Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

poznám dům, kde bydlí, a tam že si mám najít zvonek se jménem Lutz. Když jsem se doHraničné vypravil, obojí jsem bez potíží našel. Vlídná paní, která mi přišla otevřít, hnedvolala nahoru do patra, že přišel pán na ty pohledy. V bytě jsem se představil jejímu muži,se kterým jsem zasedl ke stolu, kde už na mne čekala krabice plná pohledů. K nim mi řekl,že kdysi začal s jejich sbíráním, a v průběhu mnoha let je porůznu získával od lidí ve svémokolí. Místo sběratelství však dal přednost jiným zálibám, a proto mi teď pohledy nabízína prodej. Dal jsem se do jejich prohlížení a byl jsem potěšen, že mezi nimi je hodněpohledů z nejrůznějších míst v Jizerských horách, na Jablonecku a Liberecku. Při takjedinečném objevu jsem nemohl jinak než dát najevo svoji radost. Nato se pan Lutz, kterýdoposud spíše mlčel, se mnou dal do řeči. Vyprávěl mi, jak podrobně zná Jizerské hory,a přesto se do nich rád vydává znovu a znovu, protože tam stále objevuje něco novéhoa zajímavého. Já jsem se mu přiznal, že mám podobné zájmy, a protože bych chtěldůkladněji poznat jizerskohorskou historii, dal jsem se ještě do toho sběratelství. PaníLutzová se k našemu rozhovoru přidala s tím, že manžel své toulky po horách mnohdyprotáhne až dlouho do noci. Když jsem panu Lutzovi přitakal na otázku, jestli bych chtělvidět i nějakou starou literaturu z naší oblasti, vyrovnal na stůl z kredence za sebouhromádku publikací. Dodnes vzpomínám, že mezi nimi byl třeba vzácný průvodcez roku 1902 od Franze Hüblera, několikasvazková německá vlastivěda Jabloneckaa různé turistické průvodce, místopisné kroniky a mapy. Při čaji, který nám mezitímpřipravila paní Lutzová, mi bylo řečeno, že i tyto věci jsou na prodej. Po mém dotazu najejich cenu mne pan Lutz vyzval, abych nejdříve ocenil pohlednice. S výslednou cenou bylspokojen a pak už bral do rukou jednotlivé publikace.Vypadalo to, jako by se jich dotýkal s posvátnou úctou. Ke každé pronesl krátký komentářa po něm vyslovil svůj cenový požadavek. Všechny položky jsem se zatajeným dechemzapisoval na list papíru. Po sečtení nebyla konečná částka právě malá. Já jsem k ní všakraději nic neříkal, jen jsem se s napětím těšil, že k pohlednicím získám takové úžasnémateriály, ve kterých se toho z minulosti Jizerských hor dá tolik najít. Jen jsem se obával,zda mi na ně budou stačit peníze, které jsem si s sebou přinesl. Vyšlo to a mohl jsem za -platit. Opatrně jsem se zeptal, proč všechny ty věci prodává. Na to se pan Lutz opět ponořildo mlčení, a tak mi za něj odpověděla jeho paní. Řekla, že se z Hraničné chystají od -stěhovat do bytu, který mají vyhlédnutý v Liberci. Bude malý, a musí se proto obejít bezvěcí, pro které tam nebudou mít místo. Přitom si povzdechla, že to odtamtud budou mítdo hor daleko. Neuměl jsem najít slova, kterými bych jí odpověděl, a chystal jsem serozloučit. Ještě jsem se chtěl pana Lutze zeptat na jeho povolání, to jsem však už nestihl,protože on náhle z vedlejší místnosti přinesl malou skleničku, ze které vysypal na dlaňtrochu černomodrých kamínků. Vysvětlil mi, že jsou to minerály, které je možno najítv Jizerských horách. Když jsem řekl, že o takové zvláštnosti jsem nedávno četl v Knizeo Jizerských horách, vybídl mne, abych se ještě posadil, a o této knize jsme si chvíli povídali.S napětím jsem poslouchal vyprávění pana Lutze, jak ve skalách a lesích Jizerskýchhor objevil mnohé z pomníčků a křížků už dávno předtím, než o nich Miloslav Nevrlýnapsal své úžasné dílo. Dodal, že v horách je ještě hodně věcí, o kterých se toho ví jen málo,a když se o ně budu zajímat, jistě si k nim najdu informace v knížkách, které jsem simezitím ukládal do batohu. Přitom kamínky z dlaně opatrně sesypal do malé tubičky odléků a tu mi pak předal spolu s podáním ruky na rozloučenou.110