Studia Kinanthropologica - Pedagogická fakulta - Jihočeská univerzita

předchozí období, cykly a jednotlivé tréninky.Hlavní důraz v tréninku kladli na co největší početopakovaných tempových úseků, které řadili dosérií, které opakovali. Tyto úseky byly v zimnímobdobí dlouhé 100 až 600m a v průběhu přípravnéhoobdobí do jara se zkracovaly až nanejvýše 250 metrů. Ty se opakovaly v sériích 10 až12 krát. Takto naběhali maďarští mílaři vevrcholném období až 200 úseků. Úseky bylyspojovány většinou meziklusem. Příklad jejichtréninku je uveden v tabulce 7 (Fišer, 1965).Nemalým dílem přispěly ke zdokonalenímetodiky tréninku středních tratí československézkušenosti. S plným využitím možností, které dáváintervalová metoda pro systematický rozvojjednotlivých běžeckých vlastností, byla LadislavemFišerem na základě jeho mnohaletých trenérskýchzkušeností vytvořena typická československástředotraťařská škola, která vychází z možností,které jsou dány středoevropskými klimatickýmipoměry. Příklad tréninku Stanislava Jungwirthaz února 1957 uveden v tabulce 8 (Fišer, 1965).Od šedesátých let již v tréninku běhů na střednítratě nebyl žádný výrazný předěl. Přesto tréninkprošel určitým vývojem.Velmi úspěšní byli v 60. letech běžci z NovéhoZélandu. Nejlepším z nich byl Snell. On a mnozíjiní se připravovali pod vedením Lydiarda, kterýbývá též označován za průkopníka celosvětovéhohnutí běhu pro zdraví. Je to snad vůbec nejznámějšíběžecký trenér historie. Příprava jeho svěřenců bylarozdělena do třech částí. V prvé části se vytváříobecně vytrvalostní podklad. Běžci se připravovaličtyři měsíce dlouhými terénními běhy až do 40 km.Pak následuje čtyř až šestitýdenní období rozvojesíly dolních končetin, což provádí jednak během domírného kopce a jednak speciálními běžeckýmicvičeními a to zvláště skipinkem prováděnýmrovněž do kopce. V posledních šesti týdnech aždvou měsících trénovali převážně na atletické drázerychlostní a tempové schopnosti, viz tabulka 9(Holeš, 1993). Jednou až dvakrát týdně běhalipřitom lehce souvislé až dvouhodinové běhyv terénu.Podobně jako Australan Cerutty, přivedlLydiard speciální tempo do mnohem příznivějšíhopoměru k ostatním běžeckým schopnostem, zejménav bězích na střední vzdálenosti.Zvláštností novozélandské běžecké školy byltrénink v členitém kopcovitém terénu a v zimnímobdobí velké objemy kilometrů i pro půlkaře.Například Snell zvládl díky tomuto vytrvaleckémutréninku maratón za 2:42:00 hod. Tímto tzv.maratónským tréninkem se dostává organismus navysoké obrátky. Přímo nápadné je velké sníženítepové frekvence. Lydiard byl toho názoru, že bezpředchozího běhání dlouhých úseků v kopcích bybyl pozdější rychlostní trénink na dráze neúčinný.112