Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Výlet na Zlaté návrší s dědečkem Emilem Broschem (1971)Jedním z nich byl můj děda, který měl navíc vzácný dar nepředstírané noblesnílaskavosti. S ním a jeho jezevčicí Nelly jsem chodíval do lesa na houby a pro klestí dokamen. Při tom mě zasvěcoval do dnes už dávno zapomenutých názvů různých lokalit.Maxmillian-Höhe, kde údajně kdysi tábořili vojáci Maxmillianova regimentu, zřejměv „bramborové válce“, Sandhübel, hluboká úvozová cesta písčitým návrším, velmi staráspojnice s Dolní Černou Studnicí. Bähschnitte, což znamená topinka, se říkalo dostineobvykle cestě, jejíž vstup je dnes za „tunelem“ pod tratí zahrazen plotem a která vede dokouta s názvem „Katzeloch“, tj. Kočičí díra. Toto místo postihla v roce 1929 vichřicea sebrala mnoha domům střechy. Ukázal mi také sáňkařskou a bobovou dráhu z Černéstudnice, které byly ještě kolem roku 1960 někdy využívány, nebo staré vodojemy a jámy,kde v lesích kameníci štípali kámen. Poznal jsem i domek, do kterého uhodil kulový blesk,a spoustu jiných zajímavostí. Nejraději jsem s ním ale chodil cestou přes Heidrichův kopec,na jejímž začátku stál kovový rozcestník s ukazatelem na Černou studnici. Cesta vedlaz dnešní Novoveské ulice kolem selské usedlosti a přes dřevěný most nad tratí, odkud jsemse rád díval do komínů lokomotiv.Nikdy nikomu neubližoval, pomáhal, kde mohl. Ještě před smrtí, kdy už byl zmítánbolestmi, měl pro každého laskavé slovo, vlídný úsměv a spíš uklidňoval okolí, než abynaříkal. Poslední slova, která vnímal, byla moje zpráva, že čekáme rodinu a že se stanepradědečkem. On tiše řekl, že si to snad ani nezaslouží, a blaženě se usmíval. Tu zprávu sivzal s sebou na věčnost.154