Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

v autorových 35 letech), zatímco Bielauova až v ročence roku 1923, kdy už mu bylo 63 let.Přesto mezi nimi není výrazný rozdíl. Oba pociťují radost z krásy hory a kraje kolem, a toi v noci, u Huttera i v zimním hávu. Bielau ale zahraje i na temnou strunu – na Ještěd sedostává až po celodenní dřině. Okamžitě je ale starostí zbaven, radostné pocity vrcholí vevlasteneckém nadšení, důležitá je v obou básních také úloha snění. Bielau navíc jenaladěn (snad s nadcházejícím stářím) duchovněji – vrchol Ještědu jej přibližuje Bohua nutí k modlitbě, v Hutterovi zase v souvislosti s jeho zájmy vlastivědnými evokuje starébáje.Stejné je ústřední téma básní V Jizerských horách (Im Isergebirge) – jejich oslava. Alespoňv případě Huttera to platí téměř bez výjimky. Však také pochází báseň ze stejného rokua sbírky jako Pozdrav Ještědu. Celých čtrnáct veršů je o radosti v lůně přírody, evidentněv jarní či letní době, jediné dva poslední naznačují, že člověk má také nějaké těžkosti.Trochu se tím Hutter podobá Bielauovi v Pozdravu Ještědu – ale i zde jeho ztrápené srdcehory přibližují nebesům.Kauschka naproti tomu je výrazně filozofičtější. Již nálada, kterou hory navozují, jetemnější, přestože pro Kauschku hory zůstávají bezpochyby stejně krásné. Oproti prozářenémulesu, květům a zvukům Hutterových hor jsou centrem Kauschkovy pozornosti šedéskály, temná jezírka, podobná hrobům, která neposkytují příliš prostoru k životu, a lesy,cuchané vichry, tedy spíše nálady podzimní. Také mnohem více prostoru je věnovánopocitům nenasycenosti vlastí, odcházejícího mládí, resp. stárnutí těla, zatímco duchzůstává stále svěží, a celkově krátkosti života a rychlosti jeho uplývání, kterýmižtonáladami ale trpěl stárnoucí básník již ve svých čtyřiceti letech. Báseň také publikuje poválce, daleko od „domova“, ve sbírce Sang aus Iserwäldern.Leuteltova krajinomalba Šumění lesa neméně poetickým způsobem oslavuje jako básněpředchozích autorů velebnost přírody. Popis her větru v jizerskohorském lese nás překvapívnímavostí autora, pozorujícího změny v průběhu dne. Tato mnohohlasost jej vede kesrovnání se zvuky města, které nejen že nesnesou srovnání s krásou zvuků lesa, alevyvolávají navíc u Leutelta jednoznačně negativní pocity. A tak se autor připojuje jakočlánek řetězu ke společenství tvorů v lese a stává se malou a bezbrannou součástí velkolepéhodivadla, které se před jeho očima odehrává. Novela Šumění lesa vznikla ve 20. letechminulého století.Za řadu velice důležitých informací,za překlady z němčiny a za celkovou revizi článku děkuji Otokaru Simmovi.15