Rudolf Steiner STUPNĚ VYŠŠÍHO POZNÁNÍ

výkonu. A co při pohroužení do nitra vykonala, to nese své ovoce nejdříve ve stavuspánku. Když je duše za noci uvolněna od těla, pokračuje v ní účinek toho, co bylopodníceno cvičením za dne. Utvářejí se v ní orgány, jimiž vstupuje ve spojení s vyššímokolím, jako se dříve spojovala zevními smyslovými orgány s okolním světem hmotným.Z temnoty nočního okolí vystupují světelné jevy vyššího světa. Zprvu je tento styk jemnýa intimní. A člověk musí rozhodně počítat s tím, že po dlouhou dobu při probuzeníokamžitě zase denní světlo stáhne neproniknutelnou oponu před nočními zážitky.Vzpomínka, že v noci něco vnímal, se dostavuje jen velmi zvolna a ponenáhlu. Neboťnesnadno se žák učí všímat si jemných výtvorů své duše, které se během jeho vývojevměšují do hrubých zážitků všedního smyslového života. Zpočátku se mu jeví takovévýtvory jako to, co se nazývá náhodnými duševními dojmy. Všechno záleží na tom, abyse žák učil rozlišovat mezi tím, za co vděčí obyčejnému světu, a tím, co se ukazujeprostřednictvím jeho vlastní bytosti jako projev světů vyšších. Toto rozlišování si musíosvojit v tichém, do sebe pohrouženém citovém životě. Je nutné, aby si nejprve získalpocit pro to, jaká je cena a význam intimních duševních výtvorů, které se do denníhoživota vměšují jako „náhodné nápady“, ačkoli jsou vzpomínkami na noční komunikaci vevyšším světě. Jakmile se tyto věci uchopí nějak hrubě a přikládá se na ně měřítkosmyslového života, rozplývají se.Z uvedeného je patrné, že prací ve vyšším světě musí duše něco ze své činnosti,jinak věnované tělu, tomuto tělu odejmout. V jistém směru je přenechává samo sobě.Tělo potřebuje náhradu za to, co mu předtím duše poskytovala. Nedostane-li se mutakové náhrady, přichází do nebezpečí, že propadne zhoubným silám. Je totiž nutné siujasnit, že člověk je nepřetržitě vystaven vlivům svého okolí. Žije přece jenom díky tomu,že toto okolí na něj působí. Především přicházejí v úvahu v tomto okolí říše viditelnépřírody. Člověk náleží k této viditelné přírodě. Kdyby kolem něho nebyla říše nerostů,rostlin, zvířat i ostatních lidí, nemohl by žít. Představíme-li si člověka vyzvednutého zeZemě do světového prostoru, musel by jako fyzický člověk okamžitě zahynout, tak jakouschne ruka, když se oddělí od těla. Jak silná by byla iluze, které by propadla lidskáruka, kdyby se domnívala, že může žít bez těla, tak silný by byl také klam, jemuž bypropadl člověk, kdyby tvrdil, že může existovat jako fyzická bytost bez říše nerostů,zvířat, rostlin a bez ostatních lidí. – Ale mimo jmenované říše jsou ještě tři říše jiné, kterése obvykle lidské pozornosti vymykají. Jsou to tři říše elementární. V jistém smyslu jsoupod říší nerostnou. Existují bytosti, které nedosahují až k nerostnému zhuštění, ale toneznamená, že by zde nebyly a nepůsobily na člověka*. Tím je člověk vystaven vlivůmpřírodních říší, které se musí označit v jistém směru za neviditelné. Když duše pracujena těle, spočívá hlavní část její činnosti v tom, že upravuje vlivy elementárních říší tak,aby člověku prospívaly. – Avšak ve chvíli, kdy duše svou činnost zčásti tělu odnímá,mohou se ho zmocnit zhoubné síly z elementárních říší. V tom je nebezpečí vyššíhovývoje. Proto se musí dbát toho, aby po tu dobu, kdy se duše z těla vzdálí, bylo toto tělosamo sebou přístupné ze strany elementárního světa jen dobrým vlivům. – Když se tohonedbá, zpustne obyčejný člověk v určitém ohledu fyzicky i morálně, přestože získápřístup k vyšším světům. Zatímco duše žije ve vyšších oblastech, zahnízdí sev kompaktním fyzickém těle a v těle étherném škodlivé síly. To je důvod, proč určitéšpatné vlastnosti, jež byly před vyšším vývojem potlačovány vyrovnávajícím působenímduše, mohou při nedostatku opatrnosti vystoupit na povrch. Lidé, předtím v zásadědobří, morální, vystoupí-li k duchovým světům, mohou za těchto okolností projevovat9