Rocenka 2009 - Jizersko-ještědský horský spolek

Osmá spolková ročenka je dílem kolektivuJsem přesvědčen o tom, že to byl šťastný nápad, který se téměř před deseti lety zrodil v hlaváchněkolika členů našeho spolku – Marka Řeháčka, Petra Poldy a Pavla Schneidera. Přišlis tím, že bychom mohli pokračovat v tradici německého horského spolku, který v našemregionu působil od konce 19. století až do čtyřicátých let století minulého. Tato organizaces mohutnou členskou základnou vydávala 51 let ročenky, sloužící nejen k její propagaci, alei k šíření vlastivědných, odborných či literárních informací. Nápad se ujal a Jizersko-ještědskýhorský spolek vydal před sedmi roky svoji první ročenku 2003. Přihlásili jsme se tak k odkazuspolku, který v bouřlivém závěru první poloviny 20. století zanikl.Je dobré vědět, že nejsme jediní, kdo prohlašuje, že na práci někdejších spolkařůz Ještědských a Jizerských navazuje. Krajané v Německu vydávají již od roku 1957 ročenkyJeschken-Iser-Jahrbuch, jejichž 54. svazek vyšel v závěru roku 2009. V podtitulu vydavateltvrdí, že jde o pokračování někdejších ročenek Německého horského spolku pro Ještědskéa Jizerské hory. Tak je dokonce překonán počet ročenek vydaných zaniklým spolkem, i kdyžpo obsahové stránce snesou jejich mladší sestry sotva srovnání.Domnívám se, že naše ročenky si za těch pár let našly vlastní tvář. Jejich náplň je nejenpestrá, ale i hodnotná a na rozdíl od těch ostatních apolitická. Neskromně se domnívám, žese jejich úroveň rok od roku zlepšuje. Ročenka JJHS 2009 je v těchto dnech právě dokončována.Cením si zejména původních textů, ale hodnotná je i spousta dalších zajímavých informací.Jen namátkově se zmíním o příspěvku Marka Sekyry, který porovnává životní osudyčtyř jubilantů – spisovatelů Jizerských a Ještědských hor s ukázkami jejich díla. Michal Čechpíše o malíři z Jizerských hor Klemensovi Siebeneichlerovi a Hannelore Langrová připomínápodivuhodný nález dokladů novoměstského horolezce, který zahynul v roce 1932 při výstupuna Montblank. Marek Řeháček přispěl vyprávěním o Hvozdu, jež je ukázkou z připravovanéknihy o Lužických horách. Po stopách Rudolfa Kauschky se můžeme vydat na NovouLibereckou chatu, z jiného soudku je vyprávění o jizerskohorských sáňkařích.Jsem rád, že ročenka tentokrát opět přináší i příspěvky přírodovědné – dva o ptácícha jeden z říše hmyzu. Významným objevem jsou tři druhy dosud neznámých „much“, z nichžjedna byla pojmenována po předsedovi našeho spolku Pavlu Voničkovi.Ačkoliv se nedomnívám, že by Ročenky Jizersko-ještědského horského spolku četl někdood prvních stran věnovaných tradičně slovům předsedy a redaktora, rozhodl jsem se dosavadnípraxi neporušit a úvodník jsem napsal. Nacházím zde totiž příležitost k tomu, abychpoděkoval všem, bez jejichž nezištné spolupráce by žádná z našich ročenek nevznikla. Mámna mysli autory, fotografy, korektorku, členy redakčního kolektivu a všechny další ochotnélidi, kteří nám pomáhají. Dávají k dispozici své znalosti i volný čas, přičemž dopředu vědí, žeza svoji práci nedostanou zaplaceno, ba neobdrží ani věnec buřtů či bednu piva. To uždneska není – bohužel – příliš obvyklé… Jménem redakční rady děkuji též grafikovi, jenžkaždoročně odevzdává ohromný kus práce a jako bonus nám navíc poskytuje i své ilustrace.A zapomenout nesmím ani na tiskárnu a sponzory.Věřím, že každý ze čtenářů najde na dalších stránkách nějaký příspěvek, který jej potěšínebo mu přinese trochu zábavy či poučení. Bude-li tomu tak, pak nebyla naše práce marná.Otokar Simm, Jablonec nad Nisou, únor 20107