Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Rozhodnete-li se pro putování Vysokými Taurami, může být Nová Liberecká chata jednímz etapových cílů. Tak to také většina návštěvníků dělá – odpoledne přijdou, přenocujízde a druhý den ráno pokračují k dalšímu cíli. My jsme ale chtěli o trochu blíže poznatmísta, která si Kauschka tak oblíbil. V bezprostředním okolí chaty se nachází celá řadatřítisícových nebo o málo nižších vrcholů, které během svých častých pobytů všechnynavštívil. Tady se s Kauschkovými stopami setkáváme doslova na každém kroku.Náš první pobytový den byl ještě zamračený a větrný. Mlhy se válely na hřebenecha přeháňky bičovaly jezerní hladinu. Vlny hnané poryvy větru narážely se šplouchánímna břehy. Již při včerejším lijáku a ochlazení se dalo tušit, že na okolních vrcholcích sněží.A opravdu, když se dnes mraky tu a tam protrhly, byly hory od určité vrstevnice bílé.Předpověď počasí na další dny byla ale víc než slibná…Nejsnadněji dostupnou třítisícovkou v dosahu Nové Liberecké chaty je Finsterkarspitze(3 028 m). Nástup se dá přes sedlo Rote Lenke dobře spojit s návštěvou nejnápadnějšízdejší hory Gösleswand. Na celý výlet nám pohodlně postačí půl dne.Kolem horského jezera Bödensee jsme šli k sedlu a přitom jsme stále znovu obracelizraky k chatě, abychom obdivovali její malebnou polohu na jezerním valu. Po překonánízbytků sněhových polí jsme stoupali po suťoviskách a drnech vzhůru na hřeben. Mrakyhnané větrem se trhaly o ostré hrany skal kolem nás, ale sledovat neznačenou cestunebylo ani za nevlídného počasí nijak obtížné. Poslední část výstupu na Finsterkarspitzevede přímo po hřebeni, jehož závěrečná část je vzdušnější. Přelézáme balvany a dávámepozor na poryvy větru, neboť pod námi je na obou stranách hlubina. Mohutný dřevěný křížna vrcholu je oblíbeným terčem blesků, o čemž svědčí odštípané třísky povalující se kolem.Připomínají nám, kdo je tady pánem.Když jsme ke kříži dorazili, nebylo vidět téměř nic. Jen občas se otevíraly pohledy skrzmraky dolů do okolních dolin. Zápis do vrcholové knížky, pár fotografií s námětem mlhapřede mnou – mlha za mnou a vydali jsme se na zpáteční cestu. Za pár desítek minut jsmejiž opět seděli v útulné chatě.Nejhezčí i nejvyšší je tady KeeseckV hřebenu Panargen se zvedá do výšky 3 173 metrů a jeho název připomíná doby, kdy bylookolí více zaledněné. Slovem „Kees“ totiž označují Rakušané ledovce. Dnes je všakDaberkees mrtvý a pokrývá ho tak silná vrstva suti, že ho sotva rozeznáme. Když Ota chatařiFeldnerovi prozradil náš úmysl Keeseck navštívit, vycítil jsem z jeho odpovědi nejenobavy, ale i jasné varovaní. Nebylo divu: na podzim 2002 přišel při sestupu z Keeseckuo život devítiletý chlapec z Čech. Jeho otec zřejmě horu podcenil a nedokázal svého synkazachránit. Není to kopec pro začátečníky…Na túru jsme se vydali za dokonalého počasí. Na našem putování po stopách RudolfaKauschky to byl první krásný den, jen občas nad námi pluly bílé mráčky. Od Liberecké chatyvede značená cesta přes rozkvetlé louky do širokého sedla Daberlenke. Zelená, modrá, bílá,žlutá a fialková barva byla po včerejším dešti svěží a vzduch voněl horským létem. Pestrostdoplňují i nerosty, neboť údolí Trojertal má nesmírně pestré geologické složení. Bílé, šedé,černé i zelinkavé skály a stěny, břidlice i tenká azbestová vlákna lemují cestu.142