Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

A pak už jsem chodil nebo jezdil na lyžích k panu Suchému. Je to zvláštní, ale nepamatuji,že bychom někdy u Suchých platili. A to jsme tam byli jednou na Silvestra jenomtři kluci a rok nato se třemi dívkami, které jsme hrozně zklamali, protože místo na tancovačkuk paní Kakrdové do Pyramidy, kde hrával starý orchestrion, se pánové odebralisměrem na Malou jizerskou louku. Nejsem obdařen zvláštním pozorovacím talentema nemám z té doby nějaké zvláštní dojmy, vím jen, že z Bukovce byl nádherný sjezd až kekorytu Jizerky. Tenkrát ještě nebyly běžky, do hor se chodilo se sjezdovkami a při sjezdechse prostě zapnul „spodní tah“. Les Bukovce byl tenkrát hodně prořídlý, dal se jet slalommezi vysokými smrky. Ochrana přírody ještě neexistovala, nebyla žádná omezení, nebylonutno přírodu chránit před lidmi, stejně tam už skoro žádní nezbyli. Jizerka měla jen hrstobývaných domů a jedinou hospodu – právě tu Pyramidu. Pak jsem se u Suchých objevil sesvojí manželkou, ale to už bydleli nahoře pod Bukovcem – na „Mořině“, jak se staré chatě,zvané dříve „Buchbergbaude“, nově říkalo.A pak nastala éra Hnojového domu. Psal jsem tyto řádky a měl jsem před sebou fotografiijeho majitele, přítele Gustava Ginzela, který se už nikdy nevrátí do tohoto svéholegendami opředeného obydlí. Pročítám a píši tyto řádky v době, kdy už je Gustav vysokonad všemi vrcholy, na kterých kdy stanul, a i nad těmi, o kterých jenom snil. Budiž muzemě lehká. Psát o „Misthausu“ by bylo nošením dříví do lesa, ale přesto bych rád zmínilněkolik drobných příhod, vlastní dojmy.V době, kdy byly naše dcerky ještě malé, býval pro nás Hnojový dům významnýmútočištěm. Zejména to bylo příjemné, byly-li tam i další děti z naší party. Naši přátelé, sekterými nás pojilo dlouhé přátelství na horách, měli děti zhruba stejně staré jako my. Dětitam měly eldorádo, zabavovaly se celý den a my jsme mohli chodit na borůvky nebo naKolem Hnojového domu vedly koleje lesní drážky (první polovina 60. let)147