Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Severním podhůřím Smrku a Jizerského Stohu, od Lázní Libverda po někdejší slezskélázně Bad Flinsberg a Bad Schwarzbach (dnes polský Świeradów Zdrój a Czerniawa Zdrój),se táhne pásmo několika desítek minerálních pramenů. Někde uprostřed mezi těmitolázněmi, v údolí Ztraceného potoka, mezi Měděncem a Sviňským vrchem, vyvěrá i několikpramenů novoměstské kyselky. Toto místo je po staletí navštěvováno místními občanyi lidmi ze širokého okolí, kteří si odnášejí chutnou minerální vodu do svých domovů.Především k I. prameni se váže několik historických událostí, z nichž některé bylydocela bouřlivé. V bývalém muzeu v Novém Městě pod Smrkem visel kdysi akvarel odJ. Fritsche z Drážďan, který zpodobnil situaci, kdy kolem roku 1780 ukazuje důlní kovářJohann Nepomuk Legler (1744–1833) svým známým objev – „louži, která chutná kysele“.Ona louže, na kterou cestou domů náhodou narazil, měla červenohnědě zbarvené dnopřipomínající rez.Kovář Legler pocházel z rodu, jenž vyráběl pily a jiné kovářské výrobky, které nabízeli v okolních obcích na druhé straně pohoří. Byl to on, kdo přišel s nápadem založit novoucestu z Nového Města přes kopce, směřující přímo na Smuteční cestu a dále do BíléhoPotoka a Hejnic.Kresba líčí příběh, kdy důlní kovář Johann Nepomuk Legler (1744–1833) končí práciv „Zechenhausu“ na svahu Měděnce a vede své známé do údolí, aby jim ukázal svůj novýobjev – studánku s hnědočerveným dnem, v níž pramení „kyselá voda“Pramen kyselky začali později jímat do dřevěné kádě. Protože do roku 1893 neexistujípatrně žádné další písemné zprávy, citujme zajímavou stať z dlouhého článku od libereckéhokartografa Josefa Matouschka. Zveřejněn byl v ročence Německého horského spolkupro Ještědské a Jizerské hory a autor ho nazval Turistické toulky Jizerskými horami.178