Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Saně a sáňkování na horských stráních zasypaných spoustou jiskřivého sněhu – to bývaltypický obrázek pro Jizerské a Ještědské hory. Patřil neodmyslitelně k zimnímu časuv horách. Saně se ale v Jizerských horách nepoužívaly jen k dětským radovánkám – v prvéřadě to byl prostředek ke svážení vytěženého dřeva. Že to byl velmi nebezpečný způsobobživy, o tom dodnes svědčí řada pomníčků připomínajících těžké i smrtelné úrazysvážečů dřeva.Podle vzpomínek dnes už jen nepřímých pamětníků starých časů a svážení dřevaze Smrku či z Rapické hory žilo v letech 1880–1920 v Novém Městě pod Smrkem ještěmnoho rodin, které živilo svážení dřeva. Jmenovat můžeme například rodinu Horákovu,Neumannovu, Guttbierovu atd.Podle vzpomínek Gustava Ressela, jehož celá rodina„jedla dřevěný chléb“, se dřevo ke svozu připravovalo jižv létě a na podzim. Dřevaři už od léta také upravovalicesty. Pokaždé, když šli do hor, odstraňovali z nichkameny a urovnávali je. Dělali to nejen pro pohodlnouchůzi, ale zejména kvůli koním a především probezpečnější zimní svážení. Dřevo bylo obvykle naře -zané na dvě velikosti – buď na metrová polena, nebona zhruba čtyřmetrové klády. Připravené dříví sestahovalo na místa, odkud se pak v zimě sváželo. Těmtomístům se podle Gustava Ressela říkalo „Ablager“,Krkonošské dřevařské saněse dvěma ojemitj. složiště. Najdeme je i na známé Matouschkově ma -pě. Aby se dřevo nemuselo pod silnou vrstvou sněhudlouho hledat, označovalo se složiště vysokými tyčemi.Zatímco se metrová polena používala jako palivo,čtyřmetrové kmeny se vozily na některou z pil. Ke svážení se v Jizerských horách použí -valy nejčastěji saně-rohačky s jednou ojí. Ty, co se užívaly například v Krkonoších, mívalyoje dvě. Podle náročnosti svážecí cesty se na saně narovnaly až dva plnometry dřeva.To představuje 2–3 krychlové metry! Dřevař-svážeč obvykle sedával na levé straně saní.Jizerskohorské dřevařské saně s jednou ojí. Za saněmi je vlečeno tzv. Schleppe86