<strong>Steiner</strong>ovi pracovat; z jejich potřeb a předpokladů musel krok za krokem utvářet to, cose mohlo stát iniciační vědou, protože to bylo vybudováno na základě skutečnéhopoznání. Z netečnosti doby vůči duchu měli být vytrženi lidé, kteří by se mohli státmostem pro požadavky budoucnosti.Nejtěžší bylo probudit smysl pro vnitřní svobodu a postavit člověka na vlastní nohyv tom smyslu, aby se cítil odpovědným sám sobě. <strong>Rudolf</strong> <strong>Steiner</strong> měl úzkostlivě na myslitento cíl a nechtěl být lidem nikým jiným než někým, kdo jim dává orientační pokyny,a tam, kde ho o to prosili, rádcem, podněcovatelem duchovních impulsů zaměřenýchk celku lidstva. Mohl líčit duchovní skutečnosti, protože jeho myšlení a zření byloprostoupeno životem a rozvíjelo se od článku k článku silou přirozeného organismu.Jeho duchovní dílo stojí před námi: obnovená jednota vědy, umění a náboženství.Marie <strong>Steiner</strong>ová, 19314
Stupně vyššího poznáníV knize „O poznávání vyšších světů“ jsme sledovali cestu k vyššímu poznání ažk setkání s oběma „strážci prahu“. Nyní se má ještě promluvit o poměrech, v nichž senachází duše k různým světům, když postupně prochází jednotlivými stupni poznání.Tím bude dáno to, co se může nazvat „naukou o poznání pro okultní vědu“.Než člověk nastoupí stezku vyššího poznání, zná ze čtyř stupňů poznání jen stupeňprvní. Je to stupeň, který vlastní v obyčejném životě ve smyslovém světě. Také i v tom,co se zde nazývá „vědou“, jde pouze o tento první stupeň poznání. Neboť tato věda jenrozpracovává obyčejné poznání jemněji, činí je disciplinovanějším. Opatřuje smyslyrůznými přístroji – mikroskopem, dalekohledem atd. – aby bylo vidět přesněji, co taktonevybavené smysly nevidí. Ale stupeň poznání zůstává přesto tentýž, ať už se pozorujívěci v normální velikosti obyčejným okem, nebo se sledují nepatrná tělíska a dějezvětšovacím sklem. Také, když používá myšlení na věci a události, zůstává tato vědastát u toho, co se provozuje již v běžném životě. Předměty se seřazují, popisujía srovnávají, člověk se snaží udělat si představu o jejich změnách atd. Nejpřísnějšípřírodní badatel nečiní v tomto směru v podstatě nic jiného, nežli že uměle zdokonalujepozorovací činnost běžného života. Jeho poznání se stává obsáhlejším,komplikovanějším, logičtějším; nepostupuje však k jinému způsobu poznání.Tento první stupeň poznání se v tajné vědě nazývá „poznání hmotné“. K němunejprve přistupují tři stupně vyšší. (Později se k nim připojují ještě další stupně.) Dřívenež budeme pokračovat v popisu „stezky poznání“, je třeba promluvit zde o těchtostupních. Vezmeme-li jako první stupeň obyčejné – a smyslově-vědecké – poznání,můžeme nejprve rozlišovat následující čtyři stupně:1. hmotné poznání,2. imaginativní poznání,3. inspirativní poznání, nazývané také „poznáním vůle“,4. intuitivní poznání.O těchto stupních budeme nyní pojednávat. Je třeba si nejdříve ujasnit, oč u těchtorůzných způsobů poznání jde. – U obyčejného smyslového poznávání přicházejív úvahu čtyři prvky: 1. předmět, který působí na smysly; 2. obraz, který si člověk tvořío tomto předmětu; 3. pojem, jímž člověk přichází k duchovnímu uchopení věci neboděje; 4. „já“, které si na podkladě dojmu z předmětu tvoří obraz a pojem.Než si člověk udělá obraz – „představu“, je zde předmět, který ho k tomu podněcuje.Tento předmět člověk sám nevytváří, pouze jej vnímá. A na podkladě tohoto předmětuvzniká obraz. Dokud se člověk na věc dívá, má co činit s ní samou. V okamžiku, kdy seod věci odvrátí, zůstává mu jen ještě obraz. Předmět opustí, ale obraz zůstává „vězet“ve vzpomínce. Nemůže však setrvat u toho, aby si dělal pouze „obrazy“. Musí se dostatk „pojmům“. Rozlišení „obrazu“ a „pojmu“ je naprosto nutné, máme-li zde mít úplnějasno. Představme si, že vidíme předmět, který je kruhový. Potom se obrátímea podržíme v paměti obraz kruhu. Zde ještě nemáme „pojem“ kruhu. Ten teprve vyplyne,když si řekneme: „Kruh je obrazec, u něhož jsou všechny body stejně vzdálené od jehostředu“. Teprve když jsme si učinili o věci „pojem“, dostali jsme se k jejímu pochopení.Kruhů je mnoho: jsou malé, velké, červené, modré atd., ale pojem „kruh“ je jen jediný. –O tom všem se ještě bude mluvit podrobněji; prozatím se má jen načrtnout, co je nutné5