Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Moje zážitky z JizerkyOsada Jizerka byla kdysi jiná. Dnes stojí u každého penzionu několik bouráků, ale nebylotomu tak vždycky. Je pravda, že za Riedelovy éry, kdy na Jizerce pracovala stará, a odroku 1866 druhá, novější sklářská huť, která dávala obživu dřívějším dřevorubcům, bylživot v osadě rušný. Byla to zlatá doba Jizerky. Ale o tom vím jenom z knížek.Z vypravování pamětníků vím zase o době před druhou světovou válkou, kdy užohně ve sklářských hutích dávno vyhasly a „nová“ huť byla přebudována na mládežnickouubytovnu. Tehdy proudili výletníci na Jizerku, byl to čas turistiky. Návštěvníci z městasem chodili hojně v době jelení říje, aby tady slyšeli na vlastní uši troubení jelenů. Abyneodcházeli zájemci o tuto atrakci neuspokojení – jeden neví, bude-li se jelenům chtíttroubit na povel – posílal hostinský čeledína s kropicí konví nebo cylindrem od petrolejkynepozorovaně do lesa, aby několikrát zatroubil, tak jak to dělávají paroháči. A hostůmnaskakovala husí kůže a byli spokojeni.Moje první vlastní vzpomínky začínají v mých čtyřech letech, kdy jsem jako naháčekběžel od Šteklovy boudy za strýcem, který se šel vykoupat do Jizerky. To nevím z vypravování,ale zcela přesně vidím sebe, jak mě teta chytila těsně u říčky, do které bych určitěspadl. Není to světoborný zážitek, ale je to můj první dojem. Opomenu karbanický výlets panem Pawlowským, o kterém jsem vyprávěl už v minulé ročence.146Hajný Josef Suchý z Jizerky (1974)