, nad Novou Vsí nadNisou, asi třímetrový překlad v sedle u Vrchhůry, záseky pod Muchovem, v Horním Maxověa na mnoha dalších místech v širokém okolí.Že se žula dobře štípe podle pravoúhle uspořádaných ploch, ví každý kameník.Rozeznává se lámání po dobré straně (svisle) a po hontu (vodorovně). Třetí strana je alešpatná, lom je hrbolatý, v lomařském slovníku chlupatý. Tato pravidla ovšem platí prožulu v celém krkonošsko-jizerském žulovém masivu. Proč by se tedy touto jednoduchouprací měli živit jen obyvatelé jižní části Jizerských hor? Proč se nepíše o žulařích naFrýdlantsku a jinde? Ty otázky volaly po objasnění.První stopu jsem nalezl pod vyhlídkou na Dračím vrchu nad Fojtkou. Jedná se bez -pochyby o balvan, který zbyl po pracích na zpřístupnění vrcholu v roce 1902. Leží vedlekamenného schodiště, vytesaného ze stejného místního materiálu. Z opačné strany hormi fotografii se stopami žulařské činnosti poslal jeden ze spolupracovníků, Jakub Šrek.Jednalo se o nedolámaný kámen v údolí Velkého Štolpichu. Leží nedaleko Štolpišskésilnice v místech, kde bývala brána do clam-gallasovské obory. Tu obepínal plot s mnohatisíci hrubě opracovaných žulových sloupků a toto bylo jedno z míst, odkud se vylamovaly.Obora zabírala velkou část hor a potřebný kámen se jistě těžil i na mnoha dalších místech,která se časem určitě podaří objevit.A co polská část Jizerských hor, pro mnohé z nás teprve objevová?V lomu Huta nad Szklarskou Porębou jsme s Pavlem Ocmanem, dalším ze spolu -pracovníků, našli čerstvý dokonale a „postaru“ opracovaný blok jemnozrnné aplitickéžuly. Ale co staří žulaři? Existovali zde vůbec? K vyřešení pomohla náhoda. Pod již dlouhovyhaslou sklářskou hutí Josefina na jižním okraji Szklarské Poręby se hned u silnicena cházejí impozantní žulové věže zvané Krzywe Baszty. Pro mě to obvykle byla krátkázastávka na cestě za polskými kolegy. Vyskočit z auta, cvaknout a jet dál. Fotil jsem jemnohokrát, abych mohl vybrat ten nejlepší snímek. V boku nejvyšší věže se nachází103

Dolní Černá Studnice. Odlomený kámen v lese poblíž Malé skály.Nová Ves nad Nisou. Nad železniční zastávkou najdeme hned u silnice neklamné stopypo lámání kamene. Dá se předpokládat, že byl nejintenzivněji těžen v době stavby tratě.104

ozšířená několikametrová prohlubeň, kterou jsem původně zařadil do podkapitolkyo puklinových jeskyních. Do této lokality situovali spolupracovníci na geologii a nerostnésuroviny také jednu ze živcových jam. Na mapě je skutečně jen kousek na západ od skalumístěna značka jeskyně s názvem Jama. Pátral jsem po té jámě několik hodin, prolezlkdejaký kout, ale bezvýsledně. Přitom jsem ale narazil na několik dokonale rozlomenýchbloků, pozůstatek práce někdejších žulařů. Stál jsem jen kousek od nich snad desetkrát,a nebýt hledání té jámy, asi bych si jich dodnes nevšiml, protože bych je v těchto místechprostě nečekal. Nakonec se ukázalo, že ona „jáma“ je vlastně již zmíněná puklinovájeskyně, kterou dávní těžaři jen prohloubili. Kdyby mi došlo hned, že ani další živcováCzerwona Jama není kolmou dírou do země jako např. v Oldřichově v Hájích, ale takévodorovná dutina ve skále, vlastně umělá jeskyně, možná bych stopy po práci dávnýchkameníků nikdy neobjevil.Žulaři tedy pracovali i na polské straně Jizerek. Skoro bych se vsadil, že pozůstatky pojejich činnosti existují také v sousedních Krkonoších.Práce na kapitole o zpracování povrchové žuly mi otevřela oči a nyní se dívám na Jizerkyuž jiným, mnohem vědoucnějším pohledem. Například fotografie kamene nad Harcovemznámého pod jménem Kamenný či Napoleonův stůl ve mně vzbuzuje podez ření, jestlii on nebyl do tak pravidelného pravoúhlého tvaru osekán starými kameníky. To ale zjistím,až sejde sníh.Stejným způsobem se mi rozšířil obzor i v dalších oborech. Kdysi v počátcích přípravjsem neuváženě prohlásil, že bych chtěl mít knihu tak podrobnou, aby už nebylo o čempsát. Během práce se brzy ukázalo, jaký to je nesmysl, protože bohatství Jizerských hor jeskutečně nevyčerpatelné.Byl bych rád, kdyby kniha Jizerské hory – o mapách, kamení a vodě pomohla obohatitpodobným způsobem také pohled čtenářů a milovníků našich hor.Blízko modře značené cesty u Jizerky lze nalézt tento blok. K čemu měl asi sloužit?105

106Titulní strana knihy o jizerskohorských mapách, kamení a vodě.Na začátku článku: Muchov – skupina hamerských kameníků-žulařů v roce 1925.

Tři iserinya dobrodružstvís hledačem drahýchkamenůPetr KurtinJablonec nad Nisou107

V nádherné knížce Tři iseriny, v první kapitole věnované Jizerce, vzpomíná MiloslavNevrlý na muže, kterého před mnoha lety poznal při jeho podivuhodné činnosti. Tou bylohledání drahých kamenů, po kterých pátral ve starých a zarostlých kutacích jámácha rýžoval je z náplavů na dně Safírového potoka. Autor zároveň připomíná, že o tomtomuži napsal už dříve, ve druhém vydání své Knihy o Jizerských horách, v kapitoleO nejkrásnějších safírech Evropy. Kouzlo vzácných kamenů ho tak mocně přitahovalo, žejimi byl téměř posedlý. K jejich hledání jej přivedla vášnivá a neodolatelná touha – získatco nejvíce těch drobounkých kamínků a tím si naplnit své sny o úspěšných objevechdávných vlašských hledačů. I přesto, že na něho měli nelítostně spadeno ochranáři pří -rody, Miloslav Nevrlý s ním dokázal navázat přátelský vztah. Ve své knize ovšem taktněmlčí o jeho jménu a jen nenápadně se zmiňuje, že někde v horách dělá listonoše.Z anonymity ho nechal vystoupit teprve až nyní ve Třech iserinech. Tady konečněprozradil jeho jméno – Karel Lutz.Několikrát jsem se k této pasáži musel vrátit. Jak by také ne – vždyť já jsem před pěknouřádkou let a za zvláštních okolností na Jizerce tohoto muže spatřil. Neviděl jsem mu dotváře, neznal jsem jeho jméno, a tak jsem si ho na dlouhou dobu zapamatoval jako taju -plného hledače.O pár let později mi znovu vstoupil do života. Tehdy ovšem už měl zhmotnělou podobumuže, a já jsem zažil něco jako dobrodružství, když jsem pak dlouho pátral po jehototožnosti. Našel jsem jeho jméno, a když jsem pak odhalil i jeho povolání, příběh, který seokolo toho všeho odehrál, rázem skončil. Dovolte mi, abych vám ho tady nabídl.Nejdříve se ještě musím vrátit k loňské ročence našeho spolku, kde jsem připomněl dnes užtéměř historickou knihu vydanou v roce 1971 pod názvem Jizerské hory. Tehdy to bylaprvní rozsáhlejší česká obrazová publikace o našich horách po roce 1945, ještě před tím,než vyšlo legendární Jizerské ticho. Obsahuje výběr fotografií od 22 autorů a mezi nimijsou i snímky Josefa Relicha, který byl mým učitelem na základní škole v liberecké čtvrtiRochlice. Dodnes k nim mám zvláštní vztah. Ve fotokroužku, který pan učitel na školezaložil a vedl, jsem totiž měl příležitost podílet se na jejich vzniku. Jen pro úplnost připomenu,že vedle fotografování byla zálibou pana učitele ještě myslivost, spojená s obdivemk přírodě Jizerských hor. Ten chtěl probudit i v nás, svých žácích, a proto se s námi občasvydával na výlety do přírody a do hor, na toulky za fotkami, jak jim říkal.V roce 1961 na první červnovou neděli pro nás přichystal neobvyklou, zato lákavouvýpravu. Sešlo se nás k ní asi patnáct, vlakem z Liberce jsme odjeli do Kořenova a odtud sepěšky vydali na Jizerku. Zvládnout náročné stoupání v pálícím dopoledním slunci námpomáhala touha po poznání té tajemné samoty, o které jsme doposud jen slýchali ve vy -právění pana učitele. Dnes si vzpomínám, že ve chvíli, kdy jsem ze stráně pod Bukovcemkonečně Jizerku uviděl, připadal jsem si jako objevitel nového světadílu. Což teprve kdyžjsme se vydali na cestu mezi rázovitými chalupami této osady. Výklad pana učitele nám nakaždém kroku přibližoval její minulost a dobu sklářské slávy. Když jsme prošli osadou,zavedl nás k říčce Jizerce a k jejímu přítoku, který nám představil jako Safírový potok.V husté trávě jsme postupovali po jeho břehu, když vtom jsem zahlédl postavu muže,stojícího přímo ve vodě a provádějícího jakousi podivnou činnost. Šeptem jsem na toupozornil spolužáka Pepu a společně jsme mužovo počínání kvalifikovali jako rýžování.108

Ve vodě říčky Jizerky se zrcadlí Bukovec (pohlednice z roku 1933)Tento pojem jsme znali ze starých Rodokapsů, jejichž četbu jsme v době našeho mládídoslova zbožňovali. Muže vzápětí spatřili i ostatní.Naše přítomnost a hlasy jej viditelně vyplašily. Obrácen k nám zády schovával kamsipod břeh náčiní, se kterým pracoval. Zakrývaje si tvář se dal hbitě na ústup nízkým po -rostem na protějším břehu. Pana učitele tato situace zřetelně zaskočila a rychle násod potoka odváděl pryč. Několikrát opakoval, abychom si nemysleli, že ten muž snadrýžoval zlato, ale že zřejmě provádí přírodovědný výzkum a v potoce asi hledá nějakénerosty.Dnes už nevím, jak jsme to tehdy přijali. Při cestě osadou nám totiž vyprávěl o jejíprastaré drahokamové slávě, o hledačích vzácných kamenů i o tom, jak po nich pátralidokonce i ve zdejších vodách. Na tuto příhodu jsem vzpomínal pokaždé, kdykoli jsem sev dalších letech na Jizerku vydal. S tajemným hledačem jsem se však už vícekrát nesetkal.Jeden čas jsem dokonce zápolil s bláhovou myšlenkou také si zkusit nějaký ten drahokamv chladné potoční vodě najít.Teď malou odbočku, která ovšem má pro další vyprávění svůj význam. Když jsem předtéměř čtyřiceti lety objevil kouzlo starých pohlednic, začal jsem sbírat všechny, které jsemzískal. Už tenkrát ovšem na prvním místě mého zájmu byly ty, které pocházely z jizerskohorskéoblasti. V roce 1976 vešlo ve známost, že vyjde Kniha o Jizerských horách. Jaktehdy bylo obvyklé, musel jsem si na ni před knihkupectvím vystát dlouhou frontu. To,co jsem se v ní dozvěděl, mne přivedlo k rozhodnutí poznávat Jizerské hory ještě důkladnějinež dosud a k tomu sbírat všechno, co o nich kdy bylo napsáno, vytištěno a vyfotografováno.Pohlednice v tom samozřejmě měly vést. Při jejich shánění jsem sáhl i po tehdyosvědčeném způsobu a tím bylo inzerování v novinách.Na jeden z inzerátů mi na korespondenčním lístku přišla nabídka z Hraničné, která jesoučástí Janova nad Nisou. Obsahovala sdělení, kdy pisatele zastihnu doma a podle čeho109

poznám dům, kde bydlí, a tam že si mám najít zvonek se jménem Lutz. Když jsem se doHraničné vypravil, obojí jsem bez potíží našel. Vlídná paní, která mi přišla otevřít, hnedvolala nahoru do patra, že přišel pán na ty pohledy. V bytě jsem se představil jejímu muži,se kterým jsem zasedl ke stolu, kde už na mne čekala krabice plná pohledů. K nim mi řekl,že kdysi začal s jejich sbíráním, a v průběhu mnoha let je porůznu získával od lidí ve svémokolí. Místo sběratelství však dal přednost jiným zálibám, a proto mi teď pohledy nabízína prodej. Dal jsem se do jejich prohlížení a byl jsem potěšen, že mezi nimi je hodněpohledů z nejrůznějších míst v Jizerských horách, na Jablonecku a Liberecku. Při takjedinečném objevu jsem nemohl jinak než dát najevo svoji radost. Nato se pan Lutz, kterýdoposud spíše mlčel, se mnou dal do řeči. Vyprávěl mi, jak podrobně zná Jizerské hory,a přesto se do nich rád vydává znovu a znovu, protože tam stále objevuje něco novéhoa zajímavého. Já jsem se mu přiznal, že mám podobné zájmy, a protože bych chtěldůkladněji poznat jizerskohorskou historii, dal jsem se ještě do toho sběratelství. PaníLutzová se k našemu rozhovoru přidala s tím, že manžel své toulky po horách mnohdyprotáhne až dlouho do noci. Když jsem panu Lutzovi přitakal na otázku, jestli bych chtělvidět i nějakou starou literaturu z naší oblasti, vyrovnal na stůl z kredence za sebouhromádku publikací. Dodnes vzpomínám, že mezi nimi byl třeba vzácný průvodcez roku 1902 od Franze Hüblera, několikasvazková německá vlastivěda Jabloneckaa různé turistické průvodce, místopisné kroniky a mapy. Při čaji, který nám mezitímpřipravila paní Lutzová, mi bylo řečeno, že i tyto věci jsou na prodej. Po mém dotazu najejich cenu mne pan Lutz vyzval, abych nejdříve ocenil pohlednice. S výslednou cenou bylspokojen a pak už bral do rukou jednotlivé publikace.Vypadalo to, jako by se jich dotýkal s posvátnou úctou. Ke každé pronesl krátký komentářa po něm vyslovil svůj cenový požadavek. Všechny položky jsem se zatajeným dechemzapisoval na list papíru. Po sečtení nebyla konečná částka právě malá. Já jsem k ní všakraději nic neříkal, jen jsem se s napětím těšil, že k pohlednicím získám takové úžasnémateriály, ve kterých se toho z minulosti Jizerských hor dá tolik najít. Jen jsem se obával,zda mi na ně budou stačit peníze, které jsem si s sebou přinesl. Vyšlo to a mohl jsem za -platit. Opatrně jsem se zeptal, proč všechny ty věci prodává. Na to se pan Lutz opět ponořildo mlčení, a tak mi za něj odpověděla jeho paní. Řekla, že se z Hraničné chystají od -stěhovat do bytu, který mají vyhlédnutý v Liberci. Bude malý, a musí se proto obejít bezvěcí, pro které tam nebudou mít místo. Přitom si povzdechla, že to odtamtud budou mítdo hor daleko. Neuměl jsem najít slova, kterými bych jí odpověděl, a chystal jsem serozloučit. Ještě jsem se chtěl pana Lutze zeptat na jeho povolání, to jsem však už nestihl,protože on náhle z vedlejší místnosti přinesl malou skleničku, ze které vysypal na dlaňtrochu černomodrých kamínků. Vysvětlil mi, že jsou to minerály, které je možno najítv Jizerských horách. Když jsem řekl, že o takové zvláštnosti jsem nedávno četl v Knizeo Jizerských horách, vybídl mne, abych se ještě posadil, a o této knize jsme si chvíli povídali.S napětím jsem poslouchal vyprávění pana Lutze, jak ve skalách a lesích Jizerskýchhor objevil mnohé z pomníčků a křížků už dávno předtím, než o nich Miloslav Nevrlýnapsal své úžasné dílo. Dodal, že v horách je ještě hodně věcí, o kterých se toho ví jen málo,a když se o ně budu zajímat, jistě si k nim najdu informace v knížkách, které jsem simezitím ukládal do batohu. Přitom kamínky z dlaně opatrně sesypal do malé tubičky odléků a tu mi pak předal spolu s podáním ruky na rozloučenou.110

Třpytivá zimní krása na Jizerce (pohlednice z roku 1937)Doma jsem dlouho přemýšlel, jak k těm vzácným kamínkům mohl pan Lutz přijít.Věděl jsem, že jejich nalezištěm je Jizerka, která odjakživa byla cílem nejrůznějšíchhledačů. V práci jsem kamínky ukázal kolegovi, který se dobře vyznal v mineralogii.Pamatuji se na vzrušení v jeho hlase, když mi říkal, že to jsou pravé jizerskohorské iserinya určitě pocházejí z písčitých náplavů některého toku na Jizerce. V tom okamžiku jsem siúplně jasně vybavil vzpomínku na výpravu s panem učitelem Relichem i s překvapivýmobjevením muže rýžujícího něco ve vodě Safírového potoka. Napadlo mne, že právě tyhlekamínky by mohly být výsledkem jeho počínání. K tomu se mi přidala otázka, jestli je panLutz mohl získat od něho?To všechno se událo asi půl roku poté, co jsem dočetl první vydání Knihy o Jizerskýchhorách. V něm nebylo o dobrodružném hledači drahých kamenů a jeho počínání napsánoani slovíčko. Je proto jasné, že tajemného hledače z Jizerky jsem si ani ve snu nemohlspojovat s osobou Karla Lutze…V dalších letech jsem si na celou tu věc sice občas vzpomněl, její řešení jsem však nehledal.Kniha o Jizerských horách pak v roce 1981 vyšla ve druhém, tentokrát už rozšířenémvydání. V květnovém vyprávění o nejkrásnějších safírech Evropy Miloslav Nevrlý suges -tivním způsobem píše o muži, kterému se jizerskohorské drahokamy staly životnímosudem. Jeho řádky jsem si důkladně několikrát po sobě pročítal. Přitom mi zase v mysliožila vzpomínka na tajemného hledače v korytě Safírového potoka a umínil jsem si, že mumusím přijít na stopu.Začal jsem tím, že jsem mezi sebou porovnával obsahy obou dosavadních vydání prosluléknihy. Překvapení mne čekalo hned v předmluvě k prvnímu vydání. V jedné její částiMiloslav Nevrlý vzpomíná na své přátele. Mezi nimi je i jméno Karel Lutz, o němž píše, žespolu v horách opravovali padlé a zničené pomníčky.111

112Osada Jizerka v roce 1961(pohlednice vydavatelství Orbis – foto L. Urbanetz)

Ani na chvíli jsem nezapochyboval o tom, že je to ten muž, u kterého jsem před letyv Hraničné kupoval do své sbírky pohledy a knížky. Jsem rád, že v tom jsem se nezmýlil.Okamžitě jsem si uvědomil, jak nepozorný jsem při četbě toho prvního vydání byl!Jméno Karla Lutze jsem v předmluvě určitě nemohl přehlédnout, zřejmě jsem ho všakhned dočista zapomněl. Kdo si zapamatuje, co se psalo v knižní předmluvě? Znám jedince,kteří ji vůbec nečtou, jiní ji zase vypustí z hlavy hned, sotva nedočkavě obrátí na dalšístránky. Mne tehdy jedinečnost té knihy tak přitahovala, že jsem od předmluvy velicepospíchal k dalším kapitolám. Říká se, že jména se mnohým z nás z paměti obzvláště rádavytrácejí. Já jsem ovšem na jména paměť neměl nikdy.Kdybych si ho však zapamatoval, při návštěvě v Hraničné a naší debatě o knize Milo -slava Nevrlého jsem se před Karlem Lutzem mohl blýsknout tím, že jsem v ní četl i jehojméno. Možná, že by mi pak prozradil mnohem víc o svých objevech pomníčků a křížkův Jizerských horách.Pak tu bylo druhé vydání knihy a v ní vyprávění o dobrodružném hledači drahokamůse zmínkou, že dnes někde v horách roznáší lidem dopisy. Neodvážil jsem se ani pomyslet,že bych se zvídavými dotazy mohl obcházet všechny pošty v Jizerkách. O práci Karla Lutzejsem přitom neměl ani potuchy, tenkrát při své návštěvě jsem se nedostal k tomu, abych seho na ni zeptal. Naše setkání se odehrálo tak, jak jsem je už výše popsal. A taky jsem sivůbec neuměl představit, že zrovna on by mohl být tím hledačem. Na to byla mojefantazie přespříliš krátká, vždyť jak by při svých toulkách horami dokázal ve vodách naJizerce potají hledat drahé kameny?Dlouhou dobu mi pak trvalo, než jsem se rozhodl, že se na původ těch iserinů zeptámrovnou Karla Lutze. Sice jsem nevěděl, jestli se už třeba s manželkou neodstěhovali doLiberce, přesto jsem se do Hraničné vypravil znovu. Nebyl jsem úspěšný – Lutzovi tam užnebydleli. Vyptával jsem se paní v protějším domě a ta mi sdělila, že se z obce už před delšídobou vystěhovali. Prosil jsem ji, aby mi řekla, jestli zná jejich novou adresu v Liberci. Nato reagovala s velikým úžasem ve tváři a teprve po dlouhém vytáčení mi konečně opatrněprozradila, že jsou v Západním Německu. Říkala, že se o tom po Janově a Hraničné vedouvšelijaké řeči. Proslýchá se, že se snad legálně vystěhovali, ale také, že utekli, emigrovali,ale přesto že na listonoše Karla Lutze tady hodně lidí rádo vzpomíná.V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám totožnost tajemného muže rýžujícího ve vodáchSafírového potoka se vším všudy rozluštěnou.Celý příběh a jeho podrobnosti ještě dlouho zaměstnávaly moji mysl. Napadalo mneledacos, třeba jestli mi Karlheinz Lutz ty pohlednice tenkrát nenabídl proto, že si je ne -mohli vzít s sebou, když se s manželkou chystali opustit českou zemi. V tom případě paníLutzová volila slova o novém bytě v Liberci jako milosrdnou výmluvu, kterou ovšem dnesplně chápu. V tehdejších politických a společenských poměrech to jinak nešlo.Mohla být moje radost z pohledů důvodem k tomu, aby mi pan Lutz nabídl i své vzácnépublikace? Poznal z naší rozmluvy, že svůj zájem o Jizerské hory myslím vážně, a tak honapadlo, že mi v něm ty staré knihy udělají stejně dobrou službu jako předtím jemu? Asiano, když se pak ještě se mnou pustil do debaty o knize Miloslava Nevrlého a leccos mipověděl i o tom, jak objevoval jizerskohorské pomníčky.Pojednání o drahokamech na Jizerce, která si Karel Lutz kdysi vlastnoručně opsal, mezitěmi tiskovinami nebyla. Neviděl jsem ani krabice a sklenice s jím nalezenými drahými113

kameny. O těch jsem tehdy přeci nemohl mít ani tušení. Tyhle věci kdysi ukázal MiloslavuNevrlému a ten o nich potom napsal ve své knize. V knize Tři iseriny se ptá, kde asi mohlyskončit, jeho otázka však dále zůstává nezodpovězena a tajemství trvá.Když mi Karel Lutz daroval hrstičku iserinů, taky mi neprozradil, že pocházejí z jehotajného a klopotného hledačství ve vodách Safírového potoka. To bylo jeho tajemství.Nějaké tajemství má asi každý z nás a je pochopitelné, že si je úzkostlivě střeží.Ve skrytu duše si přeci jen musím povzdechnout, jaká byla škoda, že jsem se při svénávštěvě Karla Lutze nestačil zeptat na jeho práci. Byl bych se už tenkrát dozvěděl, že dělálistonoše. Tehdy by na moji zvědavou otázku byla jednoduchá odpověď. Kdybych si ji všakdobře zapamatoval, zřejmě bych si hledače drahokamů ve druhém vydání Knihy o Jizer -ských horách, o němž tam je zmínka, že kdesi v horách roznáší poštu, dokázal spojit s jehojménem. Jenomže tím bych měl tajemství okolo něho rozluštěno moc brzy, a tak bychpřišel o další dobrodružné hledání i o tento příběh. A ještě pro pořádek – ty iseriny jsempozději nechal vybrousit a zdobí náhrdelník, který jsem dal udělat pro svou ženu k jejímuživotnímu výročí.Knihu Tři iseriny považuji za úžasné vyprávění o místech, která i já mám velice ráda od jakživa jsem je obdivoval. Jsem jí také vděčný za potvrzení toho, že Karel – nyní užsprávněji Karlheinz Lutz – je opravdu tím mužem, který mi po několik let tak zvláštnímzpůsobem zneklidňoval mysl.Našel jsem v ní i zmínku o tom, že byl dříve bednářským dělníkem v jabloneckémBrandlu. Kdyby to býval Miloslav Nevrlý napsal už ve své Knize o Jizerských horách,určitě bych se do tamějších končin vypravil, a to by v tom byl čert, abych se nedozvědělněco, co by mi pátrání po tajemném hledači usnadnilo…Strastiplnou cestu, kterou Karlheinz Lutz musel urazit za naplněním svých vysněnýchtužeb, popsal Miloslav Nevrlý ve svém vyprávění velice ohleduplně. Je pochopitelné, že hov předešlých letech musel skrývat pod pláštíkem anonymity. Když ji z něho nyní ve Třechiserinech mohl sejmout, učinil to slovy lidsky laskavými, dokonce i s jistou dávkou obdivuk jeho počínání. Dá se z nich poznat, proč si tohoto zvláštního člověka tak oblíbil.Přemýšlel jsem nad jeho domněnkou, že Karlheinz odešel do cizí země proto, že už dálenechtěl skrývat svou hledačskou vášeň před našimi úřady, když ty ho za ni neustálepronásledovaly, a přitom se ještě musel dívat, jak je smutné, když hynou lesy a krajina,kde nacházel tolik krásných zážitků. Trable, které provázely jeho život, mu asi nemohlavyvážit radost z úspěšných nálezů drahých kamenů ani potěšení z objevování a opravpomníčků při jeho toulkách Jizerskými horami.Neumím a ani nemám právo říkat k tomu víc. Přál bych mu, aby mu život v Německudal to, co mu k němu v Čechách scházelo.Ještě dodám, že o Karlheinz Lutzovi se píše také v knize Připomínky zašlých časů.Najdete v ní i jeho autentickou fotografii spolu s krátkou, leč výstižnou vzpomínkouMiloslava Nevrlého. Stačí si jen nalistovat kapitolu o Hennrichovu kříži. O pár stránek dále,v kapitole Porscheho smrt, popisuje Miloslav Nevrlý s trochou mírné sebekritiky ne -přesnost, kterou udělal při psaní své knihy, a jak se později přítel Karlheinz Lutz se svoupečlivou pozorností postaral o její opravu.Stejně by bylo zajímavé se dozvědět, jestli měl Karlheinz Lutz možnost přečíst si o soběa o svém počínání to, co o něm Miloslav Nevrlý napsal…114

Ptačí hosté ze severuLibor DostálJindřichovPoslední dvě zimy jsme se mohli častěji než v minulých letech setkávatve svém okolí s ptačími hosty z dalekého severu.Zatímco minulá zima (2008–2009) byla ve znamení brkoslava,tu letošní můžeme s trochou nadsázky označit zimou jikavců.115

Brkoslav severní (Bombycilla garrulus)Jak napovídá druhové jméno, brkoslav je skutečným ptákem severu. Jeho evropskýmhnízd ním areálem jsou severské smíšené a jehličnaté lesy Skandinávie a západní Sibiře.U nás zastižení ptáci pocházejí z poměrně široké oblasti od Skandinávie až po Ural.Svůj domov s drsnou zimou musí brkoslavi každoročně opustit kvůli malé nabídcepotravy, kterou snáze najdou v příznivějších podmínkách střední a jižní Evropy. V časenedostatku bobulí na severu tak podnikají potravně motivované invaze. Potravy spotře bujíopravdu značné množství. Dužninu zpravidla rychle stráví a do přírody vracejí neporu šenásemena. Nevědomky se tak podílejí na šíření plodonosných stromů i keřů. Přes Českourepubliku brkoslavi přelétají do jižních krajin, ale při dostatečné potravní nabídce se u nászdrží i déle. Tak tomu bylo právě na podzim roku 2008, kdy byla velká úroda jablek.Nesklizené zmrzlé plody pak zůstaly na stromech až do konce ledna a staly se hlavní potravoutěchto ptáků.Za letu brkoslav připomíná obrysem špačka, kterému se podobá i svou velikostí. Nemávšak vykrojený, ale rovně uťatý ocas. Pozornému návštěvníkovi přírody neunikne výraznáchocholka na temeni hlavy, černé hrdlo i nápadné bílé a žluté skvrnky spolu se sytě červenýmištítky na křídlech a také žlutý pásek na konci ocasu. Odpočívající ptáky zastihnemeobvykle na nejvyšších stromech v krajině nebo na drátech elektrického vedení. Častojsou velmi krotcí. V jabloňových alejích je při hledání potravy nevyruší ani hlučný silničníprovoz.Průtah a zimní výskyt brkoslavů u nás mívá typicky invazní charakter. V některýchletech se objevují ve velkých hejnech, v následujících zimách se s nimi naopak téměřnesetkáme. První brkoslavi se v našich zeměpisných šířkách objevují v polovině října,Výrazná chocholka je typickým znakem brkoslavů116

Brkoslav severní v době nouze nepohrdne ani přemrzlými jablkyběhem listopadu a prosince jejich početnost vrcholí. Ptáci se u nás zpravidla příliš ne -zdržují a pokračují v letu na jihozápad a jih. Častější než listopadové jsou u nás ale lednovéinvaze, typické pro posledních 20 let. Jak dokazují četná kroužkování, brkoslavi migrujípřes střední Evropu do jižní Itálie, na Balkán, vzácně až do Alžírska. Díky kroužkování sitaké můžeme udělat představu o maximálním věku ptáků a nejvzdálenějších záletech.Např. jedinec kroužkovaný v r. 1965 v Piešťanech se prokazatelně dožil 13 let, 1 měsícea 17 dnů. Jiný pták, který byl kroužkován v Praze-Tróji v prosinci 1971, byl po dvou letechzastižen v Bulajevském rajonu v Kazachstánu ve vzdálenosti 3 726 km.Uvidíme-li od listopadu do února při toulkách přírodou hejno „špačků“, jde téměř jistěo brkoslavy. Zjištění početnosti ptáků sedících na stromě nebývá problém, k tomuto účeludobře poslouží kvalitní dalekohled. Horší je to s letícím hejnem; to již vyžaduje zkušenosti dobrou znalost jejich hlasového projevu. Skvělou službu nám pak poskytne např. foto -aparát s delší ohniskovou vzdáleností. V pohodlí domova pak po úpravách obrázku napočítači můžeme s potřebnou přesností odhadnout počet jedinců v hejnu.Po příletu se brkoslavi potulují po krajině a vyhledávají plody jeřábu, kaliny nebo šípku.V nouzi však nepohrdnou ani přemrzlými jablky, ve zvláštní oblibě mají bobule jmelía ochmetu. Zde však narážejí na konkurenci velkých kropenatých drozdů brávníků(Turdus viscivorus), kteří před brkoslavy hlídají trsy v korunách stromů a s hlasitýmcvrčením je odhánějí. To se ale týká spíše listopadových invazí. V lednu u nás brávníkazastihneme jen velmi vzácně. Někdy se brkoslavi přidružují k hejnu drozda kvíčaly(Turdus pilaris) a budeme-li mít štěstí, objevíme mezi ptáky i pestrého severského drozdacvrčalu (Turdus iliacus) s výrazným bělavým proužkem nad okem i pod tvářemi a s cihlovýmiboky.117

Zavítáme-li na stránky České společnosti ornitologické (www.birdlife.cz), můžeme siz publikovaných pozorování udělat alespoň přibližnou představu o časovém průběhua početnosti brkoslavů během zimy 2008–2009. První záznam o tahu v České republice jeze střední Moravy (Tovačov, 9. 10. 2008). Koncem listopadu byla již na severní Moravězaznamenána hejna o 100 a více jedincích (Frýdek-Místek – 250 jedinců), v prosinci se„zahušťují“ záznamy z kraje Královéhradeckého (400–600 ptáků). Lednové hlášeníz Pardubického kraje, kdy bylo pozorováno přes 1 000 jedinců v hejnu (Vysoké Chvojno,19. 1. 2009), je sezónním rekordem. Celkem je zde uvedeno 21 pozorování hejn o 300 a vícejedincích.Četnost hlášení a množství ptáků v průběhu celé zimy nezaznamenaly přílišné výkyvy.Lze se domnívat, že právě předloňská bohatá úroda jablek zdržela část brkoslavů z „listopadové“vlny v české kotlině a nenutila je pokračovat v dalším putování na jih (vlastní lednovápozorování z Frýdlantska a Českolipska). Vyhodnocovat z hlášení početnost ptákůpodle lokalit výskytu nelze. Záznamy spíše odrážejí rozdílnou aktivitu pozorovatelů v jednotlivýchkrajích.V našem regionu jsou nejčastěji uvedenými místy výskytu Velké Hamry, Jablonec,Liberec, Kozákov, Valdštejn u Turnova, Semily, Frýdlant, Sedmihorky, Dolní Oldříš, Přepeřeči Horská Kamenice. Hejnka nad 100 kusů ptáků byla na těchto lokalitách zastižena celkemosmkrát. Rekordem je 366 ptáků, pozorovaných 14. prosince v Přepeřích u Turnova. V souhrnuse evidentně jedná o nižší polohy s bohatou úrodou jablek, ve městech se odrážíi nabídka plodů keřů.Letošní zimu (2009–2010) jsme zatím k pozorování brkoslavů neměli příliš příležitostí.Z blízkého okolí Jizerských hor jsou zaznamenána pouhá dvě hlášení. Nejprve 22 brko -slavů na počátku listopadu 2009 v Zásadě u Jablonce n. N. a 30 ptáků z centra Libercev první polovině ledna 2010.Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla)Jikavec hnízdí v širokém pásu mezi 55. a 70. rovnoběžkou, táhnoucím se od Norska ažk Beringově úžině, jižněji pouze vzácně a nepravidelně. Osidluje většinu typů tajgy,přednost však dává smíšeným porostům se zastoupením břízy. Jikavec směrem k severunahrazuje příbuznou pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs). Zatímco na jihu Finska při -padá na jednoho jikavce asi sto pěnkav, o osm set kilometrů severněji je tento poměr zcelaobrácený.Svým zjevem jikavec nezapře příbuznost s naší domácí pěnkavou, jen je výrazněpestřejší. Samec ve svatebním šatě má šedou až stříbročernou hlavu, oranžovou hruď a bílýkostřec. Samička má hlavu s oranžovým nádechem a černým skvrněním. Díky oranžovébarvě jikavce vždy bezpečně rozeznáme od pěnkavy obecné.V Jizerských horách jde o poměrně běžný zimní druh, ale současná zima (2009–2010)byla, co se početnosti těchto severských pěnkav týče, mimořádně štědrá. Klíčovým bylpatrně loňský semenný rok buku. Bukvice jikavec opravdu miluje. Již počátkem října 2009jsme mohli ve společnosti pěnkav obecných zastihnout v bohatě plodících bučináchprvní hejnka. Jejich počty se postupně zvyšovaly. V sousedních Krkonoších bylo dokonce118

Výskyt jikavců v zimě 2009–2010 můžeme označit jako invazní25. 10. 2009 pozorováno hejno čítající přes 10 000 jedinců, což je pro tuto zimu „národní“rekord!Se stoupající sněhovou pokrývkou v horách ptáci postupně migrovali do podhůří.Ještě koncem prosince např. v Jindřichově u Jablonce n. N. hledalo ve staré bučině přes220 jikavců bukvice v místech, kde sníh rozhrabala srnčí zvěř. Ptáci se postupně stěhovalike krmítkům, kde jsou vděční i za semena slunečnic a různých plevelů. Předkládanoupotravu přijímají nejraději ze země, u krmítka jsou velmi nesnášenliví a hašteřiví. K nocovánísi vyhledávají husté jehličnaté lesy.Podle hlášení České společnosti ornitologické i ústního sdělení ornitologů byli jikavcikoncem prosince 2009 a v průběhu ledna následujícího roku pozorováni na mnohamístech regionu. Nejen na Frýdlantsku, v Liberci (Ruprechtice, Pavlovice), VelkýchHamrech či Smržovce, ale např. i v Lučanech n. N., Horním Polubném či na Semilsku.Prostě všude, kde na krmítku našli potravu. Menší hejnka jsme mohli zastihnout i v průběhuúnora.U nás protahující a zimující ptáci podle výsledků kroužkování náleží předevšímk ruským populacím. Na našem území byli zastiženi např. jedinci z poloostrova Kolači vzdáleného Uralu, což znamená, že na cestě do našich zeměpisných šířek museli ně -kteří ptáci zdolat úctyhodnou vzdálenost přes 2 700 km. Skandinávští ptáci migrují západ -něji do Anglie a Francie. Jistě zajímavý je pro nás i nejstarší pták, kroužkovaný v únoru1965 v Raspenavě u Frýdlantu, zastižený po 4 letech, 8 měsících a 26 dnech v italskéMonleale.119

Za pár krejcarů…Za letu prozradí jikavce bílý kostřecV minulosti na drobné pěvce, brkoslavy i jikavce nevyjímaje, s oblibou líčili čižbaři. Ještěkoncem 19. století byli běžně v nabídce pražského trhu se zvěřinou. Jak nás ve svýchvzpomínkách na studentská léta (1884–1890) informuje význačný ornitolog a mnichovohradišťskýlékař Alfréd Hořice, brkoslavi se prodávali v téže ceně jako kvíčaly, tj. za20 krejcarů za kus, kdežto drobné ptactvo, kam můžeme řadit i jikavce, pouze po čtyřechkrejcarech. Jikavci byli zvláště vyhlášenou pochoutkou. Díky své krotkosti je čihaři častooznačovali za „hloupé ptáky“. Slovo jikavec bývalo i nadávkou. Cestovatel a zoolog dr. JiříBaum např. popisuje, jak se v roce 1560 dva pražští občané soudili, protože jeden nadávaldruhému do jikavců.Nebezpečí od čižbařů drobným opeřencům u nás již dávno nehrozí. V současnosti všaktito ptáci čím dál častěji doplácejí na svoji krotkost a jsou ohroženi kolizemi s dopravnímiprostředky. Zejména brkoslavi si v posledních letech oblíbili plody okrasných keřů, kteréjsou běžně vysazovány do veřejné zeleně, a navštěvují i centra našich největších měst.Při náhlém vyplašení jich pak mnoho hyne nárazem na prosklenou výplň autobusovýchzastávek, do protihlukových zábran u komunikací či pod koly aut. Barevné zvýrazněníprosklených ploch je jednou z možností, jak můžeme kolizím zabránit.I přes tato úskalí je Česká republika pro tažné ptáky „bezpečnou zónou“. Vážnější jesituace ve Středomoří, kde jsou bohužel stále intenzivně loveni.Počátkem dubna nás postupně všichni zimní ptačí hosté opustí a nastoupí cestu zpět dosvých severských hnízdišť. Popřejme jim šťastný let!120

Čtyři nové mouchypro věduVýsledky výzkumu hmyzuJizerských hor a Frýdlantska ve zkratcePavel VoničkaLiberec121

Nárazová past k odchytu létajícího hmyzuv Přírodní rezervaci Rybí loučky.Hmyz přilákaný žlutou barvou nálevky narážído plexiskel a padá do záchytné nádoby.Když jsem uvažoval o napsání tohotokrátkého příspěvku, přemýšlel jsemo tom, zda bude zvolené téma někohovůbec zajímat, kromě několika entomologůz řad členů a příznivců našehospolku, kterým se Ročenka JJHS do -stane do rukou. Samozřejmě si uvědomuji,že témata věnující se např. vý -znamným událostem v regionu předdruhou světovou válkou, vzniku rozličnýchstaveb a lidských sídel či osudůjejich obyvatel jsou širší veřejnosti mnohembližší. Naproti tomu články z různýchoborů přírodních věd, ať již jdeo geologii, botaniku, či zoologii, semohou zdát příliš odborné a pro laiky ažnestravitelné. Souvisí to s jejich koncepcí,používáním odborných termínů,zejména vědeckých názvů popisovanýchdruhů, z nichž většina ani českájména nemá atp. Je pravda, že k publikovánívýsledků výzkumů slouží od -borné a vědecké časopisy, ty ale čtou většinoujen odborníci a širšímu okruhučtenářů jsou hůře dostupné. Proto jsemse rozhodl poskytnout populární formoučtenářům naší ročenky aktuálníinformaci o nejvýznamnějších nálezechdvoukřídlého hmyzu v Jizerských ho -rách. Je ale třeba nejprve se stručně zmínito tom, jak k těmto zajímavým zjištěnímdošlo; nestalo se tak zcela náhodně.Jizerské hory byly přírodovědciznačně opomíjenou oblastí a dá se říci,že celá dlouhá desetiletí stály ve stínusousedních Krkonoš, kam mnohemčastěji směřovaly výzkumné výpravyodborníků. Historické údaje z Jizer -ských hor publikované v předválečnéněmecké literatuře se týkají přede -vším nejatraktivnějších řádů hmyzu, tj.brouků a motýlů. A tak až do dnešnídoby neexistovaly o řadě skupin hmyzuz Jizerských hor prakticky žádné údaje.122

Libor Mazánek loví entomologickou síťkou pestřenky na břehu rybníka Dubáku Černous na FrýdlantskuBěhem mého působení na Správě CHKO Jizerské hory v letech 1991–2005 se mi podařilozískat pro výzkum hmyzu v Jizerských horách postupně řadu specialistů na jednotlivéskupiny. Počáteční ojedinělé exkurze jednotlivých odborníků stály na počátku rozsáhléhoentomologického výzkumu, který byl zahájen v roce 2000. Byl organizován i financovánSprávou CHKO Jizerské hory a zaměřen především na ty skupiny, o nichž nebylo ze zkoumanéhoúzemí prakticky nic známo.Do výzkumných prací se s nadšením zapojil i kolega Jiří Preisler, tehdejší pracovníkStátního veterinárního ústavu v Liberci, a zpočátku také Michal Syroha, zaměstnanecSprávy CHKO Jizerské hory. Ve spolupráci s kolegy z entomologického oddělení Národníhomuzea v Praze jsme každoročně na jaře instalovali na vybraných lokalitách v Jizerskýchhorách odchytová zařízení (tzv. Malaiseho pasti, žluté misky aj.), které jsem v pravidelnýchintervalech po celou vegetační sezónu obsluhoval.Postupně jsme do výzkumu zahrnuli i území Frýdlantského výběžku. Během osmi let senám podařilo získat rozsáhlý materiál, který J. Preisler vytřídil do jednotlivých skupin,abychom jej mohli předat k určení specialistům. Nešlo jen o řád dvoukřídlých, obecněoznačovaný jako „mouchy“, ale byly sledovány i další skupiny, např. jepice, chrostíci, ža -hadloví blanokřídlí (včely, vosy), pilatky, křísi aj. Byla to časově náročná práce, znamena -jící mj. každé dva týdny kontrolovat a vybírat odchytová zařízení na několika stanovištíchv Jizerských horách. Všichni spolupracující odborníci zpracovali desetitisíce získanýchexemplářů hmyzu a podařilo se i ve velice krátké době výsledky souhrnně publikovatv odborném periodiku – Sborníku Severočeského Muzea v Liberci.123

Během tohoto průzkumu bylo v Jizerských horách a na Frýdlantsku zachyceno a determinováno2 358 druhů šesti řádů hmyzu (jepice, chrostíci, rovnokřídlí, řasníci, dvoukřídlía blanokřídlí). Z tohoto množství bylo nalezeno 65 druhů nových pro území České republiky,pro území Čech bylo nových 94 druhů. Řada těchto uskutečněných prvonálezů mánadregionální význam pro doplňování znalostí o fauně hmyzu celé České republiky.Zároveň byla získána cenná data o výskytu vzácných a ohrožených druhů, jak v maloplošnýchchráněných územích, tak i na dalších lokalitách, které nepožívají zvláštní územníochranu. Celkem bylo zaznamenáno 194 druhů zařazených do různých kategorií Červenéhoseznamu ohrožených druhů bezobratlých ČR. Ale abych se dostal ke sdělení uvedenémuv názvu tohoto příspěvku.Významným zjištěním jsou nálezy čtyř druhů dvoukřídlého hmyzu, do té doby pro věduzcela neznámých. V roce 2004 popsal doc. František Šifner na základě vzorků odchycenýchna Velké Jizerské louce nový druh z čeledi výkalnicovitých (Scathophagidae), který nazvalScathophaga jizerensis. Tato moucha nemá samozřejmě oficiální české jméno, doslovnýmpřekladem vědeckého názvu ji lze pojmenovat jednoduše: výkalnice jizerská.Ve stejném roce publikoval Dr. Jan Ševčík popis dosud neznámého druhu z čeledi bedlobytkovitých(Mycetophilidae), nalezeného u Šolcova rybníku u Raspenavy, který nazvalAllodia bohemica. Tento druh, vyvíjející se jako většina zástupců této druhově bohatéčeledi v houbách, nebyl zatím nalezen na žádné další lokalitě. Šolcův rybník je tak jedinýmmístem, kde byl dosud zastižen.V roce 2008 popsal opět F. Šifner další nový druh z Jizerských hor; nazval jejNorrelisoma vonickai a nález pochází z území přírodní rezervace Bukovec.Malaiseho past k odchytu létajícího hmyzu na rašeliništi Klugeho loukav Národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizerky124

Poslední „mouchou“ popsanou z Jizerských hor (bučina pod vrcholem Poledníku)J. Ševčíkem v roce 2008 je Acomopterella martinovskyi, další zástupce čeledi bedlobytkovití,nazvaný na počest našeho významného dipterologa Jaroslava Martinovského. Tentodruh byl ale současně nalezen i v Krkonoších, na Šumavě, v Jeseníkách a TyrolskýchAlpách.Na základě výsledků provedeného výzkumu je zřejmé, že Jizerské hory stále nejsoudokonale prozkoumány a je stále co objevovat. Přitom vazba mnoha druhů hmyzu, resp.bezobratlých živočichů na určitý typ prostředí je mnohem těsnější než u většiny obratlovců.Nesmíme opomíjet i potravní vazby; celé skupiny hmyzu jsou vázány na určitý druhnebo skupinu příbuzných druhů rostlin. Potvrzením jejich výskytu můžeme hodnotiti zachovalost prostředí, ve kterém žijí.Věřím, že výsledky rozsáhlého výzkumu, který jsem se zde pokusil ve zkratce nastínit,budou využity k ochraně stanovišť významných druhů hmyzu a přispějí i ke zvýšení zájmuodborné veřejnosti o Jizerské hory a Frýdlantsko.Doporučená literatura:ŠEVČÍK J. (1994): New data on Sciaroidea (Diptera) from the Czech and Slovak Republics,with descriptions of seven new species of Mycetophilidae. –Časopis Slezského muzea Opava (A) 53: 49–75.ŠEVČÍK J. & CHANDLER J. P. (2008): Acomopterella martinovskyi sp. n.,the first Palaearctic record of the genus Acomopterella Zaitzev(Diptera: Mycetophilidae). – Zootaxa 1968: 58–64.ŠIFNER F. (2004): Three new species of scathophagid flies from the Palaearctic regionwith a description of male Hexamitocera martineki (Diptera, Scathophagidae). –Časopis Národního muzea, Řada přírodovědná 173(1–4): 105–110.ŠIFNER F. (2008): Three new species of the family Scathophagidae (Diptera) from thePalaearctic region with a redescription of the male of Amaurosoma longicorne. –Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae 48(1): 103–109.VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2008): Výsledky entomologického výzkumu Jizerskýchhor a Frýdlantska I. – Sborník Severočeského muzea, Přírodní vědy 26: 1–287.VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2009): Výsledky entomologického výzkumu Jizerskýchhor a Frýdlantska II. – Sborník Severočeského muzea, Přírodní vědy 27: 1–278.125

126Tetřívek obecný (Tetrao tetrix)

Tetřívek obecnýv Jizerských horáchMartin PudilLiberec127

Kohoutci tetřívka občas usedajína vrcholky smrkůTetřívek obecný (Tetrao tetrix) patří mezidobře známé ptáky našich hor. Je tomu taki přesto, že si ho asi moc lidí nemělo možnostv přírodě pořádně prohlédnout, neboť je plachýa dovede být velmi nenápadný. To platísnad jen s výjimkou období toku. Dobře známýje spíše z fotografií.Především samci na tokaništích jsou oblíbenýmobjektem mnoha fotografů. Jsou celíčerní s kovovým leskem a nad očima mají červenépoušky. Charakteristická jsou lyrovitězahnutá krajní ocasní pera, nápadný je takébílý pás v křídle a také spodní krovky ocasní,které samci ukazují při toku. Samice je celkověhnědavá, skvrnitá a velmi nenápadná.Tetřívek obecný obývá kontinentálníEvropu a severní Sibiř, jeho areál rozšíření sezhruba kryje s pásmem palearktických lesů.Při jižní a západní hranici areálu nabývá v současnostijeho výskyt ostrůvkovitého charakteru. Jeho početnost dosahuje v Evropě asi2,5 milionu hnízdících párů, od sedmdesátých do devadesátých let 20. století se vý znamněsnížila. V celé Evropě s výjimkou Švédska a pravděpodobně také Ruska jeho početnoststále klesá. Tento trend se zrychlil od sedmdesátých let 20. století. Životním prostředímtetřívka jsou především smíšené nebo jehličnaté lesy s dostatkem otevřených ploch, jakojsou paseky, rašeliniště, louky nebo pastviny. Důležitým faktorem je také bohatý podrost.V České republice se tetřívek obecný v současnosti vyskytuje převážně v pohraničníchhorách a jeho počet celkově ubývá: početnost populace v ČR se odhaduje na 800–1 000kohoutků. Početnost se udává počtem kohoutků proto, že spočítat samice je praktickynemožné. V Jizerských horách se počet tetřívků v současnosti odhaduje kolem 100 ko -houtků, tvoří tedy asi 10 % naší populace.V Jizerských horách tetřívek v minulosti osidloval otevřené biotopy v podhůří a pravidelněse vyskytoval na rašeliništích náhorní plošiny a v jejich okolí, protože tato místabyla zcela nebo zčásti bez lesního porostu. Později, se změnou hospodaření v lesích a předevšímv souvislosti s výsadbou smrkových monokultur, se rozšíření tetřívka změnilo. Jižna konci 17. století byl zaznamenán jeho výskyt na pasekách a holinách také mimo rašeliniště.Pravidelně však byl zjišťován i nadále pouze na rašeliništích. Neexistují však žádnéodhady jeho početnosti. Početnost a případný populační trend lze odhadovat pouzez počtu úlovků v některých letech. Ty se ve druhé polovině 19. století pohybovaly v desítkáchkusů ročně. Na počátku 20. století to bylo již jen kolem devíti kusů a ve druhé polovině20. století v průměru již jen jeden kus ročně. Zcela jistě to nebylo způsobeno horšíúspěšností lovců, ale úbytkem početnosti tetřívka.Do počátku 70. let 20. století jsou datována poslední pozorování a zástřely tetřívkůz podhůří. V rámci zjišťování početnosti tetřívka v Československu v letech 1970–1978bylo v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec, ve kterých se v této době bezesporu128

na lézaly všechny tehdejší lokality výskytu v Jizerských horách včetně jejich podhůří,evidováno pouhých 30 tetřívků. Podíl na celkové populaci v tehdejším Československutak činil pouhých 0,45 %.V důsledku dlouhodobé imisní zátěže a následných kalamit hmyzích škůdců v pře -vážně smrkových porostech došlo v Jizerských horách na přelomu sedmdesátých a osmdesátýchlet 20. století k masivnímu odlesnění náhorní plošiny. Vznikla tím rozsáhlánabídka biotopů vhodných pro tetřívka. Od 80. let se tak jeho stavy na imisních holináchpostupně zvyšovaly.Znalec jizerskohorských tetřívků Libor Dostál od roku 1990 pravidelně sleduje vývojpopulace tetřívka v jihovýchodní části Jizerských hor na modelové ploše o velikosti přibližně24 km 2 . Území zahrnuje oblast hory Jizery, Zeleného vrchu, Milíře, Rozmezí,Smědavské hory a Čihadel, v rozpětí nadmořských výšek 740–1 122 m. Početnost tetřívkův letech 1990–1994 tu postupně stoupala (o 56 %), v roce 1994 dosáhla vrcholu (46 tokajícíchsamců a 21 samic). V následujících letech začaly stavy klesat a pod hranici výcho -zího počtu z roku 1990 se dostaly v letech 1997–1998. V letech 1999–2003 byl zaznamenándalší úbytek těchto ptáků. Pokles v porovnání s maximem činil až 59 %. Od roku 2004se početnost ustálila na 33–36 jedinců.Zajímavým vývojem prošel výběr biotopů tetřívkem v Jizerských horách. První, možnoříci tradiční skupinu biotopů představují četná rašeliniště na náhorní plošině. Jedná seo rozsáhlejší podmáčené a zrašelinělé plochy, často vroubené borovicí klečí. Druhouskupinou jsou v minulosti odlesněné kalamitní plochy. Ty se zhruba před dvaceti letystaly nejpreferovanějším biotopem tetřívků. To už v současnosti opět neplatí, neboť novévýsadby smrků odrůstají a zapojené smrkové mlaziny přestávají být pro tetřívka atrak -tivní. Také vysoké husté porosty třtiny komplikují orientaci i vyhledávání potravy.V posledních letech dochází k preferenci třetí skupiny biotopů. Jde o nezalesněné pásypoblíž komunikací a průseků. Tetřívci zde mají jednak dobrý přehled po okolí a také lepšípotravní nabídku.Proč tetřívci opět nevyužívají svůj tradiční biotop, tedy rašeliniště? Především kvůlisilné celoroční návštěvnosti. Většina z jizerskohorských rašelinišť není natolik rozsáhlá,aby zde měli tetřívci potřebný klid. Proto v současnosti tetřívkovi celoročně vyhovujípouze nejrozsáhlejší z nich jako NPR Rašeliniště Jizery, části NPR Rašeliniště Jizerky čiPR Černá jezírka.Menší rašelinné lokality ptáci využívají pouze jako zimní stanoviště. Sněhem zapadléporosty kosodřeviny tvoří přirozené úkryty podobné dýchánkům (komůrky, ve kterýchptáci nocují nebo přečkávají nepříznivé počasí) a jsou i zdrojem přístupné potravy jakopupenů kleče, jehličí smrku, listů trav či borůvčí. Rušení je však poměrně silné i ve třetímtypu biotopů. Počátkem jara je sice v horách poměrně klid, protože s úbytkem sněhu sezhoršují podmínky pro lyžaře. Ale hned po odtání sněhu jsou ptáci na těchto lokalitách aždo pozdního podzimu intenzivně rušeni pěšími turisty, cyklisty i lesním provozem.Důležitým faktorem při výběru biotopu je kromě přehlednosti lokality také dostupnostpotravy. Dominantní složkou potravy tetřívka jsou větvičky a jehnědy břízy, letorostyborůvky, listy trav, narašené pupeny dřevin, zbytky smrkového jehličí a pupenů borovicekleče. V některých částech Jizerských hor se bříza prakticky nevyskytuje, proto můžemeusuzovat, že se část jizerskohorské populace tetřívků musí bez břízy obejít. Náhradou pak129

jsou nejen zmíněné pupeny smrkua kleče, ale například i jeřábu ptačíhoči buku lesního. V jarním období tetřívcis oblibou oštipují žlutá květenstvísuchopýru pochvatého. V západní částiJizerských hor, kde se bříza v některýchlokalitách vyskytuje, naopakmůže tvořit hlavní složku potravy.Není příliš složité vyhodnotit, coovlivnilo změny početnosti tetřívkův posledních cca pětadvaceti letech(rychlý nárůst početnosti, následnýúbytek a současná stagnace stavů)v Jizerských horách. Počátkem devadesátýchlet 20. století skončila hlavnívlna masiv ního zalesňování náhorníplošiny. Na otevřených plochách imisníchholin měl tetřívek dostatečnýpřehled a nacházel zde klid i bohatoupotravní nabídku. Návštěvnost hor ne ustále stoupala, naštěstí pro tetřívky se ale turis tickýruch omezoval převážně na bohatou síť komunikací. Kalamitní holiny návštěvníci horprakticky ignorovali.Tento pro tetřívka příznivý stav však netrval dlouho. Kultury po celých horách rychleodrostly a staly se nepřehlednými. Nejlepší hromadná tokaniště postupně zarostla hus -tými smrkovými mlazinami a zanikla. Ptáci se rozptýlili na přehledné komunikace,průseky, manipulační plochy apod. Zde jsou však často rušeni. Tetřívci již ale nemají kamustoupit. Historická tokaniště na rašeliništích jsou prakticky celoročně hojně navštěvo -vána turisty. O opětovném osídlení podhůří již také nelze uvažovat, protože současnázemědělská krajina je pro tetřívky zcela nevhodná.Z těchto důvodů začali ornitologové, lesníci i ochránci přírody hledat způsob, jakjizerskohorskému tetřívkovi pomoci. Možnost ochrany tradičních přirozených stanovišťna rašeliništích jejich celoročním znepřístupněním není reálná. Prakticky všechnahorská vrchoviště jsou přístupná po značených cestách a celoročně se těší značnémuzájmu turistů. Ochrana a podpora tetřívků probíhá ve dvou souvisejících liniích – legislativnía praktické. Nařízením vlády byla v rámci soustavy Natura 2000 v roce 2004 vy -hlášena na ploše 11 674 ha Ptačí oblast Jizerské hory. Předmětem ochrany je tetřívek a sýcrousný. Je potěšitelné, že mnohá opatření jizerskohorských lesníků byla promítnutapřímo do plánu péče o zmiňovanou ptačí oblast.V červnu 2006 rozhodl Krajský úřad Libereckého kraje jako orgán státní správymyslivosti o vymezení oblasti chovu tetřívka obecného nazvané „Jizerská“. Tímto aktemse završila pětiletá snaha ornitologů, lesníků i ochránců přírody o podporu tetřívkav Jizerských horách. Oblast chovu tetřívka zahrnuje celkem 22 115 ha náhorní plošinyJizerských hor v šestnácti honitbách, jejichž držitelem je státní podnik Lesy Českérepubliky.130

Cílem oblasti chovu tetřívka Jizerská je celoroční aktivní ochrana a podpora výskytutohoto silně ohroženého ptačího druhu. Opatření se orientují na aktivní ochranu a podporucílového druhu, a to především pro roční období, která jsou limitující pro jeho populačnídynamiku (tok, hnízdění, výchova kuřat, zimní období). Celoroční aktivní ochranaa podpora druhu spočívá ve využití všech zákonných ustanovení lovu podle zákona o myslivosti.Konkrétně se jedná o celoroční odlov prasete divokého bez omezení věku a pohlaví,dále kuny lesní i skalní a jezevce lesního. Všechny uvedené druhy představují možnépredátory na zemi hnízdícího a zpravidla i nocujícího druhu, který je předmětem vyhlášeníoblasti chovu.Dále je nutné přizpůsobit a usměrnit všechny myslivecké, lesnické a případné dalšíaktivity v období od 1. 4. do 15. 5. běžného roku v těsném okolí tokanišť s cílem zajistitzde maximální klid. Vzhledem k nadmořským výškám i časovému rozpětí nejsou vý -znamně omezeny jarní pěstební práce ani myslivost, kterou vykonávají nájemci honiteb.Již několik let se daří vyloučit některé hromadné sportovní akce v těsném okolí tokanišť.Podle potřeby se uvažuje o vyhlášení přechodně chráněných ploch na významnýchtradičních a zároveň nejvíce ohrožených tokaništích a hnízdištích.Asi největším praktickým přínosem a nadějí pro populaci tetřívků je zařazení ploch sezvláštním způsobem hospodaření do nového hospodářského plánu Lesní správy Jablonecnad Nisou v roce 2003. V rámci kategorizace lesů zde byla vylišena ve třech lesních odděleních(cca 60 ha) subkategorie o rozloze 32 ha. Jde, řečeno úředním jazykem, o lesyzvláštního určení, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospo -daření. Konkrétně se jedná o plochy pro přímou podporu zvyšování početnosti tetřívka.Cílenými zásahy, které byly zahájeny v roce 2004, zde bude postupně vytvořen velmirozvolněný porost smrku s příměsí jeřábu, břízy a olše lepkavé. Pro přehlednost v jádrovéčásti je postupně vyklízena a pálena tlející dřevní hmota z těžebních zbytků. Předpokládáse i pravidelné kosení s úklidem biomasy. Cílem je zvýšená přehlednost stanovišť a jejichproslunění. Také časové rozvržení všech lesnických činností musí zohledňovat potřebyptáků (doba toku, hnízdění, vyvádění kuřat, zimoviště apod.). Všechny tyto aktivity jsouspolečně hrazeny Správou CHKO Jizerské hory a státním podnikem Lesy České republiky.Nezastupitelná je také role osvěty. Zatímco mezi myslivci, lesníky i ochránci přírody jenutnost zachovat populaci tetřívka i jím obývané prostředí brána jako zřejmá věc, ostatníveřejnost si toto nemusí uvědomovat. Je proto velmi důležité vysvětlovat důvody omezenívyplývajících z opatření na podporu populace tetřívků, neboť pouhé zákazy nestačí.Je nutné, aby i turisté, sportovci nebo fotografové a další návštěvníci hor pochopilia akceptovali fakt, že tetřívci sem patří a hlavně že tu potřebují své místo, kde mohouv klidu tokat, hnízdit, zimovat, prostě žít, tak aby se populace nedostala pod kritickouhranici početnosti, kdy už je její zánik pouhou otázkou času.Nejdůležitějším cílem podpory a ochrany jizerskohorského tetřívka zůstává udrženía obnova vyhovujících biotopů v klidových oblastech s minimálním rušením člověkem.I když je to s přihlédnutím k vývoji zdejší horské krajiny úkol nesmírně náročný, legislativ -ních nástrojů ke splnění cílů je snad dostatek. Půjde o to důsledně, zodpovědně a účelněje využít a získat pro tento cíl také všechny, kdo mají s Jizerskými horami něco do činění.S ostatním si už tetřívek poradí sám. My se tak budeme moci i nadále každé jaro těšitz bublání a pšoukání, které můžeme při časné procházce zaslechnout v ranní mlze.131

Celou první světovou válku byl Rudolf Kauschka na frontě.V roce 1916 obdržel četař Kauschka pár dnů dovolené.Doma, v Dolním Hanychově, se nechal vyfotografovat s manželkou Mathildou.Vpravo: Starý štít visí dnes na chodbě Nové Liberecké chaty.Zdá se, že štít byl zhotoven s předstihem, protože je na něm uveden rok výstavby 1925.Chata ale byla dokončena až o rok později.132

Po stopáchRudolfa KauschkyJan Heinzl & Otokar SimmHejnice & Jablonec nad Nisou133

Bylo to příjemné letní dopoledne začátkem loňského srpna. Počasí se zdálo být připravenéna změnu – asi takovou, se kterou se v Alpách setkal snad každý.Do Svatého Jakuba (St. Jakob) v údolí Defereggen nás z Matrei čekala pohodová cestave stylu jednadvacátého století. Nejdříve jsme projeli dobře značenou objížďkou s jednímzajetím do slepé uličky, a pak jsme už zaparkovali na výchozím místě našeho putování.Za sebou jsme měli tři dny pod i na vrcholech Vysokých Taur. Během výstupu na špicizvanou Rote Säule (2 820 m) nás provázely louky s kvetoucími protěžemi, ale i hromya blesky na místech, kde byly nejvyššími body jen naše postavy. Před námi byl ještě týden,pro Lídu, Otu i mě plný očekávání i pokory před krásami přírody Vysokých Taur a předpříběhy lidí, kteří těmito místy procházejí již po staletí.Svoje putování jsme od počátku připravovali jako vzpomínku na Rudolfa Kauschku,horolezce, milovníka jizerských skal a lesů, ale i „stavitele“, který přenesl záměr Libereckésekce Německého a rakouského alpského spolku více než 700 km daleko od svéhodomova. V roce 1926 stál u toho, když nad údolím Trojertal u plesa Bödensee, v horskéskupině Lasörling, byla slavnostně otevřena Nová Liberecká chata.Libereckou chatu jsme dosud znali jen z nových či starých fotografií a z vyprávění.Teď už zbývalo jen zkontrolovat obsah našich batohů a ze Svatého Jakuba začít stoupatk cíli – po stopách Rudolfa Kauschky. Hned první část čtyřhodinového výstupu nás při -vedla k pamětní desce připomínající Kauschku a uznávající jeho velké zásluhy.Unserem EhrenmitgliedRudolf Kauschkageb. 18. 3. 1883 gest. 2. 4. 1960Bergsteiger und Erschließer der Bergweltum die Reichenberger HütteDichter seiner Sudetendeutschen Heimatzum GedankenSektion Reichenberg des ÖAVNašemu čestnému členoviRudolfu Kauschkovinar. 18. 3. 1883 zemř. 2. 4. 1960Horolezec a objevitel horského světav okolí Liberecké chatyBásníkovi své sudetoněmecké vlastina památkuSekce Liberec Rakouského alpského spolku (ÖAV)Deska se nachází na skále při vozové cestě vedoucí podél horského potoka TrojerAlmbach, který tady protéká soutěskou Trojerschlucht. Přes padesát členů Libereckésekce bylo téměř před půl stoletím přítomno jejímu slavnostnímu odhalení. To se uskutečnilo19. srpna 1961, nedlouho po Kauschkově smrti.134

Pamětní deska Rudolfa Kauschky na začátku doliny TrojertalOd desky jsme dále stoupali k rozcestníku u oploceného mlýna s vodním kolem (Tro -jermühle) a pasoucími se ovcemi. Tady nás čekal nástup na Knappenweg (Cestu horníků),která zkracuje zákruty lesní silničky a končí na rozlehlých pastvinách Durfeldalm a při -pomíná bohatou historii těžby nerostů v oblasti. To už nás oblačná obloha i předpověďpočasí z rádia Tirol připravovala na blížící se déšť. Smíšené lesy zatím skýtaly doceladobrou ochranu před deštěm; jen jsme si říkali, že by padající vodu nemusely doprovázeti blesky. I stezka už místy připomínala některý z jizerskohorských potůčků, jež se nafrýdlantské straně hor po vydatných deštích spouštějí do údolí.S Otou jsme si chůzi usnadňovali hůlkami a krátili klábosením o věcech všedních,přírodních i historických. Ve chvílích, kdy jsem po předchozích dnech začal cítit kolena,jsem si v duchu vyčítal, proč mi nechutná tlačenka, sulc či to „klepavé“ z ovaru… Ačnejmladší z naší skupiny, jen jsem zíral, jak nás Lída často nechávala vzadu a vytrvales noblesou a lehkostí směřovala k cíli.Naše „chlapské“ řeči přerušila podezřele se třesoucí koruna vysokého smrku. Medvěd!napadlo nás… Odvážně jsme došli až ke stromu, když tu se z větví ozvalo krásně tyrolskyznějící „Grüss Gott“. Sběrač šišek, kterého jsme přes výšku smrku a hustotu větví vůbecneviděli, s námi přesto prohodil několik zdvořilých, avšak upřímných vět.Teď na sebe déšť už nenechal dlouho čekat, a tak jsme vytáhli první stupeň ochrany –deštníky.Změna počasí, která nás na cestě zastihla, byla ale daleko silnější, než aby jí deštníkmohl vzdorovat, a tak z batohů putovaly ven i pláštěnky. Nad hranicí lesa se k dešti přidalsilný vítr a citelně se ochladilo. Po okolních kopcích se válela bílo-šedivo-černá mračnaa sem tam se ozýval hrom. K Liberecké chatě nám ale chyběla ještě třetina cesty.135

Znovu jsme se ocitli na široké vozové cestě. Bouřka sílila, a tak nám přišla víc než vhodjedna ze salaší na loukách Durfeldalm. Doufali jsme, že tu alespoň na dobu toho nej -horšího božího dopuštění najdeme úkryt. Dřevěná chatka ale byla zamčená, jen úzkástříška nás částečně chránila před deštěm. S povděkem jsme z dřevěné lavice pozorovalimračna klouzající do údolí. Svatý Petr se ale rozhodl, že nás vyzkouší. Déšť byl vytrvalý,takže nezbylo než se vydat dál. Nakonec nejenom my, ale i Kauschka a mnoho jinýchk chatě za podobného počasí také došlo…Čekala nás poslední etapa naší cesty – Rudolf Kauschka Weg. Byl to právě Kauschka,kdo v 50. letech minulého století navrhl stezku, která by odtud turisty dovedla až k NovéLiberecké chatě. Nápadu se ujala sekce alpského spolku Defereggen sídlící v Svatém Jakubua v letech 1958–1959 ji vybudovala a po jizerskohorském horolezcovi pojmenovala. Stalose tak ještě za jeho života.Kauschkova cesta začíná v místech, kde dnešní chatař Johann Feldner parkuje se svýmautem a v kůlně skladuje zásoby pro hladové turisty. Od tohoto místa – mezi provazy deštěa po stezce rozježděné od motorky – jsme již nedočkavě vyhlíželi za každou zatáčkoumajestát Liberecké chaty. Leč zatáček bylo před námi ještě mnoho.Cesta k Nové Liberecké chatě nese jméno Rudolfa Kauschky – horolezce z Jizerských horAž později jsme s překvapením odhalili původ stop od motorky. Pomocí tohoto v horáchnepříliš obvyklého zásobovacího prostředku správce Feldner dopravuje od dřevěné spíženad loukami Durfeldalm zásoby pro hladové krky návštěvníků chaty.Počasí se nepatrně zlepšilo, až když jsme zahlédli chatu. To nám už zbývalo jen překonatpole bořícího se sněhu a kolem čtvrté hodiny odpoledne, Bohu i horám díky, jsmevstoupili do dveří Nové Liberecké chaty.136

Promoklí jsme se chataři Johannu Feldnerovi ohlásili: „Tak jsme tady, máme u vás pronásledující dny objednané noclehy pro tři osoby.“ Feldner stroze odvětil: „Tak to jsem rád,“a vyzval nás, abychom si vzali promočené svršky do útulné a vytopené jídelny a rozvěsilije nad kamna. Pak nám ukázal podkrovní pokojík se třemi lůžky. V té chvíli nám nicnechybělo.Příchodna Novou Libereckou chatu (2 586 m)Má očekávání z Nové Liberecké chaty byla velká. Trochu deformován vzděláním historikaa s duší jizerskohorského patriota jsem očima slídil po každém artefaktu, který jsem odvstupu do horské chaty spatřil. Zvídavě jsem otvíral každé dveře, abych mohl vychutnatstylovou výzdobu společných prostor. Spokojeně jsem zaznamenával nejen do své mysli,ale i na paměťovou kartu fotoaparátu vše, co po mnoho desetiletí bylo pro vyhnané horalyz Jizerských hor vzpomínkou na jejich domovinu.Olej s Ještědským hřebenem od frýdlantsko-raspenavského malíře Karla Deckera,několik půvabných barevných dřevorytů od chrastavsko-libereckého výtvarníka KarlaJohneho, obraz staré liberecké radnice od Rudolfa Veita, dřevořezba Krakonoše namotivy Moritze von Schwinda od Rainera Endlera z Wermelskirchenu, staré fotografiehejnického chrámu a Jizerky – to vše a ještě mnohé jiné visí na stěnách Liberecké chaty.U stolu stojí lavice se štítkem donátora domovského spolku Reichenberg–Friedlandz Vídně.Uzamčená knihovnička obsahuje i ročenky našeho Jizersko-ještědského horskéhospolku a další knihy autorů Oty Simma a Honzy Pikouse. To všechno mě – stejně jakosudetské Němce z Liberecka, Jablonecka či Frýdlantska – naplňovalo pocitem, že tady jsemdoma.Stará Liberecká chataLiberecká sekce byla založena 6. dubna 1893 v rámci Německého a rakouského alpskéhospolku a stala se právě dvoustou v pořadí. Nepatřila zajisté mezi nejstarší liberecké spolky,avšak svým charakterem a aktivitami se brzy stala jedním z významných. Bylo tomu taknepochybně i díky zakládajícím členům sekce, mezi něž patřili například Josef A. Kahl,Heinrich Scholze či Josef Matouschek.Prvním předsedou byl zvolen Josef A. Kahl, jenž stál v čele spolku osmnáct let. Jehomladší syn Willi se stal bohužel hned rok po založení prvním tragicky zahynuvším členemLiberecké sekce. To ovšem funkcionáře spolku neodradilo od toho, aby začali plánovatpořízení alpské chaty, která by členům Alpy přiblížila.Jednou z cest, jak obohacovat pokladnu pro tento úmysl, bylo každoroční pořádáníbálů, které prý patřily v Liberci mezi nejoblíbenější. V roce 1904 byly rozbity myšlenky nastavbu nové chaty v oblasti Sellraintal západně od Innsbruku. Ve stejném roce se konala137

valná hromada Německého a rakouského alpského spolku (DÖAV) v Bolzánu a při tépříležitosti navrhl předseda hlavního výboru prof. C. Ipsen představiteli Liberecké sekceJosefu Kahlovi, aby Liberečané převzali chatu Croda da Lago v Dolomitech. Hlavní výborji v té době zrovna získal od horského vůdce z Cortiny, který se jmenoval Barbaria. Kahlse ihned vydal na obhlídku chaty a do Liberce se vrátil nadšený. Potom situaci zhodnotilještě stavitel Robert Gahler a následně výbor Liberecké sekce doporučil členské schůzi, abykoupi chaty Barbaria u Croda da Lago odsouhlasila. Nakonec byla výhodná i cena –z původní částky 7 900 marek slevil hlavní výbor DÖAV Libereckým většinu a nabídl jimji za pouhých 1 703 marek. Členská schůze konaná 11. ledna 1905 zakoupení chatyskutečně schválila a 1. srpna téhož roku byla uspořádána oslava při příležitosti jejíhootevření.Hned se začátkem první světové války opustil hojně navštěvovanou Libereckou chatujejí hospodář a byla zavřena. V květnu 1915 ji obsadili Italové a po zbytek války prýsloužila jako zotavovna pro italské důstojníky. Na jejím konci byla vyrabována, a navícpřipadla stejně jako celé území Jižního Tyrolska Itálii. Liberecká sekce Alpského spolkutak zůstala bez chaty.Jak známo, v současnosti vlastní chatu Club Alpino Italiano (Italský alpský spolek)a nese jméno Rifugio Croda da Lago Gianni Palmieri.Liberečtí se nevzdaliHorolezci a turisté sdružení v Liberecké sekci Alpského spolku se odmítli smířit s tím,že by zůstali bez chaty, a tak se již v roce 1920 vypravil Rudolf Kauschka se svým nej -lepším přítelem Rudolfem Thamem na průzkum do údolí Defereggen ve VysokýchTaurách.A proč právě sem?Nelze pochybovat o tom, že Kauschka znal článek uznávaného horolezce LudwigaPurtschellera (1849–1900) Aus dem Alpenkranze des Defereggers Tales (Z alpského věnceúdolí Defereggen), který zveřejnil v ročence Německého a rakouského alpského spolkuv roce 1879. Purtscheller v něm psal o „terra incognita“ – zemi neznámé, o naprosté odloučenostiod okolního světa. Je možné, že právě proto začali hledat tady. Nad SvatýmJakubem je nadchlo malebné a turisty stále ještě nedotčené místo u plesa Bödensee. Bylipřesvědčeni, že to je to pravé místo pro stavbu Nové Liberecká chaty.Oba horolezci doma spustili přesvědčovací kampaň – Tham přednášel a promítaldiapozitivy, Kauschka celou váhou své osobnosti přesvědčoval členy výboru o tom, žemyšlenka je správná. Jednoznačnou podporu totiž z počátku neměli…V roce 1921 schválila vybrané místo členská schůze Liberecké sekce a bylo možné začíts přípravami. Během roku 1924 vypracoval liberecký stavitel Bruno Pietsch plány a o rokpozději započala pod obětavým vedením Ferdinanda Czastky samotná stavba. Toho sebohužel nedožil Rudolf Tham, který se 3. srpna 1923 zřítil při traverzování ledovéhokuloáru na hoře Mont Mallet v oblasti Montblanku. Na jeho památku pojmenovali jižv roce 1923 členové Liberecké sekce cestu od budoucí chaty do sedla Daberlenke „RudolfTham Weg“. Název se ujal a najdeme ho i v současných mapách.138

Ke slavnostnímu otevření Nové Liberecké chaty 26. července 1926 dorazila řada členůLiberecké sekce i dalších pozvaných hostůNová Liberecká chata a její osudySlavnostní otevření se uskutečnilo v pondělí 26. července 1926. Zúčastnila se ho stovkačlenů Liberecké sekce v čele s Rudolfem Kauschkou, dostavil se i starosta Svatého Jakuba.Celkové náklady na stavbu chaty se vyšplhaly na 250 000 Kčs.Neklidné 20. století však připravilo i Nové Liberecké chatě zlé časy. Na konci druhésvětové války byla spolková chata zle poničena a vyrabována. V důsledku poválečnéhovyhnání Němců z Československa ztratila na čas i své patrony. Došlo též k reorganizaciAlpského spolku, který po skončení války hledal svoji novou tvář, nezatíženou nacionálně--socialistickými idejemi. Svoji existenci musel spolek obhajovat před Rakouským ústavnímsoudním dvorem. Chaty, které se po anšlusu Rakouska v roce 1938 dostaly do vlastnictvíNěmeckého alpského spolku (DAV), byly nově konstituovanému spolku (1945) zpočátkujen svěřeny do správy. Některé ze sekcí zanikly, jiné postupně navázaly na svoji činnost.Výjimkou nebyl ani vznik sekcí nových. V roce 1951 se Alpský spolek vrátil k názvu, kterýměl ve svých prvopočátcích – Österreichischer Alpenverein (Rakouský alpský spolek).O čtyři roky později – v roce 1955 – byl na základě státní smlouvy vrácen majetek německýmsekcím, které byly od roku 1952 včleněny do obnoveného Německého alpského spolku.Chaty se po skončení války ujala vídeňská sekce Edelweiß (Protěž), v jejímž středu bylzásluhou Dr. Rudolfa Turnwalda (předsedy někdejší Liberecké sekce) založen oddíl libereckých„spolkařů“ žijících ve Vídni. V roce 1950 mohla být opravená chata opět otevřena.139

140Nad Libereckou chatou se zvedá vrchol Bachlenkenkopf,na kterém byl 1. září 1974 postaven tento kříž.Postarali se o to Doris a Walter Pannertovi, dcera a zeť Rudolfa Kauschky.Na kříži je napsáno: Der unvergessenen Heimat, tj. nezapomenuté vlasti.

Členové Liberecké sekce, již byli roztroušení po okupačních zónách Rakouska a Ně -mecka, svou činnost tedy obnovili pod sekcí Edelweiß. Dne 28. dubna 1953 byla znovu ustavenai Liberecká sekce (Sektion Reichenberg), jež měla svá sídla ve Vídni a v bavorskémKemptenu, kde žil Kauschka. Letní čas tehdy trávil vždycky ve Svatém Jakubu, a když bylyv roce 1956 pořádány oslavy 30. výročí stavby chaty, byl jmenován jejím správcem. Rokpoté členové Liberecké sekce získali Novou Libereckou chatu zpět do svého vlastnictví.Kauschka zastával nelehkou práci správce až do své smrti v roce 1960.Pětasedmdesáté Kauschkovy narozeniny (1959) se staly příležitostí k udělení poct – byljmenován čestným členem Alpského spolku. Kauschkův zeť Walter Pannert, dlouholetýpředseda Liberecké sekce, vystoupil v létě toho roku s několika přáteli na bezejmennývrchol v hřebeni Panargen. Na 2 903 metrů vysoký vrchol donesli schránku s vrcholovouknihou a pojmenovali ho Kauschkahorn. Nový název pak schválila tamní sekceDefereggen, proti nebyl ani starosta Svatého Jakuba, a tak byl název všeobecně přijata najdeme ho i na soudobých mapách.Další období bylo pro chatu již časem poklidného rozvoje. Pro krajany vyhnané z Ji -zerských hor se stala nejen místem každoročních setkávání, ale i symbolem ztracené domoviny.Členové Liberecké sekce dům nejen spravovali, ale začali chystat i jeho rozšíření. Od roku1979 připravovali plány a samotné práce byly zahájeny hned o rok později. Smontovanéchatové díly a další materiál na přístavbu dopravil ve dnech 19. a 20. května 1981 vrtulník k je -zeru Bödensee. Práce rychle pokračovaly a v neděli 30. srpna byl rozšířený objekt slavnostněotevřen. Celkové náklady na přístavbu dosáhly tří miliónů tehdejších rakouských šilinků.Současnost Nové Liberecké chatyChata je tedy majetkem sekce Reichenberg Alpského spolku, je ve velmi dobrém stavua návštěvníkům nabízí 60 lůžek. Otevřena bývá od poloviny června do září, po zbytek rokuje k dispozici pouze tzv. Winterraum (zimní místnost přístupná se speciálním klíčem).Při naší návštěvě jsme shodou okolností měli možnost pohovořit s Klausem Seidlerem,zástupcem Liberecké sekce, který na chatu pod homolí Gösleswand přijíždí a přicházíz Vídně pravidelně, aby zkontroloval její chod. Je zajímavé poslouchat vyprávění rodákaz Jesenicka o životě sekce, která měla z vůle mocností zaniknout, ale díky odhodlání svýchčlenů a nelehké práci žije dodnes. Udržet chatu v dobrém stavu a mít hospodárnéhosprávce není jistě jednoduché nikde. Nová Liberecká chata má díky sekci i správci obojí.Když jsem listoval v knihách návštěvníků, uvědomil jsem si, jak je dobře, že domovskéadresy jsou čím dál častěji z českých zemí. Je to totiž alespoň částečná možnost, jakLibereckou chatu podpořit.V dohledu Liberecké chatyAlpské louky, poseté modrokvětými hořci a růžovými prvosenkami, pasoucí se stáda býčkůa jalovic pod třítisícovými vrcholy hřebene Panargen a skupiny Lasörling – takový je letníobraz okolí Liberecké chaty.141

Rozhodnete-li se pro putování Vysokými Taurami, může být Nová Liberecká chata jednímz etapových cílů. Tak to také většina návštěvníků dělá – odpoledne přijdou, přenocujízde a druhý den ráno pokračují k dalšímu cíli. My jsme ale chtěli o trochu blíže poznatmísta, která si Kauschka tak oblíbil. V bezprostředním okolí chaty se nachází celá řadatřítisícových nebo o málo nižších vrcholů, které během svých častých pobytů všechnynavštívil. Tady se s Kauschkovými stopami setkáváme doslova na každém kroku.Náš první pobytový den byl ještě zamračený a větrný. Mlhy se válely na hřebenecha přeháňky bičovaly jezerní hladinu. Vlny hnané poryvy větru narážely se šplouchánímna břehy. Již při včerejším lijáku a ochlazení se dalo tušit, že na okolních vrcholcích sněží.A opravdu, když se dnes mraky tu a tam protrhly, byly hory od určité vrstevnice bílé.Předpověď počasí na další dny byla ale víc než slibná…Nejsnadněji dostupnou třítisícovkou v dosahu Nové Liberecké chaty je Finsterkarspitze(3 028 m). Nástup se dá přes sedlo Rote Lenke dobře spojit s návštěvou nejnápadnějšízdejší hory Gösleswand. Na celý výlet nám pohodlně postačí půl dne.Kolem horského jezera Bödensee jsme šli k sedlu a přitom jsme stále znovu obracelizraky k chatě, abychom obdivovali její malebnou polohu na jezerním valu. Po překonánízbytků sněhových polí jsme stoupali po suťoviskách a drnech vzhůru na hřeben. Mrakyhnané větrem se trhaly o ostré hrany skal kolem nás, ale sledovat neznačenou cestunebylo ani za nevlídného počasí nijak obtížné. Poslední část výstupu na Finsterkarspitzevede přímo po hřebeni, jehož závěrečná část je vzdušnější. Přelézáme balvany a dávámepozor na poryvy větru, neboť pod námi je na obou stranách hlubina. Mohutný dřevěný křížna vrcholu je oblíbeným terčem blesků, o čemž svědčí odštípané třísky povalující se kolem.Připomínají nám, kdo je tady pánem.Když jsme ke kříži dorazili, nebylo vidět téměř nic. Jen občas se otevíraly pohledy skrzmraky dolů do okolních dolin. Zápis do vrcholové knížky, pár fotografií s námětem mlhapřede mnou – mlha za mnou a vydali jsme se na zpáteční cestu. Za pár desítek minut jsmejiž opět seděli v útulné chatě.Nejhezčí i nejvyšší je tady KeeseckV hřebenu Panargen se zvedá do výšky 3 173 metrů a jeho název připomíná doby, kdy bylookolí více zaledněné. Slovem „Kees“ totiž označují Rakušané ledovce. Dnes je všakDaberkees mrtvý a pokrývá ho tak silná vrstva suti, že ho sotva rozeznáme. Když Ota chatařiFeldnerovi prozradil náš úmysl Keeseck navštívit, vycítil jsem z jeho odpovědi nejenobavy, ale i jasné varovaní. Nebylo divu: na podzim 2002 přišel při sestupu z Keeseckuo život devítiletý chlapec z Čech. Jeho otec zřejmě horu podcenil a nedokázal svého synkazachránit. Není to kopec pro začátečníky…Na túru jsme se vydali za dokonalého počasí. Na našem putování po stopách RudolfaKauschky to byl první krásný den, jen občas nad námi pluly bílé mráčky. Od Liberecké chatyvede značená cesta přes rozkvetlé louky do širokého sedla Daberlenke. Zelená, modrá, bílá,žlutá a fialková barva byla po včerejším dešti svěží a vzduch voněl horským létem. Pestrostdoplňují i nerosty, neboť údolí Trojertal má nesmírně pestré geologické složení. Bílé, šedé,černé i zelinkavé skály a stěny, břidlice i tenká azbestová vlákna lemují cestu.142

Na Keeseck se nastupuje v sedle Daberlenke. Stezka se ztrácí mezi kameny a travami,ale směr výstupu je zatím jednoznačný. V malém sedélku pod kopečkem Gamsköpfl odkládámemezi balvany nadbytečné věci a domlouváme se na dalším postupu. Je třeba se dostatna hřeben, ten ale začíná strmým stupněm, který se většinou obchází. Trasa je sice zna čenámužíky, ale bezmyšlenkovitě se na ně spoléhat by nebylo moudré. Staví si je kdekdo, a takněkdy vedou i do slepých uliček…Vše by bylo poměrně jednoduché, jenže skály jsou tady velmi zvětralé a lámavé. Pohybv takovém terénu vyžaduje určité zkušenosti, aby se nestal nebezpečným. Ota říká, že se polámavých skalách musí chodit jako po vejcích. Nic nedrží pohromadě, ale nic nesmí podnašima nohama padat – nejen proto, aby kamení neohrožovalo níže stoupající kolegy, alei kvůli vlastní bezpečnosti.Když se dostáváme zpátky na hřeben, je nám už hej. Za pár hodin tudy ale musíme ještěsestoupit, a proto se už teď rozhlížíme, kde to půjde nejlépe. Nahoře nás ještě čekalo většísněhové pole, které bývá zledovatělé a tím i nebezpečné. Sníh byl ale rozměklý a pochod poněm bezproblémový.Za půl hodiny jsme seděli na špičatém Keesecku. Byl to úžasný pocit, dotýkat se vrcholovéhokříže a rozhlížet se do všech světových stran – stejně jako před lety Kauschka.Keeseck je znám svými úžasnými rozhledy a teď nám je nabízel v plné kráse: věže Dolomits Marmoladou, zalednění velikáni Vysokých Taur – Grosser Geiger, Gross Venedigera v dálce i Großglockner. Na protější straně Trojertalu se tyčil hrot Reichenberger Spitze, dálvzadu Lasörling a v údolí stála Liberecké chata.Po čtyřech hodinách vytrvalého výstupu jsme listovali ve vrcholové knížce a s potěšenímčetli jména přátel z Jizersko-ještědského horského spolku. Rádi jsme připsali i jménasvá. Byl to doposud můj nejnáročnější výstup, který jsem mohl absolvovat jen díky Lídě aOtovi, díky, přátelé.Lasörling – krásná horaNačervenalá skaliska Lasörlingu (3 098 m) se stříbrným křížem z nerezové oceli navrcholu lákají snad každého, kdo zavítá do této části Vysokých Taur. Také Kauschka na nějz různých stran několikrát vystoupil.Naši návštěvu jsme spojili s celodenním přechodem mezi Novou Libereckou chatoua Lasörlinghütte. Přes tři sedla jsme se konečně dostali k rozcestníku v kotlině Glauret,odkud vede k vrcholu značena stezka. Den byl jak vystřižený z prospektu a slunce se nemilosrdněopíralo do jižního svahu, kterým se klikatí vzhůru kamenitý chodník. Také tadyjsme vše nepotřebné schovali pod skalami a na zhruba dvouhodinovou odbočku vzali jenpár nezbytností.Vrcholový kříž jsme spatřili až těsně pod vrcholem. V pozdním odpoledni jsme sedělisami na vrcholu a kochali se nádherou horského světa. Naproti nám, nad údolím Virgental,se třpytily ledovce skupiny Gross Venedigeru a hluboko pod námi se dal tušit rušný den.Po půlhodinovém odpočinku na vrcholu jsme začali sestupovat. Před námi byl ještědlouhý pochod ke stejnojmenné chatě – Lasörlinghütte. Už jsme se nemohli dočkat, kdy seskupinka stavení zvaných „Das Kleine Dorf in den Bergen“ (Vesnička v horách) objeví, pak143

jsme k ní však utrmácení, ale šťastní dorazili. Útulná chata nás vlídně přijala. Bylo to snadjediné místo, kde nás Kauschka se svojí návštěvou nemohl předhonit, neboť tato soukromáchata rodiny Wurnitsch zde stojí teprve od roku 1982. Je ale velmi pravděpodobné, žetěmito místy před námi neprošel…Následující den jsme sestoupili do Svatého Jakuba a zakončili tak svoje putování postopách muže, který nadevše miloval hory.Použitá literatura:BIELAU, K.: Z informačních materiálů na Nové Liberecké chatě,zdroj a datace kopií neznámá.KITTLER, A.: Rudolf Kauschka 1883–1960, Dresden 2008.Výzdoba staré části Nové Liberecké chaty připomíná Liberec a Jizerské hory144

DrobnostiSiegfried WeissJablonec nad Nisou145

Moje zážitky z JizerkyOsada Jizerka byla kdysi jiná. Dnes stojí u každého penzionu několik bouráků, ale nebylotomu tak vždycky. Je pravda, že za Riedelovy éry, kdy na Jizerce pracovala stará, a odroku 1866 druhá, novější sklářská huť, která dávala obživu dřívějším dřevorubcům, bylživot v osadě rušný. Byla to zlatá doba Jizerky. Ale o tom vím jenom z knížek.Z vypravování pamětníků vím zase o době před druhou světovou válkou, kdy užohně ve sklářských hutích dávno vyhasly a „nová“ huť byla přebudována na mládežnickouubytovnu. Tehdy proudili výletníci na Jizerku, byl to čas turistiky. Návštěvníci z městasem chodili hojně v době jelení říje, aby tady slyšeli na vlastní uši troubení jelenů. Abyneodcházeli zájemci o tuto atrakci neuspokojení – jeden neví, bude-li se jelenům chtíttroubit na povel – posílal hostinský čeledína s kropicí konví nebo cylindrem od petrolejkynepozorovaně do lesa, aby několikrát zatroubil, tak jak to dělávají paroháči. A hostůmnaskakovala husí kůže a byli spokojeni.Moje první vlastní vzpomínky začínají v mých čtyřech letech, kdy jsem jako naháčekběžel od Šteklovy boudy za strýcem, který se šel vykoupat do Jizerky. To nevím z vypravování,ale zcela přesně vidím sebe, jak mě teta chytila těsně u říčky, do které bych určitěspadl. Není to světoborný zážitek, ale je to můj první dojem. Opomenu karbanický výlets panem Pawlowským, o kterém jsem vyprávěl už v minulé ročence.146Hajný Josef Suchý z Jizerky (1974)

A pak už jsem chodil nebo jezdil na lyžích k panu Suchému. Je to zvláštní, ale nepamatuji,že bychom někdy u Suchých platili. A to jsme tam byli jednou na Silvestra jenomtři kluci a rok nato se třemi dívkami, které jsme hrozně zklamali, protože místo na tancovačkuk paní Kakrdové do Pyramidy, kde hrával starý orchestrion, se pánové odebralisměrem na Malou jizerskou louku. Nejsem obdařen zvláštním pozorovacím talentema nemám z té doby nějaké zvláštní dojmy, vím jen, že z Bukovce byl nádherný sjezd až kekorytu Jizerky. Tenkrát ještě nebyly běžky, do hor se chodilo se sjezdovkami a při sjezdechse prostě zapnul „spodní tah“. Les Bukovce byl tenkrát hodně prořídlý, dal se jet slalommezi vysokými smrky. Ochrana přírody ještě neexistovala, nebyla žádná omezení, nebylonutno přírodu chránit před lidmi, stejně tam už skoro žádní nezbyli. Jizerka měla jen hrstobývaných domů a jedinou hospodu – právě tu Pyramidu. Pak jsem se u Suchých objevil sesvojí manželkou, ale to už bydleli nahoře pod Bukovcem – na „Mořině“, jak se staré chatě,zvané dříve „Buchbergbaude“, nově říkalo.A pak nastala éra Hnojového domu. Psal jsem tyto řádky a měl jsem před sebou fotografiijeho majitele, přítele Gustava Ginzela, který se už nikdy nevrátí do tohoto svéholegendami opředeného obydlí. Pročítám a píši tyto řádky v době, kdy už je Gustav vysokonad všemi vrcholy, na kterých kdy stanul, a i nad těmi, o kterých jenom snil. Budiž muzemě lehká. Psát o „Misthausu“ by bylo nošením dříví do lesa, ale přesto bych rád zmínilněkolik drobných příhod, vlastní dojmy.V době, kdy byly naše dcerky ještě malé, býval pro nás Hnojový dům významnýmútočištěm. Zejména to bylo příjemné, byly-li tam i další děti z naší party. Naši přátelé, sekterými nás pojilo dlouhé přátelství na horách, měli děti zhruba stejně staré jako my. Dětitam měly eldorádo, zabavovaly se celý den a my jsme mohli chodit na borůvky nebo naKolem Hnojového domu vedly koleje lesní drážky (první polovina 60. let)147

výlety. U Gustava pobývala často jeho bývalá chůva paní Hanová, které všichni říkali „teta“.Byla již v pokročilém věku a vychovávala už další generaci, a to čtyři kluky Gustavovy sestry,jež měli s manželem Petrem.Nutno dodat, že u domu byly dvě zvláštní atrakce. Jednak tam byla „konečná“ lesníhovláčku, který dopravoval kmeny stromů z těžby pod Jelení strání, jednak to byla „pískovna“.Na kolejích stála ještě v jakési boudě nebo hangáru vysloužilá lokomotivka, která čekala naodvoz do šrotu, ale její drezína – nebo lépe „vozík“ bez jakéhokoliv náhonu – se dal vytlačitaž na hoření konečnou pod Jelení stráň. Tam se zablokoval a pak posloužil na zpátečnícestu z lesa domů. Tu zběsilou jízdu z kopce miloval Petr i děti, já měl ale pokaždé husí kůžipři pomyšlení na vykolejení toho vehiklu. Každý jen trochu soudný člověk by musel tuhleriskantní jízdu okamžitě zakázat. Je mi dodnes záhadou, že se nikdy nic nestalo. Brzdit semělo klackem o kola, ale to byla pouhá teorie, ono se totiž nebrzdilo vůbec. Děti vřískalynadšením, Petr velkoryse spanilou jízdu dirigoval, zatímco mně vstávaly hrůzou vlasy,až jsem z toho měl traumatické sny. To patřilo k Petrově povaze, byl-li v melancholickénáladě, nebyla s ním řeč, pokud byl ale v pohodě, dokázal se geniálně odvázat. Bez ohleduna ztráty. „Uff,“ oddychl jsem si vždycky dole.Pískovna nedaleko Hnojového domu, v pozadí chata libereckého muzea (1966)148

Pískovna se rozkládala na místě, kde stará silnice naproti Hnojovému domu tvořilavelkou zatáčku. Pamatoval jsem si, že tu kdysi stával nápadný patrový dům, který zmizel ponovém přemostění Jizerky a narovnání silnice někdy počátkem šedesátých let minuléhostoletí. Odkryvem půdy vznikla pískovna, odkud se odebíral stavební materiál pro budo -vání panelových cest. Vyskytovaly se tam i velmi zajímavé geologické nálezy, což ovšemděti nezajímalo. Zato ty haldy písku, kamení a spousta kaluží byly pro děti eldorádem.Věděli jsme, že se tam dětem nemůže nic stát. Silnice ke Smědavě v šedesátých letech siceještě nebyla zavřená závorou a dalo se tudy jet do Hejnic, nicméně provoz byl tak zanedbatelný,že pro děti nepředstavoval nebezpečí. Auto tam projelo nejvýš párkrát za den.Do tajů dětských her dospělí nemohou proniknout. Každý kamínek má svůj význam,a zvlášť když jsou tak barevné jako ty v pískovně. Ten představuje jelena, ten peníz, jinýkouzelníka nebo bůhvíco. Takže jsme klidně mohli jít do lesa. Ochotná a milá „teta“ senabídla, že dá pozor i na naše děvčátka.Šli jsme tedy na borůvky, courali po lese a pozdě odpoledne jsme se vrátili k Hnojáku.Teta na náš pozdrav cosi nevlídně zavrčela a zmizela, děti se moc neukazovaly a divně sešklebily. Irenčiny tepláky se sušily, sama pobíhala bosá. Až po čase jsme se dozvěděli, co sepřihodilo. Děti si hrály, dětské fantazii se meze nekladou. A tak nejstarší kluk běžel do blátaa ostatní za ním. Honili se, skákali do kaluží, prostě dováděli. Pak kamsi přeskočili, jenžeIrena byla nejmenší, nedokročila a uvízla v bahně. Začala se nořit do bláta, gumové ho -linky už byly po okraj v bahně, Irena se nemohla hnout a dětem začalo být úzko. Rozběhlyse k domu a Irenu tam nechaly trčet uprostřed pískovny v blátivém krunýři. Nesměle řekly,co se přihodilo. Když teta viděla to nadělení, neváhala, vzala lopatu a pár prken a šlavydolovávat plačící Irenku. Prkna musela nastavovat, aby se k ní dostala, a lopatou začalavyprošťovat holínky s dítětem. Jak teta, tak holčina byly od bláta až za ušima, takže nebylodivu, že naše přivítání dopadlo dost odměřeně.V době naší nejvyšší aktivity jsme zakončovali rok takzvaným silvestrovským dramatem.Bývala to „díla“ kolektivní, ke kterým jsme si v půjčovně divadelních rekvizit shánělináležitou výbavu. Vymyslet námět bylo mým a Petrovým úkolem během celého roku.Některé opusy jsme předváděli sami sobě, protože diváci nebyli, všichni totiž museli hrát.Hrálo se v loveckých chatách, ale Indiánské drama a „operu“ Loupežníci jsme uvedliv premiéře, která byla zároveň derniérou, v Hnojovém domě.Indiánské drama bylo vskutku dramatické, neboť kdosi přinesl doutníky zvané viržínka,která kouřená jako dýmka míru působila jako bomba. Ani nádherná pernatá čelenkaSedícího býka (Petr), ani lehké mokasíny Vinnetoua (já), v nichž jsem šlápl na rezavýhřebík, který mi projel do chodidla, nedokázaly odvrátit zkázu. Zatímco jsem si lízal ránu,Sedící býk měl před sebou plastové umývadlo, do kterého odevzdával večeři i s vypitýmalkoholem. Všude obraz poražených indiánů, kteří padli, nikoliv kvůli odvetě za jejich vítězstvína Little Bighornu, ale vlastní vinou a vlivem ohnivé vody a viržínek.Ne tak dramaticky, zato velice vesele dopadlo drama Loupežníků. Na magnetofon jsemnahrál cosi, co se dalo kvalifikovat jako strašně falešná muzika, ke které loupežníci a jejichhejtman zpívali. Vlastně spíš měli zpívat. Také tam byl kankán, neboť loupežníci po úspěšnémlupu zavítají do nevěstince. Nevěstinec byl naplněn našimi spořádanými manželkami,které jako poběhlice tancovaly kankán. To nejhezčí na celé hře bylo, že se režie po desetiminutách zhroutila a začalo se, i když stále podle scénáře, improvizovat. Důvodem bylo, že149

se chodilo k paní Kakrdové do Pyramidy s kropicí konví pro pivo pro herce. Nelituji alepráce spojené s přípravami, protože to byl projev nespoutaného mládí. Dodnes se bavímevzpomínkami na krásné chvíle s přáteli, i když už mnozí nejsou mezi námi.Gustav, coby majitel domu, takovým mumrajům většinou jen mlčky přihlížel anebospal. Pochopitelně nestál úplně stranou, ale tím, že byl světoběžníkem, jej takové blbnutímoc nebralo. Měl jiné priority. I v největším randálu dokázal spát nebo akumulovat teplou kamen pro další výpravu do exotických krajů. Hodně let cestoval po všech světadílech,podílel se na náročných expedicích, sesbíral spoustu zajímavých exponátů z celého světaa byl ve svém živlu, když byl obklopen návštěvníky.U Hnojového domu (asi 1965)150

Vyprávěl jim historky skutečné, méně skutečné a taky takové, které po častém vy -právění už sám za skutečné považoval. Jednou jsem se ho zeptal, co vlastně píše do novin.Řekl: „No prostě zajímavosti a kuriozity. Třeba, že do Ještědu uhodil za dvacet let 486krátblesk.“ Ptal jsem se ho, odkud to ví. A on lakonicky prohlásil: „To přeci neví nikdo, ale je tozajímavé, no ne?“ Takový byl Gustav…Poznal jsem ale také jeho druhou tvář. Jednou jsem k němu zavítal při sněhové vánici.Bylo psí počasí a byl v domě sám. Povídali jsme si, ale čas byl neúprosný a já musel ještěpřes hory domů. Gustav mě neustále ponoukal, abych ještě nechodil, abych u něj trochupobyl. Když jsem si připínal běžky, přišel za mnou a přesvědčoval mě, jak je u něj hezky. Tujsem cítil, že Gustav je ve svém nitru velmi zranitelný a osamělý člověk. Ten obrovskýhumbuk kolem něj byl jakousi drogou, kterou potřeboval. Tím přehlušoval pocit samoty.Odjel jsem a postavu mávajícího Gustava postupně pohltilo šero sněhové fujavice.Představím-li si téměř liduprázdnou Jizerku před půl stoletím, pak výrazy osamělosta opuštěnost jsou na místě a vystihují nejen stav tehdejší osady, ale i lidských duší.Setkání s poustevníkemPoustevníci bývají v pohádkách a pověstech. Bývají záhadní a tajemní. Nikdy jsem ses poustevníkem nesetkal. Až jednou…Stoupal jsem zasněženou pasekou nad Mariánskohorskými boudami k Milířům poblížUhlířského vrchu. Nádherný den začátkem devadesátých let minulého století. Nad bývalýmhřebenovým průsekem, ze kterého je nyní široká cesta, stála stará lovecká chata. Dříveukryta v hlubokém lese, nyní na holině. Už z dálky mi připadala jiná. Kolem chaty bylynapíchané smrčky, sníh u dveří byl odklizen, okenice byla otevřená. Ale co bylo naprostonové, bylo hrubě přitesané dlouhé prkno, přibité na venkovní straně chaty. Do prkna bylhezky vydlabaný nápis: Slza Jizerských hor. Pod tím byl upevněn příčný řez silnou větví, nakterém byl nápis v němčině: Träne des Isergebirges.V chatě bylo slyšet šramocení, zaťukal jsem na okno. Nic se nedělo. Za chvíli vrzly dveřea vyšlo cosi. Přízrak. Urostlý chlapík s ohromným plnovousem, na hlavě neuvěřitelně velkýplstěný klobouk, do lesáckých holínek měl nastrkané vatované kalhoty. Trochu jsem selekl. Pozdravil jsem. Ptal jsem se, spravuje-li on starou chatu, a odpověděl trochu nejistě.Ptal jsem se ho, chodí-li sem ještě někdo ze staré josefodolské party, a z jeho odpovědi bylozřejmé, že čeština není jeho mateřštinou. Zeptal se mě, co jsem zač, a když jsem se představil,pravil bez okolků nefalšovaným jizerskohorským dialektem: „Dou kumm ok rei!“ –Tak pojď dovnitř! Důvěrně mi tykal. Znal mě z časopisu Jizerské a Lužické hory, který mupůjčila naše přítelkyně Eva.Ptal jsem se toho podivína, s kým že mám tu čest. Odpověděl, že je Poustevník Karel.„No, přece musíš mít civilní jméno, nemůžeš se jmenovat jenom Poustevník Karel!?“ řekljsem mu.Začal vyprávět dlouhý příběh, jak se stal poustevníkem. Jeho civilní jméno bylo KarlZenkner. Jeho dědeček měl kdysi na Juslově kupě u Pekla v Josefově Dole hospodu, takžepochází z těch rozvětvených rodin Zenknerů, kterých tady bylo mnoho. Nejslavnější z nichkdysi postavil proslulou Zenknerovou huť.151

Poustevník Karel (1991)Žil v Německu a měl zájem o ekologii. Vyprávěl, že se zúčastnil nějakého kongresuo ochraně životního prostředí ve Vídni. Bylo tam hodně význačných lidí a asi to stálo dostpeněz. Pochopitelně daňových poplatníků. Jak jinak! Podle jeho slov bylo výsledkemkongresu „bla, bla bla bla“. Samé fráze. Měl pocit, že nešlo o ekologii, ale o vlastní zájmyv ekologii. To ho tak naštvalo, že v návalu vzteku a bezmocnosti roztrhal cestovní pasa osobní doklady a cáry hodil do Dunaje. Myslím, že jsem to pochopil, je to reakce na pocittotální nemohoucnosti a zlosti. Najednou ale cítil, že je Nikdo, míň než Nikdo, že se sámvyřadil z lidské společnosti, že se stal poustevníkem. Cítil jsem, že hledá hloubku, smysla opravdivost lidského konání.V chatě bylo útulno, trochu jsme filozofovali o životě. Řekl jsem mu, že jsem zrovnačetl zajímavou knihu Sofiin svět od Josteina Gaardera. Sáhl do rozviklané police a podalmi tu knížku. „Mám ji zrovna tady,“ prohlásil se stejnou samozřejmostí, s jakou mi podalhrnek čaje. Pusa mi zůstala otevřená! V zastrčené lovecké chatě měl knihu o dějináchfilozofie!152

Ptal jsem se na význam slov Slza Jizerských hor. Dal mi korespondenční lístek s razítkem„Poustevník Karel – Einsiedler Karl“. Na jedné straně byl nápis: „Světová banka přijdedo Pekla“, na druhé straně stejný text v němčině. Peklem – Hölle – je dvojznačně myšleni pomístní název pro nejvýše položenou část Josefova Dolu. Nebyl žádný troškař!Zasmál jsem se tomu, ale Karel prohlásil, že to myslí vážně a že by chtěl, aby světovábanka investovala do jeho nápadu. Chtěl získat prostředky na malou repliku staré, už dávnoneexistující Zenknerovy hutě, která by stála poblíž Hraniční louky, v místě, kde byl odebíránmateriál pro stavbu panelové cesty k Mariánskohorským boudám. Měla by to být připo -mínka zašlé slávy jizerskohorského skla a zašlé krásy jizerskohorských lesů. V této malé hutiby visela ze stropu obrovská skleněná slza, vyjadřující smutek nad zánikem toho všeho.Mělo to být zároveň muzeum lesa. Myšlenka to byla skutečně hezká, ale byl to jenom sen…Ptal jsem se, jak cestuje, když má rodinu v Německu. Bylo to všechno víc než dobrodružné,až nepochopitelné. Přes hranice se údajně dostával zdlouhavým uprošovánímpohraničníků, které někdy trvalo týden (bylo to už po sametové revoluci, to se rozumí).Sedával poblíž hranic a živil se jen chlebem a vodou, a když stráže zjistili, že je víc nežpodivínem, tak ho pustili, i když ještě nebyla v platnosti Schengenská dohoda.Čas u něj nehrál roli. Chodíval velké vzdálenosti, Vídeň – Jizerské hory nebo Praha –Meráno, kde přes zimu žil poblíž tyrolských sedláků v prázdné salaši. Půl roku žil v jeskynipod Strahovem, rozhovor s ním byl i v televizi. Chtěl, aby jej navštívil tehdejší prezidentVáclav Havel. A skutečně – bývalý prezident k němu zašel, což svědčí o velkorysosti našehostátníka. Z toho setkání ale stejně nemohlo vzejít řešení, které by změnilo svět.Karel býval často hostem u nás doma, měli jsme jej rádi. Byl to podivín s bezelstnou dušídítěte, přál si uzdravování světa, byl snílkem s romantickými představami o dobru. Bývalvysmíván a mnohými zatracován. Byl osamělým bojovníkem proti špatnosti světa. Dal sejako jeho slavný předchůdce Don Quijote do beznadějného boje s větrnými mlýny. V duchujsem ho obdivoval: udělal zoufalý čin, který v podstatě svět nezmění, ale povstal proti tomu,co se skrývá za lhostejností, pozlátkem konzumní společností a za drancováním a ničenímživotního prostředí.Pak se dlouho neukázal. Jen náhodou jsme se dozvěděli, že je na pravdě Boží, že zemřelpravděpodobně na rakovinu a už bydlí u Pána Boha. Bůh zřejmě pochopil, že osamělýpoustevník proti zkaženosti světa nic nezmůže, že mu u něj bude lépe.O zapomenutých lidecha o hvězdě pana WünscheS přítelem Jiřím jsme vedli spory o tom, jestli může dobro existovat beze zla. On pravil, ženikoliv. Já bych se beze zla klidně obešel, nejsem konfliktní typ. Ale dobro, nebo spíš dobřílidé, mně vysloveně chybí. Dožije-li se dobrý člověk vysokého věku a je-li přitom zdráv, pakzmoudří. Takový člověk je pro okolí požehnáním. Rád jsem se bavil s takovými jedinci,vyzařoval z nich zpravidla klid a vyrovnanost, i když jejich tváře byly poznamenanébrázdami životního utrpení. A měl jsem v životě štěstí, že jsem se s několika takovými lidmisetkal.153

Výlet na Zlaté návrší s dědečkem Emilem Broschem (1971)Jedním z nich byl můj děda, který měl navíc vzácný dar nepředstírané noblesnílaskavosti. S ním a jeho jezevčicí Nelly jsem chodíval do lesa na houby a pro klestí dokamen. Při tom mě zasvěcoval do dnes už dávno zapomenutých názvů různých lokalit.Maxmillian-Höhe, kde údajně kdysi tábořili vojáci Maxmillianova regimentu, zřejměv „bramborové válce“, Sandhübel, hluboká úvozová cesta písčitým návrším, velmi staráspojnice s Dolní Černou Studnicí. Bähschnitte, což znamená topinka, se říkalo dostineobvykle cestě, jejíž vstup je dnes za „tunelem“ pod tratí zahrazen plotem a která vede dokouta s názvem „Katzeloch“, tj. Kočičí díra. Toto místo postihla v roce 1929 vichřicea sebrala mnoha domům střechy. Ukázal mi také sáňkařskou a bobovou dráhu z Černéstudnice, které byly ještě kolem roku 1960 někdy využívány, nebo staré vodojemy a jámy,kde v lesích kameníci štípali kámen. Poznal jsem i domek, do kterého uhodil kulový blesk,a spoustu jiných zajímavostí. Nejraději jsem s ním ale chodil cestou přes Heidrichův kopec,na jejímž začátku stál kovový rozcestník s ukazatelem na Černou studnici. Cesta vedlaz dnešní Novoveské ulice kolem selské usedlosti a přes dřevěný most nad tratí, odkud jsemse rád díval do komínů lokomotiv.Nikdy nikomu neubližoval, pomáhal, kde mohl. Ještě před smrtí, kdy už byl zmítánbolestmi, měl pro každého laskavé slovo, vlídný úsměv a spíš uklidňoval okolí, než abynaříkal. Poslední slova, která vnímal, byla moje zpráva, že čekáme rodinu a že se stanepradědečkem. On tiše řekl, že si to snad ani nezaslouží, a blaženě se usmíval. Tu zprávu sivzal s sebou na věčnost.154

S mými rodiči sbíráme houby na Hemmrichu (1968)155

Zmíním se též o svém tchánovi, jehož jsem si velmi vážil pro jeho občanskou statečnosta čestnost. Zásadně odmítal fašismus a válku. Narodil se v roce 1897, takže na začátkuválky mu nehrozilo, že bude hned odveden. Byla pravda, že hůř slyšel, a využíval toho,aby byl zproštěn vojenské povinnosti. Když bylo zřejmé, že válka je prohraná, posílali nafrontu, na ta krvavá jatka, každého jen trochu schopného. Tchán při prohlídkách tvrdo -šíjně tvrdil, že je na pravé ucho zcela hluchý a na levé slyší do dvou metrů. Měl i reakcedobře nacvičené, takže dlouho dokázal doktora obelstít. Po několikerém oddálení frontovépovinnosti dostal příkaz k odbornému vyšetření do vojenské nemocnice v Lipsku. Tamuž to nebyla procházka růžovým sadem. Vyšetřující lékaři jej po delším zkoušení obelstilitrikem, na který tchán, neznalý anatomie lebky, naletěl. Doktor ho vítězoslavně prohlásilza simulanta a napsal odpovídající zprávu pro jablonecký vojenský úřad. V té chvílise tchán ukázal jako hrdina; na záchodě otevřel obálku, přečetl si zničující ortel, roztrhalvšechno na cucky a spláchl to. Když odvodová komise po něm chtěla lékařskou zprávu,řekl, že v Lipsku byl ohromný nálet a v tom zmatku to někde ztratil. Byl tedy odvelenjen do zbrojního průmyslu. Měl neskutečné štěstí – kdyby to prasklo, byl by za to kon -centrák.V mládí byl dobrým sportovcem, cvičil na nářadí a závodil v atletice. K dění v modernímsportu byl ale kritický. Vadilo mu, že sport je výdělečnou činností. Vyprávěl, jak oni třebaměli sportovní neděli na Královce: vytáhli z louky nějaký kámen, vrhali o závod celéodpoledne, pak vrátili šutr zpátky do louky a šli na pivečko. Byla legrace, zapotili sea bylo to.V sedmdesáti letech se se svou druhou ženou přestěhoval na stará kolena do ZápadníhoNěmecka. Komunistický režim mu také vadil. Říkal, že jedny lumpy vystřídali druzí.V třiasedmdesáti ještě zachránil tonoucí dítě z Dunaje, takový to byl frajer. Zemřel na zá -keřnou nemoc, když mu bylo osmdesát. Je to jen příběh prostého, přímého člověka se sta -tečným srdcem.Pana Riegra jsem poznal v jeho v pokročilém věku. Přišel jednoho dne k nám, když jsemzrovna nebyl doma. Manželka jej pohostila a přitom spatřil violoncello mého už nežijícíhootce. Nějak mu to dalo jistou souvislost se jménem mého tatínka a pak si vzpomněl,že spolu chodili ke stejnému učiteli hrát na cello. Za nějaký čas se u nás opět zastavila vyvinulo se mezi námi hezké přátelství, dokonce jsme spolu hráli nějaké Beethovenovomenueto. I když byl z rodného Lukášova vyhnán, cítil ke svému rodnému kraji hlubokoulásku. Proto se rozhodl vlastními finančními prostředky zachránit starou lidovou stavbulužického typu v Rýnovicích, která byla určena k demolici, a udělat z ní „Dům česko-německéhoporozumění“. Neuvěřitelně velkorysé gesto! Přál si navštívit jabloneckou uměleckoprůmyslovouškolu, kam jsem jej zavedl k řediteli Jiřímu Dostálovi. Při tomto setkáníbyl položen základ k pozdějšímu partnerství mezi touto školou a uměleckou školouz Kaufbeuren-Neugablonz v SRN.Po komplikacích byl konečně uskutečněn i jeho sen, dům v Rýnovicích vstal z mrtvýcha pan Rieger v něm ještě zažil nejednu výstavu a přednášku. Byl to ušlechtilý počin, kterýslouží dodnes vzájemnému setkávání. Vložil do něj mnoho svých finančních prostředků.Říkal, že chce stavět mosty mezi lidmi, kteří byli v důsledku války vyhnáni, a těmi, jižzde dnes žijí. V domě se zachovala i jeho busta, kterou vytvořili studenti jabloneckéumprůmky na památku vzácného muže.156

Pan Kiesewetter z Jeleního Kouta (1989)Jednou jsem slyšel moudrou myšlenku, že by se člověk měl na stáří připravovat jižv mládí. Na tom je mnoho pravdivého. Smysluplná činorodost je asi spolehlivou cestouk životní rovnováze, nikoliv workoholismus, ale harmonizace osobnosti prací. Poznal jsemmanželskou dvojici starších lidí žijící na samotě v Jelením Koutě. Při jedné letní bouřcedo jejich chalupy uhodil kulový blesk a dům začal hořet. Naštěstí vzdálení sousedé viděli,co se stalo, přiběhli, vyrazili dveře a pár zachránili před udušením. Paní se ze šokuuž nevzchopila, zemřela asi půl roku poté. Osamělý stařec se odmítl přestěhovat k synovido Německa a začal dům opravovat. „Co bych v Německu dělal, tady mi zůstala kozav chlévě, srnky a zajíci běhají až k baráku, společnost mi dělají sýkorky a veverky. Mámlouku na seno, pořád mám co dělat.“ Rád jsem k němu chodíval, patřil ke krajině podČernou studnicí. Postupně jsem mu přivezl na kole ukázat všechna vnoučata, měl z dětíradost. Vyzařovala z něho vlídnost a moudrost. Daroval jsem mu k narozeninám mojiknihu o Jizerských horách. Byl rád a pravil, že to dělá srdci dobře. Po jeho smrti ten koutosiřel, s jeho odchodem krajina zchudla. A myslím, že jsem o něco chudší hlavně já.Zmizelo cosi, co bylo spojeno s jeho přítomností.157

Alfred Hübner z Huti, zvaný Pusch-Alfred (1989)Vzpomínám i na krásného podivína, který bydlel na opačné straně Černostudničníhohřebene. Žil samotářským životem na kraji lesa v Huti, proto mu lidé říkali „Pusch-Alfred“.Prostě lesní Alfred. I když žil na druhé straně hřebene než předešlý starý přítel, znali se létaa věděli o sobě. Zabýval se amatérsky, ale zato vášnivě regionální historií a byl poslednímsběratelem starých německých pověstí. Poznal jsem jej na mém kovoryteckém pracovištiv závodu Bižuterie v Květinové ulici, kam docházel jako domácí dělník. Byl velmi laskavýa dobromyslný; po přestěhování malých podniků do velké budovy „nového závodu“u přehrady se už neobjevoval. Zcela se věnoval své lásce, historii rodného kraje. Sháněla zachraňoval staré předměty a nábytek, aby se zachovalo něco z toho, co připomínalostaré časy. Sbíral též projevy lidové slovesnosti zanikajícího německého dialektu, ať to bylypranostiky, či říkadla, studoval staré jablonecké rody a obohatil archiv cennými poznatkyo minulosti. Z jeho slov jsem vytušil, že je hluboce věřícím člověkem, dokonce se chtělstát knězem. Rád sedával ve svatém koutku své chalupy pod krucifixem, četl si ve staré biblia rozprávěl v duchu své zvláštní laskavé filozofie, která byla výsledkem jeho samotářskéhoživota v blízkosti lesa a nebe.158

Měl jsem též vzácnou příležitost přivítat na jednom z mých večerů s diapozitivy v roce1966 ve smržovském zámečku Josefa Meißnera. Večer byl věnován pověstem z Jizerskýchhor. Diapozitivy byly doprovázeny amatérsky namluveným programem propojenýmhudbou. Vážil jsem si nesmírně přítomnosti starého pána, neboť byl uznávaným badatelemprávě v oboru regionální vlastivědy, lidových zvyků a slovesnosti i lidových pověstíz Jizerských hor. V odborných časopisech publikoval už od roku 1907 až do roku 1960.Zabýval se i doktorem Kittlem, severočeským Faustem, jak byl často nazýván. Pátral mimojiné po tzv. „Vlašských knihách“, které strašily v hlavách zlatokopů a měly přivést jejichvlastníka k zázračnému bohatství. I o tom byla řeč v mém vyprávění, ale ke své hanběmusím přiznat, že ke konci promítání stařičký pan Meißner usnul. Probudil ho ažzá věrečný potlesk. S rytířskou šlechetností pochválil moje počínání a děkoval za hezkývečer. Pochopitelně nepřinesl tento pořad pro něj nic nového, neboť dávno před tím,což jsem nevěděl, našel v tehdejší prastaré brusírně skla „Wiesenmühle“, která dnes už ne -stojí, rukopis z roku 1469, který nazval „Die Morchensterner Handschrift“, faustovskou„Pekelnou knihu zaříkadel“. Ve vědeckých kruzích byl uznávanou autoritou pro svourozsáhlou badatelskou činnost. Dávno tyto pověsti znal, přesto se nad to velkoryse po vznesla vyslovil mi pochvalu. Za čtyři roky nato zemřel v domově důchodců v JabloneckýchPasekách.Za mého mládí chodíval k mým rodičům starý pan Rudolf Wünsch. Jako zručný nástrojařzhotovoval řezné nástroje pro nadměrně široké „galerie“ (to jsou pásy z tombakovéhoplechu s geometrickými nebo rostlinnými motivy pro bižuterní nebo ozdobnické výrobky).Bylo mu přes osmdesát let, neměl nikoho, a tak moje maminka, ta dobrá duše, cítila po -třebu pozvat jej někdy na oběd či na večeři. Byl zjevně podvyživený, neboť mu vyměřilinejnižší důchod, protože měl kdysi malou živnost s jedním zaměstnancem. Tím byl ovšemon sám… Byl velmi nesmělým a tichým člověkem. Až při rozhovorech s tatínkem jsem žaslnad jeho všestrannou vzdělaností. Byl spoluautorem botanické části jablonecké vlastivědy(Die Pflanzendecke des Gablonzer Bezirkes). Spolu s botanikem Rudolfem Gelingemzaložili též na Černé studnici botanickou zahrádku květeny Jizerských hor, která však poválce bohužel zanikla. Měl rozsáhlou sbírku brouků a geologických výbrusů a obsáhlýherbář. Tyto věci se po jeho smrti dostaly částečně do libereckého muzea. Mám od něhocennou Matouschkovou mapu Jizerských hor i mnohé další knihy.S otcem ho spojovala láska k botanice a hudbě. A aby se nám za ta maminčina pozvánínějak odvděčil, pozval nás jednoho podzimního večera na vycházku pod hvězdné nebe,kde nám chtěl říci něco o hvězdách. Neměl nic jiného, co by nám mohl nabídnout – jen tohvězdné nebe…Vyšli jsme na Heidrichův kopec, kdysi nádherně kvetoucí horskou louku, jakýchv podhůří nebylo mnoho. Dnes je to zarůstající pustý palouk se dvěma stany bezdomovců.Odtud bylo vidět na Jablonec, na město se vzdálenými světly, a nad námi se rozprostíralvesmír s milióny vzdálených světů. Pan Wünsch začal vyprávět tichým hlasem o Mléčnédráze a galaxiích, o bílých obrech a rudých trpaslících, o rychlosti světla, které k zemipřináší poselství z hlubin vesmíru, někdy o vzdáleném světě, který už zanikl. Ukázal námsouhvězdí Kasiopey a Andromédy, Lyru a Labuť a také jasnou hvězdu Arcturus v Hadonoši,která je snadno k nalezení. Byl to vzácný večer, na který nikdy nezapomenu. FilozofImmanuel Kant to dobře řekl: „Hvězdné nebe nad námi a mravní zákon v nás.“159

Starý pán není už přes půl století mezi námi. Zmizel ze světa téměř nepovšimnut,zmizel jeho dům v Mlýnské ulici, zmizel i jeho hrob, kam jsem chodíval o Vánocích zapalovatsvíčku. Při jeho kremaci jsem mu na rozloučenou chtěl dát také nějaký velký dar, takjak nám tenkrát on daroval celé hvězdné nebe. Položil jsem k nohám jeho rakve smrkovouvětvičku z Jizerských hor: byl to můj největší dar, dal jsem mu na poslední cestu symbo -licky celé Jizerské hory. Ve mně zůstala trvalá vzpomínka na skromného ušlechtiléhostarce a kdykoliv stojím pod hvězdnou oblohou, letí můj zrak k Velkému vozu a v prodlouženíjeho oje najdu tu moji jasnou hvězdu Arcturus v souhvězdí, které je na hvězdné mapěoznačeno „Bootes“. Já jí jen tak pro sebe říkám „Wünschova hvězda“.Poznámky:Maxmillianova výšina (Maxmillian-Höhe) se nachází v místech, kde sáňkařská dráhapřechází silnici z Nové Vsi na Dolní Černou Studnici. Poblíž směrem k Nové Vsi je zatáčka.Jde jen o nevýrazné návrší.Stará sáňkařská dráha, postavená kolem roku 1900, vedla z Černé studnice doJablonce nad Nisou a končila na okraji lesa v dnešní Alešově ulici. Zde býval cíl. Místo jednes zarostlé a jedná se o soukromý pozemek.Ve stejném místě byl i cíl bobové dráhy, která byla postavena v roce 1923. Startovalose na Dolní Černé Studnici u bývalé chaty Wünschovky. Byla 1 900 metrů dlouhá a mělašest zatáček, které byly zvýšeny v terénu a navíc mantinely z prken. Zatáčky jsou dodneszřetelné ve vysokém lese.Cesta zvaná Bähschnitte začínala u bývalé továrny firmy Klaar a směřovala lesemk Dolní Černé Studnici. Dle vyprávění mého strýce Kamila Seidela se vpravo pod ní na -cházelo koňské mrchoviště. Cesta vedla asi 300 metrů po bobové dráze, překračovaladvakrát silnici a pak vyústila na silnici 500 metrů pod Dolní Černou Studnicí.Adolf Schnabel, Jizerka s Bukovcem (1934 – pohlednice)160

Instalace Malaiseho pasti v Přírodní rezervaci Meandry Smědé(na fotografii klečící Jiří Preisler, nad ním zleva Jan Ježek a Pavel Chvojka)Čtyři nové mouchy pro vědu (str. 121).Jan Ježek při lovu dvoukřídlého hmyzu entomologickou síťkouna Kobylím potoce v Jizerských horách.161

162Tetřívek obecný v Jizerských horách (str. 127).Kohoutci tetřívka obecného se slétávají na tokaniště ještě před úsvitem.Ta se v Jizerských horách nacházejí na rašeliništích nebo na jiných bezlesých plochách.

Po stopách Rudolfa Kauschky (str. 132).Cestou z Nové Liberecké chaty na Lasörling.163

Barevný dřevoryt od Karla Johneho (1887–1959),jeden z obrazů zdobících stěny Nové Liberecké chatyNová Liberecká chata. Vlevo přístavba z počátku 80. let, vpravo původní stavení.Vpravo za chatou Kauschkahorn.164

Cesta od Nové Liberecké chaty do sedla Daberlenke nese jméno Rudolfa Thama.V sedle začíná výstup na Keeseck.165

Poustevník Karel u lovecké chaty, kterou pojmenoval Slza Jizerských horDrobnosti (str. 145).Děti i dospělí si s úžasem prohlížejí ulovené jeleny (1967).166

Fotografie stará sto let připomíná, že se chutná minerální voda nabíralado skleněných lahví, džbánů nebo kameninových nádob.Ve všech se po několika dnech na stěnách usazoval hnědočervený hydroxid železitý.O novoměstské kyselce, (str. 177).Tak vypadalo okolí novoměstské kyselky ve 40. letech minulého století.Velkou část Jizerských hor tvořily souvislé smrkové lesy, které padly za oběť imisímz nedalekých tepelných elektráren v Polsku a NDR.167

168Někdejší chata U Kyselky s dnes už sotva vídanými slaměnými panáky.Na horizontu vyčnívá dřevěná rozhledna na Smrku.

Pro letní osvěžení je i v současnosti minerální pramen v údolí Ztraceného potokačastým cílem okolních obyvatel, žáků na školních výletech i kolemjdoucích turistůČasy, kdy z lahví vystřelovalykorkové zátky dávno pominuly,nahradily je lahve z plastůUž po staletí si razí svou krátkou cestuIII. pramen kyselky169

170Mapka znázorňuje oblast vyvěrajících minerálních pramenůa značnou část nové turistické stezky na vrchol Smrku

Oldřichovský kamenolom (2009)Kamenolom v Oldřichově v Hájích (str. 191).Bývalý sklad trhavin v hořením lomu (2009).171

172Nácvik lezení na ledu v Oldřichovském kamenolomu (2008)

Přijeďte k nám na singltrek (str. 207).Singltrek respektuje soulad mezi lidmi, krajinou a přírodou.Jezdí se pouze vyznačeným směrem.173

Nervozita před startem na náročný výstup.Padesátilitrový sud na krosně představuje pro nosiče zátěž přibližně 70 kg.Sedmá stovkařská olympiáda na Ještědu (str. 215).Začátek výstupu u dolní stanice lanovky na Ještěd.Všichni závodníci jdou zatím pohromadě.174

Výroční zpráva 2009 (str. 239).Hloubení výkopu pro jednu z přehrádek na Klugeho louce v NPR Rašeliniště Jizerky.175

Přehrazením starých melioračních rýh dochází k zadržení vody v rašeliništiDokončená přehrádka bude postupně zarůstat vegetací176

O novoměstskékyselceKarel NádeníkNové Město pod Smrkem177

Severním podhůřím Smrku a Jizerského Stohu, od Lázní Libverda po někdejší slezskélázně Bad Flinsberg a Bad Schwarzbach (dnes polský Świeradów Zdrój a Czerniawa Zdrój),se táhne pásmo několika desítek minerálních pramenů. Někde uprostřed mezi těmitolázněmi, v údolí Ztraceného potoka, mezi Měděncem a Sviňským vrchem, vyvěrá i několikpramenů novoměstské kyselky. Toto místo je po staletí navštěvováno místními občanyi lidmi ze širokého okolí, kteří si odnášejí chutnou minerální vodu do svých domovů.Především k I. prameni se váže několik historických událostí, z nichž některé bylydocela bouřlivé. V bývalém muzeu v Novém Městě pod Smrkem visel kdysi akvarel odJ. Fritsche z Drážďan, který zpodobnil situaci, kdy kolem roku 1780 ukazuje důlní kovářJohann Nepomuk Legler (1744–1833) svým známým objev – „louži, která chutná kysele“.Ona louže, na kterou cestou domů náhodou narazil, měla červenohnědě zbarvené dnopřipomínající rez.Kovář Legler pocházel z rodu, jenž vyráběl pily a jiné kovářské výrobky, které nabízeli v okolních obcích na druhé straně pohoří. Byl to on, kdo přišel s nápadem založit novoucestu z Nového Města přes kopce, směřující přímo na Smuteční cestu a dále do BíléhoPotoka a Hejnic.Kresba líčí příběh, kdy důlní kovář Johann Nepomuk Legler (1744–1833) končí práciv „Zechenhausu“ na svahu Měděnce a vede své známé do údolí, aby jim ukázal svůj novýobjev – studánku s hnědočerveným dnem, v níž pramení „kyselá voda“Pramen kyselky začali později jímat do dřevěné kádě. Protože do roku 1893 neexistujípatrně žádné další písemné zprávy, citujme zajímavou stať z dlouhého článku od libereckéhokartografa Josefa Matouschka. Zveřejněn byl v ročence Německého horského spolkupro Ještědské a Jizerské hory a autor ho nazval Turistické toulky Jizerskými horami.178

„Nedaleko Nového Městečka (oficiální název do roku 1901) jižním směrem, uprostředlesa, leží ludvíkovská kyselka (kyselka je na katastru Ludvíkova pod Smrkem). Jejímána do dřevěné kádě, má příjemnou dráždivou chuť a i když není vydatnější,tak obsahuje dozajista více železa a kysličníku uhličitého než ta z Libverdy.Novoměstský zalesňovací a okrašlovací spolek vyznačil sem směřující odbočku, takženelze zabloudit. Zdá se, že minerální voda je místními domorodci hojně využívána,neboť káď byla během odpoledne, když jsme tam přišli, obstoupena mnohými lidmi,kteří si k odnášení vody posloužili mnohdy skutečně velkými nádobami. Také myjsme znamenitou kyselku ve značném množství ochutnali a naplnili si polní lahvena další cestu.“Z Matouschkova líčení lze usoudit, že do přelomu 19. a 20. století neměli lidé s na bíráníma odnášením chutného bezplatného nápoje žádné problémy. Naopak toho hojně využívali.Začátkem nového století se však poměry změnily. Podrobně nás s tím seznamujebývalý novoměstský kronikář Franz Heintschel. Na podzim roku 1902 nabývá dění kolempramene kyselky bouřlivý charakter. Frýdlantská vrchnost, které patřily lesy, se snaddomnívala, že značná frekvence návštěv pramene ohrožuje lesní zvěř. Tomu se mělo za -bránit a od té doby se traduje tzv. „spor o kyselku“.Z Heintschelovy kroniky11. 10. 1902 Panská lesní správa nechala zasypat prameny kyselky.29. 10. 1902 Kvůli kyselce se koná v sokolovně veřejná schůze.25. 1. 1903 Kvůli kyselce dochází k rozepři. K jejímu prameni přichází mnoho obyvatelNového Města a Ludvíkova, aby protestovali proti jeho zasypání.1. 2. 1903 Opětovně dochází ke sporu a protestu.8. 2. 1903 Za teplého počasí přichází k II. prameni kyselky na 600 lidí, aby tak znovuprotestovali proti jeho zasypání. K této události vyslalo velitelství četníků osmsvých příslušníků. Účastníci protestu se nakonec vrátili do Nového Městak domu starosty Adolfa Glöcknera.9. 2. 1903 Následující den se koná kvůli kyselce veřejné shromáždění v hostinci U Prus -kého krále (dnes restaurace Na Náměstí). Tam řečnil sociální demokratAntonín Seifert, Schwertner, Pietsch a další.17. 3. 1903 Na schůzi místního zastupitelstva bylo rozhodnuto vyvolat ohledně využí -vání kyselky soudní jednání.4. 5. 1903 Lesní personál učinil pramen kyselky nepoživatelným, a to tím, že do něj na -lil karbol. (Nelze si odpustit poznámku, že to byl neskutečný barbarský čin!)20. 6. 1903 V sokolovně se opět koná protestní schůze.24. 6. 1903 Vlivný starosta města Adolf Glöckner je zvolen do delegace, která inter -venovala ve věci pramene kyselky.1. 10. 1903 Lesní správa stupňuje nátlak. Nechala uzavřít vstup na rozhlednu na Smrkua zakázala používat lesní cestu na vrchol hory.5. 10. 1903 Znovu se koná v hostinci U Pruského krále veřejná schůze ohledně vy užívánípramene kyselky.179

Zajímavé jsou i poznámky o počasí:15. 3. 1903 Krásně a teplo, řada keřů se již zazelenala.19. 4. 1903 Celý den sněhová vánice, závěje dosahují až k oknům mnohých domů,poslední večerní vlak uvízl nedaleko pískovny (Srbská) a vlak od Frýdlantuvykolejil u Krásného Lesa.Další protestní akce se již nekonaly. Z toho lze usoudit, že došlo k ukončení sporu. V roce1904 byl nad prvním pramenem kyselky postaven malý altán, který plnil svou funkci až doroku 1937.Po dlouhotrvajícím sporu mezi panskou lesní správoua obyvateli Nového Města a Ludvíkovabyl postaven po roce 1904 nad I. pramenem kyselky malý přístřešek.Mezitím však došlo ze strany Nového Města k několika pokusům najít další pramen,který by se nacházel blíže k Novému Městu. Například v dubnu 1927 se pátralo po pra meni,který byl údajně zakryt již v roce 1847. Avšak bezvýsledně.Chata U KyselkyVe dvacátých letech minulého století došlo k rozvoji turistiky v Jizerských horách. Tohovyužil novoměstský kovář Josef Appelt, který měl dostatek peněz na to, aby nechal na vrškunad Novým Městem, nedaleko okraje lesa a cesty vedoucí z města ke kyselce, postavitturistickou chatu. Pojmenoval ji Sauerbrunnenbaude – chata U Kyselky. K jejímu otevřenídošlo 28. 7. 1929. Chata byla oblíbeným místem nejen novoměstských obyvatel.180

Výletní restaurace nad Novým Městem se brzy stala vyhledávaným cílemmnoha turistů ze širokého okolíPožár chaty vypukl již v odpoledních hodinách,ale nedostatek vody byl hlavní příčinou toho,že se ho podařilo uhasit až po šesti hodinách dovezenou parní stříkačkou181

Po necelých třech letech (7. 7. 1932) ale vypukl v půl třetí odpoledne v půdní části požára chata téměř vyhořela. Naštěstí bylo zachráněno, i díky přítomným návštěvníkům,vnitřní zařízení. Oheň se podařilo kvůli nedostatku vody uhasit až k večeru, když byladovezena z Klingerovy textilky parní stříkačka. Příčinou zkázy bylo samovznícení sena.Ještě v témže roce chatu obnovil Wilhelm Ressl, rozšířil ji o verandu a již 19. 11. 1932 pohostinstvíznovu otevřel.Reklamy nabízely výbornou kuchyň, noclehy, taneční parket a garáž, dále i místnostpro školní výlety a spolkové schůze. Každý čtvrtek a v neděli hrála hudba k tanci. Někdykoncem třicátých let se stal majitelem novoměstský stavitel Oskar Hrdina, který ji1. 10. 1941 prodal bývalému hostinskému na Smrku Josefu Schärovi. Provoz v chatě všakuž netrval ani celé čtyři roky. V pátek 11. května 1945 byla úmyslně zapálena a celávyhořela. Říká se, že důvodem byla jakási msta Schärovi od některých zahraničníchdělníků pocházejících z východu, kteří zde museli během války pracovat.Po roce 1946 se místní starousedlíci zúčastňovali každé nedělní dopoledne bezplatnýchbrigád na znovupostavení chaty. Uklízelo se požářiště, čistily se cihly a začalo se stavětobvodové zdivo. Dokonce již byly položeny i silné stropní trámy. Další pokračování stavbyvšak bylo náhle zastaveno, trámy byly rozebrány a z rodící se chaty zůstalo jen torzoobvodového zdiva. To pak bylo v polovině padesátých let strženo vojskem, které likvi dovalov celém městě staré a opuštěné domy.Dnes se kousek pod bývalou chatou nachází vodojem a pod ním se každým rokempálí čarodějnice. Mezi obyvatelstvem se vžilo pro toto místo a vlastně i pro celý vrch nynípoužívané pojmenování „Spálenka“.Marná se ukázala snaha místních starousedlíků brigádnicky znovu obnovit oblíbenouchatu, která byla v roce 1945 úmyslně podpálena182

Pokusné vrty u místních zahrádekMožnost najít nový pramen kyselky, který by se nacházel blíže k Novému Městu, nedalamístním spát. Když se podařilo sehnat peníze, začalo se v říjnu 1935 u místních zahrádekvrtat. Doporučení, že by se zde mohl najít nový pramen, dala i pozvaná proutkařka. O celéakci informují noviny Reichenberger Zeitung ze dne 17. 10. 1935:Hlubinné vrty pátrajícípo pramenech kyselkyV současné době se provádějív Novém Městě pod Smrkemhlubinné vrty za účelemhledání nových pramenůkyselky, které se mají dledobrozdání proutkařky na -cházet v hloubce 18 až 20metrů. Od pondělí 16. říjnase na těchto vrtech pracuje.Provádí je firma Thielez Oseku u Duchcova. Nazákladě geologických pod -kladů se naskýtá možnost,že lze narazit na vydatnéprameny vázané na poru -chovou linii, která se táhnepo úpatí Jizerských hor meziFlinsbergem ve Slezsku(Świeradówem) a LázněmiLib verda, a prameny se takobjeví. Vrty leží v těsné blízkostimístních zahrádek.Město Nové Město pod Smr -kem vlastní pramen kyselky,který je velmi žádán; nynějšíprameny se nacházejí naúbočí Smrku.Vrtné práce započaly 14. říj -na a skončily bez úspěchu koncemlistopadu, protože došlyVzácná fotografie připomíná úsilí Novoměstskýchnajít blíže k městu nový minerální pramenpeníze. Celá akce stála 41 229,15 Kč. Částka 12 tisíc korun byla vybrána od místníchobčanů, a to zajímavou formou: s jejich souhlasem se navýšila cena jedné odebranékilowatthodiny elektřiny o 30 haléřů.Do konce 60. let minulého století připomínal tento průzkum velký model vrtnésoupravy, který zhotovil pro místní muzeum Alois Ressel. Model byl při likvidaci muzeabohužel zničen.183

Nový altáneknad I. pramenem novoměstské kyselkyV prosinci 1937 uveřejňují noviny Friedländer Zeitung přílohu, ve které celou jednu stranuvěnují kyselce v Novém Městě. Z článku se dozvídáme nejen o všech událostech, které vedlyk postavení nového přístřešku, ale seznámí nás i s podmínkami, na kterých se tehdydohodlo novoměstské zastupitelstvo se zástupci lesní správy v sepsané smlouvě.Technický stav přístřešku z roku 1904, ale i samotné jímání pramene kyselky nebylodobré. Obyvatelé navštěvovali i druhý pramen, avšak tam docházelo k častým neshodáms lesním personálem. Z těchto důvodů přistoupilo novoměstské zastupitelstvo spolu sezástupci Ludvíkova k rozhodnutí provést důkladnou rekonstrukci jímání prvního pramenea vybudovat zde nový přístřešek. Zrodil se tak zdlouhavý a namáhavý boj s úřady. Tennakonec vedl až k vydání povolení provést zamýšlené práce, které se ale snažila ne -důvěřivá správa lázní v Libverdě vícekrát zablokovat. Zástupci politických stran za stou -pení v radě města se při formálním vyjednávání se státní lesní správou dohadovalio prodloužení nové nájemní smlouvy a přijatelných podmínkách. Kvůli tomu bylo třeba,aby zástupci města jeli až do Prahy na příslušná ministerstva.Když se začalo s bouráním starého přístřešku, prokázalo se velmi zřetelně, jak nutnébylo obnovit celé jímání minerální vody. Ukázalo se totiž, že dosavadní nádoba bylaprasklá a mezerami se do kyselky dostávala voda a další nečistoty. Odtoková roura bylaucpaná a bylo více než zjevné, že povrchní opravy nemají žádný smysl. Aby studánkaZdlouhavý boj s úřady ve 30. letech minulého století vyhráli Novoměstští,a proto mohli v roce 1937 postavit nad pramenem kyselky nový přístřešek184

odpovídala hygienickým předpisům a bylo dosaženo pravidelnějšího toku pramene, bylozapotřebí začít s pracemi od úplných základů. K tomu bylo nutné odborného posudkustátního inspektora pro prameniště Päckera a dalších odborníků. Okresní úřad podpořiltento záměr a zajistil komisionální prohlídku pod vedením okresního hejtmana Procházkya již zmíněného inspektora Päckera. Přítomen byl i okresní lékař (hygienik) Dr. Altschul,člen okresního zastupitelstva Kaulfersch z Frýdlantu a zástupci obcí Nové Město a Lud -víkova.Po prohlídce prameniště byl sepsán protokol, podle kterého stavitel Oskar Hrdinavypracoval nový projekt technické obnovy I. pramene kyselky. Ten byl posléze schválen.Vstřícný krok učinilo i ředitelství státních lesů v Liberci a lesní správa ve Frýdlantě, kdyždovolily občanům po dobu rekonstrukce odebírat kyselku z nedalekého II. pramene. Nověpředložená nájemní smlouva s některými dodatky byla přijata a uzavřena na dalších 24 let.Abychom měli představu, jak přísná byla smlouva vůči obyvatelstvu, uveďme některéz bodů:— Oba nájemci se postarají o to, aby byl v lesním revíru klid a pořádek.— Kyselka nesmí být odebírána pro komerční účely.— Vodit s sebou psy, byť i na provázku, je nepřípustné.— Návštěva studánky je povolena v létě jen od 6 hodin ráno do 8 hodin večer a v ziměod 8 hodin ráno do 5 hodin večer.— Při odběru kyselky má lesní personál přednost.— Místo kolem pramene kyselky je třeba oplotit, potřebné dřevo poskytne lesní správa,oba nájemci jsou povinni uhradit vzniklou škodu.— K dodržení předcházejícího bodu je zapotřebí uhradit kauci ve výši 500 Kč.Na základě této nové smlouvy se zastupitelstvo Nového Města a představitelé Ludvíkovadohodli vybírat za odběr minerální vody malou částku peněz. „Rodiny z Nového Města,Ludvíkova a Hajniště zaplatí za odebírání kyselky po dobu jednoho roku částku 2 Kč,odběratelé z jiných částí okresu Frýdlant zaplatí za rodinu a rok 5 Kč, osoby bydlícímimo okres Frýdlant zaplatí za rodinu na rok 10 Kč.“ Jakési legitimace si bylo možnévyzvednout na městském úřadu v Novém Městě a obecním úřadu v Ludvíkově. Na dodržováníuvedených pravidel mají dohlížet z obou obcí určení kontroloři.Zdůvodněno to bylo tím, že obě obce investovaly do rekonstrukce nemalé finančníprostředky. Úprava celého prostranství včetně nového přístřešku stála 22 917 Kč. Čtyřmipětinami z této částky se podílelo Nové Město a jednou pětinou obec Ludvíkov. Obě obcese usnesly, že každý může být za svévolné poškozování nebo znečišťování prostoru kolempramene kyselky pokutován částkou 50 Kč. Na druhou stranu vyžadují od obyvatel, abypomohli při ochraňování pořádku v prostoru kolem kyselky a eventuálně nahlásili ty, kteřítoto místo svévolně poškozují.Do jaké míry se podařilo všechny regule smlouvy splnit, to se dnes již nedozvíme. Jednoje jisté, že po válce se až na několik měsíců čerpala kyselka zdarma.Když koncem 70. let minulého století spadl vlivem silného větru na střechu altánkuveliký smrk, značně ji poškodil. Prorazil taškovou krytinu a zbortil část vnitřní cihlovépříčky. Naštěstí se opravy chopili tři muži z vodohospodářské správy. Taškovou střechu185

Vážné poškození přístřešku způsobené padlým smrkemnapravili (zleva) Jan Kubát, Evžen Lode a Josef Pekárekvyměnili za plechovou a rov -něž provedli potřebné zed -nické práce uvnitř altánku.Při této opravě bylo třebaobnovit i samotný přívodminerální vody. Dle zpráv jepatrné, že již nebyl provedenv původní podobě. Před vý -tokovou trubicí, zakončenoutehdy stále průtočným mo -sazným kohoutkem, bylapůvodně umístěna (za cihlovoupřepážkou) plechovánádoba tvaru kvádru o ob -jemu asi 3–4 litrů. Do níbyla zavedena přítokovároura a na protější stěně, alevýš, byla umístěna odtokovátrubka. To prý bylo proto, žeprotékající kyselka prosycovalasvým bubláním ještěvýrazněji objem vody, než jetomu nyní. Zda je tato skutečnostpravým důvodem toho,že se dnes říká, že kyselka jenyní „slabší“, to neumímposoudit.V roce 1983 se v rámcipříprav na oslavy 400. výročízaložení Nového Města provedlyi některé další úpravynejen na přístřešku. Brigádnicky byly přizděním žulových kvádrů důkladně zpevněnyzáklady po obou stranách. Celý přístřešek byl uvnitř i vně natřen a venku byla postavenapatnáctimetrová opěrná žulová zeď proti sesuvu hlíny; zabetonovány byly nové lavičkya stůl. Velkou měrou se na těchto úpravách podíleli i žáci z místní základní školy se svýmiučiteli a několik ochotných občanů města.Poslední renovační práce na přístřešku a jeho okolí byly provedeny v letech 2007–2008.Velmi významné také bylo, že se 1. 2. 2008 provedlo přesné geodetické zaměření pří -stupové cesty a pramene s doprovodnými stavbami. Pak následovalo notářské ověření, žestavba přístřešku nad zdrojem kyselky a zpevněná přístupová plocha, vše na části parcelyčíslo 1 063 v katastrálním území Ludvíkov pod Smrkem, je ve vlastnictví Nového Města podSmrkem.Volný vývěr chutné minerální vody využívají lidé celoročně, obzvláště však v letnímobdobí, kdy je třeba tady stát někdy i frontu.186

Oslavy 400. výročí založení Nového Města pod Smrkem v roce 1984 byly inspiracík výraznější opravě přístřešku a prostranství kolem něhoDruhý a třetí pramen kyselkyPostupujeme-li od prvního pramene kyselky zhruba 300 m proti proudu Ztracenéhopotoka, narazíme na pravostranný soutok s bezejmenným potůčkem. Asi deset metrůod soutoku se nachází malá studánka s druhým pramenem kyselky. Kdy byl objeven, nenípřesně známo, ale na počátku minulého století už k němu lidé chodili. Raritou je, že seprávě z té doby zachovala fotografie. Byla to víceméně studánka obložená kamením.Později se dala uzavřít plechovým víkem. Časem se kamenná zídka rozpadávala, a protodošlo v roce 1983 k celkové přestavbě. Tu provedli dva učitelé s několika chlapci ze zá -kladní školy. Skalnaté dno má tvar čtyřbokého komolého jehlanu a kyselka vyvěrá z maléškvíry. Dno bylo vyčištěno od bahna a obestavěno žulovými kvádry. Nad ním byla umís -těna kameninová roura s výtokovou trubicí. Vše opatřené těžkým litinovým poklopem. Aniten však neodolal vandalům, kteří ho brzy dokázali poničit. Vydatnost pramene je velmimalá a k odběru se prakticky nehodí.Postupujeme-li po směru onoho bezejmenného potůčku dalších asi 200 metrů, nara -zíme v bezprostřední blízkosti jeho levého břehu na třetí pramen kyselky. Ten vyvěrá volněpod šikmým svahem. Hovoří se i o čtvrtém prameni, ale spíše se jedná o menší vývěrynacházející se nedaleko Ztraceného potoka. Podobná místa lze najít i v loukách nedalekoNového Města.187

I málo vydatný II. pramen kyselky býval počátkem 20. století hojně navštěvovánSoučasný vzhled II. pramene kyselky, který byl počátkem 80. let minulého stoletícelkově zrekonstruován žáky a učiteli novoměstské školy188

Odborné analýzyPodle technických zpráv byl proveden rozbor kyselky pocházející jen z I. pramene. Bylo tov letech 1967, 1982 a 2007. Ve zprávě podniku Stavební geologie, n. p., Praha, kterou vypracovalv listopadu 1982 Jan Prášil, se praví:„Prameny jsou vázány na poruchovou linii severozápadního směru, s pásmemformování kyselky v albitickém křemenci jádra svorové isoantiklinály, která tvoříplášť krkonošsko-jizerského plutonu. Kyselka se vytváří v mělčích polohách, do kterýchvstupuje z hlubokých poloh styku plášťového krystalinika se žulou. Vydatnost pra menev altánku s nejstálejšími hodnotami činí kolem 1,7 litru za minutu. Hodnoty obsahuvolného kysličníku uhličitého byly stálé a pohybovaly se v rozmezí 2 540–2 680 mg/l.Z chemických rozborů vyplývá, že voda je dosti tvrdá (15,6–16,0 °N), má kyseloureakci (pH = 5,89–5,96) a základní chemický typ Ca, Mg – HCO 3 s celkovou mineralizací590 mg/l. Voda má kyselostní a uhličitou agresivitu na beton. Při srovnáníchemismu kyselek v Lázních Libverda a kyselky v Novém Městě p. Sm. je zřejmé, žemají obdobný chemický typ a celkovou mineralizaci.Závěr: Minerální voda v údolí Ztraceného potoka na úpatí Měděného vrchuu Nového Města má charakter prosté kyselky s celkovou mineralizací 590 mg/l.Obsahem volného kysličníku uhličitého CO 2 2 600 mg/l splňuje voda kriteria prominerální vody platná pro ČSSR. Prameny novoměstské kyselky vyvěrají v pokračovánízřídelní struktury Lázní Libverda. Teplota vytékající kyselky činí 8 °C.“Složení novoměstské kyselky [mg/l]Ca 66,42Mg 19,61Fe 15,00Mn 0,59Na 11,52K 6,17Cl 2,46SO 4 9,96HCO 3 377,00F 0,50NO 3 0,33NH 4 0,15HPO 4 0,05Al 0,50CO 2 vol. 1 728,00H 2 SiO 3 62,78U 0,0001Ra 226 0,56Rn 222 104,00189

Použité prameny:HEINTSCHEL, F.: Chronik von Neustadt und Umgebung nach eigenen Aufzeichnungen,Band 3 (1901–1933).Stavební geologie, n. p., Praha: Hydrogeologický posudek minerálního prameneu Nového Města pod Smrkem, Praha, listopad 1982.Notářský zápis NZ 212/2008, N 223/2008 mezi JUDr. Václavou Švarcovou,notářkou se sídlem v Liberci, a Ing. Pavlem Smutným, starostou městaNové Město pod Smrkem.Unser Sauerbrunnen, Friedländer Zeitung, 18. 12. 1937.Reichenberger Zeitung, 17. 10. 1935.Nenápadný III. pramen kyselky se nachází nedaleko modře značené turistické cestyvedoucí ke Streitovu obrázku a dále na vrchol Smrku190

Kamenolomv Oldřichově v HájíchJakub ŠrekLiberec191

Stanislav Kostka NeumannLamačiVe stráni u Svitavy, ve světlé jízvě lomulámeme kámen bystře s tichými dělníky pěti;s dobráckým úsměvem slunce shůry přihlíží k tomusnad vzpomínajíc, že skálu vidělo kameněti.O modrozelený kámen kladiva rytmicky zvoní,odskakujeme vesele, o hrany klopýtáme,hevery derem se do skulin, až balvan k pádu se kloní,ve tváři oheň, krev na rukou, krůpěje na čele máme.Nad námi modrá nebesa, pod námi hučí řeka,dubnová pohoda křehká po stráních táhne sladce,mladistvá zeleň dole svítí jasná a měkká;kámen a železo zpívají radostnou píseň práce.A nač jsou příliš pomalé a slabé ruce lidské,to prachem trháme … Pozor! Dým, rána. Letí kusy,balvany s rachotem řítí se, a v snaze harmonickémocněji klokotá řeka zrcadlíc plápol rusý.A večer nahoře nad lomem, kde trnkových keřů je polebílými perličkami poseto v tichém vznětua zítra bude již rozvito a potom posype dolezpocená těla dělníků lehounkým sněhem květů,nahoře nad lomem, myslím si, zíraje na kameny:Lamačů práce těžká je a hazardní a krásná,lamačů práce šťastná je jak svátek osluněný –když narub života nemyslíš pro vesnu, jež jde jasná.192

Pohled do lomu z příjezdové cesty (1995)Přemýšlení, zda napsat pár řádků o oldřichovském kamenolomu 1 , mi nezabralo mnohočasu. Nepatřil sice nikdy k nijak významným těžebním lokalitám našich hor, ale přeci jen!Vždyť ho zná každý turista mířící z vlakové stanice Oldřichov v Hájích do bukových lesův okolí Hemmrichu. Dnes již patří, byť nedlouho, k opuštěným lomům v Jizerských horách.O některých z nich jste si mohli přečíst v minulé ročence. V úvodu k tomuto textu bylykrátce popsány i typy žul dobývané v oblasti Jizerských hor. Oldřichov v Hájích byl jednímz míst těžby nejslavnější z nich – liberecké žuly.Líčit dlouze, kde leží oldřichovský lom, nemá cenu. Jak bylo psáno v úvodu, zná hosnad každý jizerskohorský turista, a nejen ten. V zimě je i místem vyhledávaným horo -lezci, kteří se svými cepíny zakusují do ledu, který většinou jen na krátké období pokryjejeho lomové stěny.Pro pořádek tedy alespoň krátce: leží asi 300 m JZ od Oldřichovského sedla, přímou východní strany silnice vedoucí z Oldřichova do Raspenavy. A zhruba stejně je lomvzdálen od okraje dříve samostatné části Oldřichova zvané Filipka 2 , jen se musíte vydatopačným směrem – na SV. Přibližná nadmořská výška základny lomu je asi 450 metrů.Nad tímto popisovaným „dolením“ lomem je v těsné blízkosti situován další, „hoření“ –snad starší a výrazně menší lom (nachází se ve vzdálenosti zhruba 80 m, J směrem).Zrakům většiny turistů zůstává skryt a ani horolezcům nemůže nic nabídnout. Přestožejsou u horního okraje osady Filipky lomy dva, budu často psát pouze o jednom – dolením.Pouze v případě, že se informace váže k lomu hořenímu, bude na to v textu upozorněno.1 V rámci podniku Zemědělské stavební sdružení pro okresy Liberec a Jablonec nad Nisou byl provozoznačován také jako Lom Filipka.2 Německy: Philippsgrund, dříve Hemmrich; připojen k Oldřichovu v roce 1850.193

Na druhou stranu je zřejmé, že třeba geologie je oběma lomům společná. A stejně taknení úplně vyloučeno, že v začátcích se nejednalo o dva samostatné lomy, jako spíše o dvěpracoviště jednoho provozu.Geologické poměryKamenolom je založen v oblasti porfyrického, hrubě až středně zrnitého 3 biotitického granitu,který je znám jako liberecká žula. Pro zajímavost uvádíme nejzákladnější vlastnostitohoto dekoračního kamene v tabulce č. 1. Parametry uvedené v tabulce se vztahují kevzorku z ruprechtických lomů a. s. Ligranit, který se zdejší surovině velmi blíží.Vlastnosthodnota [jednotka]Objemová hmotnost 2 629 [kg m -3 ]Nasákavost 0,31 [% hm. ]Pevnost v prostém tlaku187 [MPa]Pevnost za ohybu11,2 [MPa]Tabulka č. 1 – Základní parametry liberecké žulyV okolí i v samotném lomu granitem prostupují sporadicky tmavé šlíry a řídké, ploše uloženéaplitické žilky; výjimečně se vyskytují bazické uzavřeniny. Hornina je masivní, hrubělavicovitě odlučná, poměrně řídce a pravidelně rozpukaná. Hrubé lavice o mocnosti 1–3 mjsou většinou mírně skloněny k západu (místy ale sklon dosahuje až „nepříjemných“ 40°).Z technologického pohledu je hornina velmi pevná, trvanlivá a leštitelná. Skrývka hlinitokamenitésuti dosahuje průměrné mocnosti 1–1,5 m, lokálně se v nadloží suroviny vyskytujeaž 2 m mocná vrstva písčitého eluvia. Hydrogeologické poměry lze z pohledu těžbyoznačit za nekomplikované. Pouze v období dešťů nebo v období jarního tání se vyskytujípřítoky vod ze sutí nebo puklin.Historie provozuLom byl založen snad roku 1939 Erichem Teichmannem. Stejnému majiteli patřil kamenolomi během války. Jak je však patrné v blízkém okolí, těžba zřejmě začala, ostatně jakona většině míst v Jizerských horách, zpracováváním volných povrchových bloků, tzv. bluďákůnebo muglí. Ty jsou k vidění v různém stavu opracování ve svahu nad lomy.Po válce těžebna přešla pod národní správu. V kronice obce Oldřichova z let 1945–1965je o lomu na Filipce uveden krátký, ale zajímavý odstavec. Od samého osvobození prýkamenolom dobře prosperoval pod vedením národního správce Františka Sobiška (jehomanželka Marie Sobišková byla první poválečná ředitelka školy v obci), později Jana Šídla3 Průměrná velikost zrn tvořících horninu je u hrubozrnné struktury 10–3,3 mm, u středně zrnité 3,3–1 mm.194

Cedule upozorňující na provádění trhacích prací v lomu je dnes již historiíz Oldřichova. Do roku 1950 ho ještě stihl vystřídat pan Staněk a výčet jmen uzavírá KarelPalata, který lom řídil do roku 1951. Poté se likvidací uzavírá první poválečná etapa lomua těžebna přechází pod Okresní správu silnic. Počty uváděných dělníků se různí nejenv závislosti na době, ale i na skromných pramenech, ze kterých lze čerpat. Nejvíce lomařůdobývalo a zpracovávalo žulu zřejmě před válkou, bylo jich třicet až čtyřicet. V roce 1946jejich počet nepochybně i díky odsunu německého obyvatelstva dramaticky klesl, v lomuna Hemmrichu bychom napočítali šest dělníků. Jak se ale můžeme v kronice dočíst, tentonízký počet vylepšili pracovníci z jižní Moravy. A tak pánové Bílkovský, Stehlík, Tetour,Tlačbaba a další zvýšili stav na patnáct až dvacet lomařů. Roční hrubá výroba byla v té dobědva a půl milionu korun československých (před měnovou reformou 1. června 1953).Zajímavý je i jinak celkem nevýznamný kronikářův zápis: „Dělníci v kamenolomu žilivelmi družně. Dosud se vzpomíná na pěknou oslavu při odchodu p. Bílkovského st. dodůchodu.“ Muselo být lomařům tehdy pěkně veselo, když se jejich rej dostal i do obecníkroniky! V době zpracovávání inventarizace ložisek nerostných stavebních surovin, prováděnéDr. Prokopem v roce 1968, byl lom uváděn jako opuštěný.V roce 1973 započalo práce na znovuobnovení těžby bývalé Zemědělské stavební sdruženípro okresy Liberec a Jablonec n. N. (se sídlem v ulici 8. března 3, Liberec). V té doběbyla celková velikost výlomu provedeného předchozími těžaři zhruba 10 000 m 3 a výškalomových stěn se pohybovala do 15 m.195

AB´BA´Mapa bloků zásob oldřichovského kamenolomu.Při tomto zmenšení obrázku neodpovídá uvedené numerické měřítko skutečnosti.196

Na tomto řezu je patrná geologická stavba ložiska.Směr řezu prochází tělesem silnice, dále ve svahu je znázorněno deluvium(gravitací přemístěné zvětralé části mateční horniny) i vlastní surovina.V tomto řezu je patrný těžební výlom před obnovením těžby v roce 1973.Celkově bylo do té doby vydobyto přibližně 10 000 m 3 horninya výška lomových stěn dosahovala až 15 metrů.Plnou čarou je v těchto řezech vyznačen plánovaný rozsah těžebních prací.Při plánováné průměrné roční těžbě 6 000–7 500 tun (2 260–2 830 m 3 )mělo vydobytí vyznačené části trvat přibližně 15 let.Průměrná mocnost skrývky (humus a deluvium) dosahovala 1–2 m.197

Starý (hoření) lom je v současnosti již zarostlý vegetací (2009)Byla posouzena kvalita a množství zásob v jižním předpolí lomu. Na základě údajů,které byly získány z vlastního lomu, průzkumné rýhy a výklizových prací, provedenýchv těsném předpolí jižní stěny, byly vyhodnoceny zásoby ve třech blocích, B–1, C1–2 a C1–3,o celkovém množství čisté suroviny 32 517 m 3 , což při počítané objemové hmotnosti2,65 kg m -3 odpovídá 86 100 t. Množství suroviny nevhodné pro kamenické zpracování198

Ocelová kolna ještě před opláštěním (1995)bylo stanoveno mezi 20 až 30 procenty. Takto vypočtené zásoby měly při průměrné ročnítěžbě 6 000 až 7 500 t vystačit zhruba na 15 let. V rámci přípravných prací byla provedenaskrývka 4 , kterou však již částečně provedli předchozí těžaři. Dále byl proveden odklizzasutěné plošiny lomu a vyčištěno a odvodněno zahloubení nacházející se zhruba vestředu lomu. Pro potřeby přípravných prací měla být v lomu postavena dřevěná budova.V roce 1974 byla vybudována stožárová trafostanice a ocelová kolna neboli kamenická huť(lomaři a kameníky označována vždy jako bouda; chránila pracovníky – kostkaře a kameníky– před nepřízní počasí). Dále byla zahájena výstavba sociální budovy s kancelářímistra, jídelnou, šatnou a umývárnou se sprchovým koutem, WC a umyvadlem a společnábudova kompresorovny a kovárny. Rovněž bylo provedeno oplocení areálu ze strany odsilnice. Na výstavbě se měli podílet učni, kteří se na svoji profesní dráhu připravovali právěpro Zemědělské stavební sdružení. Celkové náklady na stavbu činily 750 000 Kčs. Podleprojektu těžby ze dne 3. června 1974 měly být těžební práce zahájeny po vyjádřeníObvodního báňského úřadu Most a po schválení ONV Liberec, odborem výstavby a územníhoplánování, 1. července 1974. Ovšem z dokumentů ONV Liberec, odboru výstavbya územního plánování, vyplývá, že stavební část byla povolena rozhodnutím o přípustnostistavby dne 22. července 1974, ale těžební práce byly povoleny až rozhodnutím o přípustnostistavby ze dne 2. července 1975 5 . Lom v tu dobu zaměstnával průměrně 8 lidí. Trochuparadoxně většina pracovníků nebyla z Oldřichova. Mnozí zaměstnanci dojížděli, často4 Skrývkou (skrývkovými hmotami) označujeme (v případě kamenolomů většinou pouze) nadložní hmoty,jejichž odstraněním připravíme ložisko k těžbě.5 Podle dříve platné legislativy povoloval těžbu ložiska nevyhrazeného nerostu, o němž nebylo rozhodnuto,že se hodí k průmyslovému dobývání, stavební úřad. Státní báňská správa v tomto případě vykonávalatzv. rozšířený dozor (dohled nad bezpečností práce a provozu) a povolovala trhací práce.199

třeba z Raspenavy a Hejnic. Oldřichovští lomaři naopak jezdili do lomu ČMPK v libereckýchRuprechticích (dnes Ligranit, a. s.). Na oplátku z ruprechtického lomu jezdil kovář Sta -nislav Malý. Ten sice koval a ostřil nástroje v Ruprechticích takříkajíc nastálo, ale dvakráttýdně dojížděl odpoledne rozdmýchat výheň i do lomu na Hemmrichu. Daleko to neměl –ačkoliv pracoval v Liberci, bydlel v blízké Fojtce. Jeho syn Zdeněk Malý pokračuje v ro -dinné tradici a dál vyrábí a ostří kamenické nářadí nejen pro lom Ruprechtice, alei pro kameníky v celém, a to i velmi širokém okolí. Později se tento stav částečně změnil,a tak z občanů Oldřichova, kteří v Lomu Filipka pracovali, lze jmenovat napříkladMiroslava Pýchu nebo Petra Vika. Dlouho však pracovní příležitosti místním ani přes -polním lom nenabízel. Těžba byla zastavena před rokem 1982. Důvodem mělo býtnepovolení odlesnění orgány ochrany přírody v předpolí lomu (lom se nalézá uvnitřCHKO). Kvůli tomu nebyly provedeny další skrývkové práce a tím byl znemožněn dalšítěžební postup lomu. Zemědělské stavební sdružení dále využívalo areál lomu jako skladi překladiště materiálu a dle potřeby zde zpracovávalo dovezený kámen, převážně z libereckýchRuprechtic.Dne 7. května 1991 došlo k převodu budov tvořících zázemí lomu (zděné budovy, ocelovákolna – kamenická huť, dva sklady trhavin patřící k dolenímu lomu) a veškeré dokumentacesouvisející s těžbou mezi Agrostavem, společným zemědělským podnikem Liberec(býv. Zemědělské stavební sdružení), a nabyvatelem, libereckou a. s. Agroplast. Pozemkypatřily a dodnes patří České republice. Společnost Agroplast měla zájem na obnovení těžby,ke kterému však již nedošlo. Na lokalitě probíhalo pouze zpracovávání dovezené surovinyv rámci malého kamenického provozu o průměrném počtu pěti pracovníků.Bývalá kompresorovna s kovárnou před rekonstrukcí (1995)200

Další krátké a bohužel i zřejmě poslední oživení nastalo 1. května 1995, kdy si provozod spol. Agroplast pronajímá Grakos, s. r. o., pod vedením Ing. Jiřího Kosprda z Liberce.Stávající zaměstnanci v provozu zůstali. Grakos zajišťuje rekonstrukci zdevastované bývalékompresorovny/kovárny na dílnu pro pilu na dělení kamene a dílnu s rameny pro brou -šení a leštění. Dále provádí opláštění ocelové kolny, ze které se stává sklad výroby a garáž.Z počátku se firma zabývala převážně výrobou pomníků, později se sortiment rozšířil naběžné výrobky čisté a ušlechtilé kamenické výroby, například schodišťové stupně, parapety,obklady a další. Pro tyto účely byla dovážena jak surovina v menších blocích, tak v převážnémíře deskovina (tj. desky různých tloušťek i rozměrů). Po vzájemné dohodě obousubjektů došlo k 31. prosinci 2000 k výpovědi nájemní smlouvy 6 . Agroplast následně18. ledna 2001 prodává budovy lomu do soukromého vlastnictví. Tím se asi nadobro uzavírálomařská i kamenická historie lomu Oldřichov v Hájích.Charakteristika kamenolomu,technologie těžby a zpracování surovinyPřibližné rozměry hořeního stěnového lomu jsou: šířka nejvíce 20 m, délka 25 m a výška10–15 m. Pod úrovní základny lomu se v těsné blízkosti nachází těleso odvalu protaženév JZ směru, které je částečně proťato krátkou rýhou k odvodnění lomu. Dolení, rovněžstěnový lom je výrazně větší: šířka dosahuje až 50 m, délka přibližně 40 m a výška až25 m. Přibližně v jeho středu bylo zahloubení, které je již dnes zasypáno a terén je urovnán.Odval je stejně jako u hořeního lomu z důvodů konfigurace situován pod úrovní nynějšíbáze lomu a ve stejném směru jako v předchozím případě je orientována i jeho osa.Výrazně větší lom si vyžádal i větší objem hmot uložených v odvalu, proto nebyl problémv polovině 70. let minulého století na srovnanou hlavu odvalu umístit budovy maléhozpracovatelského závodu. Odpad, tedy skrývka a surovina nevhodná ke kamenickémuzpracování, byl dle možnosti využíván jako základový kámen, případně na úpravu cestapod., a nebyl do tělesa odvalu dále ukládán. Odvádění drobných puklinových vývěrůa srážkových vod bylo zajištěno stoupáním báze lomu o 1 až 2 procenta postupu těžebnífronty.Jak píše Stanislav Kostka Neumann ve své básni, tam, kde nestačí síla paží, nastupujesíla výbušnin. K jejich bezpečnému uchovávání byl v hořením a později i v dolením lomupostaven sklad výbušnin. Vzhledem k tomu, že výbušnin se při dobývání bloků pro ná -slednou hrubou i ušlechtilou kamenickou výrobu používá poměrně malé množství, odpovídátomu i velikost skladů trhavin. V případě hořeního lomu to byla jen jedna kobka, umístěnáve svahu u jižní hrany lomu. Vnitřní prostor kobky je v horní třetině rozdělen prosamostatné ukládání rozněcovadel. Zajištění bylo provedeno ocelovými dvířky se dvěmazámky, které byly ještě překryty dalšími dveřmi, chránícími bezpečnostní dveře před povětrnostnímivlivy. Před kobkou je z hranolů vystavěn ochranný val kvůli směrování případnétlakové vlny. I když je možné, že místo u skladu bylo díky své těsné blízkosti lomu zároveň6 Společnost Grakos, spol. s r. o., nadále pokračuje v podnikání v kamenickém oboru v Liberci.201

Pomník osvobození – odhalený 5. května 1946 – stojí v louceu obecního úřadu v Oldřichově v Hájích (2009)využíváno jako kryt střelmistra. Velikostí tento sklad odpovídá typizovanému skladutrhavin pro uskladnění maximálně 200 kg trhavin M 200. Větší rozsah těžby v dolenímlomu si vyžádal i větší množství skladovaných výbušnin, proto byl zřízen „nový“ skladtrhavin blíže tomuto lomu. Ten byl uveden do trvalého užívání 11. října 1978. Jednalo seo dva typizované přenosné sklady trhavin M 200, vyrobené Okresním stavebním podnikemRakovník, provozovna Nové Strašecí (dvě betonové kobky o přibližných rozměrech1 x 1,2 x 1,7 m). Umožňovaly skladování až 200 kg průmyslových trhavin a až 1 000 kusůzážehových nebo elektrických rozbušek v jednom skladu. Sklady byly umístěny na betonovémfundamentu, se kterým byly pevně spojeny, a byly zastřešeny dřevěným přístřeškem.Vlastní sklad byl zabezpečen ocelovými dveřmi se dvěma zámky. Okolo každéhoskladu byl nasypán terénní val tvaru U, který by směroval případnou tlakovou vlnu dosvahu. Prostor byl ve vzdálenosti 30 m od skladu oplocen a v mimopracovní době střeženhlídačem, který však vykonával pouze občasné prohlídky. Dva sklady byly zřízeny proto, žebezpečnostní předpisy týkající se skladování trhavin neumožňují skladovat trhací černýprach, který je pro vylamování bloků nejvíce využíván, spolu s ostatními výbušninami.Jedna kobka tak byla vyhrazena pouze pro prach (Vesuvit TN). Druhý sklad umožňovaluložení povrchových, důlních skalních trhavin nebo bleskovice a rozněcovadel. Dnes nalokalitě zůstal pouze „starý“ sklad trhavin, nové, umožňující přesun, byly odvezenya přístřešky odstraněny. Povolení k odstranění stavby vydal 13. listopadu 2000 MěÚ Chra s -tava, odbor výstavby a územní správy. Jejich místo již prozrazují pouze zemní valy,betonové fundamenty, zbytky oplocení a v katastrálních mapách nezvykle malé parcely(ostatní plocha).202

Technologii dobývání lze stroze popsat jako blokovou těžbu tvrdých materiálů pro hruboukamenickou výrobu. Uplatňovalo se vylamování bloků pomocí klínování i trhacíchprací. Základní popis těchto technologií je uveden v článcích o lomech, které vyšlyv Ročence JJHS 2007 a 2008. Proto připojím jen poznámku o ručním vrtání.Přestože existuje mnoho metod vylamování a následného zpracování kamene, jev podmínkách našich lomů nemyslitelné obejít se bez použití nástrojů na stlačenývzduch a kompresorů. Stlačený vzduch pohání jak vrtací kladiva pro zhotovení vrtů, takklínovací kladiva – dlabačky i další nástroje. Kompresory na výrobu stlačeného vzduchuse započaly sériově vyrábět v roce 1880. Ještě však trvalo, než se výrazně rozšířily dokamenolomů. Záleželo na movitosti majitele i velikosti lomu, ale běžně se kompresorya s nimi spojené pneumatické nářadí začínají v kamenoprůmyslu objevovat až po prvnísvětové válce. Do té doby si lomaři i kameníci museli často vystačit bez něj. Dláto, špičkui vyostřovák dříve nevedlo pouzdro klínovacího kladiva, ale ruka kameníkova. Stejnětomu bylo i s vrtákem pro vrtání vrtů třeba k umístění nálože. Ruční vrtání má, kdyžpomineme obrovskou dřinu, dvě úskalí. Jedním je kvalita vrtáku; nebylo jednoduchévykovat až dvoumetrový vrták, proto byla jejich výroba spíše pro zkušené mistry než začínajícíkováře. Druhým úskalím byla vrtná drť, která se na čelbě (dně) vrtu hromadila.Vzduchový ani vodní výplach nebyl pochopitelně možný. A přeci si lamači poradili. Dovrtu bylo třeba nalít vodu a vrtákem zvířit částečky horniny. Po vytažení vrtáku se do vrtuvložila větévka – prut – předem roztlučená palicí, na který se vrtná drť nalepila. Podlevyprávění pamětníků se v podmínkách jizerských lomů ručně vrtalo až do hloubky 1,5 až2 metry.Z vybavení, které měl lom k dispozici, je k roku 1946 popisován otočný stabilní jeřába pojízdný jeřáb o udávané nosnosti 7 500 kg. K dalšímu důležitému vybavení, jak bylo výšenaznačeno, patřil kompresor, deset velkých vrtacích kladiv, dvě menší a drážka k dopravěmateriálu. V sedmdesátých letech při obnově těžby začínalo zemědělské stavební sdružení(během přípravných prací před vybudováním trafostanice) s dieselovým kompresorem. Povybudování zděné budovy kompresorovny ho nahradil stabilní kompresor typu Atmos 3.Pro zdvihání břemen byl používán automobilový jeřáb a k manipulaci s materiálem bylapoužívána kamenická plata a korby. K vrtání i kamenické výrobě byl využíván běžný sortimentvrtacích a klínovacích kladiv.Surovina vytěžená v lomu byla dříve zpracovávána na veškeré kamenické výrobky.Hrubou a čistou výrobu představovaly převážně kvádry, kopáky, hranoly, obrubníky, mezníky,sloupky, schody a další. Z ušlechtilé výroby byly vyráběny například pomníky.Průměrná měsíční výroba byla dle údajů z roku 1946 udávána deset až patnáct vagónů přidvaceti dělnících. Z kvalitativně horšího kamene se vyráběl stavební lomový kámen 7 .Materiál se uplatňoval převážně na stavbách v nejširším okolí, avšak během okupace byldodáván do Německa.Z konkrétních realizací provedených v kamenolomu Oldřichov lze uvést pomník osvobozenípřímo v obci. Ten byl nejprve umístěn v malém parčíku na místě dnešní samo -obsluhy potravin, nyní stojí v louce v blízkosti obecního úřadu. Pomník navržený dělníkem7 Lomový kámen jsou převážně neopracované kusy horniny různé velikosti a tvaru používané při silniční,železniční, vodní i pozemní výstavbě. Podle použití a vytřídění se dělí například na tříděný, netříděný,záhozový kámen, rigolový, soklový a další.203

204V zimě bývá oldřichovský kamenolom často vyhledáván horolezci,kteří zde trénují techniku lezení na ledu (2003)

Na snímku je ocelokolna již opláštěna (2009).Návštěvníci, nezanechávejte po sobě nepořádek!firmy Starkstrom, panem Mestekem, byl odhalen za velké slávy 5. května 1946. KroměOldři chovských nechyběli ani občané okolních obcí, pozváni byli i řečníci a na závěr slavnostičlenové Svazu zemědělské mládeže vysadili čtyři lípy svobody.Oldřichovská kronika uvádí, že ze zdejšího kamenolomu pocházela i socha J. V. Stalina,která stála mezi roky 1951 až 1961 před libereckými dolními kasárnami. Dílo sochařeJosefa Malejovského bylo ovšem zhotoveno z broumovského pískovce. Zda se jednalo třebajen o podstavec pod sochu, který mohl být z liberecké žuly z Oldřichova vytvořen, nebo bylasocha v lomu na Hemmrichu, byť z pískovce, tesána, bohužel nevím. Pravděpodobnějšívšak je, že z liberecké žuly právě z Oldřichova mohlo být upraveno okolí sochy. Stalinanahra dila Žena s ratolestí, pak Památník osvobození 8 . Dnes je trochu bokem místa předchozíchprací umístěn Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti a ten je kamenejiž zcela prostý. Místem, kde můžeme žulu z Oldřichova vidět, je podstavec pod bronzovousochou Mír představující dívku s holubicí od J. V. Pekárka. Ta byla před rokem 1960 umístěnav parčíku před libereckým nádražím, pak našla nové místo na Husově třídě předCharitou. Dnes stojí v parku nad Tržním náměstím. Podstavec tvoří dva kvádry hrubě ažstředně pemr lované s čistě vypracovanými lemy. Žula již je částečně zčernalá a číslo 23,které je na podstavci z čelní strany napsáno bílým sprejem, na estetičnosti příliš nepřidává.8 Plastika Žena s ratolestí pochází z dílny libereckého sochaře Jiřího Seiferta a byla přemístěna do Lidovýchsadů. Od stejného autora je i Památník osvobození, jenž představuje soubor plochých pískovcových deseks reliéfními nápisy: Tobruk, Dukla, Sokolovo a další. V roce 1974 památník doplnila pískovcová sochavojáka od Rudolfa Svobody. Ta byla v roce 1995 odstraněna a později s ní i celý památník. Dnes sochai památník stojí na vojenském hřbitově v Ruprechticích.205

Výrobky produkované v 70. letech minulého století odpovídaly hlavně potřebámdržitele lomu, kterým bylo Zemědělské stavební sdružení. Převážně to byl kámen vhodnýk melioračním pracím, třeba regulační, rigolový a soklový lomový kámen. Rovněž bylyvyráběny běžné výrobky hrubé kamenické výroby, které se prodávaly i dalším zájemcům.A současnost? Dnes už klid v oldřichovských lesích lomaři neruší a asi jen tak rušit nebudou.Na jejich obranu je třeba uvést to, že nevelkým lomem nezpůsobili okolní příroděpřílišné škody. A také to, že materiál jimi dobývaný je nejenom esteticky působivý, ale takébytelný a z pohledu lidského nesmírně trvanlivý, a tudíž vlastně ekologický.Krásnou libereckou žulu dál dodávají lomy v Ruprechticích a stejná surovina se nalézái v lomu v Hraničné. Proto budou opuštěný lom Filipka turisté dál míjet při svých výletechdo jizerských bučin a v zimě budeme vídat horolezce na zaledněných stěnách lomu.Dokonce se mi dostal do rukou mini průvodce popisující možnosti výstupů v lomu zpracovanýhorolezci z Nového Města pod Smrkem. Jak bylo uvedeno, budovy jsou v soukromémvlastnictví, hospodaří v nich Josef Haindorfer, známější spíše jako Koza, legendární hostinskýz již legendární hospody Hausmanka. A přestože jsou pozemky lomu v majetku státu,měli by případní návštěvníci lomu respektovat relativně velmi mírná pravidla majitelebudov; například neparkovat svými vozy ve vjezdu do areálu, zachovávat pořádek nebopřímo svou návštěvu v nedalekém hostinci ohlásit.Použitá literatura:KARPAŠ, Roman: Kniha o Liberci. Dialog, str. 704, Dialog, Liberec 2004.PROKOP, František: Zpráva o inventarizaci ložisek nerost. stavebních surovin provedenéna území topografického listu M-33-43-A (Frýdlant). Geofond, Praha 1968.PROKOP, František: Soupis lomů ČSR, okres Liberec. Čsl. svaz pro výzkum a zkoušenítechnicky důležitých látek a konstrukcí a St. geologický ústav ČSR, Praha 1948.ULRYCH, František: První česká kronika obce Oldřichov v Hájích. Obecní úřad Oldřichovv Hájích 2006.Archivní materiály těchto společností a institucí: Agroplast, a. s., Liberec; Grakos, spol. s r. o.,Liberec; Ligranit, a. s., Liberec; Obvodní báňský úřad, Liberec.Za pomoc autor děkuje těmto osobám:Ing. Jiří Kosprd, Liberec; Vojtěch Mai, Liberec; Zde něk Malý, Fojtka; František Poloprutský,Liberec; Ing. Ladislav Škarda, Liberec; Milan Veselý, Liberec.206

Přijeďte k námna singltrekPavel SmutnýNové Město pod Smrkem207

Singltrek respektuje soulad mezi lidmi, krajinou a přírodou.Jezdí se pouze vyznačeným směrem.Mapka prvního singltrekového okruhu pod Smrkem208

Vzpomínám na to, jak jsem si na začátku devadesátých let ve Frýdlantě koupil horské kolo.Bylo jedno z prvních v Novém Městě pod Smrkem. A hned když jsem na něm poprvé vyjel,jsem se naštval. Musel jsem víc šlapat, a přitom jsem byl pomalejší. Jel jsem na němz obchodu po silnici zpátky do Nového Města a po cestě jsem se proklínal. Do té doby jsemjezdil na silničním kole, na Favoritu. Nové horské kolo vůbec nejelo. Šlapal jsem jak šílenýa připadalo mi, že se vleču jako hlemýžď. Utěšoval jsem se tím, že to kolo asi není nasilnice a v terénu v lese to bude lepší. S kamarádem Tonym jsme vyjeli do Jizerek lézt naskály. On na silničním kole, já na horském.„Teď se to ukáže. V horách na horáku mu ukážu záda hodně zdálky,“ říkal jsem si.Opět jsem se zklamal, na asfaltových silnicích v horách byl rychlejší on, a tam, kde byljiž terén moc náročný, šel s kolem na rameni, ale já také. V čem sakra vězí ta výhoda těchhorských kol?Vyjedu na Smrk!Kolo se nepříjemně zvedalo na zadní, ale povedlo se. Tony na svém Favoritu ale takévyjel! Jen dolů jsem měl výhodu, byl jsem konečně rychlejší. To mě však moc neuspokojovalo.Že by ta horská kola byla dobrá jen k tomu, aby se na nich dalo rychleji sjet z hor?Po několika letech jsem se zúčastnil ve Francii v lesnatém pohoří Vosges u Štrasburkutýdenního kurzu instruktorů jízdy na horských kolech. Tam jsem konečně smysl hor -ského kola pochopil více.Jezdili jsme po lesích, ne s cílem dojet někam do určitého místa. Projížděli jsme po pěšináchterénem a učili se používat správnou techniku jízdy, vyhýbat se překážkám. Plnějsme se soustředili na jízdu, často jsme nevěděli, kam jedeme a kde se vynoříme z lesa.Smysl jízdy pro nás nebyl v ujeté vzdálenosti, ani v rychlosti, ale v co nejelegantnějšímkličkování po lese. Učili jsme se také horské kolo správně udržovat a seřizovat. Tak se země stal instruktor jízdy na horském kole.Svou kvalifikaci jsem však nikdy nevyužil, protože techniku jízdy na horském kolenebylo kde ani koho učit. Všem známým naprosto vyhovovala jízda po jizerskohorskýchasfaltkách, panelkách a pískových cestách. Hltali kilometry, chlubili se ujetou vzdálenostía maximální rychlostí, zaznamenanou na jejich cyklopočítačích.Kolo jsem nakonec prodal.Když jsem se v lednu 2007 poprvé setkal s předsedou České mountainbikové asociace(ČeMBA) Tomášem Kvasničkou na jeho přednášce o singltreku, prezentované myšlenkymě velice zaujaly. Říkal jsem si, že něco podobného už jsem zažil a pevně věřím, žetaková věc dokáže přitáhnout velké množství lidí. Oslovil jsem ho s tím, že mezi NovýmMěstem a Jindřichovicemi je les, ve kterém takové pěšiny jsou, jako kluci jsme po nichjezdili.Dostal jsem odpověď, že pár pěšin nestačí. „Pro to, aby někdo přijel, musí být vybudovanácelá síť takových pěšin.“„Ale proč je budovat, když už existují, stačí je trochu upravit, propojit…“, byla má odpověď.„Takhle se to ale nedělá. Stávající pěšiny jsou nanic. Vedou z kopce, do kopce, přes příkopy,kořeny, kameny, a když zaprší, boříte se do bláta.“V čem je tedy ten singltrek jiný? Čím se liší od běžné pěšiny? To mi neustále vrtalohlavou. Nicméně jsem vyzval Tomáše, aby se zabýval možností výstavby singltreků v okolínašeho města. K realizaci jsem nabízel městský les.209

„To nestačí, kilometr je málo, tady jde o desítky kilometrů,“ zněla neúprosná odpověď.Tehdy se již připravoval modelový úsek singltreku v Jablonci nad Nisou. Následovalodlouhé období, kdy tým ČeMBA přesvědčoval, vysvětloval a hledal partnery. Pak se díkypochopení několika velmi důležitých lidí projekt začal rodit.Na naši krajinu a prostředí se z Walesu přiletěl podívat světoznámý návrhář singltrekůDafydd Davis. Když jsem ho vozil po severních úbočích hor, Jindřichovickém hřebenua v Polsku, byl ohromně nadšený. Občas chtěl zastavit, vyběhl z auta, rýpal do hlíny a bylspokojený, že vrstva zeminy je malá.„O co tu jde? Proč to nadšení? On snad objevil zlatý poklad…“ Nechápal jsem.Naše pěšinky z mladých let, na které jsem chtěl upozornit, zůstaly naprosto přehlédnutya opominuty. Naopak pohled na severní úbočí Jizerských hor byl jak magnet, kterýDafydda neustále přitahoval.„Tam jsou strmé svahy, tam žádné stezky dělat nepůjdou,“ snažil jsem se Dafyddaa Tomáše nasměrovat do správných míst.„Ne ne, Dafydd říká, že začít musíme tam,“ odvětil Tomáš.Stále jsem nechápal.Po nějaké době začal Dafydd s Tomášem pracovat v terénu. Výsledkem byla prvnímapka s hrubým návrhem vedení stezek v našem okolí.Tehdy jsem konečně pochopil. Singltrek je sice jen pěšina, ale důsledně vedená pouzepo vrstevnicích, a navíc důmyslně konstruovaná, aby ji nenarušovala voda. Úseky stezekjsou zokruhované a okruhy jsou napojené na nástupní místa.Později jsem měl možnost okusit singltrek ve velšských mountainbikových destinacích.Tehdy jsem dospěl ke konečnému poznání. To je ten pravý účel, pro který bylo horskékolo vymyšleno. To jsou ty pravé zážitky! Namísto barevných cyklodavů vyjížďkav lesním šeru po klikatých zvlněných pěšinkách, kde se člověk během jízdy cítí dokonalesám.Zase si koupím kolo.Singltrek pod SmrkemFrýdlantsko je hospodářsky slabá oblast. Nové Město pod Smrkem bylo závislé na místnívelké textilní firmě, která zkrachovala. Chybějí pracovní příležitosti. Kolem je všakkrásná příroda, která láká turisty. Proč to nevyužít? Singltreková destinace nabízí vý -znamné možnosti rozvoje.Dnes je téměř hotový první okruh, dlouhý více než 20 km. Připravuje se rozšíření sítědo Polska, na Jindřichovický hřeben a v okolí Lázní Libverda.Velmi příjemný pocit zadostiučinění přinášejí setkání s lidmi, kteří se již projeli. Reakcejsou vždy pozitivní a všichni děkují za velmi příjemný prožitek, který neočekávali. Vždytaké hovoří o tom, že to musí říci známým a že se určitě vrátí.Velký dík patří duchovnímu otci singltreku v Čechách Tomášovi Kvasničkovi, kterýsvou vizi prosazuje navzdory všem obtížím, problémům a překážkám. Přestože se neustálesetkává ve velké míře s nepochopením, ve své práci nepolevuje a své ideje postupněuskutečňuje. Přeji mnoho sil pro řešení dalších problémů, které teprve čekají…210

Jak Muhuo hlavu přišelPohádka jizerskohorská,turistická, lidováMichal VaníčekLiberec211

Bylo nebylo; jednou takhle seděl potměšilý tento skřet nad svým doupětem ve skalách naMuchově 1 . Hlava mu třeštila starostí. Otevřel si nedávno doly na zlato a drahé kamení naBukovci a pozdě však přišel na to, že v krajině této není k mání ani jeden horník, neřku-likovkop. I tak jak přemýšlí, kde sehnat potřebné pracovníky, shlédne dolů k VelkýmHamrům a podél Kamenice vidí spousty drobných postaviček, kterak táhnou vzhůruk zemské hranici. Bylo to zrovna po bitvě na Bílé hoře, kdy – jak známo – trpaslíčci opouštěličeskou zemi, neb jim zde pšenka nepokvete. Muhu, když zjistil, že jsou to trpaslíci,hbitě se přeměnil za my slivce a vydal se jim v ústrety. Když dostihl čelo tohoto smutnéhoprůvodu, optal se trpaslíčků, kam se vydávají v tomhle nehostinném kraji. Zjistil, že majínamířeno do Slezska, kde se setkají se svými kamarády z Lužických hor, i začal řečímedovou mluviti: „Tohoto kraje já jsem znalcem, a jelikož jsem ve vás našel zalíbení,službu průvodcovskou vám zdarma poskytnu.“Když pak se k Bukovci blížili, takto k nim Muhu pravil: „Blížíme se k zemské hranici,která je však v dobách těchto mimořádně pečlivě střežena hraničními myslivci; kdo jev těch lesích přistižen, okamžitě je zastřelen.“Trpaslíčkům se ovšem pranic nelíbilo, že by takřka u cíle své cesty měli být zastřeleni,i prosili Muhu, zda není jiné možnosti se do Slezska dostat. Lstivý Muhu na to: „Znám tujednu tajnou cestu, kterou jsem teprve nedávno objevil. Je to tunel pod Bukovcem a vy -chází až na Velké jizerské louce – tedy ve Slezsku.“To se trpaslíkům natolik zalíbilo, že hned Muhu prosili, nechť jim ten tunel ukáže.Muhu je nato vede ke svému hornímu dílu, tedy dolu. Zde jim dal malé lucerničky a trpaslíci,netušíce zradu, vstoupili do dolu, těšíce se, že brzy jejich cesta vezme konce. Na tutoléčku přišli až za chvilku, když viděli, že tunel náhle nikam nevede a všude se nacházíspousta malých kladívek a majzlíčků. Z tohoto je náhle vyrušil řev Muhu: „Trpaslíci, pěknějste mi skočili na lep. Hned se chopte připraveného nářadí a kutejte pro mne zlato a drahékamení, bude-li obého dosti, za tisíc let vás propustím.“Poté se strašně zachechtal a zamkl bránu do dolu na pět západů. Pak odešel do svéchýše z roští, která stála opodál, a tam se radoval ze své chytrosti a rafinovanosti, hojněpopíjeje bukvicovou kořalku. Netušil však zloduch, že Krakonoš, proti jehož zraku jsousokol i orel pouhými slepci, vše, tedy celé jeho nekalé dílo, dobře viděl z Jinonoše, kdezrovna v té době měřil tloušťku jíní. Vydal se ihned k Bukovci, kamžto neměl ani zase takdaleko.Když se přiblížil k Bukovci, uslyšel naříkání tenkými hlásky, neb pro trpaslíky s ohledemna jejich slabé ručky bylo kutání v tvrdém čediči nadtrpasličí dřinou, nemluvě o tom,že zlotřilec Muhu vyžadoval a stanovil pracovní dobu na šestadvacet hodin denně.To již také Krakonoš uslyšel z chýše Muhu strašné chrápání, to jak jej zmohla ta bukvicovákořka. Nejprve urazil vrata do dolu, trpaslíky osvobodil, a aby jim pomohl, nabídl jimpráci ve svém dole v Obřím dole, kde budou pracovat jen jeden den v týdnu, a to přesně pět1 Muchov je bájemi opředené místo, jméno prý získal od jizerskohorského ducha Muhu. Podle jedněchpo věstí prý býval Muhu jakousi nedospělou obdobou Krakonoše, dobrý ochranný duch, který chránípoutníky a trestá zloduchy (tak je prezentován zejména v knize Vladimíra Mikoláška Ďáblův doktor.)Starší německé pověsti ovšem líčí ducha Muhu jako zlostné strašidlo, které škodilo horalům a spadeno měloi na vílu Nisu, nad kterou vyřklo hroznou kletbu, podle níž bude její řeka špinavá a spoutaná do náhonů.Kletbu se podle pověsti podařilo zlomit a sám Muhu je od té doby zaklet do skalní jeskyně v Muchově, kde sedíu kamenného stolu, okolo kterého se obtáčí jeho předlouhý vous.212

vteřin. Trpaslíci uposlechli pána hor a hned se vydali na cestu ku Sněžce, kde díky výbornýmpodmínkám kutají dodnes.Poté se Krakonoš vydal k chajdě Muhu. Aby jej vzbudil, musil mu dát pár pořádných ranklackem. Pak k Muhu takto pravil: „Četl jsem v Horských rozhledech, že se v končináchtěchto v poslední době ztratilo asi šest tisíc sedm set pět trpaslíků.“Na to Muhu vece: „Žádný pidivajzlíky jsem tu neviděl, já si tu sedím ve své chýši a pijuve vší počestnosti kořalku z bukvic.“Krakonoš jak slyšel tuto děsnou lež, rozlítil se převelice, uštědřil mu ještě nepočítanýchran svým kyjem. A aby bylo spravedlnosti učiněno zadost a Muhu již nemohl v Jizerskýchhorách nikomu škoditi, utrhl mu hlavu, do které pak kopl takovou silou, že odlétla až navrchol hory Smrku, kde je pak dodnes ke spatření. Marně pak čeká na své spasení…Muhu, nebo Krakonoš?Oslovil mne kamarád z Harcova, že dostal krásný vyřezávaný dřevěný lustr s vyřezávanýmchlapíkem. I ptal se mne, jak se jmenuje Krakonoš pro Jizerky. Hned jsem mu řekl, žetaková osoba není, ale že snad Muhu. Zeptal jsem se, jak chlapík na lustru vypadá, a onpravil: „Má černý plášť, v levé ruce kyj, holá lýtka, tlusté ponožky a dřeváky.“ Hned jsem muřekl, že to rozhodně není žádný Muhu, ale že mu to zjistím…A tady je tedy to zjištění:V knížce Liberecká výstava 1906 je na titulu vyobrazen onen chlapík, jak z kraje lesashlíží k výstavišti, městu a Ještědu. Obraz tento byl reklamním plakátem na zmíněnouvýstavu. Dále je v knížce na straně 8 napsáno: „Výtvarník působící v Mnichově ztvárnilve svém vyobrazení Rübezahla, ducha Krkonoš a Jizerských hor.“P. J. Praetorius v knížce Krakonoš popisuje již v 17. století příběhy tohoto krkonoš skéhoducha. Podle knihy Toulky krkonošskou minulostí od Theodora Lokvence, znalceKrkonoš: „Nejstarší známé zobrazení Krakonoše nalezneme na mapě Slezska z roku1561.“ Chlapík z libereckého plakátu si vykračuje ku Sněžce v obálce ročenky německéhohor ského spolku ve Vrchlabí roku 1930 – coby reklama na ložní prádlo má kyj opět v levéruce.Průvodce po Jizerských horách od Franze Hüblera z roku 1902 na straně 394 udává,že Muchov (psáno tehdy Muchow/Fliegenstein) je místem, kde sídlí „der böse Geist Muhu“čili zlý duch Muhu. Ročenka německého horského spolku z roku 1941 udává na Muchověopět – zlého ducha Muhu. Dokonce i průvodce po Jizerských horách z nakladatelstvíOlympia vydaný roku 1983 píše k Muchovu, že jeho název údajně vznikl podle pověstio duchu či obru Muhovi. Přitom toto jméno podle všeho vzniklo podle zde hojných much.Časopis Jizerské a Lužické hory v dubnu 1996 nám v podání Vladimíra Mikoláškapřibližuje vznik ducha Muhu z knihy Ďáblův doktor z roku 1987. Zde se také nacházíi vyobrazení tohoto skřeta od Jana Černého. Z tváře mu čiší potměšilost, jeho klobouk tvoříčíška od bukvic, z čehož lze dovodit jeho výšku tak maximálně 15 centimetrů. MiloslavNevrlý ve své Knize o Jizerských horách naproti tomu udává: „Jizerské pohádky nevy -tvořily postavu podobnou Krakonošovi.“213

V úterý 1. září 2009 jsem byl s kamarádem na procházce na Smrku a hle – vedle rozhlednyobří hlava 2 . Ihned jsem vyjmul z tlumoku knížku od Marka Řeháčka Frýdlantsko,kde jsem zjistil, že je to Muhu! Jeho darebnost se ukázala po chvíli.Nad Hubertkou na asfaltce cedule zvoucí na občerstvení, leč zde, kde mělo být P. T.turistům podáváno v přístavku – neprodyšně zavřeno. I tedy vzhůru (tedy spíše dolů) naBártlovku. Leč – v pondělí a úterý – zavřeno. Rovněž i Poledník uzavřen.K tomuto pak dodávám: v poslední době se všichni zamýšlejí nad slabým turistickýmruchem; „znalci“ pak praví: „Jó, za Němců, to tady byl ruch!“ K tomu nutno dodat, žeopravdu zdatných a výkonných turistů bylo v každém městě tehdy pět a půl. Průvody výletníkůsměřovaly pouze tam, kde bylo něco pod zub a dobře vyleželé pivo, eventuelně tanec.Vyjmenovávat zde hostince, které byly, a již nejsou, by byl slušný výčet. Byť v poslednídobě vzniklo hostinců dosti, tak zase tolik jich ku potřebě není, vyjma snad zámečku naNové Louce.Nedávno jsem na České chalupě vedl rozumnou řeč s kamarádem o Krakonošovi. Ptal semě, proč se Krakonošovi říká Řepočet. I řekl jsem: „Krakonoš kdysi unesl do svého podzemníhokrálovství krásnou dívku Elu, ta však hořce plakala a skuhrala, že by chtěla zřítisvoji matičku. Krakonoš jí donesl nůši řepy a dal jí hůlku, kterou když se řepy dotkla, objevilse ten, koho si přála. Při té návštěvě však řepa usychala, až pozvaná bytost zmizela.Krakonoš pak zbylé řepy stále počítal.“Ovšem jedna stará Němka z Harcova tvrdila, že tak to nebylo. Pan učitel je ve škole učil,že když šel Krakonoš domů ze svých cest, šel vždy kolem lánu řepy a počítal její řádkya podle jejich počtu věděl, jak daleko to ještě má do cíle.Skromně řečeno: pravdu jsem měl zřejmě já. Neboť ve Šrajbrhau 3 prodávají vyřezávanéKrakonoše nesoucí nůše řepy dodnes…Starší zobrazení Krakonoše mívalo hodně daleko do představy zažitéz Krkonošských pohádek... Pohlednice podle výtvarníka Adolfa Schnabela.2 Socha ducha Muhu na vrcholu Smrku byla ze starého dubu vyřezaná Milošem Šimkem z Raspenavy.3 Šrajbrhau (někdy také Šrajbrhava) je fonetický přepis starého německého názvu Sklářské Poreby –Schreiberhau.214

Sedmá stovkařskáolympiáda naJeštěduPavel SchneiderLiberec215

Závodníci se připravují k obtížnému výstupu na vrchol JeštěduJiž sedmý ročník Stovkařské olympiády pořádal Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS)v sobotu 11. července 2009 v rámci akce Oslavy Ještědu 2009. Olympiáda se skládá zedvou soutěží – závodů ve vynášení sudů piva na Ještěd a soutěže Výstup na Mt. Everest.David Franěk téměř na vrcholu216

Závody ve vynášení sudů piva spočívají jednoduše v tom, že závodníci nesou na zádech50litrové sudy piva od spodní stanice lanovky na vrchol Ještědu. Letos se potřetí konalai dámská kategorie této disciplíny s 15litrovými sudy.Při Výstupu na Mt. Everest je třeba během jednoho dne vyjít pěšky nebo vyjet na koleosmkrát na vrchol Ještědu. Převýšení odpovídá přibližně výstupu na nejvyšší horu světa zezákladního tábora. Start byl u dolní stanice lanovky, kde každý závodník obdržel razítko.Druhé razítko pak dostal na vrcholu Ještědu.Závodů ve vynášení sudů piva se zúčastnilo 5 mužů a 2 ženy a všichni soutěž zdárnědokončili a vynesli 50litrové, respektive 15litrové sudy na zádech až na vrchol Ještědu. Vevýborném čase 44 a půl minuty zvítězil závodník Ondřej Pleštil, který o necelou minutuporazil druhého Miroslava Ducha. Rekord 39 minut, který vytvořil Milan Marhan v roce2006, však nepadl. Třetí skončil Petr Schneider v osobním rekordu 52 minut a stejně jakov předchozích dvou ročnících se zúčastnil obou závodů najednou. Osmý výstup dokončil vevýborném čase 9 hodin 14 minut.V ženské kategorii zvítězila Jana Chocholoušková, která zdolala vrchol v čase 35 a půlminuty, ale o více než 4 minuty zaostala za svým loňským rekordem. Druhá žena, VěraTomková. závod dokončila za necelých 56 minut a vytvořila si tak osobní rekord.Ceny pro závodníky v podobě sudů a kartonů piva poskytla, jako již tradičně, společnostJeštěd, s. r. o.Soutěž Výstup na Mt. Everest vyhrál v čase 4 hodiny 47 minut Tomáš Kobr a nepřekonaltak loňský rekord Jaromíra Švihovského, který činí 4 hodiny 19 minut. Druhý skončilStanislav Jelínek v čase 5 hodin 27 minut a třetí Tonda Duda v čase 5 hodin 51 minut.Výše zmíněný Stanislav Jelínek navíc dosáhl v sobotu 14. 11. 2009 celkového počtu1 000 výstupů a stal se tak již třetím účastníkem v novodobé historii Soutěže stovkařů,který dosáhl jednoho tisíce výstupů. Před ním se to povedlo nejprve Vladimíru Ježkovia poté Jiřímu Mánkovi.Oficiální výsledky soutěže ve vynášenísudů piva na vrchol Ještědu konané 11. července 200950litrové sudyPořadí Jméno Čas1. Ondřej Pleštil 0:44:302. Miroslav Duch 0:45:243. Petr Schneider 0:52:014. Milan Marhan 0:52:585. David Franěk 1:19:2415litrové sudyPořadí Jméno Čas1. Jana Chocholoušková 0:35:372. Věra Tomková 0:55:54217

Oficiální výsledky soutěže Výstup na Mt. Everestkonané 11. července 2009Pořadí Jméno Začátek Konec Celkový čas1. Tomáš Kobr 9:00 13:47 4:472. Stanislav Jelínek 8:00 13:27 5:273. Antonín Duda 9:00 14:51 5:514. Jan Pražák 9:00 15:03 6:035. Matěj Slouka* 5:37 12:29 6:526. Petr Schneider** 7:52 17:06 9:14* Všechny výstupy absolvoval na kole.** Jeden z výstupů absolvoval s 50litrovým sudem piva na zádech.Závodníci, kteří neabsolvovali všech 8 výstupůPočet výstupů Jméno6 Miloslav MalýVítězný Ondřej Pleštil v cíli218

Regionální literaturaPublikace vydanév roce 2009Pavel D. Vinklát & Marek Sekyra & Otokar SimmBílý Potok & Liberec & Jablonec nad Nisou219

V závěru Ročenky JJHS 2009 vám stejně jako loni nabízíme přehled nejzajímavějších titulůvydaných v roce 2009, které se váží k Libereckému kraji, k liberecko-jabloneckému regionu čik Jizerským horám a jejich blízkému okolí.Většinu z nich si můžete prohlédnout a zakoupit v regionálních knihkupectvích a dalších prodejníchmístech, jakými jsou informační centra či kulturní zařízení (muzea, galerie atd.). Máte možnostse s nimi seznámit prostřednictvím knihoven, na svých webových stránkách je prezentujínakladatelství a distribuční firmy. Stačí tedy zadat ve vyhledávači konkrétní titul. Pokud přestonebudete úspěšní, obraťte se na autory tohoto soupisu prostřednictvím kanceláře spolku.Základní hlediska pro výběr knih byla čtyři. Jedná se o:— knihy věnující se vlastivědným, přírodovědným nebo historickým tématům v oblasti Jizerskýchhor, popř. regionu Libereckého kraje (Krkonoše, Lužické hory, Český ráj, Českolipsko);— knihy regionálních autorů – spisovatelů, badatelů, odborníků apod.;— knihy zaměřené na tvorbu a prezentaci regionálních tvůrců – fotografů, výtvarníků atp.;— knihy vydané místními nakladatelstvími.V soupisu jsme zachovali abecední řazení dle autorů, publikace tedy nejsou členěny podle žánrů naliteraturu faktu, průvodce, prózu, knížky pro děti, poezii atd. Přidána jsou některá regionální periodikaa sborníky. Abychom zachovali jistý časový přesah, jsou zařazeny i dva tituly vydané v závěruroku 2008.Vyšlo v roce 2008Jan Strnad, Josef Václav Scheybal.Kresby a akvarely z Jizerských hor, Jablonecka,Podještědí a PojizeříVýpravná publikace věnovaná národopisci, grafikovi a ilu strá toroviJ. V. Schey balovi k jeho nedožitým osmdesátinám. Pro edici Rodácia osobnosti Jablonce nad Nisou knihu připravil jablonecký kurátora publicista Jan Strnad.Vázaná publikace, formát 23,5 x 17,5 cm, 264 stran.Vydalo město Jablonec nad Nisou.Gabriele Stumpe, Dieter Klein,Jugendstil im alten GablonzBohatě ilustrovaná publikace o jablonecké secesi.Roční prémie pro členy Leuteltovy společnosti za rok 2009.Vázaná publikace, formát 17 x 23,5 cm, 136 stran.Vydalo nakladatelství Leutelt-Geselschaft e. V.Kaufbeuren-Neugablonz.Vyšlo v roce 2009Iveta Bakrlíková,Motýlí snySbírka milostných a smyslných básní jablonecké autorky je 33. svaz -kem pres tižní edice Básníci třetího tisíciletí. Obálka a ilustrace IvanBakrlík.Brožovaná publikace,formát 12 x 22 cm, 136 stran.Vydalo nakladatelství Alisa, Petřvald.220

Balnearius,Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti:lázeňské historky, anekdoty a vtipyAutor, liberecký rehabilitační a lázeňský lékař MUDr. Jiří Ježek, CSc.,(pseu donym Balnearius) shromáždil humorné historky o lázeň -ských lékařích, sestřičkách, fyzioterapeutech, masérech a dalšíchpra covnících lázeňských léčeben, sanatorií a hotelů. Nechybí příběhyz Lázní Libverda a Lázní Kundratice. Knížku doplňuje i studie o lázeňskémhumoru v kontextu historického vývoje lázeňství.Vázaná publikace, formát 17,5 x 24,5 cm, 264 stran.Vydalo nakladatelství Knihy 555, Liberec.Helena Brožíková, Terezka a kaštanový skřítekPohádkový příběh pro děti od 5 let, jehož hrdiny jsou malá Terezkaa její kamarád skřítek Kaštalínek, kterému čaroděj Marcipán ukradlnoty z písničky. Terezka se s ním proto vypraví do popletené země,kde Marcipán sídlí. Ilustrace Jana Modrá.Vázaná publikace, formát 17 x 24,5 cm, 54 stran.Vydalo nakladatelství Matik, Liberec.Marcin Dziedzic,Niemieckie Towarzystwo GórskieJeštědu i Gór Izerskich, 1884–1945Publikace zaměřená na činnost Německého horského spolku proJeštědské a Jizerské hory. Práce navazuje na svazek stej ného autoravěnovaný Moravsko-slezskému horskému spolku (2006).Brožovaná publikace, formát 16 x 23 cm, 374 stran,Oficyna Wydawnicza Atut Wrocławskie WydawnictwoOswiatowe, Wrocław.Tomáš Edel, Podještědí v Hitlerově třetí říši:kronika obyčejného života let 1938–1946Kniha zachycuje události druhé světové války včetně záboru pohraničíi odsunu Němců. Autor vyšel ze záznamů obecních, školníchi rodinných kronik, ze soudobého tisku, policejních protokolů a takéze vzpomínek pětadvaceti pamětníků. V příloze je soupis českých obětía vězňů koncentračních táborů se vztahem k Podještědí a soupisodsunutých Němců.Brožovaná publikace, formát 15 x 21 cm, 112 stran.Vydalo Podještědské muzeum a Sdružení rodáků a přátel krajeKaroliny Světlé ve Světlé v P.Pavel Fajgl, Otokar Simm, Milan Vrkoslav,Jizerské hory, horolezecký průvodceDruhé, značně přepracované a rozšířené vydání průvodcez roku 1999, v němž je nově zařazeno 23 skal a přibližně 260 novýchhorolezeckých výstupů. K jednotlivým oblastem jsou přiřazenymapky a u každé skály i schematické půdorysy, které často doplňujífotografie skal.Vázaná (i brožovaná) publikace, formát 15 x 21,5 cm,320 stran. Vydalo nakladatelství NH Savana – Petr Hejtmánek.221

Flašinety & kolovrátkyHistorie firmy Riemer Kratzau – Chrastava, Čechy, historie firmyFranz Kolb Beckengrund Mähren – Pekařov, Morava, domácí kolo -vrátky – hrací stroje s průraznými jazýčky Leipzig – Lipsko. Autořitextů katalogu Jiří Volný a Hana Konečná. Vydáno u příležitosti vý -stavy konané ve dnech 3. 6.–9. 8. 2009.Katalog, formát 21 x 15 cm, 50 stran.Vydalo Severočeské muzeum v Liberci.Miloslav Fulín, Písmoviny a písmovinkyAutor, grafik a typograf Miloslav Fulín (*1928) literami vyjadřujevztahy a protiklady pojmů (občan a demokracie, občan a diktatura),jindy pouhými písmeny, jejich tvary, barevností a umístěním vystihujestav mysli (úzkost, vzlet, úlet) nebo inspiraci různými osobnostmi(Voskovec, Werich, Chaplin). Publikaci tvoří 76 kreseb (temper),k nimž napsala úvod Pavla Loucká, redaktorka časopisu Vesmír.Součástí knihy soupis knižních titulů, upravených MiloslavemFulínem, např. Jizerské ticho, Moje Jizerky, Krkonoše. Anglickéa německé překlady.Brožovaná publikace (volné listy), 79 stran.Vydalo nakladatelství Vestri, Liberec.Lubomír Jaroš,Vítr na věčnost: historický příběho Miliduchovi, knížeti Lužických SrbůHistorický román ze středověku. Příběh o knížeti Mili duchovi, kterýroku 806 bránil vojsku Karla Velikého, aby prošlo podél Labe doČech. Napínavým dějem prostupuje Miliduchův hluboký vztah ke svérodině, zemi a jejím lidem a také četná poselství do dnešní doby.Ilustrace Petra Šnokhausová.Brožovaná publikace, formát 12,5 x 20 cm, 153 stran.Vydalo Reneco, Ústí nad Labem.Zdeněk Jodas, Český Dub a okolí na dobových obrázcíchReprezentativní publikace přibližující cenné sbírky autora i několikadalších sběratelů starých pohlednic, fotografií a historických dokumentů.Dílo v sobě spojuje popisy výtvarných a tiskařských techniks čtivě napsanými a mnohdy nepublikovanými historickými po -drobnostmi. Zpracovány jsou také medailony místních fotografůa vydavatelů i podnikatelské rodiny Schmittů. Kniha nás provedeulici po ulici historií Českého Dubu, seznámí s činností zdejšíchspolků a přiblíží někdejší vzhled 39 okolních obcí.Vázaná publikace, 23 x 32 cm, 184 stran.Vydal Zdeněk Jodas v nakladatelství Roman Karpaš RK, Liberec.Roman Karpaš a kol.,Jizerské hory, o mapách, kamení a voděPrvní díl knihy o Jizerských horách, který je věnovaný ne živé pří -rodě, představuje základní publikaci pro seznámení s tímto pohořím.To je v knize zahrnuto jako jeden celek, tedy včetně polské části.Mnohačlenný autorský kolektiv pod vedením Romana Karpaše222

zpracoval jednotlivá témata dle nejnovějších poznatků a výzkumů.Vše doplňuje téměř 2 000 fotografií a reprodukcí. Připojen je dosudnejrozsáhlejší česko-německo-polský slovník historických jmen obcí,toků, skal a dalších terénních tvarů.Vázaná publikace, formát 23 x 32 cm, 576 stran.Vydalo nakladatelství RK, Liberec.Kolektiv autorů, Eva VlasákováMonograficky zaměřený katalog Evy Vlasákové (*1943) prezentujenástin všech odvětví autorčiny tvorby – práci s papírem, instalace,obrazy, grafiku a sklo. Obsahuje texty od sedmi autorů (AntonínLanghamer, Miroslav Kudrna, Jiří Machalický, Jana Orlíková-Brab -cová, Jan Rous, Jan M. Tomeš, Zuzana Štěpa novičová), úplná životopisnádata a reprodukce uměleckých děl.Vázaná publikace, formát 23,5 x 31cm, 71 stran.Vydala Oblastní galerie v Liberci.Eva Koudelková (editor),Marie Kwaysserová. Sen a skutečnostKniha vydaná ke 160. výročí narození smržovské učitelky a spisovatelkyMarie Kwaysserové (1849–1913). Psala prózu i poezii, ale zvláštěse zaměřovala na překlady básní českých autorů (mj. Vrchlického)do němčiny, čímž významně obohatila česko-německé kulturní vztahy.Publikace přináší překlad díla Märchen und Dichtungen z roku1911 a ve druhé části dokumenty, korespondenci a autorčin životopis.Záměrem bylo tuto pozapomenutou osobnost představit veřejnosti.Vázaná publikace, formát 13 x 20 cm, 116 stran.Vydalo nakladatelství Bor, Liberec.Pavel Koukal, Pavel D. Vinklát,Album starých pohlednic – Krušné hory (západní část)Navazuje na publikaci stejné autorské dvojice mapující východní částpohoří (2006). Se souborem pohlednic především z let 1900–1930čtenáři projdou hlavní horský hřeben, navštíví obce a města, jako jeChomutov, Jirkov, Kláš te rec nad Ohří, Ostrov, Jáchymov, Sokolov čiKraslice, rozhledny Klínovec, Plešivec, Tisovský či Blatenský vrcha vstoupí také na německou stranu pohoří. Pohlednice doplňujezasvěcený text.Vázaná publikace, česko-německý text,formát 21,5 x 23 cm, 156 stran.Vydalo nakladatelství Graphis DTP studio, Liberec.Liebiegové a LiberecSkládanka představuje nejvýznamnější stavby iniciované rodinoutextilních podnikatelů Liebiegů na Liberecku od konce 19. století aždo začátku druhé světové války. Skládanka vznikla k výstavěpořádané od 12. do 20. září 2009 v Oblastní galerii v Liberci. Autorkoutextů je Petra Šternová.Skládanka, formát 21 x 30 cm, 4 strany.Vydala Oblastní galerie v Libercia Národní památkový ústav v Liberci.223

Ivan Zdeněk Mastník, Běžná lidská podobaVýběr z básní z let 2005–2008. I. Z. Mastník (*1952) žije v ŽeleznémBrodě, je autorem devíti samizdatem či polooficiálně vydaných sbírekpoezie a prózy. Knihu doplňují kresby a počítačové grafikyMichala Machata (*1963). Ten kdo nespí osm a půl hodiny / vy -myká se z běžné lidské podoby / Kdo více než čtyři hodiny spátnesvede / obyčejně cosi pro lidstvo vyvede.Brožovaná publikace, formát 15 x 21 cm, 69 stran.Vydal Michal Machat, Železný Brod.Mateřinka – Festival profesionálních loutkových divadels inscenacemi pro nejmenší děti (dvacet ročníků festivalu...)Festival Mateřinka byl založen v roce 1972, pravidelně se ale konáv libereckém Naivním divadle od roku 1991. Zpracoval divadelníteoretik Pavel Vašíček na základě tisku, dobových materiálů i osobníchzkušeností z poroty všech dosavadních 19 ročníků festivalu.Jubilejní dvacátý přibli žuje úplný program. Čtivé texty a hodnoceníprovází velké množství fotografií Josefa Ptáčka. Anglické resumé.Brožovaná publikace, 21 x 30 cm, 96 stran.Vydalo Naivní divadlo Liberec v nakladatelství RK, Liberec.Medaile města Jablonec nad Nisou 1996–2008Katalog městských pamětních medailí.Brožura, formát 14,8 x 21,3 cm, 40 stran.Vydalo město Jablonec n. N.Ladislav Muška, Veronika vražednice:koncert pro sekyru s doprovodem lidových nástrojůPostmoderní román lounského autora Ladislav Mušky (*1928) seodehrává v dnešních severních Čechách. Jde o příběh lásky a smrtiv kulisách zločinů, hráčů a zemědělců.Brožovaná publikace, formát 12 x 20 cm, 187 stran.Vydalo nakladatelství Dauphin, Podlesí.Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát,Album starých pohlednic – FrýdlantskoS historickými pohlednicemi vydanými od počátku 20. století do čtyřicátýchlet projde čtenář celý Frýdlantský výběžek. Navštíví nejenvšechna významná města a obce – Frýdlant, Hejnice, Lázně Libverdu,Raspenavu, Nové Město pod Smr kem, ale také jejich části a zapomenutéosady. Pohlednice zachycují i severní okraje Jizerských hor.Vázaná publikace, česko-německý text, formát 21,5 x 23 cm,156 stran. Vydalo nakladatelství Knihy 555, Liberec.Jan Nouza,Putování za rozhlednami Lužických hora Českého ŠvýcarskaČtvrté aktualizované vydání zachycuje historii a osudy 26 rozhledenv Lužických horách, Českém Švýcarsku, na Šluknovsku, Děčínskua Českolipsku. Atmosféru doby vzniku a slávy rozhleden dokreslujíreprodukce dobových pohlednic. Německá a anglická mutace.224

Brožovaná publikace, formát 11,5 x 16,5 cm, 83 stran.Vydala společnost přátel města Děčína Amici Deciniv nakladatelství Polart.Petr Nový, Dagmar Havlíčková, Zázračné prameny:lázeňské a upomínkové sklo = Miraculous springs: spaand commemorative glassJablonecké muzeum spravuje jeden z největších souborů lázeňskéhoa upomínkového skla v Evropě. Publikace představuje to nejlepší a nejzajímavějšíz unikátního sbírkového fondu – od luxusních rytýchpohárů po laciné upomínkové skleničky z pouti, od kvalitně provedenýchlázeňských pohárků po obyčejná pítka. Součástí jsou i aktuálnídíla sklářských výtvarníků, studentů, prestižní skleněné trofeje a profilyfirem.Vázaná publikace, formát 23 x 30 cm, 223 stran.Vydalo Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.Objevy: malířství 19. stoletíze sbírek Kunstsammlungen und Museen AugsburgV katalogu je představeno 39 obrazů zastoupených na stejnojmennévýstavě, která se konala od 30. dubna do 20. září 2009 v Oblastnígalerii Liberec v rámci projektu partnerských měst Augsburgu a Li -berce. Na závěr jsou zařazeny medailony malířů s životopisnýmidaty. Autoři textů jsou Sarah, Babin, překlad z německého origináluEliška Wallmüllerová.Brožovaný katalog, formát 21 x 25 cm, 248 stran.Vydala Oblastní galerie v Liberci.Kolektiv studentů 3. ročníku oboru Kulturněhistorickáa muzeologická studia na katedře FP TU v Liberci,Corona senum filii filiorum. Kázání k 50. výročí svatbymanželů Kittelových (1777)Brožura, formát 14,8 x 20,5 cm, 74 stran + CD. VydalaTechnická univerzita Liberec.Iva Ouhrabková, Iva Vykypělová, Padá, padá nocKniha poezie pro děti; výtvarně zpracované básničky doplněnépohádkou na dobrou noc.Kroužková vazba, formát 21 x 21 cm, 47 stran.Vydalo Sdružení pro veletrhy dětské knihyve spolupráci s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci.Vítek Peřina, Stanislav Doubrava,Naivní divadlo Liberec – mezi ohněm a vodouKniha mapuje tvorbu Naivního divadla v letech 2005–2009. Každáz 18 za tuto dobu nastudovaných inscenací má vlastní stránkus podrobnými informacemi. Stěžejním hrám, jako je např. Krásnýnadhasič aneb Požár Národního divadla, Pohádka o Raškovi,Labutí jezírko, je věnován větší prostor. Bohatě obrazově vybavenápubli kace přináší i medailony Zuzany Schmidové a Ivy Peřinové, dáleinformace o hercích, zájezdech, Mateřince, mezinárodní loutkářské225

organizaci UNIMA a také stručnou historii divadla, která je přelo ženado angličtiny, francouzštiny a němčiny.Brožovaná publikace, formát 21 x 30 cm, 40 stran.Vydalo Naivní divadlo, Liberec.Jan Pikous, ImpreseLibereckému fotografu Janu Pikousovi (*1929) k jeho osmdesátýmnarozeninám. Fotografická publikace navazující na knihu Sub -jektivní fotografie (2008). Kniha Imprese soustřeďuje druhou etapuPikousova díla, pro niž jsou typické barevné obrazy vzniklé v letech1975–2005 zejména dvojmontáží diapozitivů. Uvádí text libereckéhospisovatele, filozofa a teoretika umění Bohumila Nusky. Souběžnéanglické popisky.Vázaná publikace, formát 17,5 x 23 cm, 99 stran.Vydalo nakladatelství Akropolis Praha.Postavení venkova v Libereckém krajiSouborné informace o regionech, městech a obcích, které zpracovalČSÚ, oddělení regionálních analýz a informačních služeb, Liberec.Brožovaná publikace, formát A4, 128 stran.Vydal Český statistický úřad, Krajská správa Liberec.Andreas Prescher,Die Raubschützen im IsergebirgePříhody a pomníčky jizerskohorských pytláků z obou stran Jizery.Brožovaná publikace, formát 16,6 x 24 cm, 101 stran.Vlastním nákladem Andreas Prescher, Großschönau.Otfried Preussler,Anděl v kulichuSedm vánočních příběhů od libereckého rodáka Otfrieda Preusslera(*1923) poprvé přeložených do českého jazyka. O překlad se postaraliJan Kvapil s Janou Kvapilovou, která text navíc doprovodilasvými ilustracemi. Oblíbený německý autor knih jako Malá čarodějnice,Čarodějův učeň nebo Útěk do Egypta přes Království české sev povídkách vrací do krajiny svého dětství, Jizerských hor; mezi chalupníky,vazačky květin, skláře, trhovce, žebravé muzikanty, pekařeči dráteníky, s nimiž zažijeme neobyčejná dobrodružství.Vázaná publikace, formát 21 x 21,5 cm, 110 stran.Vydalo nakladatelství Collegium Bohemicum, Ústí nad Labem.Ivan Rous, Liberecké podzemíKniha dlouholetého pracovníka Severočeského muzea v Liberci představujeinformace o podzemních prostorách na úze mí Liberce, ať užse jedná o moderní stavby, nebo o pa mátky z nejstarších dob městskéhoosídlení. Díky bohatému fotografickému materiálu čtenářnahlédne do starých libereckých sklepení, kanalizačních a vodovodníchsystémů, kolektorů, protileteckých krytů či krytů civilní ochranya řady dalších podzemních děl.Vázaná publikace, formát 24 x 17 cm, 265 stran.Vydalo nakladatelství Kalendář Liberecka, Liberec.226

Ivo Rozsypal,Sklo, kresba, malba: moje vyznání =glass, drawing, painting: my confessionVýpravná monografie představuje dílo sklářského výtvarníka IvoRoz sypala (*1942). Životopisná data, přehled výstav a zastoupení vesbírkách. Souběžný anglický text.Vázaná publikace, formát 30 x 33 cm, 420 stran.Vlastním nákladem, Nový Bor.Marek Řeháček,Frýdlantsko, průvodce po krajině a jejích náladáchO svém dalším průvodci po našem regionu sám autor v závěruna psal: Zrodila se publikace velmi netypická; lze ji zařadit napo mezí mezi beletrií, historií, hrubou poezií a klasickými be -dekry.Brožovaná publikace, formát 15 x 21 cm, 280 stran.Vydalo nakladatelství Kalendář Liberecka.Marek Řeháček, Liberecké zajímavosti, kniha prvníLiberecký publicista a zkušený autor v knize seznamuje čtenářes méně známými a okázalými místy města. Jde o první svazek velkéedice o zajímavých místech Liberce a Liberecka.Ilustrace Petr Ferdyš Polda.Vázaná publikace, formát 15,5 x 15,5 cm, 192 stran.Vydalo nakladatelství Petr Polda, Liberec.Miloslav Sovadina, Petr Kozojed,Bibliografie historicko-vlastivědné literaturyokresu Česká Lípa za rok 2008Každoročně vydávaný přehled je nepostradatelnou pomůckou provlastivědné pracovníky.Brožovaná publikace, formát 15 x 21 cm, 56 stran.Vydal Státní okresní archiv Česká Lípa.Reinhold und Gabriele Stumpe,Gustav Leutelt, Jubiläumsausgabe zum 150. Geburtstagdes Dichters des IsergebirgeMonografie věnovaná životu a dílu Gustava Leutelta. Roční prémiepro členy Leuteltovy společnosti za rok 2010.Vázaná publikace, formát 17,4 x 23,6 cm, 480 stran.Vydalo nakladatelství Leutelt-Geselschaft e. V.Kaufbeuren-Neugablonz.Marcela Suchomelová, Bohunka Krámská,Zakresleno. J. V. ScheybalPublikace k nedožitým osmdesátinám Josefa Václava Scheybala bylavydána při příležitosti výstavy v Severočeském muzeu v Liberci.Brožovaná publikace, formát 14,8 x 20,5 cm, 80 stran.Vydalo Severočeské muzeum v Liberci.227

Libor Sváček,LiberecFotografická publikace českokrumlovského autora opatřená textyJana Schöttnera. Úvod a popisky k fotografiím též v němčině, angličtině,francouzštině, italštině, ruštině a španělštině.Vázaná publikace, formát 21 x 20 cm, 184 stran.MCU, České Budějovice.Synagoga a židovský hřbitov v TurnověPrůvodce po historii turnovské synagogy, jediné na severu Čech,která ušla likvidaci nacisty, a její rekonstrukci za přispění Norskýchfondů.Brožovaná publikace, 15 x 21 cm, 32 stran.Vydal Spolek přátelství Reeuwijk–Turnov a město Turnov.Štěpanovičová Zuzana,Výběr z pozdní tvorbyKatalog ke stejnojmenné výstavě maloskalského malíře Josefa Jíry(1929–2005) konané 18. 6.–20. 9. 2009 v Oblastní galerii v Liberci.Obsahuje text, výběrová životopisná data a reprodukce obrazů.Skládanka, formát 16 x 23,5 cm, 8 stran.Vydala Oblastní galerie v Liberci.Jan Štursa, Voda v KrkonošíchBrožura ilustrovaná více než stovkou fotografií a kreseb navazuje nařadu obdobných minipublikací (Laviny, Rašeliniště, …) vydávanýchjiž řadu let Správou KRNAP. Kapitoly popisují pouť vody pohořím,pojednávají o působení sněhu a ledu, modelaci horského reliéfu, re -gionální říční síti nebo o vodních či mokřadních ekosystémech.Brožura, formát 15 x 21 cm, 32 stran.Vydala Správa KRNAP, Vrchlabí.Jan Štursa, Jiří Dvořák, Atlas krkonošských rostlinPrvní atlas krkonošské květeny obsahuje zevrubný popis jednotlivýchdruhů a je doplněný fotografiemi z jejich přirozeného výsky -tiště. Pomůckou pro určování druhů je několik set perokresebklíčových detailů rostlin (ak. mal. Pavla Kroupová). Kniha je určenapředevším veřejnosti – amatérským botanikům, školám a všemnávštěvníkům Krkonoš včetně jejich polské části.Vázaná publikace, formát 11,5 x 27,5 cm 336 stran.Vydalo nakladatelství Karmášek, České Budějovice.Svatopluk Technik,Lidové stavby v Podještědí na ČeskodubskuKniha završuje dlouholetý zájem a badatelské úsilí libereckého architektaSvatopluka Technika o lidovou kulturu na Českodubsku. Téma jepojato v komplexní šíři od charakteristiky krajiny přes základní typylidových stavení až po stavební konstrukce a architektonické detaily.Jedná se o poslední dílo autora, který počátkem roku 2010 zemřel.Vázaná publikace, formát 15 x 21 cm, 144 stran. Vydalonakladatelství Roman Karpaš RK pro Českou besedu v Liberci.228

Oldřich Vágner,Cesta byla dobrá, místy špatnáPůvabná knížka, zdobená ilustracemi Markéty Laštůvkové, obsahuje17 krátkých humorně laděných, převážně autobiografických příběhů.Děj 14 z nich je situován do autorova rodného Liberce, zbylé tři vycházejíz příhod a zkušeností z pobytu v USA. Úvod napsal Radek John.Vázaná publikace, formát 13,5 x 21 cm, 105 stran.Vlastním nákladem, Liberec.PeriodikaFontes Nissae – Prameny Nisy, X/2009Regionální historický sborník.Brožovaná publikace, formát 14,8 x 20,5 cm, 290 stran.Katedra historie FP TU v Liberci, SOkA Liberec a Jablonec n. N.,KVK v Liberci.Jeschken-Iser-Jahrbuch 201054. ročník ročenky. Výběr příspěvků pro Heimatkreis ReichenbergStadt und Land, Gablonz, Deutsch-Gabel, Zwickau a Friedland.Brožovaná publikace, formát 15 x 21,5 cm, 144 stran.Vydalo nakladatelství Helmut Preußler Verlag, Nürnberg, 2009.Kalmanach 2008/2009:velký almanach Kruhu autorů LibereckaSborník prací spisovatelů, badatelů, překladatelů a výtvarníků přinášípráce autorů žijících nejen na území Libereckého kraje, ale i tvorbuspisovatelů a výtvarníků ze Saska či Polska.Brožovaná publikace, formát 20 x 29 cm, 112 stran.Vydal Kruh autorů Liberecka, Liberec.SvětlikSvět libereckých knihoven. Časopis vycházející nyní 4x ročně. Obsa -huje literární a knihovnické články, recenze ap.Časopis, formát A5, 48 stran. Vydává Krajská vědeckáknihovna v Liberci spolu s Kruhem autorů Liberecka.Sborník Národního památkového ústavu,územního odborného pracoviště v Liberci, 2008Třetí sborník NPÚ přináší mj. studie o rokokových panó na Grabštejně,záchranném výzkumu v turnovské židovské synagoze, další díl pa -mětní knihy zámku Sychrov, restaurování skleněné židle, o evangelickémkostele v Novém Městě p. S., pohřebním plátně Melchioraz Redernu o Božím hrobu v Liberci a mnoha dalších tématech.Brožovaná publikace, 16 x 23,5 cm, 160 stran.Vydal NPÚ ÚOP Liberec.229

230

Publikacevydané Jizersko-ještědským horskýmspolkemredakce231

232Vydané ročenky JJHS

Připravovanou knihu o přírodě Frýdlantskase autorskému kolektivu vedenému PavlemVo ničkou nepodařilo dokončit, takže ke konciroku 2009 zůstalo u sedmi vydaných spolkovýchpublikací. Všechny jsme prezentovalijiž v Ro čence Jizersko-ještědského horskéhospolku 2008, která vyšla počátkem dubna2009.Ročenky jsou prémií, kterou každý členspolku obdrží zdarma po uhrazení členskýchpříspěvků na daný rok.233

234Společné foto – výroční členská schůze ve vratislavickém pivovaru v dubnu 2009

Seznam členů JJHSk 31. 12. 2009Čestní členové JJHSRNDr. AMBROZEK LiborRNDr. HONSA IvoPrahaMníšek u LiberceMOUCHA IvanRNDr. NEVRLÝ MiloslavWEISS SiegfriedPrahaLiberecJablonec nad NisouTitul Příjmení Jméno Obec36/02 ZO ČSOP LiberecANTL Jiří, DiS. LiberecRNDr. BAREŠ Martin LiberecBÁRTOVÁ EvaLiberecIng. BEITL PetrJablonec nad NisouIng. BEJČKOVÁ Jaroslava Ústí nad LabemIng. BENEŠ Luděk, PhD. PrahaBÍLEK JiříLiberecBLÁHA Zdeněk Jablonec nad NisouBLIML JiříLiberecIng. Arch. BOHUSLAV Pavel Železný BrodIng. BÖNISCH Radek LiberecBRANDEJSKÁ Marie Stráž nad NisouBRÁZDA Vlastimil LiberecBREJCHA JanFrýdlantBROŽ RadekLiberecBŘACH Tomáš LiberecMVDr. CVRČEK Zdeněk LiberecČÁP KarelPrahaIng. ČECH MichalPrahaČERMÁKOVÁ Věra LiberecČERNOHOUS Jan LiberecČERNOHUB Josef LiberecIng. ČERNÝ Rudolf LiberecČERNÝ PavelLiberecDEDECIUSOVÁ Jana LiberecIng. DOLEŽAL Václav Jablonec nad NisouDOSTALÍKOVÁ Zuzana LiberecDOSTRAŠILOVÁ Věra LiberecMgr. DRAHOŇOVSKÁ Eva LiberecDRAHOŇOVSKÝ Milan LiberecDRAŠAROVÁ Martina Proseč nad NisouDROBNÝ Milan PrahaDUDA JiříLiberecDUFEK PetrLiberecDUŠEK JiříLiberecIng. DVOŘÁK Bořek Skalice u České LípyDVOŘÁKOVÁ Lenka LiberecEISENMANNOVÁ Dagmar PrahaENGEL Edvard München/SRNENGELMANN Isa Verona-Poiano/ItálieIng. FAJGL PavelJablonec nad NisouFELCMANOVÁ Zdena RaspenavaIng. FELCMANOVÁ Jitka RaspenavaFIALA MilanNová Ves nad NisouFLEKNA František LiberecFOLCOVÁ Helena LiberecMgr. FORMAN PetrJablonec nad NisouFOUQUÉ PetrLiberecGÁLIK František LiberecMgr. GLOGAR Josef LiberecPhDr. GRUNT František HostiviceMgr. GUMOWSKI Andrzej Gdynia/PolskoIng. HAJAŠ JosefHrádek nad NisouIng. HAJÍČEK David LiberecHAJNÁ JanaNové Město pod SmrkemHAMPL Lukáš LiberecIng. HAMPL Tomáš LiberecHAMPLOVÁ Zuzana LiberecIng. HANZESOVÁ Anna LiberecHANZLÍK Karel TanvaldHASENÖHRL Jan PrahaHEINDORFER Josef LiberecHLAVATÝ Michal LiberecHLOUŠKOVÁ Hana LiberecHLUBUČEK Roman Jablonec nad NisouHLUŠTÍKOVÁ Ivana LiberecHOLADA Miroslav OsečnáHOLEČEK Milan LiberecIng. HOLÝ MichalNová Ves nad NisouHORÁČEK Zdeněk LiberecHORÁK Antonín LiberecIng. HRADECKÁ Gabriela Mníšek u Liberce235

HROMAS Zdeněk Železný BrodHROMASOVÁ Milena LiberecHUBKA Rudolf HejniceHUDCOVÁ Eliška PrahaMSc. HUGHESOVÁ Gladice LiberecHULÁK JiříFrýdlant v ČecháchIng. CHALOUPKA Josef, PhD. LiberecIng. INDRÁČEK Ivan Desná v Jiz. horáchINDRÁČKOVÁ Jitka Desná v Jiz. horáchRNDr. JAČEK Martin PrahaJADRNÝ Michal LiberecJAKOUBEK Martin SmržovkaJANDA PavelLiberecJANDÍK JiříLiberecJANDÍKOVÁ Táňa LiberecJANEČEK Milan LiberecJARCHOVSKÝ František Nové Město pod SmrkemJASCHEK Jürgen OsečnáJEHKIČKA Martin VišňováJELÍNEK Stanislav LiberecJERSÁKOVÁ Marta LiberecJINDRA Tomáš RaspenavaJIRÁSEK Zdeněk PrahaJIROŠ DanielLiberecJIROUDEK JiříLiberecJÍROVÁ VěraNové Město pod SmrkemJUDOVÁ Helena LiberecIng. KABÁTEK Pavel Světlá pod JeštědemKALIŠ KarelLázně LibverdaKALIŠ JakubPrahaKALIŠOVÁ Vladana PrahaMGR. KALOUS Pavel LiberecKALPAKCIS Pavel Jablonec nad NisouKARLOVÁ Milada LiberecMGR. KARPAŠ Roman LiberecKAŠKA Miroslav LiberecMUDr. KLIMOVIČ Tomáš LiberecIng. KNEITSCHEL Helmut SchnaitseeMgr. KNĚZÁČKOVÁ Lenka LiberecKOCOUREK Luboš, DiS. LiberecIng. KOCOUREK Miroslav Stráž nad NisouIng. KOČÍ AlešLiberecMgr. KOČÍ JanaLiberecKOČÍ MartinLiberecKOFR DavidLiberecKOLAŘÍK PetrLiberecKOLAŘÍKOVÁ Jaroslava LiberecKOLDOVSKÁ Eva LiberecKOLOUCH Jan LiberecKOLOUCH Josef LiberecKOMÁRKOVÁ Vlasta Nové Město pod SmrkemKOSÁK Stanislav LiberecIng. KOSEK MichalIng. KOVÁŘOVÁ ZdenaKRAUSE PetrKRAUSE WernerKRUPAUER JaroslavKŘAPKOVÁ VlastaKŘÍSTEK AdamMgr. KŘÍŽEK JiříMgr. KŘÍŽKOVÁ OlgaKUBERKA FrantišekRNDr. KUČERA MiloslavIng. KUČEROVÁ MarieIng. KUDRNA DaněkKÜRTHYOVÁ JanaKURTIN PetrLÁLA JanIng. LEKSA JaroslavLINDA StanislavLINHARTOVÁ JanaMgr. LORENOVICZ VítězslavLOSERTOVÁ IlonaLOUDA JiříLOUMA StanislavLOUTHAN MilošIng. LUBAS JaroslavMACHÁČKOVÁ LadaMALÝ DanielIng. MÁNEK JiříMARTINCOVÁ MarcelaMAUDER KarelMAZÁČ ZbyněkMELOUN JaroslavMENZEL GünterMERKL DavidIng. MOC VladimírMODRÁ EvaMgr. MORÁVKOVÁ KvětaMgr. MRÁZKOVÁ JitkaIng. MRSKOŠOVÁ IvaIng. MUSIL StanislavIng. MUSÍLKOVÁ DanielaNÁDENÍK KarelMgr. NÁDHERA BohumilNEDOMLEL KarelMgr. NECHVÍLE MartinNECHVÍLOVÁ DanaIng. NEUMANOVÁ IvetaNEVOLE LukášNEVOLE VojtěchBc. NOSKOVÁ EvaNOVÁK Frýgo JiříNOVÁKOVÁ IrenaLiberecLiberecJablonec nad NisouJablonec nad NisouLiberecSemilyPrahaLiberecLiberecStráž nad NisouSvětlá pod JeštědemSvětlá pod JeštědemLitoměřiceLiberecJablonec nad NisouLiberecDolní PoustevnaStráž nad NisouLiberecLiberecJablonec nad NisouJablonec nad NisouVelké HamryKladnoNová Ves nad NisouMiloviceLiberecJablonec nad NisouLiberecLiberecLiberecHejniceLiberecSmržovkaLiberecLiberecLiberecLiberecLiberecLiberecLiberecNové Město pod SmrkemLiberecLiberecJablonec nad NisouJablonec nad NisouLiberecLiberecLiberecLiberecLiberecJablonec nad Nisou236

NOVÁKOVÁ-SLAVÍKOVÁKateřinaPrahaIng. NOVOTNÁ Eva Josefův DůlNOVOTNÝ Karel LiberecMgr. NOVOTNÝ Martin PardubiceMVDr. NOVOTNÝ Martin ChrastavaMUDr. OLIVOVÁ Jarmila LiberecMgr. OLYŠAR PetrLiberecORAVEC Tomáš Jablonec nad NisouOULEHLE Miroslav Jablonec nad NisouIng. PACOVSKÁ Lucie PrahaPÁRA Boleslav LiberecPÁRA Boleslav, ml. LiberecPÁRYS František LiberecPÁRYSOVÁ Terezie LiberecIng. PAVELEK Petr, PhD. LiberecPAVLŮ JiříLiberecPELC JiříTanvaldPETR RadekPrahaPETR Vladimír LibštátPETR VojtaPrahaPETROVÁ Lenka PrahaPETROVÁ Kateřina PrahaIng. PETROVIČ Stanislav Horní MaxovRNDr. PETŘÍK Petr, Ph.D. PrahaPEUKER Pavel Jindřichovice pod SmrkemPIKOUS Jan, ml. LiberecPIKOUS Šimon LiberecRNDr. PIKOUSOVÁ-DOLEŽALOVÁJanaLiberecPIVNIČKA Miroslav Albrechtice v Jiz. horáchMUDr. PIVRNCOVÁ Marta LiberecBc. PIVRNEC Martin LiberecPODHORA Jan HejniceIng. PODHOROVÁ Lucie HejnicePOLDA Ferdyš Petr LiberecPOLDOVÁ Alena LiberecPOŽÁRSKÝ Vlastimil LiberecPRAJZLEROVÁ Marcela LiberecPREUSSLER Almut Freudenstadt/SRNPROŠEK Miroslav Český DubMgr. PUDIL Martin LiberecRAKOVSKÝ Michal Jablonec nad NisouIng. REJLEK Martin LiberecIng. RICHTER VítChrastavaROKOS Luboš LiberecRYCHLÍK Zdeněk LiberecŘEBÍČKOVÁ Alena LiberecJUDr. ŘEHÁČEK Marek LiberecŘEZÁČ Daniel PrahaŘIČÁNEK Miloslav PrahaSEDLMAYER Jiří LiberecSEIDL Zdenek Roth/SRNSEIDL Tamara Roth/SRNSENOHRÁBEK Stanislav Desná v Jiz. horáchSENOHRÁBKOVÁ Ivana Desná v Jiz. horáchIng. SCHNEIDER Pavel LiberecIng. SCHNEIDER Petr LiberecIng. SCHNEIDER Vlastimil LiberecBc. SCHNEIDEROVÁ Lenka, DiS. LiberecIng. SCHNEIDEROVÁ Petra LiberecIng. SCHÖTTA IvoJablonec nad NisouSIMM OtokarJablonec nad NisouSLÁDEK PetrLiberecSLADKOVSKÝ Oldřich LiberecIng. SLAVÍK LiborRoztoky u PrahyPhDr. SLUKA Tomáš PrahaMUDr. SLUKOVÁ Renáta PrahaSOBOTKOVÁ Dana LiberecSTANGE Walter ZittauMgr. Ing. STANKIEWICZ Wojciech PoznaňSTEHLÍKOVÁ Miluše LiberecBc. STEJSKAL Libor LiberecSTRÁNSKÝ Zdeněk LiberecSTRNÁDEK Milan Jablonec nad NisouMgr. STRNADOVÁ Martina HeřmaniceSTUDENÝ JanLiberecSTUDENÝ Jaroslav LiberecSTYCZYNSKI Romuald Wągrowiec/PolskoSUCHL JanLiberecSVÁROVSKÝ Miroslav DobroviceDoc. Ing. ŠÁLEK Jan, CSc. LiberecŠEBEK JosefStráž nad NisouMgr. ŠEFČOVIČ Dušan LiberecIng. ŠIMEK JiříLiberecIng. ŠINDELÁŘ Lubomír LiberecŠINDELÁŘOVÁ Romana LiberecŠKODA JanLiberecŠKODA Richard LiberecŠKODOVÁ Milada LiberecŠKODOVÁ Lucie LiberecŠLECHTOVÁ Šárka Světlá pod JeštědemŠLESINGER Vladislav LiberecŠMAUS PetrBedřichovŠNÁBL KarelPolice nad MetujíRNDr. ŠOLC JanMalá SkálaŠOLC Rostislav LiberecŠOUREK JiříKopidlnoŠOUREK Miroslav LiberecIng. ŠPITÁLNÍK Jiří PrahaIng. ŠPITÁLNÍKOVÁ Alice PrahaIng. ŠREK JakubLiberecMgr. ŠREKOVÁ Natálie LiberecŠRUTOVÁ Ilona Liberec237

ŠTEINFEST MilanŠTENCL VáclavMgr. ŠUBRTOVÁ MarieIng. TOMAIDES MartinTOMKOVÁ VeronikaTREJBAL JiříTREJBAL TomášTRŽICKÝ MartinTŘEŠŇÁK TomášTUREK JosefULMAN OttoURBANOVÁ PetraVÁCLAVÍK EduardVALENT RadovanVALENTOVÁ JaroslavaVALENTOVÁ MarieIng. VALENTOVÁ MartaVAŠINA LeošVAŠINA Leoš, ml.VČELIŠ VladimírLiberecJenišoviceJablonec nad NisouVestecLiberecČistá u HorekČistá u HorekPrahaČeský DubJablonec nad NisouLiberecLiberecBrništěNové Město pod SmrkemNové Město pod SmrkemNové Město pod SmrkemPrahaLiberecLiberecFojtkaVIMMER Ctibor LiberecVINAŘ Michal Česká LípaMgr. VINKLÁT Pavel LiberecVÍT AlešLiberecMVDr. VOLF Bohumil PrahaVOLKERT Fredy Helfried Hrádek nad NisouVONIČKA Martin LiberecIng. VONIČKA Pavel LiberecVONIČKOVÁ Monika LiberecVONIČKOVÁ Pavlína LiberecVYŠOHLÍD Ladislav LiberecWALDE Thomas Eckartsberg/SRNWANKA PetrŠimonoviceWANKA Klaus LiberecWANKOVÁ Marie ŠimonoviceZAJÍC Stanislav SemilyIng. ZÁMEČNÍK Jaroslav, CSc. LiberecZELENKOVÁ Kateřina LiberecZEMANOVÁ Zlata Kateřina HejniceŽIDŮ JiříBrnoNa zdraví budoucíspolkařské generace!238

JIZERSKO-JEŠTĚDSKÝ HORSKÝSPOLEKOBČANSKÉ SDRUŽENÍ PŘÁTEL HOR LIBERECKÉHO KRAJEVÝROČNÍ ZPRÁVA2009JIZERSKO-JEŠTĚDSKÝHORSKÝSPOLEK239

Zpráva o hospodaření za rok 2009MAJETEK ZA ROK 2009peníze v hotovosti 30 422peníze na bankovních účtech 984 897dlouhodobý majetek 579 504drobný hmotný majetek 357 047publikace na skladě 336 576propagační materiál na skladě 12 973pohledávky 96 978závazky –8 745majetek celkem 2 389 652HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEKnáklady celkem 2 133 325výnosy celkem 1 997 178ztráta –136 147kancelářské potřeby 3 806materiál k pracím v terénu 163 758PHM 79 677nákup knih a časopisů 3 023nákup drobného majetku 37 227spotřeba energie – plyn, elektřina, voda 15 102propagační materiály 5 980opravy a údržba – auto a nářadí 70 270cestovné, stravné, ubytování – brigády 57 883pohoštění, potraviny 39 751poštovné, telefon, nájemné, internet, kopírování, software 133 062tisk publikací, grafické práce, distribuce publikací 185 576služby k pracím v terénu 142 900zpracování projektových žádostí a projektová dokumentace 86 000kulturní produkce 18 832nájemné garáž, pozemky, pronájem sálu, různé služby 16 388mzdové náklady – zaměstnanci, brigádníci 659 516zákonné sociální pojištění, zákonné sociální náklady 177 908silniční daň, dálniční známka, správní poplatky 4 858finanční dary 5 000odpis pohledávky 10 010bank. popl., povinné ručení, pojištění TREND,pojištění auta, úroky z úvěru 90 546odpisy dlouhodobého majetku 126 252náklady celkem 2 133 325prodej publikací 511 423práce v terénu 1 233 893reklama, poštovné, balné – dobírky 80 505prodej propagačního materiálu 4 294změna stavu výrobků –301 025jiné provozní výnosy, úroky 44 189sponzorské dary 36 500nadační příspěvky 131 000grant MŽP – tůně 41 094členské příspěvky 55 305dotace KÚLK 87 000dotace statutární město Liberec 10 000příspěvek na mzdu – úřad práce 63 000výnosy celkem 1 997 178240

Výroční zpráva 2009 (str. 239).Zřizování tůní pro obojživelníky na Záskalí u Hodkovic nad Mohelkou.Před vyhloubením tůní jsme lokalitu prosvětlili a připravili pro rypadlo.241

242Vyhlídka nad Černou tůní v Jedlovém dole.Vysekávání zbytků zničeného zábradlí před osazením nového.

Rekonstrukce vyhlídky a odpočinkového místa v Jedlovém dole243

244Průběh stavby dubového chodníku nad soutokem Jizerky s Jizerou

První jarní setkání spolkařů na úklidu PR Meandry Smědé245

Odklízení biomasy z podmáčené lokality Tichá říčkaPruhové značení v Podtroseckém údolí v CHKO Český ráj246

Z výroční členské schůze konané začátkem dubna ve vratislavickém pivovaruSpolečný spolkový výlet, poslední v roce, nás protáhl Starou poutní cestouz Hejnic až do Oldřichovského sedla.247

Únorový spolkový ples v restauraci U Košků za doprovodu skupiny SešlostSlavnosti slunovratu pod vyhlídkou Martinská stěna248

Jizersko-ještědský horský spolekJizersko-ještědský horský spolek se sídlem v Liberci (JJHS) byl založen v roce 1996. Sdružuječleny se zájmem o přírodu, historii a kulturní tradice Jizerských hor a Ještědského hřbetu.V posledních letech JJHS rozšířil svoji působnost prakticky na celé území Libereckého kraje.Je otevřeným občanským sdružením, přijímajícím své členy bez ohledu na věk či státníobčanství. Mezi jednotlivými členskými schůzemi je činnost JJHS řízena výborem volenýmna dvouleté období.JJHS provozuje své webové stránky na adrese www.horskyspolek.cz. Je možno zdenalézt informace o činnosti JJHS včetně mnoha fotografií.Ochrana přírodySvoji činnost zaměřujeme především na práci v terénu, na péči o chráněná území v Jizer -ských horách, na Ještědském hřbetu, v Českém ráji, Lužických horách, na Frýdlantskui Českolipsku. Vyznačujeme hranice rezervací, kosíme horské louky se vzácnými druhyrostlin, vyřezáváme náletové dřeviny, likvidujeme nepůvodní invazní rostliny, vytvářímenové biotopy pro vodní a mokřadní faunu i flóru, budujeme a udržujeme zařízení k usměrněnípohybu návštěvníků, stavíme oplocenky k ochraně lesních porostů apod. Kromě tohose aktivně zúčastňujeme správních řízení vedených orgány státní správy s možností ovlivnitrozhodování o připravovaných zásazích do přírody a krajiny regionu. Při své činnostispolupracujeme zejména s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR – Správou CHKOJizerské hory, Správou CHKO Český ráj, Správou CHKO Lužické hory, Krajským úřademLibereckého kraje, Lesy České republiky, s. p., s obcemi i nevládními organizacemi v celémLibereckém kraji.Revitalizace Klugeho louky v Jizerských horách249

Publikační činnostVydáváme populárně naučné publikace věnované různým tématům z oblasti Jizerskýchhor a Ještědu, které se svým námětovým a estetickým pojetím snaží oslovit všechny vrstvynávštěvníků. Smyslem je posílit v nich vztah k našemu kraji, rozšířit jejich poznatky o kulturními přírodním bohatství regionu a nenásilnou formou apelovat na nutnost ochranytohoto dědictví.Od roku 2003 vydáváme také ročenky Jizersko-ještědského horského spolku, kteréobsahují nejen informace o činnosti JJHS, ale také mnoho zajímavých tematických článkůz Jizerských hor, Ještědu i dalších oblastí Libereckého kraje.Osvětová a propagační činnostBudujeme a opravujeme naučné stezky a vytváříme informační tabule k chráněnýmúzemím, které přímo v terénu seznamují návštěvníky s přírodními a historickými zajímavostmijednotlivých území. Zabýváme se hlubším poznáním významných lokalit z pohleduhistorického, kulturního nebo přírodovědného. Organizujeme výlety a vlastivědné exkurze,seznamujeme se s méně známými a navštěvovanými místy s cílem vytvářet a pěstovatvztah k historii i současnosti regionu, jehokulturním tradicím a hodnotám. Současněprovádíme rekonstrukce a údržbu vyhlídkovýchmíst v Jizerských horách a okolí.Organizujeme různé akce pro veřejnostspojené se sportovně-turistickými výkonyi kulturními pořady v přírodě nebo na nichspolupracujeme. Jedná se např. o Soutěž stovkařů,Slavnosti Ještědu, Slavnosti slunovratu aj.Pozemkový spolekMeteobudka v Liberci v Lidových sadechslouží jako vývěska našeho spolkuPozemkový spolek pro přírodu a památkyseverovýchodních Čech, původně nazvanýSeverák, byl založen v roce 2000 jako jedna zesekcí Jizersko-ještědského horského spolku.V červnu 2001 získal do pronájmu první pozemekna Václavíkově Studánce a v dubnu 2002byl akreditován ÚVR ČSOP a zařadil se takmezi oficiálně uznávané pozemkové spolkyv ČR. Hlavním posláním pozemkového spolkuJJHS je přímá ochrana vybraných lokalits významnou přírodní či kulturně historickou250

JJHS pečuje v rámci pozemkového spolku o botanicky cenné loukyhodnotou. Tato ochrana je prováděna nejprve nabytím vlastnických nebo jiných věcnýchpráv ke zvoleným nemovitostem (dlouho dobý pronájem) a následnou odpovídající péčío ně.Tradice horského spolkuRoku 1884 byl z popudu továrníka a zároveň milovníka hor a propagátora turistiky AdolfaHoffmanna v Liberci založen Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (DGV).Postupně se rozrostl v obrovskou organizaci s 8 000 členy ve 25 odborech. Již brzy po založeníse z něj stalo velice prestižní sdružení, jehož členy byli i přední liberečtí továrnícia významné osobnosti politického i kulturního života.Díky dobrému finančnímu zázemí mohl DGV pěstovat celou řadu aktivit: značilv horách první turistické stezky, vydával mapy a průvodce, stavěl rozhledny a horské chaty.Od roku 1891 vydával obsáhlé ročenky, sloužící dodnes jako cenný zdroj informací o Li -berecku. Pravděpodobně největším počinem DGV byla stavba ještědského hotelu, dokončenéhoroku 1907 (shořel roku 1963).Náš Jizersko-ještědský horský spolek je moderní organizací, která chce navazovat nadobré tradice DGV, přitom se však jasně distancuje od jeho směřování po roce 1938.251

Členská základnaa struktura občanského sdruženíPočet členů a jeho změnyV roce 2009 bylo přijato 25 nových členů, 16 členům členství zaniklo z důvodu dlouho -dobého neplacení členských příspěvků. JJHS měl k 31. 12. 2009 celkem 322 členů.VýborV roce 2009 pracoval výbor JJHS v následujícím složení:Ing. Pavel Vonička předseda, (projekty, informační tabule, zpravodaj,distribuce publikací); pavel.vonicka@muzeumlb.czMilan Drahoňovský (fotodokumentace, společenské akce);milan@photo-bank.czLukáš Hampl do 30. 9. 2009Stanislav Linda (ekonomicko-provozní činnosti, spolupráces podnikatelskou sférou); linda@elitronic.czJan Pikous do 4. 4. 2009Petr Polda(grafická příprava ročenky, propagačních materiálů,informačních tabulí apod., společenské akce);ferdys.polda@tiscali.czIng. Martin Rejlek hospodář; martin.rejlek@post.czIng. Pavel Schneider zapisovatel, (zpravodaj, internet, tiskové zprávy,kulturní a sportovní akce); pschneider@centrum.czOtokar Simm předseda redakční rady, (publikační činnost,redakce ročenek); o.simm@seznam.czLeoš Vašinamístopředseda, (projekty, granty, zakázky,jednání s investory i subdodavateli, terénní práce,výlety aj.); horskyspolek@volny.czRevizní komiseIng. Rudolf Černý – předsedaMUDr. Tomáš KlimovičMilada ŠkodováZaměstnanciLeoš VašinaDana NechvílováTomáš Trejbalvedoucí kancelářeúčetnictví, administrativapráce v terénu252

Činnost Jizersko-ještědského horskéhospolku v roce 2009Realizace praktických opatřenív ochraně přírody a krajinyRevitalizace rašeliniště Klugeho loukaRašeliniště mají v krajině jedinečnou a nezastupitelnou roli jako zásobárna vody. V deštivýchobdobích dokáží zadržovat obrovské množství vody a v obdobích sucha se tak stávajívýznamným zdrojem vláhy.Od druhé poloviny 19. století probíhalo v Jizerských horách velkoplošné odvodňovánívrchovišť i podmáčených lesů. Změny přirozených hydrologických poměrů mají na vrchovištězničující dopad, odvodnění vede k poklesu hladiny vody, provzdušnění a zvýšenémurozkladu především svrchních vrstev rašeliny. Degradace probíhá zpočátku nenápadně,postupně však hladina vody klesá hlouběji a prodlužuje se doba provzdušnění a prosy -chání vrchoviště, což má za následek změny v pokryvnosti a složení mechového i bylinnéhopatra. Dochází k expanzi suchomilnějších druhů (bezkolenec modrý, metlička křivolaká,vřes obecný, brusnice borůvka a brusinka) a dřevin.Přehrádky na Klugeho louce trvale zpomalí odtok povrchových vod z rašeliniště253

254Po získání zkušeností v NP Šumava provádí JJHSrevitalizaci rašelinišť v Jizerských horách.Na Klugeho louce v NPR Rašeliniště Jizerky jsme vybudovali 47 přehrádek.

Klugeho louka je jedním z vrchovišť v Národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizerky,které je zajímavé především svou flórou. Roste zde velké množství chráněných a vzácnýchrostlin (blatnice bahenní, rosnatka okrouhlolistá, šicha černá, kyhanka sivolistá, klikvabahenní, suchopýrek trsnatý, ostřice chudokvětá, vřesovec čtyřřadý), které byly dlouho -dobým odvodněním ohroženy.Po absolvování exkurze v Národním parku Šumava, kde revitalizace úspěšně probíhájiž několik let, započal JJHS v září roku 2009 s revitalizací rašelinišť v CHKO Jizerské hory.Jako první přišla na řadu právě zmiňovaná Klugeho louka, která je součástí NPR Ra -šeliniště Jizerky. Revitalizaci předcházelo několikaleté hydrologické a botanické sle dovánílokality odborníky a vypracování podrobného projektu, v jehož rámci JJHS řešil tři me -liorační rýhy s celkem 47 vodorovnými přehrádkami.Revitalizace spočívá v přehrazování melioračních rýh dřevěnými (smrkovými) přehrádkami,které mohou být vodorovné nebo svislé, v závislosti na profilu melioračnírýhy.Na Klugeho louce JJHS použil k přehrazování rýh vodorovný typ přehrádek.Vodorovnou přehrádku tvoří dvě řady prken opřené o zaberaněné kůly. Prkna jsou sklá -dána tak, aby se spáry překrývaly, a pro zamezení průsaku je mezi ně vložena geotextilie.V hraně přehrádky je vyfrézovaný přeliv pro odtok vody a udržování stálé hladiny. Kvůlizamezení vymílání dna pod přehrádkou je pod otvor šikmo vsazeno prkno, které roz dělujeproud vody.Po naplnění přehrádek vodou, k čemuž došlo v závislosti na srážkách a množství vodyprotékající rýhou, se přibližně po týdnu postupně vyrovnala hladina vody ve vrchovištia zabránilo se jeho dalšímu vysychání.Finanční zajištění akce bylo umožněno díky AOPK – Správě CHKO Jizerské hory z Pro -gramu péče o krajinu.Tůně pro obojživelníky v ZáskalíJizersko-ještědský horský spolek vybudoval v průběhu října na pozemku v katastrálnímúzemí Záskalí dvě tůně pro obojživelníky a další vodní živočichy. Pozemek ve vlastnictvíměsta Hodkovice nad Mohelkou, tvořený svahem s prameništěm, byl velmi zarostlý náletovýmidřevinami (vrba, javor, jasan) a stávající vodní nádrž na pozemku byla zanesenásedimenty, zarostlá a neplnila již tak svůj původní účel. Pro mokřadní živočichy byla tatoplocha neatraktivní a druhová diverzita zde byla velice nízká.Na místě této bývalé nádrže byla vyhloubena tůň přibližně kruhového půdorysu o průměrucca 10 m. Druhá tůň, přibližně elipsového tvaru, byla vybudována několik metrůvedle této původní nádrže. Na pozemku byly vyřezány náletové dřeviny a pokáceno několikstromů.V nejbližším okolí lokality se vyskytují tři druhy obojživelníků: skokan hnědý, ropuchaobecná a čolek horský. Kromě skokana hnědého patří oba zbývající druhy ke zvláště chráněným.Vytvořením tůní budou těmto živočichům nabídnuta vhodná místa k rozmnožování.Tyto vodní plochy poslouží zároveň jako biotop mnohým bezobratlým živočichům,vázaným na vodní či mokřadní prostředí. Jde zejména o vážky, vodní a mokřadní brouky,ploštice a další skupiny. Přítomnost nové vodní hladiny přiláká ke hnízdění i ptačí druhya dále bude sloužit i jako napajedlo pro zvěř.255

Nově vybudovaná tůň pro obojživelníky v Záskalí u Hodkovic nad MohelkouAkce byla financována ze zdrojů ministerstva životního prostředí – z Programu péčeo krajinu – podprogramu pro zlepšení dochovaného přírodního a krajinného prostředíadministrovaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.Tůň je prostá zemní nádrž vytvořená hloubením do země a je naplňována samovolněpodzemní či povrchovou vodou podle konkrétních hydrologických a hydrogeologickýchpodmínek. Oproti klasickým vodním nádržím jsou tůně podstatně jednodušší a levnější.JJHS vybudoval obdobné tůně již v předcházejícím roce v Černousích na Frýdlantsku.I v příštích letech plánuje v této přírodě prospěšné činnosti pokračovat.Úklid v ochranném pásmu NPR Jizerskohorské bučinyV sobotu 18. července ráno se v Oldřichovském sedle sešlo 20 dobrovolníků z Jizersko-ještědskéhohorského spolku s cílem uklidit odpadky podél silnice vedoucí z Oldřichovav Hájích do Raspenavy. Tato silnice prochází ochranným pásmem Národní přírodní rezervaceJizerskohorské bučiny a v jejím blízkém okolí se bohužel nachází poměrně značnémnožství odpadků. Dobrovolníci sbírali odpadky v bezprostřední blízkosti silnice ve vzdálenostipřibližně 50 m od hrany komunikace do jutových a plastových pytlů a ty pak bylysváženy na určené místo v Oldřichovském sedle.Naprostou většinu sesbíraného odpadu tvořily různé obaly od svačin, PET láhve,plechovky od piva a dalších nápojů, láhve od alkoholu, igelitové pytlíky atp. Mezi největšíznečišťovatele bezpochyby patří kuřáci, jelikož krabičky od cigaret tvořily velmi významnýpodíl mezi nasbíranými odpadky. Obalů od jídel od McDonalda a KFC bylo posbíránotaké obdivuhodně velké množství. Pod strmými srázy silnice však leželo také několik256

Úklid odpadků v ochranném pásmu NPR Jizerskohorské bučinypneumatik. Mezi nejkurióznější nálezy patřily například části dámského spodního prádla,kreditní karta, skleněné oko, dvoukolový přívěsný vozík atd. Jak se tyto věci do lesa do -staly, se lze opravdu jenom domýšlet…Přestože tuto lokalitu čistil naposledy JJHS v květnu loňského roku, bylo zde opět nasbíránonezanedbatelné množství odpadků. Akce byla podpořena Správou CHKO Jizerskéhory a společností Termizo, a. s., Liberec.JJHS pořádá i další obdobné úklidové akce, např. na konci dubna uklízeli dobrovolnícijiž popáté v řadě území Přírodní rezervace Meandry Smědé na Frýdlantsku.Tradiční brigáda v Českém rájiTaké v roce 2009 proběhla již tradiční podzimní brigáda v Českém ráji. Od pátku 13. doúterý 17. listopadu jsme prováděli údržbu značení maloplošných chráněných území. Stejnějako v minulých letech jsme se ubytovali v autokempu v Sedmihorkách, který má strategickoupolohu. Odtud jsme každé ráno vyráželi na několik kilometrů dlouhou procházku.Zlézali jsme strže a skály, přeskakovali padlé kmeny a keře ostružin v nejkrásnějších místechzdejších rezervací. Přírodní rezervace Podtrosecká údolí a Příhrazské skály se nasvých hranicích pyšní novým pruhovým značením. Ošetření v podobě vyřezání náletua instalace nového informačního panelu se dostalo i památnému stromu. Bosenskou lípupod hradem Valečov si tak znovu můžeme prohlédnout v celé její kráse.257

258V roce 2009 jsme prováděli opravu pruhového značenímaloplošných chráněných území v CHKO Český ráj

Jarní úklid naplavených odpadků v PR Meandry SmědéDalší managementové práce provedené JJHS v roce 2009— obnova značení NPR Jizerskohorké bučiny (Frýdlantské cimbuří),— stavba oplocenky v biocentru Dlouhý kopec,— oprava části naučné stezky Tři iseriny –vybudování chodníku poblíž soutoku Jizerky s Jizerou,— výroba a instalace informačních tabulí pro Jizerskou oblast tmavé oblohy,— umístění infotabule v PP Provodínské kameny,— doplnění značení PP Pod Smrkem, PP Klečoviště na Smrku, PR Ptačí kupya NPP Čertova zeď,— obnova zábradlí u odpočinkového místa u Čertovy tůně v PR Jedlový důl,— likvidace invazních rostlin v PR Meandry Smědé,— čištění PR Meandry Smědé,— oprava značení památných stromů v CHKO Jizerské hory,— opravy a doplnění značení hranice CHKO Český rája památných stromů na území CHKO Český ráj,— označení památných stromů a významných krajinných prvkůna území Magistrátu města Liberce,— vybudování naučné stezky v Nové Vsi nad Nisou,— likvidace invazních rostlin na území CHKO Jizerské hory,— sekání luk v PR Bukovec, PP Tichá říčka,PP Fojtecký mokřad, na lokalitách v Bílém Potoce a Václavíkově Studánce,259

Dokončování dubového chodníku nad soutokem Jizerky s JizerouMiloš Lorenc při úpravě nového zábradlí vyhlídky nad Černou tůní v Jedlovém dole260

Sekání Upolínové louky v PR Bukovec— opravy oplocenek u Krásné Maří a u Nosu,— instalace infotabulí u smluvně chráněného území Janovické rybníky,— výroba a umístění informačních panelů Sněžné věžičky v PR Černá hora,— obnova značení NPP Zlatý vrch, PR Klíč, NPR Jezevčí vrch, PP Kytlice,PR Studený vrch a PR Vápenky v CHKO Lužické hory,— výroba a umístění infotabule pro PR Meandry Smědé a PP Dutý kámen.Publikační činnostRočenka Jizersko-ještědského horského spolku 2008Koncem března 2009 vyšla Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku 2008, v pořadísedmá. JJHS se tak snaží navázat na dnes již legendární ročenky vydávané Německým horskýmspolkem pro Ještědské a Jizerské hory (DGV). Vydávání této ročenky skončilo se zánikemDGV ve čtyřicátých letech minulého století. JJHS se v roce 2002 rozhodl tuto tradiciobnovit a v březnu 2003 vydal svou první ročenku.V ročence lze kromě Výroční zprávy JJHS za rok 2008 nalézt i zajímavý rozhovor s čestnýmčlenem JJHS Siegfriedem Weissem nebo vzpomínky Miloslava Nevrlého na svéráz -ného obyvatele Jizerky a světoběžníka Gustava Ginzela, který nás opustil koncem roku2008. Průběh oslav ke 40 letům trvání CHKO Jizerské hory shrnula ve svém příspěvkuBlažena Hušková, zajímavý článek o hledání pravého pramene Jizery napsal StanislavZajíc, o historii Tabulového kamene na Smrku Karel Nádeník.261

Společný oběd na výroční členské schůzi ve vratislavickém pivovaruPředvánoční spolkový výlet skončil pařbou v saloonu U Kozy v Oldřichovském sedle262

V únoru 2009 se v restauraci U Košků opět konal tradiční ples spolkuMarkéta Lhotová společně s Otokarem Simmem připomněli osobnost Adolfa Gahlera,který se zapsal do dějin jizerskohorského horolezectví i jako fotograf. Neobvyklý životnípříběh manželů Prachtelových, patřících k legendám jizerskohorského horolezectví,zachytil Pavel D. Vinklát. Poněkud z jiného soudku je článek Jakuba Šreka o opuštěnýchkamenolomech v Jizerských horách. Pestrost témat ročenky 2008 dokresluje vyprávěníSvatopluka Koudely o Josefu Maturovi, faráři ze Světlé v Podještědí, který zde působí již vícenež padesát let. To vše doplňuje řada dalších neméně zajímavých příspěvků.Kulturní a společenské akceTradiční ples JJHSSál restaurace U Košků hostil v pátek 27. února 2009 tradiční ples Jizersko-ještědskéhohorského spolku. K tanci a poslechu opět hrála skvělá country skupina Sešlost. Tentokrátse podařilo zaplnit sál téměř do posledního místečka. Taneční parket se s prvními tónycountry muziky slušně zaplnil a tak tomu bylo vlastně po celý večer. V deset hodin bylavyhlášena bohatá tombola, vrcholem bylo půlnoční losování nevýherních losů, kde hlavnícenou byl soudek piva od pivovaru Konrad.Slavnosti slunovratuV sobotu dne 20. června 2009 se na místě bývalého lesního divadla u vyhlídky Martinskástěna v Liberci – Kateřinkách konalo další představení nazvané Slavnosti slunovratu.263

264Na Slavnostech slunovratu pod Martinskou stěnouvystoupilo divadlo Rolnička a zahrála skupina Pohromadě na přehradě

Akci organizoval Jizersko-ještědský horský spolek, který zde podobné slavnosti pořádá odroku 2004.Na Slavnostech slunovratu si nejprve mohli nejmenší návštěvníci projít pohádkovýles, který pro ně připravil Turistický oddíl Kletr, a poté mohli sledovat divadlo Rolnička, ježjim předvedlo Dračí pohádku. Následně vystoupila liberecká bluesová kapela Pohromaděna přehradě. Původně ohlášená skupina Namodro bohužel vzhledem k ne moci nevy -stoupila.Vstup pro všechny byl již tradičně zdarma, jelikož akce byla finančně podpořena z Kul -turního fondu statutárního města Liberec. Zúčastnily se jí téměř dvě stovky návštěvníkůa setkala se s velkým ohlasem malých i velkých návštěvníků.Vyhlídka Martinská stěna se nachází v bukových lesích na strmých svazích nad údolímČerné Nisy v Liberci – Kateřinkách. V roce 2004 vyhlídku JJHS kompletně zrekonstruovala osadil nové kované zábradlí, aby vyhlídka opět bezpečně sloužila návštěvníkům.Od roku 1926 se pod vyhlídkou nacházelo lesní divadlo, které však zaniklo s příchodemdruhé světové války. Ve druhé polovině osmdesátých let minulého století byla tradicelesních představení na několik sezon obnovena, místo však zůstalo opět pusté až do roku2004, kdy se JJHS rozhodl oživit zaniklou lesní scénu a alespoň jednou ročně tu uspořádatpředstavení pro diváky.Soutěž stovkařů – Stovkařská olympiádaV sobotu dne 11. 7. 2009 pořádal Jizersko-ještědský horský spolek již sedmý ročníkStovkařské olympiády v rámci akce Oslavy Ještědu 2009. Olympiáda se skládá ze dvouzákladních soutěží – závodů ve vynášení sudů piva na Ještěd a soutěže Výstup naMt. Everest. Podrobné informace o průběhu soutěží i umístění jednotlivých borců najdetev samostatném článku Pavla Schneidera v této ročence.Stanislav Jelínek uskutečnil v roce 2009 svůj 1 000. výstup na vrchol Ještědu265

Seznam vyobrazeníFotografie, kresby a plánkyDRAHOŇOVSKÝ Milan 234, 238, 247–248a,250–251, 261–262DOSTÁL Libor 63–64, 115–120,128–130, 162FAJGL Pavel 58FAPŠO Petra 39FRITSCHE Dieter 87HAMPL Lukáš 245bHANIKA Franz 30–32, 53bHEINZL Jan164aHUBAŘ Marek 42–44, 54JELÍNEK Jaroslav 4KARPAŠ Roman 60–61, 100–104KOSPRD Jiří 193, 199–200KÖHLER Rudolf 26KRÁSENSKÝ Pavel 121MAI Vojtěch 171bMRKLAS Luboš 29, 53aMRVA František 62bNÁDENÍK Karel 45–48, 55, 57, 169,188b–190POLDA Petr 2, 6, 9, 16, 65–85,89, 170, 177SCHNEIDER Pavel 174, 215, 216a, 241b,245a, 248b,256–257, 259,263–265SCHNEIDEROVÁ Petra 216b–218SIMM Otokar obálka, 40–41, 49bc,105, 133–136,140–144, 157, 160,163, 164b–165SUMERAUER Petr 56ŠREK Jakub 171ac, 191, 195, 198,202–205TREJBAL Tomáš. 176b, 246bc, 253,258VAŠINA Leoš, ml. 242, 244, 249, 260VINAŘ Michal 175–176a, 241a, 243,246a, 254VONIČKA Pavel 122–124, 161VYVADILOVÁ Květoslava 172WEISS Siegfried 145–155, 158, 166Archiv –ČECH Michal 19–25, 49a, 50–52ČeMBA 173, 207–208HANIKA Franz 28JJHS 126–127, 220–230KARPAŠ Roman 99, 106KITTLER Albrecht 12, 14d, 132, 139KURTIN Petr 62a, 107–112NÁDENÍK Karel 167–168, 178–188aMOLÁK Josef 86, 91–93POLDA Petr 94, 192, 219, 231,232–233ŘEHÁČEK Marek 211–214SIMM Otokar 8, 10–11, 14abc, 27,59, 87, 160ŠREK Jakub 196–197, 206URBANOVÁ Inka 95–98WIATER Przemysław 33–38266

ObsahSlovo předsedy Pavel Vonička 5Osmá spolková ročenka je dílem kolektivu Otokar Simm 7Pěvci z údolí a říše hor Marek Sekyra 8Klemens Siebeneichler Michal Čech 19Erhard Schütz H. Langrová & O. Simm 26Vitriolová huť a pyritové dolyve Sklářské Porebě Dolní Przemysław Wiater 33Jak se rodí rozhledny Jan Suchl 39V Praze postavili repliku rozhledny na Smrku Karel Nádeník 45Hvozd – Hochwald Marek Řeháček 65Od svážečů dřeva k mistrům Evropy a republikyJ. Molák & H. Langrová& O. Simm 85Úspěchy závodníků ze Smržovky Inka Urbanová 95Po stopách jizerskohorských žulařů Roman Karpaš 99Tři iseriny a dobrodružstvís hledačem drahých kamenů Petr Kurtin 107Ptačí hosté ze severu Libor Dostál 115Čtyři nové mouchy pro vědu Pavel Vonička 121Tetřívek obecný v Jizerských horách Martin Pudil 126Po stopách Rudolfa Kauschky J. Heinzl & O. Simm 132Drobnosti Siegfried Weiss 145O novoměstské kyselce Karel Nádeník 177Kamenolom v Oldřichově v Hájích Jakub Šrek 191Přijeďte k nám na singltrek Pavel Smutný 207Jak Muhu o hlavu přišel Michal Vaníček 211Sedmá Stovkařská olympiáda na Ještědu Pavel Schneider 215Regionální literaturaP. D Vinklát & M. Sekyra& O. Simm 219Publikace vydané JJHS 230Seznam členů JJHS 235Výroční zpráva 2009 239Zpráva o hospodaření 2009 240Seznam vyobrazení 266Poděkování a kontakty 268Foto na obálce: Čertův kámen na Černé hoře v Jizerských horáchVšichni autoři textů, fotografií a vyobrazení poskytli své příspěvkybez nároku na honorář.267

Děkujeme všem členům a příznivcům spolku za podporu spolkových aktivit,zvláště pak těm, kteří se aktivně účastní akcí pořádaných spolkem.Za finanční i morální podporu a spolupráci v roce 2009 děkujemedále uvedeným organizacím a jednotlivcům: Adrenalin centrum Liberec Pavel Akrman – Epicentrum Auto Enge, a. s. Elitronic, s. r. o. Envigea, s. r. o. Feromax, a. s. Ferona, a. s. Petr Fouqué GRAPHIS DTP studio, s. r. o. Jablotron, s. r. o. Ještěd, s. r. o. Jizerské pekárny, s. r. o. Jonsdorfer Gebirgsverein 1880 e. V. Kalendář Liberecka, spol. s r. o. KNORR-BREMSE,systémy pro užitková vozidla ČR, s. r. o. Kosmetika Bohemia Lesy ČR, s. p. Libereckýkraj Likto, s. r. o. MEDIABOX, spol. s r. o. Nadace Preciosa Nadace pro záchranua obnovu Jizerských hor NOWACO Czech Republic, s. r. o. Pivovar Hols Vratislavice POBOZAM, s. r. o. RIA Reality, a. s. Řeznictví a uzenářství Klouček, Raspenava SATON Liberec, spol. s r. o. Severochema, družstvo pro chemickou výrobu, Liberec SIAL architekti a inženýři, spol. s r. o. Správa CHKO Český ráj Správa CHKO Jizerskéhory Statutární město Liberec Tarmac CZ, a. s. Termizo, a. s. Tiskárna Geoprint Zoologická zahrada Liberec 268KontaktyJizersko-ještědský horský spolek, občanské sdruženíIČO: 65 10 03 52Sídlo: Nerudovo náměstí 108/1460 01 Liberec 1Tel.: 485 109 717E-mail: horskyspolek@volny.czURL: www.horskyspolek.czBankovní spojení: GE Money Bank, pobočka LiberecČ. ú.: 89904574/0600Členské příspěvky je možné uhradit zasláním složenkou nebona účet spolku č. 89904574/0600 u GE Money Bank Liberec(jako variabilní symbol je třeba uvést rodné číslo, konstantní symbol je 0558)nebo v hotovosti v kanceláři JJHS (úřední dny úterý a středa 8–12 a 13–17 hod).Minimální roční příspěvek činí 200 Kč,čestní členové a členové starší 70 let jsou zproštěni povinnosti hradit členské příspěvky.

269

RočenkaJizersko-ještědského horského spolkuvznikla s finanční podporou:JABLOTRON ALARMS a. s.JIZERSKÉ PEKÁRNY, spol. s r. o., Liberectel.: 485 253 822, fax: 485 253 823,WWW.JIPEK.CZDodává kompletní sortimentpekařských a cukrářských výrobků.Výhradní dodavatelvýrobků bezlepkové diety v ČR.270

271

272

273

274

275

Stará 24, 463 03Stráž nad Nisou – Svárov– výrobaa prodej čistících hadrůinfo: www.dimatex.cztel: 485 159 125Jaroš propagaceLidové sady 425/1, Liberec602 189 345výlep plakátůpronájem pódií a stánků276

Vývoj a výroba elektronickýcha elektrických zařízeníProgram:— řízení technologických linek pro broušenískleněných kamenů— kompletní sortiment zabezpečovacítechniky společnosti Jablotron— řídící jednotky pro klimatizační zařízenínákl. automobilů, autobusů, trolejbusů,tramvají a vlakových souprav— řídící jednotka filtroventilačního zařízenípro obrněné transportéry Pandur— řízení komunikací pro tramvajové sítě— elektronika pro komunikační oděvy— kompaktní regulační rozvaděče prořízení průmyslových aplikací, kotelena ucelených topných soustava vzduchotechnikyZemě přímého vývozu:Belgie, Brazílie, Čína, Holandsko,Irsko, Izrael, Mexiko, Německo,Rakousko, Španělsko, USACertifikace: ISO 9001: 2000U Šamotky 736, Liberec 30, 468 04 Proseč nad Nisoutel.: 483 313 032, 033fax: 483 311 360e-mail: obchod@elitronic.czwww.elitronic.cz277

278

279

Neue Reichenberger Hütteder AlpenvereinssektionReichenbergDas Hochgebirgsschutzhaus der 1893 in ihrer Heimat gegründeten Sektion wurdeim Jahr 1926 als Ersatz für die „Reichenberger Hütte" bei Cortina d`Ampezzo von bergbe -geisterten Mitgliedern in den osttiroler Alpen erbaut.Den Platz hatte Rudolf Kauschka, der bekannte Bergpionier des Jeschken- und Iser -gebirges ausgewählt, der das Gebiet in den folgenden Jahren auch touristisch erschloss undbekannt machte.650 Bergfreunde betreuen und erhalten unser 1982 erweitertes und modernisiertes Hausim Nationalpark „Hohe Tauern", das ständig an die aktuellen Bedürfnisse und an Umwelt -schutzvorschriften angepasst werden muss.Damit setzen die Nachkommen der Gründer die in der Heimat begonnene Arbeit fort.Neue Reichenberger Hütte, 2 586 mim Gemeindegebiet von A 9963 St. Jakob in Defereggen, OsttirolKat.1, bewirtet Mitte Juni bis Ende September,Winterraum mit AV-Schlüssel zugänglich20 Betten, 40 Lager, 20 NotlagerHüttenwirt: Johann und Christine Feldner, A-9974 Prägraten, St. Andrä 54/ATel./Fax: (Hütte während der Bewirtschaftung) +43(0)4873/5580E-mail: neue.reichenbergerhuette@utanet.atZugänge: von St. Jakob/Defereggental (1 389 m) 3–4 Std.von Hinterbichl/Virgental (1 331 m) 3–4 Std.Besitzer: OeAV Sektion Reichenberg, Vereinssitz St. Jakob i.D.Tel./Fax: +49(0)8074/330E-mail: avreichenberg@aol.comInternet: www.neue-reichenbergerhuette.at280

Nová Liberecká chatasekce Reichenberg Alpského spolkuVysokohorská chata sekce Reichenberg (Liberec), založené roku 1893 v Čechách, byla postavenanadšenými členy v roce 1926 ve východotyrolských Alpách jako náhrada za „Libereckouchatu“ u Cortiny d’Ampezzo.Místo pro chatu vyhledal Rudolf Kauschka, známý průkopník turistiky a horolezectvív Ještědských a Jizerských horách. Ten se též v letech následujících zasloužil o to, aby oblastvešla do povědomí turistické veřejnosti.Na 650 přátel hor pečuje a udržuje v současnosti naši chatu, která se nachází v Národnímparku Vysoké Taury. V roce 1982 byla chata rozšířena a modernizována a musí být i nadáletrvale přizpůsobována aktuálním požadavkům a předpisům ochrany přírody.Takto potomci zakladatelů pokračují v započaté práci.Nová Liberecká chata, 2 586 mNeue Reichenberger Hüttena území obce A 9963 St. Jakob in Defereggen, Osttirolkat. 1, obhospodařovaná od poloviny června do konce zářízimní prostor je přístupný s klíčem Alpenvereinu20 postelí, 40 v ubytovně, 20 v nouzové ubytovněChatař: Johann und Christine Feldner, A-9974 Prägraten, St. Andrä 54/Atel./fax: (chata v době provozu) +43(0)4873/5580e-mail: neue.reichenbergerhuette@utanet.atPřístupy: ze St. Jakobu/Defereggental (1 389 m) 3–4 hodinyz Hinterbichlu/Virgental (1 331 m) 3–4 hodinyVlastník: OeAV Sektion Reichenberg, sídlo spolku St. Jakob i. D.tel./fax: +49(0)8074/330e-mail: avreichenberg@aol.comwww.neue-reichenbergerhuette.at281

282

Kniha o KauschkoviNěmecky psaná monografie věnovaná horolezci a všestrannému sportovcije nabitá informacemi a spoustou unikátních fotografií. Albrecht Kittler jivydal vlastním nákladem v počtu 200 výtisků. Publikaci lze zakoupit u autora(kittler@online.de). Cena 40 eur + poštovné.283

284

285

286

„Co je zdravé, může být i dobré!“VEGETARIÁNSKÁRESTAURACETěšíme se na Vás v příjemném prostředí domu č. p. 210 v Liberci,ve kterém se již před sto lety nacházela vegetariánská restaurace Thalysia.Podle dochovaných pohlednic zde občas obědval i známý literát a vegetarián Franz Kafka.Vegetariánská restaurace ÁnandaFrýdlantská 210/12, 460 01 Liberec, ČRtel.: 485 103 741, 606 601 122,ananda@anandaline.cz, www.anandaline.czOtevírací doba: po–pá 7.15–18.00 hod., so 9.00–15.00 hod.Přijďte se k nám zdravě najíst! Aktuální jídelníček denně na www.anandaline.cz.LIKTO, s. r. o.U Kolory 302463 12 Liberec 25tel.: 485 131 463fax: 482 360 731likto@likto.czwww.likto.cz— Průmyslové čištění (výrobních hal, komunikací a budov)— Čištění lakoven (komplexní servis + čištění technologie)— Poradenství a zajištění činnosti v oblasti životního prostředí(ovzduší, odpady, voda, nebezpečné chemické látky a přípravky)— Odpadové hospodářství(odvoz a odstranění ostatních a nebezpečných odpadů)— Regenerace plastů (mletí, granulování, barvení)— Termické odlakování (pomocí nízkotepelné degradace)— Prodej a servis úklidové techniky firmy FLOOR— Zámečnictví (kalibrace, drobná výroba)— Pronájem a obsluha skladových prostor287

288

NABÍZÍMENEZISKOVÝM ORGANIZACÍMSLUŽBY NAŠICH ZKUŠENÝCH AUDITORŮ,DAŇOVÝCH PORADCŮ A DALŠÍCH ODBORNÍKŮ PŘEZKOUMÁNÍHOSPODAŘENÍ ORGANIZACE KONTROLA ÚČETNICTVÍ OVĚŘENÍ VÝDAJŮ PROJEKTŮFINANCOVANÝCH Z GRANTŮA DOTACÍ ZPRACOVÁNÍ ÚČETNICTVÍA DAŇOVÝCH PŘIZNÁNÍMůžete nás kontaktovat na adreseO–CONSULT, s. r. o.,460 01 Liberec 1, Baarova 4telefon: 485 105 459,fax: 485 102 547,e-mail: o-consult@o-consult.cz289

290

Turistický oddíl KLETRpro děti od druhých třídnabízíme celoroční zajímavou činnost všem dětem,které chtějí zažít spoustu dobrodružství při družinových a oddílovýchakcích na schůzkách v klubovně, výpravách jednodenníchi vícedenních do krásných, tajemných i drsných krajů,na letním třítýdenním táboře pod stany,na zimním přechodu některých českých hor i na náročnýchzahraničních expedicích.Veškeré informace se dozvíte na telefonních číslech485 100 646, 608 970 360, http://kletr.infoRIA REALITY, a. s.člen ARK ČRNabízí kompletní servis na trhu nemovitostíprodej a pronájem nemovitostí za tržní cenyporadenské služby v oblasti převodu nemovitostíodborné posouzení technického stavu nemovitostízajištění znaleckých posudkůinženýrskou činnostsprávu nemovitostíkanceláře:Železná 248/10, 460 01 Liberectel./fax: 485 113 325, 485 113 256Podhorská 7, 466 01 Jablonec nad Nisoutel./fax: 483 310 861, 483 312 394webové stránky: www.ria.cze-mail: ria@ria.cz291

292

293

www.scottbader.comPodporujeme obnovu původních dřevinv Jizerských horáchz lesních školek Suchopýr294

TERMIZO,a. s.partner JJHS při čištěníPřírodní rezervace Meandry Smědé295

Sazba knih a časopisůČernobílé ilustrace k vlastivědným tématům608 970 360485 100 646ferdys.polda@tiscali.czRočenka Jizersko-ještědského horského spolku 2009Redakce:Jazyková úprava:Grafická úprava a sazba:Tisk:Otokar SimmMartina StrnadováNakladatelství Petr Polda, Liberectiskárna Geoprint, LiberecVydal Jizersko-ještědský horský spolekv Liberci v dubnu 2010Náklad 1 000 výtiskůISBN 978-80-87095-03-4ISSN 1214-1585296