Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

zweite Gesicht (Druhá tvář), Die Glasarbeiter im Isergebirge (Skláři v Jizerských horách)a další díla, například Der Brechschmied. Ein Faust aus dem Handwerkerstande.Volkssage aus dem Isergebirge (Brechšmíd. Faust ze stavu řemeslníků. Lidová pověstz Jizerských hor), Aus den Iserbergen (Z Jizerských kopců) či pověsti Sagenhaftes ausdem oberen Kamnitztale (Vybájené z horního údolí Kamenice).Bielau je zdatným řečníkem – při slavnostních příležitostech pronáší významné projevya jeden je také v roce 1906 publikován – jde o jeho první vydané „dílo“. Navíc se podílí navydávání Ročenky Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory, později jejívydávání i řídí.Kauschka se stává roku 1904 celním inspektorem a začíná se intenzivně věnovat sportua horolezectví, postupně i v zahraničí, např. v Dolomitech, kam se dostal během své vojenskéslužby. Stává se také členem liberecké sekce Německého a rakouského Alpenvereinu.Rudolf Kauschka s manželkou Mathildou běhemMistrovství Evropy na Ještědu v roce 19141914–1927Bielau se těsně před důchodem stáváškolním radou, čímž dosáhl profesněze všech čtyř největšího úspěchu. Jehozdravotní stav se ale během válečnýchlet zhoršil a nemoc jej již neopustila. Odroku 1920 začal pravidelně psát článkypro spolkové ročenky. Ty souborněvyšly až v roce 1970 pod názvem Förhundert Juhrn an Isergeborge,Erzählungen in Isergebirgsmundart(Před sto lety v Jizerských horách,vyprávění v jizerskohorském nářečí).Později zveřejnil i básně v nářečí(například Ztracené dítě – o tříletéAničce Richterové, která zabloudilav lesích nad Bílým Potokem, Měsíčnínoc u Blatného rybníka). V nářečíúdolí Kamenice napsal básně Věrnostdomovu, Můj mateřský jazyk, Jendomů! či Pozdrav Ještědu. Kroměodborných děl vydal i dvě dramataKatharina von Rädern. EinSchauspiel aus Reichenbergs Ver -gangenheit (Kateřina z Redernu. Hraz liberecké minulosti) a Dr Lein -wabersums. Ein Lustspiel aus Reichenbergs Vergangenheit (Povyk tkalců. Veselohraz liberecké minulosti).Hutterovi vychází v reedicích jeho starší díla, Leutelt pokračuje ve vydávání románůa dalších děl. Stejně jako Bielau odchází do důchodu a dočkává se ze všech největších poct:v Josefově Dole je mu odhalen pamětní kámen s deskou, Dolní Maxov jej jmenuje čestným12