Rudolf Steiner STUPNĚ VYŠŠÍHO POZNÁNÍ

ImaginaceJe zcela nemožné, aby někdo činil skutečné pokroky v pronikání do vyšších světů, anižby prošel stupni imaginativního poznání. Tím ovšem nemá být řečeno, že by se člověkmusel při okultním školení po určitou dobu bezpodmínečně zastavit na tomto stupniimaginace, takže by pro něho tvořil něco jako školní třídu, kterou je třeba odsedět.V některých případech to může být nutné, avšak vždy tomu tak být vůbec nemusí. Tozávisí zcela na tom, co prožil okultní žák, ještě než vstoupil do okultního školení.V dalším průběhu těchto pojednání se ukáže, že v tomto směru je důležité u okultníhožáka jeho duchovní okolí a že na poměru k duchovnímu okolí se dokonce zakládajízcela různé metody „stezky poznání“.Nastupuje-li někdo cestu okultního školení, může být pro něho mimořádně důležitévědět následující věc. Nepřichází to v úvahu jako zajímavá teorie, ale jako něco, z čehočlověk může vyvodit nejrůznější praktická hlediska, chce-li skutečně trvat na „cestěk vyššímu poznání“.Od těch, kteří usilují o vyšší vývoj, se často slýchává: Chtěl bych se duchovnězdokonalit, chtěl bych v sobě vyvinout „vyššího člověka“, ale po jevech „astrálního světa“netoužím. Je to pochopitelné, když se uváží, jaké popisy tohoto „astrálního světa“ senajdou v knihách o těchto věcech pojednávajících. Mluví se tam o zjevenícha bytostech, přinášejících člověku všechna možná nebezpečí. Říká se, že vlivem těchtobytostí by mohl člověk až příliš snadno utrpět na svém morálním smýšlenía intelektuálním zdraví. Čtenáři se dává na srozuměnou, že na tomto poli se hranicemezi „dobrou a zlou stezkou“ rovná svou tloušťkou pavučince, a pád do nezměřitelnýchpropastí, zřícení do úplné zvrhlosti je až příliš snadné. – Je jistě nemožné takovýmtvrzením prostě odporovat. A přece toto stanovisko, zaujímané v mnoha případechk nastoupení okultní stezky, není nijak správné. Jediné možné hledisko je spíše jenomto, které říká: Nebezpečí nesmí být nikomu překážkou k cestě za vyšším poznáním, alev každém případě se musí přísně dbát toho, aby žák mohl v těchto nebezpečích obstát.To ovšem povede v některých případech k tomu, že člověk, který si vyprošuje naokultním učiteli pokyny pro školení, dostane nejprve radu, aby s tímto vlastním školenímještě počkal a prošel napřed jistými zkušenostmi obyčejného života, nebo aby se učilvěcem, jimž se může učit ve fyzickém světě. Bude pak úlohou okultního učitele dáttomuto hledajícímu člověku správný návod, jak takové zkušenosti shromažďovata takovým věcem se učit. Zdaleka nejčastěji se žák setká s tím, že okultní učitel budenejprve takto postupovat. Bude-li potom žák jen dostatečně pozorný na to, co se mu teďpřihodí, poté co vstoupil ve spojení s okultním učitelem, pak si bude moci povšimnoutnejrůznějších věcí. Shledá, že jakoby „náhodou“ má teď zážitky a může pozorovat věci,jimž by docela jistě nebyl vystaven bez spojení s okultním učitelem. Pokud to žáci častonepozorují a stávají se netrpělivými, je to právě jen tím, že svým zážitkům nevěnujípotřebnou pozornost. Také by se rozhodně nikdo neměl domnívat, že působeníokultního učitele na žáka se odehrává ve zřetelně vnímatelných „kouzelnickýchkouscích“. Toto působení je spíše zcela intimní záležitostí, a kdo chce vybádat jehopovahu a podstatu, aniž by sám již dosáhl určitého stupně okultního školení, ten dojdedocela určitě k mylným závěrům. Žák v každém případě škodí sám sobě, jestliže sestává netrpělivý, protože je odkazován k „čekací době“. Pokud jde o rychlost jeho cesty,103