Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Technologii dobývání lze stroze popsat jako blokovou těžbu tvrdých materiálů pro hruboukamenickou výrobu. Uplatňovalo se vylamování bloků pomocí klínování i trhacíchprací. Základní popis těchto technologií je uveden v článcích o lomech, které vyšlyv Ročence JJHS 2007 a 2008. Proto připojím jen poznámku o ručním vrtání.Přestože existuje mnoho metod vylamování a následného zpracování kamene, jev podmínkách našich lomů nemyslitelné obejít se bez použití nástrojů na stlačenývzduch a kompresorů. Stlačený vzduch pohání jak vrtací kladiva pro zhotovení vrtů, takklínovací kladiva – dlabačky i další nástroje. Kompresory na výrobu stlačeného vzduchuse započaly sériově vyrábět v roce 1880. Ještě však trvalo, než se výrazně rozšířily dokamenolomů. Záleželo na movitosti majitele i velikosti lomu, ale běžně se kompresorya s nimi spojené pneumatické nářadí začínají v kamenoprůmyslu objevovat až po prvnísvětové válce. Do té doby si lomaři i kameníci museli často vystačit bez něj. Dláto, špičkui vyostřovák dříve nevedlo pouzdro klínovacího kladiva, ale ruka kameníkova. Stejnětomu bylo i s vrtákem pro vrtání vrtů třeba k umístění nálože. Ruční vrtání má, kdyžpomineme obrovskou dřinu, dvě úskalí. Jedním je kvalita vrtáku; nebylo jednoduchévykovat až dvoumetrový vrták, proto byla jejich výroba spíše pro zkušené mistry než začínajícíkováře. Druhým úskalím byla vrtná drť, která se na čelbě (dně) vrtu hromadila.Vzduchový ani vodní výplach nebyl pochopitelně možný. A přeci si lamači poradili. Dovrtu bylo třeba nalít vodu a vrtákem zvířit částečky horniny. Po vytažení vrtáku se do vrtuvložila větévka – prut – předem roztlučená palicí, na který se vrtná drť nalepila. Podlevyprávění pamětníků se v podmínkách jizerských lomů ručně vrtalo až do hloubky 1,5 až2 metry.Z vybavení, které měl lom k dispozici, je k roku 1946 popisován otočný stabilní jeřába pojízdný jeřáb o udávané nosnosti 7 500 kg. K dalšímu důležitému vybavení, jak bylo výšenaznačeno, patřil kompresor, deset velkých vrtacích kladiv, dvě menší a drážka k dopravěmateriálu. V sedmdesátých letech při obnově těžby začínalo zemědělské stavební sdružení(během přípravných prací před vybudováním trafostanice) s dieselovým kompresorem. Povybudování zděné budovy kompresorovny ho nahradil stabilní kompresor typu Atmos 3.Pro zdvihání břemen byl používán automobilový jeřáb a k manipulaci s materiálem bylapoužívána kamenická plata a korby. K vrtání i kamenické výrobě byl využíván běžný sortimentvrtacích a klínovacích kladiv.Surovina vytěžená v lomu byla dříve zpracovávána na veškeré kamenické výrobky.Hrubou a čistou výrobu představovaly převážně kvádry, kopáky, hranoly, obrubníky, mezníky,sloupky, schody a další. Z ušlechtilé výroby byly vyráběny například pomníky.Průměrná měsíční výroba byla dle údajů z roku 1946 udávána deset až patnáct vagónů přidvaceti dělnících. Z kvalitativně horšího kamene se vyráběl stavební lomový kámen 7 .Materiál se uplatňoval převážně na stavbách v nejširším okolí, avšak během okupace byldodáván do Německa.Z konkrétních realizací provedených v kamenolomu Oldřichov lze uvést pomník osvobozenípřímo v obci. Ten byl nejprve umístěn v malém parčíku na místě dnešní samo -obsluhy potravin, nyní stojí v louce v blízkosti obecního úřadu. Pomník navržený dělníkem7 Lomový kámen jsou převážně neopracované kusy horniny různé velikosti a tvaru používané při silniční,železniční, vodní i pozemní výstavbě. Podle použití a vytřídění se dělí například na tříděný, netříděný,záhozový kámen, rigolový, soklový a další.203