Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Bylo nebylo; jednou takhle seděl potměšilý tento skřet nad svým doupětem ve skalách naMuchově 1 . Hlava mu třeštila starostí. Otevřel si nedávno doly na zlato a drahé kamení naBukovci a pozdě však přišel na to, že v krajině této není k mání ani jeden horník, neřku-likovkop. I tak jak přemýšlí, kde sehnat potřebné pracovníky, shlédne dolů k VelkýmHamrům a podél Kamenice vidí spousty drobných postaviček, kterak táhnou vzhůruk zemské hranici. Bylo to zrovna po bitvě na Bílé hoře, kdy – jak známo – trpaslíčci opouštěličeskou zemi, neb jim zde pšenka nepokvete. Muhu, když zjistil, že jsou to trpaslíci,hbitě se přeměnil za my slivce a vydal se jim v ústrety. Když dostihl čelo tohoto smutnéhoprůvodu, optal se trpaslíčků, kam se vydávají v tomhle nehostinném kraji. Zjistil, že majínamířeno do Slezska, kde se setkají se svými kamarády z Lužických hor, i začal řečímedovou mluviti: „Tohoto kraje já jsem znalcem, a jelikož jsem ve vás našel zalíbení,službu průvodcovskou vám zdarma poskytnu.“Když pak se k Bukovci blížili, takto k nim Muhu pravil: „Blížíme se k zemské hranici,která je však v dobách těchto mimořádně pečlivě střežena hraničními myslivci; kdo jev těch lesích přistižen, okamžitě je zastřelen.“Trpaslíčkům se ovšem pranic nelíbilo, že by takřka u cíle své cesty měli být zastřeleni,i prosili Muhu, zda není jiné možnosti se do Slezska dostat. Lstivý Muhu na to: „Znám tujednu tajnou cestu, kterou jsem teprve nedávno objevil. Je to tunel pod Bukovcem a vy -chází až na Velké jizerské louce – tedy ve Slezsku.“To se trpaslíkům natolik zalíbilo, že hned Muhu prosili, nechť jim ten tunel ukáže.Muhu je nato vede ke svému hornímu dílu, tedy dolu. Zde jim dal malé lucerničky a trpaslíci,netušíce zradu, vstoupili do dolu, těšíce se, že brzy jejich cesta vezme konce. Na tutoléčku přišli až za chvilku, když viděli, že tunel náhle nikam nevede a všude se nacházíspousta malých kladívek a majzlíčků. Z tohoto je náhle vyrušil řev Muhu: „Trpaslíci, pěknějste mi skočili na lep. Hned se chopte připraveného nářadí a kutejte pro mne zlato a drahékamení, bude-li obého dosti, za tisíc let vás propustím.“Poté se strašně zachechtal a zamkl bránu do dolu na pět západů. Pak odešel do svéchýše z roští, která stála opodál, a tam se radoval ze své chytrosti a rafinovanosti, hojněpopíjeje bukvicovou kořalku. Netušil však zloduch, že Krakonoš, proti jehož zraku jsousokol i orel pouhými slepci, vše, tedy celé jeho nekalé dílo, dobře viděl z Jinonoše, kdezrovna v té době měřil tloušťku jíní. Vydal se ihned k Bukovci, kamžto neměl ani zase takdaleko.Když se přiblížil k Bukovci, uslyšel naříkání tenkými hlásky, neb pro trpaslíky s ohledemna jejich slabé ručky bylo kutání v tvrdém čediči nadtrpasličí dřinou, nemluvě o tom,že zlotřilec Muhu vyžadoval a stanovil pracovní dobu na šestadvacet hodin denně.To již také Krakonoš uslyšel z chýše Muhu strašné chrápání, to jak jej zmohla ta bukvicovákořka. Nejprve urazil vrata do dolu, trpaslíky osvobodil, a aby jim pomohl, nabídl jimpráci ve svém dole v Obřím dole, kde budou pracovat jen jeden den v týdnu, a to přesně pět1 Muchov je bájemi opředené místo, jméno prý získal od jizerskohorského ducha Muhu. Podle jedněchpo věstí prý býval Muhu jakousi nedospělou obdobou Krakonoše, dobrý ochranný duch, který chránípoutníky a trestá zloduchy (tak je prezentován zejména v knize Vladimíra Mikoláška Ďáblův doktor.)Starší německé pověsti ovšem líčí ducha Muhu jako zlostné strašidlo, které škodilo horalům a spadeno měloi na vílu Nisu, nad kterou vyřklo hroznou kletbu, podle níž bude její řeka špinavá a spoutaná do náhonů.Kletbu se podle pověsti podařilo zlomit a sám Muhu je od té doby zaklet do skalní jeskyně v Muchově, kde sedíu kamenného stolu, okolo kterého se obtáčí jeho předlouhý vous.212