Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Pan Kiesewetter z Jeleního Kouta (1989)Jednou jsem slyšel moudrou myšlenku, že by se člověk měl na stáří připravovat jižv mládí. Na tom je mnoho pravdivého. Smysluplná činorodost je asi spolehlivou cestouk životní rovnováze, nikoliv workoholismus, ale harmonizace osobnosti prací. Poznal jsemmanželskou dvojici starších lidí žijící na samotě v Jelením Koutě. Při jedné letní bouřcedo jejich chalupy uhodil kulový blesk a dům začal hořet. Naštěstí vzdálení sousedé viděli,co se stalo, přiběhli, vyrazili dveře a pár zachránili před udušením. Paní se ze šokuuž nevzchopila, zemřela asi půl roku poté. Osamělý stařec se odmítl přestěhovat k synovido Německa a začal dům opravovat. „Co bych v Německu dělal, tady mi zůstala kozav chlévě, srnky a zajíci běhají až k baráku, společnost mi dělají sýkorky a veverky. Mámlouku na seno, pořád mám co dělat.“ Rád jsem k němu chodíval, patřil ke krajině podČernou studnicí. Postupně jsem mu přivezl na kole ukázat všechna vnoučata, měl z dětíradost. Vyzařovala z něho vlídnost a moudrost. Daroval jsem mu k narozeninám mojiknihu o Jizerských horách. Byl rád a pravil, že to dělá srdci dobře. Po jeho smrti ten koutosiřel, s jeho odchodem krajina zchudla. A myslím, že jsem o něco chudší hlavně já.Zmizelo cosi, co bylo spojeno s jeho přítomností.157