Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Moje první setkání s Hvozdem – pravým králem Lužických hor, sedícím si společněs královnou Luží na širokém trůně hlavního horského hřebene – musím popsatopravdu detailně, dodnes si na ně moc dobře vzpomínám s udivující přesností. Jakokdyby to bylo zrovinka včera, přestože od té chvíle uplynulo už téměř dvacet let.Snad proto, že jsem k opravdovému horskému králi na audienci přišel na svéprvní opravdu svobodné cestě po tomto světě. Doufám, že tím trochu zdlouhavýmvyprá věním čtenáře neunavím. Toužím v něm uchovat alespoň krátkou vzpomínkuna řád ne až tak vzdálený v čase, ale ve fungování světa na česko-německé hraniciurčitě. Mohu snad jen uklidnit laskavého čtenáře, že se dočká nejen zkazek o blescícha nočních putováních, ale i o historii Hvozdu, o stavbách zdejších chat i rozhleden,historek o litrech kořalek prolitých při křtu současné Hochwaldbaude i o králícícha cibuli pěstované dnes přímo na vrcholu.Bylo mi tehdy patnáct, na sobě jsem měl krátké kalhoty, vojenskou košili, zašitouvepředu, ale zato rozervanou přes celá záda. Na nich visela asketická úzká tornas řemínky a velkými černými písmeny US. Byla to doba nejčistšího trempířství, kterépodle mne dnes v horách na česko-lužickém pomezí snad už ani není. Cestou lesyk vrcholu Hvozdu jsem v torně neměl víc než starý spacák, maskovací celtu a kon -zervu leča, ze které jsem pro větší stylovost strhnul nálepku a s nezřízenou rozkošísi užíval její lesklou zdánlivost anonymity obsahu, skládajícího se překvapivě jenz paprik a rajčat.Pohled na dvojvrcholový Hvozd z luk nad barokním kostelem v Mařenicích.Při pohledu z české strany je vždy vyhlídková věžna vzdálenějším z vrcholů.66