Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Tuhé zimy počátku 20. století vystrojily starou saskou chatu na Hvozdudo nejkrásnější ledové róbyjedoucí podél přírodou vytyčené linie, občerstvovali ostřejšími nápoji jen ze svýchruksaků. Hochwald baude byla prakticky jedinou dostupnou občerstvovnou na trasea ojínění šprýmaři dvou jazyků do ní vpadli bez ohledu na tehdy ještě neprůchodnéhranice s myšlenkou: „Německý hostinský byl a je záchranou unavených turistůa pěnivý žitavský mok stoupá pěkně do hlavy.“ A tak notně „posilněni“ sjížděli strmýmsešupem z Hvozdu dolů nelegálně po německém území, přičemž jeden z nich upadltak nešťastně, že si zlomil lyži. Dojel-li do cíle, nevím, vím jen, že na místě, kdek pověstnému lyžařskému „zlomu“ došlo, zřídili později jako recesi malý památníčeks křížkem a nápisem: „Na tomto místě se v zimě 1981 stala tragédie.“ O jakou tragédiivšak šlo, to pomníček nezmiňoval. A nakonec to byla v zásadě pravda, zlomená lyžetehdy představovala jistou velkou tragédii pro peněženku postiženého. Přesto však bylitaškáři překvapeni, když se záhy dozvěděli, že neznámí lidé nosí z horalské sounáležitostik jejich pomníčku květiny a zapalují u něj svíčky. Na svahu Hvozdu tak vznikloosobité pamětní místo nazývané těmi, kteří věděli, ale se smíchem nepověděli,Památník zlomené lyže.Vraťme se však zpět na jižní vrchol. Další etapa života zdejších horských bud začalasmutně. V prosinci 1895 zemřel dlouholetý hostinský z Hvozdu – Johann Gotthelf Marx.Jeho pozůstalí se poté celé dva roky tahali s městem Žitavou o budoucnost horského pohostinství.Nakonec uzavřeli v prosinci 1897 dohodu, na základě které obě – nutno říci, že jižnotně zchátralé – boudy na jižním vrcholu přešly do majetku města. Zdá se, že problémemnebylo ani to, že jedna z nich ležela na rakouském území v Čechách, nakonec Žitava tujiž dávno předtím vlastnila celé lesní majetky táhnoucí se daleko do českého vnitrozemí.79