Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

V Jizerských horáchTheodor HutterJak mihotá světlo a stínv zářícím lesa dómu,proudu šum tajemně znía šepot korun stromů.Rosou zpité květy sklánísvé hlavy v zasněnía ranního větru vláníslyš ve větví zeleni.Těch květů, vůní kola plesá každý tvor,kde rokle zříš, hluboký doli vysoko v říši hor.Zde život v radosti vířía kolem zvuky znící,já cítím, jak k nebesům mířísrdce mé trpící.Rudolf KauschkaŽulová věž jak šedý obří klínnad lesy směle, divoce tu ční.Strmě sokol vzlét, temný jako stín,sám jak král v záři sluneční.Pradávných hrobů zjev z močálů zří,kol černých tůní býlí živoří,se vzpurnou klečí štíhlých jedlí kmenv nahotě své v nich temný zrcadlen.V šedi mlh stromy vichr cuchá rád,potoky pění, chladné vody z blat:nikdy, ó vlasti, bezedný tvůj džbánnebude duší bolnou vyčerpán.Jak strom ztrouchnivělý, jak skály stár,však s větrem, vodami jsem zůstal mlád.Je život lidský komáří skok snada vše v něm mění se a čeká zmar.Šumění lesaGustav LeuteltV korunách na vzdálených stráních vidíme již přicházet vítr, dříve než ho ucítíme. Nejdřívese zakymácejí břízy, pak se vzbouří koruny buků a kynou rozpřažené paže smrků.Ucho dosud nic nezachytí; tichý pohyb vzduchu se dá jen vycítit. Potom propluje kolemcosi, jakési potlačené zvuky, podobné dechu milých člověčích rtů. Nato zase všechnopokryje mlčení, až na zpěv krve v uchu. A pak se na tebe vrhne náraz větru. Chladný závanproti čelu, kmitání v uších, proudící mazlivý příboj kol tváří. Jakmile nápor poklesne,zaslechneme jeho vzdalující se tóny a ucho naslouchá, dokud poslední chvění nesplyne sesvistem přicházejícího větru. A potom tě povětří zcela zaplaví a přinese k tobě závan vůněsvízelů a smolného dechu stromů. Na zemi jsou však v pohybu stíny a trávy a borůvčí.Jak šumění vystupuje z lesů a zase se do nich noří zpátky, jak stále znovu přicházía odchází, proniká jeho houževnatost s jemným násilím do mysli a zklidňuje bouře v srdci.Když už uvěříme, že svištění odletělo, vrátí se zpátky s dvojnásobnou silou a jeho závanotáčí topolové listí, jež obrací svou světlou stranu vzhůru.17