Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Ptal jsem se na význam slov Slza Jizerských hor. Dal mi korespondenční lístek s razítkem„Poustevník Karel – Einsiedler Karl“. Na jedné straně byl nápis: „Světová banka přijdedo Pekla“, na druhé straně stejný text v němčině. Peklem – Hölle – je dvojznačně myšleni pomístní název pro nejvýše položenou část Josefova Dolu. Nebyl žádný troškař!Zasmál jsem se tomu, ale Karel prohlásil, že to myslí vážně a že by chtěl, aby světovábanka investovala do jeho nápadu. Chtěl získat prostředky na malou repliku staré, už dávnoneexistující Zenknerovy hutě, která by stála poblíž Hraniční louky, v místě, kde byl odebíránmateriál pro stavbu panelové cesty k Mariánskohorským boudám. Měla by to být připo -mínka zašlé slávy jizerskohorského skla a zašlé krásy jizerskohorských lesů. V této malé hutiby visela ze stropu obrovská skleněná slza, vyjadřující smutek nad zánikem toho všeho.Mělo to být zároveň muzeum lesa. Myšlenka to byla skutečně hezká, ale byl to jenom sen…Ptal jsem se, jak cestuje, když má rodinu v Německu. Bylo to všechno víc než dobrodružné,až nepochopitelné. Přes hranice se údajně dostával zdlouhavým uprošovánímpohraničníků, které někdy trvalo týden (bylo to už po sametové revoluci, to se rozumí).Sedával poblíž hranic a živil se jen chlebem a vodou, a když stráže zjistili, že je víc nežpodivínem, tak ho pustili, i když ještě nebyla v platnosti Schengenská dohoda.Čas u něj nehrál roli. Chodíval velké vzdálenosti, Vídeň – Jizerské hory nebo Praha –Meráno, kde přes zimu žil poblíž tyrolských sedláků v prázdné salaši. Půl roku žil v jeskynipod Strahovem, rozhovor s ním byl i v televizi. Chtěl, aby jej navštívil tehdejší prezidentVáclav Havel. A skutečně – bývalý prezident k němu zašel, což svědčí o velkorysosti našehostátníka. Z toho setkání ale stejně nemohlo vzejít řešení, které by změnilo svět.Karel býval často hostem u nás doma, měli jsme jej rádi. Byl to podivín s bezelstnou dušídítěte, přál si uzdravování světa, byl snílkem s romantickými představami o dobru. Bývalvysmíván a mnohými zatracován. Byl osamělým bojovníkem proti špatnosti světa. Dal sejako jeho slavný předchůdce Don Quijote do beznadějného boje s větrnými mlýny. V duchujsem ho obdivoval: udělal zoufalý čin, který v podstatě svět nezmění, ale povstal proti tomu,co se skrývá za lhostejností, pozlátkem konzumní společností a za drancováním a ničenímživotního prostředí.Pak se dlouho neukázal. Jen náhodou jsme se dozvěděli, že je na pravdě Boží, že zemřelpravděpodobně na rakovinu a už bydlí u Pána Boha. Bůh zřejmě pochopil, že osamělýpoustevník proti zkaženosti světa nic nezmůže, že mu u něj bude lépe.O zapomenutých lidecha o hvězdě pana WünscheS přítelem Jiřím jsme vedli spory o tom, jestli může dobro existovat beze zla. On pravil, ženikoliv. Já bych se beze zla klidně obešel, nejsem konfliktní typ. Ale dobro, nebo spíš dobřílidé, mně vysloveně chybí. Dožije-li se dobrý člověk vysokého věku a je-li přitom zdráv, pakzmoudří. Takový člověk je pro okolí požehnáním. Rád jsem se bavil s takovými jedinci,vyzařoval z nich zpravidla klid a vyrovnanost, i když jejich tváře byly poznamenanébrázdami životního utrpení. A měl jsem v životě štěstí, že jsem se s několika takovými lidmisetkal.153