Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

19 759 marek. Brzy byl vedle věže postaven také domek pro prodavače vstupenek, z něhožpozději vznikla přestavbami dnešní příjemná Turmbaude (Chata u věže). Roz hlednapřispěla k dalšímu růstu návštěvnosti – když bylo v roce 1932 slaveno 40. výročí jejího otevření,spočítalo se, že za celou dobu existence věže na ni vystoupilo a výhledem do Lužicea na blízké hory v Čechách se pokochalo ne méně než půl milionu turistů. Záhy ovšemměla nastat složitější doba, kdy turisty nahradili vojáci; v letech 1939 až 1945 sloužilarozhledna jako tzv. hláska německé armády, z níž byly pozorovány nepřátelské letouny.Nedlouho po válce našla věž další využití. Již v roce 1958 zde byl zřízen skupinou nad -šenců jeden z úplně prvních televizních převaděčů na území východní části Německa. Šestlet poté převzala a rozšířila celé zařízení německá televize. V šedesátých letech se však navěži stále více začalo projevovat chátrání a v roce 1970 musela být proto obnovena celávnější omítka. Tak přečkala – mírně zchátralá a s nebezpečným točitým schodištěm – aždo sjednocení Německa a obnovy staré turistické slávy Žitavských hor. Obec Oybin, najejímž katastru rozhledna dnes stojí, zajistila v letech 1991–1992 její generální obnovu.Vyhlídka byla znovu zpřístupněna 15. května 1992, přesně sto let po svém postavení.Zajímavostí je, že věž na Hvozdu je jakousi hubenější sestřičkou rozhledny na vrcholuJedlové, ležícím jen dvanáct kilometrů k západu. Obě stavby jsou si velmi podobné tvarema výškou, a protože jsou Hvozd i Jedlová tvořeny znělcem čili fonolitem, jsou obě věžepo stavené z velké části ze stejného materiálu. Dokonce výročí slavnostního otevřeníobou z nich připadá na stejný den – 14. září, jen s tím rozdílem, že rozhledna na Hvozduje o rok mladší.Chaty na HvozduChata na Hvozdu, provozovaná saským občanem Marxem na rakouském státním území,mohutně těžila ze stále vzrůstajícího zájmu návštěvníků o Hvozd a Lužické hory. Zdá se, ženavzdory odlehlosti šlo o podnik na úrovni. Hüblerův turistický průvodce z roku 1883 o nítotiž píše: „Na vrcholu Hvozdu stojí prostorná a krásně zařízená restaurace se dvěmavelkými společenskými místnostmi a vícero pokoji k přenocování; chata je ve velkémkontrastu k dřevěné boudě na Ještědu! Jídla a pití (české pivo a rakouská vína) jsouzde dobrá, přespání stojí od 70 pfennigů do jedné marky.“V srpnu 1887 obdržel hostinský Marx v Žitavě povolení k výstavbě druhé chaty na saskéčásti jižního vrcholu, kterou o tři roky později dokončil a otevřel. Saská chata byla po -stavena ve velmi podobném tvaru a stylu jako starší bouda na české straně. Pro vyrovnánívelkého výškového rozdílu byla dřevěná stavba umístěna na mohutnou kamennoupodezdívku. Sloužila především jako ubytovna pro ty, kteří chtěli na Hvozdu pozorovatoblíbené východy slunce. Úspěch Marxova podniku byl ohromný a jeho další rozvoj senedal zastavit. V červenci 1893 byla například v chatě na vrcholu zřízena poštovní a telefonnístanice, což toto odlehlé místo opět více přiblížilo civilizaci. Dráty byly pak po létanezbytnou součástí hojně vydávaných pohlednic Hvozdu, v zimě navíc silně obalené jinovatkou.Ale ještě i jiná technická „novinka“ měla být na Hvozdu provozována na přelomu19. a 20. století. Vrchol se dvěma chatami měl být údajně jednou z klíčových stanictzv. lotynkového telegrafu, podloudné signalizace, která měla zajistit výhry v tehdejších76